XII. díl. Itálie 1943 až 1945. Č 43.

Moderátoři: michan, Pátrač

Odpovědět
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6811
Registrován: 28/10/2005, 13:43

XII. díl. Itálie 1943 až 1945. Č 43.

Příspěvek od michan »

XII.díl. Itálie 1943 až 1945. Č 43.

Plánované lednové operace Spojenců v Itálii.

Obrázek

Pro smíšenou britsko-americkou 5. A generála Clarka bylo to původní zrušení „Operace SHINGLE“ – Vylodění u Anzia – vlastně takovým požehnáním, neboť armáda nutně potřebovala přestávku k oddechu a znovuobnovení této operaci ji zastihlo, jak později uvidíme, na pokraji sil. Divize, které měl dostat v rámci 6. as pro Anzio, generál Lucas, byly čerstvé, měly za sebou odpočinek a nebo dokonce přijely z Afriky. My však mluvíme o britském 10. as na hlavní frontě, který zde již bojoval s 2. as (též také zvaným dle velitele – Keysův sbor). Generál Lucas celou situaci v 5. A znal a nedovedl pochopit ten optimismus Clarka a Alexandera a jejich velitelství, kteří si všichni mysleli, že 5. A snadno prolomí „Gustavovu linii“ a to již týden poté co k ní dorazila, když znal ony těžké boje o „Bernhardovu linii“. V počátku ledna 1944 si generál Lucas do svého deníku poznamenal, cituji:

„Armáda (myslel zde 5. A a její velitelství) se už asi zase ‚zcvokla‘… Převládá názor, že nepřítel ve zmatku prchá. Jediným důvodem je, že jsme proti němu dokázali postupovat s relativní snadností a urazit pár mil (tady myslel postup od ‚Bernhardovy linie‘ ke ‚Gustavově linii‘)… Ale v Římě ještě nejsme, opakuji nejsme.“

Optimismus Clarka a Alexandera zřejmě nakazil i admirála Cunninghama, který Lucase ujišťoval, že Němci budou v ústupu pokračovat a že mu při vylodění nebude skoro nic stát v cestě. Když mu řekl, cituji:

„Šance jsou 70 : 30, že v době, kdy dorazíte do Anzia, budou Němci severně od Říma.“

Generál Lucas si do svého deníku poznamenal, že se mu zdálo, že všichni znají tajemství Němců, jen on ne.
Úkol „Operace SHINGLE“ – Vylodění u Anzia – znamenal, že zde generál Lucas měl vylodit v rámci 6. as - 1. britskou pěší a americkou 3. divizi, když každá divize byla posílena o jeden obrněný pluk. Jako podporu měl mít ještě ještě jeden obrněný pěší a jeden tankový prapor z americké 1. obrněné divize (bojové velitelství A), commando královské námořní pěchoty a armádní commando, 504. parašutistický pluk a 509. (samostatný) parašutistický prapor a dále 1., 3. a 4. prapor amerických rangers. Datum zahájení „Operace SHINGLE“ byl pevně stanoven na 22. leden 1944.
Je jasné, že první starostí generála Lucase velitele vylodění u Anzia bylo zajistit dostatek lodí s jejichž pomocí by se nejen vylodil na předmostí, ale zajistil i všechny zásoby, aby se zde jeho 6. as mohl udržet. Když počátkem ledna 1944 zjišťoval stav, nebylo tomu tak – byl nedostatek vyloďovacích lodí.
Dne 22. prosince 1943 přišla do Marakéše odpověď na Churchillův telegram adresovaný z Tunisu Rooseveltovi. Americký prezident zde souhlasil, za jistých podmínek, že nebude ohrožen Overlord a Anvil, aby lodě zůstaly. Když však velitelství 15. Skupiny armád a 5. A zjišťovalo kapacitu invazní flotily, zjistili, že spolu s Anziem jsou všechny operace neproveditelné – vyloďovací plavidla budou chybět. Generálu Lucasovi dokonce zásobovací důstojník řekl, že jej námořnictvo hodlá u Anzia vysadit na břehu se zásobami na 7 dní a ponechat je jejich osudu:
„V tu dobu by 5. A neobdržela žádné posily, žádnou podporu. Lucas vznesl protest z něhož pak pramenila Clarkova žádost o poskytnutí dalších lodí a jejich pozdržení pro účely ‚Operace SHINGLE‘. Námořnictvo si zoufalo, protože k vylodění na plážích byly vhodné jen 2 dny v týdnu, takže mohlo garantovat pouze 450 tun zásob na den, kdežto požadavek zněl 1 500 tun na den.“
Podkladem je zde: Lucas – deník, když zápis z 2. ledna a taky ze 4. ledna zní:
„Pokud se nám nepodaří získat to, oč nám jde, operace se zvrtne v tak zoufalý podnik, že bychom se do ní dle mého názoru neměli vůbec pouštět.“
Velitelství 15. Skupiny armád v Itálii se obrátilo znovu na Winstona Churchilla, který znovu odeslal telegram Rooseveltovi a americký prezident opět odpověděl kladně – lodě budou.
Byl 8. leden 1944, když se v Marakéši konala porada, na které se velitelé dozvěděli, že lodě budou a zpráva také oznamovala, že vyšly rozkazy ke spuštění „Operace SHINGLE“ – Vylodění u Anzia. Druhý den porady byl přizván na Alexanderovo velitelství i generál Lucas a ze zápisu z 9. ledna 1944 si generál Lucas zapsal, cituji:

„Sir Harold zahájil poradu prohlášením, že operace proběhne dne 20. ledna 1944 s nasazením vojsk, jak bylo naplánováno, a že o těchto věcech se již nepovede žádná diskuze. Citoval pana Churchilla, jenž řekl: ‚Udiví to svět.‘ A sám dodal: ‚Určitě to vyděsí Kesselringa.‘ Připadal jsem si jako jehně vedené na porážku, ale cítil jsem, že mám právo ještě jednou zamečet, a tak jsem vznesl protest proti cílovému datu, protože mi dávalo příliš málo času na přípravy… Byl jsem umlčen … zazněla spousta důvodů zdůrazňující nutnost tak rychlého postupu. Skutečné důvody nemohou být vojenské. /Tady prý Lucasův štáb po návratu z Marakéše ohlásil, že vrchní velitelství má očividně informace, o něž se s Lucasem ani se štábem nepodělilo. Musel existovat velmi jednoznačný náznak toho, že nepřítel se chystá stáhnout svá vojska do míst severně od Říma. Pokud to tak bylo, o to větší měli Spojenci důvod nasadit do této obojživelné operace silné a patřičně vyzbrojené uskupení, aby mohlo zablokovat a rozdrtit ustupující vojska./ Celá tahle záležitost měla silný přídech Gallipoli a na trenérské lavičce podle všeho seděl stále tentýž amatér… Generál Alexander, kromě své poznámky o tom, že Kesselring dostane strach, s velkou škodolibostí prohlásil, že ‚Operace OVERLORD‘ bude zbytečná.“
Podkladem je zde: opět Lucasův deník se zápisem z 10. ledna.

Když se začaly nakládat lodě a celá logistika pro Anzio, „Operaci SHINGLE“ byla vyřešena, začal se generál Lucas zabývat vlastním plánem vylodění – stalo se tak ve dnech 12., 13. a 14. ledna. Zároveň byl seznámen s tím, že před Anziem začnou jednotky 5. A od 17. ledna 1944 útočit britským 10. as přes řeku Garigliano (připomínám zde, že to byla řeka, která se nad městem Cassino jmenovala Rapido, aby pak pod městem Cassino v jižní části až do moře se pak jmenovala Garigliano – vysvětlení o řece je podáno v Č 32. na tomto odkaze:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=4882
), aby na sebe upoutaly všechny německé záložní formace z 29. a 90. divize pancéřových granátníků, které se obě nacházely právě v dosahu Anzia. A také americký 2. as (Keysův sbor), s nasazením americké 36. divize, bojového velitelství B (CCB) z 1. obrněné divize měl dne 21. ledna 1944 podniknout výpad přes řeku Rapido u S. Angelo, aby pak vyrazil vzhůru údolím řeky Liri ve směru na Frosinone. V tu dobu měl, za úsvitu 22. ledna 1944, provést generál Lucas vylodění u Anzia, kde měl zabezpečit 3 úkoly:
1) Obsadit a zabezpečit plánované předmostí v blízkosti Anzia.
2) Postoupit a obsadit Colli Laziali – pohoří Colli Albani.
3) Připravit se k postupu na Řím.
Operační důstojník (v americké armádě G 3) v štábu generála Clarka, plukovník Donald W. Brann, sdělil dne 12. ledna 1944 Lucasovi mírně odlišnou verzi jeho úkolu, která svědčila o názorovém rozporu mezi Alexanderem a Clarkem a o tom, že Clark chce, aby se generál Lucas řídil jeho instrukcemi, nikoli instrukcemi velitele 15. Skupiny armád v Itálii. Prvořadým úkolem pro Lucase prý je, aby zabezpečil plážové předmostí.
„Formulace tohoto rozkazu byla důkladně promyšlená, aby mne nenutil pokračovat v postupu za cenu rizika, že obětuji svůj sbor. Kdyby to však podmínky garantovaly, mohl jsem klidně postupovat a obsadit Colli Laziali.“
Tak tohle přesně si zaznamenal generál Lucas do svého deníku, který byl pak použit historiky při bádání o Anziu, jako historický dokument z dané doby. Již podle těchto zápisů je vidět, že štáb generála Clarka na římské misi vůbec netrval, třetí úkol vůbec tento štáb nevznesl.
Později byla Anzijská operace velice kritizována, když se velice lpělo na výkladu slovíček, jestli bylo generálu Lucasovi řečeno, že dostal příkaz – „Okamžitě postupovat do pohoří Colli Albani, jak zamýšlel Alexander“, nebo směrem na Colli Albani zabezpečovat svou pozici, jak chtěl generál Clark.
Generál Lucas byl všeobecně obviňován za nerozhodnost, ale i tyto příklady svědčí o tom, že jeho nadřízení mu skutečně nedali jednoznačné příkazy, a měl na vybranou, kterou instrukcí se bude řídit a vždy to nastolovalo otázku – zda mu byl skutečně, ale především jasně – sdělen hlavní operační záměr 5. A.
Hlavní rozpor byl mezi Alexanderem a Clarkem. Šlo o to, která ze dvou front – fronta 5. A, hlavní fronta, nebo fronta 6. as u Anzia má převzít iniciativu při pronásledování německé 10. A generála Vietinghoffa, která měla po útocích zahájit ústup. Proto prý chtěl Alexander, aby to byl 6. as z Anzia, který se měl zmocnit pohoří Colli Albani. Velitel 15. Skupiny armád v Itálii totiž věřil, že teprve tehdy Němci poleví v odporu na hlavní frontě a ocitnou se v obklíčení tím, že je bude blokovat 6. as z Anzia po obou stranách masivu Colli Albani a další část obklíčení zajistí postupující 5. A. Proto Alexander nechtěl, aby 6. as setrval v Anziu v pasivitě, neboť by tak Spojenci nemohli docílit žádných výsledků na hlavní frontě….
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6811
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

XII.díl. Itálie 1943 až 1945. Č 44.

Již počátkem ledna bylo jasné, že se Němci budou tvrdě bránit na „Gustavově linii“, kterou dobře opevnili. Za ní budou shromažďovat na severu Itálie se tvořící nové jednotky a až otupí spojenecké útoky na „Gustavově linii“, vypořádají se s 6. as u Anzia. Bylo to vidět již i na tuhém a účinném odporu, který Němci kladli v „Bernhardově linii“ a bylo jasné, že se nenechají jen tak snadno odrazit. Ale také Clark měl v úmyslu prolomit hlavní frontu směrem na Cassino, což ale vyžadovalo, aby byl také aktivní generál Lucas se svým výsadkem u Anzia, který měl načasovat svůj výpad tak, aby se shodoval s postupem útoků 5. A směrem do údolí řeky Liri. Již jsme si řekli, že ač měl Lucas pochybnosti, stále věřil, že generál Clark i Alexander mají něco schovaného a vědí tak víc, než on. Tady se historici dopátrali toho, že tehdy se Clark naopak vyjádřil na adresu ULTRA (syntéza informací z Eningmy všech druhů průzkumů a archivů) – že mu při této i předchozích příležitostech poskytovala – „Samé špatné informace!!!“ Později se dokonce Clark vyjádřil, že kdyby znal všechna rizika, nešel by do tak nejistého podniku.
Lucas si dokonce zapsal, cituji:

„Není to žádná legrace, nezdar by teď zruinoval Clarka, mne by patrně zabil a určitě by prodloužil válku. Jsou to nepříjemné eventuality, a zvláště ta druhá se mi vůbec nezamlouvá.“
Podkladem je zde: Lucasův deník.

Lucas pak provedl dne 19. ledna 1944 poslední nácvik vylodění u Anzia, když své jednotky nechal vylodit na plážích u Salerna. Tahle generální zkouška na Anzio skončila ztrátou 40 ks DUKW (obojživelná vozidla o hmotnosti 2,5 tuny) a celkem 19 ks houfnic 105 mm. Jak si zapsal Lucas, cituji:

„To vše proto, že se námořnictvo nepřiblížilo k pláži, což také připouštějí.“

Totiž minolovky neodstranily miny v dotyčné oblasti a námořnictvo dokonce na poslední chvíli změnilo místo nácviku.
Své pocity pak vyjádřil Lucas k danému datu takto, cituji:

„Stál jsem na pláži v hrozivém rozpoložení a čekal. Ani jedna jednotka se neobjevila na správné pláži, ani jedna jednotka se nevylodila ve správném pořadí, ani jedna jednotka neměla menší než půlhodinové zpoždění. Dost nevábný začátek… Alespoň jsem počítal s tím, že samotné vylodění nedopadne o nic hůře.“
Podkladem je zde: Lucasův deník.

Je jasné, že takové pochybování před rozsáhlou a riskantní akcí nebylo od jejího velitele zrovna to nejideálnější. Na druhé straně však v tu dobu se zdálo, že některá jiná znamení jsou slibná. To totiž, jak jsme si řekli, překročil 17. ledna 1944 britský 10. as dolní tok řeky Garigliano a zřídil na břehu velké předmostí. I samotné vylodění u Anzia dne 22. ledna 1944 ráno provedlo Royal Navy bez jediného zádrhele na pláži u Anzia a v blízkosti Nettuna (o „Operaci SHINGLE“ – „Vylodění u Anzia“ zde bude samostatná kapitola, která se vyloděním bude zabývat blíže).

Tady si řekněme, že „Operace SHINGLE“ – „Vylodění u Anzia“ bylo jedno z největších překvapení ve vojenské historii pro celý svět.

Bohužel o tom, že se pak všechny operace na hlavní frontě v Itálii vyvíjely špatně, se generál Lucas nedozvěděl. Totiž britská 46. pěší divize, ale i americká 36. pěší divize byly na hlavní italské frontě tvrdě odraženy, když se na hořejším toku řeky Garigliano, Spojenci označované za řeku Rapido, pokoušeli tenhle tok překročit.
Generál Clark a generál Alexander navštívili velitele 6. as generála Lucase u Anzia přesně v den vylodění. Ani jeden z těchto generálů neřekl Lucasovi o pohromě, ke které došlo na hlavní frontě a ani jeden z nich nenavrhl při návštěvě, aby generál Lucas podnikl agresivní akci na pomoc hlavní frontě – právě naopak.
Již několikrát jsme si řekli, že poslední slova, která 22. ledna 1944 při ukončení návštěvy, řekl generál Clark Lucasovi před svým nástupem na loď, která mířila do Neapole byla varováním, cituji:

„Nevystrkujte krk Lucasi. Já to u Salerna zkusil a málem jsem o něj přišel.“


A právě tahle slova utvrdila potom Lucase v tom, že má být opatrný, což mu později všichni vyčetli. Anzio se pak zvrtlo ve velké obléhání.

Ještě si řekněme, že v lednu 1944 uvažoval generál Kesselring o možnostech, které v Itálii Spojenci mají. On i jeho štáb dospěli k názoru, že Spojenci zřejmě podniknou velký útok v cassinském sektoru. Útok bude mít za cíl otevřít silnici Via Casilina v místech, kde silnice prochází údolím řeky Liri a že jej zkombinují s obojživelnou operaci za účelem destabilizace západního okraje „Gustavovy linie“. Z předchozího je jasně vidět, že se skoro trefil, ale neměl důkazy o shromažďování sil Spojenců v sektoru před městem Cassino. Dokonce admirál Wilhelm Canaris, šéf Abwehru (Zpravodajské služby Wehrmachtu) tvrdil, že dosud nezjistil žádné náznaky hrozícího vylodění. Jako by bylo například nějaké soustřeďování výsadkových člunů, či nácvik operace. Tentokrát dal Kesselring na ujišťování Abwehru a skutečně si myslel, že nějaká bezprostřední ofenzíva s násilným vyloděním nehrozí. A byl rychle vyveden z omylu.

Útočné operace na hlavní italské frontě po 17. lednu 1944.

Dne 17. ledna 1944 zahájil generál McCreery ofenzívu 5. A, když jeho 10. as zaútočil přes dolní tok řeky Garigliano a zároveň, jak jsme si řekli, 22. ledna 1944 se generálmajor John P. Lucas se svým americkým 6. as vylodil u Anzia.
Obě tyto operace byly pro Němce naprostým překvapením.

Generál McCreery si se svým 10. as dal velmi záležet na tom, aby utajil soustřeďování jednotek v této horské oblasti před německým průzkumem, který byl umístěn na dominantních návrších severně od řeky Garigliano. Tak například všechna děla byla po jednotlivých bateriích postupně dopravována v noci co nejblíže k východnímu břehu, kde byla zamaskována a byla tam ponechána bez posádek. V noci dne 17. ledna 1944 vyrazila pak 5. pěší divize poblíž ústí řeky v naprosté tichosti do útoku. Dopředu byl vyslán jeden prapor v obojživelných vozidlech DUKW, aby obsadil pláž severně od říčního ústí řeky Garigliano, zatímco britská 56. pěší divize za mohutné palebné podpory překročila řeku o něco výše proti proudu. A tak měl generál McCreery v držení Minturno a zároveň si vytvořil 3 km hluboké předmostí.
Již počátkem prosince 1943 vypracoval generál Clark předběžný plán, ve kterém hlavní cíl byl Řím, neboť generál Clark pevně doufal, že to bude americká armáda, která bude mít tu čest osvobodit „Věčné město“. Proto v útočném plánu byl hlavní směr výpad na Via Casilinu (silnici č. 6), která vedla údolím řeky Liri. To proto, že to byla nejpřímější trasa mezi zvoleným cílem a severním sektorem jeho fronty, na kterých stál 2. as (také se nazýval americký Keysův sbor, a byl v Itálii za 6. as) podřízený Clarkovu vedení v jeho 5. A. Generál Clark chtěl v zásadě ve svém plánu využít britský 10. as tak, že bude poutat německé zálohy a Keysův sbor pak prorazí k Frosinone. Jakmile by 2. as obsadil Frosinone, teprve pak by byla spuštěna „Operace SHINGLE“, jenomže Churchill si svým zásahem vynutil změnu v načasování. A my víme, že bylo stanoveno pevné datum „Operace SHINGLE“, které znělo 22. leden 1944. Stejného dne pak měl generál Clark prolomit „Gustavovu linii“. Takto zněl generální plán, když 5. A měla postupně útočit zleva doprava v uvedeném pořadí:
První dvě divize z 10. as dne 17. ledna směrem na Minturno, britská 46. pěší divize dne 19. ledna na S. Ambrogio a americká 36. pěší divize z Keysova sboru dne 20. ledna na S. Angelo. Tento americký 2. as měl otevřít cestu na Frosinone a pak se spojit s americkým 6. as, který si měl do té doby prorazit cestu z předmostí u Anzia. Generál Clark si pak držel v záloze bojové velitelství A (CCA) z americké 1. obrněné divize (ekvivalent pěší plukovní bojové skupiny, RCT, nebo německé bojové skupiny, tzv. Kampfgruppe) a 2. novozélandskou divizi, které byly kdykoli připraveny k bojovému nasazení.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6811
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

XII.díl. Itálie 1943 až 1945. Č 45.

Proti útoku Clarkovy 5. A stál v obraně německý 14. ts, kterému velel generálporučík Frido von Senger und Etterlin, který byl v německé armádě považován za mistra obranné taktiky. Etterlina ten první útok 5. A naprosto zaskočil. Totiž britský 10. as generála McCreeryho přešel do útoku v sektoru, kde to Němci nejméně čekali a generál Etterlin zde neměl pohotově žádné zálohy, které by mohl poslat na pomoc. O pomoc tak musel požádat maršála Kesselringa, který se tak dostal do dvou ohňů (držet zálohy proti vylodění, nebo je poslat Etterlingovi). Ke všemu ještě Kesselringův štáb omylem lokalizoval americkou 3. pěší divizi uprostřed fronty a navíc si myslel, že zde došlo i k posílení americké 1. obrněné divize. Z toho vznikl u německých štábů naprostý chaos při rozhodování… Skutečnost však byla jiná, americká 3. pěší divize se připravovala na vylodění u Anzia a 1. obrněná divize odvelela své bojové velitelství B (CCB) k 6. as, kde se také připravovalo na Anzio. Kesselring stál před dilematem, zda použít svou jedinou použitelnou mobilní zálohu na pomoc 14. ts a věřit Abwehru, že vylodění nebude. Nakonec neměl na výběr, to když mu von Senger und Etterlin hlásil, že obrana německé 94. pěší divize je otřesena útokem britského 10. as. A tak maršál Kesselring skutečně vyslal k 14. ts svou 29. a 90. divizi pancéřových granátníků, které v té době odpočívaly a byly v záloze v římské oblasti, kde střežily zdejší pobřeží. Již 19. a 20. ledna přešly tyto obě divize pod velení von Sengera a již 21. ledna se podařilo zastavit ofenzívu britského 10. as a dokonce byl sbor místy odražen zpět. Generál McCreery velitel 10. as neměl v té době k dispozici svoji 46. pěší divizi, aby ofenzívu posílil, neboť ta byla tehdy podle plánu 5. A nasazena do samostatného útoku. McCreery tak musel s velkými obtížemi, při německém protiútoku, bránit své území a nebyl tak schopen rozšířit svůj útok u Minturna, kde bylo možno získat pro Spojence velice důležité předmostí. Spojenecké 5. A tak nevyšel útok proti S. Ambrogiu a ve dnech 20. a 21. ledna byla u S. Angela odražena za cenu krvavých ztrát i americká 36. pěší divize (o americké 36. pěší divizi ještě bude řeč). Všechny tyhle porážky utrpěli Spojenci na hlavní italské frontě jen jeden den před „Operací SHINGLE“, před vyloděním u Anzia a znamenalo to vlastně odříznutí jedné samostatné ofenzivní větve, kterou předpokládal plán generála Clarka, velitele 5. A (druhou větví útoku měla být ofenzíva z předmostí u Anzia).
Je jasné, že to znamenalo naprosto nové podmínky. Podmínky, které si vyžadovaly okamžitou revizi role 6. as u Anzia, stejně jako revizi činnosti hlavního uskupení Clarkovy 5. A na italské frontě.
Generál Clark však žádnou revizi neprovedl a držel se původního plánu, podle kterého se měl Lucas chovat u Anzia opatrně a hlavní fronta měla nadále přebírat hlavní iniciativu. Generál Clark prostě nechtěl přijmout návrh koncepce generála Alexandera, která říkala, že aktivní má být 6. as z Anzia.
A tady je právě důvod, proč musela 5. A podnikat ztrátové ofenzívy, které v konečném důsledku znamenaly 1., 2. a 3. bitvu o Cassino, aby oblast Monte Cassina byla dobyta až 4. bitvou ( až v květnu 1944). Všechny ty lednové ofenzívy Spojenců vlastně měly pak obráceně sejmout tlak, který Němci vyvíjeli na 6. as u Anzia. A právě tady na hlavní frontě pozbyla 5. A generála Clarka strategickou iniciativu tím, že 22. ledna 1944 nařídil vlastně Clark generálu Lucasovi, aby se na pobřeží u Anzia choval opatrně.

Když později historici a vojáci zjišťovali jaké pohnutky a důvody vedly generála Clarka v lednu 1944 k jeho jednání, narazili na to, že čelil tvrdému tlaku, aby znovu otevřel hlavní frontu v Itálii. Tento tlak prý znamenal, že nebyl schopen si najít čas a klid v té bojové chaotické situaci. Proto také nezvolil tu lepší variantu, útok ihned u Anzia i na hlavní frontě. Zvolil nakonec kurz, který se mu tehdy zdál méně riskantní a to jak z vojenského, tak z politického hlediska. Těch důvodů proč, prý bylo několik. A pokud je budeme rozebírat, musíme se vrátit zpět k oné neustále opakované debatě okolo výsadkových plavidel a válečné flotily, kterou bylo nutno ponechat ve Středomoří.
Spojení náčelníci štábů (CCS) totiž nakonec souhlasili, že datum odplutí výsadkových člunů potřebných k tomu, aby se 6. as udržel na svém předmostí u Anzia, byl odložen na 5. února 1944. To datum ve skutečnosti znamenalo, že by musela být do té doby otevřena pozemní komunikace z hlavní fronty, která by vedla až do předmostí u Anzia. Již v předchozím jsme si, ale říkali, že byla zastavena ofenzíva Britů, a tak všechny navrhované časové rozvrhy vzaly za své. Stejně tak jsme si však řekli, že z logického hlediska ta plavidla měla zůstat ve Středomoří, aby byla připravena pro „Operaci ANVIL“ (Vylodění ve Francii) a je také jasné, že nemohl být 6. as u Anzia ponechán po 5. únoru svému osudu. Štáb generála Alexandera prý proto nebral datum příliš vážně. Ale generál Clark se cítil datem 5. února vázán, neboť musel dle časového harmonogramu přesně spustit „Operaci SHINGLE“ – Vylodění u Anzia – přesně 22. ledna 1944. K tomuto datu pevně směřovaly všechny námořní, logistické a výcvikové přípravy a vše měl skutečně do 5. února 1944 dovést k úspěšnému závěru. A on existoval ještě další časový faktor, který ovlivňoval dění na hlavní frontě. Tím časovým faktorem bylo, že se 10. as a 2. as musel před ofenzívou do 17. ledna 1944 shromáždit před „Gustavovou linií“, což zase mělo vliv na všechny přesuny podél frontové linie. Na taktický průzkum příjezdových cest k řece a průzkum obranných nepřátelských pozic. A tak také pravé křídlo 5. A (2. as, nebo také Keysův sbor) dorazilo k linii na řece Rapido až 17. ledna 1944, přičemž všechny větší jednotky postupující mezi mořem nalevo a řekou Rapido napravo se nacházely v tomtéž pořadí, jako když se probíjely od řeky Volturno k M. Caminu a S. Pietru.
No a po bolestných zkušenostech u Salerna, které měl Clark stále v živé paměti, usoudil, že bude nejlepší, když zaútočí napřed na pevninské frontě, aby odlákal z Lucasova sektoru nepřátelské zálohy. Tím mu zbyly prakticky jen 2 taktické možnosti:
1) Mohl se pokusit, až dorazí jeho čelní oddíly, „přeskočit“ říční linii v naději, že pozice v „Gustavově linii“ ještě nebudou plně obsazené a jakmile se mu přechod v některém bodě zdaří, nasměroval by tam další vojska, aby svůj úspěch rozšířil a upevnil.
2) Druhá možnost brala v úvahu potíže při přechodu řeky, před méně připraveným nepřítelem, když přirozenou mohutnost „Gustavovy linie“ a vyčerpání německých vojsk překvapí uvážený útok, soustředěný proti vybranému opěrnému bodu (podle německého Schwerpunkt), což slibovalo vůbec největší šanci na úspěch.
No jo, ale generál Clark si z toho nevybral ani jednu variantu. Místo toho zvolil kombinaci obou variant, které zahrnovaly ty nejhorší prvky. A vůbec nejhorší bylo místo, které zvolil. Tady historici říkají, že osudnou chybou v Clarkově plánu ofenzívy byl „předem pojatý záměr, že předmostí, které hodlá využít, je třeba dobýt u S. Angela v sektoru americké 36. pěší divize“.
Podle terénu se výběr místa u americké 36. pěší divize zdál rozumný, neboť jinde, u pobřežní cesty Via Apia vedl terén úzkým koridorem mezi mořem a jižními úbočími hor a nepřítel cestu mohl snadno zablokovat. O něco dál od pobřeží, kde se vyjímalo pohoří Mti Aurunci se prakticky žádné cesty nevyskytovaly, jen jedna slušná, ale úzká silnice vedla do Ausonie. Tu nejméně obtížnou trasu pak představovala Via Casiliana, která prochází údolím řeky Liri a směřuje na Řím. Nabízelo se tak rozhodnutí učinit z ní opěrný bod 5. A (k témuž závěru dospěl i později i budoucí Alexandrův náčelník štábu).
Clark byl rozhodnut, že neumístí americká vojska pod britského velitele – ne proto, že by s nimi špatně zacházel. Ne, ne. V tomto případě to bylo z důvodu, že by Brit nekladl na americká vojska dostatečně vysoké nároky. Clark dokonce nechtěl, aby se britští a američtí vojáci dostali při téže operaci do nějakého bližšího kontaktu. V této souvislosti pak později německý generál von Senger řekl, že jej překvapilo, že Clark okamžitě nevyužil McCreeryho úspěchu (když 10. as prorazil, že tudy neposlal americké divize). Když se zjišťovaly zámysly Clarka, zjistilo se, že skutečně neměl vůbec v úmyslu poslat americké divize do průlomu britských divizí. to přesto, že i McCreery velitel 10. as, ale i generálmajor Geogfrey Keyes, velitel amerického 2. as, vyjádřili pochybnosti o jeho plánu překročit řeku v jednom bodě v řadě za sebou. Ale ani tyto pochybnosti jeho podřízených s generálem Clarkem nehnuly.

Použité podklady:

Duce – Anatomie jedné kariéry – Luboš Taraba.
Adolf Hitler a jeho cesta k moci – Rainer Zitelmann.
Nacismus – Alessandra Minerbiová – editor: Flavio Florani.
Pakty Stalina s Hitlerem – výběr z dokumentů 1939 a 40 – Naše vojsko.
Přísně tajné 3/99, 4/99, 3/05 a 3/08.
HPM ročník XIV. – Ivo Pejčoch – Těžký křižník Canarias.
Září 1938 – Role a postoje spojenců ČSR – Miloslav John.
Dějiny světa, svazek IX – L. I. Zubka, A. M. Zubinský a G. N. Sevosťjanov.
Dějiny světa, svazek X. – V. V. Kurasov, A. M. Někrič.
Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině 2. světové války – Len Deighton.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Blitzkrieg od Hitlerova nástupu po pád Dunkergue - Len Deighton.
Druhá světová válka – John Keegan.
Polské tažení Hitler a Stalin rozbíjejí Polskou republiku – Janusz Piekalkiewicz.
Tanková válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Letecká válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Námořní válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Historie německé armády 1939 – 1945 – Philippe Masson.
Slovenská armáda 1939 – 1945 – Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal.
Hitlerovi válečníci – Guido Knopp.
Německé obrněné jednotky – Horst Scheibert.
Hitlerovy elitní jednotky – Lucas Cooper.
Němečtí parašutisté ve II. světové válce – Volkmar Kühn.
Operace Jubilee, Dieppe 1942 – Norman Franks.
Narvik – Donald Macintyre.
Ocelová lavina – Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak.
Bitva o Británii – Leonard Mosley a redakční kolektiv Time-Life Books.
Černí andělé, Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Historie válek – David Brownstone a Irene Franck.
Neznámé špionážní operace KGB – Mitrochinův archiv – Christopher Andrew, Vasilij Mitrochin.
Den D, 1944, Hlasy z Normandie – Robin Neillands, Roderick de Normann.
Druhá světová válka den za dnem – Donald Sommerville.
Svět ve válce 1939 – 1945 – Dr. Duncan Anderson, Dr. Stephen Badsey, David Chandler, Dr. Paddy Griffith, Sean McKnight, Gary Sheffield.
Marcel Jullian – Bitva o Británii – červenec-září 1940
Alan Cooper – Cíl Drážďany.
Boje o Itálii 1943 až 1945 – Dominick Graham a Shelford Bidwell.
Hitlerovy horské jednotky – James Lucas.
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1176,
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1179
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1193
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1209
a v nich následné diskuze.
Miloš Hubáček – Bitva u Matapanu.
Jaroslav Hrbek – Tobruk 1941.
Janusz Ledwoch – Afrikakorps.
Paul Carell – Lišky Pouště.
Janusz Piekalkiewicz – Rommel – Tajná válka v Africe.
Dwight David Eisenhower – INVAZE DO EVROPY.
Harry C. Butcher – TŘI ROKY s EISENHOWEREM.
Jiří Brož – STŘEDOMOŘÍ V OHNI DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLKY.
Další související historická literatura.
Mé dlouholeté poznámky a mapy.
Z webu www.Palba.cz je použito jako podklad a upoutávka:
V subkapitole – Armády 1918 – 1945 u Francie zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=143
a zde jednotlivé sekce:
a) Pozemní a cizinecká legie – (články od Kačermiroslav, Sa 58 a Bruno):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=160
b) Letectvo – ( články YAMATO, Kačermiroslav a Fatale):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=161
c) Námořnictvo – (ovládal Norad – Nelson):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=162
d) Opevnění a bunkry – (od Bruna a Lorda):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=48
Aby pak důležitou smlouvu o porážce Francie z 22. června 1940 dodal Kačermiroslav v sekci
e) Ostatní:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3463

V subkapitole – Armády 1918 – 1945 pak nalezneme - Británie viz zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=139
kde jsou pak jednotlivé sekce, a v nich potom musíš otevřít - Pozemní vojsko:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=154
tam teprve otevřeš Obrněná technika – (především YAMATO, TonyHazard a Easy_Company) zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=241
aby pak ještě následovaly odkazy od Sa 58:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3351
a Thór:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2936
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2892
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2821

Royal Navy (především Norad – Nelson a také trochu Mikhassel. Dralno):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=153
Letectvo:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=99
pak má své podsekce:
Stíhací letouny – (xradar, YAMATO, Tempík, Reisen):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=216
Bombardovací a bitevní letouny – (Haness, YAMATO):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=217
Ostatní letouny – (Kačermiroslav):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=218
Různé – (od Haness, Ikala, Lord a YAMATO):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=220
A starší neaktualizovaný článek od Fatale:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1180

O Německé obrněné technice je možné se na Palbě dozvědět na tomto odkaze v subkapitolách zde http://www.palba.cz/viewforum.php?f=138
Tanky a stíhače tanků:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=116
od Sa 58, YAMATO, TonyHazard.
Samohybná děla http://www.palba.cz/viewforum.php?f=117 také od Sa 58 a YAMATO.
Mnoho dalších věcí, jako jsou OA – Obrněné Automobily - na tomto odkaze http://www.palba.cz/viewforum.php?f=17 také od Sa 58.
Z letecké techniky jsou to především v subkapitole Luftwaffe
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=20
u Stíhacích letadel http://www.palba.cz/viewforum.php?f=112
monografie Hans S a YAMATO, stejně jako u Bombardovacích a bitevních http://www.palba.cz/viewforum.php?f=113
a u Ostatních http://www.palba.cz/viewforum.php?f=192
je to pak Tunac, Haness, Hans S a YAMATO.
Vybavení letounů http://www.palba.cz/viewforum.php?f=193je od Ikala, Eda a Sa 58.

O Itálii jsou pak jednotlivé subkapitoly zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=142


Případné doplnění a diskuzi směřujte prosím na tento odkaz:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=4743
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Západní fronta 1939-1945“