Re: Ruské válečné filmy
Napsal: 20/12/2016, 12:02
Nevím jestli všech velkých zemí. Ono přeci jen hostoriografická komunita v USA (či třeba v Německu) je dnes trochu rozdílná než v Rusku (nebo třeba v Číně). V USA víceméně neexistuje nějaký jednoznačně daný výklad, který "je nejlepší". Jsou zde oficiální díla, ale kromě nich existují historické školy, které popisují jednotlivé děje každá třebas jinak. Přičemž žádné není kladena nějaká zásadní překážka k tvorbě (ty leží většinou v rovine zdrojů) a spor mezi nimi se vede spíše přes publikační činnost. Nejsou omezováni třeba výběrem zdrojů atd.
V Rusku to (po určité liberalizaci na konci minulého tisíciletí) ohledně archivních fondů vypadá nyní tak, že je omezený přístup a je navíc podáván selektivně, kdy pokud máš to štěstí a můžeš v něm bádat, není ti umožněn obvykle přístup přímo ke zdroji, ale na základě žádosti co chceš ti pracovníci archivu vyberou příslušné dokumenty. Pouze určitá skupina státem podporovaných historiků má přístup lepší, ikdyž ani u nich není jistota, že je úplný.
Ať se na mě nikdo nezlobí, ale co tak vidím, tak si myslím, že po roce 2000 je na tom západní historiografie daleko lépe, než ruská. A to do značné míry i v popisu východní fronty, kdy některá díla vydaná na západě postrádají relevantní obdobu v Rusku, kde se spíše soustředí na jejich očerňování. Glantz by mohl vyprávět a přitom nedělá nic jiného, než že se snaží naplnit ruské (sovětské potažmo komunistické) "Nic není zapomenuto, nikdo nebude zapomenut".
Ostatně i zde máme ukázky nové ruské snahy "přepsat dějiny", kdysi tu bylo nasdíleno video, jak ruský historik vysvětluje, co to vlastně bylo to "odkulačení".
Ale jinak máš naprostou pravdu, všude se najdou poplatní historici (nebo jak přesněji píšeš "historici"), kteří publikují jen s cílem zisku za cílem co největší senzace. Je to potom o tom, se mezi nimi orientovat a vyhýbat se jim. Jen mi poslední dobou přijde, že v Rusku se navracejí v historii do časů SSSR před zrušením cenzury (opět se objevují zprávy o založení týmu proti falzifikaci dějin atd.).
V Rusku to (po určité liberalizaci na konci minulého tisíciletí) ohledně archivních fondů vypadá nyní tak, že je omezený přístup a je navíc podáván selektivně, kdy pokud máš to štěstí a můžeš v něm bádat, není ti umožněn obvykle přístup přímo ke zdroji, ale na základě žádosti co chceš ti pracovníci archivu vyberou příslušné dokumenty. Pouze určitá skupina státem podporovaných historiků má přístup lepší, ikdyž ani u nich není jistota, že je úplný.
Ať se na mě nikdo nezlobí, ale co tak vidím, tak si myslím, že po roce 2000 je na tom západní historiografie daleko lépe, než ruská. A to do značné míry i v popisu východní fronty, kdy některá díla vydaná na západě postrádají relevantní obdobu v Rusku, kde se spíše soustředí na jejich očerňování. Glantz by mohl vyprávět a přitom nedělá nic jiného, než že se snaží naplnit ruské (sovětské potažmo komunistické) "Nic není zapomenuto, nikdo nebude zapomenut".
Ostatně i zde máme ukázky nové ruské snahy "přepsat dějiny", kdysi tu bylo nasdíleno video, jak ruský historik vysvětluje, co to vlastně bylo to "odkulačení".
Ale jinak máš naprostou pravdu, všude se najdou poplatní historici (nebo jak přesněji píšeš "historici"), kteří publikují jen s cílem zisku za cílem co největší senzace. Je to potom o tom, se mezi nimi orientovat a vyhýbat se jim. Jen mi poslední dobou přijde, že v Rusku se navracejí v historii do časů SSSR před zrušením cenzury (opět se objevují zprávy o založení týmu proti falzifikaci dějin atd.).