Hans S. píše:1) jde o prudké manévry především při odpoutání od cíle. V takových chvílích je prostě vhodné, aby se proudnice od křídla odtrhávaly "méně než více". Když pilot provádí manévry ve výšce, tak je celkem jedno, když se mu to někde trochu "utrhne", má dost výšky se z toho dostat. Samozřejmě pokud pilot klesá při 700 km/h, 3 km před cílem odpálí rakety a pak jemně odvalí kamsi, tak je celkem jedno, jestli se mu proudění utrhne při úhlu náběhu takovém či makovém.
2) nesmysl. Nehledě na to, že Šturmy běžně nosily i kanony ráže 23 a 37 mm. Kanonová výzbroj likviduje především pomocí střepin, resp. samotné přeměněné energie výbušniny. Ve výsledku to znamená, že střepiny granátu jsou smrtelné (a ničící) několik metrů od cíle, zatímco kulka kulometu musí trefit povětšinou přesně. Kulomety se v účinnosti granátům ani nepřibližují - a to ani při použití proti letadlům, ani proti pozemním cílům (a je jedno, jestli je to tank, auto, pěšák, nebo barák).
3) P47 toho nenesl nejvíc asi v žádném ohledu. Mám za to, že ze spojeneckých stíhaček druhé světové války nejvíce tahal P38. Corsair toho také unesl hodně. Vůbec nejtěžší výzbroj mezi jednomotoráky tahaly do boje Fw 190 G. 1800 kg pumu SC 1800, tedy cca 4000 lb. AU-1 v Korei možná nosily více.
P51 snad vozily 6 HVARů a to ještě nevím, jak moc obvyklé to bylo.
U Luftwaffe se nacházely klasické tříštivé pumy, pak protipancéřové (proti opevnění), kontejnery s všemožnou výzbrojí třeba včetně protipěchotních pumiček SD2. Variabilita pumové výzbroje Luftwaffe byla ohromná. Proti tankům se ne konci války více než osvědčily rakety Panzerblitz (8 ks u Fw 190 F-8/9). Fw 190 F nosily i těžké kanony MK 103 ládované dost ošklivou municí, se kterou ten tank taky dokázaly probít. Variant a kombinací výzbroje byly desítky. Fw 190 F mohl nosit 8 pum po 50 kg, stejně tak ale mohl vzít třeba 4x 50 + v kontejneru desítky SD2. Nebo třeba 2x SC 250 a 1x kontejner, nebo 1x 1000 a 4x 50..těch variant je obrovské množství až do zmiňované (byť jen zřídka použité) nosnosti 1800 kg.
1) No a o to jde, ne? Já celou dobu píšu o velkých rychlostech a nepředpokládám, že se P-51 bude plácat 300km/h nad cílem plným flaku a ještě u toho prudce manévrovat.
2) Psal jsem o účinnosti na tanky, ten asi střepinou z 20mm granátku taky z provozu nevyřadíš, ne?
Jinak samozřejmě, trhavej účinnek u kulometu chybí, ale nikdo nemůže říct, že ta zbraň byla na živou sílu nedostačující. Ono si stačí přečíst nějaké vzpomínky pilotů LW, jak vypadaly jejich kokpity a těla po zásahu touto municí. Není to věru nic k jídlu, v lepším případě utrhané ruce, rozervaná břicha, atd. Nehledě na fakt, že kulometama se, díky větší úsťové rychlosti, lépe mířilo, trajektorie letu byla plošší. Zkrátka na klasické transporty stačily i ty 12mm kulomety, na tanky nestačila ani baterie 20mm kanónků. Kdyby se ta účinnost kulometů ani nepřibližovala, tak by na ní Američané nelpěli a nesetrvali až do Korei. Byla horší, to ano, ale, pokud to samozřejmě nesrovnáváme se 4x30 Me-262, ne špatná. Navíc, pro nováčka či mizerného střelce, možná i jednodušší na zásah.
3) Na P-47 se taky zkoušelo věšet leccos, ale neposílalo se to do boje, jak u západních spojenců, tak u Sovětů, kteří tento letoun nechtěli přijmout jako stíhačku. Viděl jsem o tom u Rusů nějakou zprávu, zkusím dohledat, podle ní si s téměř dvěma tunama u FW 190 nezadal. A BTW: kolik letů s touto rachejtlí (a s jakou úspěšností) bylo u LW provedeno?
Jinak k poměru úmrtí střelců a pilotů u Šturmoviku- věc má se trochu jinak. Trojnásobné ztráty střelců oproti pilotům jsou výsledkem analýzy, kterou si Sověti dělali, skutečný stav byl ale v podstatě 1:1, samozřejmě mírně v neprospěch střelců, ale o nikterak výrazné vybočení nešlo. Pokud máte zájem, můžu o tom postnout linky s rozhovory a rozbory přímo zainteresovaných a zúčastněných, jsou ale v azbuce.