Napsal: 29/9/2008, 11:33
to Rosomák
Naše debata na toto téma začala tím, jaké kmitočty jsou použitelné pro radary OTH. Napsal jsem, že pro tyto účely jsou použitelné pouze takové kmitočty, které jsou schopné odrazu od ionosféry, to jest, do přibližně 20 až 30 MHz (je to závislé na sluneční aktivitě) a že kmitočty, na kterých pracuje radar XBR (8-12 GHz), ionosférou proletí bez odrazu. Na tomto tvrzení trvám, ostatně je velmi snadno ověřitelné.
Rosomák toto tvrzení napadá s tím, že systém GPS používá kanál L4 pro korekci chyb, způsobených účinkem ionosféry na jeho signál. Zde se však jedná se o zpoždění signálu oproti rychlosti světla ve vakuu což zanáší jistou chybu do výpočtu polohy a ne o schopnost odrazu od ionosféry a tedy použitelnosti pro radary OTH. Když jsem napsal, že se v ionosféře signály GPS nezpožďují měl jsem na mysli, že zde nedochází k refrakčním jevům a prodlužování cesty jako v troposféře. Moje chyba, měl jsem se vyjádřit přesněji. Rosomák se opírá o článek v časopise, který našel na internetu a kde jsou uváděny různé příčiny nepřesnosti GPS a jejich dopady. Tento článek však vzbuzuje na první pohled pochybnosti, pokud se zde tvrdí, že diferenciální GPS (DGPS) má chybu 3 - 5 metrů pak se jedná o nesmysl, diferenciální GPS má přesnost o několik řádů vyšší (statická DGPS měří v milimetrech). Těžko však lze Rosomákovi vyčítat že toto přehlédl protože ten si plete i takové triviálnosti, jako je vztah mezi vlnovou délkou a kmitočtem elektromagnetického záření (kmitočet=rychlost světla/vlnová délka). Vlnové délce 1 mm tedy odpovídá kmitočet 300 GHZ přičemž pracovní kmitočty GPS se pohybují okolo 1,5 GHz, přítel Rosomák se tedy seknul o pouhé dva řády.
Když už se debata zvrátila ke GPS, dodám jen toto. Jak známo, rychlost světla ve vakuu činí 300 000 km/s, v každém jiném prostředí je menší. Nedefinovatelné zpoždění signálu na cestě ze satelitu do přijímače je jednou ze zásadních příčin chyb GPS. Dá se potlačit tak, že se využije frekvenční závislosti zpoždění a signál se vysílá na dvou různých kmitočtech, každý je pak zatížen jinou chybou a lze vypočítat patřičnou opravu. Komplikací je i to, že signál ze satelitu, který se právě vyhoupl na obzoru, proniká troposférou po delší dráze než ze satelitu, který máme právě nad hlavou. Další zásadní problém pro přesnost GPS jsou odrazy signálu od země či budov, které přijímač považuje za užitečný signál. Na rozdíl od chyby dané zpožděním signálu zde není možná korekce.
Naše debata na toto téma začala tím, jaké kmitočty jsou použitelné pro radary OTH. Napsal jsem, že pro tyto účely jsou použitelné pouze takové kmitočty, které jsou schopné odrazu od ionosféry, to jest, do přibližně 20 až 30 MHz (je to závislé na sluneční aktivitě) a že kmitočty, na kterých pracuje radar XBR (8-12 GHz), ionosférou proletí bez odrazu. Na tomto tvrzení trvám, ostatně je velmi snadno ověřitelné.
Rosomák toto tvrzení napadá s tím, že systém GPS používá kanál L4 pro korekci chyb, způsobených účinkem ionosféry na jeho signál. Zde se však jedná se o zpoždění signálu oproti rychlosti světla ve vakuu což zanáší jistou chybu do výpočtu polohy a ne o schopnost odrazu od ionosféry a tedy použitelnosti pro radary OTH. Když jsem napsal, že se v ionosféře signály GPS nezpožďují měl jsem na mysli, že zde nedochází k refrakčním jevům a prodlužování cesty jako v troposféře. Moje chyba, měl jsem se vyjádřit přesněji. Rosomák se opírá o článek v časopise, který našel na internetu a kde jsou uváděny různé příčiny nepřesnosti GPS a jejich dopady. Tento článek však vzbuzuje na první pohled pochybnosti, pokud se zde tvrdí, že diferenciální GPS (DGPS) má chybu 3 - 5 metrů pak se jedná o nesmysl, diferenciální GPS má přesnost o několik řádů vyšší (statická DGPS měří v milimetrech). Těžko však lze Rosomákovi vyčítat že toto přehlédl protože ten si plete i takové triviálnosti, jako je vztah mezi vlnovou délkou a kmitočtem elektromagnetického záření (kmitočet=rychlost světla/vlnová délka). Vlnové délce 1 mm tedy odpovídá kmitočet 300 GHZ přičemž pracovní kmitočty GPS se pohybují okolo 1,5 GHz, přítel Rosomák se tedy seknul o pouhé dva řády.
Když už se debata zvrátila ke GPS, dodám jen toto. Jak známo, rychlost světla ve vakuu činí 300 000 km/s, v každém jiném prostředí je menší. Nedefinovatelné zpoždění signálu na cestě ze satelitu do přijímače je jednou ze zásadních příčin chyb GPS. Dá se potlačit tak, že se využije frekvenční závislosti zpoždění a signál se vysílá na dvou různých kmitočtech, každý je pak zatížen jinou chybou a lze vypočítat patřičnou opravu. Komplikací je i to, že signál ze satelitu, který se právě vyhoupl na obzoru, proniká troposférou po delší dráze než ze satelitu, který máme právě nad hlavou. Další zásadní problém pro přesnost GPS jsou odrazy signálu od země či budov, které přijímač považuje za užitečný signál. Na rozdíl od chyby dané zpožděním signálu zde není možná korekce.