Koncept letounu Heinkel Taifun
V roce 1940 byl rakouský konstruktér Viktor Schauberger (1885–1958) donucen ke spolupráci s SS, ta jej přinutila pracovat s Heinkelem na vývoji nových leteckých motorů, využívajících efektu proudění vzduchu, který vycházel z Schaubergerova projektu Repulsina. Uvnitř tohoto motoru vznikají vzdušné víry, které rotují kolem vnitřního povrchu horní části zařízení a pohybují se k vnitřnímu kónusu přístroje a směrem k výstupnímu otvoru. Vzniká tak vztlaková síla. Schauberger vytvořil koncept, kdy v první fázi vzduch víří kolem osy kola, roztáčeného elektromotorem. Odstředivou silou je vzduch vrhán na na okraj kola a přitom prochází lopatkami stočenými do tvaru vývrtky, čímž dostává další rotační pohyb. Vzduch tedy současně víří kolem dvou os rotace. Výsledkem je, že celá hmota rotujícího vzduchu se stahuje ke středu, protože se průměr zařízení směrem k ústí zmenšuje, zrychluje se jeho rotace. Nakonec tato hmota rotujícího vzduchu vyletí výstupním otvorem. Netrvalo dlouho a brzy vznikl koncept letounu Heinkel "T" Taifun. Tajfun postrádal klasický letecký motor a byl postaven kolem Schaubergerova vířivého motoru, vycházejícím ze zmíněné Repulsiny. Celá přední část letounu byla předurčena k nasávání vzduchu a v podstatě by se dalo říci, že se jednalo o letoun, kterému někdo uřízl celý čumák. Celkově se jednalo o velice netradiční návrh, částečně připomíná italský letoun Stipa-Caproni (zvaný letající sud), pozdější letoun Messerschmitt P.1101 nebo klasický MiG-15.
