Korsuň - Ševčenkovský kotel 44 III. Č 1-4

Klíčové bitvy i ty co byly mezi tím.

Moderátoři: michan, Pátrač

Odpovědět
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Korsuň - Ševčenkovský kotel 44 III. Č 1-4

Příspěvek od michan »

Korsuň – Ševčenkovský kotel 44 III. Č 1-4.

Díl III.


Část 1.

Když přišel rozkaz od Mansteina k opuštění kotle dne 16. února 1944 a štáb 42. sboru vybalil plány úniku z beden, byl již kotel po těžkých bojích malý. Velitelství 42. sboru, které velelo úniku z kotle, leželo v severozápadním okraji Šenderovky v selském domku. K celému kotli ještě patřili 3 další vesnice.
Novo – Buda , bráněná boji ztenčenou a statečnou brigádou Walonie“ – Belgičany – ti jí budou muset však brzy vyklidit. Dále vesnicemi Chilki a Komorovka. Německé jednotky, v těchto posledních dvou jmenovaných vesnicích, prakticky celý den 16. února 1944 čelili sovětským útokům.
V chatách v Šenderovce leželo 4 000 raněných. Od 10. února 1944 totiž letouny do kotle nelétaly. Na rozbahněném terénu na letišti v Korsuň – Ševčenkovském, již nedokázal žádný pilot přistát a později 13. února 1944 bylo město opuštěno.
Nyní tedy 16. února jsou v Šenderovce ranění, štáby praporů, pluků a divizí. V ulicích, zahradách a vedle domů v Šenderovce stojí děla, opravárenské tanky, polní kuchyně, motorová vozidla a koňské potahy.
Kde je ještě místo hoří ohně. Na nich se podle rozkazu pálí dokumenty, válečné deníky a osobní věci, které mohou vojáci postrádat.
Vojáci si sebou vezmou vše pro boj zblízka a to co mimo toho unesou, aniž by byla jejich bojová činnost omezena.
Rusům nechtějí nechat nic co by se jim hodilo. Vojáci mají povoleno vzít si jen zbraně, bojová vozidla a polní kuchyně.
Ženy – spojařky, jsou rozděleny do jednotlivých jednotek. Jsou nejvíce ohroženy a je jasné proč.
Přestože jsou pečlivě hlídány – závěrečná zpráva konstatuje, že se nezachránila ani jedna – všechny jsou vedeny v kolonce nezvěstné.
Zástupce velitele pro věci zpravodajské 42. sboru major Hermani seznamuje, nyní již bez utajení, na poradě důstojníky s plánem úniku. Ze situační mapy, pověšené na stěně, vysvětluje detailně co musí každý z důstojníků vědět – při úniku už bude velet každý sám svým mužům a bude muset improvizovat. Říká jim:
„Tady je úsek Chilki – Komorovka. Vyrazíme ve 3 úderných klínech. V hlubokém rozčlenění. Bez palebné přípravy. První dějství musí proběhnout bezhlučně. Protivníka je třeba přemoci bodnými a sečnými zbraněmi. Průlom jedním rázem až do prostoru Džuršency – kóta 239. Tam nás přijme 3. ts.“
Plán byl takový, že vpravo půjde bojová skupina B ( 112.pd + zbytky různých divizí), uprostřed 72. pd a vlevo mechanizovaná divize SS „ Viking“. Celkem 40 000 mužů. Velitelem je generál Lieb.
Velitel kotle generál Stemmermann zůstává se zadním vojem.
Zadní voj tvoří 57. pd generála Trowitze a 88. pd generála hraběte Rittberga. Části 389. pd, kromě protitankového oddílu, a odštěpené skupiny 167. a 168. pd jsou začleněné do 57. pd. Voj generála Trowitze má tak 3 500 mužů. Divize hraběte Rittberga je o něco slabší. Ústup unikajících divizí tedy kryje přibližně 6 000 mužů. Ranění, kteří nejsou schopni transportu, mají být spolu s lékaři a zdravotnickým personálem ponecháni na místě a předáni Sovětům. To byla nejhorší část plánu. Ale ani jedna jednotka se tímto posledním nařízením plně neřídila. Mnoho jednotek si své raněné, jak uvidíme bralo sebou a nejen raněné.
Vojáci měli napsat dopisy svým nejbližším a mezi sebou si je vyměnit, tak aby kdo přežije doručil zprávu o druhém.
Na poradě ještě zpravodajský důstojník apeloval na „Kamarádství“ – to zde v tak těžké situaci všichni potřebovali.
Historická literatura zaznamenává i zprávu majora Harmani, zastupce velitele pro zpravodajskou činnost ve které je napsáno:
„Čtvrtek 16. února 1944, 22 hodin. Sedíme mlčky na našem velitelském stanovišti. Není co nařizovat – poprvé od obklíčení před 20ti dny! Každý myslí na domov. Poslední dopis zvenčí je spálený. I věci, které se člověku za více než 4 roky války staly tak drahými: obrázky ženy a dětí, Goethův ´Faust´ nebo ´Žena ve světových dějinách´Eugena Rotha.“
Ve 22 hodin je již jasné, že unik z kotle narazí okolo kóty 239 na Sovětská vojska a nikoliv tedy na německý 3.ts. A až v této hodině se 3. ts rozhodne informovat vojska v kotli o situaci a o předmostí v Lysjance.
Radiostanice generála Stemmermanna byla však již hluchá, byla vypnuta neboť v kotli již nikdo neměl čas. Ve 23. hodin 16. února 1944 již byli všichni připraveni vyrazit.
A tak se tuto závažnou zprávu - jak vypadá situace před nimi – unikající německá vojska nedozvěděla.

Obrázek
Unik z K_ S kotle.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

Korsuň – Ševčenkovský kotel 44 III. Č 2.

Díl III.

Část 2.

Ve 22 hodin 30 minut 16. února 1944 se vojska v Šenderovce připravují na proniknutí z kotle. Všechny 3 divize – 3 proudy musí vesnicí projít po jediné úzké silnici a po jediném mostě přes rokli před vesnicí. Až za mostem se mohou rozdělit do svých směrů útoku. Most blokuje rozbitý vlomený sovětský T -34. Ženisté jej shodí dolů. Ale i ta chvíle stačila, aby vznikly zácpy. Do vesnice dopadají sovětské granáty ráže 152 mm, každých 20 sekund jeden. A každý zasahuje, protože vesnice je plná vojska. Všichni chtějí ze Šenderovky pryč. Ranění jsou odnášeni do chatek, mrtví ponecháni tam kde byli zasaženi. Přede dveřmi štábu sboru leží pobočník, střepina granátu mu utrhla hlavu.
Ještě ve 22,30 Heinkel 111 shodil do Šenderovky bedny s municí a granáty. Bedny se rozbily mezi polními kuchyněmi a koňskými potahy a poplašily koně a způsobily další zmatek.
Ve 22,45 vychází generál Lieb ze svého velitelství a ještě jednou přes dopadající ruské granáty upřesňuje s náčelníkem štábu 11. sboru plukovníkem i. G. Gaedckem poslední detaily úniku.
Je 23 hodin 16. února 1944. Konečně nadešla chvíle k vyražení. Noc je temná. Bez měsíce. Není vidět jediná hvězdička. Na teploměru mínus 4 stupně. Od severovýchodu vane ledový vítr. Příhodně fouká kolonám do zad a nepříteli do obličeje. Je silný, a žene před sebou sníh. Oslepuje obránce. Je to dobré počasí pro únikovou operaci – nebude se třeba tolik obávat očí a uší nepřítele.
Za mostem se kolony rozdělují.
Na pravém křídle jde nyní „sborová skupina B“. Čelo pravého křídla tvoří části skupiny 258. pluku.
Na levém křídle jde do útoku 5. mech. divize SS „Wiking“. Zde na čele je 5. průzkumný prapor. Vedle je protitankový oddíl 389. pd, jejíž 3. rota je vytvořena ze 66. protiletadlového praporu, jenž zanikl ve Stalingradu. Oddíl má 97. mužů. Sama 3. rota jich má 30.
Střed útoku tvoří 72. divize. Tady je na čele útoku 105. granátnický pluk majora Kaestnera.
Samotné pronikání si začneme popisovat právě u 105. granátnického pluku. Brzy nám vyplyne proč!
Major Kaestner má ukořistěnou ruskou mapu v měřítku 1: 10 000 a buzolu. S tím se dají velice dobře navigovat jednotky. Zvláště když nejsou žádné cesty, vše je zaváté sněhem. Trasa vede přes otevřenou krajinu, přes pole a louky. Přes zamrzlé bahno pokryté prašanem.
Major všem vojákům vtloukal do hlavy, že nesmí dělat hluk a kouřit. Dokonce nechal vyjmout zásobníky z pušek, aby někdo ani omylem nevystřelil. Moment překvapení by byl pryč.
Útokem na bodák je proraženo první sovětské obranné postavení. To samé se bezhlučně povede i na druhém postavení. K boji dojde jen v ruských dělostřeleckých postaveních. Ta je nutné dobýt bojem zblízka. Hlavní síly 72. divize zatím ještě 105. pluk následují. Půjde vše tak hladce?
Ve 3 hodiny 30 minut 17. února 1944, ještě jednou major Kaestner spolu se svými veliteli praporů kapitánem Rothem a nadporučíkem Banderem prostudují ruskou mapu. Zjišťují, že se dostali k roklím jihovýchodně od obce Džuršency. Na hřebeni před nimi je silnice z obce Počapincy. Silnice vede přímo přes kótu 239. Je tma. Jestliže vše odpovídá předem připravenému plánu, tak u této silnice již přeci musí být čelní zajištění německé 1. td. Opatrnost však velí, dávat pozor. Dopředu je vyslán průzkumný oddíl, ten vede nadporučík Bander. Velice brzy je nadporučík Bander se svými průzkumáky zpět. Hlásí, že jsou tam skutečně tanky, ale ne německé, ale 6 sovětských T 34. Ty stojí přímo na jižním okraji vesnice Džuršency . O 2 kilometry dál, jihovýchodně jsou na stejné silnici další tanky T 34.
Takže je to jasné – kóta 239 je obsazena Rusy.
Přes zákaz vysílání vyšle o této situaci major Kaestner radiem zprávu na velitelství divize. Potom rozkáže: „ Nestřílet, pokud to nebude bezpodmínečně nutné“. A postupuje se dál. Pluk se v úzkém a uvolněném tvaru dostane mezi ruskými tanky přes silnici. Sověti si ničeho nevšimli. Nakračují velice opatrně. Zde pomohly měkké podrážky více, než granáty. Brzy byli na hřebeni – 200 metrů za silnicí. Čelo se náhle zastavilo. U Kaestnera se objeví šikovatel a oznamuje, že narazili na ruskou frontu na západ. Dále hlásí, že sověti chrní.
Znamená to, že narazily na ruská obranná postavení proti německému osvobozovacímu útoku. Rozkaz od Kaestnera je jasný: „Zaútočíme“!.
Lopatkami, bodáky a potichu. Boj je krátký. Nejde však potichu. Ti sověti co se probudili, prchají a střílejí okolo sebe.
Teprve nyní začína drama unikající Německé armády z Korsuň – Ševčenkovského kotle.
Výstřely vyburcovaly sovětský 5. gardový tankový sbor, jehož tanky stály na silnici z obce Džuršency do obce Počapincy. Tanky rozsvítí světlomety. Do vzduchu letí světlice.
Sověti vidí hlavní síly 72. pd, která se teprve přibližuje k silnici.
Rozpoutá se divoká palba ruských tanků, ke kterým se přidá i ruské dělostřelectvo. Je to nerovný boj. Hlavní síly německé 72. pd musí k zemi a na ústup.
Ovšem roty německého 105 granátnického pluku spěchají dál na západ. Brzy spatří před sebou další tanky – ty jsou však opravdu německé. Jsou to tanky Panther 1. roty 1. td.
Vojáci 105. granátnického pluku majora Kaestnera to dokázali, jsou z toho venku.
Z 1 082 mužů a 27 důstojníků, které měl pluk před 21 dny – tedy první den obklíčení, nyní zbyli 3 důstojníci a 216 mužů. Z výzbroje zachránili 11 lehkých a 3 těžké kulomety, 1 minomet a 1 pěchotní dělo. Každý muž měl svou pušku nebo samopal.
Při samotném úniku tuto noc měli jen 20 mrtvých. O ostatní přišli při bojích v kotli.
http://www.palba.cz/forumfoto/albums/us ... 2_1944.jpg
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

Korsuň – Ševčenkovský kotel 44 III. Č 3.

Díl III.

Část 3.

Ale jak se dařilo ostatním skupinám?
Vlevo od 72. pd postupující mech. divize „Wiking“, zvládne svým 5. průzkumným praporem, který vede Obersturmführer Debus ( nadporučík SS), první část průniku dobře. Tanky 5. tankového pluku nočním protiútokem na východním okraji Šenderovky zaženou Sověty zpět. Potom se tanky otočí na západ a útokem prorazí naráz sovětský obkličovací prstenec. Převálcují sovětské protitankové kanony a kulometná hnízda. Potom útokem dobijí první postavení na výšinách u obce Počapincy.
Ve stejné době jako se dostal 105. granátnický pluk majora Koestnera k silnici u kóty 239 – dostane se k této silnici i 5. průzkumný prapor – tady je těžiště sovětského zajištění kotle.
Debus zjistí na výšině silnou sovětskou tankovou závoru a rozhodne se ji napadnout.
Jsou 4. hodiny 30 minut 17. února 1944. První útok uvázne pod výšinou v boční palbě Rusů. Palba kosí Debusovi muže divize „ Wiking“, ale i za nimi následující brigádu prvního sledu „ Walonie“. Situaci by zde zvrátilo 4 -5 tanků, ale průzkumný prapor má jen jeden Panzer III.
Zbytek tanků z 5. tankového pluku je totiž zapleten do ničivých bojů v okolí Šenderovky.
Tam na ně zezadu útočí brigáda T 34 a nově zde nasazených IS 2. Německé tanky jsou zničeny – pluk se obětoval a Sověty zdržel.
Debus ještě jednou se svými muži provede útok – opět marně. Sověti již plně procitli a jejich obrana je silná.
To sem již dorazily i hlavní síly divize „Wiking“ a přicházejí i vojáci ze 72. pd kteří byli severněji zastaveni palbou před silnicí.
Stejně špatně se dařilo i sborové skupině „ B „ Plukovník Viebig sice rozdrtí první opěrný bod Rusů, první kulometná hnízda bez jediného výstřelu. Pak ale začne útočit na jihozápad a tam narazí na utíkající 72. pd a těžkou palbu Rusů a je společně s hlavními silami 72. pd tlačen na jih.
To se již začíná rozednívat. Sovětské dělostřelectvo a tankové kanony pálí do kolon německých vojsk, která se pohybují na volných plochách na polích a lukách. Německé jednotky se nemají čím bránit neboť hipomobilní dělostřelectvo ač zapřaženo do 8 – 10 koní zůstalo v roklích a nemůže dál. Němcům zůstaly jen pancéřové pěsti a ty jsou na krátkou vzdálenost.
Mohou se zachránit jen ústupem. Masy vojsk ustupují na jih. Končí plánovité velení. Každý sám se pokouší najít spásu a východisko z chaosu.
Po stovkách, skupinách i jednotlivě se tlačí z dosahu palby děl a tanků na jih. Pak se obrací zase na západ, směrem ke svobodě! Zde je proti nim poslána Ruská jízda – automatické zbraně Němců jí smetou. Smetou i sovětskou pěchotu v obraně ručními a bodnými zbraněmi. Ale tanky dál nerušeně pálí do kolon za kterými postoupily.
Zde se najde pár odvážlivců okolo šikovatele Krause z 3. roty 389. protitankového oddílu. Tanky T 34 stojí nad roklí a střílí do kolon v rokli. Muži třetí roty šikovatel Kraus a dva jeho kamarádi popadnou každý 3 pancéřové pěsti, opatrně se přiblíží k prvním dvěma T 34 zaměstnanými střelbou a zničí je. Hořící tanky je kouřem kryjí a tak se přiblíží k dalším dvěma a zapálí je, ještě se povede zapálit jeden. Ostatní tanky co zbývají ujedou.
Hrdinské chování těchto tří lidí otevře cestu na západ. Ihned se tudy dají kolony . Uvolnila se nová cesta u obce Počapincy. Hlavní síly „ sborové skupiny B“ plukovníka Fougueta – s částmi 188. dělostřeleckého pluku v prvním sledu – vystihnou okamžik, kdy je prováděn útok po obou stranách kóty 239 přes silnici. Postoupí ve stínu tohoto útoku přes silnici a probojují se lesem. Tam jsou chráněny před tanky. Sice bez všech těžkých zbraní, ale podaří se jim dosáhnout obce Okťabr a Lysjanka.Tito prošli, pro ostatní to ještě zdaleka konec není.
V Šenderovce generál Lieb sleduje procházející kolony, žádná hlášení zepředu od prvních sledů nedostává. Z Komorovky ani z Chilek není slyšet žádný hluk boje. Lieb s plukovníkem Franzem náčelníkem štábu sboru z toho usuzují, že si otevřely bezhlučně sečnými a bodnými zbraněmi frontu. Po půlnoci vyráží ze západního okraje vesnice Chilki se svou kolonou. Chilki tvoří pravý rohový pilíř německého únikového koridoru a je jej třeba držet co nejdéle, aby sověti nevpadli do zad unikajícím jednotkám. A sověti zuřivě z boku dotírají a jsou již na okraji vesnice.
„ Potřebujeme tady spolehlivý zadní voj, jinak se koridor zhroutí“ říká Lieb. Přihlásí se dělostřelecký velitel se svým oddílem 100 mužů. Udrží vesnici do té doby dokud neprojdou poslední muži a ještě se potom dostane ven z kotle.
Kolem 6. hodiny ranní 17. února 1944, krvavý čtvrtek Německé armády, vyráží kolony do otevřené krajiny. Ještě poslali spojku ke Stemmermannovi, že vyrážejí a že nemohou přijímat rozkazy. Vezou sebou i raněné, neřídily se rozkazy – mají špatné zkušenosti se sověty. Z dálky je slyšet nyní hluk boje, všichni jsou nervózní. A to již sovětské dělostřelectvo zasahuje pochodové kolony. Všichni se rozprchnou. Plaší se koně. Nyní na ně dopadají i kulometné dávky zleva. Kolony jsou před sovětskou tankovou závorou mezi obcemi Džuršency a Počapincy. A začínají provádět to samé co kolony před nimi. Zahýbají doleva.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

Korsuň – Ševčenkovský kotel 44 III. Č 4.

Díl III.

Část 4.

Hlavní kolony generála Lieba nyní pod palbou ruské uzávěry tedy zahýbají na jih. Většina koní je ruskou kulometnou palbou pobita. Též koně majora Harmoni – zpravodajského důstojníka sboru a i plukovníka Franze náčelníka štábu sboru jsou zabiti.
Na zledovatělém svahu uvíznou i vozidla a dělostřelectvo sboru. Pálí do nich ruské protitankové dělostřelectvo. Plukovník Franz popadne jednoho dělostřeleckého koně a uhání s ním do svahu. Vidí přijíždět 15 T 34, ty vjedou do rokle, kde zastavila kolona povozů s raněnými, označená vlajkou červeného kříže. Tanky střílejí kulomety do koní a valí se přes jednotlivé vozy. Pásy tanků vše drtí na kaši!
Kolona převážela těžce raněné z divize „Wiking“. Její velitel generál Gille je nechtěl nechat v Šenderovce pro Rusy. 140 raněných se vydalo s Dr. Isselsteinem na cestu v pásových vozidlech. Ty ostatní, 100 těžce zraněných a 30 zraněných z obvaziště „ sborové skupiny B“ byly naloženi na jednospřežné vozíky – osud těch na vozících se zde naplnil. Z těchto se podařilo zachránit jen 12 Dr. Thonovi. Kolona na pásových vozidlech Dr, Isselsteina byla i s Dr. Isselsteinem rozstřílena u Šenderovky. Tam se nezachránil nikdo.
Náhle někdo zařve : „ Podívejte se!“
Je tohle v roce 1944 ještě možné? Podplukovník Müller na koni vyvádí z rokle 3 000 – 4 000 mužů ze 72. pd proti palbě Ruských tanků a linii protitankových kanonů.. Tanky a protitankové kanony stojí na vykáceném okraji lesa, odkud blokují cestu k lesu. Podplukovník Miller vede muže přes tuto závoru do lesa, kam tanky nemohou – les je hustý.
Plukovník Franz jede s nimi. Kosí je kulomety, trhají je děla.
Mezi jedním IS 2 a T 34 je mezera 50 metrů. Do této mezery jede plukovník Franz, zbývá ještě jedno pole. Kůň je zasažen. Franz spadne, vedle něho je jeho odstřelovačská puška. Zvedne ji a uhání do lesa.
Z vojenského hlediska je tady jedna poučná věc. Účinnost tanků je snížena, když je nedoprovází pěchota. Sami Němci věřili, že při velkých obkličovacích operacích v roce 1941 stačí jen tanková uzávěra. Sověti je svým pronikáním tehdy přesvědčili, že to není pravda. Zde se zase naopak v roce 1944 Sověti přesvědčili, že pěchota je pro uzávěru obklíčení nutná, neboť Němci se do lesa dostali.
V lese se shromažďuje stále více a více skupin a jednotlivců. Jsou zde vojáci 72. pd, „sborové skupiny B“, divize „Wiking“ a 389. pd. Všichni prošli ruskou tankovou uzávěrou, přestože se zdála na kopci a u silnice neprodyšně uzavřena ruskou palbou.
Je jasné, že veškerá vozidla a těžké zbraně museli nechat před silnicí a kopcem. Před vesnicí Počapincy zůstaly vozidla, obrněné transportéry, děla.
Někteří muži neměli ani své osobní zbraně – jen holé životy zachránily.
Nevěděli zde ještě, že je čekají horší věci.

V lese, kde prozatím našli úkryt je slyšet volání – to se svolávají jednotky. Muži si chtějí trochu z té hrůzy odpočinout. Potom jsou slyšet výstřely. Přiběhnou dva Belgičané z dobrovolné brigády „Wallonie“, hlásí plukovníku Franzovi :„ Nepřátelský kulomet blokuje východ z lesa přes mýtinu. Nemůžeme projít. Už máme mrtvé a raněné.“ Plukovník i. G. Franz náčelník štábu sboru vezme odstřelovačskou pušku s dalekohledem a jde s nimi k mýtině. Naproti vidí a slyší kulomet. Vzdálenost 300m. Tři rusové. Tři výstřely. Potom proběhne do rokle. Ostatní čekají. Když se kulomet již neozve, ženou se všichni za Franzem. Dál! Na jihovýchod. Tímto činem se plukovníku i. G. Franzovi povedlo vnést do skupiny 3 000 – 4 000 mužů naději a pořádek. Vojáci i důstojníci byli sice u konce svých morálních i fyzických sil. Uvědomili si však, že disciplinovaněji to půjde lépe. Brzy se vedle Franze objevil i major Harmoni – zástupce pro věci zpravodajské sboru. Harmoni rozjařen říká:“ Pane plukovníku, když jsme se zdrávi setkali v týhle šlamastice, pak se nám podaří i projít“.
Ještě však na ně jednou sáhne smrt. Těsně na východ u Lysjanky u kóty 222, když se domnívali, že se dostali k německému zajištění. Stojí tam tanky, ale ne německé. Je to 6 tanků T 34. Ty ještě jednou způsobí v řadách němců velké ztráty. Harmoni má štěstí, ruský tankový kulomet jen roztříští jeho samopal u boku.
Nesmí se zůstat ležet. Běžet! Běžet!
Tak se všichni ženou až k řece Gniloj Tikič. Tam je vidět hemžení. Je 11 hodin dopoledne 17. února 1944.
Ostatní si řekneme v posledním díle, a je toho hodně a závažné - Díl IV.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
redboy
4. Brigádní generál
4. Brigádní generál
Příspěvky: 1313
Registrován: 3/2/2006, 12:02

Příspěvek od redboy »

Bohužel je celá oblast ve špatném rozlišení, ale:

Korsuň – Ševčenkovskij: 49°25'00" N 31°16'38'' E
Šenderovka: 49°20'20" N 31°01'38'' E
Džuršency: 49°18'32" N 30°52'38'' E
Lisjanka: 49°14'42" N 30°49'45'' E, ta obec je ale dost roztažená a je dost možné, že se tehdy jednalo hlavně o tu severnější část nad řekou.

Mimochodem, i z tý mapy je jasný, že to moc procházka nebyla.
ObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

Redboy - dokonalé - tehdy jsem jen hecoval stojaté vody, kdy nikdo nic nepsal - já vím trochu nevhodně!
Okamžitě jsem pochopil výhody co jsi tam hodil.
Toto je velice výhodné. Někdy se totiž velice špatně hledají mapy a představy o terénu a pod.
Ty jsi sem tímto přinesl to potřebné. Díky.
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Od Kurska po Bagration“