Houfnice FH-77
K napsání tohoto příspěvku mě inspirovalo poslední číslo časopisu ATM (ta levnější verze) kde byl přehled současných samohybných děl. V článku jsou uvedeny známé samohybné děla včetně DANY, ale přece jen to jsou takové ty „mediálně“ známější typy. V tu chvíli zapracoval můj mozek (to se zase tak často nestává) a vzpomněl jsem si na starší vydání kde byla představena švédská houfnice FH-77. To mě tehdy zaujalo a protože jsem v posledních článcích psal něco málo o švédské vojenské technice, rozhodl jsem se něco málo napsat i této houfnici. Nemíním tu opisovat ATM, bude to jen krátké seznámení.., Jedná se prý totiž o největší exportní úspěch švédského průmyslu...
Příručky Jane´s z roku 2000 uvádí u SWE jen 155 mm Bofors Bandkanon 1A používající částí podvozku tanku Strv 103. Jako uživatel je uvedenou pouze Švédsko, takže je jasné že této samohybné dělo asi exportní úspěchy neslavilo. Švédská armáda projevila zájem o taženou verzi Bandkanonu, prototyp „tažené“ verze houfnice je testován v roce 1973. Od roku 1978 je zaváděna do výzbroje jako FH-77A.
Proč dávám do uvozovek „tažená“? Protože FH-77A není zrovna klasická tažená verze houfnice. Na čtyřkolové lafetě je umístěn i motor o výkonu 60 kW pro přesuny houfnice na kratší vzdálenost. Verze A má délku hlavně 38 ráží, dokáže střílet nepoháněnou municí na 22 km a přepravní hmotnost je 11,5 tuny. Jako tahač je standardně používáno vozidlo Saab-Scania SBAT 111S 6x6. Obsluhu tvoří 6 osob. Houfnice je rovněž vybavena „samočinným“ nabíjení, což zní sice jako skvělá věc, jedná se ale pouze o mechanickou asistenci nabíjení. Houfnice je vybavena jakýmsi „zásobníkem“ na tři střely, který se musí na místo umístit za pomocí manuálně ovládaného jeřábu. Houfnice používá dělené střelivo, nábojnice (plastové) vkládá na nabíjecí dopravník pomocníci nabíječe. První tři výstřely je schopna houfnice vypálit do osmi sekund. Švédská armáda si pořídila 292 houfnic verze A.
Verze FH-77B je určena na vývoz, dokáže používat nábojnice standardu NATO. Nábojnice jsou již zaváděny podobně jako střely. Hlaveň je prodloužena na délku 39 ráží, náměr je zvětšena max +70°. Když jsem nahoře napsal o exportním úspěchu, je jím asi míněna tato verze. V letech 1982 – 1984 bylo vyvezeno 48 kusů do Nigérie, v letech 1986-1991 bylo ralizována objednávka z Indie na 410 kusů FH-77B. Švédská armáda si v roce 1990 objednala 48 kusů verze B.
A na závěr se konečně dostáváme k samohybné verzi této houfnice. Ta je umístěna na vozidle s kloubovým podvozkem Volvo VME A25C s pohonem 6x6. Na tento podvozek byla umístěna houfnice řady A/B, samohybná verze se označuje FH-77AD. Díky použití existujících houfnic řady A i B nebyla tato přestavba na samohybnou variantu finančně náročná. První kusy verze AD byly zavedeny do výzbroje v roce 2002. Vozidlo dosahuje průměrné rychlosti 60 km/h. Další verze, postavená na tomto podvozku, je verze s délkou hlavně 45 ráží, označovaná jako FH-77BD L45
Nejmodernější samohybná verze označovaná FH-77BW L52 Archer má již v názvu zakódovanou největší změnu proti předchozím verzím. je jím hlaveň o délce 52 ráží. Nová verze samohybného děla již disponuje plně samočinným nabíjením, 20 ks munice je umístěno přímo v zásobníku. Tento lze vyprázdnit střelbou za 2,5 minuty. Houfnice je umístěna na kloubovém podvozku Volvo A30D 6x6, kabina vozu poskytuje osádce ochranu před malorážovými zbraněmi a střepinami. Na stropě je umístěn dálkově ovládaný kulomet ráže 12,7 mm.
Ještě něco k možnostem houfnice. Munice s dnovou složí má dostřel přes 40 km, naváděný projektil M982 až 60 km. Z houfnice lze také střílet inteligentní munici BONUS, systém řízení palby dokáže střílet i na pohyblivý cíl. Existuje i tažená verze označovaná jako FH-77B05 L52 která má stejné parametry jako samohybná verze.
Švédská armáda si objednala 36 houfnic FH-77BW L52 Archer, každou houfnici doprovází nabíjecí vozdilo. Do výzboje je zavedlo i Dánsko, jako potenciální zálemci je jeví i Indie, Kanada a Austrálie. Jen v Indii se jedná o cca 3000 – 4000 samohybných a tažených verzí L52.
technická data FH-77BW L52 Archer
délka – 14,55 m
šířka – 3 m
výška (s kulometem) – 4 m
hmotnost – 30 t
výkon motoru – 242 kW
max. rychlost silnice – 70 km/h
dojezd – až 500 km
osádka - 4
[hr]Použité zdroje:
článek pana Visingra v ATM 4/2006
www.baesystems.se/bofors/
