Protiofenzíva Moskva 41 a 42 V. Č 1 - 2.

Události na východní frontě v letech 1941-1942 na středním úseku fronty

Moderátoři: michan, Pátrač

Odpovědět
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6811
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Protiofenzíva Moskva 41 a 42 V. Č 1 - 2.

Příspěvek od michan »

Protiofenzíva Moskva 41 a 42 V. Č 1 - 2.


Díl V.

Část 1.

Sovětská armáda přes veškeré chyby při protiofenzívě prosinec 41, leden a únor 42 těžce zatřásla sebevědomím do té doby vítězící Německé armády. Tato „zimní válka“, s rychlými a nebezpečnými ruskými průlomy a partyzánskými přepady udělala z německých štábů divizí, sborů a dokonce i armád frontovou linii. I oni musely tvořit opevněné opěrné body ve kterých mohly kdykoliv očekávat ruský útok.

Obrázek


Jak například vypadal štáb 18. td generála Nehringa z 2. TA?
Hospodářské budovy a stáje kolchozů Vojn v krajině mezi Orlem a Mzenskem. Okolo bývalého carského statku, kde sídlil štáb 18. td jsou rozestaveny traktory a mlátičky, staré sovětské nákladní automobily, německé obrněné transportéry mezi ploty a budovami. To vše slouží jako opravdová pevnost a kruhová obrana štábu divize. Takto a podobně museli Němci v zimní válce řešit svoji obranu na všech místech skupiny armád Střed. Nikdy si nebyli jisti, kdy přijde útok.
V II. díle část 4 jsme si řekli jak sovětská 10. armáda rozvrátila postavení mezi 2. TA a 4. armádou Němců. Divize 10. armády pronikly až na několik kilometrů k dálnici Smolensk – Moskva. Do cesty se jim v Suchiniči postavila 216. pd generála Gilsy narychlo přivezená z Francie. Mezi Kalugou a Bejlevem vznikla mezi 2. TA a 4. armádou Němců 80 km široká mezera do které se vtlačila 10. armáda Sovětů.
6. ledna 1942 je povolán velitel 18. td generálmajor Nehring k generálplukovníku Schmidtovi, veliteli 2. TA. Generálplukovník Schmidt je novým velitelem 2. TA po odvolaném Guderianovi.
Velitel 18. td Nehring je seznámen ze situací která vznikla na rozmezí mezi 4. armádou a 2. TA. Je mu vysvětleno jak vypadá situace u Suchiniči, ve kterém se brání 216. pd generála Gilsy. Má však již 1 000 zraněných, a je nedostatečně zásobována ze vzduchu. Pokud bude tento poslední vlnolam zničený hrozí nám katastrofa i u Juchnova. Juchnov, sídlo 4. armády je nyní již přední linií.
Generálu Nehringovi je vydán rozkaz: „Vaše 18. td dostane 12. střelecký pluk 4. td, 338. pěší pluk 208. pd a zaútočíte do Suchiniči, navážete spojení s generálem Gilsou a posílíte jeho obranu.“
18. td, která stála jižně od Orla ve Vojnu se přemisťovala do shromažďovacího prostoru Šisdra 10 dní, přestože vzdálenost činila 200 km. Třeskutý mráz 40 stupňů, 80 cm sněhu a vysoké závěje udělaly z přesunu peklo. Motorizované jednotky, s jejich pásovými a kolovými vozidly jely rychlostí jen 2 km za hodinu. Koně s vozy a saněmi jely rychlostí 4 km za hodinu. Nyní se tedy i tankové divize v této zimě musely vybavit dodatečně koňmi.

16. a 17. ledna 1942 zahájila posílená 18. td útok od Šisdry. Levé křídlo zabezpečoval 12. střelecký pluk, pravý bok chránily části 208. pd. Silné průzkumné hlídky na lyžích zajišťovaly prostor postupu. Pomocné sněhové pluhy prorážely cestu pro pochodové kolony.
Rozběhla se akce Suchiniči, jedna z nejneobvyklejších, nejodvážnějších a nejriskantnějších bitev zimní války.
Tato akce byla strategická nestydatost.
V prostoru Suchiniči totiž operovalo 30 sovětských střeleckých divizí, 6 střeleckých brigád, 4 tankové a 2 výsadkové brigády a 4 jezdecké divize. Proti nim vytáhnou necelé dvě německé divize, „myš se snaží proniknout do chobotu slona“.
Čelu bojové skupiny, která má tři prapory posílené o tanky a dělostřelectvo velí plukovník Kuzmany.
Plukovník Jollass, velitel 52. střeleckého pluku, dělá prostor na levém boku a v týlu a se svou bojovou skupinou zaútočí na silně bráněné Ljudinovo. Jeho síly tvoří dva prapory, tanková rota von Stünzer, 2. rota 88. protitankového oddílu a 1 baterie 208. dělostřeleckého pluku. Sověti jsou překvapeni útokem ve svém týlu, tak daleko od fronty. Jollassovy bojové skupiny vyženou Sověty z Ljudinova a pronásledují je do lesů a zasněžené jezerní oblasti. Výsledek tohoto prvního střetnutí je 500 mrtvých Sovětů a 150 zajatců.
Kuzmany zatím v prostředku útoku proráží cestu skrz překvapeného nepřítele. Než se Sověti stačí zformovat k odporu, jsou ničeni masivním nasazením všech zbraní. 2 baterie 208. dělostřeleckého pluku ničí přímou palbou protiútoky ruských praporů. Němečtí dělostřelci nemají čas na vedení nepřímé palby. Účastníci říkali: „Vždy jsem se jenom podíval skrz hlaveň, zda je směr v pořádku“.

Obrázek Obrázek
Moskva 41 (2x)
Naposledy upravil(a) michan dne 1/5/2007, 14:20, celkem upraveno 1 x.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6811
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

Protiofenzíva Moskva 41 a 42 V. Č 2.

Díl V.


Část 2.

Plukovník von Lüttwitz s posíleným 12. střeleckým plukem postupuje na západním boku Nehringových svazků. Každý metr cesty si musí prohazovat ve sněhu. Vytvoří si novou bojovou metodu.
Čelní rota se vždy prodírá po obou stranách cesty sněhem k příští vesnici, v hluboce členěném úzkém proudu prudce napadne protivníka. Přepad zahájí vždy minometnou palbou. V ní vběhnou jednotky do vesnice a zlikvidují odpor. Další rota prohazuje cestu pro motorová vozidla. Bojová skupina se podobá cestujícímu ježkovi.
Fronta byla všude, i štáb divize se musel bránit útokům.
Operace „Suchiniči“ se podaří. Dvě slabé německé divize vytvoří 60 km dlouhý koridor skrz nepřátelskou armádu až k obléhané pevnosti.
24. ledna 1942 si podává plukovník Kuzmany ruce s bojovou skupinou Freiherr a 216. pd generála Gilsy. Most je sice úzký, ale drží.
25. ledna 1942 prodiskutovává Nehring s Gilsou situaci. První je třeba odvést 1 000 raněných. Je vytvořena evakuační kolona, kterou vede svobodník Gendola, občanským povoláním vikář, jeho pobočníkem je vrchní šikovatel Noack. Jejich pomocníky je 500 Rusů a zajatců se saněmi taženými koňmi. Každé saně mohou vzít jen jednoho raněného. Každý povozník, tedy musí udělat 60 km dlouhou jízdu zemí nikoho čtyřikrát. Z Ljudinova do Suchiniči a zpět tak začíná přes noc tento transport saněmi ve sněhové bouři a přes nepřátelské hlídky. Vše proběhne bez nejmenších komplikací.
Hitler sám velice ocenil v jednom svém výnosu význam operace „Suchiniči“. Chtěl tím totiž dokumentovat, že obklíčené jednotky, které se řídily jeho rozkazem a bez ohledu na nepřítele odolávaly jako „vlnolam“, nebyly obětované. Tento důkaz byl důležitým předpokladem pro odolnost vojska na jiných místech fronty. Například pro vojáky v Cholmu a Demjansku.
„Dostanou nás ven“ – tato pevná víra vojáků a důstojníků v obklíčeních, v zimních kotlích 1941/42 stále znovu ukazovala svoji oprávněnost. Toto je třeba mít před očima, když někdo nechápavě kroutí hlavou, že i 6. armáda o rok později obklíčena ve Stalingradu ze začátku Hitlerovi věřila.
Velitel 24. ts generálporučík Freiherr von Langermann und Erlenkamp přikázal město Suchiniči vyklidit, aby umožnil vybudování příznivější obranné linie ve velké a nechvalně proslulé mezeře fronty. Ta byla tímto uzavřena. Byl vytvořen předpoklad pro rozbití jižních ofenzivních kleští Sovětů.
Těžké a krvavé boje se ještě táhly řadu týdnů, až do jara. Nakonec se podařilo jihovýchodně od Vjazmy zničit hlavní síly prolomených divizí sovětské 10. a 33. armády, 1. gardového jezdeckého sboru a 4. vzdušně výsadkového oddílu. Bylo to v průběhu velké bitvy, v oblouku Ugry s ohnisky Juchnov, Kirov a Šisdra. Tyto bitvy znamenaly, že velká krize u skupiny armád Střed byla odvrácená.
Ještě několik týdnů se sice pohyblivé jezdecké útvary snažily proniknout do Dorogobuše, východně od Smolenska, ale to byly již poslední vlny. Sověti byli se svoji ofenzívou v koncích. Nepodařilo se jim zničit skupinu armád Střed, a proto se ani nezhroutila celá centrální německá fronta.
Způsobily to dvě okolnosti: První bylo to, že se sovětské vrchní velení přecenilo, Velení, a stav zásobování jeho ofenzivních armád, neodpovídalo požadavkům tak rozsáhlých operačních cílů.
Druhou bylo vynikající bojové umění německých svazků, které odepřely Sovětům úspěch a zabránily katastrofě. Důstojníci i vojáci německé armády, jejich vojenská organizace, zůstaly navzdory přetížení vojsk, hladu a nedostatečného oblečení pružná a funkční. To zachránilo v zimě 1941/ 42 situaci na ohrožené střední frontě.
Umožnilo to udržet Ržev, zastavit nepřítele v poslední minutě a posledními silami před dálnicí Smolensk – Moskva, a tím zmařit obchvat skupiny armád Střed.
Velká krize na střední frontě tím byla prakticky vyřešena.
Jak si s tím poradila skupina armád Sever, tak o tom si pohovoříme v Protiofenzíva Sever II.

Použité podklady pro celou Východní frontu:

Donald Sommerville - Druhá světová válka den za dnem.
Lucas Cooper - Hitlerovy elitní jednotky.
G. K: Žukov – Vzpomínky a úvahy 2.
Paul Adair – Hitlerova největší porážka.
Paul Carell – Operace Barbarossa a Spálená země.
Horst Scheibert – Německé obrněné jednotky.
Dějiny Velké vlastenecké války.
Memoáry – maršál Vasilevskij
Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak – Ocelová lavina.
Christhoper Andrew, Vasilij Mitrochin – Neznámé špionážní operace KGB.
Mé poznámky a mapy.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Ralph Kerr
Poddůstojník v záloze
Poddůstojník v záloze
Příspěvky: 215
Registrován: 28/11/2005, 18:51
Bydliště: Lubník

Příspěvek od Ralph Kerr »

Fotky

Obrázek
generál Walther Nehring

Obrázek
Momentka z přesunu sovětské jednotky

Obrázek
Přeprava německého polního děla
Obrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6811
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

Generál Walther Nehring ještě jednou. (viz foto) Obrázek
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „1941-1942 - Skupina Armád Střed“