XII. díl. Itálie 1943 až 1945. Č 70

Moderátoři: michan, Pátrač

Odpovědět
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6811
Registrován: 28/10/2005, 13:43

XII. díl. Itálie 1943 až 1945. Č 70

Příspěvek od michan »

XII. díl. Itálie 1943 až 1945. Č 70.

Schéma amerického 12. leteckého velitelství a 15. leteckého velitelství bombardovacího letectva k 1. listopadu 1943.

Obrázek

Pokračujme dál ve vzniku nového plánu bombardovací letecké ofenzívy – CBO, která se formovala v konci roku 1943 a v prvních třech měsících roku 1944. Vznikala i s pomocí analytické studie čestného plukovníka letectva Solly Zuckermana a hovoříme o ní již na konci Č 69: http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=5024
Nová letecká ofenzíva měla celkový vliv i na hlubší a bezpečnější blízkou leteckou podporu amerických pozemních sil na frontě v Itálii. Nejen to, právě v Itálii na přelomu let 1943 až 1944 se rodila souhra mezi USAAF a pozemními jednotkami USA. Souhra, která se projevila nejvýrazněji po prvních týdnech „Operace OVERLORD“ a pokračovala až do roku 1945, aby se později stala legendou ve všech válečných konfliktech vedených Spojenými státy (je jasné, že občasné chyby se staly, ale v globále byla letecká podpora pozemního vojska velice důležitá a prospěšná).
Abychom lépe pochopili válku v Itálii 1943 až 1944 pokračujme dál v rozboru plánu leteckého bombardování zázemí Wehrmachtu v Itálii, když nyní pokračuji taktickou metodou bombardování mostů, tunelů, náspů a průkopů.
Sledujme dál vývoj myšlení spojeneckých leteckých generálů, sledujme dál vývoj strategie a taktiky leteckých úderů na přelomu roku 1943 a v prvních měsících roku 1944.
Ve studii pro novou leteckou ofenzívu se hovoří dále o tom, že na každých 190 bojových letů připadl jen jeden přesný zásah při bombardování mostu. Studie říkala, že italské mosty se výrazně odlišovaly svou konstrukcí a tím i svou zranitelností. Italské mosty většinou představovaly jen malé cíle – průměrné rozměry byly 9 x 90 metrů. Bylo proto zapotřebí i 10 leteckých útoků, které provádělo nejméně 30 letadel, aby byla zajištěna pravděpodobnost zásahu 82,2%. Jenomže italské mosty byly konstruovány tak, že stále ještě je bylo mnohdy po zásahu možno použít, byť třeba jen po malé úpravě. Ve své studii Solly Zuckerman ( *1904 - +1993)
Solly Zuckerman v Tobruku v roce 1943.

Obrázek

dospěl k závěru, že taktické bombardování by se proto mělo praktikovat jen v průběhu bitvy, a to jen v blízkosti bojiště.
Již jsme říkali, že v prvních dvou týdnech února CCS ve Washingtonu dával najevo netrpělivost s probíhající válkou v Itálii. Vytýkaly 15. Skupině armád v Itálii především nehybnost bojů a malé územní zisky. V souvislosti s tím 10. února 1944 navrhl generál Arnold v dopise veliteli letectva ve Středomoří Eakerovi, aby pro bombardování využil svých 2 900 letadel, která měl k dispozici na válčišti a která měla prorazit Spojencům cestu do údolí řeky Liri. V dopise mu Eaker odpověděl, že i kdyby to provedl, armáda by letecké údery nestačila patřičně využít. 1/Argumentoval mu tím, že by u pozemních armádních štábů (v tomto případě štáb americké 5. A) potřeboval mít předsunuté oddíly, které by dodaly přesné údaje o vytyčených lokalitách bombardování, a které by je musely předat s náležitým předstihem jeho leteckým štábům. 2/ Dalším argumentem bylo, že úderné oddíly by musely být připraveny vyrazit do útoku hned po skončení bombardování, aby využily ochromení zbombardovaného nepřítele. A tady Eaker vyjádřil jasné pochybnosti, že by tyto důležité body armádní štáby pozemního vojska zajistily. My víme, že tehdy Eaker zastával konvenční leteckou strategii výškového plošného bombardování, které by odřízlo bránícího se nepřítele na bojišti. Případně ho zcela zničilo. V názoru ho podporoval i velitel celého válčiště v Středomoří Maitland Wilson se štábem, který takto provedl i únorovou analýzu, když 25. února 1944 vydal Wilson generální směrnici, která, jak víme, se rozcházela s Hardingovým (generál Harding byl od ledna novým náčelníkem štábu 15. Skupiny armád generála Alexandera v Itálii, který po neúspěších První a Druhé bitvy o Cassino nechal ještě dojet již rozběhnutou Třetí bitvu, ale zároveň už plánoval Velkou jarní ofenzívu - nejprve na duben, a později na květen 1944) plánem Velké jarní ofenzívy. Tehdy uvedl, že takové operaci by mělo dominovat letectvo, čímž podporoval Eakerovy názory.
V té době však CCS dospěla k názoru, že Eakerův plán bombardování komunikací a zázemí by nepřinesl rychlé výsledky a podpořila tehdy Arnoldův plán na využití těžkých bombardérů u Cassina. Dokonce premiér Jejich Veličenstev Churchill celý Wilsonův plán bombardování zkritizoval a naopak schválil Hardingovu Velkou jarní ofenzívu. Churchillovi se jen nelíbilo, že by u Cassina mělo dojít k bojové přestávce. Všechny tyto koncepce a protichůdné názory, které jsem předtím popsal, ovlivnily právě průběh „Třetí bitvy o Monte Cassino“ – „Operaci DICKENS“, která tak vlastně byla kompromisem protichůdných názorů.
Ani generál Eaker a ani jeho zástupce, britský letecký maršál sir John Slessor, si od bombardování Cassina příliš neslibovali. Také generál Alexander nečekal, že silné spojenecké letectvo nějakým zásadním způsobem přiškrtí, nebo zásadně omezí přísun německých zásob, ale protože CCS požadovala v Itálii územní zisky a stavěla se zásadně proti opotřebovacím bojům, které pohlcovaly lidskou sílu a materiál, a protože generál Clark svým názorem podpořil CCS, souhlasil generál Alexander s nasazením těžkých bombardérů i u Cassina. Souhlasil také s novým Eakerovým plánem na bombardování komunikací v době od března do května 1944, kdy nakonec měla začít „Operace DIADEM“ – „Velká Jarní ofenzíva“ (nebo také Velká Květnová ofenzíva).
Samotné bombardování města Cassina mělo provizorní a experimentální ráz, protože většina představitelů letectva USAAF v něj neměla příliš důvěru. Generál Alexander však zastával názor, že každé bombardování před útočícími jednotkami ušetří životy vojáků. Stejné si myslel i generál Freyberg, který měl vždy velký zájem na tom, aby byli ušetřeni jeho Novozélanďané, ale i Indové v jeho Novozélandském sboru. Později mnozí z účastníků řekli, že si tehdy mysleli, že experimentem nemají co ztratit a že není rozumné oponovat doporučení CCS ve Washingtonu.
Již jsme hovořili o tom, že v březnové ofenzívě se štáb 5. A dopustil chyby, kterou již mezi První a Druhou bitvou o Monte Cassino bylo bombardování opatství, neboť jej Němci využili nejen propagačně, ale i později rozvaliny i jako dobrou obranu. Stejná chyba bylo i ono březnové bombardování těžkými bombardéry města Cassina před Třetí bitvou. Těžké bombardéry byly příliš nepřesné, aby mohly poskytovat blízkou podporu pozemním vojskům. Přes tohle všechno se po Třetí bitvě snesla veškerá kritika na pozemní armádu, které se vytýkalo:

- Volba letových tras neproběhla s ohledem na terén a na rozmístění vlastních jednotek.
- Pozemní armáda jasně neuvedla, jakého účinku má letectvo dosáhnout.
- Především se však poukazovalo na to, že pozemní vojska po bombardování nevyrazila včas do útoku.


V této souvislosti bylo řečeno, že při budoucích bombardovacích akcích musí být vymezen kratší časový interval, kdy budou pozemní vojska nasazena, aby se využilo momentu překvapení ochromeného nepřítele.
Generál Slessor a generál Eaker se vyjádřili tak, že pozemní armáda neměla právo očekávat od bombardování lepší výsledky, než jakých se dosáhlo při mnohem mohutnějších akcích na Západní frontě od Cassina, když tyto dva případy nelze srovnávat. U Britů se nezvratně potvrdilo, že když bylo bombardování intenzivní, přesné a krátkodobé a když na něj bezprostředně navázal útok tanků a pěchoty, přineslo to většinou úspěch. Kdežto u Cassina, při březnové ofenzívě, bylo bombardování nepřátelských pozic dlouhodobé a žalostně nepřesné a nástup pěchoty byl pozdržen, takže se němečtí obránci stačili vzpamatovat. Stačili vyběhnout z krytů a připravit všechny zbraně k obraně. Tehdy ještě nebyla vyvinuta žádná procedura, která by koordinovala situaci tak, že po těžkých náletech by vyrazila pěchota do útoku. Tehdy totiž ještě neexistovala speciální komunikační síť, jaká se pak vyvinula při spolupráci mezi pozemním vojskem a taktickým letectvem.
Generál Eaker postupně dospěl k rozumnému závěru, že posádky strategických bombardérů nebyly vycvičeny k úzké kooperaci s pozemními jednotkami. Bylo nutné zapracovat na tom, aby se tak stalo. Jeden příklad kdy se to podařilo byl, když nastala nouze – při těžkém útoku německých tanků u Salerna. Zatím generál Eaker prosazoval taktické letectvo, které si u Cassina vedlo daleko lépe. Na podporu svého stanoviska podnikl Eaker okamžité kroky. To, aby se zlepšila komunikace mezi pozemní americkou 5. A a 12. velitelstvím letecké podpory. A protože potřeboval podpořit svůj plán na bombardování německého týlu, byl plán, který spustil 19. března 1944 pod kódovým označením „Operace STRANGLE“, připojen ke strategickému cíli v Zuckermanově zprávě ještě taktický cíl, na základě odůvodnění, že střední bombardéry jsou na konci roku 1943 přesnější, než bývaly na počátku bojů amerického letectva v 2. světové válce.
Naposledy upravil(a) michan dne 12/12/2011, 10:57, celkem upraveno 2 x.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6811
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

XII. díl. Itálie 1943 až 1945. Č 71.

Spojenecká bombardovací „ Operace STRANGLE“, která vlastně vyplňovala mezeru v období mezi Třetí bitvou o Monte Cassino( Operace DICKENS), v březnu 1944 a onou Čtvrtou bitvou o Monte Cassino ( Operace DIADEM- Velkou Jarní ofenzívou – závěrečnou ofenzívou), v květnu 1944, byla vlastně přípravou pro onu „ poslední bitvu o Gustavovu linii“ pro „Operaci DIADEM“. Cílem „Operace STRANGLE“ bylo přinutit bombardováním Němce, aby pro nedostatek zásob přerušili veškeré bojové operace v prostoru jižně od Říma. Němci popírají, že by se to Spojencům podařilo. Spojenci naopak říkají, že se to ve velké míře podařilo, i když ve skutečnosti sami sobě dokazovali, že letectvo Spojenců je tou rozhodující zbraní na bojišti v Itálii.
Generálové Harris, Arnold, Spaatz

Obrázek


a možná i Eaker tehdy věřili, že podobným způsobem lze zajistit, aby nebyla nutná, nijak zvlášť bojem proložená „Operace OVERLORD“ – Vylodění v Normandii, pokud se podaří CBO dotáhnout do logického závěru. Generálové letectva si představovali, že vojska, která by se po CBO vylodila v Normandii by zjistila, že leteckou bitvou mezitím byla vybojována taková situace, že strádající Němci nedostatkem zásob nejsou schopni žádného dlouhodobého odporu…!!!
Ale „Operace STRANGLE“ měla zároveň ještě i třetí cíl:
Jednalo se o jakýsi operační test s vyhlídkou na podobný program v Normandii. Operaci STRANGLE si tehdy sledovali důstojníci všech spojeneckých štábů přes zpravodajská hlášení ULTRA (z Enigmy vyhodnocená hlášení o CBO, ověřená z ostatních zdrojů). Z ULTRA byli důstojníci informování o opravách škod v německém zázemí v Itálii, o odklonech německé zásobovací dopravy na silniční síti v Itálii a o pohybech německého pobřežního loďstva, které provádělo zásobování.
Bohužel hlášení si nepředávaly štáby pravdivě!
Hlášení hovořila o totálním bombardování zázemí německé obrany, která se jevila jako zničená, ale bohužel spojenecká rozvědka silně nadhodnocovala vše, co bylo pří bombardování zničeno. Zároveň zpravodajské štáby Spojenců naprosto podcenily mimořádné schopnosti německého týlu, který dokázal zorganizovat nouzové přesuny zásob všeho druhu, které včetně oprav škod prováděl hlavně v nočních hodinách.
Ale co bylo nejdůležitější - ukázal se onen přebytek železničních kapacit, které popsala právě studie čestného plukovníka Zuckermana. Další kapacity, které Němci při nouzovém zásobování svých jednotek v „Gustavově linii“ v onom období březen až květen 1944 využívali, byla doprava zásob pomocí pobřežních člunů, které zásobovaly v době CBO „Operace STRANGLE“ v Itálii, německé jednotky až do vzdálenosti 30 km od pobřeží cestou přes menší přístavy a pláže.
V březnu 1944 bylo také velké množství dní se špatným počasím, CBO nemohla probíhat každý den, docházelo tedy i k několikadenním prodlevám a toho také Němci obratně využili.
Když potom Spojenci přešli v dubnu 1944 na bombardování taktických cílů v rámci „Operace STRANGLE“ – se zaměřením na mosty a železniční seřadiště – přinášelo to určité úspěchy, ale procento zásahů bylo menší, neboť se útočilo na menší objekty.
Jeden z důstojníků USAAF Gordon Saville dne 20. dubna 1944 svému příteli ve Washingtonu řekl, cituji:

„Mrhání silami s jakými se pokoušíme zasahovat z velkých výšek železniční tratě a mosty, je prostě neuvěřitelné.“

Dále pak vyjádřil svůj názor, že jmenované cíle by mělo bombardovat stíhací bombardovací letectvo, které by si ověřovalo úspěšnost zásahů a zároveň poukázal na to, že se nedá ještě bombardovat v noci, neboť nemají noční střední bombardéry, což je dle něho vážná chyba, když přímo řekl, cituji:

„Žalostně jsme zanedbali a stále zanedbáváme, výcvik a přípravu nočních jednotek na bombardování zblízka a přímou podporu vojsk. Na to se výborně hodí letoun B-25, avšak jednotka nemůže létat ve dne i v noci.“
Zdrojem je zde: Základna letectva Bolling. Historické oddělení USAAF. 168. 7001-102; 20. duben.

Ještě o těch nepravdách si řekněme, že když zpravodajští důstojníci, kteří prováděli analýzy leteckých fotografií, úmyslně zveličovali účinky náletů. To, aby podpořili optimistické zprávy pro vyšší důstojníky, kteří upřednostňovali taktické cíle před strategickými.
Jeden historik, který se onou dobou zabýval – Eduard Mark – který měl k dispozici kompletní sadu německých dokumentů místa a doby, napsal zprávu o „Operaci SRANGLE“, ve které porovnává negativní zhodnocení, jaká se předkládala u Němců s přehnaně optimistickými spojeneckými, k nimž zřejmě zavdaly podnět politické ambice tehdejších hlavních představitelů USAAF. Tak onen Mark například zjistil, že Němci posílali ke svým divizím v Itálii zásobovací vlaky z Rakouska z oblasti severně od alpských průsmyků a pak v místech severně od Říma, občas severně od Florencie, a dokonce pak nad severně položenými Apeninskými průsmyky, je překládaly na nákladní automobily. To jasně ukazovalo, že bombardování železničních seřadišť nebylo tak důležité. Zároveň však samozřejmě ukázalo na to, že v té horní části Itálie bylo CBO úspěšné, neboť ho Němci nevyužívali.
Pravdou bylo, a ukázaly to německé dokumenty, že němečtí zásobovači právě v období březen, květen 1944, přes své kvalitní improvizace, výrazněji nedoplnili muniční sklady v předsunuté oblasti fronty. Muniční sklady, které vyprázdnila První, Druhá a Třetí bitva o Monte Cassino. Německé dokumenty ukázaly, že po celý duben a květen byly stavy munice ve skladech za „Gustavovou linií“ nebezpečně nízké. Dokonce Němci v nich přiznávají, že ofenzíva německé 14. A proti americkému 6. as u Anzia, nebyla v březnu 1944 obnovena proto, že Němci měli nedostatek munice. Zároveň německé dokumenty ukázaly, že generál von Senger později doporučil, aby byl jeho 14. ts stažen z „Gustavovy linie“ v květnu 1944 právě pro nedostatek munice ve skladech. Z této analýzy Marka bylo jasné, že nebýt „Operace STRANGLE“, i když to tehdy v březnu, dubnu, květnu a červnu 1944 ještě spojenecké štáby nedocenily, byla by německá dělostřelecká a minometná palba mnohem účinnější.
Zároveň je zde, ale třeba říci, že je také pravdou, že právě před „Operací DIADEM“ se všechny spojenecké jednotky v Itálii také potýkaly s nedostatkem munice, i když ne takovým, jako Němci. Dokonce generál Alexander, velitel 15. Skupiny armád v Itálii, musel v dubnu 1944 odletět do Velké Británie, aby si tam vymohl dostatek střeliva pro „Operaci DIADEM“ – „Velkou Jarní ofenzívu“( všechen materiál se shromažďoval tehdy především pro Operaci OVERLORD). Pokud by měli Spojenci dostatek střeliva pro děla již v březnu a dubnu 1944, mohla jejich děla ve spojení s CBO mnohem více narušit německou obranu před „Operací DIADEM“.
Ale tady si ještě řekněme, že i když zazněla všechna tato fakta o německých nedostatcích munice a zásob, Němci tohle za důvod porážky nepovažovali. Německé pozemní síly totiž tvrdí ve svých hlášeních, že při obraně území během - „Operace DIADEM“ - nebyly znevýhodněny nedostatkem munice. Oni se totiž při obraně svých úseků vojensky takticky stahovaly k muničním skladům, takže se munice nemusela převážet během denního světla do bojových linií po silnicích, které ovládalo spojenecké letectvo.
V celém hlášení nechce Mark říci, že by „Operace STRANGLE“ – CBO v Itálii březen až květen 1944 – znamenala promarněné úsilí Spojenců. To proto, že Němci stejně přišli při bombardování o spoustu materiálu a zároveň museli spotřebovávat cenné zásoby paliva pro přepravu materiálu všeho druhu. Zároveň poukazuje na to, že pro zásobování svých vojsk v Itálii museli Němci nasadit mnohem více pracovních sil a prostředků.
Zároveň však spojenecké štáby dospěly po důkladné analýze k tomu názoru, že takováto bombardovací operace, která zasáhla německé zásobování v Itálii v březnu až květnu 1944 měla být spuštěna dřív – tedy v lednu a únoru 1944. V oné době by to znamenalo zastavení zásob, zejména pak přepravu německých jednotek mezi „Gustavovou linií“ a Anziem, Lombardskou plání a Anziem a Anziem a mezi Středomořskými frontami. I když měly lednové a únorové německé přesuny v zimních podmínkách pomalý a těžkopádný průběh, nedokázalo je spojenecké letectvo zabrzdit leteckými útoky.
K problému pak podotkl plukovník Zuckerman, že bombardování zázemí bylo ve skutečnosti účinné jen v těsném sepětí s pozemními operacemi, které, jak víme, od druhé poloviny března do začátku „Operace DIADEM“ v měsíci květnu neprobíhaly.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6811
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

XII.díl. Itálie 1943 až 1945. Č 72.

Právě letecká kampaň v Itálii – „Operace STRANGLE“ – měla posloužit generálu Spaatzovi, který chtěl na ní všem leteckým štábům ukázat, že existuje uplatnění taktického letectva. To přesto, že to bylo v rozporu se studií plukovníka Zuckermana – útoky na mosty byly neefektivní. Před OVERLORDEM pak probíhala diskuze, co může splnit taktické letectvo a co strategické letectvo, když Harris a Spaatz, kteří CBO řídili z Velké Británie, se pokoušeli zabránit nasazení svých těžkých bombardérů ve Francii jenom ve prospěch Eisenhowerovy přípravné bombardovací kampaně pro OVERLORD.
A nyní se dostaneme k tomu nejdůležitějšímu – zrodu spolupráce letectva s pozemním vojskem.
Řekli jsme si, že již koncem roku 1943 a na začátku roku 1944 docházelo díky opatření generála Eakera ke zlepšení komunikace mezi 5. A a americkým 12. taktickým leteckým velitelstvím (bylo to do té doby 12. velitelství letecké podpory – 12th Air Support Command), kdy ještě probíhalo plánování a potom v lednu První bitva o Monte Cassino.
Úplným začátkem rodící se spolupráce letectva a pozemního vojska však bylo školení v USA.
Totiž právě v lednu 1944 dorazila do školícího střediska ve Fort Benningu v Georgii skupina britských leteckých důstojníků, která zde měla americkým důstojníkům z řad letectva a pozemního vojska přednášet právě o spolupráci letectva s pozemním vojskem.
První letecký důstojník britské RAF začínal svou přednášku slovy, která nenechala nikoho na pochybách, oč půjde, cituji:

„Pokládáme se za vyslance, neboť jsme zjistili, že pozemní a vzdušné síly žijí ve zcela odlišných světech a že styční důstojníci od letectva se u pozemních sil pokládají za vyslance cizí mocnosti…!!!“

Na počátku si však řekněme, že i u britské armády se spolupráce pozemních jednotek a RAF rodila také pomalu, ale Britové byli přece jenom v předstihu, neboť její praktické provádění probíhalo od roku 1939, kdy Velká Británie vstoupila do války ( na rozdíl od USA, které začalo bojovat až po Pearl Harbouru, až po 7. prosinci 1941).
I když byly RAF i britské pozemní jednotky samostatnými složkami – jejich příslušníci nosili i odlišné uniformy – naučily se jednotlivé složky od roku 1939 respektovat své zájmy a cíle – porazit nepřítele vzájemnou spoluprácí. No a v lednu 1944 přijeli britští letečtí důstojníci a důstojníci pozemního vojska Velké Británie přednášet Američanům ze stejných složek, neboť prakticky do ledna, února 1944 si obě složky v armádě USA stále udržovaly mezi sebou nezávislost a pozemní jednotky si stále ještě chtěly získat kontrolu nad USAAF. Britové jim během školení ukazovali, že mají společný cíl – porážku nepřítele. Toho lze dosáhnout jedině, když armádní důstojníci přiznají důstojníkům letectva rovnocenné postavení. Obě strany musí projevit diplomacii a spolupracovat spolu.
V britské armádě se prakticky letecká podpora ve skvělé podobě projevila, až když leteckého maršála, separatistu, Arthura „Maori“ Coninghama nahradil konstruktivní a vstřícný vicemaršál Harry Broadhurst, který se zasadil o zlepšení letecké podpory RAF pro britskou 8. A.
A právě díky tomuto školení v USA a také podporou generála Clarka z 5. A a generálmajora P. Saville, byl v Itálii prosazen volnější výklad tzv. „Operační bible armádního letectva“, onoho předpisu FM 100-20, který, jak jsme si řekli, stavěl blízkou leteckou podporu pozemnímu vojsku až na třetí místo – to znamená na poslední místo v pořadí priorit….
V americké armádě ono horší postavení leteckých důstojníků u pozemního vojska (americký systém přiznával leteckým důstojníkům u pozemního vojska horší postavení, než tomu bylo u britské armády) bylo nutno přehlížet a generál Clark a Saville spolu uzavřeli dohodu v zájmu, cituji:

„Jistých praktických opatření, která vyústila ve vzájemné pochopení a úzké pracovní vztahy mezi velitelstvími.“

Podle této dohody musela pozemní armáda vždy jasně uvést, co od letectva požaduje, jaké cíle chce zničit a letectvo se mělo rozhodnout jak a čím tento záměr provede.
Letci měli vždy vyčlenit letadla pro potřebu armádních jednotek, i když ona letadla nepodléhala pozemnímu vojsku, ale stále letectvu.
Měl to být pragmatismus, který se tehdejším Američanům zdál neamerický. Důležité však bylo, že u bojujících Američanů stále platilo – jakmile si vzal Američan něco do hlavy, pochopil nutnost a smysl, překonal všechny překážky a úkol splnil.
Již v dubnu 1944 si generál Eaker napsal, cituji:

„Při takových operacích musí pozemní síly jimž je poskytována podpora, beze zbytku chápat možnosti a omezení nasazeného letectva. Nyní se na tomto bojišti (v Itálii, jako zkušebně – moje poznámka) realizuje program výměny personálu mezi pozemními vojsky a letectvem, který má dlouhodobě za cíl lepší poučenost leteckých a pozemních složek o problémech těch druhých.“

Právě na tohle, výše popsané, všichni v Itálii, u smíšené 5. A generála Clarka dávno čekali a tahle změna přišla skutečně včas. V dubnu 1944 se v Itálii zlepšilo počasí a 5. A a 8. A začaly s plánováním a výcvikem jednotek pro Velkou Jarní ofenzívu – „Operaci DIADEM“.
Tady si řekněme jednu zásadní věc – bylo to první jaro pro spojenecké jednotky v Itálii (Spojenci vstoupily do Itálie v září, tedy na podzim a musely vlastně v Itálii bojovat v těch nejhorších obdobích – Podzim, Zima).
A právě na jaře, v novém období, měli Spojenci zúročit všechny své špatné zkušenosti z vylodění a třech bitev u Cassina a proměnit je ve vítězství. Když se podíváme na mapu (Mapa k 31. březnu 1944

Obrázek

), zjistíme, že již od konce března došlo k přeskupení. Britská 8. A se posunula více doleva - do území, které patřilo předtím, jako bojiště, 5. A. Smíšenou americko-britskou 5. A opustily neamerické divize s výjimkou francouzských a britských jednotek na anzijském předmostí, což také přispělo i ke zlepšení letecké podpory. Jakmile se pak spojenecká fronta dala do pohybu, mělo strategické bombardování ustoupit bombardování taktickému a letecké podpoře pozemních vojsk. Do výzbroje leteckých jednotek podporujících ofenzívu byl jako hlavní zbraň zaveden stíhací bombardér Republic P - 47 – Thunderbolt
http://www.palba.cz/viewtopic.php?p=113 ... 52b#113385
skvěle na Palbě zpracovaný kolegou Farky. Letoun, který létal vyzbrojený jednou 450 kg pumou, osmi kulomety ráže 12,7 mm a ve stále větší míře používal rakety místo pum. Dalším letounem byl P - 51 Mustang
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=609
, jehož typ F-6, nesl fotoaparát K 22 na pořizování snímků z výšek 1 800 až 2 400 metrů. Dále pak i P – 38 Lightning
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1023
označovaný jako F-5, létal v minimální výšce 5 400 metrů a rovněž prováděl fotografický průzkum. Taktické letecké velitelství disponovalo také středními bombardéry North American B-25 Mitchell http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=549
V Itálii se v dubnu a květnu 1944 narodila, a po OVERLORDU byla vylepšena blízká letecká podpora amerického letectva ve prospěch pozemních jednotek.
Nejdůležitější pro úspěch blízké letecké podpory bylo, začlenění pozorovatelských a zpravodajských složek až do těch nejnižších pater pozemní armády – až na úroveň úderných oddílů, pluků a praporů.
Vždyť v dřívějších dobách se například vytyčovala bezpečnostní linie bombardování pro pozemní armádu, která vedla ve vzdálenosti 8 až 16 km před čelními pozemními jednotkami. Vývoj je vidět i v tom, že u Cassina už byla tahle bezpečnostní linie bombardování 900 metrů (1 000 yardů). Za touto bezpečnostní linií se již k cíli nenacházelo žádné předsunuté kontrolní stanoviště, které by předávalo informace, nebo řídilo bombardování. Nešlo proto tehdy hovořit o žádné „blízké podpoře“. Věci se měnily k lepšímu, když již při velké květnové ofenzívě – „Operaci DIADEM“ – vešel v platnost konečně zdokonalený systém. Ten systém v sobě zahrnoval již u amerického 2. as a 6. as, jakož i u Francouzského expedičního sboru (prakticky u celé 5. A), zavedení jak pozemních, tak vzdušných kontrolních stanovišť – s využitím lehkých letadel.

Blízkou leteckou podporu armády USA v Itálii si dokončíme příští pondělí.

Použité podklady:

Duce – Anatomie jedné kariéry – Luboš Taraba.
Adolf Hitler a jeho cesta k moci – Rainer Zitelmann.
Nacismus – Alessandra Minerbiová – editor: Flavio Florani.
Pakty Stalina s Hitlerem – výběr z dokumentů 1939 a 40 – Naše vojsko.
Přísně tajné 3/99, 4/99, 3/05 a 3/08.
HPM ročník XIV. – Ivo Pejčoch – Těžký křižník Canarias.
Září 1938 – Role a postoje spojenců ČSR – Miloslav John.
Dějiny světa, svazek IX – L. I. Zubka, A. M. Zubinský a G. N. Sevosťjanov.
Dějiny světa, svazek X. – V. V. Kurasov, A. M. Někrič.
Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině 2. světové války – Len Deighton.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Blitzkrieg od Hitlerova nástupu po pád Dunkergue - Len Deighton.
Druhá světová válka – John Keegan.
Polské tažení Hitler a Stalin rozbíjejí Polskou republiku – Janusz Piekalkiewicz.
Tanková válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Letecká válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Námořní válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Historie německé armády 1939 – 1945 – Philippe Masson.
Slovenská armáda 1939 – 1945 – Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal.
Hitlerovi válečníci – Guido Knopp.
Německé obrněné jednotky – Horst Scheibert.
Hitlerovy elitní jednotky – Lucas Cooper.
Němečtí parašutisté ve II. světové válce – Volkmar Kühn.
Operace Jubilee, Dieppe 1942 – Norman Franks.
Narvik – Donald Macintyre.
Ocelová lavina – Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak.
Bitva o Británii – Leonard Mosley a redakční kolektiv Time-Life Books.
Černí andělé, Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Historie válek – David Brownstone a Irene Franck.
Neznámé špionážní operace KGB – Mitrochinův archiv – Christopher Andrew, Vasilij Mitrochin.
Den D, 1944, Hlasy z Normandie – Robin Neillands, Roderick de Normann.
Druhá světová válka den za dnem – Donald Sommerville.
Svět ve válce 1939 – 1945 – Dr. Duncan Anderson, Dr. Stephen Badsey, David Chandler, Dr. Paddy Griffith, Sean McKnight, Gary Sheffield.
Marcel Jullian – Bitva o Británii – červenec-září 1940
Alan Cooper – Cíl Drážďany.
Boje o Itálii 1943 až 1945 – Dominick Graham a Shelford Bidwell.
Hitlerovy horské jednotky – James Lucas.
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1176,
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1179
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1193
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1209
a v nich následné diskuze.
Miloš Hubáček – Bitva u Matapanu.
Jaroslav Hrbek – Tobruk 1941.
Janusz Ledwoch – Afrikakorps.
Paul Carell – Lišky Pouště.
Janusz Piekalkiewicz – Rommel – Tajná válka v Africe.
Dwight David Eisenhower – INVAZE DO EVROPY.
Harry C. Butcher – TŘI ROKY s EISENHOWEREM.
Jiří Brož – STŘEDOMOŘÍ V OHNI DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLKY.
Další související historická literatura.
Mé dlouholeté poznámky a mapy.
Z webu www.Palba.cz je použito jako podklad a upoutávka:
V subkapitole – Armády 1918 – 1945 u Francie zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=143
a zde jednotlivé sekce:
a) Pozemní a cizinecká legie – (články od Kačermiroslav, Sa 58 a Bruno):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=160
b) Letectvo – ( články YAMATO, Kačermiroslav a Fatale):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=161
c) Námořnictvo – (ovládal Norad – Nelson):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=162
d) Opevnění a bunkry – (od Bruna a Lorda):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=48
Aby pak důležitou smlouvu o porážce Francie z 22. června 1940 dodal Kačermiroslav v sekci
e) Ostatní:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3463

V subkapitole – Armády 1918 – 1945 pak nalezneme - Británie viz zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=139
kde jsou pak jednotlivé sekce, a v nich potom musíš otevřít - Pozemní vojsko:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=154
tam teprve otevřeš Obrněná technika – (především YAMATO, TonyHazard a Easy_Company) zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=241
aby pak ještě následovaly odkazy od Sa 58:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3351
a Thór:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2936
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2892
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2821

Royal Navy (především Norad – Nelson a také trochu Mikhassel. Dralno):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=153
Letectvo:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=99
pak má své podsekce:
Stíhací letouny – (xradar, YAMATO, Tempík, Reisen):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=216
Bombardovací a bitevní letouny – (Haness, YAMATO):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=217
Ostatní letouny – (Kačermiroslav):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=218
Různé – (od Haness, Ikala, Lord a YAMATO):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=220
A starší neaktualizovaný článek od Fatale:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1180

O Německé obrněné technice je možné se na Palbě dozvědět na tomto odkaze v subkapitolách zde http://www.palba.cz/viewforum.php?f=138
Tanky a stíhače tanků:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=116
od Sa 58, YAMATO, TonyHazard.
Samohybná děla http://www.palba.cz/viewforum.php?f=117 také od Sa 58 a YAMATO.
Mnoho dalších věcí, jako jsou OA – Obrněné Automobily - na tomto odkaze http://www.palba.cz/viewforum.php?f=17 také od Sa 58.
Z letecké techniky jsou to především v subkapitole Luftwaffe
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=20
u Stíhacích letadel http://www.palba.cz/viewforum.php?f=112
monografie Hans S a YAMATO, stejně jako u Bombardovacích a bitevních http://www.palba.cz/viewforum.php?f=113
a u Ostatních http://www.palba.cz/viewforum.php?f=192
je to pak Tunac, Haness, Hans S a YAMATO.
Vybavení letounů http://www.palba.cz/viewforum.php?f=193je od Ikala, Eda a Sa 58.

O Itálii jsou pak jednotlivé subkapitoly zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=142

Případné doplnění a diskuzi prosím směřujte na tento odkaz:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=4743&start=20
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Západní fronta 1939-1945“