Korsuň - Ševčenkovský kotel 44 II. Č 1-4

Klíčové bitvy i ty co byly mezi tím.

Moderátoři: michan, Pátrač

Odpovědět
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Korsuň - Ševčenkovský kotel 44 II. Č 1-4

Příspěvek od michan »

Korsuň - Ševčenkovský kotel 44 II. Č 1-4

Obrázek




Korsuň-Ševčenkovský kotel 44 II. Č 1-4.

Díl II.

Část 1.

O tragické úloze německé 24. td u Zvenigorodky a Apostolova jsme si řekli v části 4. Díl I. Ale tato událost nebyla ojedinělá, nýbrž pokračovala celou sérií pošetilostí a nesprávných rozhodnutí - vyplývajících ze špatného hodnocení situace. Hitler a generální štáb jako kdyby nepochopili, že Rudá armáda roku 1944 - je jiná armáda, než proti které Němci bojovali v roce 1941.
Odvoláním 24. td od Zvenigorodky byl zmařen kombinovaný útok 3. a 47. ts Němců na vysvobození vojáků z Korsuň – Ševčenkovského kotle. Co však bylo důležité, byl ztracen čas ve kterém ani Sověti ještě nebyli připraveni.
Nyní bylo nutné okamžitě, nejkratším směrem zasadit 3. ts k proražení koridoru do kotle. Situace proto byla příznivá, neboť se přiblížila i 1. td, přisunutá od Berdičeva (tam, se účastnila Berdičevsko – Žitomirské operace – popsáno Díl I. článek 1.). Tato 1. td totiž převzala jižně od 198. pd ochranu otevřeného boku.
Ale to ne! Hitler a jeho hlavní stan přikázal, že 3. ts zaútočí podle původního záměru – tj. nejprve na sever. Tam má dobýt výšiny u Medvinu a pak se teprve stočit na východ, obklíčit a zničit sovětské síly, které se nacházejí mezi kotlem a německým 47. ts. Předtím to byl dobrý plán. Nyní však znamenal, že 3. ts musí porazit 5 sovětských armád, jednu po druhé. Nesmysl! Jakoby nebyla „rasputica“! Jakoby Rudá armáda byla Rudá armáda 1941. Bylo to hrozné nahromadění pošetilosti, hlouposti, strategické nerozvážnosti a nerozumu.
Tak podle tohoto plánu zahajuje generál Breith velitel německého 3. ts 4. února 1944 svůj útok na sever. V této chvíli má pohromadě pouze část své obrněné pěsti. Může zatím jen počítat se 16. a 17. td a s těžkým tankovým plukem, kterému velí podplukovník Bäke.
Po dělostřelecké přípravě zahajují Němci útok. Vepředu postupuje Bäkeho 34 tanků Tiger a 47 tanků Panther – mohutná síla! Boky jim chrání 34. a 198. pd a čelní jednotky tankové divize SS „Leibstandarte“. Útok se sune skrz „rasputicu“ a Sověty na sever. Jeden kilometr. Dva. Deset. Ale potom je konec. „Rasputica“ a 4 sovětské ts německý útok 3. ts generála Breitha zastaví.
Generál Breith se však nevzdá. Jakmile mu dorazí hlavní síly zkušené tankové divize „Leibstandarte“ a čelní síly 1. ts okamžitě je vrhne do útoku. Tyto dvě divize prorazí v sovětské obraně díru. Tento průlom ještě umožní 16. td postoupit dopředu.
Dne 8. února 1944 pak tanky Tiger a Panther z Bäkeho těžkého tankového pluku, s částmi 16. td a divize SS „Leibstandarte“ dosáhnou řeky Gniloj Tikič – osudové řeky Korsuň – Ševčenkovského kotle.
Pluky německého 3. ts ze sebe vydaly vše co v nich bylo. Dál to nejde. Úder na sever tak uvázne. K okraji kotle zbývalo jen 30 km!
Až teprve nyní Hitlerovi dojde. Teprve nyní pochopí, že udělal chybu. Teprve nyní vydá svolení k nejkratší cestě do kotle. Teprve nyní je zahájen přímý útok na východ.
A tak se z 1. td, původně nasazeného k ochraně východního boku, 11. února 1944 stane čelo útoku – „Osvobozovací skupiny Západ“.
Nyní tedy tanková skupina generála Kolla z 1. td, která postupovala daleko vpředu, obsadí vesnici Bušanka na řece Gniloj Tikič. Podaří se jí náhlým přepadem i získat nepoškozený most a za řekou vybudovat předmostí. To je nejkratší cesta ke kotli. Sověti to však také vědí a tak přinutí svými protiútoky v těchto kopcovitých místech hledat 1. td jinou cestu. A tak tedy 1. td najde jiné místo průlomu – Lysjanku.
Lysjanka je vesnice přes kterou vede kurs německých letadel Ju 52 a He 111, které létají se zásobováním do kotle. Zásobují Stemmermannovy divize ze vzduchu. Zásobování bylo opravdu dobré.
Němci nasadili 8. letecký sbor generála Seidemanna s 1 536 letadly. Letouny létaly z letiště v Umanu na letiště v Korsuň – Ševčenkovském. Byla to vzdálenost 100 km. Přes špatné počasí a silnou sovětskou protiletadlovou obranu to němečtí piloti dokázali. Řídící štáb majora Knappa dopravil do kotle během 14 dní 2 026,6 tun materiálu. Z kotle letouny evakuovaly 2 825 zraněných.
Tak pod tímto leteckým mostem transportních letadel si nyní překvapivě razí cestu do jižní části Lysjanky tanky Panther a granátníci 1. td.
Zesílený 1. tankový pluk pronikne přes minová pole a protitankovou obranu do protáhlé vesnice.
Poručík Ciliox z 1. tp z 2 roty dostane rozkaz od velitele pluku podplukovníka Franka, aby v Lysjance svými tanky dobyl most. Rozkaz zní: „Cilioxi, rychle dopředu k tomu mostu!“
Ciliox se svými tanky Panther z 2. roty ničí sovětské T 34, protitankové a polní kanony po celé cestě k mostu. Když k němu přijede, chce na druhou stranu. Těsně před vjezdem německých tanků na most Sověti most vyhodí do povětří. A tak 12. února 1944 jen tankový granátníci z 1. td vyčistí jižní část obce Lysjanka.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

Korsuň-Ševčenkovský kotel 44 II. Č 2

Díl II.

Část 2.

Další den 13. února 1944 se podaří přebrodit řeku Gniloj Tikič, v Lysjance vrchnímu šikovateli Hansi Strippelovi a jeho tanku Panther, která je zde 30 metrů široká. Následuje ho jeho četa. Po ní se přebrodí přes po prsa hluboký a ledový Gniloj Tikič i nadporučík Leben s granátníky 113. pluku. Za řekou mají Sověti 6 tanků T 34, ale četa šikovatele Hanse Strippela je rozstřílí. Nyní se přebrodí i dvě roty tanků Panther pod velením kapitána Kramera z 1. praporu. Do večera 13. února 1944 mají Němci zde předmostí hluboké 1 000 metrů. S tím co mají za řekou však další ofenzívu bez mostu provádět nemohou.
Sice se z 13. na 14. února ochladí, ale led ještě nic neunese. Materiál na most však stále nikde.
Pojednou se 14. února situace vylepší. Vrchnímu šikovateli Strippelovi se po bleskovém úderu z východní strany řeky podaří v 17 hodin 45 minut dobýt 40ti tunový most na severovýchodním okraji Lysjanky. Tam Strippel odstřelí 2 tanky T 34, které jsou jeho 59. a 60. odstřelem. Němci mají konečně most pro ofenzívu.
Tato novinka se okamžitě rozběhne po celé 1. td a 3. ts. Přilétá sem ve Storchu i generál Breith velitel 3. ts. Ten se setká s generálem Kollem velitelem 1. td a okamžitě překládají těžiště útoku sem na pravé křídlo sboru.
Před nimi je kóta 239. O tuto kótu nyní půjde. Tato kóta a rokle a svahy kolem ní nasáknou krví. Kóta 239 bude zde u Korsuň – Ševčenkovského kotle zapsána do historie ww2 v Rusku.
Tanková skupina Frank, posílená tanky Tiger a Panther z těžkého Bäkova tankového pluku útočí na kótu 239. 16. td mezitím stále odráží všechny sovětské protiútoky. I sovětský velitel 3. ts ví jakou cenu kóta 239 má a tak stále útočí od severu přes velkou silnici od Medvinu. Podniká i tankové výpady z lesů na jihu a na východě.
Takže i 16. února 1944 Sověti útočí s 20ti T 34 od východu a s 30ti T 34 od jihovýchodu.
Německé dělostřelectvo plukovníka Sötha přinutí sovětskou pěchotu zalehnout. Tanky Panther palbou rozeženou a zničí sovětské tankové skupiny.
Vrchní šikovatel Strippel se svými sedmi tanky Panther zničí 27 tanků T 34. Je to výborný výkon, ale již to moc nepomáhá.
Kapitán Ebelink ještě se svými 70ti tankovými granátníky a třemi tanky poručíka von Dörnberga dobude obec Okťabr. Ta leží na poloviční cestě ke kótě 239. Potom definitivně uvázne německý útok na sovětské obranné palbě a protiútocích Rusů. Sověti totiž do lesů urychleně umístili celý pluk SU 85 a ten drží Němce na distanc.
Nyní Sověti neustále znovu a znovu vyrážejí do prudkých útoků z hustých lesů po obou stranách silnice.
Němcům nepomáhá ani obětavost, ani nasazení zesíleného mech. praporu „Leibstandarte“.
Dokonce jsou zde zasazeny i Rudelovy Stuky. Ani to však nepomůže.
Večer 16. února 1944 má německý 2. prapor 113. mech. pluku již jen 60 mužů. 60 mužů ze 600. U 1. mech. pluku a u „Leibstandarte“ je to podobné. Když odpočítávají roty, mají někde 10 nanejvýš 12 mužů. Většina velitelů čet a rot padla nebo byla zraněna. Stejné je to i u ženijních jednotek a tankového pluku. Tankový pluk má již jen 12 tanků Panther a několik tanků Panzer IV.
I 16. td uvázne vlevo 8 km severně od Lysjanky, kde vede těžké obranné boje u silnice z Medvinu.
Také 17. td, která je dál na západě se zoufale bije s jedním sovětským tankovým sborem.
Dech dochází i „Leibstandarte“, která vedla svými hlavními silami těžké obranné boje u Vinogradu.
A 198. pd, tak ta již existuje jen na papíře.
Je to tedy jasné. Odlehčující úder německého 3. ts, který měl prorazit do kotle – ztroskotal.
Záchrana vojáků v kotli se zastavila 9 km od nich.
Když přijede náčelník štábu 1. TA generál Wenck večer 16. února 1944 k 1. td může jen konstatovat, že síly 3. ts nestačily k proražení silné ruské obrany.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

Korsuň-Ševčenkovský kotel II. Č 3.

Díl II.

Část 3.

Nyní se budeme zabývat situací německých vojáků v kotli. Jen někteří z nich, kteří byli na západě kotle slyšeli, když sami nebojovali, vzdálený hluk boje. Pro ně to byla předzvěst osvobození, protože sami nic neviděli ani nevěděli. Voják zná jen své nejbližší okolí a je odkázán na to co mu jeho velitel řekne. Velké operace mu zůstávají skryté. Jen velitelé, kteří denně studují situační mapy vědí jak situace vypadá.
Nejvyšší německé velení a Hitler pochopili již 7. února 1944, že kotel nemohou natrvalo udržet a že i rychlý průlom k obklíčeným sborům nebude jednoduchý.
Kotel měl tvar osmičky kolem dvou těžišť – Korsuň – Ševčenkovskij a Gorodišče. Osa 45 km dlouhá vedla ze severozápadu na jihovýchod. Dokud se doufalo, že osvobozovací útok povede 47. ts od jihu, tak byla tato poloha výhodná. Jižní špička kotle totiž sahala až do prostoru Špola, kam chtěl generál von Vormann vést osvobozovací útok. Ale když potom musela 24. td na jihu udělat „čelem vzad“, zmizela varianta od jihu.
Nyní bylo tedy nutné, aby se kotel připravil na útok ze západu a natáhl se vstříc 3. ts.
A tak bylo třeba změnit polohu a tvar kotle, aby jeho podélná osa mířila na západ. Musel se tedy spodek otočit ze směru jih na směr západ.
A tak dostávají 7. února 1944 obklíčené sbory rádiem rozkaz, který zní: „Skupina Stemmermann zkrátí frontové linie a pohne se s kotlem na Šanderovku, aby mohla v danou chvíli zahájit únik z obklíčení směrem k silám, které vedou vyprošťovací útok.“
Generál Stemmermann se svými sbory pouští do obtížného putování s kotlem. Na východě vyklidí prapory SS Gorodišče, na severu opustí 88. pd prostor Janovka. Středem tohoto putování je město Korsuň – Ševčenkovskij se svým letištěm – Stemmermann je k němu připoután kvůli zásobování. Snadno se to píše a říká – provádění bylo velice těžké.
Na cestách „rasputica“ – jako silnice se používal pouze jeden železniční násep.
Od 11. do 13. února 1944 proběhne v kotli za 3 dny zásadní reorganizace. Sovětům musí být vyrvány 3 vesnice – Šanderovka, Novo – Buda a Komorovka. To jsou 3 vesnice, které museli Němci dobýt, aby získali příznivou výchozí základnu pro únik na západ.
A jak vypadaly boje o Novo – Budu? Jsou typické pro boje o všechny tři vesnice.
Novo – Budu má dobýt 72. pd. Sověti sedí v solidně vybudovaných sněhových postaveních nad svahem. Před nimi je volné prostranství. Úkol dobýt vesnici dostane 105. mech. pluk majora Kaestnera. Ten se rozhodne pro noční útok. Bude to bitva muže proti muži. Vpředu půjdou vojáci s bajonety, lopatkami, samopaly a kulomety. Za nimi hlavní síly s těžkými zbraněmi. Těmi těžkými zbraněmi jsou 4 děla 172. dělostřeleckého pluku, zapřažená vždy za 8 koní.
Vojáci vyráží 11. února ve 20 hodin 30 minut. Temná, studená, bezměsíčná noc. Němečtí vojáci se bezhlučně v bílých maskovacích oblecích přiblíží k ruským postavením.
Jedna hlídka Sovětů si něčeho všimne a tak zazní: Vpřed a na ně! Střílí se v běhu. Skok do zákopu. Bodná a sečná zbraň. Kdo se postaví na odpor je zabit. Úderné oddíly napadnou sovětské zákopy ze stran a zajistí boky.
Překvapení se podařilo. Pluk pronikl do hloubky sovětského postavení. Děla a hlavní síly byly přisunuty. Ty ovládnou terén kolem kóty 200. Krátce po půlnoci dosáhnou silnici Suchiny – Šanderovka. Sem se z východu bezstarostně přibližuje ruská kolona nákladních automobilů, jsou v ní i raketomety Kaťuša. Chtějí do Šanderovky. Zazní rozkaz: „Protiletadlová obrana vpřed!“ Flak 20 mm na samojízdných lafetách rozstřílí na vzdálenost 200 metrů celý proud vozidel. Vozidla naložená benzínem hoří a jasně osvětlují zasněžený terén.
V 1 hodinu v noci následuje útok na Novo – Budu. Ve 2 hodiny 30 minut je obec v německých rukou. Sovětský týl a jezdecké jednotky jsou vytrženy ze spánku, vyhnou se boji a utíkají. Němci jich 250 zajmou.
I vpravo od 72. pd jde útok dobře. Mech. pluk SS „Germania“ zaútočí na Šanderovku, druhé křídlo dveří budoucího úniku. Po těžkém, tvrdém a krvavém nočním boji Šanderovku ovládne.
Zároveň proběhnou i tvrdé boje, při kterých mají Němci dosti velké ztráty, o Komorovku – ta leží 7 km od fronty kotle.
V neděli 13. února 1944 je na východě vyklizen Korsuň – Ševčenkovskij. Ale definitivně je dobyta Komorovka přes neustálé sovětské protiútoky.
V Novo – Budě odrazí brigáda prvního sledu „Walonie“ – belgičtí dobrovolníci s 6ti tanky, 4mi protitankovými kanony a 4mi rotami po 50 až 100 mužích všechny útoky Sovětů. Brigáda má 200 mrtvých. Mezi nimi je i její první velitel, bývalý belgický důstojník generálního štábu podplukovník Lucien Lipert. Velení po něm převezme jeho pobočník nadporučík Léon Degrelle a udrží Novo – Budu proti všem sovětským protiútokům.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

Korsuň-Ševčenkovský kotel 44 II. Č 4.

Díl II.

Část 4.

Z rozkazu 72. pd ovládne 105. mech pluk vesnici Chilki severně od Komorovky. V rozkaze divize stojí: „ Zabrání této obce je pro provedení úniku z kotle rozhodující“. Muži majora Kaestnera ze 105. mech. pluku to pochopí a prudkým útokem Chilki dobudou.
Tyto bitvy probíhají v době v nichž jak víme 1. td a Bäkeho těžký tankový pluk marně bojuje o kótu 239, aby byl připraven k poslednímu útoku k nejbližším jednotkám v kotli. Ale ani Rudelovy Stuky zde nepomáhají – ty jen rozbijí lavinovité tankové protiútoky sovětů.
Je to stará písnička – chybí několik tanků – chybí několik mechanizovaných praporů.
Zde ještě z důvodu „ rasputici“ chybí i PHM pro Bäkeho tanky Panther.
Vojska v kotli jsou zatím natlačena na nebezpečně malém území 7x8 km kolem Šanderovky. Jsou připravena vyrazit v ústrety svým zachráncům. Vůbec nevědí, že protiúder ztroskotává. Čekají jen na spásný rozkaz : „ Vyražte“. Pokud ten rozkaz nepřijde brzy může dojít ke katastrofě.
Kdyby totiž Sověti zjistili to německé nahromadění sil na malém prostoru a zahájili soustředěnou palbu – raději nedomýšlet.
A Sověti se opravdu snažili, aby zjistili proč tady vyklidili Němci pozice, tady naopak dobíjeli pozice nové. Co se v kotli vlastně děje?
V německých důstojnických uniformách pronikají do kotle muži z „ Freies Deutschland“ ( Národní výbor „ Svobodné Německo“), aby vyzvídali.
Příkladem je hlášení, že se u 1. průzkumného praporu 14. td objevil německý důstojník a chtěl informaci o síle, výzbroji a úkolech jednotky. Když přišel zpětný pokyn „ Zatknout“ na dotaz k divizi – zmizel.
Na některých velitelských stanovištích se zase objevovali sovětští parlamentáři a nabízeli jednání o kapitulaci.
V hlášení německého 3. ts ze dne 10. února 1944 je zapsáno, že dnes hovořil ve vysílači „ Národního výboru Svobodné Německo „ k německým vojákům v kotli generál Seydlitz. Byl představen jako prezident „ Spolku německých důstojníků a viceprezident „ Národního výboru Svobodné Německo“.
Vyzval ke kapitulaci a slíbil dobrou stravu a ubytování, úplnou bezpečnost i to, že jednotky zůstanou pohromadě se svými veliteli.
Na většinu důstojníků a vojáku ten hlas nemá, žádný účinek. Někteří o něm jen četli, jen málokdo ho znal.
Němečtí vojáci v kotli a bylo jich 56 000, očekává záchranu z vnějška. Jsou pod stálými útoky a dělostřeleckou palbou sovětů. Jejich situace se hodinu od hodiny zhoršuje.
A tak se polní maršál Manstein rozhodne, aniž si vyžádá Hitlerův souhlas – vydat povel k úniku z kotle.
Jako podklad mu slouží zpráva náčelníka generálního štábu 1. TA generálmajora Wencka o nedostatku sil poskytnutých k proražení do kotle a celková situace v kotli.
Dne 15. února 1944 v 11,05 vyšle radiem 8. armáda do kotle tento rozkaz: „ Akceschopnost 3. tankového sboru omezena. Skupina Stemmermann musí provést průlom v úseku Džuršency – kóta 239 vlastními silami. Tam se spojí s 3. ts.“ A právě v tomto rozkazu je celá tragedie. Není tam řečena ta skutečnost, že 3. ts ještě bojuje o kótu 239 a že jí také nemusí dobýt a my již víme, že jí neobsadila.
Stemmermann musel ze znění rozkazu vyrozumět, že na kótě 239 najde německá, nikoliv ruská vojska. On se tam setká se značnými ruskými silami, jak později uvidíme.
Takže z nedořečeného rozkazu se vyvinula ona tragedie Korsuň – Ševčenkovského kotle.
Je sice možné, že se ještě 15. února 1944 věřilo, že poslední tanky Tiger z těžkého pluku a 1. td další den 16. února 1944 ještě výšinu obsadí. Ovšem vyjádření náčelníka 8. armády generála Speidela říká, že se již na to nevěřilo.
Jako další možnost se uvádí, že se nechtěl brát elán vyčerpaným jednotkám Stemmermannova sboru. Elán a chuť se poprat byly zde velice zapotřebí.
Sám Stemmermann musel něco tušit. Při přípravě úniku požadoval zesílený shoz munice. Ještě 16. února 1944 večer navíc vyslal radiem tuto zprávu:
„ Skupina Stemmermann může prorazit postavení nepřítele před vlastní frontou, ale nebude schopná prolomit nepřátelské postavení před 3. ts.“
Je to jasná řeč. Vy se postarejte o kótu 239 odstraňte z ní a z obou stran okolo Sověty a já se postarám o ostatní!
Vše rozetne svým rozkazem Manstein. Dne 16. února 1944 vyšle jasný rozkaz Stemmermannovi : „ Heslo ´Freiheit‘, cíl Lysjanka, 23. hodin.“
Radiostanice 42. sboru jej okamžitě zachytí a v kotli si oddechnou. Stalingrad se nekoná.
Okamžitě jsou vytažené plány úniku, které již měl štáb připravené a uložené v bednách.
O tom jak probíhal únik si řekneme v Díl III.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Lord
1. Armádní generál
1. Armádní generál
Příspěvky: 10860
Registrován: 24/8/2004, 02:48

Příspěvek od Lord »

Jako epopej popisuje toto obklíčení Léon Degrelle ve své knize Tažení v Rusku. Legie Wallonie zde byla obklíčena spolu s dalšími německými svazky.

V kapitole Obklíčeni u Čerkass píše: Začali jsme si na kotel zvykat. Vyvázli jsme z mnoha nebezpečenství, na Donci, na Donu nebo na Kavkaze. Nebyla to přece naše první těžká situace. Každý se snažil sám sebe přesvědčit, že naše obklíčení je jen jedním z dalších dobrodružství. Vrchní velení nás v tom přece nenechá. Přijde protiútok a spojení sovětské fronty rozmetá. Situaci teoreticky vyřešil radiotelegram generála Hubeho. Zpráva byla krátká a dobrá: "Jedu." Generál byl na cestě. Mohutná kolona německých tanků přijížděla od jihu. Právě zaútočila na sovětský koridor za našimi zády. Se zaujetím jsme na mapě sledovali postup našich osvoboditelů. Padly desítky vesnic. Podle komuniké bylo zničeno sto deset ruských tanků. Za dva dny už bude stačit prorazit jen devět kilometrů široký pás nepřátel.

Ti, kdo odtamtud přicházeli, říkali - a oči jim při, tom svítily, že s našimi zachránci již byl na velitelstvích praporů navázán kontakt pomocí malých rádiových přijímačů. Poslední úder a prolomení fronty i naše osvobozeni jsou hotová věc. K úderu skutečně došlo. Ale ze strany Sovětů. Rychle sem přesunuli další obrněné síly. Tři sta německých tanků, které už byly tak blízko nás, se zastavilo a pak musely ustoupit. Rudí měli zakrátko v našem týlu padesát kilometrů širokou bezpečnostní zónu. Sovětské divize, povzbuzeny úspěchem, vyrazily od jihovýchodu a jihu směrem dovnitř našeho kotle a masu obklíčených vojsk tlačily k severu a východu, a tak je víc a víc oddalovaly od německé fronty, odkud by eventuálně mohla přijít spása. Došlo ještě k jedné katastrofě…

Každopádně, když to čtete je to "román" - Degrelle nepopisuje žádné strategie, ani detailně jednotky nebo postup ... je to rychta :lol:

Michan mi konečně tuto operaci sérií svých článků objasnil, příliš jsem o ní ze strategického hlediska nevěděl, díky!

Degrelle pak píše o vesnici Lysjanka jak o spáse a propo redboyi hoď ji sem earth google!
Ják geniálně vymyslel, že se vosadil v lese, všechno zorganizoval, ale věděl, že pokus o průnik ve dne by byla sebevražda ... v noci se vydala jeho parta k záchraně ... Lysjankou protékala řeka ... někteří se chudáci utopili protože neuměli plavat ... jiní umrzli ve vodě ...
ObrázekObrázekObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

Chlape já mám tvůj popis, který zde máš připravenej. Je to jedno z nejdůležitějších co jsem četl. Bude to tam. Věř mi Lorde, tvůj popis mě inspiroval. Totiž já nevím co jsi kde vzal, ale skvělé. Já to čtu 3 týdny, jako důležitý dokument.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

Lorde chlape. Ty jsi mne inspiroval. Přečti si Díl III, dám ho tam sobota nebo neděle. Je to o tom celém co popisuješ. Díl IV. je horší tam mnoho lidí na řece Gniloj Tikič umřelo.
Odkaz na Tvůj článek tam prostě bude.
Takový popis - a já se k tomu v celé souvislosti vyjádřím ve IV Díle. Prostě od Tebe Čerkassy - skvělé - já jen souvislosti. T y brďo já to stejně nečet bez problémů, co říkáš - hrůza i moje
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Lord
1. Armádní generál
1. Armádní generál
Příspěvky: 10860
Registrován: 24/8/2004, 02:48

Příspěvek od Lord »

Chlape ty se mě líbíš, s tebou by byla krutá hlastačka!

Vesnice Lysjanka a protékající řeka - nedávná doba.

Obrázek

Zkáza v korsuňské kapse - německá technika a vojáci.

Obrázek

Obrázek

A nebyli by to Rusové, kdyby nepostavili na počest této události památník.

Obrázek
ObrázekObrázekObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

Ta říčka Gniloj Tikič v zimě bude vypadat jinak v jiných místech - jak uvidíme v Díl III a IV. Chlastajda je někdy třeba - ovšem nepřehánět - jako někdy já!
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Pegeucko
1. Armádní generál
1. Armádní generál
Příspěvky: 2793
Registrován: 14/7/2005, 10:40
Bydliště: jižní Čechy

Příspěvek od Pegeucko »

michan:
"Moje policajstvo" s tebou může pouze vřele souhlasit.
ObrázekObrázekObrázekObrázek

Vím vše, protože mlčím, abych slyšel..... motto STASI
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

Policajty jsem neměl nikdy moc v lásce. Zvlášť ty co nerozlišovali. Člověk ví, že jsou potřebný, ale ......
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Pegeucko
1. Armádní generál
1. Armádní generál
Příspěvky: 2793
Registrován: 14/7/2005, 10:40
Bydliště: jižní Čechy

Příspěvek od Pegeucko »

michan:
Malé připomenutí reality. Policie se nezřizuje proto,aby jí občané milovali,ale proto aby vymáhala dodržování zákonů a pravidel, která si společnost stanovila pro svou ochranu.
Také bych rád připomenul několik bodů z ŘÁDU FÓRA:

2] Je zakázáno užívat nadměrně sprosté výrazy. Hrubé nadávky a urážky taktéž nejsou tolerovány.
3] Je zakázáno zasílat příspěvky, které absolutně nesouvisí s daným tématem.
4] Pro osobní dotazy, informace nesouvisející s tématem, či připomínky využívejte soukromé zprávy (PM) nebo chat
Za připomenutí stojí i body 9 a 10 VŠEOBECNÝCH PRAVIDEL viz ZDE: http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=4

Pokud máš dojem,že jsi alespoň jeden z těchto bodů neporušil, tak se ti také moc omlouvám,že jsem byl příliž tvrdý a nerozlišoval jsem.
ObrázekObrázekObrázekObrázek

Vím vše, protože mlčím, abych slyšel..... motto STASI
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

Mám dojem, že se mě jich přece jenom pár - těch bodů - porušit podařilo. Kdyby né tak sem si snad ani ten řád nepřečetl. Děkuji!
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Od Kurska po Bagration“