VI. díl. Polsko září 1939. Č 33.

[michan]

VI.díl. Polsko září 1939. Č 33.

Mapa bojových akcí od 15. do 22. září 1939.





Neděle 17. září 1939 byla pro Polskou armádu „nedělí černou“.
Na severu tento den zesiluje německá armáda svůj tlak útokem na návrší u Oksywie. Obrana polského Baltského pobřeží je stále více stlačována na menší a menší území a obránci jsou vystaveni nyní už nepřetržitému dělostřeleckému ostřelování a leteckému bombardování Luftwaffe.
V „Bitvě na Bzuře“ pak v Kampinoském pralese probíhají v neděli 17. září 1939 chaotické boje, které se každou hodinou přesouvají k vysunuté osadě Bielany u Varšavy.
Jak později prohlásil, nad jiné povolaný, generál Kutrzeba, cituji:
„Kampinoský prales se stal hrobem pro polskou A – Poznaň.“
Polské jezdecké oddíly očekávaly v Kampinoském pralese, že zde naleznou přírodou vytvořený přirozený úkryt před všudypřítomnou Luftwaffe.
Skutečnost však byla jiná.
To, co v Kampinoském pralese polské oddíly naleznou lze vyjádřit asi tak slovy, že to byl vysušený, vysoký a řídký jehličnatý les bez jehličí a cest a v něm rozlehlé, jasné, písčité paseky, na kterých představovaly jednotlivé polské jezdecké oddíly přímo ideální terč pro bombardéry Luftwaffe.

Kampinoský prales – mapa dnes přírodní rezervace – nalevo je i přítok Visly, řeka Bzura, okolo které se celá „Bitva na Bzuře“, s ústupem zbytků polské A – Poznaň - přes Kampinoský prales, odehrávala. Vpravo blízkost Varšavy.




Pohled do Kampinoského pralesa.





Zatímco německá 10. A (skupina armád Jih) nepřetržitě útočí proti polským oddílům na východním břehu Bzury, pokračuje Luftwaffe v bombardování všeho co se pohne.
Ten den, v neděli 17. září 1939, útočí u Bzury 820 bombardérů Luftwaffe, útočí ve vlnách a zasazují úder za úderem pochodujícím polským jednotkám, jezdeckým oddílům, které se nyní již nacházejí bez protiletecké ochrany. Všechna protiletadlová děla (to minimum, co polské oddíly měly) byla rozbita již předtím.
V tuto neděli, 17. září 1939, je při 4 100 vzletech Luftwaffe, shozeno proti polské A – Pomořany a A – Poznaň celkem více jak 328 000 kilogramů pum.
Samozřejmě toto soustředění Luftwaffe znamená, že letectvo Říše přerušilo na tento den bombardování u všech ostatních bojových akcí v Polsku ( mimo Baltu). Když pak Luftwaffe dokončí rozbití posledních větších polských bojových seskupení, dosahuje tažení Wehrmachtu prakticky cílů stanovených Hitlerem.
K večeru 17. září 1939 je pak také dobyta pevnost Brest. Svým dobře připraveným a energicky vedeným útokem jej tento den dobude 20. (mot.) motorizovaná divize pěchoty, když nejprve zničí pokusy polské posádky probít se z pevnosti.
Tím prakticky po 17. září 1939 ustává mezi Brestem a Varšavou organizovaný polský odpor.
Generál tankových vojsk Guderian, postupující svým 19. ts (4. A, skupina armád Sever) po pravé straně Visly pak tento den obsazuje Wlodawu a vytváří předmostí na levém břehu řeky Bugu. Dokonce jeho tanková čela dosahují železniční tratě Lublin – Kowel a odřezávají jednotkám polského Severního frontu cestu k ústupu za řeku Bug. Již předtím jsme říkali, že nejvíce na východ vysunuté jednotky 19. ts již navázaly radiové spojení s předními tankovými oddíly 4. lehké divize (22. ts, 14. A, skupina armád Jih) generálmajora Riter von Hubicki, nyní již zbývalo pouze několik km, na nejzazším východě, ke spojení fyzickému, mezi německou skupinou armád Jih a Sever.
Všechny polské jednotky, které o den dříve překročily řeku Vislu a San jsou tak obklíčeny.
K odpoledni a k večeru jen polský generál Kleeberg, velitel samostatné operační skupiny Polesí, soustřeďuje svá vojska v okolí Kobryně a v Bělověžském pralese. Formuje zde znovu i jezdecké oddíly z bývalé samostatné operační skupiny Narew, kterým se podařilo probít se z německého kotle u Zambrowa (bude o nich ještě v závěru hovořeno jako o legendě posledních bojů války).
Dne 17. září 1939 také německý 4. as generál pěchoty von Schwedler (10. A, skupina armád Jih) vyráží z oblasti Annopolu přes Krasnik na Krasnystaw a Lublin. Tímto manévrem rozděluje na 2 části polskou A – Lublin, jejíž části tím ztrácejí mezi sebou spojení a zároveň se jim tímto manévrem blokuje ústupová cesta na jih, kde stojí německá 14. A (skupina armád Jih).
Německá 14. A tak nyní také vytváří frontu, která je obrácena na západ na linii Zamość – Tomaszów Lubelski. Celý střed německé 14. A se tak posouvá ke Lvovu, kde ale naráží na silný polský odpor. Z týlu 14. A totiž tento střet napadají polské jednotky bývalé A – Karpaty, které se od ústupu z Přemyšlu nyní nacházejí v obklíčení a těmito útoky se pokoušejí toto obklíčení otevřít a vynutit si cestu na Lvov.

Mapa okolí Lvova s mnoha dalšími, zde jmenovanými městy.





Náčrt č. 3 – okolo 20. září 1939 - obrany města Lvova.




Den 17. září 1939 byl celý poznamenán těžkou dělostřeleckou palbou, která dopadala na hlavní město Varšavu (bombardéry Luftwaffe byly u Bzury a nad Kampionským pralesem a na Baltu). Při těžkém dělostřeleckém ostřelování Varšavy je zasažen i Královský zámek a Katedrála sv. Jana hoří.
Z Kolomyje do Kosowa, které je vzdáleno necelých 10 km od rumunských hranic, se přesune dne 17. září 1939 Hlavní stan polského velení s maršálem Rydz-Śmiglym.

Maršál Rydz-Śmigly.





V noci ze 17. na 18. září 1939, přesněji skutečně 18. září 1939 v 0 hodin 30 minut, vyšle OKW rozkaz svým jednotkám, kterým se tímto rozkazem stanovuje linie, kde se má německý postup zastavit. Zároveň se tímto rozkazem přikazuje, aby před ústupem z území jež Wehrmacht okupoval, se toto území vyčistilo od polských jednotek a to dříve než budou tato území odevzdána SSSR.
Byl to nesmyslný rozkaz, kterým se Hitler chtěl zalíbit Stalinovi!
Tento rozkaz o vyčištění území měl za následek, že Wehrmacht měl úplně zbytečné ztráty a jak později uvidíme, přinesl tento rozkaz ještě více chaosu, než který válka zaviní sama.

Západní mocnosti, které Hitlerovi válku vyhlásily po napadení Polska, se k podobnému činu po útoku Stalina na Polsko neodváží.
Velká Británie a Francie - Moskvě, SSSR, Stalinovi prostě válku nevyhlásí!!!

Polské nejvyšší státní vedení vidí, že situace v Polsku je beznadějná. A tak v pondělí dne 18. září 1939 ve 4 hodiny ráno – polský prezident Mościcki, premiér Slawoj-Skladkowski, maršál Rydz-Śmigly, ministr zahraničních věcí Josef Beck – a další osobnosti Polska překračují u Černovic polsko-rumunskou státní hranici (ne tedy 16. nebo 17. září ráno, jak lhal Poťomkin polskému velvyslanci).
Tady není bez zajímavosti, že blízký spojenec Polska v 20. a 30. letech – Rumunsko, se nezachová vůbec čestně. Již i Rumunsko má strach o svou budoucnost.
Přestože rumunský velvyslanec v Polsku, jménem rumunského krále Carola zaručil polské vládě volný průjezd do Francie – nestane se tak – Rumunsko svůj slib nedodrží!
Polská vláda a vrchní velení polské armády jsou po svém příchodu na rumunské území internováni. Tímto okamžikem pak fakticky zaniká polská státní správa na území Polska.
Od této chvíle, tedy od 18. září 1939, již bude zemi reprezentovat vláda Polské republiky v zahraničí.

Pojďme zpět na bojiště v pondělí 18. září 1939.
Jsme na východě, kde útočí Rudá armáda.
Tady brzy ráno dne 18. září 1939 ustupují 2 polské prapory KOP (Sbor ochrany pohraničí – Korpus Ochrony Pogranicza) – Kleck a Ludwikowo – přes lesy směrem na Luniniec aniž by narazily na nepřítele. Další, tedy Sienkiewiczůw (název dle polského spisovatele) prapor je nucen ustupovat do Lunince pod tlakem 2 sovětských praporů, které jsou podporovány dělostřelectvem a tanky. Tady se jenom pluk Sarny (KOP) přes těžkou nepřátelskou přesilu postaví Sovětům na odpor.
Když do míst polských posádek zde na východě dorazí zpráva o vpádu SSSR do Polska, formuje se zde záložní jezdecká brigáda pod velením plukovníka Neodut-Tarnasiewicze, která se skládá z 101., 102. a 110. hulánského pluku a ze 113. pluku jízdních střelců. Tato brigáda vyráží právě 18. září 1939 severovýchodním směrem s tím záměrem, že bude bránit město Vilno před útokem Rudé armády. Již před polednem 18. září 1939 překračuje větší část brigády a operační skupiny Wolkowysk brigádního generála Przeździeckiho řeku Němen.

Na severu Polska, na pobřeží Baltu se polští obránci na návrší Oksywského připravují dne 18. září 1939 k poslednímu boji. Ten den na ně útočí německé oddíly vedené generálem Kaupischem, jejichž soustředěný útok podporuje dělostřelecká palba ze školní bitevní lodí Schleswig-Holstein a palba torpédoborců a minolovek.

V „Bitvě na Bzuře“, kterou německá propaganda nazývá „Největší bitvou všech dob“ už toho moc nezbývá - bude brzy konec.
Dne 18. září 1939 se ještě zbytky polské A - Poznaň usilují probít přes Kampinonský prales do Varšavy. Operační skupina jezdectva generála Abrahama, jejíž pluky byly několik dní v boji a byly těžce bombardovány, a ještě stále představují značnou bojovou sílu, se nacházejí nejblíže Varšavě. Sám generál Abraham, přestože je raněn, vede osobně své Hulány do útoku. Vzadu, ochranu zadního voje, tvoří polská 25. pěší divize brigádního generála Altera, prochází se svým štábem v noci Kampionským pralesem i generál Kutrzeba a dosahuje Palmir (vše z A – Poznaň).
Oddíly A – Pomořany a zbytkům A – Poznaň, kterým se nepodařilo přepravit se přes Bzuru, svádějí v kotlích svou poslední bitvu.
Jsou to jen zbytky polské A – Poznaň divizního generála Kutrzeba, kterým se nakonec podaří dorazit s velkými ztrátami do Varšavy.
Tyto oddíly divizního generála Kutrzeba tak doplňují ve Varšavě obranu na číslo 180 000 vojáků, z nich však si jen nemnohé jednotky zachovají plnou bojovou hodnotu. Jak však uvidíme, bude to trvat ještě několik dlouhých dní než se obrana Varšavy vzdá!

[michan]

VI. díl. Polsko září 1939. Č 34.

Když končí během dne 18. září 1939 boje na řece Bzuře a v jejím okolí, začíná OKH přesouvat své volné jednotky okamžitě k Varšavě. Ještě tento den nařizuje německé vrchní velení pozemních vojsk obnovit s plnou silou útoky na polské hlavní město.
Již odpoledne a k večeru 18. září pak spouští přisunuté dělostřelectvo německé 3. A a 4. A soustředěnou palbu na Varšavu. Ihned po dělostřelecké přípravě je zahájen útok na Lomianki, po kterém se německým jednotkám podaří přerušit spojení Varšavy se skvěle se bránící pevností Modlin ( severoseverozápadně nad Varšavou).

Celková mapa pevnosti Modlin.





Zde je mapa obklíčených opevnění u Modlinu.



Jedna z tvrzí v opevnění Modlin – fort 1.





Další z tvrzí opevnění Modlin.




Varšava je těmito německými útoky také od 18. září 1939 odříznuta od svého velkého muničního skladu v Palmirách, ze kterého bylo do Varšavy od 9. září 1939 vyvezeno pro obranu 100 vagónů střeliva – těžká ztráta.
Po 18. září se již zářijové válečné tažení dostává skutečně do závěrečné fáze, ale ještě nekončí.
Poláci se vzdát nehodlají, i když až na některá místa ( Varšava, poloostrov Hel, Modlin a východ Polska a jednotky v jihovýchodním Polsku), jsou to jen jednotlivé oddíly, které jsou buď obklíčeny Němci, nebo Sověty a jejich velitelé jsou odkázáni sami na sebe.
Ještě tento den také odrazí polská Operační skupina generála Kleeberga německý útok na Kobryň a pochoduje směrem na město Kovel. I polský generál Sosnkowski, který je v čele svých divizí z A – Malopolsko nadále bojuje v Janovských lesích a stále se pokouší probít se do Lvova, což se mu tento den nepodaří ( první je jihovýchod a druhé jih pod Brestem).
Ve varšavské obraně, zvláště v jejím západním úseku obrany, vytváří plukovník Porwit, na jejím předním okraji, diverzní skupiny a skupiny pro klamné operace.
Každou noc, jako i tuto z 18. na 19. září 1939, pak vysílá plukovník Porwit ze svého 144. pěšího pluku četu hulánů k rekognoskaci terénu mezi vlastní linií a oddíly v Kampinoském pralese. Především je to však „ Zvláštní úderný oddíl polských podpraporčíků letectva“ pod velením majora Zborowského, který provádí diverzní akce v noci na západním okraji vlastních postavení. Ten se soustřeďuje na likvidaci malých skupin německých vojáků a německých hlídek. Do těchto akcí se také zapojují polští vojáci v civilních šatech, kteří pronikají hlouběji do německých postavení, kde provádějí výzvědnou činnost. Nejen to, napadají německé vozatajstvo a dokonce pronikají do německých dělostřeleckých postavení, kde zabíjejí německé dělostřelce a ničí jejich děla.
Ani armádě ve středu polské fronty, polské armádě pod velením divizního generála Piskora, se tento den nepodaří prolomit německé obklíčení u Tomaszowa Lubelského.

Ve dnech 17. a 18. září 1939 přelétne do Rumunska 100 polských vojenských letadel. Rumuni letadla i osádky internují a bombardéry typu Loś a Karaś včlení do rumunských leteckých sil. Všechna tato bývalá polská letadla se pak, v roce 1941, velmi osvědčí na východní frontě v boji proti Rudé armádě.

I na diplomatickém poli se 18. září 1939 dějí věci. Říše a SSSR připravují „Společné prohlášení Moskvy a Berlína“. K tomu nám vypovídá tento den telegram (TAJNÉ), když jeden z tajemníků německého velvyslanectví Hilger Ribbentropovi píše, cituji:

„Dne 17. září 1939 v 15 hodin byl z ministerstva zahraničních věcí telefonicky oznámen projekt společného německo–sovětského prohlášení s instrukcí, aby byl získán souhlas sovětské vlády… k jeho předpokládanému zveřejnění 18. září…
Dne 17. září ve 23 hodin 30 minut předložil pan velvyslanec projekt panu Molotovovi, aby k němu zaujal stanovisko. Ten prohlásil, že se v této záležitosti musí poradit se Stalinem. Pan Stalin, se kterým se pan Molotov spojil telefonicky, prohlásil, že on se rovněž domnívá, že je třeba vydat společné komuniké: V žádném případě nemůže přijmout bez výhrad námi navržený text, neboť příliš otevřeně odhaluje stav věcí. Pan Stalin bez prodlení také vlastní rukou načrtl projekt a poprosil, aby s ním německá vláda vyjádřila souhlas.
Podepsán Hilger.“

A tady je „Stalinova úřední zpráva“, cituji:

„Aby se předešlo veškerým neověřeným pověstem, pokud jde o úkoly německých a sovětských vojsk operujících v Polsku, prohlašuje německá říšská vláda a vláda SSSR, že činnost těchto vojsk není zaměřena na cíle, které jsou v rozporu se zájmy Německa a Sovětského svazu a v nesouladu se zněním a duchem smlouvy o neútočení uzavřené mezi Německem a SSSR. Naopak, úkolem těchto vojsk je nastolit v Polsku řád a klid, který byl zničen rozpadem státu, a poskytnout polskému obyvatelstvu pomoc při novém organizování jeho státní existence.“

Zde všechny čtenáře upozorňuji, aby si Stalinovu úřední zprávu přečetli několikrát a dávali velmi dobrý pozor na význam slov. Úsudek ať si udělá každý sám.

Ještě snad tuto další nehoráznost, kde zvláště upozorňuji na konec oznámení, si řekněme k 18. září 1939. Je to oznámení TASS, z tohoto dne, kde pod titulkem – Nadšené přivítání osvoboditelů – TASS oznamuje, cituji:

„Podle zpráv z bývalých polských východních území jsou sovětská vojska přijímána s nadšením jako osvoboditelé od polského útlaku. Všude se strhávají vlajky a tabulky z polských úřadů a vyvěšují narychlo ze zbytků materiálu sešité sovětské vlajky. Obyvatelstvo, které se jeví jako strašně chudé, často oblečené pouze do hadrů, snáší své skromné zásoby potravin, aby uctilo sovětské oddíly. Tato hospodářská situace je strašlivou obžalobou polské vlády, jež chladnokrevně odsoudila rozlehlá území k bídě.“

A je tady devatenáctý den 2. světové války, je tady úterý dne 19. září 1939.
Již brzy ráno v době ranních mlh kapituluje u Oszmian polská eskadrona KOP Krasne po krátkém, ale tvrdém boji se sovětskou přesilou. Ve stejné chvíli je u města Dubna obklíčena a přinucena ke složení zbraní polská eskadrona KOP Dederkaly.
Jiná větší skupina KOP pod velením generála Orlika-Rückemana se soustřeďuje západně od řeky Styr, aby se zde vyzbrojila a připravila k boji s novým, z východu přicházejícím okupantem.
Ve městě Vilno jsou již k boji proti Rudé armádě připraveny 1., 5. a 6. polský pěší pluk legií. Rozkaz pro polské pěší legie zní – Bránit mosty a přepravu na severním břehu řeky Vilije!

Na pobřeží Baltského moře zahajují brzy ráno dne 19. září 1939 německé jednotky rozhodující útok na Oksywie. Německé bombardéry nejprve napadnou polská obranná postavení a pak se k nim přidá německé dělostřelectvo ze země a s nimi i dělostřelba Kriegersmarine. Dobře mířená palba polských pobřežních baterií sice donutí německé válečné lodě ke změně postavení, ale na samotný průběh boje to žádný vliv nemá.

Gdyně – Oksywie.



Obrana Oksywie.




V samotných kotlích na Bzuře končí dne 19. září 1939 poslední odpor polských jednotek. tento den na Bzuře přestaly existovat polské A – Poznaň a A – Pomořany. Na samotných bojištích okolo Bzury to vypadá strašně. V brodech a v okolí mostů přes řeku, podél řeky, na polích a loukách zde leží tisíce rozstřílených povozů a všude se válí ohromné množství mrtvol, lidí i koní. Jen v noci se ještě přepravuje pár posledních polských vojáků na pravý břeh řeky Bzury. Při této přepravě je i těžce zraněn polský generál Grzmot-Skotnicki, který pak ráno svým zraněním podlehne.
V kotli na levém břehu řeky Bzury zůstane mnoho polských vojáků, kteří odcházejí do zajetí. Do německého zajetí odchází také vrchní velitel A – Pomořany divizní generál Bortnowski. Jedině polské jízdě pod velením generála Abrahama se ještě podařilo dorazit k východnímu konci Kampinoského pralesa ležícího u Varšavy.
Němečtí generálové mají dne 19. září 1939 „Válečné hody“!
Tento den vezmou generálové von Kluge (4. A, skupina armád Sever), Blaskowitz (8. A, skupina armád Jih), Hoepner (16. ts, 10. A, skupina armád Jih) do zajetí 170 000 polských vojáků.
Zbývající polští vojáci se jen těžce a v noci prodírají Kampinoským pralesem k Varšavě, když čelo jim probíjí polská jízda. Jen malé skupině se ještě podaří dorazit k obklíčené pevnosti Modlin, která se tak dobře a již delší dobu brání.
I u Tomaszowa Lubelského na východě, u polského generála Piskora, probíhají celý den 19. září 1939 těžké boje. Samotný Tomaszow Lubelský drží 4. rakouská lehká divize generálmajora von Hubickeho spolu s 2. td (všichni z 22. ts, 14. A, skupina armád Jih).
Jeden z pluků Podolské jízdní brigády dorazí již 19. září 1939 na maďarskou hranici. Jeden z účastníků přechodu maďarské hranice o tom píše, cituji:

„Táhli jsme tohoto podzimního rána půvabnými horami cestou do cizí země, vládla tísnivá nálada. Major Starnawski plakal… Až krátce před hranicí jsme narazili na pochodové proudy a stovky povozů. Ještě několik kopců a propastí a před námi ležela hranice. Maďarský major nám vyšel vstříc, pozdravil nás a prosí, abychom řekli hulánům, že se mají na uherské půdě cítit jako doma.“

[michan]

VI. díl. Polsko září 1939. Č 35.

Do pevnosti Lvov se 19. září 1939 stále snaží probojovat polské jednotky generála Sosnkowského, i tento den, jako již několik dní před tím, marně Kruh německých jednotek obklopujících Lvov je pevný. Ani dělostřelecké ostřelování, které provádí polská 11. pěší divize Karpatská pod velením plukovníka Prugar-Ketlinga, podél silnice Brzuchowice – Holomsko a následný útok pěchoty výsledek nepřinese. Po boji zblízka na bodák, je německá obrana 1. horské divize generálmajora Küblera ( 18. as, 14. A, skupina armád Jih) odrazí a svou obranu pevně drží.

U Oksywie, na Baltském pobřeží útočí německá operační skupina dne 19. září 1939 celý den. Polská obrana drží až do 17 hod. 30 minut. V tuto dobu zvolí velitel celé dosavadní polské obrany plukovník Dabek dobrovolnou smrt.
Nyní zde stát Polsko brání jen poloostrov Hel.

Po bitvě na Bzuře se odehraje dne 19. září 1939 kolem 17,00 hodin důležité proražení německého obklíčení Varšavy z Kampinoského pralesa. V tuto hodinu zavelí velitel polského 14. hulánského pluku plukovník Godlewski svým hulánům, aby prorazili kruh německých jednotek u obce Wolka Weglowa a tak dosáhli Varšavy.
Sám plukovník Godlewski říká, že jeho 14. hulánský pluk zaujal bojové postavení pod ochranou místních lesů a pak líčí toto, cituji mnoho pramenů:

„ Chopil jsem se šavle a obrátil se v sedle. Uviděl jsem bledé obličeje svých mužů. Šavle se zableskly v zapadajícím slunci, 3. eskadrona vyrazila s rozvinutou plukovní zástavou.
Mohutné ´Hurááá!´
Výkřiky a dunění mnoha koní přehlušil štěkot kulometů a rány dělostřelectva. 14. hulánský pluk prorazil německý kruh a dosáhl jako první jednotka A – Poznaň hlavního města“.

Ano, toto proražení německé fronty před Varšavou u vsi Wolka Weglova, polským 14. hulánským plukem plukovníka Godlewskiho, jak říkají historické prameny, trval 18 minut, a jak jsem pátral tak huláni při něm měli 20 % ztrát na zraněných a zabitých, ale cesta pro zbytky polské A – Poznaň a generála Kutrzebu byla do Varšavy volná.
Ano, faktem zůstane, že Poláci ve válce v září 1939 ( a nejen v této, ale i v mnoha nasazeních celé 2. světové války) na mnoha místech bojovali velice statečně.

Když se u města Vilno ( leží pod Litevskou hranicí – severovýchod tehdejšího Polska – viz mapa) snáší večer dne 19. září 1939 dostane se k polským obráncům města zpráva, že na protějším břehu řeky Vilijé stojí sovětská pěchota s tanky.
Ve velice krátkém čase již jedna polská hlídka napadá sovětské tanky ručními granáty a zápalnými lahvemi a pak se beze ztrát vrací zpět, aby nahlásila velení, jaká je síla sovětské pěchoty a kolik sovětských tanků se nachází na předměstích a na druhém břehu řeky.

Na jihu Polska se, potom co německé jednotky obsadí dne 19. září 1939 území sousedící s Rumunskem, vytvoří situace, že je Lvov úplně stejně obklíčen jako Varšava.
I jižně od Lvova se pak stále zbytky různých polských jednotek pokouší rychlými pochody dosáhnout rumunské, nebo maďarské hranice. Daří se jen nemnohým.
Tak například se to právě 19. září daří jedinému polskému tankovému oddílu, kterým je 10. motorizovaná brigáda jízdy plukovník Maczek, který překročí hranici Maďarska, kde je internován ( tady v tomto případě Polákům nikdo neřekne, aby se cítili jako doma).

Ve východním Polsku dne 19. září 1939 večer nastane taková situace, že podél hranic se SSSR ( mimo klínů kudy Rudá armáda vstoupila do Polska), jsou všechny polské vojenské posádky plné vojska.
Vojenské posádky jsou plné vojska, které sem bylo po boji vytlačeno ze západního a středního Polska pod tlakem německé armády a také záložních jednotek.
Jsou zde i záložní posádky polské jízdy a ze všeho se zde vytváří taktické svazky a samostatné jednotky.
Velká část jednotek polské armády ze severovýchodu se zachránila i tak, že ustoupila přes hranice do Litvy a z jihovýchodu se pak větší i menší polské jednotky do tohoto dne zachraňovaly ústupem do Rumunska a Polska.
Tam kde vstoupila do Polska v klínech Rudá armáda, a bylo to v místech polských pohraničních posádek v Baranovičích, Sarnech, Kowlu, Lucku, Vladimiru Volyňském, Dubnu, Ostrogu, Kazimierzi, Brzezanech a Tarnopolu jsou polské pohraniční útvary zničeny.

Německé vrchní velení armády OKH, se teprve v noci z 19. na 20. září 1939 dozvídá jak bude vypadat skutečný průběh demarkační linie mezi Říší a SSSR. Vrchní velení tedy okamžitě nařizuje zastavit Wehrmachtu boj a neprodleně se stáhnout za tuto linii. Dle tohoto Hitlerova nařízení se nesmí žádný německý vojenský oddíl od 1. října 1939 zdržovat východně od demarkační čáry linie, s výjimkou těch jednotek, které se na pravém břehu Visly účastní bojů při obléhání varšavského předmostí Praga.

V této noci z 19. na 20. září se přepraví polské KOP prapory Klek a Ludwikowo přes řeku Pripjať a úspěšně tady během celé noci a v prvních ranních hodinách bojují proti sovětské pěchotě, kterou podporují tanky u Ossowa a polským praporům se podaří zahnat sovětské jednotky zpět na Duboje. U města Vilna se v noci a za rozbřesku pokoušeli Sověti překonat řeku. Polská obrana je zahnala, když 2 sovětské tanky uvízly v řece Vilijí a ostatní tanky se urychleně vrátily.

Ke dni 19. září 1939 se váží ještě 3 zprávy, z nichž ta1. má potom vliv na osud dalších států ( Lotyšsko, litevsko a Estonsko).
Tu první ohlašuje z Tallinnu Agentura Reuter, když oznamuje, cituji:

„Minulý týden zde internovaná polská ponorka Orzel (Orel) minulou noc unikla přes ostřelování estonským dělostřelectvem. Během pokusu zadržet plavidlo bylo zabito mnoho estonských vojáků. K pronásledování lodi ihned vyrazila letadla. O den dříve byly z lodi odebrány zámky děl a 14 z 20 torpéd.“

Polská ponorka Orel – Orzel.





Tu druhou zprávu oznamuje tento den pod titulkem – Polské ponorky na Baltu – sovětská Agentura TASS, která z Moskvy dne 19. září 1939 hlásí, cituji:

„Jak oznamují z Leningradu, v přístavech baltských zemí se s vědomím a podporou jejich vlád ukrývají polské ponorky. Vrchní velitel sovětského Baltského loďstva zahájí přiměřené akce proti možným akcím ponorek.“

Tu 3. zprávu z které se nic neurodí oznamuje Agentura Havas dne 19. září 1939 z Londýna pod titulkem – Ultimatum Francie a Anglie – když hlásí toto, cituji:

„Sověti zastavují pohyb svých vojsk. Vlády Francie a Anglie poslaly sovětské vládě ostrou protestní nótu, vyzvaly Sověty ke stažení vojsk z Polska a prohlásily, že další postup na území Polska bude mít za následek automatické vypovězení války Sovětskému svazu v souladu s polsko-britskou a polsko-francouzskou smlouvou o pomoci.“

Dvacátý den 2. světové války byla středa, bylo 20. září 1939.
Ráno se polské jednotky A – Lublin u Tomaszowa Lubelského ocitají pod těžkou palbou německého dělostřelectva. Na tuto palbu již odpovídá polské dělostřelectvo svými posledními granáty a kolem 9 hodiny ranní hlásí polská 23. pěší divize plukovníka Powierza, že pro nedostatek nábojů již nemůže pokračovat v boji. Je to chvíle, kdy se velitel A – Lublin generál Piskor rozhodne složit zbraně a uvědomuje o tom rádiem německé velení (generál Piskor neměl spojení s ostatními jednotkami a tak nevěděl, že mu jdou polské jednotky generála Dab-Biernackiho ze Severní fronty na pomoc, a že jsou jen 40 km od něho).
Tímto okamžikem dne 20. září 1939 přestává existovat polská Střední fronta.
Z polské A – Lublin se jen některým jednotlivým vojákům podaří probít buď do Maďarska, nebo za německé linie.
Většina A – Lublin, a je to kolem 60 000 vojáků se vzdává německé armádě. Mezi vzdávajícími jsou i polští generálové Piskora, Szylinga, Jagmin-Sadowki, Piasecki a Monda, kteří odcházejí do německého zajetí.

Na severoseverovýchod nad Varšavou jsou proti polské pevnosti Modlin posilovány německé jednotky. Wehrmacht posiluje 15. ts generála pěchoty Hotha (10. A, skupina armád Jih).
Již velice brzy ráno 20. září 1939, za rozbřesku, útočí německé jednotky na polská obranná postavení východně od předměstí Praga. Polským obráncům Varšavy se zde však daří opět německé útočníky odrazit. Aktivní jsou také německé průzkumné oddíly na západním úseku Varšavy u Blizna a Chrzanowa. Sem již dorazily od Bzury i zbývající německé divize 8. A generála pěchoty Blaskowitze. Nyní budou již plně zapojeny do bojů ve směru na Varšavu.

Před Grodnem (severovýchod tehdejšího Polska jihozápadně od Vilna) se brzy ráno dne 20. září 1939 ze směru od Bialystoku objevují náhle sovětské tanky, ale rychle se stáhnou. Přesto sovětská pěchota začíná útočit na polská obranná postavení od silnice na Skidelsko. Rusové zde jako mnohokrát udělají chybu, útočí bez podpory tanků, které tak rychle zmizely. Útočí ve vlnách a utrpí přitom těžké ztráty. Přesto nakonec ta poslední vlna přemůže polské obránce kasáren 20. lehkého dělostřeleckého pluku a Sověti se dostanou do kasáren a obsadí přitom část Jerozolimské ulice v Grodně.

[michan]

VI.díl. Polsko září 1939. Č 36.

Dne 20. září 1939, kolem poledne, dorazí z Kampinoského pralesa do polských postavení před Varšavou, se zbytky polské A – Poznaň i její velitel generál Kutrzeba (mezerou, kterou v německé obraně dne 19. září 1939 vytvořil 14. hulánský pluk plukovník Godlewski u Wolka Weglowa). Hlásí se u generála Rómmela, velitele obrany Varšavy,

Generál Rómmel – velitel obrany Varšavy v září 1939.




který zkušeného generála Tadeusze Kutrzebu určí svým zástupcem.

Generál Kutrzeba.




Po několika dnech přerušení začíná Luftwaffe opět s těžkým bombardováním hlavního města Polska Varšavy. Dne 20. září 1939 postihují Varšavu jedny z nejhorších náletů války.

Jedna z lehkých, kulometných, protiletadlových obran Varšavy – přímo na ulici.





V městě Grodno je, dne 20. září 1939, po těžkých bojích Poláky opět dobyta zpět Jerozolimská ulice a ortodoxní hřbitov. Polské útoky na Sověty obsazená kasárna 20. lehkého dělostřeleckého pluku se však v těžké sovětské palbě hroutí.
Kolem 14 hodiny 30 minuty pak dostanou polští obránci rozkaz, aby vyklidili obranný úsek na břehu řeky Němen. Po silnici z Grodna do Grandzicze táhnou nekonečné zástupy utíkajících lidí se zavazadly a jejich povozy. Silnici ostřeluje sovětské dělostřelectvo, ale naštěstí je jeho palba nepřesná. To již do města Grodna vjíždí sovětské tanky, které začínají ostřelovat budovu policejního velitelství. Jeden z mladých studentů gymnázia (jméno se mi nepodařilo zjistit) se pod ochranou keřů prodere až k velitelskému tanku. Vyškrábe se na něj a zapálí jej láhví benzínu. Z posádky sovětského tanku se nikdo nedostane, všichni tam uhoří. Tento sovětský tank byl tankem velitele sovětského tankového oddílu, který měl za úkol obsadit město Grodno. Druhý sovětský tank je pak zastaven na ulici Dominikánská a jeho osádka je zajata. Osádka třetího sovětského tanku se vzdává na Hooverově ulici. Čtvrtý sovětský tank zůstane stát na Batoryho náměstí, pátý na ulici Mostové, šestý na Skidelské a spojařský vůz uvízne na mostě přes řeku Němen. Zbývající sovětské tanky jedou Dominikánskou ulicí a pálí z děl a kulometů do domovních vchodů. Podporují je 3 sovětská letadla, která krouží nad městem Grodnem a při svých hloubkových náletech pálí z kulometů na obyvatele města.

Jednotky generála Sosnkowského vyráží po poledni dne 20. září 1939 do svého posledního útoku směrem na Lvov. Právě v tuto dobu se u Zboisk a Winnik začínají objevovat sovětské tanky. Lvov, tato pevnost, která byla do 20. září 1939 obléhána jednotkami skupiny armád Jih generálplukovníka von Rundstedta, bude měnit majitele. Právě v tuto dobu dostane německá skupina armád Jih, ta část, která obléhá Lvov, rozkaz, že se má okamžitě stáhnout zpět na linii Visla – San a město Lvov má přenechat Rudé armádě. Tento Hitlerův rozkaz ke stažení na v té době platnou demarkační linii podél řek Narew, Visla a San je také doručen německé skupině armád Sever. Hitler také současně nařídil okamžité zastavení bojů proti polským ozbrojeným silám, které ještě kladou odpor.
Byl to šílený rozkaz, který vůbec nebral žádný ohled na vojenskou situaci v Polsku (uvidíme, že jeho náprava a úplná změna bude nejen těžká, ale bude za chvíli protichůdná).
Pro německé jednotky je tento rozkaz přímo strašný!
Wehrmacht má dne 20. září 1939 ve východním Polsku tisíce těžce zraněných, kteří nemohou být evakuováni! Wehrmacht má ve východním Polsku tisíce válečných zajatců! Má zde velký počet poškozených tanků a jiných vozidel! Má zde velké množství kořisti v podobě polského vojenského materiálu, střeliva, zdravotnického materiálu, drahé kořisti a různého zboží!
Ale také vojáci Wehrmachtu, jejich koně, ti všichni si musí, po několika dnech bojů, odpočinout! Německá vozidla musí být odtažena, nebo mnohá z nich opravena! Polské železnice, nejen pro svou malou hustotu, ale i pro válečné rozbití, nemohou na západ vzít ani zlomek toho, co Wehrmacht potřebuje odtáhnout!

V těchto zmatcích dojde právě v odpoledních hodinách dne 20. září 1939 u Winnik, což je východně od Lvova, k velice vážnému boji mezi Wehrmachtem a Rudou armádou. V tomto boji zůstane několik sovětských tanků na poli rozbitých.
Situaci sledoval polský vrchní velitel Lvova generál Langer, který vše vyhodnotil tak, že poslal svého náčelníka štábu obrany plukovníka Ryzinského do Lesienice, aby šel zjistit záměry Rudé armády.
V Lesienici se plukovník Ryzinski setká se sovětským plukovníkem Makarovem, což byl komisař sovětského tankového pluku. Plukovník Makarov mu mimo jiné při jednání sdělí, že Rudá armáda si přeje provést společnou bojovou akci s Poláky proti Němcům.

Tento den, tedy 20. září 1939, se kolem 16 hodiny odpoledne začínají v Pinsku (Pinsk leží východně od Brestu) stahovat námořní polské říční flotily Komodor Morgenstern na druhý břeh řeky Pripjati a přitom vyhazují do povětří mosty přes řeku. Již za velmi krátký čas obsazují Pinsk Sověti. Samotná polská jednotka Komodora Morgensterna se pak připojí k jednotkám Sboru ochrany pohraničí (KOP).
Když dorazí skupina KOP generál Orlik-Rückeman na svém pochodu na jih do Busku, hlásí její přední voj výskyt sovětských jednotek, na které rytmistr Rybicki zahájil palbu na železniční stanici Krasne. Tady se ke skupině KOP připojili jednotlivý polští důstojníci, kterým se podařilo utéci ze sovětského zajetí.
Tito polští důstojníci jsou první, kteří podají zprávu, že Sověti po odzbrojení polských jednotek obvykle propustí vojáky, ale důstojníky a poddůstojníky KOP okamžitě střílejí.
Tento problém brzy nabude hrůzných rozměrů – sledujme to!!!

Již nejen 20. září 1939 postupují obě křídla Rudé armády rychle vpřed s úkolem, aby odřízly polským vojskům na jihu cestu přes Karpaty a na severu k litevské hranici. Když jsou jihovýchodní a severovýchodní polská vojvodství obsazena, rozpoutávají Sověti za pomoci rusínské a ukrajinské milice přímo hon na polské jednotky, které se probíjejí k hranicím. Nesoustřeďují se jen na větší jednotky, ale útočí i zabíjejí jednotlivé polské vojáky.

Zatím v městě Grodně dne 20. září 1939 pokračují boje na březích řeky Němen, které úporně brání polské vojsko spolu s četnictvem, policií a studenty. Večer toho dne přední polská obranná stanoviště hlásí na Němenu téměř klid, ale v noci se opět Sověti pokouší překonat Němen na loďkách. A také poblíž statku Poniemun dochází k tvrdým bojům mezi polskými obránci a Rudou armádou.

Grodno, jeden z mostů přes řeku Němen, o který také šlo.





Již je tady čtvrtek ráno, dne 21. září 1939, když se podaří polským hulánským plukům záložní jízdní brigády plukovníka Tarnasiewicze v Grodnu a okolí zatlačit útočící sovětské tanky zpět od Němenu.

V úseku Zamošč se od 8 hodiny ranní dne 21. září 1939 střetne polská 39. pěší divize plukovníka Oziewicze z bývalé A – Prusy s německou 4. lehkou divizí generálmajora von Hubicki (22. as, 14. A, skupina armád Jih) u Czesnik, což je východně od Zamošče.
Před polednem dne 21. září 1939 se začíná stahovat na západ 1. horská divize generálmajora Küblera a části 18. as generála pěchoty Baiera (14. A, skupina armád Jih) ze Lvova přes řeku San, a město Lvov přenechávají Sovětům.

Ve Varšavě dne 21. září 1939 dojde k tomu, že v souladu s polsko-německou úmluvou, začínají hlavní město opouštět diplomaté a cizinci. Varšavu toho dne opustí 178 diplomatů a pracovníku velvyslanectví a 1 200 dalších cizinců. Všichni projdou polskými a německými obrannými liniemi v předměstí Praga, kde je převezmou důstojníci německé 3. A (skupina armád Jih).


Použité materiály:

Duce – Anatomie jedné kariéry – Luboš Taraba.
Adolf Hitler a jeho cesta k moci – Rainer Zitelmann.
Nacismus – Alessandra Minerbiová – editor: Flavio Florani.
Pakty Stalina s Hitlerem – výběr z dokumentů 1939 a 40 – Naše vojsko.
Přísně tajné 3/99, 4/99, 3/05 a 3/08.
HPM ročník XIV. – Ivo Pejčoch – Těžký křižník Canarias.
Září 1938 – Role a postoje spojenců ČSR – Miloslav John.
Dějiny světa, svazek IX – L. I. Zubka, A. M. Zubinský a G. N. Sevosťjanov.
Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině 2. světové války – Len Deighton.
Blitzkrieg od Hitlerova nástupu po pád Dunkergue - Len Deighton.
Druhá světová válka – John Keegan.
Polské tažení Hitler a Stalin rozbíjejí Polskou republiku – Janusz Piekalkiewicz.
Tanková válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Historie německé armády 1939 – 1945 – Philippe Masson.
Slovenská armáda 1939 – 1945 – Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal.
Hitlerovi válečníci – Guido Knopp.
Německé obrněné jednotky – Horst Scheibert.
Hitlerovy elitní jednotky – Lucas Cooper.
Němečtí parašutisté ve II. světové válce – Volkmar Kühn.
Operace Jubilee, Dieppe 1942 – Norman Franks.
Narvik – Donald Macintyre.
Ocelová lavina – Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak.
Bitva o Británii – Leonard Mosley a redakční kolektiv Time-Life Books.
Černí andělé, Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Historie válek – David Brownstone a Irene Franck.
Neznámé špionážní operace KGB – Mitrochinův archiv – Christopher Andrew, Vasilij Mitrochin.
Den D, 1944, Hlasy z Normandie – Robin Neillands, Roderick de Normann.
Druhá světová válka den za dnem – Donald Sommerville.
Svět ve válce 1939 – 1945 – Dr. Duncan Anderson, Dr. Stephen Badsey, David Chandler, Dr. Paddy Griffith, Sean McKnight, Gary Sheffield.
A mnoho další tematické literatury.
Mé dlouholeté poznámky a mapy.

Debatu vytvoříme po skončení VI. dílu.

[Pátrač]

Neuvěřitelné čtení. Pane michan, smekám klobouk. To co zde od Vás je by si zasloužilo knižní vydání. A byla by to kniha na kterou bych se i postavil do fronty - což jsem už 15 let neudělal.

Edit -nevydržel jsem do ukončení 4. dílu.

[Thór]

michan-k tématu Tvých neobyčejných kvalit a možného knižního vydání už jsem včera glosoval. Já mohu smeknout baret, nebo kšiltovku...můžeš si vybrat klobouk bohužel nenosím............

[michan]

Děkuji kolegům Pátrač a Thór - věřte, že je to pro mne velké povzbuzení.
Budu se o to víc snažit.
Mám stejně skvělej pocit z Vaší tvorby zde na Palbě.

[Thór]

michane-(díky ), k těm vydavatelstvím, jsem zapoměl zmínit nakl. Military. Mám od nich knížku o cca 160 stránkách Okinawa, s dost slušnou fotodokumentací. Myslím že Armex nebo právě Militarie by ti to vydali.V té šíři a kvalitě co jsi napsal ty, na trhu nic není a nebylo....