Před časem jsem narazil na docela zajímavá fakta ohledně projektu Manhattan. Na celém projektu pracovalo na 150.000 lidí (nicméně jen pouhá stovka věděla a skotučném účelu projektu). V důsledku projektu tak kromě jiného vyrostla nová města jako Oak Ringe se (79tis obyvatel). Zde se získával z uranové rudy izotop uranu 235U. Další město, které vzniklo z projektu Manhattan a dále se rozvíjelo je Hanford (300tis obyvatel). No a samozřejmě Los Alamos, kde bylo řídící centrum.
Vydupal... ono to ani inak dosť dobre nešlo. Problém bol v tom, že v závode bolo niekoľko miest, kde sa ľahko mohlo nahromadiť kritické alebo dokonca nadkritické množstvo štiepneho materiálu.
Môžeš obsluhy a pracovníkov sto krát poučovať o jedinom správnom spôsobe manipulácie, že napríklad nesmú položiť ingot na ingot, že medzi zliatkami / nádobami s roztokmi / paletami s materiálom musí byť nejaký minimálny rozostup... Nepomôže to, pokiaľ im nevysvetlíš, prečo.
Bez vysvetlenia raz urobia presne to, čo pracovný postup zakazuje. Jednoducho preto, že bez náležitého objasnenia nechápu zmysel zdanlivo nezmyselného spôsobu manipulácie.
Navyše - "žiarenie nebolí". Aspoň nie hneď...
Takže jediný spôsob, ako zabrániť nehode - alebo ju aspoň maximálne oddialiť - je vysvetliť pracovníkom, čo vlastne robia a prečo sa s materiálom musí manipulovať len tak, ako je to určené.
Na nete existuje niekoľko pdf so správami o časti takýchto prípadov z USA i zo Sovietskeho zväzu, ale napríklad i z Japonska v roku 1999 (Tokaimura).
Jedna z verzií - A Review of Criticality Accidentshttp://www.orau.org/ptp/Library/accidents/la-13638.pdf
Оптимисты изучают английский язык, пессимисты - китайский. А реалисты - автомат Калашникова
Ohledně Trinity mě zaujalo, jak se de facto dokazalovala síla atomové bomby. Aby se dala změřit, tak totiž bylo nejdříve potřebné zkalibrovatpřístroje, tedy nastavit na nějakou hodnotu. Dne 7.května 1945 tak byl proveden tzv. stotunový test. Ten ve své době patřil mezi největší zdokumentované výbuchy na světě. Nicméně prvenství neměl držet dlouho:-) V čem ten test spočíval? Na dřevěné plošině ve vzdálenosti 730 metrů od předpokládané epicentra atomového výbuchu, byly narovnány bedny s celkem 108 tunami TNT. Do beden pak byly umístěny trubky obsahující radioaktivní materiál z jaderného reaktoru. Následný výbuch a vyhodnocení, umožnilo kalibraci měřících prostředků sloužících např. k měření tlakové vlny a zároveň dal jisté povědomí o tom, jak by se mohl šířit produkt jaderného štěpení.
Nedávno jsem objevil jméno Georg Placzek. Trochu jsem svůj zájem o tohoto vědce rozšířil a nestačil jsem se divit. Georg Placzek se narodil 26.9.1905 v Brně a byl nejstarším ze tří sourozenců. Jeho otec Alfred Placzek se stal vlastníkem textilní firmy, která za I. svět. války získala velké zakázky a on svým vlivem zachránil mnoho zaměstnanců-mužů před narukováním na frontu. Georg v r 1918 navštěvuje Německé státní gymnázium v Brně a z matematiky a fyziky měl za 2, z Češtiny, kterou si určil jako nepovinný předmět měl rovněž za 2. Studoval vysokou školu ve Vídni a v Praze. G.Placzek si uvědomil nebezpečí nacismu a r 1934 předpovídá válku do 5ti let. V mládí měl levicové myšlenky, ale vyléčila ho z tohoto poblouznění osobní zkušenost se stalinským terorem a realitou budování společnosti. Tuto svojí negativní zkušenost s komunismem, důrazně prezentoval spolu s Weisskopfem Oppenhamerovi, který pochopil a vystřizlivěl a údajně to mělo vliv na projekt Manhattan. Placzek vytvořil teorii o Ramanova rozptylu, teorii rozptylu světla v kapalinách a další. Nejdříve do projektu Manhattan přispíval z Montrealu a v r 1945 již působil v Los Alamos, kde se výrazně a bezprostředně podílel na projektu. Velmi pravděpodobně byl prvním československým svědkem výbuchu atomové bomby (16.7.1945) v Novém Mexiku. Svými názory a věděním ovlivnil své kolegy-vědce. Tento bývalý československý génius zemřel 9.9.1955 v Zurichu.
Největší životní úspěch? Nevím ještě. Ještě žiju! Josef Šnejdárek
Možno prekvapí možno nie - jadrové zbrane majú vo vesmíre (respektíve vo vákuu) relatívne menší deštrukčný účinok ako "na zemi". Žiarenie (ionizujúce i neionizujúce) má samozrejme dosah značne väčší, ale klesá s druhou mocninou vzdialenosti. Nie je tam ale atmosféra, takže prenikavá radiácia a neutróny nie sú pohlcované na polovrstvách vzduchu (polvrstva vzduchu je pre gama žiarenie ~150 metrov, pre neutróny stovky až tisíce metrov podľa energie neutrónov a vlhkosti vzduchu). Dosť dobrý odhad je 5 až 10 krát väčší dosah prenikavej radiácie. Na druhej strane - nie je tam atmosféra, takže rázová vlna sa prakticky nekoná (nemá z čoho vzniknúť - respektíve na rázovú vlnu sa využije len odparený materiál hlavice a to je len pár sto kilogramov), fireball je tak menší (v atmosfére je tvorený rozžeraveným vzduchom okolo výbuchu) a rýchlo sa "rozplýva", expanduje do vákuu a chladne, takže svieti kratší čas, ale zasa je v počiatočne fáze "žiarivejší".
Dosť dobrú predstavu o relatívnej účinnosti jadrových zbraní v riedkej atmosfére a vákuu dávajú bojové hlavice antirakiet - endoatmosférické interceptory majú bojové časti s výkonom 10-50kt, exoatmosferické interceptory majú bojové časti s výkonom nad 500kt, typicky ~1Mt a viac. Treba ale mať na pamäti, že vnútroatmosferické interceptory sú používané vo výškach a diaľkach 10-100 km, nad vlastným územím, čo značne obmedzuje ich možný výkon - aby nenarobili viac škody ako útočiaca hlavica, proti ktorej sú použité - a sú obvykle navedené na ciele presnejšie ako mimoatmosferické interceptory s dosah do 1000 km a výškou použitia 150-350km.
Оптимисты изучают английский язык, пессимисты - китайский. А реалисты - автомат Калашникова
Alchymista píše:Tajná hora v srdci Sibira ruská podzemná továreň na plutonium pri Železnogorsku ("Krasnogorsk 26")
Zaujímavý dokument. Len som celkom neporozumel - oni ešte stále vyrábajú plutónium? Pretože som bol v tom že ukončenie prevádzky takýchto (množivých) reaktorov je súčasťou nejakých rusko-amerických ozbrojovacích dohôd.
Nie je dôležité ako sa hlasovalo, ale ako sa to spočítalo.
Pokiaľ som rozumel, tak nie - a riešia tam práve problém likvidácie časti zariadenia, vrátane troch reaktorov. Druhú časť chcú využiť na výrobu MOX paliva pre rýchle reaktory. Ten mladý v okuliaroch je práve riaditeľ tohto zariadenia a hovorí o tom.
Оптимисты изучают английский язык, пессимисты - китайский. А реалисты - автомат Калашникова
3.10.1952 odpálila Veľká Británia na ostrovoch Monte Bello pri Austrálii atómovú bombu a stala sa tak po USA ZSSR treťou krajinou disponujúcou jadrovou zbraňou!
Iránsky minister zahraničných vecí Mohammad Džavád Zaríf v piatok varoval, že ak americký Kongres schváli návrh na uvalenie ďalších sankcií na jeho krajinu, zmarí to možnú dohodu o jadrovom programe Iránu, ktorú sa s ním Západ usiluje dosiahnuť. http://www.topky.sk/cl/11/1452303/Sef-i ... ni-sankcie
Semipalatinsk a iné "žiariče" rádioaktivity: Americké púšte nezažili ani zďaleka toľko jadrových testov ako Kazachstan. Počas existencie Sovietskeho zväzu sa v Semipalatinsku odohral nejeden test. Presnejšie 456 testov v rokoch od 1949 do 1989. Tento fakt robí zo Semipalatinsku miesto s najvyššou koncentráciou jadrových explózií na svete. Aby nebolo málo, v okolí býva približne 700 000 ľudí. Viac ako tretina trpí zdravotnými problémami kvôli radiácii.
A na fotke je kráterové pole v priestore Nevada National Security Site...
Mimochodom - je to viacmenej súvislé "pole", na ktorom bolo uskutočnených okolo 830 výbuchov, v celom priestore Nevada National Security Site potom okolo 1100.
Оптимисты изучают английский язык, пессимисты - китайский. А реалисты - автомат Калашникова
