Bagration 1944 III. Partyzáni III. Č 1-4.

Nejen bitva samotná, ale i události které ji provázely.

Moderátoři: michan, Pátrač

Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6824
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Bagration 1944 III. Partyzáni III. Č 1-4.

Příspěvek od michan »

Mapa východní fronty před operací Bagration.

Obrázek



Bagration 1944 III. Partyzáni III. Č 1-4.


Díl III.

Část 1.

A nyní tedy jsme se dostali k pojednání o situaci jak vypadala v sovětském partyzánském hnutí před operací Bagration, v létě 1944. Než budeme hovořit dál, řekněme si ještě jedno zásadní pravidlo. Partyzáni se vždy vyhýbali přímému střetnutí s útvary Wehrmachtu, zajišťovacích divizí, policejních jednotek a SS. Pokud někdy k takovému střetnutí došlo, zpravidla byli partyzáni poraženi. Výjimkou z tohoto pravidla bylo, když menší německé jednotky nedokázaly udržet svou vnitřní vzájemnou soudržnost a psychicky nevydrželi. Pokud byli němečtí vojáci rozptýleni do malých skupinek a nebo se jednalo o jednotlivce, měli jen malou šanci přežít. Při popisu operace Bagration uvidíme, že některé německé jednotky ze skupiny armád Střed velmi trpěly při ústupu bojem s partyzány. Dokonce jsou známy případy (o těch si při bojích řekneme), že silné partyzánské oddíly v německém týlu dokázaly dobýt důležité křižovatky a mosty. Tyto křižovatky a mosty pak partyzáni udrželi až do příchodu Rudé armády. Německým vojákům, protože neměli kudy ustoupit ( stáhnout se), nezbylo nic jiného než se vzdát. Zde chci zdůraznit, že to bylo jen někdy, v žádném případě to nebylo běžné.
Partyzánské hnutí v Bělorusku ( většina území Ruska již bylo osvobozeno), dosáhlo svého vrcholu právě v létě 1944. V létě 1944, jak říkají sovětské historické zdroje měli běloruští partyzáni 374 000 mužů, ti byli začleněni do 199 brigád. Dalších 400 000 dobrovolníků bylo připraveno odejít do lesa. Je to ohromné množství lidí.
Tito partyzáni byli řízeni ÚV KSS Běloruska a měli se řídit pokyny jednotlivých frontů, které se přímo podílely na operaci Bagration. Oblasti ovládané partyzány v Bělorusku byly ohromné. Všechny oblasti měly vybudovány přistávací plochy i pro tak rozměrná letadla jako byly Dakoty C – 47. Na letiště do partyzánských táborů přicházely v létě 1944 zbraně, munice, zdravotnický materiál, vycvičení pyrotechnici a další specialisté.
V létě 1944 již většině partyzánských brigád veleli řadový důstojníci Rudé armády. V těchto partyzánských brigádách byla utužena disciplína, byl prováděn přímo na místě pravidelný nácvik bojových akcí. Partyzánská aktivita na jaře a v létě 1944 v Bělorusku narůstala. Ale ani tato aktivita nepřinutila německé velení, aby stáhlo z fronty větší počet divizí. Samozřejmě to neplatí pro předem plánované operace na vyčištění území.
Právě totiž na jaře a začátkem léta roku 1944 Němci provedli 3 plánované vyčišťovací akce. Tyto plánované akce byly zaměřeny proti zvlášť silným uskupením partyzánů v týlu německé 4. armády a 3. TA skupiny armád Střed.
Dvě na sebe navzájem navazující operace, které Němci nazvali „Regenschauer a Frühlingfest“, měly za úkol rozdrtit Ušakovovu partyzánskou republiku a vyčistit oblast západně od Polocka, Vitebska a Orši.
Němci měli útočit proti silné obraně partyzánů. Ta byla chráněna minovými poli, byla zásobována letecky a dokonce měla leteckou podporu. Ale ani takto dobře bráněná oblast, s vysokým počtem obránců neodolala. Vojáci Wehrmachtu vyvinuli na partyzány takový tlak, že se již po prvním útoku některé partyzánské brigády rozložily a partyzáni se rozutekli po lesích a bažinách. Některé brigády partyzánů bojovaly chrabře, ale ani ty německým vojákům neodolaly.
Do poloviny května 1944 přestala Ušakovova partyzánská republika existovat. Partyzánské základny byly dobyty, srovnány se zemí a partyzáni rozprášeni nebo pobiti.
Když tato operace proti Ušakovově republice končila, rozbíhali Němci novou protipartizánskou operaci, která měla kódové označení „Kormoran“.
Úkolem operace „Kormoran“ bylo zničení partyzánských jednotek, které byly rozloženy vedle vyčištěného území Ušakovovy republiky, tedy severovýchodně od Minska. Bylo to území mezi městy Moloděčno – Lepev – Senno – Borisov – Minsk. Je to bezprostředně severní a severozápadní území okolo Minska – běloruské metropole. Moloděčno je vzdáleno od Minska 60 km na severozápad a druhé Borisov je od Minska vzdáleno 60 km na severovýchod. Nejvzdálenější Lepev leží 130 km od Minska.
Tato operace probíhala velice dobře, partyzánská obrana byla rozbita a Němci obklíčení stále svírali. Němci na partyzány stále útočili i s leteckou podporou. Den ode dne se kruh okolo partyzánů zmenšoval. Ovšem než stačili Němci provést závěrečný úder, spustili Sověti operaci Bagration. A tak musela být dobře se vyvíjející operace „Kormoran“ ukončena, aniž byla vítězně dokončena.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6824
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

Bagration 1944 III. Partyzáni III. Č 2.


Díl III.

Část 2.

Nedílnou součástí plánu operace Bagration byla i rušivá činnost partyzánů v Bělorusku. STAVKA s partyzány počítala v mnoha činnostech, které si popíšeme.
ÚV KSS Běloruska zaslalo všem partyzánským skupinám na svém území dne 8. června 1944 depeši s instrukcemi pro operaci „Vojna s reljsami!“ (Válku kolejím!). Tuto Válku kolejím měli partyzáni spustit 19. června 1944 – tedy 3 dny před začátkem operace Bagration. Na koleje měli zaútočit všechny dostupné partyzánské oddíly. Největší pozornost měli soustředit na přísun německých záloh na frontu.
Sovětské historické prameny ve své melagomanii tvrdily, že se uskutečnilo 40 000 demolicí. Ovšem později prověřované dokumenty hovoří o necelých 400 demolicích, tedy o necelém 1 %, proti historicky udávanému číslu.
Co je ale nejdůležitější, německá 5. a 12. td se na frontu dostala za necelý týden (a to prosím z jižní fronty až ke skupině armád Střed). A jak historické prameny hovoří – bez jediné hodiny zdržení, které by bylo možno přičíst na vrub partyzány přerušeným komunikacím. Samozřejmě je zde možné říct, že Němci již měli velice dobře sehrané a vysoce výkonné opravářské čety. Část pravdy na tom určitě je, ale i tak je 40 000 číslo přehnané.
Další nehoráznost si sovětští historici připsali v tvrzení: „Následkem soustavných útoků partyzánů na životně důležité spojovací linie německé 3. TA byla část těchto spojnic v délce 53 km k 27. červnu 1944 totálně nefunkční a nepoužitelná“.
Stejný sovětský historický zdroj pak tvrdí, že cituje z německých pramenů: „V noci z 19. na 20. června 1944, 24 hodin předtím než začala běloruská ofenzíva (operace Bagration), partyzáni zahájili v doslova fantastickém měřítku záškodnické akce. Celkem bylo napočítáno 10 500 sabotáží na železničním svršku… Následkem toho byl provoz na železnici ‚skoro‘ (ještě že zde napsali to skoro) úplně paralyzován po více než 24 hodin, a to především na zásobovacích liniích. Materiálové ztráty byly tak vysoké, že nezbylo, než z dvoukolejné trati jednu rozmontovat, aby byl dostatek kolejnic alespoň pro jednu kolej.“
Ani němečtí a ani jiní západní historici nikde, v žádných pramenech toto nenalezli. Naopak!
Náčelník štábu 3. td, generálmajor Otto Heidkämper konstatuje: „V důsledku protipartyzánských operací, jež se uskutečnily začátkem léta roku 1944 (Regenschauer, Frühlingfest a Kormoran), byla v sektorech, v nichž působila 3. td záškodnická činnost nevýznamná a co do následků zanedbatelná.“
Další činnost, na kterou se partyzáni měli soustředit, byly akce, které měly mít návaznost na operace Rudé armády. Zde německé prameny říkají, že tento druh partyzánské války Němci nejvíce pociťovali, když se probíjeli z obklíčení přes jednotky Rudé armády. Nejsou tam však žádné zmínky o tom, že by všude partyzáni hájili mosty přes řeky, nebo jiné pozice. I když k tomu přece jenom sporadicky docházelo.
V roce 1984 byl v jednom sovětském vojenském časopise uveřejněn detailní výčet partyzánských operací, ke kterým došlo na pravém křídle 1. Běloruského frontu, v sektoru působnosti sovětské 65. armády. Partyzáni obdrželi úkoly od velení 65. armády. Ta je vyzývala k ovládnutí některých mostů přes řeky, a aby bránili Němcům v přísunu záloh a i jinak napomáhali útočícím jednotkám Rudé armády. Jako povedené akce jsou tam tyto dvě: „Skupiny partyzánů minských a pripjaťských částí zničily několik menších nepřátelských týlových a zajišťovacích jednotek a 27. června 1944 se zmocnily přejezdů přes řeky Ptič, jižně od Gluska a držely je až do příchodu čelních jednotek 15. střelecké divize. Jiné čtyři brigády z minských částí ovládly přejezd a most přes Ptiču u Berezovky. V dalším sektoru nashromáždili 40 člunů, v nichž potom překonaly řeku čelní jednotky 48. gardové střelecké divize… Velitelé partyzánských brigád poslali vstříc čelům armády průvodce, kteří pak jednotky zavedli k přejezdům, jež drželi partyzáni.“
O činnosti partyzánů v Bělorusku jde tedy závěrem říct, že úzce spolupracovali s postupujícími jednotkami Rudé armády. Úspěšní byli částečně v rozrušování německého týlu. Velmi úspěšní byli v předávání informací vojskům Rudé armády a to na všech úrovních. Dobře se uplatnili v pomoci Rudé armádě, v překonávání vodních toků, navádění techniky k brodům a přechodům. Pomáhali uvádět do provozu nesjízdné vozovky. Pro svou znalost terénu ukazovali vojskům Rudé armády kudy projít v obtížném terénu.
Je tedy úplně jasné, že pro sovětské velení Rudé armády sehráli partyzáni při operaci Bagration a při osvobozování Běloruska velmi důležitou roli.
Ovšem z hlediska chodu německé armády a německé fronty k závažným narušením od partyzánů nedošlo
.
Naposledy upravil(a) michan dne 13/11/2006, 11:03, celkem upraveno 1 x.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6824
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

Bagration 1944 III. Partyzáni III. Č 3

Díl III.

Část 3.

Partyzánská činnost je jak víme, v mnoha případech i činností výzvědnou a špionážní. I z těchto důvodů, proto někteří partyzáni nedopadli dobře.
Někteří velitelé a obyčejní partyzáni byli v médiích oslavováni, někteří však dopadli špatně.
V SSSR, totalitním, komunistickém státě, za vlády Stalina a jeho mašinérie, se nevěřilo nikomu. Všichni byli podezříváni z nekalých úmyslů. To samozřejmě postihlo i partyzány.
Když Rudá armáda osvobodila určité území, byly nyní již nepotřebné oddíly partyzánů rozpuštěny. Co se s partyzány dělo dál , to donesli špehové, které Němci mezi partyzány měli. My si sestavíme obraz i z toho co uvolnili i další prameny.
Mnoho partyzánů se nedočkalo ani díků a po krátké dovolené byli zařazeni do Rudé armády ( většinou bez dodatečného výcviku – útok, obrana, boj s tanky, útok s podporou letectva, dělostřelecké přípravy – toho se u některých chápavých velitelů dostalo nemnohým).
Mnozí, kterým se nevěřilo, byli zařazeni do trestných praporů. A tak následné smrti unikl málokdo, neboť tak zvaně prošlapávali minová pole ( někdy doslova).
Někteří, nutno říci nemnozí, dostali kulku do týla a někteří a zde zase možno říci, mnozí, putovali přes vězení na mnoho let do Gulagu.
A tak pouze ti, kteří prošli sítem vyšetřování NKVD bez úhony a škraloupu a odpovídali kritériím ideologie SSSR, končili s medailí a oslavnou publicitou.
Samozřejmě veškeré zásluhy, které se v partyzánském hnutí v SSSR ve ww2 vyskytly, si připsala na své konto KSSS
.

Pokud chceme zmapovat všechny partyzánské aktivity v SSSR za ww2, musíme hovořit i o nacionalistických partyzánech. Byli to tedy nejen oni klasičtí komunističtí partyzáni ve službách SSSR, které jsme si již popsali, ale i nacionalisti.
Byly to mnohdy nezávislé oddíly, někdy celá hnutí, které bojovali, proti sobě, proti komunistickým partyzánům, Rudé armádě, Německé okupační správě, jen proti pravidelným útvarům Wehrmachtu si netroufli.
Na okupovaných územích Německou armádou v SSSR, tedy bojovaly Ukrajinské nacionalistické skupiny, polské skupiny, malé české a židovské skupiny. České a židovské neměly žádný vojenský význam a tak o nich hovořit nebudeme.
Ukrajinské a polské skupiny, byly některé pro ruské, některé proti ruské. Ovšem nejvíce tyto skupiny bojovaly proti sobě a to velice krutě až do úplného zničení .
V roce 1944 na polsko – ukrajinském jazykovém pomezí, polské skupiny přepadávaly ukrajinské vesnice, a naopak ukrajinské skupiny přepadávaly polské vesnice. Při těchto přepadech obě strany, spalovaly domy, masakrovaly obyvatelstvo včetně žen a dětí.
Němci neměli dostatek sil, aby mohli hustě okupovat tyto oblasti a tak německé Pohotovostní oddíly, většinou ke konfliktu dorazily pozdě. Mohly jen pohřbívat, když bylo co!!!
Za německou frontou pak docházelo ke střetům nacionalistických partyzánů s ruskými partyzány a to často i za použití těžkých zbraní. To na čas úplně paralyzovalo prokomunistické partyzány a oni nemohli vyvíjet aktivitu proti Německé armádě.
Vzhledem k již zmíněným nacionalistickým rozbrojům a pro své rasové chápání, pak Němci nevěřili ani ukrajinským nacionalistickým partyzánům, přestože ti by byli nejpřirozenějšími spojenci Němců. Němci ve svém nepřátelství ke všemu slovanskému, z důvodů svých rasistických zákonů a nenávisti ke všem a každému, kdo jasně nebyl pro ukrajinsky a pro bělorusky orientován na Němce, nečinili rozdíl mezitím, kdo je pro ruský a kdo protiruský. Přestože stále narůstalo velké množství Milicí (Hiwies), byl postoj Němců k nim přinejmenším rozpačitý.
Největším a nejznámějším nacionalistickým hnutím na Ukrajině bylo Ukrajinské národní hnutí (UPA).
UPA bojovala proti komunistickým partyzánům, Rudé armádě a sovětské správě pod starodávným carským emblémem – Kříž svatého Jiří (Orděnom svjatogo Georgija) – onen známý Trojzubec.
UPA je a byl veliký nacionalistický fenomén Ukrajiny.
UPA byla ve ww2, co do množství lidí a kvality, druhým nejsilnějším partyzánským hnutím na Východě, hned po partyzánském hnutí komunistů.
Její lidé byli ve všech složkách života nejen na okupovaných územích Němci, ale i po osvobození Ukrajiny Rudou armádou v běžném životě SSSR (v úřadech, továrnách, kolchozech, kulturních organizacích… - v sovětském životě utajeně).
Naposledy upravil(a) michan dne 13/11/2006, 11:09, celkem upraveno 2 x.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6824
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

Bagration 1944 III. Partyzáni III. Č 4.

Díl III.

Část 4.

UPA, jako nacionalistické hnutí, spojovala antikomunisticky a protirusky smýšlející obyvatelstvo Ukrajiny.
UPA od počátku, několikrát nabízela spolupráci Němcům. Chtěla, aby jí Němci přidělili německého generála, organizátora a taktického velitele.
Hlavní štáb Němců ( pod dojmem Hitlerova rozkazu), však neustále odmítal. A tak existovala jen tichá dohoda o spolupráci na místní úrovni, prospěšná pro obě strany.
UPA nemilosrdně bojovala proti sovětským partyzánům, sovětské správě a proti Rudé armádě. Někdy bojovala proti sovětským skupinám i bez dohody s Němci. Například v roce 1944 severně u Lvova a Stanislavi.
Jednotky UPA se členily do skupin o síle tisíce mužů, v týlu Německé a Ruské armády. Nikdy neútočily na Wehrmacht, ale vážné potíže ( např. v zásobování) působily Sovětské armádě.
Napadaly sovětské štáby a paralyzovaly jejich činnost ( v Korostenu, v roce 1944, musel být sovětský štáb osvobozen motorizovanými jednotkami Rudé armády).
Podněcovaly vzpoury ukrajinského obyvatelstva v týlu Rudé armády. V Kyjevě na potlačení vzpoury muselo být na dlouhou dobu staženo ze sovětské fronty několik divizí Rudé armády.
Nejznámější, nacionalisticky smýšlející partyzánská skupina UPA, o síle 9 000 mužů, byla brigáda pod velením Bronislava Kaminského.
Němci ji považovali za téměř nezvládnutelnou. Kaminského brigáda operovala v Brjanské oblasti. Při ústupu Němců z Brjanské oblasti se k nim přidala i Kaminského brigáda, to již měla 20 000 mužů.
Němci Kaminského brigádu popisovali takto:
„ nedisciplinovaná brigáda, vyzbrojená všehochutí zbraní a oblečená do uniforem sebraných po všech koutech… než jako soudobá vojenská jednotka. Připomínala spíše bandu žoldáků ze 16. a 17. století .“
Na potlačení povstání ve Varšavě byla také použita Kaminského brigáda. K Varšavanům se chovala bezohledně a krutě ( vztah Ukrajinci – Poláci – stovky let na krev).
Náčelník generálního štábu se přimlouval za stažení brigády.
Za opakovanou neposlušnost byl později Kaminski odsouzen k trestu smrti a zastřelen.
Po určitém čase tyto nacionalisticky smýšlející skupiny bojovaly i proti Německé okupační správě – to když zjistily, že od Říše a Hitlera samostatnost Ukrajiny a Běloruska nedostanou.

O boji, který vedly nacionalistické skupiny Ukrajiny a UPA, proti sovětskému zřízení a Rudé armádě se po válce vědělo jen málo, co uvedli sovětští historici sami a jejich Velká vlastenecká válka a Žukov a jeho memoáry a memoáry Rokossovského.
První je mnou popisovaná smrt generála Vatutina viz zde:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1615

Druhou líčí maršál Rokossovskij o své cestě ke svým jednotkám dislokovaným na jižním boku jeho frontu. Píše, že se k nim musel přesunovat v obrněném vlaku ….lesy byly prošpikovány Banderovci a jinými přisluhovači režimu.
Slovem „ Banderovci“ sověti označovali příslušníky UPA bez rozdílu, pro svou podobu se jménem jednoho z vůdců Hnutí, Bandery, ale i s ruským výrazem banda, bandit ( bandita ).
Zpět již do svého štábu Rokossovskij neriskoval cestu po zemi a odletěl lehkým letadlem.
V době „Studené války“ byl boj nacionalistických skupin a UPA zahalen rouškou tajemství.
Později jeden přeběhlík, někdejší občan SSSR v roce 1986 řekl, cituji:
„ Po válce se naše divize vracela domů pěšky. Od září 1945 do června 1946 jsme bojovali proti ukrajinským nacionalistickým partyzánům( UPA), tzv. Banderovcům, kteří chtěli samostatnou Ukrajinu. Při potlačování toho hnutí jsme zásadně používali ty nejkrutější způsoby. Vždy v noci přijely do vesnic vozy MVD ( ministerstva vnitra) a během 3 hodin byla vesnice čistá.
Jednou, bylo to v březnu 1946, partyzáni zabili veliteli dělostřeleckého pluku, který byl synem slavného Čapajeva a jenž sám se stal obětí předválečných čistek, jednoho z jeho důstojníků.
A tenhle velitel nařídil vydat 10 vojákům signální pistole, načež se s nimi vypravil do té vesnice, ve které mu oddělali jeho člověka.
Když dorazili na místo, rozkázal vojákům, aby zahájili palbu světlicemi proti slaměným střechám chýší, ve kterých vesničané žili.
Za chvíli byla celá vesnice v jednom ohni“
Jak dnes již víme UPA ( její vojenská část) byla vytlačena, po krutých bojích, Polskou a Sovětskou armádou v konci 1946 a 1947 na Slovensko a Moravu. Zde jí Československá armáda vytlačila, po krutých bojích, do Rakouska . UPA, její vojenská část, pokračovala do Německa, potom byla v Německu odzbrojena a zapadla do civilního života. Její příslušníci pak vyvíjeli dál podzemní činnost proti SSSR z celého světa.
Použité prameny:
Darius Jedrzejewski, Zbignew Lalak – Ocelová lavina.
Len Deighton – Krev, slzy a pošetilost.
Velká vlastenecká válka.
G.K. Žukov – Vzpomínky a úvahy, Memoáry maršála Rokossovského.
Christopher Andrew, Vasilij Mitrochin – Neznámé špionážní operace KGB Mitrochinův archiv.
Paul Carell – Spálená země.
Eduard Raus, Hans von Greiffenberg, Dr. Waldemar Erfurth, Peter C. Tsouras – editor – Válka jako peklo.
Paul Adair – Hitlerova největší porážka.
Dále jsou to mé letité poznámky.
Pokračování bude – Bagration 1944 IV. Němci
ObrázekObrázekObrázek
jeikob
praporčík
praporčík
Příspěvky: 354
Registrován: 4/6/2006, 21:00

Příspěvek od jeikob »

Velmi krutá válka a zaujali mne ty boje,který vedli mezi sebou komunistický a nekomunistický partyzáni netušil jsem,že byli takového rozsahu.Oni protisovetští partyzáni se i nejakou dobu drželi v pobaltí. Trosku odbočím od partyzánu ,ale souvisí to se situací v sovetském svazu té doby.Kdysi dávali serial o ruské mafii a i jejích počatcích a krom toho dá se říct po válce probíhala válka gangu až na urovni pomalu obcanské a zajímavý je že to určitým zpusobem stalinovi vyhovovalo a byl v tomhodne zainteresován berja
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6824
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

V Partyzáni I. píši o tom, že národnostní politika Stalina a komunistů vůbec ( při kolektivizaci, dále upřednostňování Rusů ve všech republikách v úřadech) vedla k všeobecné nenávisti k Rusům a všemu sovětskému. Ruský komunistický Imperialismus, ještě z dob SSSR, je totiž pojem na několik článků. Ještě dnes je například vidět jeho důsledky na Ukrajině - východní Ukrajina je Rusů plná a tak všechny strany nakloněné Rusku ve východní Ukrajině vyhrávají volby a mají hodně hlasů. Velký problém je i v tradičně a do roku 1940 samostatných, demokratických státech Lotyšsko, Estonsko a Litva. Tam mnoho Rusů z bývalé státní správy zdomácnělo a jsou pro Rusko. Dnes slyšíme ve zprávách Jižní Osetii, jak se chce odtrhnout od Gruzínska a chce do Ruska.
Správně připomínáš Pobaltí - Lotyšsko, Estonsko a Litvu. Zde byly nejen ve ww2, ale i po ní silné nacionalistické partyzánské skupiny, s kterými se NKVD a KGB musela vypořádávat ještě dlouho po válce.
Takovou nejznámější skupinou byly tzv. Lotyšští Bílí střelci. Ti svou tradici dokonce po osamostatnění Lotyšska obnovili a bojovali proti Rusům i v Čečně. Výborní odstřelovači za dolary, na straně Čečenců bojovali v Grozném a byli tam postrachem ruských vojáků a především důstojníků.
S tím seriálem o ruské mafii - vzpomínám si na to, že vznik skutečně tam nějak dávali do souvislosti s vězeňskými gengy v Gulazích a vězeních Ruska. Z těchto Gengů se měla Ruská mafie, dokonce přes komunistické stranické špičky v SSSR vyvinout.
Naposledy upravil(a) michan dne 13/11/2006, 17:23, celkem upraveno 1 x.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
sa58
1. Armádní generál
1. Armádní generál
Příspěvky: 3477
Registrován: 4/2/2005, 12:43
Bydliště: Zlínsko
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od sa58 »

S tou demokracií bych byl v Pobaltí opatrný, samozřejmě oproti SSSR to byly "bašty" demokracie. Ale někde jsem četl názor, že poslední demokratická země ve střední a východní Evropě byla ČSR.
ObrázekObrázekObrázekObrázek

"Nachystejte květináče, na vánoce sem zpátky!"
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6824
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

Ta moje věta je kostrbatá. Tradičně samostatné státy do roku 1940, Lotyšsko, Estonsko a Litva se počítaly mezi demokratické státy. S demokracií moc, ale společného, jak správně říkáš, neměly. Silně nacionalistické, protiruské a se sklony k fašismu a obdivu k Hitlerovi. Tak by se dala charakterizovat tato demokracie.
Skutečná demokracie tedy byla opravdu jen v ČR.
ObrázekObrázekObrázek
jeikob
praporčík
praporčík
Příspěvky: 354
Registrován: 4/6/2006, 21:00

Příspěvek od jeikob »

Jo to je ono vezni v gulazích a prave snad ty zločinci byli propouštený a přímo byli provazaný ze stranickejma klikama. Co byl velkej problém jak sovetských ta protisovetských nacionalistických armád byla šilená krutost.Taky nemci jednotky složený z vychodních etnik radi využívali na tu špinavou práci.Třeba kozáci potlačovali partyzány v itálii a maqis u veraqruu. Videl jsem takovej jugoslavskej film taková třídílná epopej o dubrovníku jednak v jednom díle byla krutost ustašovcu a v posledním díle tam byli prave ustupující kozáci a jeli z povozama a meli tam jako trofeje lidský hlavy.Vubec jugoslavský filmy z války jsou nesmírne syrový
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6824
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

I zde v základním pojednání Partyzáni I., II. a III., ukazuji ¨Tebou vzpomínaný prvek, krutost s jakou se komunističtí a nacionalističtí partyzáni vypořádávali se svými ideovými nepřáteli. Mnoho spisovatelů memoárové a románové tvorby tuto skutečnost krutosti popisuje. Samozřejmě i historická literatura je toho plná.
Nejvíce je známá krutost, jak říkáš kozáků, nejen na území SSSR, ale i v Evropě. Samozřejmě k tomu patří i chování příslušníků UPA, chceme - li " Banderovců". Stejně tak, ale popisuji z historické literatury a ze záznamů a výpovědí účastníků, krutost s jakou se s nacionalistickými jednotkami vypořádávaly jednotky ministerstva vnitra MVD SSSR. Byly to " Pogromy" a přímo čistky. Mučilo a vraždilo se bez řádných soudů.
Správně říkáš, že některé filmy i tuto krutost nacionalistických skupin ukazuje.
Mě kdysi přímo šokoval Jugoslávský film - " Dubrovník ve 24 obrazech", kde je krutost Ustašovců v autobuse, vraždění s použitím nářadí jako palice, řezání ženských prsů a další hrůzy. Nenávist národností - Ustašovci - srbský Četnici a další..... Na Chorvatských obchodech byly nápisy - "Srbům, židům a psům vstup zakázán!"
Stejně hrůzné byly již zde vzpomínané nárazy mezi Nacionalisty Ukrajiny a polskými nacionalisty a komunistickými partyzány. Zde se projevila historická nenávist Poláci - Ukrajina - ta je již staletí na krev. Kde jednotlivé národnosti Stovky let bojovaly o svou samostatnost a území.
Stejná krutost je mezi nacionalistickými partyzány a komunistickými partyzány. V mnoha historických pramenech jsem narazil na tu skutečnost, že komunističtí partyzáni byli zaměstnáni bojem s nacionalistickými partyzány několik měsíců. Po tu dobu vůbec neplnili své základní funkce. Boj s okupanty - Němci - předávání zpráv sovětským jednotkám, sabotáže německých týlových jednotek. Byly ve své činnosti na dlouhé měsíce ochromeni. Bylo tomu s mnoha komunistickýni partyzánskými skupinami i těsně před Bagratinem. Proto je i po Německých vyčisťovacích operacích a při těchto bitkách nemožné ono číslo - 40 000 sabotážních akcí. Několik historických pramenů tedy zjistilo onich 400 operací.
Skutečně při té "Válce na kolejích" došlo k přerušení kolejí na mnoha místech. Němci to rychle opravily, pár dní nejezdili na 100%, ale nebyl to žádný důvod k tomu, že byse německý týl hroutil.
Německé chyby, jako je špatný odhad směrů útoků, odhad nasazených sovětských sil a další a další německé chyby. Skvělá sovětská " Maskirovka". To je jak budu popisovat hlavní důvod - největší porážky Německa a Hitlera na východní frontě ve ww2, kdy bylo nenávratně zničeno 32 německých divizí. Vše ještě popíši.
Partyzánské hnutí jsem jen chtěl zbavit mýtů, legend a neoprávněného patosu!!!
ObrázekObrázekObrázek
jeikob
praporčík
praporčík
Příspěvky: 354
Registrován: 4/6/2006, 21:00

Příspěvek od jeikob »

Dubrovnik ve 24 obrazech to je ten film co jsem myslel.No ona ta balkánská krutost je také dána po staletí trvajícíma válkama s turky.
K Bagrationu tak sem zvedav na pokračovaní co vím tak to taky byla pomerne slabá fronta ,teda myslím obrané linie v podstate vetšinou jen místa odporu a v zaloze jen 12.tanková divize.Mám takový dotaz .Existovala 29.tanková divize?Totiž stavel jsem ted jeden tank a mezi obtiskovejma verzema byl i obtisk na tuhle divizi.A mámve zvyku než udelám kamufláž a označení kouknout do knížky Ocelová lavina je to knížka o vývoji tanku a je tam přehled všech tankových divizí ,teda mel jsem ten pocit.Je to blbost použil jsem nakonec označení pro 3.tankovou.Ale vrtá mi to hlavou.Bud si jí tamiya vymyslela nebo na ní zapomneli autoři:)
Uživatelský avatar
sa58
1. Armádní generál
1. Armádní generál
Příspěvky: 3477
Registrován: 4/2/2005, 12:43
Bydliště: Zlínsko
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od sa58 »

29.PzD? Existoval 29. Panzer Grenadier Division která vznikla z 29. Infanterie Division 23.6.1943.
ObrázekObrázekObrázekObrázek

"Nachystejte květináče, na vánoce sem zpátky!"
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6824
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

Tak s tím, že měli Němci slabou frontu při operaci Bagration, tak s tím nelze souhlasit. Až budu popisovat potom dál, uvidíš, že celá Německá skupina armád Střed měla 38 divizí ve čtyřech armádách ( 3.TA, 4.A, 9. A a na jihu skupiny armád Střed ještě 2.A - proti té útok nešel). V těch, jak se dozvíme bylo - 800 000 vojáků. Bagration zasáhl a úplně zničil a odepsal - 400 000 Němců. Jeden z důvodů byl, že na ně zaůtočilo 2 500 000 sovětských vojáků s 5 - 6 000 tanky. Popíši.
Ta místa odporu -Fester Platz ( něco jako pevnost) - ten vytvořil Hitler a byly také jednou z příčin tak strašné porážky. Vše řádně vysvětlím. Zde jen - Němci zde hloupě místo pohyblivé obrany - použili pevnou obranu, aniž měly jednotky v záloze, které by přišly pevným místům na pomoc.
To znamenalo odepsání celých divizí. Přitom v té době jak budu popisovat byli Němci mistry pohyblivé obrany.
S tou 29. td mi dáváš zabrat. Již jsem zde říkal, že nejsem specialista na jednotlivé Německé divize.
No pátral jsem přesto a narazil na toto - Normálně existovalo 27. divizí jak Ty i víš po sobě jdoucích od 1. do 27. ( nevyjmenovávám td SS) a pak rozšířením 16. td vznikla 116. td v červnu 1944 v Normandii.
Nespokojil jsem se a narazil jsem na to, že mezi td je v Členění německých tankových vojsk k 10. květnu 1940 toto:
Skupina armád B - na severu proti Holandsku, Belgii - útok na Francii - 29. mot., 4.td, 3. td - označena jako td ( stejnou značkou jako td - jako 2. td a 20. td) je tam tedy i 29. mot. Z toho usuzuji, že byla vybavena více tanky, měla tankové prapory a proto byla 29. mot, stejně jako 20. td zařazena mezi td.
Použitá literatura - Horst Scheibert - Německé obrněné jednotky 1939 - 1945, str. 15.
Na jinou německou 29. td jsem nikdy nikde nenarazil.
Že se ale Motorizované jednotky doplnily praporem tanků, a používaly se jako td, tak to bylo velmi časté.
ObrázekObrázekObrázek
jeikob
praporčík
praporčík
Příspěvky: 354
Registrován: 4/6/2006, 21:00

Příspěvek od jeikob »

No já nemyslel ani tak festung platz jako třeba minsk .spíš obraná linie zakopy ,pevnustky a hnízda odporu amám pocit že se o tom píše v hitlerove nejvetší porážce.Takže rusové nakoncentrovali na místa prulomu ohromnou tankovou sílu a projeli vetšinou jako po másle.A zasadní bylo ,prave to nakoncentovaní vojsk do festungu a rusové je proste obešli.
Tak na tu 29 zapomneli poláci.Je to podobný jako obnovená 21. ta zase nemela žadný tanky ,par francozskejch kořistních a hlavne si sama vyrobila samohybný dela prave na lafetách francouzskejch tanku až tesne pred invazí dostala nejaký panzer 4.Při bagrationu nejvetší tíhu pocítí 12 td.
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6824
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

Ona to není jen německá 12. td, ale i 5. td, která byla přisunutá a bojuje proti slavné 5. gardové TA, generála Rotmistrova a 3. td , která tam již byla. Máš ale pravdu v tom, že první a největší nápor pocítí 12. td. No a samozřejmě pěší divize. Zvláště ty pěší jsou úplně zničeny.
Jinak skutečné hodnocení a rozbor je mnou popsán z většiny historické literatury - Fester Platz - bez pohyblivé zálohy, která přijde na pomoc - to je v roce 1944 na východní frontě pohřbívání divizí - sebevražda. Při tak ohromné převaze sovětů, bez řádné letecké podpory ( 40 letadel na celou frontu - všechna letadla stažena na západní frontu proti spojencům). Minsk a veškerá obrana se skutečně rozpadá a míst na průnik je mnoho.
Vše vysvětlím a popíši.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6824
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

Sa to 29. PzD - je i v roce 1943 stejné to co vysvětluji. Přiřazením tankového praporu k motorizovanbě divizi - ( mot.divize) - vznikla td. Mnoho historiků a memoaristů řekne - nikoliv mot. ale i dokonce jen td - tedy tanková divize!!!!!
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6824
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

Jinak, když si pročtete Skupinu armá Střed 1941 - 42, tak na onu 29. (mot.) divizi - historiky vzpomínanou "Slavnou" narazíte.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6824
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

Řeknu to i trochu jinak.
Hekticky a akčně se vyvíjející situace na východní frontě( ale nejen na východní, i v Africe, později i na západní frpntě - 1944 -5) nutila Němce, reagovat. Reagovali nevhodně pro popis historiků - udělali z divize mot. divizi td. Někdy i s pěší mot - divizi mot. Z pěší ryze td - pokuste se zjistit - to jsem nenarazil. Ale šachy v německých divizích - OK.
Naposledy upravil(a) michan dne 17/11/2006, 21:08, celkem upraveno 1 x.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6824
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

Až Pege rozchodí, tak řeknu - pro boj s partyzány se osvědčily tanky - LT38, Panzer III a IV. Důvod rozměry. 8)
ObrázekObrázekObrázek
jeikob
praporčík
praporčík
Příspěvky: 354
Registrován: 4/6/2006, 21:00

Příspěvek od jeikob »

Nejučinejší protipartyzanskou zbraní byl Freisse Storch:) A také zneužitý čtyřnohý tvor pes
Odpovědět

Zpět na „Bagration a souvislosti s největší bitvou ww2“