Bitva u Kurska V. Č 1-4.

Klíčové bitvy i ty co byly mezi tím.

Moderátoři: michan, Pátrač

Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Bitva u Kurska V. Č 1-4.

Příspěvek od michan »

Bitva u Kurska V. Č 1-4.


Díl V.

Část 1.

Když 5. července 1943 uvízly čelní roty tankového sboru SS na protitankové závoře u silnice z Bělgorodu do Obojan, začalo německé letectvo tuto závoru rozbíjet. Eskadry Stuk bombardovaly příčná postavení. Mezi piloty byl i Hans Ulrich Rudel. Pilot, kterého znali na obou stranách fronty. Ten pozoruje zakopané tanky T 34, vidí křovím maskovaná postavení protitankových kanonů ráže 76,2 mm, minometné baterie. Vidí i SU 152, SHD ráže 152 mm – prvně je zde u Kurska Sověti nasadili do boje. Když toto vše pozoruje, dostane nápad. Již jednou si na Krymu vyzkoušel na zkušebním letounu Stuka s 37 mm protitankovým kanonem boj s tanky. Tento letoun si sem ke Kursku nechá přivézt a my později uvidíme, co to bude znamenat.
5. července odpoledne a večer, a 6. července ráno bombardují Stuky postavení společně s bitevními letouny. V cílovém prostoru shazují nové pumy Splitterbomben SD 1 a SD 2; velké a malé „nádoby“ ve tvaru pumy, naplněné 180 nebo 360 dvou nebo jednokilogramovými pumami. Tyto „nádoby“ se nad zemí otevřou a do nepřátelských postavení z nich začnou padat vysoce explozivní malé pumy jako smrtící déšť. Protitankové pozice Sovětů jsou rozvráceny. Sovětská obranná postavení před silnicí Bělgorod – Kursk je rozbité. Německý útok se dostává do tempa.
Již 6. července v 11 hodin se 50 německých tanků vlomilo do sovětské obrany.
Kolem poledne 6. července ovládne pluk divize „Der Führer“ obec Lučki I.

Obrázek


Tankový sbor SS generála Haussera tak pronikl 20 km do sovětské obrany. V pásmu 6. armády generála Čisťjakova vznikla mezera jako vrata do stodoly. Hausser do vrat vtrhne, jako v době „Blitzkriegu“.
7. července 1943 tanky a SHD převálcují vše co jim stojí v cestě a převalí se přes silnici Lučki II. – Těrevino. Část praporu se stočí na západ a část na východ do volného prostoru.
Části pluků divizí „Leibstandarte“ a „Totenkopf“ útočí na ohyb řeky Psjol a u obce Gresnoje se vtlačí do posledního obranného postavení před řekou. Na čele útoku je 6. rota tankového pluku SS. Jejím velitelem je Rudolf von Ribbentrop, který je synem ministra zahraničí Německa.
Druhé rameno, to jsou úderné skupiny pluku „Deutschland“ a roty pluku „Der Führer“ útočí na východ a zaútočí na Prochorovku. Je to úder proti klíčovému bodu na zemském mostě mezi řekami Psjol a Donec. Má proto podporu, velké množství dělostřelectva a zadýmovacích minometů.
Vrchní velení sovětského Voroněžského frontu je zděšeno nečekaným vývojem. Je jasně vidět, že obrana 6. gardové armády je rozdrcená, již se drží jen jednotlivá hnízda odporu.
Vatutin s Chruščovem okamžitě vysílají radiogram. Jeho text zní: „Němci nesmějí za žádných okolností prorazit na Obojan.“
Generál Katukov, velitel 1. TA okamžitě provádí opatření. Do mezery v pásmu obrany 6. gardové armády vrhne dva protitankové pluky.
„Po dvou hodinách z nich zbyla jen čísla“. To píše válečný rada 1. TA generálporučík Popjol.
Večer 7. července přijede na velitelské stanoviště 1. TA Chruščov a historici zaznamenávají jeho řeč: „Příští 2 až 3 dny budou strašné. Buď se ubráníme, nebo Němci dobudou Kursk. Vsadili vše na jednu kartu, poněvadž jim jde o život či smrt. Musíme se postarat o to, aby si srazili vaz!“
Při večerní poradě generálmajor Šalin konstatuje: „Před námi stojí dosud nikdy nezasazená koncentrace tanků. Jedná se o starou známou taktiku. Ale tentokrát tvoří úderné klíny tanky Tiger, Panther a mohutná samohybná děla. Kanony našich T 34 nedokáží prorazit pancíř těchto fašistických kolosů. Německé letectvo nasadilo stroje s protitankovými kanony, které se z nebe vrhají na tanky jako jestřábi na slepice na dvoře. Tímto způsobem jsou protiútoky ruských tanků odráženy nečekaně zasahujícími letadly. Sovětský tankový sbor Getman to zažil z bezprostřední blízkosti. 12 tanků T 34 zničil jen jediný z těchto létajících stihačů tanků během velmi krátké doby.“
Jeden ruský dělostřelecký pozorovatel zažil toto: „Útočící letadlo se vrhne z výšky 800 metrů na nic netušící proud tanků. Pilot výšku srovná jen pár metrů nad posledním tankem. Rána – záblesk – výbuch! Po explozi vytáhne pilot svůj stroj z oblaku kouře vzhůru. Znovu útok. Vždy odzadu. Svým kanonem likviduje jeden tank za druhým tak, že vždy zasáhne nejslabší místo – motor. Tam znamená, každý zásah exploze.“
Tím mužem, který zničil během krátké doby 12 T 34 byl Hans Ulrich Rudel. 5. července 1943 večer požádal o svou Stuku a 7. července 1943 ráno již jeho 37 mm protitankové kanony ničily sovětské tanky.
Tak se zrodila v kurském oblouku Rudelova protitanková letka, která se skládala z jeho Stuky a nových dvoumotorových bitevních letounů Heinkel Hs 129, v kurském oblouku dosahovala obdivuhodných výkonů a ještě o ní budeme mluvit.

Obrázek
Jih a Prokhorovka 5-15. Jul 43.

Obrázek
Hans Ulrich Rudel.

Obrázek
Ju 87 G-1.
Naposledy upravil(a) michan dne 1/7/2007, 10:27, celkem upraveno 1 x.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

Bitva u Kurska V. Č 2.


Díl V.

Část 2.

7. července 1943 se daří i útok 48. ts, který útočí vlevo od Hausserova sboru SS na sever na Obojany. Již ráno granátníci divize „GD“ ovládnou Dubrovu.
Tanky Panther divize „GD“, které od začátku ofenzívy potkávají pohromy, mají i dnes smůlu. Opět se jejich brigáda dostane do minového pole a utrpí velmi těžké ztráty. Tento útok na sever, Sověti očekávali a tak jedno minové pole stíhá druhé.
2. prapor mechanizovaného pluku „GD“ kapitána von Gottberga obchvatem situaci zachrání. Útok se tedy rozběhne na levém křídle. Sověti to zde nečekají a tak je tudy proražena hlavní linie obrany sovětského mechanizovaného sboru generála Krivošejna.
Zbytky 6. gardové armády neuspořádaně ustupují, dostanou se do palby německého dělostřelectva a utrpí těžké ztráty. Ani sousední 6. ts Krivošejnovy brigády nedokáže zabránit panice. Sověti ustoupí až k svému poslednímu obrannému pásmu, k Syrcevu na řece Pena. Je to poslední opěrný bod před Obojanem. Tato bariéra na řece s opevněnou obcí má zastavit německý útok na západním boku bitvy.
Mezitím se i 11. td probojuje přes silnici Bělgorod – Kursk a získává lesíky na východ od této silnice.
Generál Krivošejn dostává jednu horší zprávu než druhou. Třetí rota Kuninova praporu ztratila všechny důstojníky. Vede ji seržant. Velitelské stanoviště 30. brigády dostalo plný zásah. Většina důstojníků mrtvá. Velitel brigády těžce raněn. 45. prapor. Mrtvý . Ranění. Zajatí. Převálcovaní.
Generál Krivošejn chce Němce zastavit silným protiútokem, vedeným ze Syrceva. Syrcevo je přeměněno v pevnost.
8. července 1943 vyrazí 40 tanků T 34 ze Syrceva. Dostanou se však přímo před hlavně tankové skupiny hraběte Strachwitze a rotu tanků Tiger. Tanky Tiger vyřadí 10 sovětských T 34 a ostatní ujíždějí zpět.
To je signál pro pluky divize „GD“ a části 3. td, které je pronásledují. V poledne proniknou do městečka Syrcevo. Sověti ustoupí za řeku.
Průzkumný prapor divize „GD“ proniká dále na sever. Proti němu ze severovýchodu se však blíží 40 sovětských tanků 6. ts. Průzkumný prapor se však nedostane včas přes slabý most a divize jej předisponuje k zajištění svého pravého boku do polokruhového postavení před obcí Verchopeňje. Tady očekávají útok sovětských tanků. Naštěstí je zde oddíl samohybných děl.
Zkušený major Frantz, velitel SHD se připravuje na střet s početnějšími sovětskými tanky.
Major rozmístí svá SHD do výhodných pozic a vláká Sověty do šikovně připravené pasti.
V sestavě T 34 zde útočí i několik tanků Mark III M3 Grant US 75mm M 2.
Jednotlivé baterie SHD postupně ničí tanky T 34 a Mark III americký M3 Grant US 75mm M2. Sovětští velitelé však útočí stále. Sedmkrát vjedou do stejné pasti.
Z radiových hlášení vyplynulo, že tanková skupina Sovětů má rozkaz prorazit bez ohledu na ztráty.
Po 3 hodinách stojí na bitevním poli 35 tanků T 34 a Mark III M3 Grant US 75mm M2, jako hořící vraky. Jen pět silně poškozených tanků se vrací pod ochranu lesíka.
Major Frantz hlásí svým nadřízeným: „35 zlikvidovaných tanků, žádné vlastní ztráty.“
Cesta do Věrchopeňje na řece Pena je volná.
Verchopeňje, obec která leží několik km po obou stranách řeky Pena je silně opevněná, protože má důležitý most.
Velitel „GD“ generál Hoernlein stočí svou divizi na západ. Ve večerních hodinách 8. července 1943 obsadí granátníci „GD“ pod ochranou tanků Tiger východní část obce a stojí u řeky.
9. července 1943 padne Němcům do ruky i západní část vesnice i s mostem přes Penu. 6. tp z 3. td vytlačí Sověty z obce. Tento boj je soubojem protitankových kanonů, tanků Panzer IV., Panther a T 34.
Most přes řeku Penu je poškozený, ale 2. rota 39. ženijního praporu jej během noci opraví a dokonce do dopoledne následujícího dne postaví další 16ti tunový most. Ten je určen i pro pásová vozidla.
10. července 1943 udeří 6. tp z kóty 258,5 na jih. Současně jsou vrženi přes řeku granátníci, střelci na motocyklech, dělostřelectvo, SHD, ženisté a protitankové kanony. Tato bojová skupina zaútočí do týlu Sovětů a dobude Berezovou, která leží na dominujícím kopci.
Němci zase po dlouhé době vidí zástupy sovětských zajatců, kteří táhnou proti směru německého útoku.
V úseku 3. td je jich zajato téměř 2 000.

Obrázek
SU 152.

Obrázek
SU 152 jinak.

Obrázek
Henschel Hs 129.
Naposledy upravil(a) michan dne 17/5/2006, 17:06, celkem upraveno 3 x.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

Bitva u Kurska V. Č 3.

Díl V.


Část 3.

Východně od silnice do Obojan , po nasazení Stuk, ovládne tanková skupina hraběte Schimmelmanna z 11.td kótu 260,8 . Pluk lehkých střelců divize „GD“ dobývá kótu 244,8 těsně u silnice. Je tak obsazen nejvyšší bod předpolí Obojanu a je to zároveň nejhlubší průnik do ruské obrany.
Obojany jsou již vidět v dalekohledu – jen 19,5 km – to je jen skok. Podaří se?.
Podle Hotha a jeho plánu by mělo následovat: 48. ts zaútočí na Obojan a ovládne přechod přes řeku Psjol. Potom otočka na východ, hlavních sil, a potom před dalším postupem na Kursk – s Hausserovým ts SS - porazit operační tankové síly sovětů – které postupují po zemském mostě u Prochorovky. Pravý bok jistí operační skupina „KEMPF“.
Ovšem kde je „ KEMPF ?“
Po překročení řeky Donec se měl Breithův 3. ts se 6.,7. a 19.td stočit na sever a rychle útočit na sever k zemskému mostu u Prochorovky.
Ovšem 9. července 1943 nebyl tam, kde měl být.
Hned po překročení řeky Donec se dostal do těžkých bojů jižně od obce Razumnoje se sovětskými tanky. Narazil na hluboká minová pole.
25. tankový pluk podplukovníka Adalberta Schulze ( nazývaný „ Panzer Schulz“ ) ze 7. td se rozvinul do bojové sestavy širokého klínu a postupuje vpřed. Narazí na pohotovostní postavení sovětských tanků. Sovětský velitel je nezkušený a velí nervosně a nepřesně. Když se večer 7. července dají německé tanky u obce Rozumnoje do pohybu, hoří na bojišti 34 tanků T 34.
Sověti jsou však zamaskováni v lesích se svým dělostřelectvem a z boků napadnou 7. td.
Sbor přeskupí síly a 8. července 1943 prorazí zámek ruské obrany na vyvýšeném terénu za řekou Donec. Protože 6.td má problémy, je i ona vržena do prostoru 7.td.
Obě divize útočí na severovýchod. Vlevo od nich se valí 19.td a podél řeky Donec, jako ochrana levého boku sboru postupuje 168. pd.
Proti sovětům postupuje 240 tanků.
Ovšem i východně od řeky Donec mají Sověti silnou obranu, minová pole a jsou zde navíc bažiny.
To vše Němci pochopí a změní směr útoku 8.července 1943 ze severovýchodně na sever.
U Melichova odrazí protiútok Rusů, vedený tanky T 34 a společně s 19.td, 6.a 7. td obklíčí dvě střelecké divize. Musí se však dál!
6.td se žene bez přestávky na horní Donec. Dostanou se v pravou chvíli do Prochorovky?
Sověti toto nebezpečí mohutného tankového úderu do boku začínají rozeznávat.
Stalin vrhá k Prochorovce operační zálohy Stepního frontu, které stály daleko za frontou.
Dojedou včas?

K Chruščovovi a Vatutinovi přicházejí další špatné zprávy: „ Němci se dostali přes řeku Psjol a postupují do týlu sovětské 1. TA.
Pokud by se dostali do týlu 1.TA, byl by to konec bitvy u Kurska. Bylo by to Německé vítězství.
Okamžitě je třeba provést opatření , zastavit paniku a zkonsolidovat vojska. Vatutin provede i protiútok. Největší ohrožení hrozí od sboru SS.
U Gostičeva – v mezeře severovýchodně od Bělgorodu - kam ještě nepronikla operační skupina „KEMPF“ - stojí sovětský 2. gardový tankový sbor. Původně se počítalo, že bude nasazen proti operační skupině „KEMPF“. Nyní v nouzi je vržen do boku nic netušícího Hausserova sboru SS, proti silnici z Bělgorodu do Obojanu – zásobovací tepně tankového sboru SS.
Je však objeven kapitánem Bruno Meyerem, který prováděl průzkumný let nad lesní oblastí u Gorodičeva. Ten, protože zná situaci z porad 8. leteckého sboru okamžitě pochopí nebezpečí.
Je velitelem IV. skupiny (stihačů tanků) 9. bitevní eskadry, která leží u Mikojanovky. Na letišti má 68 zcela nových bitevních letounů Henschel Hs 129 s protitankovými kanony.
U Gorodičeva se odehraje historická bitva – poprvé v historii válek je velký tankový svazek napadený a zničený ze vzduchu.
Major Matuschek na jedné straně a nadporučík Dornemann na straně druhé vedou letky Henschel Hs 129 na ruské tanky. Kapitán Meyer letky navádí radiem. Mezi hloubkovými nálety stihačů útočí střepinovými pumami SD 1 a SD 2 bombardéry. Je to bitva strojů.
Sovětské tanky nemají vzdušné krytí. Propadnou zmatku. Navzájem se blokují, a tak se stanou snadnou kořistí létajících stihačů tanků.
Během jedné hodiny je celá sovětská tanková brigáda rozbitá. Na polích stojí 50 vyhořelých, nebo těžce poškozených tanků.
Nebezpečí, které hrozilo tankovému sboru SS je odstraněno dřív, než se o tom vůbec Hausserovy bojovníci dozvědí.

Obrázek
splitterbombe SD 1 náplň.

Obrázek
splitterbombe SD 1(1kg).

Obrázek
splitterbombe2 SD 2(2kg).
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

Bitva u Kurska V. Č 4.

Díl V.

Část 4.

9. července 1943 se i Sovětům na severu u řeky Psjol podaří zvítězit nad panikou 31. ts. Utíkající vojska se otočí a brání se. Sbor se sice promíchá, ustupuje, ale jsou vytvořeny podmínky pro vybudování provizorních obranných postavení. Ještě to však není v pořádku, Hausserovy tankové jednotky stále dotírají na ustupující Rusy.
3. rotě SS pluku „Der Führer“ se podaří zajmout celý štáb sovětské střelecké brigády včetně generála.
Divize „Totenkopf“, která již dva dny na pravém křídle sboru SS odvracela sovětské protiútoky je vystřídána 167. pd.
167. pd zaujme pozice u železniční tratě Bělgorod – Kursk. Na výšinách severně od obce Lučki I. má umístěno 6 baterií lehkých a těžkých děl 238. dělostřeleckého pluku. Sověti zde podnikají útoky na velmi úzkém prostoru širokém 300 metrů. 105 mm houfnice tažené koňmi vedou přesnou palbu do útočících sovětských linií. Je to pevná obrana.
Díky této obraně může generál Hausser vrhnout své motorizované svazky „Leibstandarte“ a „Das Reich“ přes řeku Psjol. Ve vražedné sovětské dělostřelecké a minometné palbě, vedené z vyvýšených postavení na druhém břehu pronikne přes řeku 3. prapor 6. mechanizovaného pluku SS divize „Totenkopf“.
10. července 1943 ovládne vesnici Krásnyj Okťabr a vybuduje za řekou malé předmostí. To ubrání i když Sověti provádí protiútoky tanky a pěchotou.
11. července 1943 získá tak divize „Totenkopf“ mezi obcemi Bogorodiskoje a Vesely předmostí. Němci tak překonali řeku Psjol, poslední překážku před Kurskem. To je to co Sověti za žádnou cenu nechtěli.
Divize „Leibstandarte“ a „Das Reich“ zároveň provádí úder na zemském mostě mezi železniční tratí a Psjolem ve směru na Prochorovku.
Sověti a její 1. TA generála Katukova jsou ve špatné situaci. 6. armáda zhroucená. 1. TA má vést protiútoky a současně zabránit v postupu na Obojan. Následky jsou katastrofální. 5. gardová armáda je po částech „spalována“ v protiútocích.
Chruščov stále jen říká: Držet, držet, držet!“
Kdy přijdou zálohy. „Už přicházejí.“
Stepní front se žene směrem na zemský most, na Prochorovku.
Blíží se rozhodnutí operace „Citadela“.
Němci mají vše zkoordinováno. Model měl 12. července prolomit obranu. Hoth chtěl zničit síly generála Katukova u Prochorovky a pak se s Modelem spojit.
Vše záleží na tom jestli 6., 7. a 19. td operační skupiny „KEMPF“, s brigádami samohybných děl a 503. tp zaútočí do boku sovětských sil u Prochorovky.
11. července 1943 stojí Kempfovy čelní jednotky na břehu řeky Severnyj Donec. Je to jen 20 km od Prochorovky.
Obtížné bojové podmínky, bažinatý terén u řeky a silný odpor nepřítele způsobují zpoždění v časovém plánu. Přece se však zdá, že se vše obrací k lepšímu.
Čelní odřad 6. td se chystá překročit horní tok řeky Donec. K ní se blíží 7. a 19. td.
300 tanků a samohybných děl je mohutná bojová síla. Jestliže se dostaví v pravý čas do právě začínající bitvy, bude to určitě znamenat, že se vítězství přikloní k Hothovy.
Tak začíná závod s časem.
Večer 11. července 1943 se na zemském mostě objevuje sovětská 5. gardová tanková armáda s 18. a 29. ts a s 5. mechanizovaným gardovým sborem.
Generál Rotmistrov má k dispozici 850 tanků. Jsou to především T 34 a těžké SHD SU 122 a 152 mm.
Hoth proti němu může postavit zatím jen asi 600 tanků Hausserova tankového sboru. Sbor má i několik rot s těžkými tanky Tiger.
Při součtu tanků (300 + 600), kdyby generál Kempf se svým sborem přijel včas, by Němci měli i v počtech tanků nad Sověty převahu.
Další vývoj si řekneme v Kursk VI. Prochorovka.

Obrázek
Prochorovka 12.,13.7.43.

Východní fronta použitá literatura:


Donald Sommerville - Druhá světová válka den za dnem.
Lucas Cooper - Hitlerovy elitní jednotky.
G. K: Žukov – Vzpomínky a úvahy 1, 2.
Paul Adair – Hitlerova největší porážka.
Historie německé armády – Philippe Mason.
Nicholas Bethell a redakční skupina Time-Life Books – ÚTOK NA SSSR.
John Keegan – Druhá světová válka.
Janusz Piekalkiewicz – Tanková válka 1939 -1945.
Janusz Piekalkiewicz – Letecká válka 1939 – 1945.
Janusz Piekalkiewicz – Námořní válka 1939 -1945.
Len Deighton – Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině druhé světové války.
Hitlerova armáda – Sborník článků odborných redaktorů časopisu Command.
Válka jako Peklo – Eduard Rauss, Hans von Greiffenberg, Dr. Waldemar Erfurth, Peter G. Tsouras – editor.
Mathias Färber – Druhá světová válka v obrazech.
David Brownstone a Irene Franck – Historie válek.
Paul Carell – Spálená země.
Paul Carell – Operace Barbarossa.
Horst Scheibert – Německé obrněné jednotky.
Černí andělé – Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Velká vlastenecká válka.
Memoáry – maršál Vasilevskij
Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak – Ocelová lavina.
Christhoper Andrew, Vasilij Mitrochin – Neznámé špionážní operace KGB.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
V.V.Bešanov: „Kadry rešajut vse – surovaja pravda o vojne“ (Kádry rozhodují o všem – syrová pravda o válce), vyd. AST, Moskva 2006
L.M.Mlečin: „Josif Stalin, jevo maršaly i generaly“ (Josif Stalin, jeho maršálové a generálové), vyd. Centrpoligraf, Moskva 2005
L.M.Mlečin: „Russkaja armija meždu Trockim i Stalinym“ (Ruská armáda mezi Trockym a Stalinem), vyd. Centrpoligraf, Moskva 2002
B.N.Petrov: „Ot revoljucionnoj česotky k vojennoj katastrofe“ (Od revolučního svrabu k vojenské katastrofě), Vojenno-istoričeskyj archiv 3/2001 (Vojensko-historický archív 3/2001), Moskva 2001
M.V.Zacharov: „Generaľnyj štab v predvojennyje gody“ (Generální štáb v předválečných letech), Vyd. AST, Moskva 2005
N.Zenkovič: „Vyššij generalitet v gody potrjasenij“ (Vyšší generalita v letech otřesů), vyd. Olma-Press, Moskva 2005
„Statistika armejskovo terora“ (Statistika armádního teroru), Vojenno-istoričeskyj archiv 2/1997 (Vojensko-historický archív 2/1997), Moskva 1997
„Tragedija RKKA“ (Tragédie Dělnicko-rolnické Rudé armády), Vojenno-istoričeskyj archiv 1/1997 (Vojensko-historický archív 1/1997), Moskva 1997

Ch.Andrew,O.Gordějevskij: KGB – Důvěrná zpráva, Vyd. East Art Agenci 1994
Ch.Andrew,V.Mitrochin: Štít a Meč Vyd. Akademia 2001 a 2008
Oleg Kalugin: Proščaj, Lubljanka (Promiň, Lubljanko ) ,vydal Olymp 1995
Interviu s generálem KGB Olegem Kaluginem: Časopis Čajka 2002
M.Pečenka,J.Bašta a kolektiv: Encyklopedie špionáže,Vyd. Libri 1993
Mé poznámky a mapy.
Naposledy upravil(a) michan dne 6/8/2010, 11:45, celkem upraveno 2 x.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

Foto, Ju 87.

Obrázek
Ju87 profil.

Obrázek
Ju87 profil winter.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Foxbat
podpraporčík
podpraporčík
Příspěvky: 289
Registrován: 30/3/2006, 20:36

Příspěvek od Foxbat »

toto čitať a nevedieť ako skonči vojna tak aj uverim že nemecko vyhrava 8)
jedine rusko dokaže vydržať takéto straty vtedy a myslím aj teraz..a potom prekvapiť...
hore možeš dole musíš
su aj taký, ktorým netreba krídel a kde žiadny stroj nedoletí...
Uživatelský avatar
sa58
1. Armádní generál
1. Armádní generál
Příspěvky: 3477
Registrován: 4/2/2005, 12:43
Bydliště: Zlínsko
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od sa58 »

tady jsou Michanovy foto Ju-87.

Původním se nechtělo nějak zobrazit, musel jsem přejmenovat soubory

Obrázek
Ju87_B_2.

Obrázek
JU 87 D-5 T6+AD
ObrázekObrázekObrázekObrázek

"Nachystejte květináče, na vánoce sem zpátky!"
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

Ono to Německo v té chvíli popisované, ještě tak trochu vyhrávalo. Čti dál časovou posloupnost a ono potom to Německo začne prohrávat.
Sa díky za ty fotky.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Martan
praporčík
praporčík
Příspěvky: 302
Registrován: 14/6/2005, 00:11
Bydliště: Domašín

Příspěvek od Martan »

Klobouk dolů, Michane, já se od toho skoro nemůžu odtrhnout. Jen tak dál.
Obrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

Jo, díky, budu pokračovat. Je to moje kobylka už roky.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Ralph Kerr
Poddůstojník v záloze
Poddůstojník v záloze
Příspěvky: 215
Registrován: 28/11/2005, 18:51
Bydliště: Lubník

Příspěvek od Ralph Kerr »

Pár fotek aby to nebylo tak jednostranné.

Obrázek
Hořící Tiger

Obrázek
Zničený Panther

Obrázek
Zajatí němečtí vojáci jsou sešikováni k postupu na Sibiř kde místo pušek začnou používat lopaty.
Obrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

Ono to totiž dle faktů do Prochorovky bylo dost jednostrané u Kurska. Sledujte to. Lámat se to začlo až později. To vše bude vidět v popisu. Až později iniciativu převzali Sověti. To jsou fakta.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Atlantis
nadporučík
nadporučík
Příspěvky: 819
Registrován: 7/4/2005, 15:12
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Atlantis »

Dotaz: Ty píšeš, že kdyby Prochorovka dopadla pro Němce, stále ješčtě mohli Kursk vyhrát. Jak, když už selhalo severní rameno kleští? Přehnat se přes Kursk a vpadnout severním obranným pozicím do zad?
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

Já to tady v krátkých poznámkách nechci vysvětlovat. Vše vysvětlím v Díl VI. Zde jenom řeknu ano, zde popisované nebyl konec bitvy u Kurska. Manstein chtěl pokračovat, třeba jen jižním ramenem a pokračoval. Německé tankové síly ( na jihu) sice do Prochorovky ztráty utrpěly, ale podívej se na čísla v závěru Díl V. Oni opravovali, doplňovali a stále to byla strašná síla. Kdyby nezasáhl Hitler.... Vše osvětlím jak jsem řekl. Severní rameno neselhalo. Též vysvětlím. Přes ofenzívu Rusů u Orla ještě vše šlo. Zásah Hitlera a vše ostatní vysvětlím dále.
Avšak důležitá poznámka: Celková taktická a strategická situace Německa k 11 až 13. červenci 1943 se již otáčela, jako kolo osudu, proti Hitlerovu Německu a on to jako celek ještě rozmáznul.
Vojensky se však bitva u Kurska do 12.7. 1943 jasně, jednostraně, přes heroický odpor Sovětů, vyvíjela ve prospěch Němců. A o tom byla moje poznámka. Vše ostatní i s vysvětlením, jak jsem řekl, bude v Díl VI.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

To chce vydržet do příště.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Ralph Kerr
Poddůstojník v záloze
Poddůstojník v záloze
Příspěvky: 215
Registrován: 28/11/2005, 18:51
Bydliště: Lubník

Příspěvek od Ralph Kerr »

Teď jsem se podíval do knížky od A.A. Maslova - Zajatí sovětští generálové a nenašel jsem tam zmínku o tom že 3. rota SS pluku der Führer měla zajmout nějakého sovětského generála.Podle té publikace rudá armáda ztratila 3 generály během Mansteinova protiútoku u Charkova v březnu 43 a dalšího pak 13. července ale severněji, u Smolenska.Nejspíš ti esesáci zajali nějakého vysokého důstojníka z té brigády, ale generála asi ne.
Obrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

V divizním hlášení od pluku SS " Der Führer", je doslova uvedeno: Zajat překvapený štáb, štábní rota i s generálem sovětské střelecké brigády v dobře vybudovaném velitelském stanovišti. Fakt je, že tam není ani číslo brigády, ani jméno generála. Takže víc sloužit nemohu, fakt je, že většina hlášení je vždy i s jmény a čísly. Některá hlášení jsou, ale dopňována později. Zde jsem na ta jména a čísla nenarazil.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Ralph Kerr
Poddůstojník v záloze
Poddůstojník v záloze
Příspěvky: 215
Registrován: 28/11/2005, 18:51
Bydliště: Lubník

Příspěvek od Ralph Kerr »

Tohle jsem našel v knize Robin Cross - Citadela ... V průběhu bitvy využil pluk Der Führer divize Das Reich speciální jednotku šesti tlumočníků HiWi k odposlechu ruského radiového provozu.Odpoledne 8. července zachytili zuřivou hádku mezi štábními důstojníky 1. tankové armády a 31. tankového sboru o přisunutí rezerv.Protože, jak se zdálo, se v ní zračila propukající panika, vycítil pluk příležitost vyslat mezerou ve frontové linii 3. rotu 1. praporu pod velením kapitána Lexe, aby překvapila a zajala sovětského generála střelecké brigády, jeho štáb a posádku velitelství v jejich dobře opevněném velitelském postavení. Tolik citace.Podle mne se ale jedná o jednu z válečných historek, která se nestala...patrně.
Obrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

No, historici i umí některé věci použít, které se nestaly. Tenhle pramen, divizní hlášení, je však dost sledován. Skutečně té 3. rotě velel Hauptsturmführer Lex, je zde jmenován. Na druhé straně, mám dost kontraverzních věcí od sovětských a ruských historiků a spisovatelů. Stejně jako od západních historiků. Skutečnost je, že v té době ( 10. a 11. července 1943) byl větší zmatek před Obojan u Rusů než u Němců. Musíme to asi nechat tak. Já mám o stejné věci, divizní hlášení a Len Deighton. Ten píše, že vybrali štáb brigády.
Jo, ještě taková drobnost. Pochopitelně Sověti ani Rusové, se ani oficiélně, ani v memoárech maršálů nezmiňují o této události. Stejně tak se nezmiňují o tom, že jim rozbili 2. gardový sbor ze vzduchu. Z pochopitelných důvodů.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Lord
1. Armádní generál
1. Armádní generál
Příspěvky: 10860
Registrován: 24/8/2004, 02:48

Příspěvek od Lord »

Prokhorovka ... dějiště největší tankové bitvy v historii ... docela obyčejné místo ... Sověti zde však postavili gigantický monument na počest jejich vítězství ...

Obrázek Prokhorovka - vesnice.

Obrázek Prokhorovka - pamatnik.
ObrázekObrázekObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Od Kurska po Bagration“