XII. díl. Itálie 1943 až 1945. Č 124.

Moderátoři: michan, Pátrač

Odpovědět
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6811
Registrován: 28/10/2005, 13:43

XII. díl. Itálie 1943 až 1945. Č 124.

Příspěvek od michan »

XII.díl. Itálie 1943 až 1945. Č 124.

Závěr a bilancování.

Mapa celého tažení Spojenců v Itálii od září 1943 do května 1945.


Obrázek


Když končila válka v Itálii, zastínily vše události, které byly tehdy mnohem sledovanější, jako byla smrt Adolfa Hitlera, o chvíli později pak "Bezpodmínečná kapitulace" Německa,
výbuchy atomových pum v Hirošimě a Nagasaki a následná kapitulace Japonska.
V paměti lidstva celého světa toho o Itálii moc nezůstalo. Snad jen matný dojem o zpackaných operacích, jako bylo vylodění u Anzia a zničení opatství na Monte Cassinu. Britská říše a lidé v ní, kteří prožili mnohé porážky, vzpomínali ještě tak na Dunkerque, dobytí Singapuru a bitvy s Rommelem v Západní poušti v Africe. Američané se zabývali válkou v Pacifiku a porážkou Japonska, no a začínala glorifikace a vzpomínka na "Operaci OVERLORD", neboť osvobodit severozápadní Evropu a porazit Německo byl cíl, který si kladla americká armáda (pochopitelně stejně jako Britové), když vyplouvala na druhou stranu Atlantiku.
Italské tažení? Tak to bylo pro většinu, něco takového, jako mezihra, něco na odvrácení pozornosti. Když tohle říkám, hovořím o tom, čím se většinou zabývali běžní obyvatelé vítězného světa, když mysleli na ony nejzávažnější události války ( mimo své denní reality po válce).
Jinak tomu bylo s historiky, pro které byla i válka v Itálii stálým předmětem zájmu. Mimo hlavních válečných událostí chtěli historici vědět, proč se válka v Itálii vyvíjela tak jak se vyvíjela. Pomalu dospěli při prvních zjištěních k tomu, že jakmile se nějaká válečná operace jednou zahájí, může se vyvinout úplně jinak, než byla původně zamýšlena. Válečná operace žije vlastním životem - racionální omezený cíl, náhle nabere svůj vlastní nekontrolovaný spád (viz. bod č 3. v Č 1:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=4742
). Historici diskutovali o cíli tažení a války v Itálii a o otázce, která nikdy nebyla zcela a beze zbytku zodpovězena:
Byly správně zúročeny nasazené vojenské prostředky vržené na italské bojiště?
Když bychom chtěli na otázku odpovědět, musíme utvořit alespoň nějaký základ. Tím základem je, že vojenské doktríny britské i americké armády byly v zásadě stejné. Oběma armádám sloužilo italské tažení na odvrácení pozornosti při té nejdůležitější operaci, na které se Spojenci shodli - Vylodění v západní Evropě - "Operace OVERLORD". V roce 1942, 43 byli ještě natolik slabí, že mohli jen odvracet pozornost při shromažďování sil. Mohli tak zkoušet nově vznikající divize v boji, čímž je zároveň v boji cvičili.
V podstatě se štáby obou armád neustále zabývaly tzv. Východním tažením a Západním tažením, když tzv. "Výchoďáci" chtěli do Evropy vkročit přes Balkán (patřil sem částečně i Winston Churchill) a "Zápaďáci" chtěli do Evropy vstoupit přes Francii (patřil sem americký náčelník štábu CCS generál Marshall).
Řekněme si, že i když Churchill nebyl zcela zprvu přesvědčeným zastáncem "Operace OVERLORD", i on chápal v roce 1943, že spojenecké jednotky nejsou vůbec připraveny co do množství a materiálového zabezpečení provést invazi do západní Evropy (názor, že Spojenci nejsou připraveni v roce 1943 vstoupit velkou invazí do Evropy potvrdily zkušenosti s vyloděním na Sicílii, ale i v září 1943 u Salerna, při kterých vyšly najevo závažné nedostatky. Nedostatky nejen ve spojeneckém plánování, materiálovém zabezpečení, ale i při realizaci samotných bojových operací. Na druhé straně, jak americká, tak britská strana pochopily, že si nemohou v roce 1943 dovolit nečinnost, která byla v roce 1943 z politického a morálního hlediska nepřípustná. Spojenci věděli, že musí co nejdříve podniknout nějaké ofenzivní bojové operace, které by přesvědčily obyvatelstvo západní Evropy, které žilo uvnitř a vně hranic Třetí říše, že zdi kolem vězení lze prolomit a že západní armády dokáží porazit Wehrmacht na evropské pevnině, nejen tedy ve vzdálené Africe a na pobřežních ostrovech ve Středomoří. Zároveň tím plnili slib daný Rudé armádě a Stalinovi dle svých tehdejších možností. V roce 1943 Itálie představovala jediné místo, kde se mohli Spojenci, při tehdejších možnostech, s jistotou uchytit).
Historici pak hodnotili kriticky boje v Itálii, když říkali, že na jedné straně stály tehdy prořídlé německé divize, které se všechny až na hrstku elitních německých td,, SS, parašutistů a divizí pancéřových granátníků, přemisťovaly většinou pěšky, když svá děla a materiál po většinu tažení převážely s využitím koní a od podzimu 1943 se musely obejít prakticky bez letecké podpory. Na druhé straně pak stály bohatě vyzbrojené spojenecké jednotky, které počítaly své tanky a děla na tisíce a dělostřeleckou munici na milióny. Ke všemu měly ještě podporu silného taktického letectva. To nebylo vše při výčtu spojeneckých výhod. Totiž spojenecké armády se mohly spoléhat i na svou důmyslnou logistickou infrastrukturu, rozprostírající se napříč Středomořím - od Maroka na západě po Suez na východě. Historici se dál zabývali tím, že generál Alexander měl jako hlavní úkol poutat síly Němců v Itálii, aby je nemohly použít proti Rudé armádě. Jenomže to ve skutečnosti vypadalo skoro tak, že to byl polní maršál Kesselring, kdo poutal generála Alexandera.
Málo je známa varianta, se kterou přišel na konferenci "QUADRANT" v roce 1943 Winston Churchill, který dokonce navrhoval, že když se budou boje v Itálii špatně vyvíjet, zastaví se Spojenci na dosažené linii, která by vedla dostatečně daleko od letišť v jižní Itálii. Letišť, která Spojenci potřebovali k vedení kombinované bombardovací ofenzivy proti Němcům v Evropě. Linie fronty by byla dostatečně opevněna a obsazena množstvím vojsk, které by stačily na jejich udržení. Zde historici diskutovali o tom, proč štáby návrh zamítly - kdyby byla posádka příliš slabá, Němci by určitě zaútočili; kdyby byla posádka dost silná, aby linii uhájila, nemohli by Spojenci uvolňovat obranné síly pro jiná místa. Kdyby posádka takové statické linie setrvala dlouho v naprosté pasivitě, utrpěla by její morálka. Jen pouhé hlídkování by přispívalo k znechucení vojáků, kteří nelibě nesli mrhání silami a ztrátami bez efektu zisku území.

Řekli jsme si, že generál Alexander měl v první řadě za úkol upoutat v Itálii co nejvíce jednotek německého Wehrmachtu. Řekněme si zde něco statistických čísel, abychom viděli, s jakým úspěchem cíl plnil.
Spojenecké jednotky od 3. a 9. září 1943 do 2. května 1945 urazily vzdálenost 1 300 km, což je vzdálenost, která dělí Kalábrii od Brennerského průsmyku, skoro přesně za 20 měsíců. Po většinu těchto dvaceti měsíců, Spojenci bojovaly a podnikly 5 připravených ofenzív, nebo také 6 ofenzív, pokládáme-li Anzio za samostatnou operaci. Po celou dobu bojů měli Spojenci nad Němci početní převahu, ačkoli to nebylo bezprostředně zřejmé. Německá "Skupina armád C" měla v červenci roku 1943 stav 195 000 mužů, v červenci 1944 měla 411 000 mužů a 439 000 vojáků měla v roce 1945, v době, kdy polní maršál Kesselring zastával funkci vrchního velitele Západ (OB West), nepočítáme-li do stavu italské jednotky v Ligurii. Podle používaného koeficientu, který tehdy stanovoval poměr bojových složek vůči zásobovacím na bojištích německé armády jako 84,5% , mohlo být do závěrečné bitvy nasazeno celkem 339 480 německých vojáků. Podkladem je zde: M. van Creveld - Fighting Power, str. 55 až 58.
Americké statistiky uvádějí stav americké 5. A, včetně britské části za posledních dvanáct měsíců války, ve výši 359 565 mužů a v případě britské 8. A zaokrouhlený údaj 190 000 mužů. Pokud by tedy 60% 5. A a 70% 8. A tvořily bojové jednotky, potom by z čísel 216 000 a 133 000 bylo možno získat celkový počet spojeneckých vojáků - 349 000 vojáků. Cituji dále z historických pramenů:

"Přitom celkové množství spojeneckých vojsk - po započtení velitelství a štábů spravujících komunikační linie, personálu letectva a logistické infrastruktury, která sloužila jako základna pro operace za mořem - činilo 1 677 000 osob. Stanovíme-li 'divizní podíl', tzn. podělíme-li celkové disponibilní množství počtem divizí, pak zjistíme, že americká armáda měla větší nadbytek sil, než britská a obě na to byly nesrovnatelně lépe než armáda německá (také tento údaj je jako ukazatel nepostačující, protože nebere v úvahu 'nedivizní' vojska, jako byly samostatné tankové brigády a dělostřelectvo armád a sborů, pokud by nebyly při kalkulacích speciálně zohledněny, ale slouží jako užitečný koeficient účinnosti. Ovšem moderní armáda potřebuje rozsáhlou a účinnou logistickou podporu, opravárenské dílny, nemocnice, jednotky pověřené ubytováním posil, oddychové tábory atd., má-li zůstat dlouhodobě účinná. Proto je velký 'podíl' stejně tak indikátorem účinnosti jako mrhání lidskou silou). Tyto údaje svědčí o tom, že vlastní síly nasazené v boji na obou stranách byly početně zhruba rovnocenné. Spojenečtí velitelé se nepokoušeli (alespoň ne příliš důrazně) provádět 'probírky v týlu', aby získali více mužů pro uplatnění na bojišti.
Druhým způsobem stanovení relativní bojové síly je srovnání počtu divizí v bojové zóně a na bojišti jako celku, ale přitom musíme mít na zřeteli již zmíněné upozornění, že předepsané stavy, obvyklé stavy, dostupnost a palebná síla zbraní se u německých divizí značně lišily. Divize přítomné v bojové zóně jsou důležitým číslem, protože i když měl Kesselring větší zálohy, než Alexander, musel vyčlenit jistý počet divizí na zabezpečení komunikací před partyzány, zastrašování protiněmecky naladěné populace na průmyslovém severu a jako stráž proti obojživelným operacím v týlu."
Podkladem je zde: Jackson - The Battle for Italy, Příloha E, str. 332 až 333.
Naposledy upravil(a) michan dne 16/4/2012, 06:47, celkem upraveno 1 x.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6811
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

XII. díl. Itálie 1943 až 1945. Č 125.

Dle oficielního historika uvedeného na konci předchozího článku je sestavena tabulka divizí v Itálii, která vypadá takto:

Tabulka počtu divizí v Itálii 1943 až 1945.

.................................Spojenci boj. zóna.......Němci boj. zóna................Celkem něm. divizí


Rok 1943 - 44....................18................................15........................................23

"Oper. DIADEM"..............25................................18........................................24

Gótská linie........................20................................22........................................26

Rok 1945...........................17.................................19........................................21

Tady si musíme připomenout, že u Němců nebyla divize jako divize, když některé z tehdejších Kesselringových záložních divizí byly sice druhořadé, ale byly stejně dobře použitelné v nouzových případech, což prokázaly například u Anzia. V tabulce uvedená čísla divizí však ještě nejsou úplná, neboť to, že se Spojenci vylodili v Itálii pociťoval Hitler i jako ohrožení Balkánu. Bál se případné intervence v Řecku, nebo Jugoslávii a musel reagovat i na bojovou činnost jugoslávských partyzánů. Co je tím míněno nejlépe vyjádřil německý generál Sigfried Westphal, který řekl, že v oblasti (myšleno jižního křídla zahrnujícího Itálii a Balkán) byla kvůli zajištění bezpečnosti umístěna asi "jedna pětina všech německých pozemních sil, tedy něco přes 40 německých divizí všeho druhu". I když některé německé divize měly méně těžkých zbraní a lze říci, že by na hlavních frontách Západu a Východu nebyly v kritických bojích plně bojeschopné, stejně musíme říci, že kvalitní němečtí důstojníci poddůstojníci a vojáci, kteří zde byli dislokováni (Balkán, Itálie) nemohli být použiti tam kde byli nejvíce třeba, neboť stále hovoříme o tom, jak poutalo italské bojiště Němce.
Třetí důvod jak porovnat upoutávání Wehrmachtu v Itálii je říci si statistiku a ukazatele vzájemného poměru padlých, raněných a nezvěstných. Berme i zde uvedená čísla s určitou rezervou a zároveň si řekněme, že různé armády používaly různé systémy počítání. Ne ve všech armádách byl pojem padlý nutně zahrnut mezi ty, kteří zemřeli na zranění a ranění, kteří zůstali trvale neschopní se nemusí odlišovat od raněných, kteří se k jednotce vrátili. Je třeba také vzít v úvahu, že Němci se po celou dobu tažení v Itálii nacházeli neustále na ústupu, proto nemuseli přesně určit kolik jejich tzv. "nezvěstných" padlo v boji, nebo skončilo v zajetí. V statistikách nejsou zahrnuty případy neurózy v důsledku bojového vyčerpání, i když se jednalo o stejné bojové ztráty, které způsobily kulky nepřítele. Psychiatři Britů i Američanů o psychickém životě vojáků za 2. světové války zpracovali celé studie, kde autoři konstatovali, že, cituji:

"Stejně jako se průměrné nákladní auto po jistém počtu kilometrů opotřebuje, platí to i pro vojáka v boji - uváděný údaj je 200-240 bojových dní (10 bojových dní odpovídá 17 kalendářním). Na seznamu ztrát nekončili nutně zejména mladí a nedostatečně motivovaní vojáci, ale častěji mladí velitelé a vyznamenaní veteráni. Někteří z nich utrpěli nenapravitelné újmy, třebaže stále mohli vykonávat práce mimo frontovou linii. Mnozí z pacientů byli 'neefektivní' již po 140-180 dnech v poli."

Srovnávací údaje, které byly provedeny na britské straně činily 400 dní, což historici přičítali britské politice "uvolňování /individuálních případů/ z boje", a častým odpočinkům a střídání. Totiž v americké 5. A mohl americký voják trávit ve frontové linii bez přestání 20 až 40 dní, ale často i 30 až 40 a příležitostně i 80.
Hodnověrný americký historik, pak říká, že, cituji:

"Přibližná suma spojeneckých padlých, raněných a pohřešovaných v Itálii za dobu od 9. září 1943 (vylodění u Salerna) až do konce bojů v Itálii (2. května 1943) byla 312 000 vojáků z toho podíl připadající na americkou 5. A činil 188 746 a na britskou 8. A 123 254 mužů."

Když si vezmeme dva příklady z národních armád, zjistíme například, že, cituji:

"kanadské ztráty utržené mezi vyloděním na Sicílii a odjezdem z bojiště dne 25. března 1945 byly vyčísleny na 26 254 vojáků; Francouzi utrpěli při 'Operaci DIADEM' a následném pronásledování nepřítele ztráty ve výši 22 171 mužů.
Generál Alexander ve své závěrečné zprávě konstatoval, že celkové německé ztráty činily 536 000 vojáků, kam zřejmě spadala spousta zajatců, kteří byli odvedeni při finálním debaklu. Historik americké armády, jenž vychází z oficiálních německých zdrojů (které zahrnovaly poměrně nízké ztráty v řadách Waffen-SS, letectva a válečného námořnictva a možná neobsahovaly ani údaje z posledních dubnových dnů roku 19445), cituje menší cifru než Alexander - 434 646 osob, která zahrnovala 46 067 padlých, 172 531 raněných a 214 048 nezvěstných. Zdálo by se tedy, že vzájemný poměr ztrát vyznívá ve prospěch spojeneckých armád, což je v rozporu s uznávanou teorií, že obrana je ekonomičtější způsob vedení boje. Vysvětlení možná spočívá v tom, že Němci přímo fanaticky vyznávali obranu formou protiútoků, a určitě i v tom, že Spojenci disponovali drtivou palebnou silou: dle názoru mnoha Němců mnohem mohutnější palebnou silou, než jakou kdy zažili na východní frontě, kde generálové Rudé armády při plánování palby počítali dělové hlavně připadající na jeden kilometr po stovkách. Spojenecké ztráty utržené během mnohem kratšího tažení v severozápadní Evropě se vyšplhaly na 766 294 osob a jen v bitvě o Normandii pozbyly pozemní jednotky 209 672 vojáků, z toho 39 976 padlých, oproti německým ztrátám ve výši 240 000 vojáků a dalším 210 000, kteří skončili v zajetí.
Je tedy zkrátka jasné, že podle chmurné řeči čísel vypovídajících o úbytku sil, bylo spojenecké snažení v Itálii přínosem a ztráty Spojenců nebyly v Itálii přehnaně kruté."


V historickém bádání padl mýtus, ve kterém se říkalo, že úkol, kterým pověřilo CCS Alexandera byl pevně daný. Zjistilo se, že je to příliš zjednodušené, neboť cíl se opakovaně měnil - nejdříve měli západní Spojenci v plánu dosáhnout laciného vítězství v Itálii. Pak chtěli také dát důkaz Rusům, že se v Evropě doopravdy bojuje, v zápětí pak v další fázi se jednalo o podporu strategické bombardovací kampaně (získání letišť u Foggie) a nakonec o upoutání německé "Skupiny armád C v Itálii".
Z německého úhlu pohledu existovaly dvě hrozby. Po stránce operační se Kesselring nejvíce obával, během celého italského tažení, obojživelného vylodění Spojenců někde v týlu za jeho křídly. Hitler si uvědomoval jak je celá jeho Třetí říše ohrožena z Balkánu. Jen když by využili všech těchto hrozeb, mohli Spojenci dosáhnout toho, že by v Itálii rychle zvítězili. Pokud by Spojenci správně využili vyloďovací plavidla, vyhnul by se generál Alexander opotřebovacím bitvám ve stylu západní fronty, boji v říčních údolích a na strmých horských svazích. Mohl by rozvrátit celou Kesselringovou pečlivě zkoncipovanou obrannou strategii - ústup bojem. Jsou to jen pokud by, kdyby, která by znamenala debakl Němců v Itálii. Nestalo se.
Na závěr se historici shodli na tom, že, cituji:

"válka v Itálii byla nevyhnutelná od okamžiku, kdy se ve Francouzské severní Africe soustředila po 'Operaci TORCH' anglo-americká vojska. Teprve později se zjistilo, jako ostatně vždy, že je snazší válku začít, než ji ukončit."

Takto svá slova zakončují i dva význační historici, které jsem průběžně při psaní Války v Itálii 1943 až 1945 hodně používal, která napsaly ve své skvělé knize - Boje o Itálii 1943 až 1945 - Dominick Graham a Shelford Bidwell a jejichž díla si vysoce cením.

Nyní věnuji 3 týdny dostudování "Operace OVERLORD", abych počátkem května dal již prvé články na Palbu.


Použité podklady:

Duce – Anatomie jedné kariéry – Luboš Taraba.
Adolf Hitler a jeho cesta k moci – Rainer Zitelmann.
Nacismus – Alessandra Minerbiová – editor: Flavio Florani.
Pakty Stalina s Hitlerem – výběr z dokumentů 1939 a 40 – Naše vojsko.
Přísně tajné 3/99, 4/99, 3/05 a 3/08.
HPM ročník XIV. – Ivo Pejčoch – Těžký křižník Canarias.
Září 1938 – Role a postoje spojenců ČSR – Miloslav John.
Dějiny světa, svazek IX – L. I. Zubka, A. M. Zubinský a G. N. Sevosťjanov.
Dějiny světa, svazek X. – V. V. Kurasov, A. M. Někrič.
Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině 2. světové války – Len Deighton.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Blitzkrieg od Hitlerova nástupu po pád Dunkergue - Len Deighton.
Druhá světová válka – John Keegan.
Polské tažení Hitler a Stalin rozbíjejí Polskou republiku – Janusz Piekalkiewicz.
Tanková válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Letecká válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Námořní válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Historie německé armády 1939 – 1945 – Philippe Masson.
Slovenská armáda 1939 – 1945 – Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal.
Hitlerovi válečníci – Guido Knopp.
Německé obrněné jednotky – Horst Scheibert.
Hitlerovy elitní jednotky – Lucas Cooper.
Němečtí parašutisté ve II. světové válce – Volkmar Kühn.
Operace Jubilee, Dieppe 1942 – Norman Franks.
Narvik – Donald Macintyre.
Ocelová lavina – Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak.
Bitva o Británii – Leonard Mosley a redakční kolektiv Time-Life Books.
Černí andělé, Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Historie válek – David Brownstone a Irene Franck.
Neznámé špionážní operace KGB – Mitrochinův archiv – Christopher Andrew, Vasilij Mitrochin.
Den D, 1944, Hlasy z Normandie – Robin Neillands, Roderick de Normann.
Druhá světová válka den za dnem – Donald Sommerville.
Svět ve válce 1939 – 1945 – Dr. Duncan Anderson, Dr. Stephen Badsey, David Chandler, Dr. Paddy Griffith, Sean McKnight, Gary Sheffield.
Marcel Jullian – Bitva o Británii – červenec-září 1940
Alan Cooper – Cíl Drážďany.
Boje o Itálii 1943 až 1945 – Dominick Graham a Shelford Bidwell.
Hitlerovy horské jednotky – James Lucas.
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1176,
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1179
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1193
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1209
a v nich následné diskuze.
Miloš Hubáček – Bitva u Matapanu.
Jaroslav Hrbek – Tobruk 1941.
Janusz Ledwoch – Afrikakorps.
Paul Carell – Lišky Pouště.
Janusz Piekalkiewicz – Rommel – Tajná válka v Africe.
Dwight David Eisenhower – INVAZE DO EVROPY.
Harry C. Butcher – TŘI ROKY s EISENHOWEREM.
Jiří Brož – STŘEDOMOŘÍ V OHNI DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLKY.
D – DAY OPERACE OVERLORD, dle nakladatelství Salamander
Books Ltd, Londýn.
Další související historická literatura.
Mé dlouholeté poznámky a mapy.
Z webu www.Palba.cz je použito jako podklad a upoutávka:
V subkapitole – Armády 1918 – 1945 u Francie zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=143
a zde jednotlivé sekce:
a) Pozemní a cizinecká legie – (články od Kačermiroslav, Sa 58 a Bruno):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=160
b) Letectvo – ( články YAMATO, Kačermiroslav a Fatale):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=161
c) Námořnictvo – (ovládal Norad – Nelson):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=162
d) Opevnění a bunkry – (od Bruna a Lorda):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=48
Aby pak důležitou smlouvu o porážce Francie z 22. června 1940 dodal Kačermiroslav v sekci
e) Ostatní:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3463

V subkapitole – Armády 1918 – 1945 pak nalezneme - Británie viz zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=139
kde jsou pak jednotlivé sekce, a v nich potom musíš otevřít - Pozemní vojsko:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=154
tam teprve otevřeš Obrněná technika – (především YAMATO, TonyHazard a Easy_Company) zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=241
aby pak ještě následovaly odkazy od Sa 58:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3351
a Thór:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2936
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2892
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2821

Royal Navy (především Norad – Nelson a také trochu Mikhassel. Dralno):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=153
Letectvo:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=99
pak má své podsekce:
Stíhací letouny – (xradar, YAMATO, Tempík, Reisen):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=216
Bombardovací a bitevní letouny – (Haness, YAMATO):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=217
Ostatní letouny – (Kačermiroslav):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=218
Různé – (od Haness, Ikala, Lord a YAMATO):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=220
A starší neaktualizovaný článek od Fatale:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1180

O Německé obrněné technice je možné se na Palbě dozvědět na tomto odkaze v subkapitolách zde http://www.palba.cz/viewforum.php?f=138
Tanky a stíhače tanků:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=116
od Sa 58, YAMATO, TonyHazard.
Samohybná děla http://www.palba.cz/viewforum.php?f=117 také od Sa 58 a YAMATO.
Mnoho dalších věcí, jako jsou OA – Obrněné Automobily - na tomto odkaze http://www.palba.cz/viewforum.php?f=17 také od Sa 58.
Z letecké techniky jsou to především v subkapitole Luftwaffe
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=20
u Stíhacích letadel http://www.palba.cz/viewforum.php?f=112
monografie Hans S a YAMATO, stejně jako u Bombardovacích a bitevních http://www.palba.cz/viewforum.php?f=113
a u Ostatních http://www.palba.cz/viewforum.php?f=192
je to pak Tunac, Haness, Hans S a YAMATO.
Vybavení letounů http://www.palba.cz/viewforum.php?f=193je od Ikala, Eda a Sa 58.

O Itálii jsou pak jednotlivé subkapitoly zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=142


Případné doplnění a diskuzi prosím směřujte na tento odkaz:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=4743&start=40
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Západní fronta 1939-1945“