BAGRATION. Fáze 3. Č 4.

Nejen bitva samotná, ale i události které ji provázely.

Moderátoři: michan, Pátrač

Odpovědět
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

BAGRATION. Fáze 3. Č 4.

Příspěvek od michan »

BAGRATION 1944. Fáze 3. Č 4.
Mapa Operace BAGRATION

Obrázek

a všech dalších útočných operací probíhajících na Východní frontě od 22. června do 19. srpna 1944.
Odpověď na otázky proč a kdy se v Bagrationu zvýšily nároky na Logistiku jsou nasnadě. Do poloviny července 1944 se cesty přísunu veškerého materiálu pro vojska na frontě prodloužily o již zmíněných 500 km v průměru, když místy i o 600 km. Stejným problémem zvětšení vzdáleností tak byla i zpětná evakuace raněných, nemocných a veškerá manipulace techniky na opravy směrem do týlu a zpět. Materiálu, zvláště munice, se muselo dovážet také stále více, neboť rostl odpor Němců. Zesilujícími boji rostly ztráty útočících sovětských vojsk. Němci již od prvé dekády července stavěli stále větší překážky do postupu RA, budovali stále pevnější obranu z bojových skupin a přisouvaly stále více záloh, aby zastavili útočné hroty. Zálohy z jiných úseků sovětsko-německé fronty do německé obrany přicházely i z celé řady evropských zemí. Data a čísla říkají, že od 25. června do 16. července 1944 Němci do Běloruska přesunuli celkem 15 nových divizí, 2 brigády a mnoho menších Bojových skupin v síle nejméně praporu.
V již řečeném historickém podkladu - Dějiny Velké Vlastenecké Války 1941 - 1945 Svazek 4, je období poloviny července 1944 vzpomínáno z hlediska Logistiky následovně, cituji:

" Přísun nepřátelských záloh, ztráty útočících frontů na lidech a zaostávání týlových zařízení donutily sovětské velení k dočasnému zastavení útoků na daugauvpilském směru a na Němenu. K dalšímu útoku bylo nutno přisunovat týlová zařízení ( vytvořit tzv. mezisklady Logistiky, které by byly blíže fronty - má poznámka) a přeskupit vojska, aby byl vytvořen výhodný poměr sil a prostředků.
Drtivá porážka fašistické "Skupiny armád Mitte" a rychlý postup Rudé armády v Bělorusku vytvořily příznivé podmínky pro přechod do útoku i na jiných úsecích sovětsko-německé fronty. Dne 10. července zahájila útočné operace ve všeobecném směru na Rëzekne vojska 2. Pobaltského frontu ( proti německé "Skupině armád Sever"-"Nord" - postavení 2. Pobaltského frontu viz mapa Operace Bagration od 22. června, do 29. srpna 1944 - má poznámka), 13. července začala Lvovsko - Sandoměřská operace 1. Ukrajinského frontu ( 1. Ukrajinský front je jižněji pod 1. Běloruským frontem. Lvovsko - Sandoměřská operace bude popisována jako celek samostatně a podrobně po skončení Operace BAGRATION - má poznámka), 17. července přešla do útoku vojska 3. Pobaltského frontu a 24. července vojska Leningradského frontu ( útok nařízený generálem L. A. Govorovem, velitelem Leningradského frontu na den 24. července viz zde - Leningrad 1944 III. Narva II. Č 1-3., v Č 3.:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=185&t=1682
- má poznámka). Tak v polovině července 1944 začal útok sovětských ozbrojených sil na široké frontě od Finského zálivu až po Karpaty."

Probíhala útočná operace, která ani 1. Pobaltskému frontu nedopřávala čas. Jednotky 1. Pobaltského frontu, které byly na styku s nepřítelem musely dále bojovat ve svých úsecích.
Přeskupování a doplňování musel zvládnout 1. Pobaltský front, za bojů, mezi 15. až 19. červencem 1944. Navíc se podařilo zapracovat do sestavy frontu i posily, které mu zaslala STAVKA ze své zálohy. Jednalo se 2. GA, které velel generálporučík P. G. Čančibadze a vševojskovou 51. A, které velel generálporučík J. G. Krejzer.
Již 20. července přešel, o 2 armády posílený, 1. Pobaltský front do útoku, který se zprvu velice dobře rozvíjel. Dne 22. července vojska frontu osvobodila Penevěžys a 27. července město Šiauliai. Navíc ještě severněji útočící vojska 2. Pobaltského frontu, v součinnosti s jednotkami 6. GA z 1. Pobaltského frontu, dobyla - také 27. července 1944 - velký, známý a důležitý dopravní uzel - Daugauvpils.
V době důležitých útoků na šauiliaském směru, probíhaly těžké a důležité boje na řece Němen. Když k řece Němen dorazily jednotky 3. Běloruského frontu ( útočící jižněji, pod 1. Pobaltským frontem, - viz mapa), změnila se zcela, v pásmu jejího útoku, operační situace.

Totiž po druhé polovině měsíce července již Němci v prostoru vytvořily souvislou obrannou čáru a zorganizovaly všechny stupně velení.
Tak třeba na kaunaském směru se Němcům podařilo do 15. července 1944 zapracovat do obrany více než deset pěších a tankových divizí a vytvořit nejen několik pásem obrany, ale připravit i úderná uskupení pro protiútoky. A již velice záhy Němci po 15. červenci začali nepřetržitě útočit na sovětská vojska, aby je zahnaly z východního předmostí na západní břeh Němenu.
Těžké boje, které opět začal 20. července 1. Pobaltský front znamenaly, že koncem července byl front velmi vysílen ( kdo bude dobře číst zjistí, že tehdy, v tomto prostoru bylo 8 až 10 dní bojů, ve více jak měsíc - od 22. června a byla třetí dekáda července - trvajícím nasazení v ofenzívě " až, až" - vojska se musela nechat odpočinout a opět doplnit...). Poslechněme co o řečených faktech říkají historické prameny, cituji:

" 1. Pobaltský front byl už vysílen. Nepřetržité útočení se začalo projevovat. V rychlých svazcích zůstalo málo tanků, střelecké jednotky potřebovaly značné doplňky, dělostřelectvo ( zejména zálohy vrchního velení) zůstalo pozadu, týlová zařízení se roztáhla a byl nedostatek PHM a střeliva. Vojska se však i přes tyto obtíže pevně zachytila na vytvořených předmostích a úspěšně odrážela všechny nepřátelské protiútoky. Od 23. července přešly sovětské jednotky do obrany, sváděly boje místního významu a současně se připravovaly k obnovení útoků.
(uloženo: AMO SSSR,f. 241,inv. 2593,sp. 504, l. 149.)"

Několikrát již bylo napsáno, že v Operaci BAGRATION při útoku, ale i obraně, zvláště skvěle pomáhalo sovětské Frontové letectvo. K bojovému nasazení v oblasti řeky Němen patří skutečnost, že zde byli nasazeni i francouzští piloti 1. samostatného pluku stíhacího letectva "Normandie", pod velením majora Delfina. Francouzský pluk Normandie si na Němenu za svůj boj vysloužil čestný název "němenský" (někde narazíme na název - pluk "Normandie Němen") a zde je - zkráceně - jeho historie, cituji:

" Pozemním vojskům poskytovalo vydatnou pomoc v bojích o předmostí na Němenu letectvo.
Po boku sovětských letců se statečně bili francouzští letci 1. samostatného pluku stíhacího letectva "Normandie", který byl součástí 1. letecké armády. Tak například 30. července vzlétli na letounech Jak 9 podporučíci Challe a Bayssade, aby kryli pozemní vojska na suwaleckém směru. Ve vzduchu zkřížili cestu devíti německým letounům Ju 87. Francouzští letci směle zaútočili na nepřítele. Hned na poprvé byl sestřelen nepřátelský letoun. Avšak nepříteli se podařilo zapálit Bayssadův letoun. Challe, který zůstal sám, pokračoval v nerovném boji a sestřelil dva letouny. Ostatní fašistické bombardéry naslepo svrhly pumy a překotně odletěly."
(uloženo: AMO SSSR, f. 290,inv. 142 208.,sp. 47, l. 52).

Historické podklady pak k 1. stíhacímu pluku " Normandie Němen" ještě říkají, cituji:

" Za hrdinství v boji na Němenu byl francouzskému leteckému pluku " Normandie" udělen čestný název "němenský". V této souvislosti napsal velitel 3. Běloruského frontu armádní generál I. D. Čerňachovskij veliteli pluku majoru Delfinovi: ´ Vojenská rada frontu zplna srdce blahopřeje Vám i všem příslušníkům Vašeho útvaru k pojmenování Vašeho pluku na ´němenský´. Jsme spolu s Vámi i všemi vojáky hrdi na to, že ve Vašem pluku vyrostli v heroických bojích proti nepříteli takoví důstojníci jako Marcel Albert a Poype de la Rolland,, kterým bylo uděleno nejvyšší vyznamenání Sovětského svazu - titul hrdiny Sovětského svazu, Leninův řád a medaile, Zlatá hvězda´. Sovětský lid nikdy nezapomene na hrdinské činy těchto vojáků a celého Vašeho útvaru ve společném boji proti německým fašistickým vetřelcům. Zdravím Váš útvar a všechny jeho příslušníky jako představitele velkého svobodného francouzského lidu a jeho armády, která hrdinně bojuje za definitivní rozdrcení hitlerovského Německa. Přejeme Vám další bojové úspěchy ve velkém a ušlechtilém úsilí - v úsilí o osvobození lidstva od fašistické tyranie."
(uloženo: AMO SSSR, f. 35, inv. 279 153.,sp. 7, l. 123.)

Již na počátku Č 3. je u 2. Běloruského frontu vzpomenuto, u její 49. A, že když front dosáhl řeky Němen a vytvořil tam na západním břehu předmostí, začali Němci neustále stupňovat své útoky s cílem zahnat sovětská vojska na východní břeh. Stejně tak, v tom samém prostoru Grodna, Němci útočily několik dní v polovině července a další dny i proti ostatním armádám 2. Běloruského frontu. Němci totiž stačili právě na čáře Grodno-Svisloč, do poloviny července, soustředit 10 divizí, z nichž mnohé byly soustředěny právě pro protiútoky. Nejvíce německých útoků bylo vedeno proti sovětské 50. A, jejíž příslušníci projevili velkou statečnost a vytrvalost. Jenomže Němci nepolevili.
Na jednom z úseků sovětské 50. A vznikla dne 18. července 1944 tak těžká situace, že sověti musely dočasně stáhnout hlavní síly 42. střelecké divize z této armády ze západního břehu Němenu na jeho východní břeh. Na západním břehu Němenu tak byl ponechány 1. a 2. prapor ze 455. střeleckého pluku právě řečené 42. střelecké divize z 50. A. Oba sovětské prapory se uchytily a opevnily v rozvalinách jedné z pevnůstek grodenské pevnosti v prostoru vesnice Zagorany a 3 dny se tam úspěšně bránily. Němci použili vše. Nejprve oba prapory ostřelovaly ze všech hlavní a pak útočila několikrát německá pěchota za podpory tanků a SHD. A právě o této době závěrečných útoků hovoří historické podklady takto, cituji:

"Když se nepřátelská pěchota, podporována tanky a SHD přiblížila až k pevnosti požádal zástupce velitele pluku pro politické věci major M. V. Simodorjec, aby byla na jeho prostor zaměřena dělostřelecká palba. Salvou z reaktivních minometů bylo pobito asi sto hitlerovců. Když nedosáhli úspěchu, předložili fašisté posádce ultimátum, aby se vzdala. Odpovědí jim byla píseň ´Varjag´ a volání ´Sovětští vojáci se nevzdávají´!
Všichni obránci pevnosti se bili s mimořádnou statečností. Mnozí padli, ale čestně splnili vojenskou povinnost vůči vlasti."
(uloženo: AMO SSSR, f. 237, inv. 2414.,sp. 55, l. 394-396.)

Ještě několik dní musel celý 2. Běloruský front, v druhé polovině července 1944, odrážet útoky Němců a pak obnovil sám své útoky. Dne 27. července 1944 osvobodila sovětská 3. A Bělostok. Sovětská vojska se tak dostala z jihovýchodu na blízké přístupy k Východnímu Prusku.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: Operace BAGRATION. Fáze 3. Č 4.

Příspěvek od michan »

BAGRATION 1944. Fáze 3. Č 5.

Lublinsko-Brestská operace.

Mapa

Obrázek

boje v prostoru Operace BAGRATION od 23. června do 29. srpna 1944. Dole na jihu, směrem na Varšavu probíhala LUBLINSKO-BRESTSKÁ operace. Jsou zde zakresleny i některé armády účastnící se na operaci z 1. Běloruského frontu. Nejsou zde vidět již jen některé později nasazené armády - mapa by byla už úplně nepřehledná.
Když se podíváme na mapu Operace BAGRATION s daty od 23. června do 29. srpna 1944 je na ní jasně patrné, že se jednalo o 1. Běloruský front, který od druhé poloviny července dosahoval největší úspěchy a postupně došel nejdál na západ.
My jsme v červenci a tak si řekněme, že vojska 1. Běloruského frontu, jak již bylo předtím řečeno, pronikla svým pravým křídlem a také na středním úseku fronty do 16. července na čáru město Svisloč - Pružany - prostor západně od Pinska. Od počátku operace, od útoků v konci června, se situace frontu značně zlepšila. Když začal 1. Běloruský front osvobozování Běloruska, bojovala jeho dvě silná křídelní uskupení od sebe oddělena bažinami Polesí. Když potom prostor Polesí zůstal za vojsky frontu, zkrátil se prostor bojů prakticky na polovinu. Pravé křídlo 1. Běloruského frontu proniklo do prostoru severovýchodně od Brestu a umožnilo tak příznivé podmínky pro přechod levého, jižního křídla frontu do útoku, což se v celkové operaci mělo promítnout do obklíčení celého německého Brestského uskupení, jak později uvidíme.

Plánování Lublinsko-Brestské operace a její úkoly.
STAVKA tohle vše výše řečené dobře viděla na svých mapách (mimochodem celý 1. Běloruský front a také 2. Běloruský front řídil a dozoroval maršál Žukov - člen Hlavního stanu) a předpokládala, že se bojová situace podobně vyvine. A již 7. července 1944, byla STAVKou schválena Lublinsko-Brestská operace, kterou navrhl 1. Běloruský front, jako přechod do útoku na směru Kovel-Lublin.
Lublinsko-Brestská operace sledovala následující cíl:

1) Vojska 1. Běloruského frontu obejdou brestský opevněný prostor, údery ze severu a jihu pak rozdrtí lublinské a brestské uskupení nepřítele.

2) Dalším rozvíjením útoku na varšavském směru dosáhnou na širokém úseku řeky Visly.

3) Vojska 1. Běloruského frontu po dosažení hranic SSSR z chodu zahájí osvobozování východních oblastí Polska (obdobný úkol, jak se později dozvíme, plnila od jihu vojska 1. Ukrajinského frontu).


1. Běloruský front dostal pro Lublinsko-Brestskou operaci velké množství armád. Konkrétně se jednalo o 9 vševojskových armád (mezi kterými byla i polská 1. A), jednu tankovou armádu, dva tankové, jeden mechanizovaný a tři jezdecké sbory a dvě letecké armády.
Poslechněme si, co o složení armád a hlavním úkolu 1. Běloruského frontu píše základní zdroj historických informací - Dějiny Velké Vlastenecké Války 1941 - 1945 Svazek 4, cituji:

"Hlavní úder měla zasadit vojska levého křídla frontu. Při zahájení útoku byly na tomto křídle frontu v prvním sledu 70. A, 47. A, 8. GA a 69. A a v druhém sledu polská 1. A. Front měl v prostoru Kovelu také 2. TA, 11. ts a 2. a 7. Gardový jezdecký sbor a 6. leteckou armádu.
Sovětské 47. A pod velením generálporučíka N. I. Guseva, 8. GA, které velel generálplukovník V. I. Čujkov a 69. A pod velením generálporučíka V. J. Kolpakčiho, dostaly za úkol prolomit nepřátelskou obranu na západ od Kovelu. Po průlomu měly vševojskové armády zajistit zasazení tankové armády (2. TA) a jezdeckých sborů a v součinnosti s nimi pokračovat v útoku dvěma směry - na Siedlce a na Lublin. Mistrným přeskupením vojsk bylo dosaženo drtivé převahy: V lidech trojnásobné, v dělostřelectvu a v tancích pětinásobné. Letecká podpora vojsk byla svěřena 6. Letecké armádě pod velením generálporučíka letectva F. P. Polynina. Tato armáda měla před zahájením útoku 1 465 letounů.
Pět dní před zahájením operace, tj. 13. července 1944, využila vojska 1. Ukrajinského frontu úspěchu sovětských vojsk v Bělorusku a přešla do útoku. Úderné uskupení frontu, které operovalo na russkoravském směru, již 17. července předsunutými oddíly rychlých vojsk násilně překročilo Západní Bug. Tehdy vzplály urputné boje na lvovském směru. Nyní to byly bojové akce 1. Ukrajinského frontu, které vytvořily příznivé podmínky pro útok vojsk levého křídla 1. Běloruského frontu (svou LVOVSKO-SANDOMĚŘSKou operací, o které bude samostatné pojednání u 1. Ukrajinského frontu - má poznámka)."

Lublinsko-Brestskou operaci začal 1. Běloruský front ráno dne 18. července 1944.
Již dne 20. července jednotky úderného uskupení levého křídla 1. Běloruského frontu dosáhla na široké frontě útoku řeky Západní Bug a na třech místech řeku překročily a vstoupily na území Polska. Po dvou dnech těžkých bojů pak řeku Dolní Bug překročily i hlavní síly celého 1. Běloruského frontu. Sovětská 2. TA pod velením generálporučíka tankových vojsk S. I. Bogdanova ( od 23. července jí pak velel generálmajor tankových vojsk A. I. Radzijevskyj) byla do Lublinsko-Brestské operace zasazena 22. července 1944, a to v pásmu útoku 8. GA a již 23. července osvobodila město Lublin. Útok sovětské 2. A byl velice rychlý a úspěšný a její tanky již 25. července pronikly v prostoru Deblina k řece Visle. Již 2 dny na to, tedy 27. července do tohoto prostoru dorazila i polská 1. A, které velel generálporučík Zygmunt Berling.
( viz zde mapu BAGRATIONU

Obrázek

, kde je v její spodní části vidět, jak v prostoru Brest- Litevsku, Lublinu, a pak směrem k Varšavě probíhaly útoky sovětských armád - značené červenými a růžovými šipkami. Černými šipkami jsou značeny německé protiúdery - má poznámka.)
Sovětská 2. TA, již pod novým velením generálmajora tankových vojsk A. I: Radzijevského, předala svůj úsek polské 1. A a její tanky začaly útočit podél východního břehu řeky Visly směrem k Varšavě. A právě proniknutím sovětské 2. TA a polské 1. A k Visle byla narušena součinnost mezi německými "Skupinami armád Střed (Mitte) a Severní Ukrajina ( NordUkraine)".
Severně od útočícího sovětského úderného uskupení útočila také jezdecko-mechanizovaná skupina, která se skládala z 2. gardového jezdeckého a 11. tankového sboru. Jezdecko-mechanizovaná skupina svými údernými tankovými hroty pronikala prudkými výpady na severozápad a rychle osvobodila Parczew, Radzyň a v noci na 25. července 1944 zahájily její tankové a mechanizované oddíly boj o Siedlce. Obě proniknuvší úderná uskupení, proniknutí sovětských jednotek levého křídla 1. Běloruského frontu k řece Visle a do prostoru Siedlce, vedlo k tomu, že se zásadně zhoršila situace celého německého brestského uskupení. Navíc se v té samé době velmi úspěšně rozvíjel i útok pravého křídla 1. Běloruského frontu. Zde se sovětská 65. A a 28. A útočící severně od Brestu také blížily k Západnímu Bugu. Když od severu a od jihu stanuly jednotky 1. Běloruského frontu na řece Západní Bug byly vytvořeny všechny předpoklady pro obklíčení německého brestského uskupení.
Tehdy se německé OKW začalo velice silně obávat, aby příliš rychle neztratilo - Brest - důležitý uzel německé obrany na varšavském směru. Proto začalo velení OKW do prostoru stahovat všechny zbytky jednotek z německé 2. A a 9. A. a pokoušelo se zorganizovat Bojové skupiny v pevnou obranu severovýchodně a východně od města. Němci začali útočit ze severovýchodu a z jihu na Čeremchu ( viz černé šipky na mapě). Tím sice zpomalily útoky sovětských rychlých hrotů, ale nezastavily je.

Sovětské oddíly dokončily obklíčení německého brestského uskupení již 27. července 1944 tím, že jednotky sovětské 28. A a 70. A ( v té době velel sovětské 70. A generálporučík V. S. Popov) pronikly severozápadně od Brestu až k řece Západní Bug.
Známá pevnost Brest, známá hrdinskou obranou trvající více nežli měsíc v roce 1941, viz zde v Č 2. a3.
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=180&t=1191
byla opět v rukou Rudé armády.
A tehdy STAVKA, k tehdejší situaci, znovu upřesnila úkoly.
Poslechněme si co k tomu říká historický pramen - IML., dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 9493, l. 17., cituji:

"Hlavní stan vrchního velení vzhledem k tehdejší situaci stanovil frontům 28. července ve svých směrnicích úkoly spojené s dalším útokem.
Vojska 1. Pobaltského frontu měla přetnout komunikace spojující nepřátelské uskupení operující v Pobaltí s Východním Pruskem. Proto měl tento front zasadit z prostoru Šiauliai hlavní úder ve všeobecném směru na Rigu a přetnout pozemní komunikace německé Skupiny armád Sever. 39. A a 5. A z 3. Běloruského frontu měly pokračovat v útoku a nejpozději 1. - 2. srpna úderem ze severu a jihu dobýt Kaunas. Tento front měl pak všemi silami útočit směrem k hranicím Východního Pruska, dosáhnout jich nejpozději 10. srpna a dobře se připravit ke vpádu do Východního Pruska ve všeobecném směru Gumbinnen (Gusev) - Insterburg (Čerňachovsk) - Jílové ( Preussisch Eylau). 2. Běloruský front měl pokračovat v útoku, zasadit hlavní úder ve všeobecném směru Lomza - Ostroleka, nejpozději 8. - 10. srpna dosáhnout čáry Avgustov (Augustów) - Grajewo - Svtaiski - Ostrolejka A vytvořit na západním břehu řeky Narew v prostoru Ostrolejky předmostí. Pro splnění tohoto úkolu se měl dobře připravit ke vpádu do Východního Pruska. Pravé křídlo 1. Běloruského frontu mělo po ovládnutí prostoru Brestu a Siedlců pokračovat v útoku ve všeobecném směru na Varšavu, nejpozději 5. - 8. srpna obsadit Pragu ( předměstí Varšavy) a vytvořit na pravém břehu řeky Narew v prostoru Pultusk-Serock předmostí, kdežto levé křídlo mělo vytvořit přemostí na západním břehu Visly v prostoru Dblin - Zwolen - Solec."
Podklady:
IML., dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 9493, l. 18.
IML., dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 9493, l. 19 - 20.
IML., dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 9493, l. 21.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: Operace BAGRATION. Fáze 3. Č 4.

Příspěvek od michan »

BAGRATION 1944. Fáze 3. Č 6.

Uvedené upřesněné úkoly pro jednotlivé fronty, které jim STAVKA zadala k datu 28. července 1944, jejich naplnění, mělo znamenat, že boj všech čtyřech frontů přímo odřízne německou Skupinu armád Sever, od Skupiny armád Střed. Zároveň měl znamenat průnik Rudé armády k hranicím Východního Pruska a k řece Visla. Jednotlivé fronty začaly zadané úkoly okamžitě za bojů plnit podle směrnice.

1. Pobaltský front musel změnit směr hlavního úderu ze západu na sever a úspěšně začal postupovat k Rižskému zálivu. Vojska frontu již dne 31. července dobyla z chodu útokem Jelgavu - komunikační uzel, který spojuje Pobaltí s Východním Pruskem ( Jelgavu, v severní části, a i údery RA, viz mapa v Č 5., kde jsou červenými a růžovými šipkami značeny údery). Ještě téhož dne stanula úderná jednotka z 8. mechanizované gardové brigády, pod velením plukovníka S. D. Kremera, z 3. Gardového mechanizovaného sboru, kterému velel generálporučík tankových vojsk V. T. Obuchov, na pobřeží Rižského zálivu u obce Klapkalns. Tím byla odříznuta německá Skupina armád Sever. Němci ztratili pozemní komunikaci, která je spojovala se Skupinou armád Střed a s Východním Pruskem. Bylo to však jen dočasné splnění úkolu, neboť již po třech týdnech měli Němci shromážděn dostatek sil. Provedli silný protiútok a vytlačili sovětská vojska od zálivu a vytvořili v prostoru Tukumsu třicetikilometrový koridor. Němcům se tak podařilo získat částečně zpět pozemní komunikace ke Skupině armád Sever.

3. Běloruský front přešel také po přeskupení 28. července, dle směrnice, znovu do útoku na Kaunaském směru.
Proti jeho vojskům však Němci kladli tuhý odpor a tak byl postup velmi pomalý. Proti sovětským jednotkám 3. Běloruského frontu zasahovalo německé letectvo, když na jeho útočící jednotky nalétávaly skupiny po 15ti až 20ti letounech a bombardovaly jeho přepravu přes řeku Němen. Při ústupu Němci uplatňovali taktiku "Spálené země", podminovávali cesty a bořili mosty. Boje o každou vesnici byly velice těžké a některé vesnice přešly několikrát z "ruky do ruky". Němci se proti 3. Běloruskému frontu bránili protiútoky ve snaze zadržet postup sovětských vojsk, aby v získaném čase mohli dokončit obranné práce, které by kryly přístupy k hranicím s Východním Pruskem.
(Historickým podkladem je zde AMO SSSR, f. 241, inv. 2593, sp. 504, l. 151.)
Boje to byly kruté, ale 3. Běloruský front přes veškerý německý odpor postupoval vytrvale dál na západ. Dne 1. srpna osvobodila jeho 5. A za součinnosti s 39. A a 33. A město Kaunas, který byl velmi, pro Němce, důležitým uzlem obrany na východopruském směru. Útočné oddíly za těžkých, krvavých a úporných bojů postupovaly nezadržitelně k hranicím Východního Pruska. Jak plyne z historických podkladů, nemuseli v této době ani moc politruci vojska popohánět, neboť vojáci chtěli co nejdříve přenést válku na půdu Němců. O dalších dvou frontech je řečeno, cituji:

"Vojska 2. Běloruského frontu dosáhla 31. července Augustowského průplavu jižně od Augustowa a řeky Narev jižně od Knyszynu a za urputných bojů pokračovala v postupu na Lomžském směru.
1. Běloruský front po ovládnutí prostoru Brestu a Siedlců útočil ve všeobecném směru na Varšavu. 2. TA svedla 31. července boje na blízkých přístupech k varšavskému předměstí Praga."
(Bojové operace v prostoru varšavského předměstí Praga budou samostatně popsány v dalších kapitolách. Samostatně samozřejmě popíši i Varšavské povstání.).

Sovětská 8. GA a 69. A levého křídla 1. Běloruského frontu překročily ve dnech 27. července až 4. srpna řeku Vislu jižně od Varšavy a vytvořily na jejím západním břehu v prostoru Magnuszewa a Pulaw několik předmostí. Rozpoutaly se zde těžké boje za udržení a rozšíření předmostí. Právě zde opět prokázali velitelé jednotlivých armád pevné řízení a velké umění v manévrovém boji. Docházelo k projevům velké statečnosti a odvahy u některých jednotlivců, ale i celých skupin vojáků. Uvedu zde některé příklady, které jsou sepsány v historickém podkladu - Dějiny Velké Vlastenecké Války 1941 - 1945 Svazek 4., cituji:

"Uvedeme několik případů mimořádného hrdinství, které projevili příslušníci 8. GA v bojích o předmostí. Skupina vojáků 8. střelecké roty 220. Gardového střeleckého pluku (79. Gardová střelecká divize) pod velením velitele roty komunisty poručíka V. T. Burby se 1. srpna jako jedna z prvních přepravila na levý břeh Visly u Magnuszewa a vytvořila malé předmostí. Začaly úporné, rozhořčené boje. Každý den bylo nutno odrážet několik nepřátelských protiztečí. Dne 7. srpna podnikli hitlerovci za podpory tanků a letectva sedm ztečí po sobě. Šest z nich gardoví vojáci s velkými ztrátami odrazili. Začala sedmá zteč. Poručík Burba shromáždil zbývající vojáky a se zvoláním 'padneme za vlast, ale neustoupíme!' zničil první tank a pod druhý se z bezprostřední blízkosti vrhl sám se svazkem granátů. Ozval se výbuch. Tank označený křížem se zachvěl a znehybněl. Zteč byla odražena. Komunista Burba za cenu vlastního života přehradil nepříteli cestu.
Obdobný hrdinský čin na sousedním úseku předmostí vykonal příslušník 4. střelecké roty téhož pluku komsomolec P. A. Chljustin. Dne 8. srpna začali fašisté útočit na postavení praporu. Sovětští vojáci odráželi jednu zteč za druhou. Tu vrhl nepřítel do boje elitní pěší a tankové jednotky z tankové SS divize 'Hermann Göring'. Vojáci pouštěli tanky přes zákopy, zapalovali je a pobíjeli nepřátelskou pěchotu. Boj byl velmi tuhý. Kolem hořelo zralé žito, zapálené Němci. Všechno se zahalilo dýmem. Na Chljustinovi chytil oděv, ale statečný voják pobíjel hitlerovce dál. Když se k němu přiblížil nepřátelský tank, vyskočil hořící Chljustin ze zákopu a se zvoláním 'Za vlast!' se vrhl se svazkem protitankových granátů pod tank. Ozval se ohlušující výbuch a nepřátelský stroj vzplanul. Ostatní tanky se obrátily zpátky. Zteč hitlerovců ztroskotala.
Tak gardoví vojáci V. T. Burba a P. A. Chljustin opakovali na Magnuszewském předmostí hrdinský čin obránců Sevastopolu z roku 1941 (podkladem je zde AMO SSSR, f. 241, inv. 2593, sp. 504, l. 151). Poručíku V. T. Burbovi a P. A. Chljustinovi byl posmrtně udělen titul hrdiny Sovětského svazu. Statečnost a odvahu projevili v těchto bojích i mnozí ženisté. Mezi nimi se zvláště vyznamenal četař P. I. Děmin. Stalo se to takto: asi 70 obojživelných aut s vojáky 172. Gardového střeleckého pluku vyplulo k břehu obsazenému nepřítelem. Avšak stalo se něco nepředvídaného - uprostřed Visly uvázla těžká auta na mělčině. nepřítel začal po nich pálit z děl a minometů. Ženisté vypluly na loďkách na pomoc soudruhům. Hitlerovci zesílili palbu. Nad místem přepravy začalo působit nepřátelské letectvo. Za neuvěřitelně těžkých podmínek se ženistům podařilo přemístit na protější břeh pěchotu, a tím zajistit splnění bojového úkolu. Jako první přirazila k nepřátelskému břehu loďka pod velením P. I. Děmina. Přestože nepřítel spustil bubnovou palbu, přeplul Vislu dvanáctkrát, a tak podal příklad odvahy a rozhodnosti. Za mimořádnou statečnost a neohroženost dostal P. I. Děmin Řád slávy I. stupně. Tehdy byl také přijat do komunistické strany.
Tím, že 1. Běloruský front dosáhl Visly a vytvořil na jejím západním břehu několik předmostí, skončila Lublinsko-Brestská operace a osvobozování BSSR.
V průběhu této operace překročila vojska 1. Běloruského frontu sovětsko-polské hranice (takřka současně překročila hranice i vojska 2. Běloruského frontu a 1. Ukrajinského frontu) a ve svém pásmu vyčistila od okupantů polské území na východ od Visly.
Byly vytvořeny podmínky pro osvobozování celého polského území. Po boku sovětských vojsk bojovala po celou dobu statečně i vojska polské 1. A.
Značnou pomoc poskytli Rudé armádě polští partyzáni, kteří v popisované době aktivizovali svůj boj (boj polského lidu za svobodu a nezávislost bude podrobněji vylíčen až v následné LVOVSKO-SANDOMĚŘSKÉ operaci, která bude popisována po skončení Operace BAGRATION, znovu od svého začátku, po časové ose, - od 13. července 1944)."


Použité podklady:

Donald Sommerville - Druhá světová válka den za dnem.
Lucas Cooper - Hitlerovy elitní jednotky.
G. K: Žukov – Vzpomínky a úvahy 1, 2.
Paul Adair – Hitlerova největší porážka.
Historie německé armády – Philippe Mason.
Nicholas Bethell a redakční skupina Time-Life Books – ÚTOK NA SSSR.
John Keegan – Druhá světová válka.
Janusz Piekalkiewicz – Tanková válka 1939 -1945.
Janusz Piekalkiewicz – Letecká válka 1939 – 1945.
Janusz Piekalkiewicz – Námořní válka 1939 -1945.
Len Deighton – Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině druhé světové války.
Hitlerova armáda – Sborník článků odborných redaktorů časopisu Command.
Válka jako Peklo – Eduard Rauss, Hans von Greiffenberg, Dr. Waldemar Erfurth, Peter G. Tsouras – editor.
Mathias Färber – Druhá světová válka v obrazech.
David Brownstone a Irene Franck – Historie válek.
Paul Carell – Spálená země.
Paul Carell – Operace Barbarossa.
Horst Scheibert – Německé obrněné jednotky.
Černí andělé – Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Dějiny Velké Vlastenecké Války 1941 - 1945 Svazek 4. - Redakce čtvrtého svazku - M. M. Minasjan(vedoucí redakce a autorského kolektivu)
P. P. Bogdanov, M. S. Dolgij, N. V. Krestnikovova ( literární redaktorka), J. A. Prokofjev, P. I. Šuktomov, M. A. Švarev, G. M. Tavrovská, M I. Traktujev a celý autorský kolektiv, který začíná - M. L. Altgovzen a pokračuje dalšími 27mi jmény....
Memoáry – maršál Vasilevskij
Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak – Ocelová lavina.
Christhoper Andrew, Vasilij Mitrochin – Neznámé špionážní operace KGB.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
V.V.Bešanov: „Kadry rešajut vse – surovaja pravda o vojne“ (Kádry rozhodují o všem – syrová pravda o válce), vyd. AST, Moskva 2006
L.M.Mlečin: „Josif Stalin, jevo maršaly i generaly“ (Josif Stalin, jeho maršálové a generálové), vyd. Centrpoligraf, Moskva 2005
L.M.Mlečin: „Russkaja armija meždu Trockim i Stalinym“ (Ruská armáda mezi Trockym a Stalinem), vyd. Centrpoligraf, Moskva 2002
B.N.Petrov: „Ot revoljucionnoj česotky k vojennoj katastrofe“ (Od revolučního svrabu k vojenské katastrofě), Vojenno-istoričeskyj archiv 3/2001 (Vojensko-historický archív 3/2001), Moskva 2001
M.V.Zacharov: „Generaľnyj štab v predvojennyje gody“ (Generální štáb v předválečných letech), Vyd. AST, Moskva 2005
N.Zenkovič: „Vyššij generalitet v gody potrjasenij“ (Vyšší generalita v letech otřesů), vyd. Olma-Press, Moskva 2005
„Statistika armejskovo terora“ (Statistika armádního teroru), Vojenno-istoričeskyj archiv 2/1997 (Vojensko-historický archív 2/1997), Moskva 1997
„Tragedija RKKA“ (Tragédie Dělnicko-rolnické Rudé armády), Vojenno-istoričeskyj archiv 1/1997 (Vojensko-historický archív 1/1997), Moskva 1997

Ch.Andrew,O.Gordějevskij: KGB – Důvěrná zpráva, Vyd. East Art Agenci 1994
Ch.Andrew,V.Mitrochin: Štít a Meč Vyd. Akademia 2001 a 2008
Oleg Kalugin: Proščaj, Lubljanka (Promiň, Lubljanko ) ,vydal Olymp 1995
Interviu s generálem KGB Olegem Kaluginem: Časopis Čajka 2002
M.Pečenka,J.Bašta a kolektiv: Encyklopedie špionáže,Vyd. Libri 1993
Mé poznámky a mapy.

Případné doplnění a diskuzi prosím svěřujte na tento odkaz:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=187&t=2085
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Bagration a souvislosti s největší bitvou ww2“