500. a 600. Výsadkový prapor Zbraní SS

Divize zbraní SS, zahraniční dobrovolníci, výchova.
Odpovědět
ringlett
praporčík
praporčík
Příspěvky: 308
Registrován: 6/3/2012, 19:41
Kontaktovat uživatele:

500. a 600. Výsadkový prapor Zbraní SS

Příspěvek od ringlett »

Vznik jednotky

500. Prapor parašutistů Waffen – SS byl výsledkem snahy Waffen –SS o vlastní výsadkovou jednotku. Prvním pokusem o zformování výsadkové jednotky byl výcvik 30 mužů SS-standarte „Germania“ ve výcvikové centru I. praporu pluku „General Göring“ ve Stendalu v roce 1937. Výcvik v tomto středisku probíhal od léta 1937 až do března 1938. Po začlenění pluku „General Göring“ do 1. pluku výsadkářů Luftwaffe byl výcvik ukončen. Stalo se tak na naléhání velícího štábu Luftwaffe, které vidělo v této snaze omezení svých pravomocí.

K založení jednotky došlo rozkazem 9. srpna 1943 kdy byl velitelem praporu zároveň jmenován SS-Sturmbannführer Herbert Gilhofer. K faktickému založení jednotky došlo ve Škole protipartizánského boje Waffen-SS v Chlumu
ve středních Čechách, zdejší škola spadala pod cvičiště Waffen-SS Böhmen na Neveklovsku. Již od počátku se počítalo s nasazením jednotky v prostoru
jihovýchodní Evropy. Zde v Chlumu byla jednotka zformována a prošla bojovým
výcvikem, zatím bez parakurzů. Výcvik zde trval do konce listopadu 1943.

Celkem se zde sešlo 1060 důstojníků, poddůstojníků a členů mužstva. Ve všech
případech se jednalo o dobrovolníky s minimálně roční zkušeností v bojích.
Asi 160 mužů přišlo od trestných praporů Waffen-SS, zejména od Trestného praporu Gdaňsk a kteří se měli svou činností u praporu očistit od svých provinění.
Jednalo se o muže odsouzené pro opilství, neuposlechnutí rozkazu a podobná provinění. Zbylí důstojníci a většina poddůstojníků přišla zejména z divizí
„Das Reich“, „Leibstandarte AH“, mužstvo převážně od náhradních jednotek a zotavovacích středisek. V naprosté většině se jednalo o rekonvalescenty po lehkých zraněních nebo nemocech. Menší množství příslušníků jednotky přišlo od jednotek „Brandenburg“ v těchto případech se jednalo převážně o muže kteří hovořili některým z jazyků používaných v oblasti budoucího nasazení a kteří byli převedeni do stavu Waffen-SS.

Organizační schéma 500. Praporu výsadkářů Waffen-SS

500. Prapor výsadkářů Waffen-SS se skládal k 1. prosinci 1943 z 1140 důstojníků, poddůstojníků a vojáků.

Z toho 267 příslušníků štábní roty (Stab/500.W-SS FJB) která se skládala :

- spojovací čety ………………….……42 mužů
- průzkumného družstva………….……66 mužů
- oddílu motospojek……………………30
- čety údržby padáků…………………...31
- zdravotnické čety……………………..7
- oddílu polních četníků………………...30
- strážní čety…………………………….61

Dále z 873 příslušníků výsadkových rot :

- I. Fall.Jager/500.W-SS FJB…………………….164 mužů
- spojovací četa……………………………14
- zdravotní četa……………………………18
- 1. četa
- 3 družstva střelců……………………3 x 10 mužů
- 1 minometné družstvo………………14
- 2. četa………………………………………44
- 3. četa………………………………………44
- II. Fall.Jager/500.W-SS FJB……………………..164
- III. Fall.Jager/500.W-SS FJB…………………….164
- IV. Fall.Schwere/500.W-SS FJB…………………200
- spojovací četa………………………………44
- 10. kulometná četa…………………………38
- 11. plamenometná četa……………………..28
- 12. minometná četa…………………………34
- 13. četa protitankových kanonů…………….56

A dále celkem 181 mužů roty týlového zabezpečení.

Organizační schéma se opakovalo v každé rotě a četě symetricky.
Střelecké družstvo vždy tvořil velitel, kulometčík a osm střelců, z nichž jeden sloužil jako pomocník kulometčíka.

V automobilovém parku jednotky se nacházela :
- 2 osobní vozidla
- 1 štábní autobus na podvozku Praga
- 8 motocyklů
- 12 motocyklů se sajdkárou
- 95 nákladních vozů
- 3 sanitní vozy

Ve výzbroji se nacházeli následující zbraně :

- 1130 pistolí různých typů
- 331 samopal typů MP 28 (zatím doloženo během výcviku), 38, 40, Beretta model 38/42
- 589 karabin systému Mauser typů K98 a vz.24
- 27 lehkých kulometů typů MG 34 a 42 a vz. 26 ve výzbroji střeleckých rot
- 4 těžké kulomety (buď typu MG 42 nebo vz. 37)
- 8 plamenometů
- 18 minometů ráže 82 mm ve výzbroji střeleckých rot
- 4 minomety ráže 120 mm
- 4 protitankové kanony ráže 75 mm typ Pak 40

Pro operaci Tah koněm došlo k nahrazení kanonů Pak 40, pro možnost letecké dopravy, bezzákluzovými kanony stejné ráže typu LG 40.
Na fotografiích vydávaných za příslušníky 500. praporu dostupných na internetu jsou i útočné pušky FG 42. Nicméně se mi nepovedlo žádnou dohledat na fotografii jednoznačně určitelné.

Výcvik
6. 9. 1943 – 18.3. 1944
K založení jednotky došlo rozkazem 9. srpna 1943 kdy byl velitelem praporu zároveň jmenován SS-Sturmbannführer Herbert Gilhofer. K faktickému založení jednotky došlo 6. září 1943 ve Škole protipartizánského boje Waffen-SS v Chlumu ve středních Čechách, zdejší škola spadala pod cvičiště Waffen-SS Böhmen na Neveklovsku. Zde v Chlumu byla jednotka zformována a prošla bojovým výcvikem. Výcvik zde trval do konce listopadu 1943.
Žádná část jednotky neprodělala výsadkový výcvik v žádné výsadkové škole na území Protektorátu, kde se ani žádná nenacházela, ani na území Říše.
Praktická činnost jednotlivých složek probíhala na vojenském cvičišti
Waffen-SS Böhmen, kde byly prostory vyčleněné pro jednotlivé druhy zbraní.
Během výcviku se uskutečnila rotace jednotlivých rot i v horském terénu Krkonoš.
Jednotliví vojáci byli učeni a cvičeni tak aby zvládali zastoupit svého nejbližšího nadřízeného pro případ jeho vyřazení z boje. Speciálními kurzy prošli i všechny odbornosti z řad mužstva tj. spojaři, kulometčíci, zdravotníci a další. Důstojníci a poddůstojníci vyšších hodností navíc prošli výcvikem v radiospojení.

Koncem listopadu 1943 byla jednotka převelena do Srbska na základnu ve městě Maturuška-Banja a od 3. prosince měla zahájit výsadkářský výcvik ve Fallschirmspringerschule III v Kraljevu. Zde se k jednotce, konkrétně k její zdravotnické četě, přidali i tři Helferinn s výcvikem zdravotnic, které měli být posílením týlové části během výcviku jednotky. Kde 1., 2., a 3. rota prodělali výsadkářský výcvik. U stejné jednotky prošli výcvikem i štábní rota a 4. rota těžkých zbraní se zaměřením na vysazení pomocí kluzáků.

K výsadkářskému výcviku byly používány padáky typu RZ-20 a seskoky probíhali z letounů Ju-52/3m a He-111. Kluzákový výcvik probíhal na kluzácích DFS 230 a Go 242, kluzáky byli vlekány letouny Ju-52/3m, He-111 a B-534.

Až do zahájení výsadkářského výcviku sestávala výstroj vojáků z klasických polních uniforem Waffen-SS. Před zahájením výsadkářského výcviku prapor nafasoval ze skladů Luftwaffe kalhoty, seskokové blůzy a přilby používané parašutisty letectva. Většina mužů praporu z obdržených výstrojních součástek v průběhu prvních pár dní odstranila insignie Luftwaffe.

K ukončení výcviku došlo 8. února 1944.



Velitelé praporu a rot

Za celou dobu fungování praporu se u jeho velení vystřídala čtveřice důstojníků. První byl pověřen zformováním praporu a vedl ho do prvních bojů. Druhý šel s praporem do jeho nejslavnějšího boje, třetí velitel praporu velel v období jeho nasazení jako „hasičského“ sboru, kdy byl prapor nasazován na místa bojové linie s nedostatečným pokrytím vlastním vojskem a zadržovacích bojů na Odře. Poslední byl původně velitelem první roty a pod jeho velení byla jednotka shromážděna po té co z ní během bojů pod Berlínem zbylo jen o něco víc mužů než právě jedna rota.


SS-Sturmbannführer Herbert Gilhofer
První velitel 500. FJB W-SS, září 1943 až duben 1944.
* 31. 8. 1910
† ?

SS-Nr. 19 639

Před přidělením k 500. FJB W-SS prošel následujícími jednotkami :

SS-Totenkopf Verbände
II./SS-Standarte „Deutschland“
11. SS-Reiterstandarte ve Schwerinu
1. SS-Infanterie brigádě

Po svém odvelení velel 10. SS-Panzer Division „Frundsberg“

SS-Hauptsturmführer Kurt Rybka
Druhý velitel 500. FJB W-SS, duben 1944 až květen 1944.
* 17. 6. 1917
† 18. 8. 1957

SS-Nr. ?

Narozen v Darmstadtu v Německu jako syn rakouského Čecha a Německé matky. Během operace Tah Koněm těžce zraněn. Po vyléčení působil jako velitel náhradního tělesa, do bojů již nezasáhl. Zemřel ve 40 letech na následky špatně léčených zranění z Drvaru.



Před přidělením k 500. FJB W-SS prošel následujícími jednotkami :

SS-Totenkopf Kradschützen ersatz Kompanie
SS-Kampfgruppe „Nord“
6. SS-Gebirgs Division „Nord“

Po částečném vyléčení ze zranění utrpěných v Drvaru byl pověřen velením
SS-Panzer Grenadier Ausbildungs und Ersatz Bataillon 35 v Konitz, jednalo se o rekonvalescentní a doplňovací jednotku.

SS-Hauptsturmführer Siegfried Milius
Třetí velitel 500. FJB W-SS a následně 600. FJB W-SS,
květen 1944 až duben 1945.
* 10. 6. 1919
† ?

SS-Nr. ?

Před přidělením k 500. FJB W-SS prošel následujícími jednotkami :

4. (MG)/Infanterie Regiment 6
SS-Standarte „Germania“
3. SS-Panzer Division „Totenkopf“
SS-Panzer Grenadier Ausbildungs und Ersatz Bataillon 3 (po zranění)
Schiessschule für Panzertruppen v Puttlitz (posluchač kursu)
Panzertruppenschulle v Krampnitz (posluchač kursu)

SS-Obersturmführer Leifheit
Od založení praporu velitel I. Fall.Jager/500. FJB W-SS
Duben až květen 1945 jako velitel 600. FJB W-SS.

SS- Obersturmführer Scheu
Od založení praporu velitel II. Fall.Jager/500. FJB W-SS

SS- Obersturmführer Marcus
Od založení praporu velitel III. Fall.Jager/500. FJB W-SS

SS- Obersturmführer Droste
Od založení praporu velitel IV. Fall.Schwere/500. FJB W-SS




Bojové akce v prostoru Jugoslávie

500. Prapor parašutistů Waffen-SS byl přednostně určen k nasazení na území okupované Jugoslávie a zbytku balkánských zemí, to jest k bojům proti jednotkám zdejších hnutí odporu. Prapor měl dále sloužit jako pohotovostní jednotka k použití ve zvláštních operacích po celé okupované Evropě.

Operace „Margarethe“
19. 3. – 5. 4. 1944
Po italské kapitulaci došel štáb německé armády k rozhodnutí připravit plány pro zabezpečení týlových prostor na územích svých spojenců pro případ že by se tito rozhodli k vyjednávání o separátní kapitulaci se Spojenci.
Tyto plány byly označeny jako operace Margarethe, pro každou z možných zemí existoval zvláštní plán označený římskou číslicí.

Operace „Mainbaum“
26. 4. – 10. 5. 1944
Operace Mainbaum byla zaměřena na obklíčení a zničení III. Partizánského sboru NOVJ jehož boky odkryl ústup II. partyzánského sboru, před ofenzivou vedenou silami 7. SS Division „Princ Eugen“, směrem do Kosova. Jugoslávská III. Sbor se tak ocitl v sevření německých sil a zůstal odříznut na levém břehu řeky Driny ve východní Bosně, bez možnosti překročení řekyOperace selhala poté co se II. sbor NOVJ během svého ústupu obrátil a zaútočil do týlu Pomocného vojenského sboru „Sudost“ který nápor nevydržel a umožnil tak odchod obou partizánských sborů do relativního bezpečí Kosovského a Černohorského vnitrozemí

Operace „Rösselsprung“
25. 5. – 10. 6. 1944


Již během bojů s II. a III. Sborem NOVJ se německé velení počínaje samotným Hitlerem začalo zaobírat likvidací osoby nejvyššího velitele partyzánů Josefa Broze, známějšího pod jménem Tito. Hitler viděl v jeho osobě to jediné co drží partizánské síly pohromadě a předpokládal že pokud by se ho povedlo zajmout nebo zlikvidovat partyzánské síly se následně rozpadnou. Podle toho jak vypadala politická scény na území okupované Jugoslávie a loutkového státu Chorvatska, je jeho předpoklad pravděpodobně správný.

Po operaci Mainbaum byla partizánská armáda značně oslabena a rozptýlena po celém území Jugoslávie. Během předjarních a jarních bojů přišla celkem asi o 12 000 mužů a značnou část těžké výzbroje, nicméně její celková síla byla asi 370 000 bojovníků. Celé toto uskupení na sebe vázalo 700 000 Německých a Italských vojáků a Srbských četniků.

Na přímý Hitlerův rozkaz začal štáb německé armády „Sudost“ plánovat operaci nazvanou „Rösselsprung“, neboli tah koněm
Operace Rösselsprüng proběhla ve dnech 25. Května až 6. Června 1944, byla zaměřena na likvidaci velení Jugoslávských komunistických partyzánů a zajetí nebo faktickou likvidaci jejich velitele Josifa Broze, řečeného Tito a členů jeho štábu. A byla součástí poslední ofenzivy vojsk Osy proti Jugoslávským partyzánům a jejich možnostem spojení s postupující rudou armádou. Po posledních válečných událostech na tomto bojišti se Jugoslávské velitelství nacházelo v Drvaru v Bosně a Hercegovině, nedaleko Bosenského Petrovače.


Síly 500. FJB W-SS včetně posilových částí z 1. výsadkového pluku Luftwaffe, speciální četa z divize Brandenburg, jednotky Četniků a speciálního oddíl u Zawadil byla rozdělena na následující seskupení:

1. vlnu sestávající z 340 parašutistů a 340 mužů vysazených kluzáky
2. vlnu sestávající z 220 parašutistů a
3. posilovou vlnu které měla být nasazena v případě nouze a kterou tvořilo 180 výsadkářů

Síly parašutistů z první vlny byly rozděleny na následující bojové skupiny:

60 mužů zabezpečujících štáb praporu

„Blau“ o síle 100 mužů

„Grun“ o 95 mužích

„Rot“ o celkové síle 85 mužů

Bojová síla kluzákového výsadku byla rozdělena na následující skupiny :

„Panther“
s úkolem obsadit štáb partyzánů a zajmout či likvidovat Tita, tvořenou celkem 110 výsadkáři.

„Greifer“
pověřenou zajetím britské vojenské mise, tvořenou 40 výsadkáři.

„Beiser“
pomocnou jednotkou tvořící zálohu pro jednotku „Greifer“, o síle 20 mužů.

„Stürmer“
s úkolem zničit sovětskou vojenskou misi, tvořený 50 výsadkáři.

„Brecher“
jehož úkolem byla likvidace americké vojenské mise, tvořený 50 výsadkáři.

„Draufgänger“
pověřený obsazením vysílacího střediska a zajištěním písemných materiálů zde nalezených, tvořený 70 muži.

Další vlny výsadkářů měli mít po svém vysazení přiděleny konkrétní úkoly podle potřeby na místě.

Celá operace „Rösselsprüng“ neproběhla podle očekávání německého štábu. Hlavní příčinou bylo podcenění partyzánských sil a nedostatečné utajení cílů operace. Podle německých zpravodajů mělo v oblasti působit zhruba 8500 jugoslávských partyzánů, nakonec se ukázalo že v okolí Drvaru je skoro 17 000 partyzánů a jejich sympatizantů. Vlastní síly se proto ukázali jako nedostatečné a i přes nasazení několik elitních jednotek přinesla operace více ztrát než zisků. Během bojů v Drvaru bylo prakticky celé město zničeno, zahynulo přes 80 civilistů, jak při bombardování tak po té co se zapojili do bojů na straně partyzánů. Německé armádě se povedlo zajmout několik členů britské vojenské mise, kompletní americkou misi tvořenou však převážně korespondenty některých spojeneckých novin a časopisů, mimo jiné i korespondenta časopisu Life. Nedošlo k zajetí žádného významného důstojníka ze strany NOVJ natož k dosažení cíle operace zajetí nebo likvidaci maršála Tita. Jediným kladným výsledkem operace bylo zastavení činnosti partyzánského štábu na asi 14 dní.

Celkové ztráty výsadkového praporu a jeho protivníků během operace :

500. FJB W-SS a jemu podřízené jednotky
213 zabitých, 57 pohřešovaných, 881 raněných

NOVJ
1916 zabitých, 1402 nezvěstných, 161 zajatých, 35 dezertérů, 33 zadržených
V tomto počtu nejsou započítáni příslušníci britské a americké vojenské mise, zajatí v Drvar, ani ztráty způsobené partyzánským silám během operací pozemních sil.

K 29. 6. 1944 byl stav praporu následující:

15 důstojníků, 81 poddůstojníků, 196 vojáků

Nasazení v Pobaltí, během ofenzivy Bagration
11. 7. – 15. 9. 1944
Operace „Panzerfaust“ obsazení Budapešti
15. 10. – 1. 11. 1944
Reorganizace praporu, vznik 600. FJB W-SS
11. 1944
Operace „Greif“, bitva v Ardenách
16. 12. 1944 – 15. 1. 1945
Opěrný bod Schwedt, Odra
1. 2. – 2. 3. 1945
Opěrný bod Zehden, Odra
5. 3. – 28. 3. 1945
Opěrný bod Eberswalde, Odra
18. 4. – 25. 4. 1945
Poslední bitvy v Meklenbursku
26. 4. – 8. 5. 1945

Vše zatím zpracováno pouze telegraficky.


Výstroj :

Přilba M38, opatřená síťkou nebo potahem Dub či Lámaná skála, od podzimu 1944 i klasické přilby M42. Lodička 40 nebo polní čapka 43. Polní uniforma 36, 40, 43 na samém konci války i 44. Na jaře 1945 došlo k vybavení jednotky maskovacími komplety s potiskem vzoru hrách. Výsadkářská kombinéza, vzor lámaná skála nebo rozpitá louka. Výsadkářské kalhoty. Šněrovací boty se spinkami, horské boty nebo výsadkářská obuv, Košile, ypsilon řemení (převážně od poloviny roku 1944, na některých fotografiích i během operace Tah koněm), opasek s přezkou (SS), sumky či bandalír dle používané zbraně, bodák dle zbraně nebo útočný nůž, malá polní, polní láhev, jídelní miska, příbor, ustrojovací řemínky (dle potřeby), posuvky (3ks šité), mimo výsadkové operace i polní lopatka (pevná či skládací, při výsadkových operacích jsou svrhávány v kontejnerech a užity dle potřeby, nicméně ani koncem války nejsou používány hromadně), A- rám (od léta 44), deka, lihový vařič, identifikační známka, vojenská knížka. Při seskocích byly dále požívány nákolní chrániče a v několika případech i chrániče loktů. Celty v šedém provedení, v potisku dub a v italském schématu. Vše se samozřejmě nenosilo najednou …
V zimním období byla výstroj doplněna vatovaným kompletem v potisku zimní dub, rukavicemi a šálou.
Zbraň podle hodnosti vojáka a jeho odbornosti. Buď samopal MP 38, 40 nebo Beretta 38/42 (spíše výjimka) od podzimu 1944 i útočné pušky Mkb.42 a STG 44. Kulomety vz. 26, vz.37, MG 34 nebo 42. Puška Kar 98 nebo Mauser vz. 1924 protektorátní výroby či kořistní. Plamenomety a další speciální výzbroj. Jako osobní zbraň používal každý z výsadkářů některou z následujících pistolí. P 08, P 38, Astra, Colt 1911 nebo Walter PPK, na fotografiích nejčastěji P38, Astra a Colt, dle četnosti.


Omlouvám se za nekompletnost některých bodů či použití nestandardních názvů. Vše mám momentálně ve stádiu rozpracování jako klubový manuál. Kompletně mám zpracováno období do července 1944. Poté se jedná o nástin a rozsyp dat. Pokud máte nějakou dodatečnou informaci budu rád pokud mne informujete. Z informací z nichž čerpám vychází i náš výstrojní řád jako klubu zabývajícího se výše uvedenou tématikou.

Moje téma z jiného fóra, myslím že zde se také neztratí. Na tématu stále pracuji.
ringlett
praporčík
praporčík
Příspěvky: 308
Registrován: 6/3/2012, 19:41
Kontaktovat uživatele:

Operace Drvar

Příspěvek od ringlett »

Špatný překlad jedné knížky, kamenujte mne ...

Obrázek

Operace Drvar

Hlášení oficiálního korespondenta z útoku Výsadkářů zbraní SS na Velitelství Jugoslávských partyzánů

Do tisku upravil Branislav Radovič

Překlad Pavlína Soukupová a Petr Žáček


Úvod

Toto je reprodukce německého dokumentu z hlášení dvojice německých válečných zpravodajů poručíka Dr. Heinze Schwidkeho a poručíka Viktora Schullera, kteří se zúčastnili akce známé v anglosaských zemích jako Operace Drvar. Německým kódovým jménem pro operaci byl název Unternehmen Rösselsprüng.

Tah koněm.

Cílem operace německých výsadkových a pozemních sil byla likvidace vůdce Jugoslávských partyzánů Josifa Broze – Tita a jeho velitelství v Drvaru v Bosně a Hercegovině.

Jak můžete vidět na konci knihy, por. Schwidke letěl s osádkami střemhlavých bombardérů a por. Schuller se přímo účastnil kluzákového výsadku provedeného na palubách kluzáků Go 242 a DFS 230 příslušníky 500. praporu výsadkářů SS. Jeden z korespondentů por. Krempl byl během operace zabit.

Tyto jejich fotografie byly přilepeny na poslední stránky zprávy. Některé z nich zachycují kluzáky letící nad či přistávající v Drvaru. Dále přikládám několik menších raritních fotografií můžů z 500. výsadkového praporu SS ze sbírky pana Davida Bundeho.



Nástin operace

Operace Drvar / Rösselsprüng proběhla ve dnech 25. Května až 6. Června 1944, byla zaměřena na likvidaci velení Jugoslávských komunistických partyzánů a zajetí nebo faktickou likvidaci jejich velitele Jiskra Broze, řečeného Tito a členů jeho štábu. A byla součástí poslední ofenzivy vojsk Osy proti Jugoslávským partyzánům a jejich možnostem spojení s postupující rudou armádou. Po posledních válečných událostech na tomto bojišti se Jugoslávské velitelství nacházelo v Drvaru v Bosně a Hercegovině, nedaleko Bosenského Petrovače.

Po počátečním bombardování seskočili němečtí parašutisté do předměstí a blízkého okolí města, kde také přistáli kluzáky s dalšími oddíly. Jejich jednotky byli podporovány postupujícími německými pozemními jednotkami a jednotkami jejich spojenců z řad Srbských a Chorvatských nacionalistů. Během těžkých bojů o Drvar byli výsadkáři vytlačeni přeskupenými jednotkami partyzánů mimo město na místní hřbitov. Teprve když o půlnoci dalšího dne dorazili německé jednotky byli partyzáni donuceni k ústupu. Boje o město trvali ještě několik dní. Ale už několik hodin po začátku útoku byl Tito spolu se členy svého štábu evakuován na palubě Spojeneckého spojovacího letounu do Bari v Itálii.

Akce skončila nezdarem. I když němci zajali mnoho partyzánů a příslušníky spojeneckých misí, s výjimkou sovětské, Tita se jim zlikvidovat nepodařilo, do rukou jim padlo pouze v místní krejčovské dílně šité Titovo sako.


Nasazené síly

Jednotky a pomocné síly Osy

Složení výsadku

500. výsadkový prapor Zbraní SS
dvě čety z 1. výsadkového pluku Luftwaffe
speciální četa z divize Brandenburg
jednotka Četniků
speciální oddíl Zawadil

4/TG4 s 37 kusy letounů Ju 52/3m
4/LLG1 s 8 tažnými Ju 87D a kluzáky DFS 230
7/LLG1 vyzbrojená tažnými stroji Hs 126 a B-534 a kluzáky DFS 230
8/LLG1 se stroji Hs 126 a DFS 230
9/LLG1 se stroji He 111 a kluzáky Go 242


Pozemní síly

Bojová skupina 373. (chorvatské) divize
- části 373. (chorvatské) divize
- 92. motorizovaný pluk
- 54. průzkumný horský prapor
- 2. prapor útočných děl
- 13. prapor Zbraní SS
- průzkumný prapor a další jednotky 7. Horské divize Zbraní SS ’’Prinz Eugen‘‘
- 105. průzkumný prapor Zbraní SS
- průzkumný prapor 369. (chorvatské) divize
- 1. a 2. prapor divize Brandenburg

Sbor Bosenských Četniků
- 1. Bosenský sbor ”Gavrilo Princip‘‘
- 501. sbor Dinárských Četniků
- 502. sbor Dinárských Četniků

1. pluk Chorvatské domobrany z 2. Chorvatské ”Jäger‘‘ divize

Podpůrné jednotky Luftwaffe – asi 100 letounů, převážně stíhací bombardéry a bitevní stroje

Celkem asi 20 000 vojáků


Jugoslávská partyzánská armáda

1. Proletářský sbor NOJV
- 1. Proletářská divize
- 2. Proletářská divize
5. Úderný sbor NOJV
- 4. divize
- 39. divize
9. divize NOJV
Doprovodný prapor Hlavního velitele NOJV
Jednotky důstojnické školy

Celkem asi 17 000 vojáků


Pouze pro vnitřní použití

Operace


Drvar

25.5 1944

K rukám nadřízené jednotky
od
Jednotky válečných zpravodajů Luftwaffe č. 19



Válečný korespondent poručík Dr. Heinz Schwitzke
Jednotka válečných zpravodajů č. 19



Do srdce partyzánského státu

Překvapivý výsadek na velitelství Bosenských partyzánů

PK. … nemáme mnoho faktů z existence malé ale velmi hrdé Srbsko = jugoslávské = bolševické partyzánské republiky. Jednalo se však jen o malou část regionu zdejších hor, bez významných sídel nebo cest. Ležící uprostřed nekonečně širokých hor Velebitu. Partyzáni se zde usídlili mezi hřebeny 2000 metrů vysokých hor, které tvoří podle všech hledisek přírodní pevnost nebo vězení. Odtud Titovi partyzáni využívali Anglicko – Sovětské rivality již využívali k získávání zásob ošacení, jídla a většiny výzbroje a výstroje, jejich potřeby však nebyl vzdušný transport spojenců schopen pokrýt. Nikdo by samozřejmě neměl podceňovat význam těchto prvků . Partyzánský stát se skládal z mnoha vyslanců , soudních úředníků a z vládního kabinetu,ale jeho rozsah nebyl nikdy tak velký jak by nepřátelský tisk chtěl abychom věřili. Tito gangsteři se pohybovali na pomezí německé a italské sféry vlivu ve Velebitu a vždy si neblaze hráli s osudy svého lidu. Překračovali hory z Bosny do Dalmácie a napadali vojenské posádky v pobřežních prostorech. Vnášeli rozklad do řad obyčejných vojáků kam už bylo zaseto semínko Badogliho zrady a to i přes řadu německých operací zaměřených na jejich likvidaci.

Proto se tito pochybné existence mohli v hlubokých údolích hor cítit bezpečně, nebo´t k nim žádná nepřátelská armáda nemohla proniknout nepozorovaně. Ty řídké silnice které do kraje vedou jsou chráněny neproniknutelnými lesy rostoucími na strmých skalách hor a jsou lehce ubránitelné pouhou hrstkou odhodlaných mužů. Proto se zde mohla bezpečně usídlit značná síla banditů. Bezpečná proti jakémukoli útoku. Ale to vše se má nyní změnit neboť se sem bez předchozího varování snášejí, z nebe jež je společné všem, padáky.


___________________________________


Ocitli jsme se spolu s ostatními jednotkami, v brzkém ránu dnešního dne, tak jak bylo určeno v přeném plánu, nad partizánským státem a jeho hlavním městem které se rozkládalo pod námi v červáncích ranního slunce. Vysoko nad námi se vznášející stíhačky z našeho doprovodu nám poskytovali pocit bezpečí, a my mohli pozorovat první střemhlavé bombardéry a bitevní letouny, odpojivší se od hejna vypadajícího jako muší roj, během jejich útoků. Obrovské mraky prachu a dýmu vyvěrali z údolí a mohl jsem vidět i prudké ohně skryté v úpatích těchto sloupců z kouře a dýmu. Během okamžiku se dolů do temného dýmu vrhli druhá vlna bombardérů, a mi jak přes tmavé sklo galerie mohli vidět jak bomby dopadají do úzkých ulic malých domů.Vyčkávali jsme kroužíc nad hřebeny hor zatímco bombardéry likvidovali postavení partyzánů.

Až do tohoto okamžiku mohl být náš útok pro partyzány snesitelný, určitě však nepohodlný. Náš útok mohl být předvídaný, ale určitě muselo být překvapením množství letadel vzlétajících ze svých základen v Chorvatsku. Partyzáni musejí pochopit , a to by pro ně nemělo být překvapivé, že my Němci dokážeme dát pocítit svou sílu.
Avšak i přesto se stalo něco co bylo pro naše protivníky překvapením.

Najednou se odnikud objevily Junkersy a z jejich otevřených dveří se začali, tak jako ptáčata z hnízda, sypat parašutisté. Ve velmi krátké době se tito neohrožení muži na zemi zformovali a vyrazily do dýmu směrem k městu a svým úkolům. Tato neočekávaná a v Bosně nikdy nepoužitá forma válčení dočasně partyzány ochromila. A přesto že v tuto chvíli ještě měl nepřítel naději odrazit náš výpad vzhledem k množství, neměl bojového ducha který by mu to dovolil. Ihned jakmile parašutisté obsadily některé z luk začali se na ně střemhlavý letem snášet kluzáky s druhou vlnou výsadkářů. Některé z nich zamířili k zemi střemhlav obkličujíc město a těsně před dosednutím vypouštěli padáky které měli jejich dopad zpomalit.

Výsadkáři v poli neměli prakticky čas rozlišovat mezi přítelem a nepřítelem, všude stříleli kulomety a nepřátelský flakse pokoušel sestřelit poslední kluzák snažící se přistát nedaleko města.Najednou se však na nebi začali objevovat světlice jimiž se výsadkáři pokoušeli označit nepřátelské pozice. To umožnilo bitevním letounům začít znovu napadat nepřítele beze strachu z ohrožení vlastních jednotek.

V době kdy píšu toto hlášení není celá akce samozřejmě ještě uzavřená. Přepadové oddíly uvolňují vojáky odříznuté nepřítelem a pokračují v plnění svých úkolů. I výše ve které se pohybuje náš bombardér je poznat že vysazené jednotky už bojují o jednotlivé domy a podél cest vedoucích z města budují obranná postavení.

Velmi brzy se zde objeví pozemní síly a tito výsadkáři pak budou moci podat své svědectví o tom jak vyrvali ze spárů banditů toto malé město.

Válečný korespondent Heinz Schwitzke



Válečný korespondent poručík Viktor Schuller
Jednotka válečných zpravodajů č. 19



V sršním hnízdě

Zpravodajské hlášení Wehrmachtu: Jednotky Chorvatské armády a Waffen-SS, podporované stíhacími a bombardovacími útvary letectva, zaútočili na hlavní velitelství Titových partyzánů
A po celodenní bitvě donutili nepřítele k ústupu.


PK….

07:05 hodin: Tažná lana jsou uvolněna. Vlají za tažnými letouny jako by nám mávali na rozloučenou a přály nám hodně štěstí. Už není cesty zpět. Kluzáky vypadají jako zavěšené ve vzduchu, zdánlivě bez pohybu, bez jakéhokoliv zvuku. Právě teď první z nich sklání hlavu a řítí se z výše dolů do ohromného prostoru kolem nás. Závěrečný skok na kterém záleží vše ostatní. Přesně podle rozkazu : Výsadkové jednotky, vpřed! Se teď kluzáky jeden za druhý spouštějí k zemi.
Je to jakoby člověk byl sám ve vzduchu. Ale ne, protože na všech stranách i dole pod námi se vznášejí kluzáky, tak jako němí ptáci a vítr skučí kolem jejich křídel. Ti ptáci kteří mají v přídi motor se střídavě spouštějí dolů k zemi a stoupají zpět. Kde jejich vajíčka rozpoutala v jinak klidném ránu opravdové peklo. Přistáváme!
Pilot křičí na nás vzadu: Jdeme na přistání, držte se! Připadá mi že spíše padáme než letíme, je to jako jízda v rychlovýtahu. Vítr kvílí kolem křídel a stírá všechny zvuky. Najednou se kolem nás objevují jasně vykreslené kmeny jedlí a borovic, bílé svahy úžlabiny údolí. V jednu chvíli kolem nás proletí zdi hořícího města a změní se v plochu luk a polí. Pilot se snaží dávat pozor na lidi a stromy, náraz by pro nás znamenal konec. Najednou sebou naše hlavy v přilbách, během obrovského nárazu, praští o sebe, v celém stroji to práská a létají z něho kousky.

Někdo křičí : Rychle ven!

07:07 hodin : Ležíme na staré dobré zemi, tráva je chladná a vlhká rosou. Okolo nás se rozstřikuje zem pod údery střel. Náš kulomet začíná odpovídat. Kolik minut vlastně uplynulo od uvolnění vlečného lana z našeho kluzáku? Dvě možná tři. A teď jsme tady, přímo v sršním hnízdě. Tam kde se bandité cítili v bezpečí. Tam kde se mohli nejlépe skrývat. Tam kde si Tito zřídil své velitelství.

Doposud šlo vše přesně podle plánu. Mladý poddůstojník náš pilot, zářící spokojeností nad povedeným přistáním, si zrovna přehazuje přes ramena pás s ručními granáty, se teď o sebe musí postarat jako obyčejný voják.
Kluzáky stále přistávají, Jeden z nich naráží do koruny ovocného stromu a rozpadá se na poloviny, další přistávají až za hranou svahu a staví se na nos. Ž k nám je slyšet jak se jejich konstrukce bortí a tříští. Muži Waffen-SS vyskakují, svírajíce ve svých rukou své zbraně, kryjí se a shromaždují. Jeden z vojáků si tře poraněné koleno. I to patří k těžkému poslání výsadkových jednotek. Po bleskurychlém přistání, přesně na dané místo, začíná teprve úkol výsadkáře.

Mou myslí během chvíle proletí několik obrázků z uplynulých minut. Přistávající kluzák, muži vyskakující v paprscích ranního slunce z letounů. Vojáci v maskovacích kombinézách které splývají s barvou na jejich tvářích.
Výsadkáři střílející na nepřítele a postupující po vlnách k nepříteli.
Jsme zde!

08:15 hodin : vychutnáváme první cigaretu, jsme na jižní sinici vedoucí z města, z jedné strany několik chatrčí a z druhé hořící napůl zbořená továrna. Dokončili jsme první část úkolu, drvar je obsazený a mi odpočíváme po boji dům od domu s nepřítelem usazeným ve sklepech a střechách domů. Střílelo se po nás i z okem kostelní věže. Každý kdo není mrtvý nebo neutekl během bombardování do okolních lesů je zalezlý v nejrůznějších úkrytech. Někteří bandité se vynořují z kouře a pokoušejí se prorazit z města. Nejhorší jsou ženy, jednají jako osedlé ďáblem. Jedna z nich se pokoušel projít přes zeleninové zahrádky, křičela a střílela z italské pušky, její červený župan vlál za ní jako obskurní vlajka. Žádné stůj nebo
,, stoj‘‘ ji nemohlo zadržet. Je rozzlobená a nehledí na nebezpečí. Několik našich výstřelů ji zasahuje a ona padá tváří k zemi.
Sedíme na schodech vedoucích k jednomu z domů a pozorujeme jednoho vojáka z průstřelem v paži. Jeden z vojáků najednou vyskočil jakoby ho něco pokousalo a vrhnul se ke svému kulometu do palebného postavení. Na schodech jsem náhle sám, trochu opožděně se vrhám do prachu pod schody.

,,Nestřílejte, nestřílejte ! Jsem německý doktor.‘‘ Hlas přichází ze sklepního okénka z něhož na nás mává ruka s kapesníkem. Chytneme za ruku a táhneme, po chvíli vytáhneme dotyčného na vzduch. Stojí před námi osobní lékař některého z partizánských velitelů. Mžourá na nás přes své kostěné brýle a pouští se do ošetřování ojka s prostřelenou rukou. Při tom nás prosí: Nejsem bandita, nezabíjejte mne jsem rukojmí, studoval jsem v Německu, prosím věřte mi! Věříme mu, alespoň prozatím, je schopen se postarat o zraněné. Později e ukáže co a jak. Jen spotřebu našich obvazů by mohl mít menší.

09:30 hodin : Nad vesnicí stoupají sloupy kouře a černý dým visící nad údolím stíní slunce. Vše co může má být zničeno. Výbuchy muničních skladů nepřítele se spojují s požáry skladů a sýpek, hoří všechno co hořet může a vše co se dá zničit. Kolik asi nocí a dní trvala doprava toho všeho co hoří a kolik letů si to vyžádalo. Jen pečlivě shromážděný a vybraný materiál bude dopraven spolu s námi do zázemí. Vojáci SS nosí svazky tiskovin a map na vybrané místo. Jejich svědectví určit vydá mnoho zajímavého o tomto státě banditů. Mezi papíry je zde překvapivě uložena i Titova maršálská uniforma.

10:10 hodin : Odtud z kopce je vidět vše co zbylo z partyzánského velitelství. Jen trosky a zbořeniště. Z něhož pocházeli všechny útoky, drancování vraždy, které přinesli strach do celé okolní krajiny. Nitky odtud vedli až na druhou stranu Jaderského moře do bezpečí u Spojenců, kteří byli pro zdejší bandity přáteli, ochránci a pomahači. Vedli odtud tajné cesty přes nedohledné a nevyzpytatelné lesy a hory západního Balkánu.
Ztracená vesnice dole hluboko v údolí mezi vrcholky hor, uprostřed luk posetých opuštěnými nebo zničenými kluzáky a padáky mužů výsadkového praporu SS, kteří seskočili během přistání kluzáků.
Na nejvyšším pahorku v údolí stojí hřbitůvek, je obklopený vysokou zdí a jakýmsi příkopem, vytvářejícím jakýsi opevnění. Je odtud vidět na celé bojiště. Na vesnici, louky i údolí, vypadá jako dno mísy, obklopené zalesněnými svahy hor a jejich holými vrcholky. Mrazí mne při pomyšlená kolik asi tisícovek očí se na mne z těch vrcholků dívá a kolik je tam zbraní připravených k výstřelu pod zakrslými stromy a křovinami. Občas to člověk může odhadnout podle odlesků kovu ve slunečních paprscích.

Zde, za zdmi hřbitova, je velitelství výsadkového praporu. Zajatci sem nosí ze studní vodu pro zraněné. Mezi nimi je trojice nápadná perfektně padnoucími uniformami. Když se na ně zadíváte blíže můžete vidět na jejich ramenou nášivku ,,British war correspondent‘‘. Ptáte se, britský korespondent? Ano, ti tři sem přicestovali před deseti dny. Měli vylepšit pozici partyzánského maršála v očích Angličanů pomocí rozhovorů a fotografií přímo ze sídla bolševiků.

12:00 hodin : Naše letadla zase krouží nad údolím, bombardují skalní rozsedliny a odstřelují partyzánské jednotky na planinách. Ty tam jsou časy kdy jsme mohli odpočívat. Naštěstí spolu s bitevními letadly se objevili i Junkersy které přivezli druhou vlnu výsadkářů k našemu posílení. S nimi budeme moci napadnout bandity přeskupující se v lese.
A o lese. Na vratech jednoho z domů visel plakát, dobře popisující les jež nás obklopuje. Německého vojáka zde svírají stromy s tváří tisíce ďáblů a jejich zkrvavené pařáty s odkapávající krví svírají jeho krk a ze země pod jeho nohama stoupá bahenní plyn. Přes tento obraz svítí krvavě rudá písmena: Žádný německý voják neopustí naše lesy živý!

15:00 hodin : Radisté odeslali zprávu: Naše pozice je v nepřátelském obklíčeni. Nepříteli se povedlo shromáždit silné jednotky.
Stále větší množství kulek bičuje zemi okolo nás. Ze všech úbočí hor se střílí. Když se někdo vystaví na delší chvíli zasáhne ho kulka některého z odstřelovačů ukrytých mezi křovinami a stromy. Je to hrozivé pomyšlení.

19:00 hodin : Partyzáni postavili minomety na horská úbočí a zaměřují se přímo na naše postavení na hřbitově. Podle vzrůstající intenzity palby můžeme cítit jak se další a další jednotky dostávají na dosah a roste palebná síla našich soupeřů. Jsme ostřelováni bez přestávek a nepřátelské kulky se odrážejí o náhrobků. Každou chvíli mi nějaká zasviští nad hlavou. Teď se můžeme přesouvat jedině plazením. Zajatá trojice Angličanů se krčí na jednom rohu příkopu a jejich nažehlený vzhled je jen minulostí.

21:00 hodin : Stmívá se. Už brzy přijdou, s posledním paprskem slunce, tak jako to běžně dělají. Plní vášně, odhodlání nenávisti, neboť naše kořist je pro ně příliš cenná aby odešli bez boje. Všichni si kopeme své díry do země, která je naštěstí měkká a teplá. Kopeme tak hluboko jak je to možné a jediným komfortem je v nich vlastní zbraň a náboje k ní.
Palba z všivých minometů neustává. ---------

05:30 hodin : Rozbřesk. Den přichází, první letouny přilétají. Rád bych zapomenul na temnotu noci a noční můry které přinesla ve svých hodinách a ještě delších minutách, kdy jen okamžiky nás dělili od prohry. Na tmu které mění louky a pole na stíny stejně jako stromy a skály, z nichž přicházeli bezcitné útoky. Teď nám je připomíná jen palba minometů a kulky létající nad námi. To sluneční svit drží nepřítele z dohledu. Slunce prozářilo náhle prázdné údolí a jen vlaštovky se prohánějí kolem.

07:00 hodin : Z průsmyku nad údolím se začal ozývat hluk boje, výstřely zesilují každým okamžikem. Přichází pomoc!



12:00 hodin : První německé průzkumné vozy projíždějí vesnicí. Je báječné že jsou tu! Právě jsme si podrobili srdce partyzánského státu. Teď vyženeme partyzány i z jejich lesů.

---------------------------------


Ze správ Wehrmacht: Podle posledních sčítání ztratil nepřítel více než 6240 mužů. Bylo ukořistěno velké množství nejrůznější výstroje a výzbroje.




Válečný korespondent V. S c h u l l e r









Váleční korespondenti v operaci Drvar u Bosenského Petrovače


Novináři : por. Schwitzke Ca 314
por. Mücke Ju 87
por. Schuller Výsadková skupina

Fotografové: por. Karnath Výsadková skupina
por. Krempl Ca 314
prap. Brieke He 46

Filmaři: prap. Borgstädt Ju 87

Radioreportér: čet. Eichler Do 17



Fotograf poručík Krempl se z operace nevrátil.
Dzin
7. Major
7. Major
Příspěvky: 11457
Registrován: 16/10/2004, 21:31

Příspěvek od Dzin »

Nemá být místo "armády Sudost" "Vrchní velitelství Jihovýchod (Oberbefehlshaber Südost)"?

Ta kniha vypadá opravdu velmi zajímavě!
Obrázek

Člen palby bez super hlášky pod čarou
ringlett
praporčík
praporčík
Příspěvky: 308
Registrován: 6/3/2012, 19:41
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od ringlett »

Dzin píše:Nemá být místo "armády Sudost" "Vrchní velitelství Jihovýchod (Oberbefehlshaber Südost)"?

Ta kniha vypadá opravdu velmi zajímavě!
Zde si nejsem příliž jistý, ve většině pramenů je to co jsem napsal, pokusím se dohledat a ověřit.

ta kniha je skutečně velmi zajímavá, je tam obrovské množství fotografií.
Dzin
7. Major
7. Major
Příspěvky: 11457
Registrován: 16/10/2004, 21:31

Příspěvek od Dzin »

Když to vezmeme jen logicky, Vrchní velitelství Jihovýchod je známé (v jeho čele stáli generálové Alexander Löhr (1.1. 1943 - 6.8. 1943), Maximilian Freiherr von Weichs (6.8. 1943 - 25.3. 1945) a Alexander Löhr (25.3. 1945 - 8.5. 1945). Kolik toho víme o "armádě Jihovýchod"? Našel jsem armády Laponsko, Ligurie, Norsko a Východní Prusko...
Odpovědět

Zpět na „Waffen SS“