VI. díl. Polsko září 1939. Č 41.

[michan]

VI.díl. Polsko září 1939. Č 41.

Mapa bojových akcí a přesunů od 21. září 1939 do 12. října 1939.




Po bitvě u Dernaki je ve středu časně zrána dne 27. září 1939 napaden ze zálohy Sověty polský 19. pluk hulánů plukovníka Petrowskiho (bitva u Dernaki 26. září 1939 – účastní se jí Vilénská brigáda OS generála Anderse. Zde v zářijové kampani a později i v zajetí v SSSR, se rodí důvody, proč generál Anders nechtěl bojovat v sestavě Rudé armády v 2. světové válce a raději odešel s více jak dvěma, spíše třemi, polskými divizemi bojovat proti nacistům na Blízký Východ k Angličanům).


Polský 1. jezdecký pluk plukovníka Albrechta, který postupoval za 19. plukem hulánů ihned napadne sovětské tanky a pěchotu a na palbu Sovětů odpovídá palbou svých 4 protitankových děl a palbou kulometů. Poláci hned 3 sovětské tanky zničí a sovětská pěchota se musí stáhnout. Když se potom sovětské útoky začínají opakovat, rozdělí plukovník Albrecht zbytky svého 1. jezdeckého pluku do dvou skupin.
V tu samou hodinu ranní pak překvapují silné sovětské obrněné jednotky polský 26. pluk hulánů plukovníka Schweizera a 27. pluk hulánů plukovníka Pajaka (všichni jsou z Operační skupiny – OS – generála Anderse) a po nerovném boji oba pluky téměř vyhladí. Zničen je tak vlastně jediný polský svaz, který ještě mohl uniknout Němcům u Tomaszowa Lubelského.

Generál Wladyslaw Anders.



Mapa okolí Lvova, kde je i Tomaszow Lubelski.




Poláci jsou Sověty zničeni u Dobromilu, což bylo jenom 40 km před maďarskou hranicí.
Tehdy k tomu generál Anders přiznává svou chybu, když říká, cituji:

„Měli jsme se rozdělit na malé skupiny a pokusit se dosáhnout pod ochranou noci a lesů Maďarska…“

Tady je nutné vložit popis méně známé události, která tyto jednotky postihla, vyjadřuje je tento historický dokument z 15. října 1939, kdy jej uveřejnily noviny La Stampa v Miláně, když pod názvem – Sověti ve východní Haliči říká, cituji:

„Zpráva „Stampy“ ze Stryje hovoří o Ukrajinci uspořádaném masakru po zhroucení polské armády ve východní Haliči. Sovětská letadla rozhazovala (rozuměj po 17. září 1939) letáky v ukrajinském jazyce: ‚Lidová armáda vyrazila, aby osvobodila obyvatele Běloruska a Ukrajiny. Soudruzi! Hodina osvobození udeřila! Kdo utrpěl násilnými činy nebo špatným zacházením, je připraven zajistit si sám právo.‘
Následky této výzvy shrnul zpravodaj do lakonické věty: ‚Toto byl text letáku a jen Bůh ví, co se potom dělo.‘
Každý, kdo byl toho schopen, uspokojil, jistý si beztrestností, svou často 20 let starou žádost po pomstě na Polácích.
‚Ukrajinci masakrovali Poláky bez rozdílu pohlaví a věku.‘
Během tohoto masakru spoléhali ukrajinští nacionalisté stále ještě na obsazení Haliče Němci a snažili se dokonce klást odpor nástupu Rusů. Nešťastníci nevěděli, že i jejich osud je zpečetěn.“

Toto je zde vloženo pro pochopení dalších událostí.

Ono totiž již toho jitra dne 27. září 1939 po bitvě u Chliple mezi jednotkami Rudé armády a polskými jednotkami, když bitva trvala celou noc, nastane to, že polský velitel 25. pluku hulánů, plukovník Stachlewski je se svým doprovodem důstojníků obklíčen Ukrajinci (těmi nacionalistickými skupinami), při odpočinku ve vesnici Pinkut, a zavražděn a jeho doprovod vyhlazen. Jen zbývající 2. eskadroně 25. pluku hulánů se na chvíli podaří uniknout Ukrajincům, aby v Kuniuchách byla obklíčena sovětskými oddíly. Když takto vpadnou hulánům Ukrajinci do zad z vesnice a zahájí na ně palbu, složí 2. eskadrona zbraně do rukou Rudé armády.
Jen polský 19. pluk hulánů, který se právě nachází jižně od Krysowice v lese, zanechá na místě koně a těžké zbraně a pokouší se probít pěšky do Maďarska.

A co polský generál Langner, velitel hrdinné obrany Poláků proti Němcům?
Tak nejprve je po 2 dny hostem sovětské vlády na její dače – chatě – v Kuncevu u Moskvy. Poté je dne 27. září 1939 v 11 hodin 30 minut dopraven do generálního štábu Rudé armády. Generál Langner doufá, že se zde konečně dozví jaký bude osud jeho hrdinných vojáků.
Ovšem Sověti mají v úmyslu úplně něco jiného!
Sledují si 2 cíle, jeden bližší a jeden vzdálenější. Ten vzdálenější jsme si řekli – bude to Katyň. Ten bližší si řekněme a nejlépe nám je řekne sám generál Langner, cituji:

„Otázky, které mi generál Ivanov kladl, se týkaly hlavně německého letectva, obrněných sil a pěchoty:
1) Které německé letecké svazy jsou nasazeny na polském území a kde se nacházejí jejich operační základny?
2) Jakým způsobem provádělo německé letectvo své útoky?
3) Jak dobře jsou vycvičeni němečtí letci?
4) Kolik tankových svazů, kolik motorizovaných svazů bylo nasazeno Němci v Polsku?
5) Jaké nové poznatky jsem získal v boji s tanky?
6) Kolik tankových svazů, motorizovaných jednotek mělo Polsko?
7) Kolik tanků?
8) Jak hodnotím údernou sílu německé pěchoty?
Pak mi Ivanov sdělil, že se odebereme k jeho představenému, náčelníku štábu Šapošnikovi.
Otázky armádního generála 1. stupně Šapošnikova zněly podobně:
a) Na kolik svazů odhaduji německé jednotky, které jsou nasazeny v Polsku?
b) Kolik je z toho motorizovaných obrněných svazů?
c) Zda je mi známo postavení německých svazů?
Když jsem se podíval na mapu, která visela na stěně, viděl jsem, že červeně nebyla zaškrtána pouze východní část Polska, ale také Besarábie, Litva, Lotyšsko a Estonsko. Bylo mi jasné, že také tyto země byly přepadeny Rudou armádou. Po několika otázkách ohledně našeho ubytování rozhovor skončil. Při odchodu ke mně přistoupil armádní velitel 1. stupně Šapošnikov a řekl, že o kapitulaci se mnou bude mluvit ještě maršál Vorošilov.“

Tento den, tedy dne 27. září 1939 v poledne ve 12 hodin, zahajuje německá školní bitevní loď Schleswig-Holstein palbu z Gdaňského zálivu na polské obranné baterie na cípu poloostrova Hel. Potom bitevní loď přenáší palbu na různé body obrany poloostrova Hel. Odpoledne pak přechází německá pěchota do útoku na obránce poloostrova Hel. Ale opět, jako již mnohokrát, je polskými obránci zahnána zpět do výchozích postavení.
Také pevnost Modlin se dne 27. září nadále brání útokům německé 3. A generála dělostřelectva von Küchlera a pěchotě 8. A generála pěchoty Blaskowitze, která na ní útočí z jihu.
Německé oddíly na všech úsecích ve Varšavě dne 27. září 1939 dopoledne útočí proti polským obráncům. Po poledni se před německými liniemi objevuje generál Kutrzeba, aby jménem velitele obrany Varšavy generála Rómmela vedl jednání o kapitulaci. Přesto se ve středním úseku Varšavy stále bojuje okolo osady Ochota a těžké boje také probíhají v Belwederské ulici, která vede z Wilanowa do centra Varšavy.
Teprve ve 14 hodin jsou ve Varšavě boje zastaveny a 140 000 polských vojáků, obránců Varšavy, složí zbraně.

Ve východní části Polska však mezitím dál pokračuje dne 27. září 1939 generál Podhorski v čele své jezdecké brigády Zaza v pochodu na jih. Polská jezdecká brigáda Edward plukovníka Milewskiho vybojuje přechod u Kijan, jezdecká brigáda Plis plukovníka Plisowskiho s 10. plukem hulánů plukovníka Buslera podniká ještě jeden výpad na obec Jawidz. Povede se jí zde zlikvidovat německé opěrné body, má přitom těžké ztráty, ale tato akce otevírá jezdecké brigádě Zaza cestu na jih k maďarské hranici.
Odpoledne dne 27. září 1939 také zbytky 26. a 27. pluku polských hulánů operační skupiny (OS) generála Anderse mají odpočinek v obci Balice. Tady je náhle přepadnou sovětské motorizované jednotky a jen plukovníku Schweizerovi se podaří přesunout se s 80 jezdci do lesů u Chalup Balickie, má přitom ztráty a jen s 45 jezdci se vydá ve směru na Lisko.
K večeru pak 27. září 1939 navazuje polský generál Podhorski spojení se samostatnou OS Polesí generála Kleeberga v prostoru Wlodawy.

Wojwodstvo Polesie ( Polesí), kde je i Wlodawa – mapa.




To již generál Kleeberg přeorganizoval svazy a táhne nyní se svou armádou ve směru na Varšavu (jihozápadním směrem).

Generál Franciszek Kleeberg ( umírá v roce 1941 v německém zajetí).




K večeru se také podaří jezdecké brigádě Zaza generála Podhorskiho dosáhnout lesů u Parczewa, což je západně od Wlodawy.

[michan]

VI.díl. Polsko září 1939. Č 42.

Den 27. září 1939 je mimořádný v zářijové kampani i něčím jiným.
Tento den v 18 hodin moskevského času přilétají na letiště Vnukovo dvě německá letadla typu Fw 200-Condor. To přistál ministr zahraničí Říše von Ribbentrop s delegací v Moskvě, v doprovodu velvyslance SSSR v Berlíně Kvarceva. Je to o něco víc než měsíc od jeho poslední návštěvy (23. až 24. srpna 1939). Letiště Vnukovo a nejen letiště zdobí stovky praporů s hákovým křížem, které porcování Polska budou doprovázet. V Kremlu se prvé rozhovory mezi Říší a SSSR začínají už od 22 hodin a trvají, jak za chvíli uvidíme, až do rána 28. září 1939, pak celý den, aby pak končily 29. září 1939 ráno.
Nejprve tedy co se v Kremlu dělo a pak výsledné dokumenty.
Nejprve tedy Stalin osobně zahajuje celé jednání tím, že blahopřeje Němcům k jejich vojenskému úspěchu v Polsku a pak zdůrazňuje naději v další německo-sovětskou spolupráci.
A pak přijde pro Němce překvapení!
Stalin přijde s návrhem, aby hraniční čára zájmových sfér, kterou budou obě strany respektovat a jež byla stanovena ve smlouvě (v Tajném protokolu) z 26. srpna 1939 na Visle, byla posunuta na východ k řece Bugu. Doprovodí to komentářem, že „Nová hranice by nenarušila etnologickou sevřenost polského obyvatelstva Lublinského kraje“. A potom dodává s varováním, cituji:

„Rozdělení polského obyvatelstva by se mohlo stát snadno ohniskem neklidu, který by mohl vyvolat později napětí mezi Německem a SSSR.“

Pak Stalin vezme barevnou tužku a na mapě Polska zakreslí konečnou hranici.

Stalin nakreslí novou čáru dělení Polska, když mapa původního dělení ze dnů 23. až 26. srpna 1939 vypadala takto.



A toto je mapa Stalinova nového návrhu, který je schválen a tady i s vlastnoručními podpisy Stalina a Molotova a až na malinké, detailní úpravy je to vlastně „Čtvrté dělení Polska“ v jeho historii.






Samozřejmě to znamená, že Wehrmacht, který na žádost Moskvy vyklízel prostor až k Visle, musí sebrat znovu „saky paky“ a táhnout znovu na východ až k řece Bugu. Válečné zmatky vzniklé dodržením demarkační linie mezi Rudou armádou a Wehrmachtem tak mohou začít znovu.
Výsledné dokumenty si řekněme po skončení bojových operací dne 28. září 1939, neboť další rozhovory budou v poledne a odpoledne a v noci s podepsáním oněch dokumentů v ranních hodinách dne 29. září 1939.

Ještě jeden citát je asi nutné vzpomenout z noci 27. a 28. září 1939. To totiž vyhlašuje velitel celé polské obrany poloostrova Helu Steyer toto, cituji:

„Všichni kapitulují v září – my vydržíme do října!“

Mapa poloostrova Hel.





A skutečně poloostrov Hel se jak uvidíme brání Wehrmachtu, Kriegsmarine a Luftwaffe ještě začátkem října 1939.

A nyní pojďme k tomu co se v polských končinách dělo dne 28. září 1939.
Již brzy ráno dosahují bojové kolony polské skupiny KOP generála Orlika-Rückemana okraje lesa u Mielnik a Szacku kde narazí na zásobovací kolonu skupiny generála Kleeberga. Samotný Szack je obsazen sovětskou pěchotou a tanky. Kolem 8 hodiny ranní dne 28. září 1939 útočí sovětské tanky směrem k lesu, odkud na ně polské dělostřelectvo vede cílenou palbu jedním kusem protitankového kanónu a z několika 7,5 cm děl. Polští dělostřelci střílí dobře, ještě než se začnou Sověti stahovat, je většina tanků rudoarmějců zničena. Boje okolo Szacku trvají celé dopoledne a kolem 12 hodin je město Szack osvobozenou polskými jednotkami. Rudá armáda při svém ústupu zanechá na místě několik tanků, nákladních automobilů, děla, těžké kulomety a část štábních akt.
Dne 28. září 1939 je na poloostrově Hel poměrně klid. Wehrmacht neútočí. Také palba děl z německých lodí neostřeluje polské pobřežní baterie. Jen mezi polskými a německými pozicemi na začátku poloostrova dochází k výměně dělostřeleckých pozdravů. Nad poloostrovem Hel ten den Luftwaffe jen rozhazuje letáky, které vyzývají polské obránce ke kapitulaci.
Pevnost Modlin je dne 28. září 1939 brzy ráno vystavena dělostřelecké palbě a bombardování Luftwaffe. Velitel polské obrany pevnosti Modlin generál Thomméé se rozhoduje, na rozkaz od velitele obrany Varšavy generála Rómmela, že také zastaví boj a zahájí jednání s velením Wehrmachtu o kapitulaci, a to na základě podmínek, jako kapitulovala Varšava.
Již v 7 hodin 30 minut dne 28. září 1939 utichne palba v pevnosti Modlin.
Podmínky kapitulace pevnosti Modlin, s kterými Němci souhlasí, jsou dokonce lepší než ve Varšavě (uvidíme, že jen pro první chvíli a zdánlivě).
V tuto chvíli podmínky kapitulace pevnosti Modlin znamenají, že celá posádka pevnosti a důstojníci mají být propuštěni.
I když v pevnosti Modlin ještě občas, a jen na některých místech, propukají boje, je ve 13 hodin 15 minut podepsána v továrně Škoda ve čtvrti Sluźewiec kapitulace Varšavy generálem Kutrzebou, zástupcem nejvyššího velitele armády Varšava. Za německou stranu jí podepisuje vrchní velitel 8. A, generál pěchoty Blaskowitz (skupina armád Jih).
Ztráty obránců Varšavy, ty zjištěné, za celou dobu obrany Varšavy říkají, že 2 000 polských vojáků bylo zabito a 16 000 jich bylo zraněno. U civilistů je to horší, tady jsou ztráty větší. Přes 10 000 bylo mrtvých civilistů a 35 000 jich bylo zraněno.
Celkem 12% všech budov města Varšavy bylo zničeno, mezi nimi mnoho nenahraditelných a cenných památek.
Dne 28. září 1939 se také zdaří oběma částem 1. jezdeckého pluku plukovníka Albrechta, a to přes neustálý tlak Rudé armády, se od ní odpoutat a na německé straně u Medyky složit do rukou Wehrmachtu zbraně.
Již po ráno, po nočním úletu Stalina, je vyslán k vojákům Wehrmachtu rozkaz o nové demarkační čáře, která posunuje linii na řeku Bug. Je to poté, co se skoro všechny svazky německé 14. A, 10. A, 3. A a 4. A už nacházejí mimo původně stanovenou demarkační linii. Většina jednotek Wehrmachtu byla již stažena k řece Visle, pouze několik divizí 14. A se ještě nacházelo v těžkých bojích se zbytky polských svazů, které se probojovávaly na jih směrem do Maďarska.

A nyní se vraťme do Moskvy, dne 28. září 1939, kterou jsme v Kremlu opustili, když v noci z 27. na 28. září 1939 Stalin barevnou tužkou zaznačil novou hranici mezi Říší a SSSR.
Jednání byla přerušena až do pozdního oběda, kdy rozhovory mezi Ribbentropem a vedením SSSR trvaly od 15 hodin do 18 hodin 30 minut. Potom pořádal Molotov v Kremlu na počest německého ministra zahraničí banket, kterého se zúčastnilo vedle Stalina celé sovětské vedení. Stalin byl v úžasně dobré náladě a jak později Ribbentrop poznamenal, parafrázuji:
„Cítil jsem se v Kremlu jako mezi svými stranickými kolegy v NSDAP“.
Tady by bylo asi dobré říci si zachovalý dokument pro historiky, který sepsal pro ministerstvo zahraničí Říše, nám již známý tajemník velvyslanectví Říše v Moskvě, Hencke.
Hencke posílá z Moskvy zápis, jako – Telegram (TAJNÉ) z 28. září 1939, pod nadpisem – Ruská pohostinnost – cituji:

„… Jednání byla přerušena během oficiálního oběda, který podával v 19 hodin Molotov ve Velkém kremelském paláci na počest říšského ministra zahraničních věcí. V protikladu k strohým úředním místnostem Molotova, v nichž probíhaly rozhovory, se v Kremlu nacházejí reprezentační sály plné přepychu, ve kterých kdysi sídlili carové během svých pobytů v Moskvě a kde pořádali přijetí. U vchodu přijal pana ministra zahraničních věcí Říše vedoucí ruského protokolu a doprovázel jej přes kongresový sál přijímacího sálu, zdobeného červeně a zlatě. Zde, na Vůdcova vyslance a další německé hosty čekal Stalin, který měl na sobě svou slavnou blůzu zvanou „litevka“, Molotov v doprovodu maršála Vorošilova, lidového komisaře vnitra Beriji a dalších vedoucích představitelů sovětské moci. … říšský ministr zahraničních věcí zaujal místo vedle Stalina a naproti Molotovovi. Armáda bíle oděných číšníků servírovala jídla a vyznamenávala se známou ruskou pohostinností.. … po oficiálních projevech pronesl Molotov v souladu s ruským zvykem zvláštní přípitky na počest každého německého i sovětského hosta. V těchto případech Stalin pokaždé přicházel k dané osobě, dotýkal se jí a připíjel na její zdraví…
My, starousedlý Moskvané, jsme pochopili, že sovětská vláda usilovala tímto přijetím zvláště poctít německého ministra zahraničních věcí. Mluví proto nejen přítomnost Stalina, který se velmi zřídka objevuje na státních banketech na počest zahraničních hostí, ale také okolnost, že se slavnostní večeře konala ne jako obvykle ve vlastní reprezentační budově sovětské vlády, ale v samotném Kremlu.
Podepsán – Hencke.“

Prostě pocty jako z „praku“.
Potom Sověti pozvali německou delegaci na 1. jednání baletu – Labutí jezero.
Všichni se potom, včetně Ribbenropa vrátí do Kremlu, kde pokračují jednání.
Jednání začínají tím, že Stalin podepisuje mapu Polska na které již ráno modrou tužkou stanovil průběh hranic mezi Říší a SSSR.

Uvědomme si, že tímto podpisem Stalina na mapu, kterou stvrdí také podpisem Ribbentrop - dochází k „Čtvrtému dělení Polska v jeho dějinách“. Polsko je tak děleno 4x za svou historii.
A není to naposledy!!!

Stalin tímto dělením přenechává Hitlerovi – Varšavské a Lublinské vojvodství – zato dostává Litvu!

[michan]

VI.díl. Polsko září 1939. Č 43.

Abychom dodrželi časovou osu, řekněme si nejprve, že v pátek 29. září 1939 kolem 2 hodiny v noci překročila skupina KOP u Szacku, což je jižně od Wlodawy, řeku Bug, ale Wehrmacht je opět vytlačí zpět na východ. V tu samou dobu ranní postupují jednotky generála Kleeberga z prostoru Wlodawy na západ, jako předvoj je to skupina z 82. pluku pěchoty, tomuto předvoji velí plukovník Chrusciel.

A nyní je skutečně ráno 5 hodin dne 29. září 1939, kdy jsou v Kremlu mezi Říší a SSSR podepsány tyto 2 dokumenty datované dnem 28. září 1939:
Tím prvním dokumentem je – Německo-sovětská smlouva o hranicích a přátelství – a zde je její český překlad, cituji:

„Vláda Německé říše a vláda SSSR se domnívají, že po rozpadu bývalého polského státu je výlučně jejich úkolem navrátit mír a pořádek do těchto území a zajistit národům tam žijícím mírový život, odpovídající jejich národním zvláštnostem.
Za tím účelem bylo dohodnuto následující:
Článek I.
Vláda Německé říše a vláda SSSR určují jako hranici oboustranných zájmů na území bývalého polského státu linii, která je zaznamenána na přiložené mapě a bude podrobněji popsána v doplňkovém protokolu.

Článek II.
Obě strany uznávají v článku I. dohodnutou hranici oboustranných státních zájmů za definitivní a nedopustí jakékoli vměšování třetích zemí, pokud jde o její stanovení.

Článek III.
Nezbytné nové státní uspořádání na územích na západ od stanovené linie na sebe bere vláda Říše a na územích na východ od této linie vláda SSSR.“

A tím druhým dokumentem je - Prohlášení vlád Německé říše a SSSR – jehož český překlad nyní následuje:

„Po tom co vlády Německé říše a SSSR dnes podepsanou smlouvou konečně urovnaly otázky vyplývající z rozpadu polského státu, a tím vytvořily solidní základ trvalého míru ve východní Evropě, vyjadřují jednomyslně názor, že ukončení nyní trvajícího válečného stavu mezi Německem na jedné a Anglií a Francií na druhé straně by odpovídalo skutečným zájmům všech národů.
Proto obě vlády své společné úsilí, případně po dohodě s jinými spřátelenými mocnostmi, zaměří na možnost rychlého uskutečnění tohoto cíle.
Jestliže však bude úsilí obou vlád neúčinné, potvrdí se skutečnost, že Anglie a Francie ponesou odpovědnost za pokračování války, přičemž v případě pokračování války se vlády Říše a SSSR budou vzájemně konzultovat ohledně nezbytných opatření.
Za vládu Německé říše.
Z pověření vlády SSSR.
Podepsán von Ribbentrop.
Podepsán Molotov.“

Takto tedy vypadá mapa konečného „ Čtvrtého dělení Polska“ , která je v Článek I. zmiňována, že bude podrobněji popsána v doplňkovém protokolu.





Tolik fakta.

A pojďme zpět do Kremlu, kde historické dokumenty dokládají, že se německá delegace a někteří členové sovětského velení ještě zdrží do 6 hodin 30 minut na německém velvyslanectví, aby zde připíjeli na „bratstvo“!!!

A nyní bojiště zářijové kampaně.
V tu samou dobu, co se na německém velvyslanectví ještě připíjí, začíná Wehrmacht tento den, tedy 29. září 1939, s přípravami na velký a poslední útok na polské obránce poloostrova Hel. Samotní polští obránci tento den šetří municí a tak polská děla mlčí.

V pátek dne 29. září 1939 v 8 hodin ráno kapituluje hrdinná pevnost Modlin.
Posádku pevnosti Modlin tvořilo 35 000 polských vojáků. Po kapitulaci se jich 4 000 zraněných nachází v lazaretech. Dle tzv. výhodných podmínek kapitulace jsou všichni polští důstojníci a vojáci po složení zbraní propuštěni domů.
Ale teď pozor!
Již o 3 týdny později jsou všichni polští důstojníci, kteří tvořili posádku pevnosti Modlin znovu zatčeni a odvezeni do německých zajateckých táborů. Osudy polských důstojníků z pevnosti Modlin byli různé a je to na celou knihu.

Okolo poledne dne 29. září 1939 vyráží polský 82. pluk pěchoty (z divize Kobryň, plukovníka Eplera) směrem severně od Wlodawy a jedním svým praporem zde odrazí jednotky Rudé armády aniž utrpí vlastní ztráty. Jednotky Rudé armády se odsunou do vesnice Jablonné.

Mapa Lublinského vojvodství, kde je i Jablonné.




Zde na ně v patách zaútočí celý polský 82. pluk pěchoty. Jednotky Rudé armády se nestačily ani v Jablonné shromáždit a před polským útokem v panice utíkají z Jablonného, kdo může tak ujíždí v náklaďácích ve směru Wisznice. Při tomto útoku polský 82. pěší pluk zajme 50 rudoarmějců a jako kořist jim padne do rukou 1 OA a několik těžkých kulometů.
Velitel polské divize Kobryň plukovník Epler pak zajatce vyslýchá, aby se dozvěděl následující:
Vojáci Rudé armády vypovídají, že než je poslali do Polska, řeklo jim velení, že půjde o cvičné boje. Když pak jejich jednotka překročila polské hranice, řekli jim jejich velitelé, že táhnou do války a budou bojovat proti Němcům. Až když se blížil večer tak dostali ostrou munici a od politického komisaře přišlo vysvětlení, že budou nasazeni proti reakcionářskému Polsku.
Na závěr výslechu řekl plukovník Epler všem 50ti vojákům Rudé armády, že budou příští den, tedy 30. září 1939, propuštěni a že mohou odejít ke svým oddílům, popřípadě k Němcům, kteří jsou přeci jejich spojenci.
Avšak těchto 50 vojáků Rudé armády požádalo, aby nebyli posíláni zpět, ale aby je zařadil do polských oddílů.
Sám plukovník Epler pak k tomu vypovídá, cituji:

„Byli zařazeni do našich oddílů. Zůstali s námi až do konce, byli věrnými a oddanými kamarády. Šli s námi do německého zajetí a asi teprve tam začala jejich vlastní tragédie!!!“

Ale pojďme dál.
Sovětské bojové letouny, pak jako odplatu za porážku u Jablonné, útočí na vesnici Nujno, kde v té době je shromážděn polský III. námořní prapor kapitána Kamińskiho z 82. pěšího pluku. Tento III. námořní prapor se zformoval z námořního personálu Pinské říční flotily. Při bombardování utrpí III. námořní prapor ztráty. Zabito je 40 námořníků a 20 je jich těžce zraněno. Těch 20 těžce zraněných námořníků nemohou při postupu vzít s sebou. Tito těžce zranění zůstanou ve vesnici Nujno. Když pak druhý den polský prapor opět dobude Nujno zjistí, že tam byli Sověti, a že všech těchto 20 těžce zraněných polských námořníků bylo jimi zavražděno!

Celý den 29. září 1939 vládne nad polským územím nádherné podzimní slunečné počasí a ve Varšavě pomalu uhasínají požáry. Nad městem Varšava v tuto dobu krouží německá letadla s válečnými zpravodaji.
Hlavní město Polska Varšava prožívá tento den, 29. září 1939, jako poslední den polské svobody, která vlastně trvala necelých 21 let.
Na výpadových ulicích z Varšavy pokračují již druhým dnem odklízecí práce a odstraňují se barikády, které sloužily k obraně.
Primátor města Varšavy Starzyński se svými nejbližšími spolupracovníky ten den ničí akta z evidenční kartotéky Úřadu pro přihlašování obyvatelstva. Jsou tak odstraňována osobní akta, která by mohla být zajímavá pro německé bezpečnostní orgány. Zároveň jsou vydávány zfalšované občanské průkazy pro určité zájmové skupiny lidí – což je prvním opatřením pro podzemní činnost AK – a především pro velice úspěšné polské hnutí odporu po celou 2. světovou válku. Tohle fungovalo - jak později uvidíme i Poláci udělají chybu.
Již odpoledne dne 29. září 1939 se v ulicích Varšavy objevují první německé hlídky a automobily – je to Německý červený kříž. V tu samou dobu také skládají polské vojenské jednotky, podle dohody o kapitulaci, zbraně na určených místech. Mnozí polští důstojníci již předtím zvolili dobrovolnou smrt!!!

[michan]

VI.díl. Polsko září 1939. Č 44.

V Lublinském kraji provádí dne 29. září 1939 OS – Operační Skupina Polesí (nebo také SGO Polesie) generála Kleeberga doplňování munice a revizi zbraní, aby se pak po novém uspořádání svých bojových svazů přesunula západním směrem. Zajištění přesunu OS Polesí na západ je provedeno tak, že severní směr převezme Podlaská skupina generála Kmicić-Skrzenski. V této době se nachází polská jezdecká brigáda Zaza generála Podhorskiho u Ostrowa Lubelského, když předtím se chtěla zachránit postupem na maďarskou hranici. Teď se generál Podhorski, který den předtím (28. září 1939) navázal spojení s OS Polesí, rozhodne, že svůj svaz, brigádu Zaza podřídí velení generála Kleeberga a jeho OS Polesí, a že společně s tímto celým svazem potáhne na Varšavu.
Ani jeden z velitelů současného SGO, nebo OS Polesí neví, že Varšava už kapitulovala a že obránce hlavního města nyní čeká transport do německého zajetí.

Dne 29. září 1939 se také v lesích u Krasnstawu shromažďuje skupina tzv. „Čtyř plukovníků“.
Je to skupina plukovníka Koce, která se sem do lesů u Krasnstawu probila z Kowelu, dále skupina plukovníka Filipowského se zbytky posádky z pevnosti Brest Litevský a 77. pluk pěchoty plukovníka Korkiewicze, dále skupina jezdectva Chelm, vedená plukovníkem Plonkou, velitelem 22. pluku hulánů, oddíl pěchoty ze Zamośće a ženisté z pevnosti Modlin.
Plukovník Zieleniewski, velitel polské 33. pěší divize z těchto útvarů sestaví 4 pluky pěchoty a 1 pluk jezdectva a rozhodne se, že společně všichni potáhnou na jih směrem k Maďarsku.
Již však za několik hodin narazí polské části této skupiny vedené plukovníkem Zieleniewskim u Janowa Lubelského na zadní voje německé 27. pěší divize generála Bergmana (ze zálohy skupiny armád Jih). Okamžitě vypukne několikahodinová bitva.
V této bitvě se skupině plukovníka Koce u Polichny podaří převálcovat německé jednotky. Skupině plukovníka Filipowského se dokonce podaří dobýt Janów Lubelski a jízda skupiny Chelm plukovníka Plonka obklíčí a zajme německou baterii obrněné obrany 27. pěchotní divize ve Dzwole. Ale polské pluky jsou po téměř 7 hodin trvající bitvě velmi oslabeny a mají jen malou šanci dostat se do Maďarska.
A tak se po boji ve Dzwole pokusí skupina Chelm překročit řeku San, kde v té době stojí celkem čtyři německé as. V této době se polská skupina nachází asi 12 km východně od Niska na Sanu, když dostane zprávu, že od východu se sem blíží oddíly Rudé armády.
Plukovníku Plonkowi tak nezbývá nic jiného, než se rozhodnout, že vyšle k sovětským velitelům parlamentáře, který s nimi vyjednával kapitulaci ( jak uvidíme dále - nešťastné rozhodnutí, ale jak to mohl tušit).

Mezitím večer dne 29. září 1939 se ve Varšavě loučí občanský výbor hlavního města Polska v čele s primátorem Starzynským, a to ve sklepních prostorách hotelu Bristol, za světla svíček, s generálem Rómmelem, bývalým velitelem obrany Varšavy, a jeho štábem, před jejich odchodem do německého zajetí.

Ještě večer okolo 20. hodiny dne 29. září 1939 zahajují Sověti znovu útok na Jablonnou ( proti jednotkám polské divize Kobryň plukovníka Eplera). Bojiště osvětlují hořící budovy a reflektory všeho druhu. Za této atmosféry pronikají sovětské tanky, spolu s pěchotou, na některá místa v Jablonném, ale polským oddílům se podaří Sověty zastavit a vyhnat je z vesnice.

Do této atmosféry, abychom si částečně osvětlili myšlení a pohnutky generála Anderse, který v roce 1942 odejde raději s více jak dvěma polskými divizemi na Blízký Východ, si řekněme, co on vypovídá o dni 29. září 1939, o svém pobytu v ruském zajetí tohoto dne.
Pod titulkem – Jako sovětský zajatec – podává generál Anders zprávu - ke dni 29. září 1939, když říká, cituji:

„Byli jsme zavezeni pod eskortou obrněných vozidel přes Turku do Starého Samboru, na velitelství Rudé armády.
Po cestě jsme se přesvědčili, že vsi jsou plné sovětského vojska všech druhů a zbraní. Na mnoha místech, zejména u Turku, bylo vidět stovky lidí, kteří stavěli polní opevnění. Udivilo mě, že byla obrácena čelem k severu stejně jako 20 děl těžkého dělostřelectva, jež jsem zpozoroval. Na mou otázku sovětský major bez rozpaků odpověděl, že jsou již asi týden na tomto území a že mají rozbít a případně pochytat všechny polské oddíly, které se prodírají ze severu na jih. Bolševici nechtěli dopustit, aby se vytvářelo polské vojsko za hranicemi, a byli tehdy, po provedení nového dělení Polska („Čtvrté dělení“), upřímnými spojenci Německa.
Setkal jsem se tehdy poprvé s charakteristickým míněním:
‚My a Němci jsme nyní skutečnými přáteli a společně půjdeme proti světovému kapitalismu. Polsko posluhovalo Anglii, a proto muselo být zničeno.
Polsko již nebude nikdy. Němci nás podrobně zpravují o pohybech všech polských oddílů, které směřují do Maďarska, nebo Rumunska‘.“

Ještě v noci z 29. na 30. září 1939 se odpoutá polská divize Kobryň plukovníka Eplera od Sovětů a vytáhne na jih, když jí týl jistí její jeden prapor ze 79. pluku pěchoty. Rudé armádě se po debaklu u Jablonného nepodaří ani zpozorovat odchod divize Kobryň.
Ale jakmile zmizí její poslední jednotky v lesích, začínají nad vrcholky lesa kroužit první sovětské průzkumné letouny.
Ovšem sovětský letecký průzkum má smůlu a polskou divizi neodhalí.
Náhle je polský velitel divize Kobryň plukovník Epler překvapen, když na obloze, kde krouží sovětská průzkumná letadla, explodují střely z protiletadlových kanónů. Vždyť my žádné již dlouho nemáme?
Ano, to totiž byla střelba, kterou prováděla polská 50. pěší divize Brzoza plukovníka Brzoza-Brzezina, které se podařilo ukořistit u Sovětů protiletadlové dělo na podvozku a tím nyní pálila na sovětská průzkumná letadla.
Zároveň tímto narazí v lese přední hlídky divize Kobryň na patroly kavalérie z polské divize Zaza generála Podhorskiho, kterým se právě podařilo úspěšně zlikvidovat německý průzkumný oddíl z 13. (mot.) motorizované divize generálporučíka Otto (ze zálohy, s kterou mohly disponovat armády 8. A, 10. A a 14. A – skupina armád Jih).

Polské jednotky, některé polské jednotky, ač bez znalosti celkové situace na území Polska, bojují dál… O tom bude i další pokračování.

Použitá literatura:

Duce – Anatomie jedné kariéry – Luboš Taraba.
Adolf Hitler a jeho cesta k moci – Rainer Zitelmann.
Nacismus – Alessandra Minerbiová – editor: Flavio Florani.
Pakty Stalina s Hitlerem – výběr z dokumentů 1939 a 40 – Naše vojsko.
Přísně tajné 3/99, 4/99, 3/05 a 3/08.
HPM ročník XIV. – Ivo Pejčoch – Těžký křižník Canarias.
Září 1938 – Role a postoje spojenců ČSR – Miloslav John.
Dějiny světa, svazek IX – L. I. Zubka, A. M. Zubinský a G. N. Sevosťjanov.
Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině 2. světové války – Len Deighton.
Blitzkrieg od Hitlerova nástupu po pád Dunkergue - Len Deighton.
Druhá světová válka – John Keegan.
Polské tažení Hitler a Stalin rozbíjejí Polskou republiku – Janusz Piekalkiewicz.
Tanková válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Historie německé armády 1939 – 1945 – Philippe Masson.
Slovenská armáda 1939 – 1945 – Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal.
Hitlerovi válečníci – Guido Knopp.
Německé obrněné jednotky – Horst Scheibert.
Hitlerovy elitní jednotky – Lucas Cooper.
Němečtí parašutisté ve II. světové válce – Volkmar Kühn.
Operace Jubilee, Dieppe 1942 – Norman Franks.
Narvik – Donald Macintyre.
Ocelová lavina – Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak.
Bitva o Británii – Leonard Mosley a redakční kolektiv Time-Life Books.
Černí andělé, Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Historie válek – David Brownstone a Irene Franck.
Neznámé špionážní operace KGB – Mitrochinův archiv – Christopher Andrew, Vasilij Mitrochin.
Den D, 1944, Hlasy z Normandie – Robin Neillands, Roderick de Normann.
Druhá světová válka den za dnem – Donald Sommerville.
Svět ve válce 1939 – 1945 – Dr. Duncan Anderson, Dr. Stephen Badsey, David Chandler, Dr. Paddy Griffith, Sean McKnight, Gary Sheffield.
Další souvisejících historická literatura.
Mé dlouholeté poznámky a mapy.

Debata o zářijové kampani 1939 bude po skončení VI. díl.

[cayman]

Clanok je fajn ako vzdy, nastolene (a hlavne dlhodobo udrzane) tempo, kazdy pondelok novy clanok, uzasne.

Zaujala ma fotka generala Andersa. vypada jak z mobilu. To asi nebol zivy Anders, ci snad ano?

[michan]

Google - pod - General Anders - hodí i tuto fotku s nějaké doby i s jeho službou v jednotlivých letech.
Z polských webů - no mě se bez té čepice líbila ( ta fotka) - šikovný generál né?

Tak tady ho máme ještě černobíle a s papachou:

[Thór]

michan-článek je jako vždy....vynikající. Tak nějak si říkám, že stejně by jsme zřejmě dopadli my, kdyby jsme se bránili....

[vencour]

Thóre, to bych nechal na debatu po skončení celého tématu, nějaké polemiky.
A když už píšu ... taky smekám klobouk ... to by byla online učebnice dějepisu ...

[Thór]

vencour-to nebyl pokus o odtržení vlákna....jenom osobní poznámka