Občas vychází velmi dobré knihy. Tohle je jedna z nich.
https://www.kosmas.cz/knihy/193115/vojaci/
Jak vnímali průběh druhé světové války samotní vojáci wehrmachtu? To odkrývají autoři na základě několika stovek tisíc stran odposlechových protokolů z archivů v Londýně a Washingtonu.
Po celou válku byli totiž němečtí váleční zajatci tajně odposloucháváni v britských a amerických zajateckých táborech. Na rozdíl od výslechů se jedná o nepřikrášlená sdělení bezprostředních účastníků války. Tvůrci vyhodnotili jednotlivé výpovědi, dali je do souvislosti s referenčními rámci čili s tím, co vnímání vojáků ovlivňovalo, vyjádřili se k jednotlivým tématům, jež se v rozhovorech vyskytují, a navíc se snažili poukázat, jak velkou roli zde hrála nacistická ideologie.
Ukázka:
„Shazovat bomby se pro mě stalo potřebou. To tě tak zasvrbí, skvělý
pocit. Skoro stejně tak dobrý, jako někoho odprásknout.“153
Nadporučík luftwaff e, 17. 7. 1940
Říká se, že válka dělá člověka krutým a že se z vojáků po zkušenosti s násilím a po konfrontaci se zdevastovanými těly, mrtvými kamarády nebo, jako ve vyhlazovací válce, hromadně vražděnými muži, ženami a dětmi, stávají surovci. Také wehrmacht a SS se obávaly, že neustálá konfrontace s extrémním násilím, ať už bylo pozorované nebo se ho člověk dopouštěl sám, povede k narušení „kázně“ a tím i ke ztrátě řádu a k bezuzdnosti v násilí. To nebylo v zájmu efektivity, která byla stejnou měrou potřebná jak pro boj, tak pro masové vraždění. Také v historickém a společensko-psychologickémvýzkumu násilí hraje aspekt brutalizace důležitou roli – zde se rovněž předpokládá, že zkušenost s extrémním
násilím povede k významné změně v hodnocení násilí a míře jeho vlastní potřeby. Autobiografi cká literatura potvrzuje podobně jako žánr válečného románu shodné zjištění, které by
se dalo shrnout takto: Vojáci jednají surově, jsou-li vystaveni po určitou dobu enormní brutalitě.
Jak naznačuje výše uvedený citát nadporučíka luftwaffe,tato představa by mohla být zavádějící. Za prvé se totiž od začátku nebere v úvahu skutečnost, že použití násilí může být
atraktivní zkušeností, například právě „svrběním“. Za druhé, že to možná není víc než jen neprokázaná hypotéza, pokud budeme předpokládat, že člověk musí být na použití extrémního násilí nejprve připraven. Možná k tomu postačí jen zbraň nebo letadlo, adrenalin a pocit moci nad věcmi, nad kterými jinak člověk moc nemá. A společenský rámec, v němž
je zabíjení povoleno, ba dokonce žádoucí.
Je možné, že hypotéza postupného přivykání násilí souvisívíce s prezentačními strategiemi píšících pamětníků a představami vědeckých autorů o každodenním životě, než
že odpovídá realitě války. V našem materiálu totiž najdeme hojnost příkladů, které naznačují, že jsou vojáci extrémně násilničtí od samého počátku – také úvodní citace pochází
z doby, kdy byla válka ještě mladá. V této době se nejednalo ani o totální, ani o vyhlazovací válku, a nadporučík ji znal jen seshora, ze vzduchu. Motiv brutalizace vojáci používají
nezřídka sami, když mluví o zážitcích s násilím, ovšem doba socializace k extrémnímu násilí je v těchto příbězích často omezena na několik dnů.
Podívejme se na následující příklad z 30. dubna 1940 z rozhovoru mezi poručíkem (Leutnant) Meyerem*, pilotem luftwaffe, a Pohlem*, průzkumníkem stejné hodnosti.
POHL: Druhého dne války v Polsku jsem měl shazovat bomby
na nádraží v Poznani. Osm z 16 bomb spadlo na město,
přímo mezi domy. Tehdy se mi to vůbec nelíbilo. Třetí
den mi to bylo jedno a čtvrtý den mě to začalo bavit. Bylo
to naše povyražení před snídaní pronásledovat vojáky
kulomety po polích a nechat je tam ležet s několika kulkami
v zádech.
MEYER: Ale pokaždé jen vojáky …?
POHL: Taky lidi. Na ulicích jsme útočili na kolony. Letěl
jsem v roji. Vedoucí stroj shazoval bomby na ulici, doprovodné
letouny do příkopů, vedly tam takové příkopy.
Mašina se otřásá, jeden stroj za druhým, levotočivá
zatáčka, pálili jsme všemi kulomety a vším, co se dalo.
Viděli jsme tam létat koně vzduchem.
MEYER: Fujtajbl, to s těmi koňmi, … né!
POHL: Koní mi bylo líto, lidí vůbec ne. Ale koní mi bylo líto
až do posledního dne.
), tak to asi koupím. Ale ono to z těch pultů neuteče a nebo se vrhnu na Bobeše 
