Něco může být ideologie, něco jde na vrub technice a výcviku a v neposlední řadě také taktice Luftwaffe. V německém podání byl stíhač především lovec, tedy jeho primárním cílem bylo ničení nepřátelských letadel.
Stíhač měl volnost a byla podporována individualita. Němci si kvůli omezeným zdrojům nemohli příliš dovolit podpůrné letky k ochraně bombardérů, k týmovým úkolům nebo přílišné podpoře podzemních vojsk. Měli jinou doktrínu než Britové nebo Rusáci.
Luftwaffe experten
Moderátor: Hans S.
1)Vycvik a techniku bych vynechaval, to bylo na stejny urovni.Lord píše:Něco může být ideologie, něco jde na vrub technice a výcviku a v neposlední řadě také taktice Luftwaffe. V německém podání byl stíhač především lovec, tedy jeho primárním cílem bylo ničení nepřátelských letadel.
2)Taktika- naskok LW, kterej anglicani pomerne rychle dohaneli, zivot je naucil...
3)Presne stejny ukoly meli anglici v BOBu, proc mel teda nemec 2x vic sestrelu, kdyz jim melo jit primarne o ochranu bombarderu? A to se jeste casto zminuje, ze pocty hlasenych sestrelu stihacu RAF behem BOBu byly nadhodnoceny az o 70% !
válka je vůl
To co píše Fatale, něco na tom je. Věřím tomu, že počty byly nadhodnocené. Otázkou je o kolik? O 50 % procent, nebo jen o 25 % ? Faktem, je že piloti jsou při boji ve stresu. Realitu vnímají někdy jinak. Někdy se může stát, že to nemuseli udělat ani úmyslně, tedy nahlásit chybné počty, to se stávalo na obou stranách. Je zřejmé, že jedině montáž fotokulometů mohla dobře analyzovat výsledky boje. Další věcí je, že piloti Luftwaffe nalétali údajně mnohem více hodin něž ostatní piloti, měli tak tedy více příležitostí.
Faktem je, že statistika, že 50 nejlepších pilotů Německa vyřadilo z boje bezmála 10 000 nepřátelských letadel je poněkud fantastická. Někdo tvrdí, že letadel bylo na východní frontě tolik, a konflikt trval dlouho, že piloti mohli skutečně nasbírat stovky sestřelů. Faktem je, že několik pilotů bojovalo od začátku války až do konce, nebo delší úsek. Ale taky mezi nimi bylo v druhé polovině války mnoho zelenáčů a rychlokvašek. Clostermann píše, že 15-20 % Němců byli mazáci, zbytek průměr a podprůměr.
Na druhou stranu si myslím, že kvalitní pilot, je skutečně jiná sorta lidí, musí mít špičkové reflexy a klidnou hlavu za bojové situace, to vše navíc spojeno s uměním pilotáže. Experti povětšinou používali účinnou taktiku „udeř a uteč“ a příliš se nepouštěli do manévrovacích soubojů v horizontální rovině.
Na počátku války a do poloviny války měli Němci perfektně vycvičená pozemní vojska, která měla bojové zkušenosti z předchozích tažení a vysokou bojovou morálku. Luftwaffe měla jedny z nejlepších stíhacích letounů na světě a skvěle vycvičené osádky s bojovými zkušenostmi. V tom se všichni shodneme.
Chtěl bych se zeptat, jak to bylo u pilotů s vysílačkami? Už zde někdo kdysi psal, že bojovou hodnotu ruských tanků snižovalo nedostatečné nebo vůbec žádné radiové spojení. Měla každá ruská stíhačka ve výbavě vysílačku, mohli se piloti dobře dorozumívat, upozorňovat se na nebezpečí, a koordinovat své akce?
Faktem je, že statistika, že 50 nejlepších pilotů Německa vyřadilo z boje bezmála 10 000 nepřátelských letadel je poněkud fantastická. Někdo tvrdí, že letadel bylo na východní frontě tolik, a konflikt trval dlouho, že piloti mohli skutečně nasbírat stovky sestřelů. Faktem je, že několik pilotů bojovalo od začátku války až do konce, nebo delší úsek. Ale taky mezi nimi bylo v druhé polovině války mnoho zelenáčů a rychlokvašek. Clostermann píše, že 15-20 % Němců byli mazáci, zbytek průměr a podprůměr.
Na druhou stranu si myslím, že kvalitní pilot, je skutečně jiná sorta lidí, musí mít špičkové reflexy a klidnou hlavu za bojové situace, to vše navíc spojeno s uměním pilotáže. Experti povětšinou používali účinnou taktiku „udeř a uteč“ a příliš se nepouštěli do manévrovacích soubojů v horizontální rovině.
Na počátku války a do poloviny války měli Němci perfektně vycvičená pozemní vojska, která měla bojové zkušenosti z předchozích tažení a vysokou bojovou morálku. Luftwaffe měla jedny z nejlepších stíhacích letounů na světě a skvěle vycvičené osádky s bojovými zkušenostmi. V tom se všichni shodneme.
Chtěl bych se zeptat, jak to bylo u pilotů s vysílačkami? Už zde někdo kdysi psal, že bojovou hodnotu ruských tanků snižovalo nedostatečné nebo vůbec žádné radiové spojení. Měla každá ruská stíhačka ve výbavě vysílačku, mohli se piloti dobře dorozumívat, upozorňovat se na nebezpečí, a koordinovat své akce?
-
Hans S.
- 5. Plukovník
- Příspěvky: 3767
- Registrován: 22/2/2007, 04:34
- Bydliště: Gartenzaun
- Kontaktovat uživatele:
Taktika Luftwaffe v Bitvě o Británii byla mnohem pokročilejší, než taktika v jakémkoliv jiném letectvu té doby. Byla založena na těsné kooperaci dvojic, kdy v ideálním případě velitel útočil a dvojka bránila. Pokud se za velitele něco zapojilo, dvojka čistila. Toto se velice úzkostlivě dodržovalo, ale u řady pilotů krystalizovala spolupráce do různých podob. Třeba takový Werner Mölders tlačil k aktivitě svého Rottenfligera Hartmanna Grassera - měnil si s ním pozici a umožnil mu tak dosažení (na Rottenfliegera) poměrně obdivuhodného množství sestřelů. Pravým opakem byl třeba známý Helmut Lipfert, který nejraději létal úplně sólo..nebo na západní frontě Klaus Mietusch. Jeho Rottenfliegeři říkali, že Mietusche se dalo držet jen do doby, než se objevilo první nepřátelské letadlo. Pak se rozletěl na plný plyn ke svému cíli a nekoukal ani vpravo, ani vlevo. Poměrně dost aktivní byl třeba Rottenflieger Waltera Nowotnyho - Quax Schnörer. Jejich styl nebyl dle útržků vzpomínek moc úhledný, ale velice účinný. Pips Priller o svou dvojku sice pečoval, ale k prvním útokům, které jsou pro sestřel zdaleka nejvhodnější, ji dle všeho moc nepouštěl - ač sám má potvrzených 101 sestřelů, tak jeho Rottenfliegeři vyloženě jen paběrkovali.
Nicméně základním důsledkem striktního rozdělení na Rottenführera - útočníka a Rottenfliegera - obránce, je právě značný rozdíl v počtu sestřelů obou pilotů. Rottenführer dosahoval až na výjimky několikanásobně vyššího počtu sestřelů, než jeho Katschmarek. Byť to není argument, tak podobného efektu si můžete všimnout i na leteckých simulátorech z WWII. Velitel sehrané dvojice sestřeluje třeba 5x více letadel, než jeho Rottenflieger.
Ale zpátky k taktice: Luftwaffe se prakticky zcela oprostila od těsných formací, které nahradily naopak formace široké, bojové. Ty umožňovaly oběma letcům soustředění na své okolí. Toto je nesmírně důležitý aspekt leteckého boje. Dalším veledůležitým prvkem taktiky Luftwaffe (na západě cca do konce roku 1944, na východě do konce války) bylo pravidlo (snad od Mölderse) "Útoč jen pokud cítíš převahu." V této podobě se jedná o pět jednoduchých slov, v praxi ale mají dalekosáhlé důsledky. Zkušení velitelé s vycvičeným zrakem mohou včas své piloty stáhnout - většinou pokud vidí vyššího nepřítele. Jen minimálně, nebo spíše vůbec, se v pamětech dočtete "Nad námi prolétá banda Spitfirů, přitáhnout a hurá za nimi". Oproti tomu u RAF (a vlastně kdekoliv) se piloti pokoušeli útočit na vše, co zahlédli. Obdobné rozkazy dorazily k Luftwaffe na západní frontu právě v druhé polovině roku 1943 (v důsledku stupňující se letecké ofenzivy a nervů Göringa & spol.) a okamžitě znamenaly pro letce zlé časy.
Odpověď na otázku, proč někteří stíhači Luftwaffe dosáhli tak vysokého počtu sestřelů je tedy nasnadě. Měli výbornou taktiku, ti výrazní měli zpravidla v rámci své skupiny možnost prvního výstřelu a měli i vysoké individuální zkušenosti + povětšinou i lepší techniku velice vhodnou pro jejich pojetí taktiky. Pokud se podíváme třeba na Helmuta Wicka, vedoucí eso bitvy o Británii, pak svou kariéru zahájil pod Wernerem Möldersem, otcem taktiky Luftwaffe. Jeho prvním sestřelem byl údajně francouzský pilot Camille Plubeau, který později dosáhl 14ti vítězství. Během francouzského tažení přidal Wick dalších 11 potvrzených sestřelů. Do Bitvy o Británii tedy vstoupil jako zkušený a úspěšný pilot a Staffelkapitän - tato pozice mu umožňovala v čele formací dosahovat vysokého počtu sestřelů.
K vysílačkám - ruské stíhačky je zpočátku z velké části údajně opravdu neměly. Piloti Luftwaffe si naopak v éteru povídali velice rádi a velice často. Je s podivem, že se třeba při operaci Zerberus podařilo udržet rádiové ticho.
Nicméně základním důsledkem striktního rozdělení na Rottenführera - útočníka a Rottenfliegera - obránce, je právě značný rozdíl v počtu sestřelů obou pilotů. Rottenführer dosahoval až na výjimky několikanásobně vyššího počtu sestřelů, než jeho Katschmarek. Byť to není argument, tak podobného efektu si můžete všimnout i na leteckých simulátorech z WWII. Velitel sehrané dvojice sestřeluje třeba 5x více letadel, než jeho Rottenflieger.
Ale zpátky k taktice: Luftwaffe se prakticky zcela oprostila od těsných formací, které nahradily naopak formace široké, bojové. Ty umožňovaly oběma letcům soustředění na své okolí. Toto je nesmírně důležitý aspekt leteckého boje. Dalším veledůležitým prvkem taktiky Luftwaffe (na západě cca do konce roku 1944, na východě do konce války) bylo pravidlo (snad od Mölderse) "Útoč jen pokud cítíš převahu." V této podobě se jedná o pět jednoduchých slov, v praxi ale mají dalekosáhlé důsledky. Zkušení velitelé s vycvičeným zrakem mohou včas své piloty stáhnout - většinou pokud vidí vyššího nepřítele. Jen minimálně, nebo spíše vůbec, se v pamětech dočtete "Nad námi prolétá banda Spitfirů, přitáhnout a hurá za nimi". Oproti tomu u RAF (a vlastně kdekoliv) se piloti pokoušeli útočit na vše, co zahlédli. Obdobné rozkazy dorazily k Luftwaffe na západní frontu právě v druhé polovině roku 1943 (v důsledku stupňující se letecké ofenzivy a nervů Göringa & spol.) a okamžitě znamenaly pro letce zlé časy.
Odpověď na otázku, proč někteří stíhači Luftwaffe dosáhli tak vysokého počtu sestřelů je tedy nasnadě. Měli výbornou taktiku, ti výrazní měli zpravidla v rámci své skupiny možnost prvního výstřelu a měli i vysoké individuální zkušenosti + povětšinou i lepší techniku velice vhodnou pro jejich pojetí taktiky. Pokud se podíváme třeba na Helmuta Wicka, vedoucí eso bitvy o Británii, pak svou kariéru zahájil pod Wernerem Möldersem, otcem taktiky Luftwaffe. Jeho prvním sestřelem byl údajně francouzský pilot Camille Plubeau, který později dosáhl 14ti vítězství. Během francouzského tažení přidal Wick dalších 11 potvrzených sestřelů. Do Bitvy o Británii tedy vstoupil jako zkušený a úspěšný pilot a Staffelkapitän - tato pozice mu umožňovala v čele formací dosahovat vysokého počtu sestřelů.
K vysílačkám - ruské stíhačky je zpočátku z velké části údajně opravdu neměly. Piloti Luftwaffe si naopak v éteru povídali velice rádi a velice často. Je s podivem, že se třeba při operaci Zerberus podařilo udržet rádiové ticho.
to Lord
Radikomunikační a radionavigační výbava LW je velmi dobře zmapována, například v modré řadě časopisu Amatérské rádio. Jednalo se o špičkovou techniku, která na začátku války neměla obdobu u jiné armády. Byly to přístroje od počátku konstruované pro vojenské použití (např. amíci zpočátku adaptovali komerční výrobky) v perfektním mechanickém provedení. Jednotlivé součástky byly vymyšleny a konstruovány tak dobře, že byly použitelné ještě dlouhá léta po válce. Například německá vysílací výkonová elektronka LS-50 se po válce vyráběla a dodnes vyrábí v CCCP/RF pod názvem GU-50 (např. tanková radiostanice R-123 v T-70 či BVP-1).
O sovětské válečné letecké rádiové technice mi není mnoho známo ale pochybuji, že by např. stíhačky létaly úplně bez rádia. Komunikace pomocí světlic a mávání křídly by tady asi moc nefungovala.
Z kvalitních výrobků sovětské válečné radiokomunikační techniky je třeba zmínit výsadkářské a partyzánské radiostanice.
Radikomunikační a radionavigační výbava LW je velmi dobře zmapována, například v modré řadě časopisu Amatérské rádio. Jednalo se o špičkovou techniku, která na začátku války neměla obdobu u jiné armády. Byly to přístroje od počátku konstruované pro vojenské použití (např. amíci zpočátku adaptovali komerční výrobky) v perfektním mechanickém provedení. Jednotlivé součástky byly vymyšleny a konstruovány tak dobře, že byly použitelné ještě dlouhá léta po válce. Například německá vysílací výkonová elektronka LS-50 se po válce vyráběla a dodnes vyrábí v CCCP/RF pod názvem GU-50 (např. tanková radiostanice R-123 v T-70 či BVP-1).
O sovětské válečné letecké rádiové technice mi není mnoho známo ale pochybuji, že by např. stíhačky létaly úplně bez rádia. Komunikace pomocí světlic a mávání křídly by tady asi moc nefungovala.
Z kvalitních výrobků sovětské válečné radiokomunikační techniky je třeba zmínit výsadkářské a partyzánské radiostanice.
to Lord a RAYTHEON: Veľiteľske LA-5 boli vybavené vysielačkou RSI-4 / Maljutka / pracovali na viacerých frekvenciách od 3,7-6,05Mhz a napájané boli zo zdroja RU-11A, ostatný členovia mali len prímače.
LA-7 boli už štandardne vybavené RSI-4D, ktoré dovoľovali obojstrannú komunikáciu.
IL-2 mala od roku 42 - RSI-4 / veľiteľská/ ost. mali len príjmače. Od konca 44 boli všetky vybavené možnosťou obojsmernej komunikácie a do niektorých už bola montovaná nová RSI-6
IL-10 vnútorné hovorové zariadenie SPU-2MM a vysielačka RSI-4. Možno pre niekoho novinka, ale jeho elektrovýbavou bol okrem iného aj foťák AFA -IM na kontrolu bombardovania.
JAK-3 -RSI-4 na každom.
LA-7 boli už štandardne vybavené RSI-4D, ktoré dovoľovali obojstrannú komunikáciu.
IL-2 mala od roku 42 - RSI-4 / veľiteľská/ ost. mali len príjmače. Od konca 44 boli všetky vybavené možnosťou obojsmernej komunikácie a do niektorých už bola montovaná nová RSI-6
IL-10 vnútorné hovorové zariadenie SPU-2MM a vysielačka RSI-4. Možno pre niekoho novinka, ale jeho elektrovýbavou bol okrem iného aj foťák AFA -IM na kontrolu bombardovania.
JAK-3 -RSI-4 na každom.
Ještě jedna polemika, a to sice na sestřely letadel, metodiku zápočtů a hodnocení jednotlivých bojišť. Jak asi víte do skóre se počítají všechna letadla, ne tedy jenom nepřátelské stíhačky, ale také bombardéry, bitevní letadla, nebo průzkumná. Možná by šlo v archivech dopátrat, kdo kolik sestřelil toho nebo onoho typu letadla, zda šlo o stíhačku nebo bombardér, o jaký typ apod. Nicméně holá čísla nám říkají jen počet bez rozlišení. Osobně si myslím, že je lehčí sestřelit bombardér než stíhačku, která dobře manévruje. Dále je také nutné rozlišit východní a západní frontu. Létaly na východě také bombardéry pod ochranou stíhaček, jak byla silná, a co bitevníky?
Po skončení bitvy o Británii zůstala část jednotek vyzbrojených letouny Bf 109 na západě Evropy. Později z nich bylo vytvořeno jádro letecké obrany říše. Počátkem roku 1941 měly tyto jednotky ve stavu asi 300 letounů Bf 109 E a F - nejvíce jich bylo v JG 2, JG 26 a JG 1. Uvedené stroje tehdy vytvářely dostatečnou sílu k tomu, aby Luftwaffe mohla více než úspěšně kontrolovat vzdušný prostor celé oblasti. Ovšem i zde se situace začala postupem času zhoršovat.
Na západní frontě byl ke konci války problém se dostat k létající pevnosti … ta nejenže měla silnou obrannou výzbroj a proto musely na svaz útočit větší koncentrace stíhaček, ale hlavně měly kolem sebe mocnou stíhací ochranu.
Domnívám se, že na východě bylo zpočátku snadné sestřelovat ruské bombardéry, je také známé, že hodně letounů bylo zničeno ještě na zemi, na letištích. Dále bitevníky IL-2 byly také snadnou kořistí. Ale již v polovině roku 1942 dostávali Rusové zvýšené dodávky nových strojů, jak vlastní tak také britské a americké výroby. To už začínalo být těžší dosahovat vítězství. Přesto se nové úspěchy dostavovaly. Nejúspěšnější stíhací eskadrou zůstávala i nadále JG 51. Řada německých pilotů měla za sebou již mnoho zkušeností, a v té době překročila hranici sta sestřelů, byla zahájena jižní letní ofenzíva. Rusové byli ještě zelenáči.
Avšak rok 1944 se už vyznačoval těžkými boji. Rusové se už také zdokonalili a měli k dispozici stále modernější techniku, navíc ve velkém počtu. Stíhači Luftwaffe se pokoušeli v boji o nemožné, přitom zahynulo mnoho vynikajících pilotů.
Nyní zpět k metodice, nevím jak přesně to počítali Němci, ale uvádím jak to dělali Francouzi a Britové. Existovaly zde totiž diference, a to především v započítávání vítězství dosažených ve spolupráci více pilotů. Podle systému používaného u RAF se v takovém případě pilotovi započítal příslušný zlomek sestřelu. Jestliže se na sestřelu jednoho letounu podíleli dva piloti, každý si připsal jednu polovinu (1/2 neboli 0,5), když byli piloti tři, tak jednu třetinu (1/3 čili 0,333) a tak dále. Ačkoli k tomuto systému bylo mnoho výhrad, měl svou logiku. Při součtu celých vítězství i jejich zlomků, tak mohl být podán nezkreslený obraz o úspěších celé jednotky.
Oproti tomu se u francouzského letectva vžil postup zcela jiný – vítězství dosažené ve spolupráci bylo každému ze zúčastněných pilotů započítáno jako celé. Zjednodušeně řečeno – dosáhl-li pilot pěti sestřelů ve spolupráci s jiným pilotem, bylo mu oficiálně přiznáno pět sestřelů, ovšem u RAF by byla tato vítězství klasifikována jako pět polovin sestřelů, čili celkem jako 2,5 sestřelu. Francouzský systém byl tak o něco lépe „stravitelnější“ než pětiny, sedminy či jiné zlomky vítězství.
Další věcí bylo, že existovaly také kategorie – a to sice potvrzený sestřel a pravděpodobný sestřel. Třetí kategorie uznávaná v RAF byly poškozené letouny, ti zas Francouzi nezapočítávali. Dále existovaly diference v chápání společných vítězství. Příslušný podíl byl pilotovi RAF přiznán jen v případě, kdy letoun svou palbou zasáhl.
U Francouzů si však mohl vítězství připsat v mnoha případech i ten pilot, který se sice útoku na nepřátelský letoun sice zúčastnil, ale jeho palba soupeře třeba ani nezasáhla. Stačilo, že letoun byl sestřelen kolektivně a vítězství bylo započteno všem zúčastněným. Toto zřejmě pramenilo z faktu, že Francouzi, zvláště v letech 1939-1940 nedisponovali fotokulomety, a tak nebylo možno s jistotou zjistit, který z útočících pilotů letoun opravdu zasáhl.
Statistiky všech možných států
http://aces.safarikovi.org
Po skončení bitvy o Británii zůstala část jednotek vyzbrojených letouny Bf 109 na západě Evropy. Později z nich bylo vytvořeno jádro letecké obrany říše. Počátkem roku 1941 měly tyto jednotky ve stavu asi 300 letounů Bf 109 E a F - nejvíce jich bylo v JG 2, JG 26 a JG 1. Uvedené stroje tehdy vytvářely dostatečnou sílu k tomu, aby Luftwaffe mohla více než úspěšně kontrolovat vzdušný prostor celé oblasti. Ovšem i zde se situace začala postupem času zhoršovat.
Na západní frontě byl ke konci války problém se dostat k létající pevnosti … ta nejenže měla silnou obrannou výzbroj a proto musely na svaz útočit větší koncentrace stíhaček, ale hlavně měly kolem sebe mocnou stíhací ochranu.
Domnívám se, že na východě bylo zpočátku snadné sestřelovat ruské bombardéry, je také známé, že hodně letounů bylo zničeno ještě na zemi, na letištích. Dále bitevníky IL-2 byly také snadnou kořistí. Ale již v polovině roku 1942 dostávali Rusové zvýšené dodávky nových strojů, jak vlastní tak také britské a americké výroby. To už začínalo být těžší dosahovat vítězství. Přesto se nové úspěchy dostavovaly. Nejúspěšnější stíhací eskadrou zůstávala i nadále JG 51. Řada německých pilotů měla za sebou již mnoho zkušeností, a v té době překročila hranici sta sestřelů, byla zahájena jižní letní ofenzíva. Rusové byli ještě zelenáči.
Avšak rok 1944 se už vyznačoval těžkými boji. Rusové se už také zdokonalili a měli k dispozici stále modernější techniku, navíc ve velkém počtu. Stíhači Luftwaffe se pokoušeli v boji o nemožné, přitom zahynulo mnoho vynikajících pilotů.
Nyní zpět k metodice, nevím jak přesně to počítali Němci, ale uvádím jak to dělali Francouzi a Britové. Existovaly zde totiž diference, a to především v započítávání vítězství dosažených ve spolupráci více pilotů. Podle systému používaného u RAF se v takovém případě pilotovi započítal příslušný zlomek sestřelu. Jestliže se na sestřelu jednoho letounu podíleli dva piloti, každý si připsal jednu polovinu (1/2 neboli 0,5), když byli piloti tři, tak jednu třetinu (1/3 čili 0,333) a tak dále. Ačkoli k tomuto systému bylo mnoho výhrad, měl svou logiku. Při součtu celých vítězství i jejich zlomků, tak mohl být podán nezkreslený obraz o úspěších celé jednotky.
Oproti tomu se u francouzského letectva vžil postup zcela jiný – vítězství dosažené ve spolupráci bylo každému ze zúčastněných pilotů započítáno jako celé. Zjednodušeně řečeno – dosáhl-li pilot pěti sestřelů ve spolupráci s jiným pilotem, bylo mu oficiálně přiznáno pět sestřelů, ovšem u RAF by byla tato vítězství klasifikována jako pět polovin sestřelů, čili celkem jako 2,5 sestřelu. Francouzský systém byl tak o něco lépe „stravitelnější“ než pětiny, sedminy či jiné zlomky vítězství.
Další věcí bylo, že existovaly také kategorie – a to sice potvrzený sestřel a pravděpodobný sestřel. Třetí kategorie uznávaná v RAF byly poškozené letouny, ti zas Francouzi nezapočítávali. Dále existovaly diference v chápání společných vítězství. Příslušný podíl byl pilotovi RAF přiznán jen v případě, kdy letoun svou palbou zasáhl.
U Francouzů si však mohl vítězství připsat v mnoha případech i ten pilot, který se sice útoku na nepřátelský letoun sice zúčastnil, ale jeho palba soupeře třeba ani nezasáhla. Stačilo, že letoun byl sestřelen kolektivně a vítězství bylo započteno všem zúčastněným. Toto zřejmě pramenilo z faktu, že Francouzi, zvláště v letech 1939-1940 nedisponovali fotokulomety, a tak nebylo možno s jistotou zjistit, který z útočících pilotů letoun opravdu zasáhl.
Statistiky všech možných států
http://aces.safarikovi.org
-
Hans S.
- 5. Plukovník
- Příspěvky: 3767
- Registrován: 22/2/2007, 04:34
- Bydliště: Gartenzaun
- Kontaktovat uživatele:
Sestřelení čtyřmotorového bombardéru bylo u Luftwaffe považováno za nejobtížnější. Jednu dobu existoval bodový systém, kdy za čtyřmotorový letoun dostal vítěz 3 body, za dvoumotorový dva a za jednomotorový jen jeden. Body pak rozhodovaly při udílení vyznamenání.Lord píše:Ještě jedna polemika, a to sice na sestřely letadel, metodiku zápočtů a hodnocení jednotlivých bojišť. Jak asi víte do skóre se počítají všechna letadla, ne tedy jenom nepřátelské stíhačky, ale také bombardéry, bitevní letadla, nebo průzkumná. Možná by šlo v archivech dopátrat, kdo kolik sestřelil toho nebo onoho typu letadla, zda šlo o stíhačku nebo bombardér, o jaký typ apod. Nicméně holá čísla nám říkají jen počet bez rozlišení. Osobně si myslím, že je lehčí sestřelit bombardér než stíhačku, která dobře manévruje.
Ano, ale síla svazů se ani nepřibližovala "západní normě".Dále je také nutné rozlišit východní a západní frontu. Létaly na východě také bombardéry pod ochranou stíhaček, jak byla silná, a co bitevníky?
To není zcela přesné. Na počátku roku 1941 u jednotek Bf 109 F ještě nesloužily, resp. v prvních měsících nového roku přicházely pomalu. Na kanálu v té době sloužily pouze dvě eskadry - JG2 a JG26. Ty absolutně nemohly pokrýt celou oblast Kanálu a severní Francie..nicméně v individuálních soubojích byly až do konce roku 1943 značně dominantními (počet sestřelů několikanásobně překonal množství ztrát, především po nástupu Fw 190 v létě 1941). V roce 1943 se ale přidaly i další jednotky.Po skončení bitvy o Británii zůstala část jednotek vyzbrojených letouny Bf 109 na západě Evropy. Později z nich bylo vytvořeno jádro letecké obrany říše. Počátkem roku 1941 měly tyto jednotky ve stavu asi 300 letounů Bf 109 E a F - nejvíce jich bylo v JG 2, JG 26 a JG 1. Uvedené stroje tehdy vytvářely dostatečnou sílu k tomu, aby Luftwaffe mohla více než úspěšně kontrolovat vzdušný prostor celé oblasti. Ovšem i zde se situace začala postupem času zhoršovat.
na začátku války se zdálo všechno ruské jako velice snadno sestřelitelné. nejen bombardéry. nicméně u Luftwaffe se letadlo zničené na zemi mezi sestřely nezapočítávalo.Domnívám se, že na východě bylo zpočátku snadné sestřelovat ruské bombardéry, je také známé, že hodně letounů bylo zničeno ještě na zemi, na letištích. Dále bitevníky IL-2 byly také snadnou kořistí.
JG52 byla nejúspěšnější jednotkou. U ní sloužili Hartmann, Barkhorn a Rall. Vedoucím esem JG51 byl Anton Hafner. Padl s uznanými 204 sestřely, když údajně v souboji s Jakem v minimální výšce narazil do stromu.Nejúspěšnější stíhací eskadrou zůstávala i nadále JG 51. Řada německých pilotů měla za sebou již mnoho zkušeností, a v té době překročila hranici sta sestřelů, byla zahájena jižní letní ofenzíva. Rusové byli ještě zelenáči.
Ne tak docela. Sověti Jagdwaffe nikdy neuštědřili skutečně fatální porážku a nepodařilo se jim ji v pravém slova smyslu zničit, tak jak se to na západě povedlo USAAF + RAF. Počet východních letounů klesal spíše v důsledku přesunu jednotek na západ, než kvůli neúnosným ztrátám.Avšak rok 1944 se už vyznačoval těžkými boji. Rusové se už také zdokonalili a měli k dispozici stále modernější techniku, navíc ve velkém počtu. Stíhači Luftwaffe se pokoušeli v boji o nemožné, přitom zahynulo mnoho vynikajících pilotů.
Tam to bylo velice jednoduché. Žádné "poloviční", společné, nebo pravděpodobné sestřely. Skupina se musela dohodnout, kdo si sestřel připíše. Třeba Gerhard Barkhorn je "Dával na chudé.."Nyní zpět k metodice, nevím jak přesně to počítali Němci...
To "davani na chude" jak pisete, byl castej jev i na zapade, delalo to hodne vedoucich a velitelu, jednoduse proto, ze jim to zvedalo popularitu mezi podrizenyma (je urcite lepsi mit prdel krytou pilotem, kterej k vam vzhlizi a chova respekt, nez nekym, kdo vas nesnasi a nikdy by se pro vas neobetoval) a druhak proto, ze podrizenej si urcite vic veril, kdyz mel na konte 3 sestrely nez nulu a sebeduvera je u stihaciho pilota hodne dulezita.
Tusim jsem o tomhle cetl i u Vasatka (bez zaruky), ze nechal nekomu celej sestrel, nez aby se delil.
Tusim jsem o tomhle cetl i u Vasatka (bez zaruky), ze nechal nekomu celej sestrel, nez aby se delil.
válka je vůl
-
Hans S.
- 5. Plukovník
- Příspěvky: 3767
- Registrován: 22/2/2007, 04:34
- Bydliště: Gartenzaun
- Kontaktovat uživatele:
"Stárnoucí" Barkhorn..z jeho tváře je možné určit válečné období.
Toliver & Constable, Německá stíhací esa píše:...když viděl , že se letadlo musí zřítit, připojil se k zasaženému sovětskému stroji, odsunul překryt kabiny a dal pilotovi znamení, aby vyskočil. Ten se nabídnuté šance chopil a bezpečně na padáku přistál. Na zemi se Hartmann zeptal Barkhorna, proč prostě nerozstřílel sovětské letadlo na kusy, i kdyby to znamenalo pilotovu smrt. Na Barkhornovu odpověď Hartmann nikdy nezapomněl.: "Bubi, musíš myslet na to, že ten sovětský pilot je synkem hezké ruské maminky. Má právo na život a na lásku stejně, jako my."
Zemřel společně se svou ženou Christl na následky autonehody 8.1.1983. Její jméno nosil na většině svých letadel..Erich Hartmann píše:"Gerd Barkhorn se uměl skutečně radovat z úspěchu druhých. Takoví byli jen nemnozí. Když jsem ho překonal, upřímně mi gratuloval. Byl mužem a velitelem, pro kterého by jeho hoši skočili do ohně. Každý z nich by se pro něho nechal zabít.
Byl to velitel, o kterém každý stíhač sní - vůdce, přítel, kamarád, otec - nejlepší, s jakým jsem se kdy setkal."
-
sa58
- 1. Armádní generál
- Příspěvky: 3477
- Registrován: 4/2/2005, 12:43
- Bydliště: Zlínsko
- Kontaktovat uživatele:
Sice to sem nepatří, ale klasická elektronka je "kus nábytku" 
Dnešní integrovaný obvod opravdu vypadá jako "šváb", toto je ale kus skla, to se dá dát na poličku místo nějaké pitomé sošky
ruská GU50
http://www.zeitmann-tubes.com/MilitaryS ... s/GU50.htm
Dnešní integrovaný obvod opravdu vypadá jako "šváb", toto je ale kus skla, to se dá dát na poličku místo nějaké pitomé sošky
ruská GU50
http://www.zeitmann-tubes.com/MilitaryS ... s/GU50.htm
"Nachystejte květináče, na vánoce sem zpátky!"
to RAYTHEON :
Len sa budeš musieť pozrieť na viac typov je to troška porozhadzované : http://www.army.lv/?s=307
ale vo všeobecnosti boli v letectve ČA počas WWII dva typy rádiostaníc a to:
1. RSI-4 s príjmačom RSI-4 a vysielačom RSI-3/M/M1 dosah, pri výške letu 1Km ,medz lietadlami bol 25 Km a so zemou do 90Km
2. RSI-6 s vysielačom RSI-6 a príjmačom RSI-6M/MU
Tu je k ním viac http://beon.ru/news-politics-society/46 ... read.shtml
Len sa budeš musieť pozrieť na viac typov je to troška porozhadzované : http://www.army.lv/?s=307
ale vo všeobecnosti boli v letectve ČA počas WWII dva typy rádiostaníc a to:
1. RSI-4 s príjmačom RSI-4 a vysielačom RSI-3/M/M1 dosah, pri výške letu 1Km ,medz lietadlami bol 25 Km a so zemou do 90Km
2. RSI-6 s vysielačom RSI-6 a príjmačom RSI-6M/MU
Tu je k ním viac http://beon.ru/news-politics-society/46 ... read.shtml
-
Alchymista
- 5. Plukovník
- Příspěvky: 4883
- Registrován: 25/2/2007, 04:00
Vysoké straty u sovietov boli spôsobené aj priblblým systémom: pokiaľ boli stíhači pridelený na ochranu bitevníkov alebo bombardérov, tak pokiaľ boli tieto zostrelené, piloti boli potrestaní bez ohľadu na to, koľko nemeckých stíhačov zostrelili. Podobne pri ochrane objektov pred bombardérmi dostali kapky za to, že bombardéry vôbec cieľ napadli, bez ohľadu na to, koľko ich zostrelili a koľko zostrelili stíhačov. Pri takomto systéme sa potom ťažko bojuje.
Оптимисты изучают английский язык, пессимисты - китайский. А реалисты - автомат Калашникова
Jej cena sa pohybuje od 7 dolcov až skoro po 10.to Rabo
GU-50 je opravdu naprosto běžná lampa, daleko dražší než samotná elektronka je kvalitní keramická patice do které se zasouvá. S GU-50 s oblibou staví radioamatéři koncové stupně, 300W konec takto pořídíš za velmi přijatelnou cenu. Z jedné vyždímáš na krátkých vlnách asi tak 50W takže se jich musí dávat více vedle sebe. Samozřejmě existují sovětské/ruské lampy výkonnější a s lepšími parametry jenže jejich cena rychle stoupá do tisícových a někdy i desetitisícových částek. V USA existují firmy, které s těmito lampami vyrábí koncové stupně pro amatéry. Cena vychází o něco mírnější než u polovodičových.
GU-50 je opravdu naprosto běžná lampa, daleko dražší než samotná elektronka je kvalitní keramická patice do které se zasouvá. S GU-50 s oblibou staví radioamatéři koncové stupně, 300W konec takto pořídíš za velmi přijatelnou cenu. Z jedné vyždímáš na krátkých vlnách asi tak 50W takže se jich musí dávat více vedle sebe. Samozřejmě existují sovětské/ruské lampy výkonnější a s lepšími parametry jenže jejich cena rychle stoupá do tisícových a někdy i desetitisícových částek. V USA existují firmy, které s těmito lampami vyrábí koncové stupně pro amatéry. Cena vychází o něco mírnější než u polovodičových.
… když viděl, že se letadlo musí zřítit, připojil se k zasaženému sovětskému stroji, odsunul překryt kabiny a dal pilotovi znamení, aby vyskočil. Ten se nabídnuté šance chopil a bezpečně na padáku přistál. Na zemi se Hartmann zeptal Barkhorna, proč prostě nerozstřílel sovětské letadlo na kusy, i kdyby to znamenalo pilotovu smrt. Na Barkhornovu odpověď Hartmann nikdy nezapomněl.: „Bubi, musíš myslet na to, že ten sovětský pilot je synkem hezké ruské maminky. Má právo na život a na lásku stejně, jako my.“
Jestli to je pravda, tak ten člověk byl formát a musel bejt hodně v pohodě. Spekuluje se také o tom, že v druhé polovině války dostali piloti rozkazy zabít i pilota, případně střílet po pilotech na padácích. Nebudu zde teď vynášet morální soudy, faktem však je, že výcvik pilota, jeho zkušenosti, to vše stálo peníze a hlavně čas. Nebyl až takový problém vyrobit stíhačku jako do něj sehnat dobrého pilota. Proto zabít pilota mělo svoji logiku, ten se pak nemohl vrátit zpět, ale musel být nahrazen nějakou rychlokvaškou. Obdobně to platilo u osádek tanků, jejich výcvik také zabral čas. A kvalita osádek ve spojení se strojem byla důležitým faktorem přežití na bojišti.
Například Britové v Africe byli obviňování, že často stříleli se svými stroji po pilotech na padáku. Mnoho Britů se po válce k tomu přiznalo, cituji: „Prostě jsme to museli začít dělat, vezmete si třeba Marseilla, sestřelili jsme ho, ale vyskočil a bojoval dál. My jsme prostě museli vyhrát válku - a to všemi prostředky.“
Jestli to je pravda, tak ten člověk byl formát a musel bejt hodně v pohodě. Spekuluje se také o tom, že v druhé polovině války dostali piloti rozkazy zabít i pilota, případně střílet po pilotech na padácích. Nebudu zde teď vynášet morální soudy, faktem však je, že výcvik pilota, jeho zkušenosti, to vše stálo peníze a hlavně čas. Nebyl až takový problém vyrobit stíhačku jako do něj sehnat dobrého pilota. Proto zabít pilota mělo svoji logiku, ten se pak nemohl vrátit zpět, ale musel být nahrazen nějakou rychlokvaškou. Obdobně to platilo u osádek tanků, jejich výcvik také zabral čas. A kvalita osádek ve spojení se strojem byla důležitým faktorem přežití na bojišti.
Například Britové v Africe byli obviňování, že často stříleli se svými stroji po pilotech na padáku. Mnoho Britů se po válce k tomu přiznalo, cituji: „Prostě jsme to museli začít dělat, vezmete si třeba Marseilla, sestřelili jsme ho, ale vyskočil a bojoval dál. My jsme prostě museli vyhrát válku - a to všemi prostředky.“
Jinak někteří níže uvedené stránky znají, autor si s tím dal docela práci … jsou tam tabulky, skoro vše co je potřeba pro analýzy. Marný by nebylo, kdyby to měl jen v nějaký databázi nebo excelovský tabulce. Mohli by se pak dělat různé analýzy a statistiky … kolik jakých strojů, kdy apod. Souhrny za všechna esa.
www.luftwaffe.cz
www.luftwaffe.cz/barkhorn.html
V tabulce je uvedeno pořadí sestřelu, datum sestřelu, čas sestřelu, typ stroje, jednotka, u některých pak bližší upřesnění lokace boje.
www.luftwaffe.cz
www.luftwaffe.cz/barkhorn.html
V tabulce je uvedeno pořadí sestřelu, datum sestřelu, čas sestřelu, typ stroje, jednotka, u některých pak bližší upřesnění lokace boje.