Většina z vás asi zná švédskou dobrovolnickou skupinu Flygflottilj 19, která se účastnila na finské straně Zimní války. Během tvorby monografie jednoho z jejich letounů jsem však narazil na některé rozpory v literatuře, které by mi možná někdo mohl pomoci vyřešit. - V základu jde vůbec o typ dvanácti původních Gloster Gladiator. Většinou se uvádí verze Mk.II. Na fotografiích jsou ale všude vidět dřevěné dvojlisté Watts, což by odpovídalo verzi Mk.I, respektive J-8. - Pokud jde o původ letounů, J-8 byla švédskou variantou verze Mk.I (ale vybavená motorem Bristol Mercury VIS.2, na rozdíl od britských s Mercury IX), J-8A pak Mk.II (stejně jako britské s motorem Mercury VII a třílistou kovovou vrtulí Fairey Reed). Zdroje se však neshodnou, jestli šlo o stroje postavené v Británii jako exportní, nebo ve Švédsku v licenci. - Jako výzbroj jsou často uvedeny kulomety Browning ráže 8 mm, což ale neodpovídá britským 7,7 mm. Pokud by se ale J-8 stavěly ve Švédsku v licenci, nabízela by se pak i zástavba licenčních Kulspruta m/22, které ráži 8 mm skutečně měly. - Švédské J-8 byly podle všeho vybaveny i závěsníky pum. Nikde jsem však nenašel jejich nosnost, natož pak typ.
Matka Tereza: "Problém dnešního světa není nasytit chudé, ale ty bohaté."
p3tris píše:- V základu jde vůbec o typ dvanácti původních Gloster Gladiator. Většinou se uvádí verze Mk.II. Na fotografiích jsou ale všude vidět dřevěné dvojlisté Watts, což by odpovídalo verzi Mk.I, respektive J-8.
Prvních dvanáct dodaných letounů bylo verze Mk.I s motorem Mercury VI S.2, stejně jako dalších 25 ks, vše s dvojlistou vrtulí Watts, označovány jako J-8. Označeny jako 231 - 267
p3tris píše:- Pokud jde o původ letounů, J-8 byla švédskou variantou verze Mk.I (ale vybavená motorem Bristol Mercury VIS.2, na rozdíl od britských s Mercury IX), J-8A pak Mk.II (stejně jako britské s motorem Mercury VII a třílistou kovovou vrtulí Fairey Reed). Zdroje se však neshodnou, jestli šlo o stroje postavené v Británii jako exportní, nebo ve Švédsku v licenci.
Následovali dodávky dalších strojů na základě verze Mk.II s motorem Mercury VIII S.3 a třílistou vrtulí Reed, celkem 18 ks, označovány jako J-8A. Označeny jako 268 - 285
Všechny ve Švédsku používané kusy byli dodány od výrobce v Británii, součástí dodávky údajně nebyli ani náhradní motory a vrtule. Motory Mercury se vyráběli i v licenci ve Švédsku. (Gladiatory se vyráběli jen ve dvou továrnách, u Glosterů v Británii a u firmy SABCA v Belgii)
p3tris píše:- Jako výzbroj jsou často uvedeny kulomety Browning ráže 8 mm, což ale neodpovídá britským 7,7 mm. Pokud by se ale J-8 stavěly ve Švédsku v licenci, nabízela by se pak i zástavba licenčních Kulspruta m/22, které ráži 8 mm skutečně měly.
Všechny letouny byli do Švédska dodány bez výzbroje a zaměřovačů, takže domácí kulomety nejspíše ano.
______________________________________________________________________________________________________-- A protože jsem to původně nepochopil:
p3tris píše:- V základu jde vůbec o typ dvanácti původních Gloster Gladiator. Většinou se uvádí verze Mk.II. Na fotografiích jsou ale všude vidět dřevěné dvojlisté Watts, což by odpovídalo verzi Mk.I, respektive J-8.
F.19 byla vybavena verzí J8A, ale protože dodávky od Glosterů neobsahovali náhradní vrtule Reed, hodně strojů s původně kovovou třílistou vrtulí se dočkalo výměny vrtule za dvoulistou Watts, která se ve švédsku vyráběla v licenci spolu s motory Mercury.
Naposledy upravil ringlett dne 23/1/2017, 17:12, celkově upraveno 2
p3tris píše:- V základu jde vůbec o typ dvanácti původních Gloster Gladiator. Většinou se uvádí verze Mk.II. Na fotografiích jsou ale všude vidět dřevěné dvojlisté Watts, což by odpovídalo verzi Mk.I, respektive J-8.
F 19 skutečně používala výhradně J 8A, konkrétně -
p3tris píše:- Jako výzbroj jsou často uvedeny kulomety Browning ráže 8 mm, což ale neodpovídá britským 7,7 mm. Pokud by se ale J-8 stavěly ve Švédsku v licenci, nabízela by se pak i zástavba licenčních Kulspruta m/22, které ráži 8 mm skutečně měly.
Správně je 8 mm, například výčet spotřebované letecké munice Švédy ve Finsku zmiňuje výhradně ráži 8 mm. Gladiatory byly skutečně vyzbrojeny kulomety Kulspruta m/22.
p3tris píše:- Švédské J-8 byly podle všeho vybaveny i závěsníky pum. Nikde jsem však nenašel jejich nosnost, natož pak typ.
Gladiatory patřící F 19 měly namontované závěsníky pro čtyři pumy, zajímavostí je že se všechny nacházely pod levou polovinou křídla. Na tyto závěsníky Švédové ve Finsku dávali pumy o hmotnosti 12 kg, bylo to bojově použito. Typ závěsníku nevím, musel bych se v tom malinko pohrabat.
Keď už sú to všeobecné dotazy... Aká bola tá spotreba muncie na počet letov, stretov, zostrelov? A aké bolo Švédske hodnotenie Fiat Cr.42vs Gladiator a P-35 vs Re-2000?
F 19 ve Finsku podnikla celkem 560 vzletů v celkovém trvání 600 hodin (transportní lety nejsou započítány). Během toho spotřebovala -
28 kusů pum o hmotnosti 50 kg. 22 kusů zápalných pum o hmotnosti 12 kg. 135 kusů tříštivo-trhavých pum o hmotnosti 12 kg. 61 000 kusů kulometné munice ráže 8 mm.
Počet střetů a sestřelů by vydal na celý článek. Je třeba mít na paměti, že F 19 nepůsobila jen ve stíhací roli, ale také útočila na pozemní cíle. A také že výzbroj této jednotky netvořily pouze Gladiatory, ale i Hawkery Hart.
------------------
Pokud jde o hodnocení CR.42 vs. Gladiator ve Švédsku - všeobecně si o něco více cenily Fiatů, jednoduše proto že to bylo lepší letadlo (ještě lépe řečeno výkonnější). Stejný názor měli ostatně i Belgičané, kteří také používali Gladiatory i Fiaty. Prakticky jediný výkonostní parametr ve kterém měl Gladiator výhodu byla horizontální obratnost, jinak ve všem zaostával, byť nijak výrazně. Gladiatory měly také lepší rádio a výzbroj, i když o tom druhém by se asi dalo polemizovat. To že se ta řekněme technická výhoda nepromítla do vzájemných střetů mezi Fiaty a Gladiatory za WWII je věc jiná.
P-35 vs Re.2000 - už jsme to před lety na Palbě myslím probírali. Hlavním problémem italského letadla byla naprosto nespolehlivá pohonná jednotka, takže si Re.2000 ve Švédsku oblibu moc nezískal.
