Je poměrně známým faktem, že Švédští konstruktéři si s konvencemi příliš hlavu nelámou ( a nejen konstruktéři
) a jsou tak schopni vyvinout a ( díky podobnému myšlení i u velení ) prosadit poměrně zajímavé a nekonvenční stroje.
Asi nejznámějším případem je " tank " Stridsvagn 103, ale i konstruktéři firmy Saab na tom byli podobně.
Dalším známým aspektem zbraní Švédské výroby je poměrně malá úspěšnost exportu ( v době studené války ), ale ta byla daná především neutralitou Švédska než čímkoli jiným.
Počátek vývoje Bandkanonu jde vysledovat ke konci padesátých let, Švédsko po zavedení Anglických tanků Centurion zvažovalo další směřování tankových jednotek. Jedním z výsledků byl právě Strv 103, ale původně se mělo jednat o celou rodinu bojových vozidel s celou řadou společných dílů. Kvůli škrtům v rozpočtu se většího rozšíření dočkal jen Strv 103 ( 300 + ks ) a alespoň částečného i 155 mm samohybné dělo Bandkanon ( 26 ks, původně zamýšleno 70 ks ). Ještě před dokončením byl zrušen projekt samohybného děla ráže 105 mm a samohybného protiletadlového kanónu ráže 40 mm ( 2 x 40 mm ). Oba tyto stroje také měly využívat komponentů Strv 103. Armáda prostě dospěla k závěru, že je mnohem levnější použít tažené dělostřelecké zbraně, které byly paradoxně pohyblivější.
První prototyp 155 mm samohybného děla byl dokončen v roce 1960, ještě pod názvem AKV 151 ( artillerikanonvagn 151 ) s jiným podvozkem ( pokusný tank KRV ) a vzduchem chlazeným dvnáctiválcovým motorem, ale po náběhu vývoje Strv 103 byla věž přesunuta na nový podvozek. Vývoj se poněkud protáhl, hlavně kvůli již zmíněným šktům v rozpočtu, svou roli sehrála i novost systému ( Strv 103 na tom byl až na detaily stejně ). K oficiálnímu zavedení do výzbroje tak došlo v roce 1965 a výroba pokračovala až do roku 1968. Skoro od počátku služby byla zvažována modernizace, ktrá měla především zvýšit výkon pohonné jednotky ( vše v návaznosti na Strv 103 ), ale podařilo se ji prosadit až během osmdesátých let. Zlé jazyky tvrdí, že se odpovědným místům prostě nechtělo nahrazovat v podstatě nové neopotřebované motory. Největším paradoxem je skutečnost, že hlavní výhoda v použití komponent S-tanku dostala hned v počátku nepříjemnou ránu, protože díky modernizacím měl Strv 103 skoro od počátku jinou turbínu než Bandkanon.
Konstrukce
Pokud se na Bandkanon podívám jen zběžně a z dálky ( hlavně na verzi 1c ), vypadá celkem podobně jako většina ( klasických ) samohybných děl. " Podivnosti " totiž číhají pod povrchem.
Podvozek je odvozen od Strv 103, hlavní odlišnost ( ovšem pokud odhlédneme od prostoru uložení věže ) je způsobena prodloužením a přidáním dalšího pojezdového kola. Motorová skupina se skládá z vícepalivového motoru Rolls-Royce K60 o výkonu 240 koní ( motor je sám o sobě taky zajímavý, jde o šestiválec s protiběžnými písty... ) a turbíny Boeing GT502 o výkonu 300 koní. Motor RR byl později při modernizaci nahrazen naftovým motorem Detroit 6V-53T o výkonu 290 koní. Turbína při modernizaci nahrazena nebyla. Odpružení podvozku bylo stejné jko na Strv 103, ( pravděpodobně ) bez možnosti naklánění, ale s blokováním při střelbě.
Kromě pohonné jednotky má v podvozku místo řidič jako jediný z pětičlenné posádky.
Věž už tak klasicky jako podvozek nevypadá, je rozdělená na dva samostatné bloky a v mezeře mezi nimi je uchycen kanón s nabíjecím zařízením a zásobníkem v zadu. Verze 1a měla ještě na horní části věže namontovaný jeřáb, pomocí kterého bylo prováděno znovunabití zásobníku ( vlastně jen vložení plného nabíjecího přípravku ). Při modernizaci byl jeřábek odstraněn a na doplňování se používal jeřáb muničního vozidla, v obou případech se tato manipulace dal zvládnout v čase okolo dvou minut.
15.5 cm kanón m/60
Přes veškerou podivnost Bandkanonu, byla i samotná hlavní zbraň minimálně hodně zajímavá. Na rozdíl od naprosté většiny dělostřeleckých zbraní se totiž jedná o automatickou zbraň poháněnou energií zákluzu, ostatní kanóny v této ráži schopné nepřetržité palby mají minimálně motorický pohon nabíjení.Bandkanon šel dokonce tak daleko, že první náboj musí být do komory dopraven ručně, systém je možné napnout pouze výstřelem. Zásobník je uložen v zadní části věže v ose kanónu, je v něm uloženo 14 nábojů ve dvou řadách, patnáctý se nabíjí přímo do nábojové komory.
Kanón měl elektrický náměr v rozsahu + 2° až + 38°, ručním točítkem to šlo i pře koncové vypínače na - 3° až + 40° . Věž nebyla plně otočná, odměr dosahoval hodnot 15° na obě strany, v případě hodnoty náměru pod 0° šla věž doprava vytočit jen o 4° . Zbraň má při plném náměru dostřel 26 km a je schopná vystřílet 14 nábojů za asi 48 sekund.
Rychlost palby dokonce několikrát uvedla do rozpaků vedení firmy Bofors, při předvádění nového systému Archer se osádka Bandkanonu rozhodla, že se " trochu " předvede. Po vydání povelu Bandkanon vystřílel 7 ran, přejel do záložního palebného postavení a vystřílel zbytek nábojů. Archer teprve dokončoval přípravu k palbě. Nemůžu soudit, nakolik je tato historka pravdivá, mírné podezření vyvolává fakt, že Archeru trvá příprava k palbě 30 s .
Tím jsme probrali výhodu a teď nevýhodu. Bandkanon kromě cvičných nábojů používá jen klasické tříštivotrhavé granáty ( 47 kg, 850 m/s ), zásobovací systém nedovoluje použití více druhů munice.
Občas lze narazit na zmínku, že Bandkanon je schopný střílet jaderné granáty. To ovšem platí pro kteroukoli dělostřeleckou zbraň v této ráži, navíc Švédský jaderný program měl za cíl vyvinout letecké pumy o ráži kolem 20 ktr a snad i jadernou hlavici pro malou balistickou raketu, nikoli dělostřelecké granáty a už vůbec ne v ráži 155 mm.
Bandkanony sloužily u pouze jedné bojové jednotky ( Bodens artilleriregementem ) až do roku 2003 a přes malý počet kusů zařazených do výzbroje patřily mezi důležité typy ve výzbroji Švédské armády.
TTD-Bandkanon 1c
Posádka---------------5
Výzbroj---------------15,5 cm kanon, 7,62 mm PL kulomet
Délka------------------11 m
Délka podvozku-------6.55 m
Šířka------------------3,37 m
Výška-----------------3.85 m (s kulometem)
Výška-----------------3,25 m ( po strop věže )
Světlá výška----------0,37 m
Bojová hmotnost------53 tun
Měrný výkon-----------10,18 ks / tunu
Tlak na půdu----------0,85 kp / cm ²
Max. rychlost---------28 km / h (silnice)
Dojezd----------------230 km
Zásoba paliva---------1445 l
Překážky:
Kolmá stěna-----------0,95 m 0.95 m
Příkop-----------------2 m
Podélný sklon---------60%
Boční sklon-----------30%
Brod------------------1 m
Videa:
Skjutningar med Bandkanonen under slutövningen
http://www.youtube.com/watch?v=KrYFUokL ... re=related
Bandkanon 1C
http://www.youtube.com/watch?v=uOCDZCdr ... re=related
Archer - pro porovnání
http://www.youtube.com/watch?v=leYCwU7B8jI&NR=1
Zdroje:
www.palba.cz
Jane's - Tank Recognition Guide
http://www.janes.com
http://en.wikipedia.org
http://www.sphf.se/
http://www.army-guide.com/
http://www.armyrecognition.com
http://www.forsvarsmuseum.se
http://forums.bistudio.com
http://forums.spacebattles.com
