I.díl. Italský fašismus. Etiopie. Č 25.

Moderátoři: michan, Pátrač

Odpovědět
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6811
Registrován: 28/10/2005, 13:43

I.díl. Italský fašismus. Etiopie. Č 25.

Příspěvek od michan »

I.díl. Italský fašismus. Č 25. Etiopie.

Díl I.

Část 25.

Etiopský panovník, císař Haile Selassie I. (*1882 - + 1975) tvrdil, že poprvé slyšel o úvahách Italů, tedy Mussoliniho, že se chce „pomstít za Aduu“ (italská armáda byla v roce 1896 poražena habešskými oddíly u města Adua) již koncem roku 1924, když byl na návštěvě v Evropě. Tehdy ještě nebyl císařem (císařem se stal v roce 1930), ale byl nazýván titulem; ras (kníže) Tafari, syn rasa Makonnena, jednoho z významných vojevůdců a vítězů od Adue.

Císař Haile Selassie I.

Obrázek


Jeho slova potvrzuje i italský generál Emilio de Bono, který také říká, že Itálie mohla na Etiopii (dříve používaný název byl Habeš) skutečně zaútočit již v roce 1924, ale zároveň dodává, že ještě nebyla Itálie vojensky připravena. Tehdy mělo být záminkou k válce povstání jednoho z kmenových etiopských náčelníků (rasů). To přesto, že to byla i Itálie, která pomohla Etiopii dostat se v roce 1923 do Společnosti národů.
Fašistická Itálie a jmenovitě v ní Mussolini, uvažovali o připojení Etiopského státu k italským africkým koloniím již od svého vítězství v roce 1922. Zároveň Mussoliniho hnala touha předvést Evropě a zvláště Německu, že Itálie není tou Itálií, kterou může porazit kde kdo. Že Mussolini Etiopii chtěl o tom svědčí i dohoda z roku 1925, kterou Britové nechávají Italům část Etiopie jako sféru vlivu.
V prvních letech vlády se Duce domníval, že Etiopii může ovládnout nejprve ekonomicky a poté politicky, jako se mu to povedlo s Albánií. To však nefungovalo.
Čáru přes rozpočet Mussolinimu udělal Negusa (Negusa – král, později Negusa Nagast – král králů – císař) Haile Selassie I., svým nástupem v roce 1930 na etiopský trůn.
Haile Selassie I. se nechtěl smířit s britsko-italskou smlouvou, kterou Etiopie nepodepsala a která se jí, ale týkala ( již tady byla podobnost s Mnichovem a kdo ví co hledat jich nalezne postupně víc, ústupky VB a Francie a další).
Přestože byl vázán smlouvou o přátelství s Itálií z roku 1928, příliš přátelsky se etiopský panovník k Italům nechoval. Haile Selassie I. například dovolil pronikání japonského a amerického zboží do Etiopie, aby tak čelil italské liře a italskému zboží. To samozřejmě štvalo italské podnikatele a to zvláště v době velké hospodářské krize, kdy se snažili najít odbyt všude i v Africe, v Habeši.
Mussolini měl o válce proti Etiopii jasno, když říkal, cituji:
„Kdy? Jak? To nedokáže nikdo říci, kolo dějin se ale točí velmi rychle. V současném historickém období je fakt války společně s doktrínou fašismu rozhodujícím elementem postavení státu a národního hospodářství.“
Všechna shromážděná fakta nasvědčují tomu, že Mussolini rozhodl o vojenském řešení v Etiopii někdy v roce 1932, když odvolal Dina Grandiho z ministerstva zahraničí. Hovoří pro to nejvíce zvláště cesta ministra kolonií de Bona do Afriky. Náplní této cesty, byla příprava vojenských operací a zahájení příprav na agresi z Eritreje a Italského Somálska. Pomalu se začínaly v Eritreji a Italském Somálsku rozšiřovat karavanní stezky na průjezd nákladních automobilů a průchod vojska, směrem k etiopským hranicím. Také se obnovovaly a modernizovaly letiště a přístavy Masawa (Eritrea) a Mogadišo (Italské Somálsko) a i letiště na dalších místech těchto dvou italských kolonií. Souběžně s těmito přípravami se množí útoky na italské konzuláty na etiopském území, když samozřejmě jejich původce není znám.
První plány na útok proti Etiopii vypracovává italský generální štáb už začátkem roku 1933. Tehdy však ještě mezinárodní situace nedovoluje začít a ani italské ozbrojené síly nemají vše připraveno. Teprve od dubna 1934 začíná italský generální štáb připravovat detailní plány útoku, které jsou hotovy v prosinci 1934.
Jako na zavolanou (vyprovokován) se odehraje 5. prosince 1934, na etiopsko-somálské hranici, spíše hranici italského vlivu (viz. mapa), ozbrojený incident mezi domorodým somálským oddílem pod italským velením a etiopskými pohraničními jednotkami. Incident byl boj, při kterém Italové vedle kulometů a děl nasazují i svá letadla. Na straně Somálců a Italů je 30 mrtvých a raněných, Etiopové uvádí svých 270 mrtvých a raněných.
Itálie i Etiopie se s tímto incidentem obrací na Společnost národů, aby nalezla viníka.
Haile Selassie I. chce celý incident smést ze stolu, neboť tvrdí, že území Wal-wal je stejně etiopské a že útok zinscenovali Italové. Samozřejmě Mussolini tvrdí pravý opak.
Protože tam probíhají boje, nemůže mezinárodní komise SN do lokality vůbec jet a Mussolini má záminku k válce.

Nejprve si řekněme něco o samotném Etiopském (Habešském) císařství v 30. letech.
Etiopie 30. let je slabě vyvinutý feudální stát, který je koloniálními zábory Anglie, Francie a Itálie obklopen jejich koloniálními državami, kterými je mu odříznut přístup k moři (viz. mapa - Anglicko-egyptský Súdán, Italská Eritrea, Francouzské Somálsko, Britské Somálsko a Italské Somálsko). Rozpory mezi evropskými velmocemi jsou tak ostré, že si Etiopie udržuje samostatnost a nestává se kolonií. Dokonce v roce 1923 se s pomocí Francie a Itálie dostane do Společnosti národů.
Etiopie 30. let má 10 miliónů lidí, kteří patří k různým kmenům a mluví různými jazyky. Hlavní obživu obyvatelstva Etiopie tvoří zemědělství. Příznivé podmínky, jako obrovské stepní rozlohy, jsou ideální pro chov dobytka. Ovšem etiopské zemědělství 30. let je na velmi nízké úrovni. Obdělávání půdy se od dob hlubokého dávnověku takřka nezměnilo. Habešští zemědělci dál používají velice primitivní nářadí – ze dřeva, z kostí a kamene. Železná motyka je v Etiopii vzácností, většinou se používají dřevěné hole, když na jejich konci je někdy železný hřebík. Etiopský rolník odevzdával svému feudálovi až 1/3 úrody a 1/5 dobytka. Mimo toho platil také vysoké daně církvi a státu. Etiopie 30. let používá také práce otroků. Jsou to většinou zajatci z válek, jež mezi sebou vedou etiopští feudálové, nebo z válečných nájezdů proti africkým kmenům, které žijí v sousedství etiopských hranic. Otroci pracují výhradně v domácnostech feudálů – rasů – knížat. Největší rasové jich mívali i několik tisíc.
Etiopie 30. let patřila svou úrovní a množstvím průmyslové výroby k posledním na světě. Vlastní průmysl v Etiopii neexistoval – byla to jen domácká a řemeslnická výroba.
Hospodářské a finanční pozice v Etiopii patřily cizímu kapitálu. Cizincům patřilo všechno – jediná etiopská železnice, banky, všechny větší i menší obchodní a obchodně průmyslové firmy. Vliv Francie, Anglie a Itálie byl pociťován i v politice. V mnoha vládních orgánech byli přímo zaměstnáni občané Francie, Anglie a Itálie jako nenahraditelní odborníci.
Administrativně se Etiopie dělila na 7 provincií, které se jen nerady podřizovaly úřední moci – císaři.
V čele provincií stáli „rasové“ (feudální knížata). Hlavou státu byl jak jsme si řekli císař nazývaný Negusa Nagast (král králů). Od roku 1916 byl skutečným vládcem Etiopie ras Tafari Makonnen, syn rasa Makonnena, jednoho z významných vojevůdců vítěze od Aduy, císaře Menelika II.. Nejprve vládl jako regent, později byl korunován za neguse (krále), a v roce 1930 po smrti císařovny Zawditu, se stal císařem a přijal jméno Haile Selassie I. Haile Selassie I. byl představitelem skupiny tzv. „mladoetiopů“, kteří vyjadřovali zájmy rodící se etiopské buržoazie a části feudálů – stoupenců pokrokových reforem. Mladoetiopové se snažili Etiopii sjednotit a upevnit její nezávislost.
Císař Haile Selassie I. vyhlásí po svém nástupu do čela státu pak v roce 1931 ústavu, jež měla především centralizovat státní správu a likvidovat feudální roztříštěnost. To mělo zabránit vnitřním sporům, jež propukaly nejvíce právě v době, když nastupoval on, jako panovník na trůn (klasický boj o moc a nástupnictví).

Mussoliniho a fašistickou Itálii lákala Etiopie z mnoha důvodů. Ať to byly již surovinové zdroje, nebo výhodná strategická poloha. Jestliže Itálie obsadí Etiopii, může pak spojit všechny své kolonie (viz. mapa Eritrea, Italské Somálsko) do jedné, ve své východní Africe, čímž si tam podstatně upevní své pozice. Tyto italské državy se pak mohou stát nástupištěm proti anglickým koloniím v Africe, klínem, který by oddělil Anglo-egyptský Súdán od Britského Somálska, které by tak bylo trvalou hrozbou Velké Británie ve Středozemním moři. Ale ono i obsazení vysokohorského jezera Tana, kde pramení Modrý Nil, by Itálii umožnilo kontrolovat celý závlahový systém v Súdánu i v Egyptě.
Všechny tyto agresivní plány proti Etiopii maskuje fašistická Itálie zprvu smlouvou o přátelství a arbitráži z roku 1928. Smlouva slouží k tomu, že přímo v Etiopii vytváří Itálie své agentury (špionážní), když posílá do Etiopie misionáře a „odborníky“ a podplácí guvernéry, rasy v jednotlivých provinciích.
Od podzimu 1934 je vše trochu jinak. Itálie je otevřenější. Do Eritree a Italského Somálska putuje válečný materiál, letadla a tanky.

Technika fašistické Itálie se vykládá v přístavech v Eritrei a Italském Somálsku.

Obrázek


Po incidentu ve Wal-wal a stížnosti obou států, hledá Rada Společnosti národů řešení (pro boj se tam nemůže dostat) a vyzve oba státy, aby hledaly smírné řešení a odloží projednávání otázky o několik měsíců.
Toto „Nevměšování“ Společnosti národů vyplyne ze stanovisek Francie a Anglie. Jak jsme psali již v článku č. 24, v Evropě dojde k událostem, které vyvolají schůzku ve Strese mezi Velkou Británií, Francií a Itálií (od 11. do 14. dubna 1935) a stanoviska těchto států dají vlastně Mussolinimu v Etiopii volnou ruku.
Ministr zahraničí Francie Laval se dokonce vyjádří po skončení schůzky ve Strese, cituji:
„Daroval jsem mu Etiopii.“ (myslel tím Mussolinimu).
V měsíci květnu 1935 dá Mussolini příkaz, aby si Itálie vytvořila zásoby strategických surovin, které nemá ( kaučuk, olovo, cín a chróm), na 3 roky. Přece jenom se obává sankcí Valného shromáždění Společnosti národů, ke který by mohlo být přistoupeno.
Mussolini sám později řekne, že by bývalo stačilo, aby Britové pro Itálii uzavřely Suezský průplav, a aby bylo vyhlášeno embargo na naftu.
Také Britové, které musí trochu Laval usměrnit nabízejí Itálii úmluvu na účet Etiopie. V červnu 1935 se snaží britský ministr zahraničí Antony Eden o kompromis, samozřejmě také na úkor Etiopie, když mu říká ať si obsadí jen část etiopského území a nad zbytkem země může mít faktickou kontrolu. Duce vše odmítne, neboť věří, že italská fašistická armáda si celou Etiopii obsadí sama.
Po srpnu 1935 je již v Eritrei a Italském Somálsku 267 000 italských vojáků ( 10 divizí – 5 armádních a 5 černokošiláckých ), 150 tanků a 150 letadel.
V samotné Itálii se zatím k boji připravuje další 1 000 000 vojáků.
V začátku útoku na Etiopii trochu Italy přibrzdí manévry britské flotily ve Středozemním moři, které se účastní bitevní lodě a desítky křižníků a torpédoborců a připraveno je i skoro 400 britských letadel.
Koncem září 1935 dostane Mussolini zprávu, že přípravy k útoku na Etiopii jsou dokončeny.

Plán útoku na Habeš.

Obrázek


Přes manévry britské flotily přesvědčí Mussolini italského krále Viktora Emanuela III., že je třeba válku začít a že se Itálie nemá čeho obávat. Generálu de Bonovi pak nařizuje, cituji:
„začít postupovat v prvních hodinách 3…, říkám 3. října.“
Mussolini pak sám 2. října 1935 večer vystoupí na balkón Benátského paláce a promlouvá k desetitisícům Italů shromážděných na náměstí a k miliónům, které ho poslouchají u rozhlasových přijímačů. Projev se dá shrnout do dvou vět, cituji:
„Měli jsme s Etiopií trpělivost 40 let. To stačí.“
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6811
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

I.díl Italský fašismus. Č 26. Etiopie.

Díl I.

Část 26.

V noci z 2. na 3. října 1935 překračují italská vojska, bez vyhlášení války, pohraniční řeku Mareb a vtrhnou na Etiopské území ( Mussolinimu je 52 let a dočkal se „ své války“).
Hlavní úder Italů je veden na severním směru z Eritreje na města Adigrat – Adua – Axum a dále na čáře Makale – Desje – Addis Abeba. Postup italských vojsk je vlastně veden směrem císařské cesty – silnice vedoucí z Eritreje na Addis Abebu.

Mapa útoků fašistické Itálie v letech 1935/1936.

Obrázek


Tady soustředil generál de Bono celé 2/3 italské armády (generál de Bono byl velitelem do listopadu 1935, pro pomalý postup je pak jmenován vrchním velitelem italské expediční armády maršál Badoglio).
Na jižním směru, ze Somálska, postupuje italská armáda na města Gorabej-Harar-Diredawa, pod velením generála Grazianiho. Tento jižní směr, stejně jako směr z Asabu na Desije, má druhořadý význam. Italská vojska mají na těchto vedlejších směrech poutat etiopské síly a odvrátit tak jejich pozornost od směru severního, rozhodujícího.

Italská pěchota postupuje terénem Habeše.

Obrázek


Císař Haile Selassie I. vydává hned první den války, tedy 3. října 1935, rozkaz k všeobecné mobilizaci etiopské armády. Etiopský lid se začíná shromažďovat, aby se postavil italskému fašismu, který ohrožuje jeho nezávislost.
Etiopské armádě, která má celkem 350 000 vojáků velí rasové (knížata provincií). Rasové se jen liknavě podřizují císařovu vrchnímu velení a většinou se jen starají o ochranu svého území ( jsou výjimky). Celá etiopská armáda má primitivní a podivné zásobování. Výstroj a střelivo nosí za zámožným vojákem jeho otroci a za chudým vojákem - jeho žena. Většina etiopských vojáků nemá žádnou uniformu, nemá boty – většina jich má jen svou neposlušnost, zároveň hrdost a touhu vyhnat agresora ze země.
Slabá, organizačně i technicky zaostalá etiopská armáda musí čelit náporu početných fašistických vojsk, dobře vyzbrojených, vystrojených a vybavených stovkami letadel, tanků, děl a tisíci nákladních automobilů. Samotná etiopská armáda má ještě i pušky nabíjené zepředu. Mnozí mají jen kopí. V celé armádě je jen něco okolo 2 000 kulometů, pár Oerlikonů 20mm a pár desítek protiletadlových děl větší ráže (1 z protiletadlových kanónů musel někdy obsluhovat i sám císař Haile Selassie I.) a jen 8 letadel.
I když je převaha Italů v technice přímo o století, nedaří se jim dosáhnout rychlého vítězství.
Hlavní síly etiopské armády na severu, které vedl ras Sejum působí v prostoru Aduy. Jemu podřízený ras Gugsa (císařův zeť) má se svými vojsky bránit Makale, hlavní město provincie Tigre. V severozápadní části této provincie má svá vojska ras Ajjuelu Burru, jehož úkolem je vtrhnout do Eritree.
Na jihu Etiopie zaujímají své pozice armády rasa Nesibu (v prostoru Hararu) a rasa Desta (na sever od Dolo).
Velmi brzy po zahájení válečných operací opustí ras Sejum Aduu, neboť z císařova rozkazu chce velení etiopské armády vtáhnout Italy do etiopského území. Italům se tak mají prodloužit zásobovací trasy.
Ras Gugsa, který byl Sejumovi podřízen, je Italy podplacen a přejde na jejich stranu.
Obranná linie etiopské armády na severu je tak vlastně prolomena ( část vyklizena rozkazem) hned v prvních dnech války.
Etiopské vojenské velení se pokouší situaci zachránit.
Začátkem listopadu 1935 přitáhne do prostoru jižně od Makale z Addis Abeby armáda, které velí sám ministr války Mulugeta. Do prostoru Aksumu přitáhnou vojska rasa Imru z provincie Godžam a do prostoru jižně od Aduy pak vojska rasa Kassa z Gondaru.
Všichni tito velitelé postupovali izolovaně, každý na svou pěst. Přitom však etiopská vojska využívala přírodních podmínek své země. Hornatá krajina a step velice dobře Etiopům sloužila. Etiopská armáda klade italské armádě nevídaný odpor. Etiopové nastražují léčky, přerušují italské komunikace. Pronikají do nepřátelského týlu a s Italy bojují o každý kilometr své země. Jako lovci a pastevci využívají všechny možnosti, které jim příroda nabídla. Jsou známy případy, kdy etiopští vojáci z léčky přepadávali italské tanky, vyskočili na ně a do poklopů pak házeli pytle s africkými včelami.

Italský tank na postupu Habeší.

Obrázek


I takto získali etiopští vojáci italskou techniku, kterou pak neuměli používat a museli ji zapálit (italští tankisté, pokud měli štěstí a nebyli zabiti, v panice utíkali hodně km zpět).
Válka v Etiopii se stávala válkou vleklou. V únoru 1936, po 5 měsících bojů, postoupila italská armáda na severu sotva 100 km od hranic. Podobně to vypadalo i na ostatních úsecích, třebaže se Mussolini naléhavě dožadoval rychlejšího postupu.
Italská armáda, zvláště černokošiláči, začínají běsnit, začínají bestiálně zabíjet etiopské vojáky, partyzány a i bezbranné obyvatelstvo.
Na jihu k tomu dokonce vydává generál Graziani rozkaz, který svým podřízeným nařizuje, cituji:
„Zapalujte a ničte všechno, co jen lze zapálit a zničit! Smeťte z povrchu zemského všechno, co jen lze smést!“
Italské letectvo útočí i na bezbranné vesnice, města a i nemocnice Červeného kříže.
To vše ale pořád nestačí, neboť italská armáda naráží neustále na přírodní překážky, umě vylepšené etiopskými vojáky v pasti a jejich postup je zpomalován.
Fašistická Itálie sáhne až na vrchol nehumánnosti a pošlape všechny mezinárodní úmluvy – zahájí chemickou válku. Etiopové nemají plynové masky a ani jiné obranné protichemické prostředky. Císař Haile Selassie I. ve svých pamětech tyto fašistické chemické útoky popisuje takto, cituji:
„Začalo surové bombardování. Lidé odhazovali pušky, zakrývali si tvář rukama a padali na zem…. Onoho dne zahynulo tolik lidí, že nemám odvahu vyslovit jejich počet. Téměř celá armáda rasa Sejuma byla v údolí řeky Takkaze zahubena plynem.
Z 30 000 vojáků rasa Imru se jich vrátilo do Semienu jen 15 000.
Útočili jsme proti nepřátelským kulometným hnízdům, proti nepřátelskému dělostřelectvu, holýma rukama jsme se zmocňovali tanků, vydrželi jsme letecké bombardování, ale byli jsme zcela bezmocní vůči otravným látkám, které se nepozorovaně snášely na naše ruce a obličeje.“

Ano, byly to skutečně situace, kdy stál tank, letadlo a plyn ( yperit) proti kopí.
Přesto konec války zaviní víc hrubá chyba etiopského vojenského velení, než hrubá síla běsnící italské armády.
Císař Haile Selassie I. zanechá manévrové války a přikáže koncem března 1936 vrhnout obrovské masy vojsk do zoufalé ofenzívy proti italským pozicím u jezera Ašangi. Ofenzíva Etiopů narazí na silnou obrannou linii italské bojové techniky. Italská dalekonosná děla bez problémů ostřelují vlny etiopské pěchoty, letectvo na ně shazuje bomby a otravné látky. Etiopové mají přes 8 000 mrtvých, kdežto italské ztráty jsou minimální. Bitva u jezera Ašangi je pro Etiopy prohraná.
Etiopská pravidelná armáda je rozdrcena a cesta na Addis Abebu je pro italskou armádu volná.
Haile Selassie se ještě pokoušel organizovat ústup etiopské armády, což se moc nedařilo.
Dne 5. dubna 1936 požádal etiopský císař o mír. Mussolini mu o 2 dny později, tedy 7. dubna 1936 odpověděl, že je připraven o míru jednat. Jenomže mezitím maršál Badoglio na severu a generál Graziani na jihu, zahájili rozsáhlou ofenzívu italské armády na Addis Abebu.
Z jednání o míru tak nebylo nic.
Dne 5. května 1936 vstupují italská vojska do hlavního města Etiopie Addis Abeby.
Již 2. května 1936 opustil Haile Selassie I. zemi a uchýlil se do Londýna. Velká Británie si ho pojistila, aby byl později jejím velkým trumfem, až zase začne nová hra o Etiopii.
Benito Mussolini opojen vítězstvím počká ještě 4 dny, aby pak 9. května 1936 oznámil jásajícím Italům, z Benátského paláce, že, cituji:
„Itálie má po 15ti stoletích konečně znovu impérium.“
Spokojen je i Viktor Emanuel III., který ověnčí svého diktátora tituly „il principe“ (vladař) a „zakladatel impéria“.
Dne 9. května 1936 vydává král Viktor Emanuel III. dekret o připojení Etiopie k Itálii. Brzy poté byly Etiopie, Eritrea a Italské Somálsko sjednoceny pod společným názvem – „Italská východní Afrika“.
Italsko-etiopská válka v letech 1935/36 znamenala, že bylo zabito 275 000 obyvatel Etiopie a dalších 182 000 přišlo o život za dobu italské okupace, při různých represáliích a partyzánské válce.
Podle oficielních údajů z června 1936 ztratili Italové ve válce 1 304 mužů, vedle toho bylo zabito 1 593 Libyjců a Eritrejců na italské straně ( narazil jsem i na čísla 10 000 mrtvých italských,eritrejských a somálských vojáků). Do boje nasadila Itálie postupně 390 000 vojáků a 100 000 dělníků, jako týlové sbory. Množství tanků zapojených do války se zvětšilo ze 150 asi na 300 a množství letadel, které Itálie nasadila se zvětšilo ze 150 na více jak 500.
Změna v Etiopii nastane až novou válkou, 2. světovou válkou, která je popsána zde: http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1173

Co na to všechno Svět a Společnost národů? Vždyť Etiopie byla svrchovaným mírumilovným státem a členem Společnosti národů?
Rada Společnosti národů se pod vlivem Velké Británie a Francie zabývala, nezabývala konfliktem u Wal-wal 9 měsíců - jmenovala dokonce tzv. „Výbor pěti“, který vlastně chtěl jen, aby se Etiopie vzdala nezávislosti a stala se alespoň částečně italskou kolonií. Itálie odmítla všechny „hrátky“ Společnosti národů a začala si svou válku.
Po začátku války, dne 7. října 1935 musí Rada Společnosti národů na nátlak světového veřejného mínění označit Itálii za agresora.
Dne 11. října 1935 se Valné shromáždění Společnosti národů usnese, použít vůči Itálii hospodářských a finančních sankcí a pověří koordinační výbor, aby vypracoval konkrétní návrhy. V usnesení schváleném tímto výborem mají členské státy Společnosti národů zakázáno dovážet do Itálie zbraně a některé druhy surovin (kaučuk, olovo, cín a chróm), zastavit dovoz italského zboží a neposkytovat Itálii půjčky a obchodní úvěry. My víme, že Mussolini se pojistil a suroviny má na 3 roky a půjčky a úvěry mu tolik neškodí. Mimo toho ne všechny státy se sankcí účastní. V té době se velice rozvine obchod Itálie s nacistickým Německem a také obchod s USA.
Společnost národů neudělá to nejdůležitější, nevyhlásí sankce na naftu, bez jejíhož dovozu by byla Itálie za 3 měsíce vyřízena. Tehdy se vše vysvětlovalo, že se nechce podlomit Mussoliniho režim a že se nechtějí poškodit největší naftové monopoly po „Hospodářské krizi“.
Anglo-íránská naftová společnost, americká společnost „Standard Oil“, rumunské i četné jiné koncerny vydělávaly na dodávkách nafty pro Itálii obrovské částky. Anglie a Francie by byly mohly uplatnit proti Itálii ještě jednu účinnou sankci – uzavřít Suezský průplav a odříznout tak fašistickou italskou armádu v Africe od jejích základen. O to však Velká Británie a Francie neprojevily zájem ( ústupky a zase ústupky agresorovi ).
Mimo těchto všech věcí se děly ještě jiné podivnosti. Francouzské úřady v Džibuti (Francouzské Somálsko), pod čistě formální záminkou, zadržely zbraně, které si Etiopie nakoupila, a francouzská správa železnice Džibuti-Addis Abeba je odmítla přepravit.
Zajímavý byl způsob, jak USA pomáhalo fašistické Itálii. Tak zvaný „Zákon o neutralitě“, který schválil americký Kongres 31. srpna 1935 zakazoval formálně oběma válčícím stranám nakupovat zbraně v USA. Ve skutečnosti jím byla zbavena možnosti získávat zbraně v Americe jen Etiopie, protože Itálie si klidně dál pokračovala v dovozu materiálu z USA s pomocí různých nastrčených firem.
SSSR prováděl jen proklamace a silná slova o fašismu a kapitalismu, ale faktem je, že embargo dodržoval.
Československo, jmenovitě pak Dr. Beneš, si vysloužilo v té době od Mussoliniho velké množství nadávek a nelichotivých poznámek, nejen za to, že se sankcemi řídilo, ale také za to, že sehrálo důležitou roli při přijímání sankcí vůči Itálii. Nadávky Mussoliniho nezměnilo ani to, že Československo nedodalo Etiopii už dojednanou zásilku zbraní.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6811
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

I.díl. Italský fašismus. Č 27. Etiopie.

Díl I.

Část 27.

Zbývalo ještě zrušit sankce proti Itálii.
Velká Británie sankce zrušila již 18. června 1936 a o měsíc později, tedy v červenci 1936, je zrušila i Společnost národů.
Mussolini zářil. Dosáhl svého.
Po létech čekání se konečně Duce prosadí vojensky a politicky mimo italského území. Tady nesmí chybět jeho komentář, cituji:
„Impérium je velkým morálním činem. Impérium znamená dar, který jeden národ… dává všem ostatním národům Země, dar Velké myšlenky…“
Toto velikášství stálo život stovek tisíc obyvatel chudé Etiopie a milióny jejich krajanů čekal koloniální útlak nejhrubšího zrna. I samotní Francouzi a Britové se mohli od „italských pánů“ co učit!!!
Ale Etiopové svým imperiálním pánům nic nedarovali, i když za to velice trpěli.
Jak vypadala okupace Etiopie Italy?
Ihned po vstupu italských vojsk do hlavního etiopského města Addis Abeby zveřejní maršál Badoglio provolání v němž říká, cituji:
„Etiopské obyvatelstvo půjde pod ochranou vítězného italského praporu vstříc svobodě, spravedlnosti a blahobytu.“
Krásná slova - ve skutečnosti nastolí italští fašisté v Etiopii režim koloniální loupeže, útlaku a teroru.
Italové okamžitě založí desítky státních i soukromých společností, které mají těžit přírodní bohatství okupované země.
Velké italské koncerny, jako Fiat, Pirelli, aj. zřizují v Etiopii ihned své filiálky. Okamžitě jsou rozkrádány státní pozemkové fondy a zabírána půda patřící rasům a církvi. Fašistické úřady provádí italskou agrární kolonizaci, když osidlují ve zvláštních osadách italské demobilizované vojáky a rolníky z různých italských provincií - zakládají státní velkostatky.
Okupační úřady v Etiopii zavedou robotu, při které musí každý etiopský rolník 4 dny v týdnu pracovat pro italskou koloniální vládu.
Etiopové jsou pokládáni za „nižší rasu“, jsou vystěhováváni z Addis Abeby i z jiných měst. Musí obývat zvláštní čtvrtě a nesmí používat veřejné, ani žádné jiné dopravní prostředky.
Největší teror zavládne po 19. únoru 1937, kdy 2 mladí Etiopové podniknou v Addis Abebě atentát na maršála Grazianiho.
Etiopské tiskové a informační oddělení později vydalo sborník, ve kterém čteme otřesná fakta, cituji:
„Etiopové byli přepadáváni na ulicích, v parcích, v zahradách i ve svých domech. Ke slovu přišly bomby, kulomety a pušky. Město Addis Abeba bylo obehnáno ostnatým drátem a obklíčeno vojsky. Jakmile se někdo objevil na dostřel pušky, byl ihned zabit. Všude se kupily hromady mrtvol… Domy byly podpalovány a jejich majitelé i se svými rodinami zůstali velmi často zavřeni uvnitř a byli zaživa upáleni… Tak vypadala ona humanita a civilizace, kterou přinesl do Etiopie italský fašismus.“
Ale italští fašisté se nespokojili jenom s tím – vyhlazováni byli představitelé etiopské šlechty, vojenští velitelé, inteligence – prostě všichni, kdo by byli schopni zorganizovat odpor proti okupantům. Masové vraždění v Addis Abebě přesáhlo 6 000 mrtvých a v celé zemi to bylo jen v tuto dobu přes 30 000 mrtvých.
Etiopové nic nedarovali. Ještě několik měsíců po okupaci Addis Abeby bojuje proti italským okupantům na jihu země, v provincii Sidamo, ras Desta se svými stoupenci. Toto povstání Italové rozbíjí a ras Desta je zastřelen.
Na západě, v provincii Džimma, bojuje až do konce roku 1936 ras Imru. Když je později zlomen organizovaný odpor etiopské armády, pokračují v boji partyzánské oddíly vedené svými kmenovými náčelníky. V mnoha provinciích tak neutichne partyzánský boj po celou dobu italské fašistické okupace.
Část zachráněné etiopské inteligence založí Výbor jednoty a spolupráce pro boj proti okupantům. Tisknou letáky a mají přímé spojení s partyzánskými oddíly. Pod vedením tohoto „Výboru“ pak v roce 1938 vzplane povstání v provincii Godžam, proti italským okupantům.
Nejpopulárnější byla partyzánská armáda, která operovala v prostoru Ankoberu, a které velel mladý Etiop Abeba Aregai. Tomu se podařilo sjednotit malé partyzánské oddíly v silné bojové uskupení, které mělo skoro 100 000 mužů a ovládalo celé okolí Addis Abeby. Partyzáni pod velením Aregaiho přepadali italské okupanty na cestách a stezkách, zabíjeli je, brali jim zbraně a střelivo. Italští kolonizátoři tak vlastně kontrolují jen velká obydlená centra, ovládají silnice, ale nedokáží si plně podřídit vnitrozemí. Italská armáda má během okupace mnohem větší ztráty než měla během války. V Etiopii musí Italové udržovat armádu větší než 250 000 mužů.

A jak se projevila italsko-etiopská válka v dění ve světě?
Přiostřily se vztahy francouzsko-italské a anglo-italské. Jakmile se totiž Itálie usadila v Etiopii, znovu se vytasila se svými nároky na sousední francouzské koloniální državy.

Mapa rozložení kolonií okolo Habeše - Abyssinia.

Obrázek


To podlamovalo její dočasné sbližování s Francií. Francouzské vládní kruhy náhle viděli, že „usmíření“ s Itálií je věc takřka nemožná.
Ještě více ohroženi se italskou anexí Etiopie cítí Velká Británie. Anglo – egyptský Súdán je náhle sevřen dvěma italskými koloniemi – Libyí a Etiopií. Stejně tak Britské Somálsko je nyní obklopeno italskými koloniemi, které mohou sloužit Itálii jako nástupiště pro vpád do Keni a Ugandy. Zároveň jsou také ohroženy britské vodní cesty v Rudém moři.
Velká Británie tak musí reagovat a začne se zajímat o sbližování s těmi státy ve Středomoří, které se obávají italské agrese. Především jde o Turecko.
Velká Británie tak souhlasí s tím, že podpoří požadavek Turecka, aby mu bylo poskytnuto právo mít v černomořských úžinách (Bospor-Dardanely) vojska a aby tam mohlo Turecko budovat svá opevnění.
V červnu a červenci 1936 se pak koná v Motreux mezinárodní konference, která končí podepsáním nové konvence o režimu úžin, které nahradí Lausannskou konvenci z roku 1923.
Jedním z nejdůležitějších dopadů, které měla italsko-etiopská válka na pozdější průběh 2. světové války, je sblížení Velké Británie a Egypta.
Egyptská vláda totiž nechtěla s Velkou Británií velice dlouho uzavřít smlouvu o přátelství a vojenské pomoci.
Jako přímý důsledek italské anexe Etiopie, je náhle podepsána anglo-egyptská spojenecká smlouva z roku 1936.
Tato anglo-egyptská smlouva z roku 1936 uzákoní, na velmi dlouhou dobu, okupaci Egypta anglickými vojsky (především se touto smlouvou Egypt brání útoku a případné okupaci fašistickou Itálií).


Opačný důsledek, dokonce se dá říct, že přímý vliv na začátek 2. světové války má italsko-etiopská válka v tom, že dojde k mnohem většímu a rychlejšímu sblížení Fašismu a Nacismu v Itálii a Německu. První projev tohoto sblížení se projeví již v roce 1936 ve společné intervenci Itálie a Německa, proti republikánskému Španělsku.
Hlavním rysem začátků italsko-německého sbližování je ta skutečnost, že se italská politika začíná stále více podřizovat zájmům německého fašismu. Německo po celou dobu italské války v Etiopii podporovalo Itálii surovinami, morálně a politicky.
Ještě však bylo třeba narovnat vztahy mezi Německem a Itálií v jejich nedohodě o Rakousko.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6811
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

I.díl. Italský fašismus. Č 28. Etiopie.

Díl I.

Část 28.

Ještě jeden zoufalý pokus, jak pomoci své zemi i sám sobě, podnikne svržený etiopský císař Haile Selassie I. Promluví o této válce ve Společnosti národů. Ale i zde, na půdě Společnosti národů, jej Mussolini pronásleduje, chce ho zesměšnit a potupit. Nařídí italským novinářům, aby Haile Selassie vypískali.
Mussolini skutečně žádné výčitky za zvěrstva a napadení Etiopie neměl, svědčí o tom i jeho slova, cituji:
„Byli jsme nemorální, jak říkají, když jsme napadli Neguše. Zvítězili jsme a stali jsme se morálními, morálnějšími.“
O závěr celého drama, které se jmenovalo „Etiopská válka“, se postarají sami členové Společnosti národů, když hlasováním odmítnou požadavek etiopského panovníka neuznat italskou okupaci.
Vždyť to byl vlastně precedens pro budoucnost!!! Fašismu a nacismu to jen přihrávalo.
Mussolini jen zářil a ve svém loutkovém divadle – italském Parlamentu oznamuje začátek nové a skvělé fašistické budoucnosti Itálie.
Při jiné příležitosti pak oznamuje, že fašistická Itálie co nevidět vstoupí do čtvrtého a nejskvělejšího období svých dějin.
To se již před tím Mussolini vzdal křesla ministra zahraničí Itálie, které přenechal členu své rodiny, hraběti Galeazzovi Cianovi, který se v dubnu 1930 oženil s jeho dcerou Eddou Mussoliniovou.
Mussolini svého zetě, hraběte Ciana, protěžoval, takže jeho hvězda letěla strmě vzhůru. Ihned po svatbě v roce 1930 odjedou novomanželé do Šanghaje, kde se hrabě Ciano učí diplomacii ve funkci generálního konzula Itálie. Již za 3 roky se tak tento švihák a miláček žen stává členem fašistické vlády – ministrem pro tisk a propagandu. V době války v Etiopii si hrabě Ciano vyslouží ostruhy a pochybnou slávu jako kapitán letectva (podobně jako Mussoliniho synové Vittorio a Bruno).
V červnu 1936, hrabě Galeazzo Ciano přebírá ministerstvo zahraničí Itálie. Mussolini chce, aby jeho zdatný ministr zahraničí dokončil obrat italské zahraniční politiky. Hrabě Ciano má přejít od vypočítavé spolupráce s Velkou Británií a Francií k „Velmocenskému spojenectví s Hitlerovským Německem“. V cestě nyní stojí jen dokončit narovnání vztahů Itálie a Německa o stát Rakousko.

Když se Benito Mussolini odráží od případu Etiopie, chápe nyní Evropu úplně jinak. Již jsme řekli, že to pro něho není žádná Evropa. Mussolini sám vše shrnuje do slov, že chápat nyní „dekadentní Evropu“ je nutné takto, cituji:
„To už není kontinent, který je v čele civilizace. Je to dramatické přiznání, které lidé, jež mají povinnost myslet musí učinit jak za sebe, tak za jiné. Bývala doba, kdy Evropa vládla světu…“
Pak samozřejmě nabízí, že, aby to byl znovu ten samý světadíl, musí se podle něho stát fašistickým, když říká, cituji:
„Fašismus je jedinou novou věcí, kterou jsme za 30 let tohoto století na politickém a společenském poli viděli. Dnes vám s naprosto klidným svědomím říkám, že 20. století, bude stoletím fašismu… Nyní tvrdím, že fašismus jako idea, doktrína a realizace je universální… jako duch. Lze tedy předpovědět fašistickou Evropu, která bude inspirovat své instituce doktrínou a praktikami fašismu.“
On jenom nefantazíroval, on pro to dělal vše, aby spolu s nacistickým Německem měnil Evropu. Jen si to v Berlíně a v Římě každý z pánů myslel tak, že jediným pánem tohoto světadílu – Evropy - bude právě on!!!
Sbližování Hitlera a Mussoliniho vede přes Rakousko a pořádně začíná v květnu 1936, kdy se Mussolini schází ve Forli s rakouským kancléřem Schuschniggem. Rakouskému kancléři ještě říká, že se na postoji Itálie k Rakousku nic nezměnilo, ale už předem ví, že to neplatí.
Tady je nutno ještě říci, že před Etiopií si Mussolini myslel, že Hitler má první zájem o ten „nepřirozený stát s nemožně stanovenými hranicemi“, jak označil v roce 1934 v rozhovoru s rakouským kancléřem Dollfussem – Československo. Tehdy se ještě mýlil. Když ale mluvil s Schuschniggem, již věděl, že Hitler chce první Rakousko.
Aby provedl řádný chaos v Evropě a spletl tajné a diplomatické služby mnoha států, nechá italskými diplomaty, na jaře 1936, pustit do oběhu zprávu ( nenápadně a někde naopak otevřeně), že německý útok na Československo nedá na sebe dlouho čekat. Pravda to nebyla, i když reálný podklad pro to byl, Hitlerovi Československo hodně leželo v žaludku, ale Československo mělo být až to „druhé“.
Má to být Rakousko, které bude „první“. Mussolini to ví a souhlasí, i když tím bude pohřben celý Dunajský pakt, který Mussolini svého času tak pracně slepoval dohromady. Zároveň tím Mussolini Hitlerovi přepouští i Maďarsko.
Sbližování fašistické Itálie a nacistického Německa je faktem roku 1936 a vede se v několika rovinách. Když skončí etiopská válka a německé akce (všeobecná branná povinnost v Německu a obsazení demilitarizované zóny v Porýní), je tady další možnost.
Dne 18. července 1936 povstanou proti republikánské vládě v Madridu španělští generálové.
V této době se cítí již Mussolini tak silný, že prohlašuje, cituji:
„Habeš uspokojila neoblomnou potřebu expanze italského národa a umístila Itálii mezi spokojené země. Je třeba abychom byli duševně a materiálně připraveni využít všechny okolnosti, které se mohou nabídnout.“
A právě Španělsko je tou „okolností, která se nabídla“. Mussolini se cítí jako režisér Evropy a ihned se angažuje na straně pučistických generálů Španělska, se kterými byl již dávno před pučem ve spojení. Měl totiž se španělskými monarchisty dohodu, že bude nápomocen při likvidaci republiky a při jejím „nahrazení regentstvím, které by připravilo úplnou obnovu monarchie“.
Nejprve fašistická Itálie dodává španělským pučistickým generálům zbraně a peníze. Když však generálové zaútočí a zjistí, že nemají dost sil k tomu, aby zvítězili, obrátí se s žádostí o pomoc na Řím.
Mussolini vidí v republikánském Španělsku „rudou hrozbu ve Středozemním moři“ a vůbec neváhá. Jak sám říká, cituji:
„Jediným nebezpečím ohrožujícím naší kulturu, naši celistvost a naši civilizaci… je bolševismus.“
Italská letadla okamžitě zahajují přepravu Frankových mužů ze severní Afriky do Španělska. Pak hned následují další zbraně a potom i „dobrovolníci z řad černých košil“.
Italští fašističtí „dobrovolníci“ se ke generálu Frankovi do Španělska přesouvají velice často z bývalého bojiště v Etiopii (byli vyzkoušeni v „boji“). Příliv fašistických dobrovolníků do Španělska nezastaví ani italský formální souhlas s politikou nezasahování.
Mussolini si nepřál, aby Francie pomáhala republikánům, ale zároveň nechtěl přerušit podporu generálu Frankovi. Posílá tedy zatím dobrovolníky. Zvyšuje tak šanci frankistů na vítězství, a zároveň rozšiřuje italský vliv ve Středozemním moři.
Nacistické Německo je tím druhým, který pučistické generály ve Španělsku podporuje. Hitler je také zároveň rád, že je Mussolini zaměstnán ve Španělsku a tím nemá tolik času se věnovat Rakousku a sféře vlivu na Dunaji, kde se začínají prosazovat Němci.
Společná práce ve Španělsku ještě těsněji spojí Němce s Italy, a když v září 1936 přijede ministr nacistické vlády Hans Frank do Říma, oznámí, že Německo uznalo italskou okupaci Etiopie, je vše ještě lepší.
Hans Frank pak může v Berlíně referovat, že ideologicky (bojem proti bolševismu) jsou obě země na jedné lodi. Mussolini se zároveň od Hanse Franka dozví, že Hitler je pro, aby Italům patřilo Středozemní moře. Teď již je definitivně rozhodnuto, Mussolini přenechává Rakousko svému germánskému partnerovi.
V říjnu 1936 jede do Německa hrabě Ciano a navštěvuje Hitlera v Berchtesgadenu. Veze pro Hitlera v diplomatické tašce překvapení!
Předá mu soubor kopií britského ministerstva zahraničí, v nichž se o německé vládě hovoří jako o spolku nebezpečných dobrodruhů.

To je důvodem k ještě většímu posílení nově vznikající osy Berlín – Řím, což potvrdí i společné komuniké o úmyslu obou vlád „rozvinout společnou akci ve prospěch mírového a rekonstrukčního díla“.
Již 1. listopadu 1936 Mussolini ve svém projevu v Miláně označí toto komuniké za „srdečnou dohodu“, za „osu kolem které se mohou spojit všechny evropské státy živené vůlí po spolupráci a míru“.
Myslí oba ( Hitler a Mussolini) na vše možné, ale mír mezi to nepatří!!!
Ve svém soukromí Mussolini fantazíruje o další válce, válce která by trvala 7 týdnů, kdy by italská letecká eskadra bombardovala anglickou eskadru na Maltě!!! Když říká, cituji:
„Připravím Italy na velké překvapení. Až skončí Španělsko, hned uveřejním komuniké, které se stane klasickým!!!“
Jenomže situace ve Španělsku se nevyvíjela tak, jak si italský diktátor přál. Mussolini v polovině listopadu 1936 uzná frankistickou vládu a již za týden poté posílá na pomoc pučistům pravidelné jednotky italské armády. Pučisté mu za to slibují, že budou svou příští středozemní politiku provádět jedině v souladu s italskými zájmy (problematiku občanské války ve Španělsku si blíže řekneme v samostatném pojednání).


Použité podklady:

Duce – Anatomie jedné kariéry – Luboš Taraba.
Adolf Hitler a jeho cesta k moci – Rainer Zitelmann.
Nacismus – Alessandra Minerbiová – editor: Flavio Florani.
Pakty Stalina s Hitlerem – výběr z dokumentů 1939 a 40 – Naše vojsko.
Přísně tajné 3/99, 4/99 a 3/05.
Září 1938 – Role a postoje spojenců ČSR – Miloslav John.
Dějiny světa, svazek IX – L. I. Zubka, A. M. Zubinský a G. N. Sevosťjanov.
Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině 2. světové války – Len Deighton.
Blitzkrieg od Hitlerova nástupu po pád Dunkergue - Len Deighton.
Druhá světová válka – John Keegan.
Polské tažení Hitler a Stalin rozbíjejí Polskou republiku – Janusz Piekalkiewicz.
Tanková válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Historie německé armády 1939 – 1945 – Philippe Masson.
Slovenská armáda 1939 – 1945 – Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal.
Hitlerovi válečníci – Guido Knopp.
Německé obrněné jednotky – Horst Scheibert.
Hitlerovy elitní jednotky – Lucas Cooper.
Němečtí parašutisté ve II. světové válce – Volkmar Kühn.
Operace Jubilee, Dieppe 1942 – Norman Franks.
Narvik – Donald Macintyre.
Ocelová lavina – Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak.
Bitva o Británii – Leonard Mosley a redakční kolektiv Time-Life Books.
Černí andělé, Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Historie válek – David Brownstone a Irene Franck.
Neznámé špionážní operace KGB – Mitrochinův archiv – Christopher Andrew, Vasilij Mitrochin.
Den D, 1944, Hlasy z Normandie – Robin Neillands, Roderick de Normann.
Druhá světová válka den za dnem – Donald Sommerville.
Svět ve válce 1939 – 1945 – Dr. Duncan Anderson, Dr. Stephen Badsey, David Chandler, Dr. Paddy Griffith, Sean McKnight, Gary Sheffield.
Mé dlouholeté poznámky a mapy.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
stalker
rotný
rotný
Příspěvky: 98
Registrován: 7/11/2005, 14:52
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od stalker »

Ohledně italsko etiopské války má brzy vyjít kniha, myslím že od Karla Richtera: Každý kdo unese kopí ...

Jako zajímavost bych dodal, že etiposký císař po porážce odjel do exilu železnicí přes Džibuti. Je fakt zajímavé, že Italové tuto spojnici Etiopie se světem nepřerušili hned na začátku konfliktu.

O bojích vojska Rasse Kassy v severní Etiopii ještě před revolucí vyšla jedna cestopisná kniha nějakého českého cestovatele, který působil u tohoto náčelníka jako poradce. Habešská oddysea se to jmenovalo.
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6811
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

Karla Richtera můžu - dobrý až skvělý archiv, skvělá práce historika, je to můj oblíbený, český historik - dobré knihy - Apokalypsa v Karpatech ( Dukla) - nebo - Hranice placená krví ( Finsko). Těším se na tu knihu o které mluvíš a dík, že jsi mě upozornil.
Tu železnici přerušit nemohli - to by si makaróni dali. Byla francouzsko - britská. Velmoci si kapitál před 2. světovou ctili, tady jim dokonce nabízeli VB a Francie podíl 10 -20 %, aby na Habeš neútočili, ale Mussolini už byl rozhodnut.
Právě útěk Haile Selassie I. ze země byl v režii, tehdy skvělé britské tajné služby a etiopské tajné služby.
Italská tajná služba se o tom ani nedozvěděla.
Oni byli stejně soustředěni na zábor území, na etiopskou inteligenci a na ofenzívu na Adis Abebu.
Na tu Habešskou oddyseu jsem nenarazil, takže také dík za typ.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
M1A2 Abrams
podporučík
podporučík
Příspěvky: 657
Registrován: 10/8/2005, 21:34

Příspěvek od M1A2 Abrams »

stalker píše:Ohledně italsko etiopské války má brzy vyjít kniha, myslím že od Karla Richtera: Každý kdo unese kopí ...
.
Knihu ma vydat Epocha pod nazvem Každý, kdo unese oštěp... avšak autorem je Roman Cílek.
Entropia uzavretého termodynamického systému musí vzrastať. :-?
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6811
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

Pokud je to tak, je to důležitá informace.
Hádat se v prodejně knih, že chci Richtera a on je to Cílek je pak fakt ptákovina. I když člověk už se dneska pomalu vytočí ze všeho, pokud na to jde s úsměvem. :D
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
stalker
rotný
rotný
Příspěvky: 98
Registrován: 7/11/2005, 14:52
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od stalker »

OK, dík za info o autorovi a o té železnici.
Uživatelský avatar
YAMATO
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 2808
Registrován: 19/3/2005, 19:25
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od YAMATO »

Mno...habešské tažení i následná "vláda" bylo určitě perfektní ukázkou "kvalit" italské armády.
ObrázekObrázek

Když zmizíš, tak budeš zmizelej, jinak tě zmizím já.
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6811
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

Jamo, vystihl jsi to.
Dobře si zde pamatuji, jak jsi, nevím již při jaké příležitosti na adresu Italů řekl, a teď tu myšlenku řeknu volně: " Škoda, že proti Československu 1938/39 nestáli místo Němců Italové".
O schopnostech Italů a o tom jak je hodnotil sám Mussolini bude i série, kterou sem budu dávat v pondělí Velikonoční.
Zvláště Část 30. je výmluvná - vytrhuji z ní i hodnocení Mussoliniho, ostatní v pondělí:

V soukromí však vysloví Mussolini památné věty, které hovoří o italské armádě a o italské chuti bojovat. Tyto věty vlastně až na výjimky skutečně platily na italskou armádu po celou její bojovou činnost ve 2. světové válce. Tehdy v roce 1938 po válce v Habeši Mussolini řekl, cituji:
„Viděl jsi někdy, aby se beránek stal vlkem? Italové jsou národem ovcí. Osmnáct let na jejich předělání nestačí. Na to potřebuji 180 možná 190 století. Je to materiál co mi chybí. Také Michelangelo potřeboval mramor, aby udělal své sochy. Kdyby měl pouze hlínu, stal by se jen hrnčířem.“


Výjimkami jsou např: divize Ariete a divize Littorio a pár dalších a trocha toho loďstva a letectva.
V tom hodnocení Mussoliniho mě zvláště dostal s tím přirovnáním u Michelangela - místo sochaře - hrnčíř...
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
kopapaka
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 3837
Registrován: 26/1/2008, 20:47
Bydliště: kósek od Prostějova

Příspěvek od kopapaka »

" Škoda, že proti Československu 1938/39 nestáli místo Němců Italové".
Češi a s nimi i ostatní národy R/U dokázali s Italy bojovat už I.WW...
italské armádě a o italské chuti bojovat.
Řekl bych, že za tohle mohl důstojníci,respektive postavení důstojníků v italské armádě. Nemluvím tu samozřejmě o nějakých generálech a důstojnících ze štábů. Tam je to obrovský rozdíl všude. Jde spíš o nižší důstojníky u bojových jednotek. Podle popisů které sem už několikrát četl, si Italští důstojníci i v blízkosti fronty žili v někdy až neuvěřitelném luxusu, přitom jejich vojáci trpěli nedostatkem v zásobováním čímkoli. Samozřejmě záleží kdy a kde to bylo. A už několikrát jsem četl o Němcích, kteří si chválili Italské vojáky, tedy za předpokladu, že jim veleli Němci. U elitních jednotek je to celkem jasné, tam bylo i u Němců lepší vybavení,zásobování(vizSS). Trochu mi to připomnělo jeden vtip http://www.palba.cz/search.php?search_id=newposts (je to až dole)
Naposledy upravil(a) kopapaka dne 21/3/2008, 22:49, celkem upraveno 1 x.
ObrázekObrázek Obrázek
"Válka je Mír, Svoboda je Otroctví a Nevědomost je Síla!"
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6811
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

Kopapaka souhlas.
Některé kladné i záporné ( těch je víc) bojové projevy italských vojáků popisuji v celé sérii jejich působení v Africe Severní i Východní - viz celou sérii - Boje v Severní Africe - zde: http://www.palba.cz/viewforum.php?f=132
Zvláště Rommel mezi Italy rozlišoval. Když je doplnil dělostřelectvem a tanky - dalo se s Italy bojovat poměrně dobře. Dokonce některé divize bojovaly stejně statečně, jako Němci.
Že sebou vozili skoro celý " Cirkus" i s hudbou do boje, včetně " Vítězných sloupů" ( alespoň v roce 1940 určitě) , které měli v Africe jako legie " Velkého Říma" pak na oslavu " Vítězství" stavět, je tam také.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Moskevskaja
nadpraporčík
nadpraporčík
Příspěvky: 468
Registrován: 3/1/2008, 19:53
Bydliště: Brdy über alles!

Re: I.díl. Italský fašismus. Etiopie. Č 25.

Příspěvek od Moskevskaja »

K té knížce československého poradce Habešská odyssea: Čech ve službách habešského krále, vydal ji ing. Adolf Parlesák (wikipedie o něm ví), velmi schopný český cestovatel. Jako zajímavost dokládám, že jsem na studiích na hnojárně slyšel o příbuzném císaře Haile Selassieho I., který tam studoval a během studií přeložil Parlesákovu knihu do jednoho z etiopských jazyků. Momentálně by měl být stále v Praze, ale prej se už zajímá jen o naše pivo:).
Teď na wikipedii čtu, že měl Haile Selassie po válce vřelé vztahy s Československem, měl ještě druhého československého poradce, letce od 311. Bohuslava Tobišku a pak byl ve spojení s prvorepublikovým velvyslancem v USA dr. Ferdinandem Veverkou. V sedmdesátých letech zařídil azyl jeho dcerce Cornelii Hildprandtové, které komanči znárodnili zámek v Blatné. Jednou jsem potkal dceru Cornelie Johanu v Blatný v zámecký zahradě, povídali jsme si o zákazu jízdy na kole v parku, přičemž jsme tam byli oba na kole:) Příjemná paní:)

(příspěvky spojeny) *T*
Naposledy upravil(a) Moskevskaja dne 12/1/2014, 16:38, celkem upraveno 1 x.
"Nevěšte hlavu; co se nepodaří dnes, může se podařit zítra"
Alexander Dubček
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4070
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Re: I.díl. Italský fašismus. Etiopie. Č 25.

Příspěvek od jarl »

Obrázek

Italové svoji invazi do Habeše ospravedlňovali mj. proklamovanou snahou o vysvobození prostých Habešanů z otroctví vládců tamějších klanů. Jak mělo toto osvobození probíhat ukazuje tento propagandistický obrázek.
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Odpovědět

Zpět na „Příčiny a události vzniku 2.sv války“