PALBA.CZ

Většina z vás asi zná švédskou dobrovolnickou skupinu Flygflottilj 19, která se účastnila na finské straně Zimní války. Během tvorby monografie jednoho z jejich letounů jsem však narazil na některé rozpory v literatuře, které by mi možná někdo mohl pomoci vyřešit.
- V základu jde vůbec o typ dvanácti původních Gloster Gladiator. Většinou se uvádí verze Mk.II. Na fotografiích jsou ale všude vidět dřevěné dvojlisté Watts, což by odpovídalo verzi Mk.I, respektive J-8.
- Pokud jde o původ letounů, J-8 byla švédskou variantou verze Mk.I (ale vybavená motorem Bristol Mercury VIS.2, na rozdíl od britských s Mercury IX), J-8A pak Mk.II (stejně jako britské s motorem Mercury VII a třílistou kovovou vrtulí Fairey Reed). Zdroje se však neshodnou, jestli šlo o stroje postavené v Británii jako exportní, nebo ve Švédsku v licenci.
- Jako výzbroj jsou často uvedeny kulomety Browning ráže 8 mm, což ale neodpovídá britským 7,7 mm. Pokud by se ale J-8 stavěly ve Švédsku v licenci, nabízela by se pak i zástavba licenčních Kulspruta m/22, které ráži 8 mm skutečně měly.
- Švédské J-8 byly podle všeho vybaveny i závěsníky pum. Nikde jsem však nenašel jejich nosnost, natož pak typ.

p3tris píše:- V základu jde vůbec o typ dvanácti původních Gloster Gladiator. Většinou se uvádí verze Mk.II. Na fotografiích jsou ale všude vidět dřevěné dvojlisté Watts, což by odpovídalo verzi Mk.I, respektive J-8.

Prvních dvanáct dodaných letounů bylo verze Mk.I s motorem Mercury VI S.2, stejně jako dalších 25 ks, vše s dvojlistou vrtulí Watts, označovány jako J-8. Označeny jako 231 - 267

p3tris píše:- Pokud jde o původ letounů, J-8 byla švédskou variantou verze Mk.I (ale vybavená motorem Bristol Mercury VIS.2, na rozdíl od britských s Mercury IX), J-8A pak Mk.II (stejně jako britské s motorem Mercury VII a třílistou kovovou vrtulí Fairey Reed). Zdroje se však neshodnou, jestli šlo o stroje postavené v Británii jako exportní, nebo ve Švédsku v licenci.

Následovali dodávky dalších strojů na základě verze Mk.II s motorem Mercury VIII S.3 a třílistou vrtulí Reed, celkem 18 ks, označovány jako J-8A. Označeny jako 268 - 285

Všechny ve Švédsku používané kusy byli dodány od výrobce v Británii, součástí dodávky údajně nebyli ani náhradní motory a vrtule. Motory Mercury se vyráběli i v licenci ve Švédsku. (Gladiatory se vyráběli jen ve dvou továrnách, u Glosterů v Británii a u firmy SABCA v Belgii)

p3tris píše:- Jako výzbroj jsou často uvedeny kulomety Browning ráže 8 mm, což ale neodpovídá britským 7,7 mm. Pokud by se ale J-8 stavěly ve Švédsku v licenci, nabízela by se pak i zástavba licenčních Kulspruta m/22, které ráži 8 mm skutečně měly.

Všechny letouny byli do Švédska dodány bez výzbroje a zaměřovačů, takže domácí kulomety nejspíše ano.

______________________________________________________________________________________________________--
A protože jsem to původně nepochopil:

p3tris píše:- V základu jde vůbec o typ dvanácti původních Gloster Gladiator. Většinou se uvádí verze Mk.II. Na fotografiích jsou ale všude vidět dřevěné dvojlisté Watts, což by odpovídalo verzi Mk.I, respektive J-8.

F.19 byla vybavena verzí J8A, ale protože dodávky od Glosterů neobsahovali náhradní vrtule Reed, hodně strojů s původně kovovou třílistou vrtulí se dočkalo výměny vrtule za dvoulistou Watts, která se ve švédsku vyráběla v licenci spolu s motory Mercury.

Díky za vyčerpávající odpověď.

p3tris píše: - V základu jde vůbec o typ dvanácti původních Gloster Gladiator. Většinou se uvádí verze Mk.II. Na fotografiích jsou ale všude vidět dřevěné dvojlisté Watts, což by odpovídalo verzi Mk.I, respektive J-8.

F 19 skutečně používala výhradně J 8A, konkrétně -

Označení "žluté A" - švédské číslo 271
"B" - 282
"C" - 275
"D" - 274
"E" - 281
"F" - 284
"G" - 279
"H" - 278
"I" - 283
"J" - 268
"K" - 285
"L" - 276

p3tris píše: - Jako výzbroj jsou často uvedeny kulomety Browning ráže 8 mm, což ale neodpovídá britským 7,7 mm. Pokud by se ale J-8 stavěly ve Švédsku v licenci, nabízela by se pak i zástavba licenčních Kulspruta m/22, které ráži 8 mm skutečně měly.

Správně je 8 mm, například výčet spotřebované letecké munice Švédy ve Finsku zmiňuje výhradně ráži 8 mm. Gladiatory byly skutečně vyzbrojeny kulomety Kulspruta m/22.

p3tris píše: - Švédské J-8 byly podle všeho vybaveny i závěsníky pum. Nikde jsem však nenašel jejich nosnost, natož pak typ.

Gladiatory patřící F 19 měly namontované závěsníky pro čtyři pumy, zajímavostí je že se všechny nacházely pod levou polovinou křídla. Na tyto závěsníky Švédové ve Finsku dávali pumy o hmotnosti 12 kg, bylo to bojově použito. Typ závěsníku nevím, musel bych se v tom malinko pohrabat.

Keď už sú to všeobecné dotazy...
Aká bola tá spotreba muncie na počet letov, stretov, zostrelov?
A aké bolo Švédske hodnotenie Fiat Cr.42vs Gladiator a P-35 vs Re-2000?

F 19 ve Finsku podnikla celkem 560 vzletů v celkovém trvání 600 hodin (transportní lety nejsou započítány). Během toho spotřebovala -

28 kusů pum o hmotnosti 50 kg.
22 kusů zápalných pum o hmotnosti 12 kg.
135 kusů tříštivo-trhavých pum o hmotnosti 12 kg.
61 000 kusů kulometné munice ráže 8 mm.

Počet střetů a sestřelů by vydal na celý článek. Je třeba mít na paměti, že F 19 nepůsobila jen ve stíhací roli, ale také útočila na pozemní cíle. A také že výzbroj této jednotky netvořily pouze Gladiatory, ale i Hawkery Hart.

------------------

Pokud jde o hodnocení CR.42 vs. Gladiator ve Švédsku - všeobecně si o něco více cenily Fiatů, jednoduše proto že to bylo lepší letadlo (ještě lépe řečeno výkonnější). Stejný názor měli ostatně i Belgičané, kteří také používali Gladiatory i Fiaty. Prakticky jediný výkonostní parametr ve kterém měl Gladiator výhodu byla horizontální obratnost, jinak ve všem zaostával, byť nijak výrazně. Gladiatory měly také lepší rádio a výzbroj, i když o tom druhém by se asi dalo polemizovat. To že se ta řekněme technická výhoda nepromítla do vzájemných střetů mezi Fiaty a Gladiatory za WWII je věc jiná.

P-35 vs Re.2000 - už jsme to před lety na Palbě myslím probírali. Hlavním problémem italského letadla byla naprosto nespolehlivá pohonná jednotka, takže si Re.2000 ve Švédsku oblibu moc nezískal.

Díky Farky, nezklamal jsi. Doufal jsem, že sem ještě někdo z odborníků na letectvo za druhé války (jako jsi ty, Tempik nebo Hans) pořád chodí.