Curtiss-Wright CW-21 Interceptor

Moderátor: Hans S.

Odpovědět
Uživatelský avatar
Farky
7. Major
7. Major
Příspěvky: 1177
Registrován: 19/6/2008, 23:52

Curtiss-Wright CW-21 Interceptor

Příspěvek od Farky »

Curtiss–Wright CW-21.

Tento stíhací letoun, ačkoliv se zúčastnil bojů za 2. světové války, je dnes již téměř zapomenutým strojem. Ignorují ho nejen autoři a vydavatelé publikací, ale i ve většině encyklopedií typu „Všechna letadla světa všech dob“ by jste CW-21 hledali marně.

CW-21.

Obrázek

CW-21 (tovární označení Model 21) byl vyvinut a vyráběn koncernem Curtiss–Wright, konkrétně továrnou v St. Louis. Zatímco v pobočce se sídlem v Buffalu byl tou dobou vyráběn Hawk 75 (P-36) pro USAAC, CW-21 vznikl jako soukromá iniciativa. O stroj ze St. Louis nikdy armáda neprojevila sebemenší zájem, byl určen od počátku výhradně na export. Letoun byl pojmenován „Interceptor“. Letoun je v literatuře znám spíše pod jménem "Demon", ale ani továrna, ani uživatelé toto jméno nepoužívali.

Obrázek

Model 21 byl konstruován jako lehký stíhací letoun, tato koncepce byla v 30. letech poměrně oblíbená, zejména ve Francii. Konstruktérem stroje byl George R. Page Jr., na jeho rýsovacím prkně vznikl celokovový samonosný dolnoplošník klasické konstrukce. Hlavní podvozek byl polozatahovací, sklápěl se směrem dozadu do gondol pod křídlem (tak jak např. u Severského P-35). Ostruha byla pevná, nezatažitelná. Třílistou stavitelnou vrtuli Hamilton- Standard poháněl motor Wright R-1820-G5 Cyclone o výkonu 1000 hp. Motor byl vybaven mechanickým dvourychlostním kompresorem. Výzbroj tvořili dva synchronizované kulomety Browning v přídi trupu, jeden byl ráže .30, druhý ráže .50.

Obrázek

Prototyp CW-21 s civilní poznávací značkou NX 19431 (tovární výrobní číslo c/n 21-1) vzlétl poprvé 22. září 1938. V dobovém tisku se objevili zprávy o tom, že CW-21 vystoupá do výšky 5000 stop (1524 m) za 60 sekund a dosahuje maximální rychlosti 306 mil v hodině ( 492,5 km/h). Údaj o stoupavosti byl však spíše reklamním trikem firmy Curtiss-Wright, reálná počáteční stoupavost se pohybovala někde okolo hodnoty 4800 stop za minutu ( 1463 m/min). To nic nemění na skutečnosti, že CW-21 byl ve své době jedním z nejlépe stoupajících stíhacích letadel na světě.

Obrázek

V únoru 1939 se prototyp CW-21 objevil spolu s Hawkem 75Q v Číně. CW-21 byl nabízen jako stíhačka pro vzdušný boj, Hawk jako bitevník a stroj na ničení bombardérů. 3. května 1939 CW-21 údajně poškodil japonský bombardér „Ruth“ (Fiat B.R. 20) nad Čung-Kingem, japonské údaje však tuto událost nepotvrzují.
Čína dlouho váhala s objednávkou, zejména kvůli finanční stránce věci. Teprve koncem května 1939 se odhodlala k nákupu, celkově šlo o 108 letadel, z toho 30 CW-21. Tři Curtiss – Wrighty měli být dodány v celku, zbytek měl přijít v podobě podsestav. Předváděcí CW-21 byl předán čínskému letectvu, v červnu 1939 však havaroval a byl zničen.
Montáž CW-21 měla probíhat v továrně čínsko-americké společnosti CAMCO. Na začátku roku 1940 byla celá zakázka transportována z USA do Číny. 26. října 1940 byla továrna CAMCO poškozena japonským náletem, zasaženo bylo však jen několik budov, nikoliv "výrobní" linka. Údajně bylo japonskými bombami zničeno i několik nesestavených CW-21. Existují důkazy, že Číňané smontovali nejméně dva CW-21 dodané v podobě podsestav, s největší pravděpodobností se však nikdy nezúčastnili bojových akcí. Jakékoliv další informace o CW-21 sestavených v Číně chybí. Tři CW-21 dodané v celku do Číny sehráli epizodní roli v historii A.V.G. (American Volunteer Group), neboli „Létajících Tygrů“. Velitel této jednotky, plukovník Claire Chennault, plánoval využít skvělé stoupavosti CW-21 pro boj s vysoko létajícími japonskými průzkumnými letadly. 23. prosince 1941 však během přeletu z Rangoonu do Kunmingu všechny tři „Interceptory“ havarovali, jeden ze zúčastněných pilotů zahynul (Lacy Mangleburg). Zničené stroje měli poznávací značky NX 19441 (c/n 21-2), NX 19442 (c/n 21-3) a NX 19443 (c/n 21 – 4).

Obrázek

CW-21 byl nabízen zákazníkům v jakési základní verzi, v případě zájmu bylo možné do letounu dodatečně instalovat rádiové vybavení, další nádrž, nebo další dva kulomety do trupu. Do základní nabídky dokonce nebyl zahrnut ani kyslíkový přístroj. Curtiss-Wright „garantoval“ ve svých reklamních materiálech maximální rychlost 333 mil v hodině (536 km/h). Prototyp CW-21 této rychlosti skutečně zřejmě dosáhl, stroj však měl natankováno jen minimum paliva a byl odlehčen „na kost“.

Jediným uživatelem CW-21 byla Čína, nikdo jiný o tuto verzi neprojevil zájem.

Obrázek

CW-21A.

CW-21A měl být úpravou CW-21 pro motor Allison V-1710, projekt však zůstal pouze na papíře.

CW-21B.

Obrázek

V červnu 1939 byl CW-21 předváděn na Jávě zástupcům vlády Nizozemské Východní Indie.
Tato země nebyla zpočátku příliš nakloněna nákupu stíhaček, tamní vojenští velitelé spíše požadovali vícemotorové vícemístné letouny schopné bezpečně operovat nad mořem. Po dlouhých jednáních Nizozemská Východní Indie objednala na počátku roku 1940 velké množství stíhacích strojů americké výroby – 20 Curtissů Hawk 75A-7, 72 Brewsterů B-339 („Buffalo“) a 24 kusů letounu CW-21B „Interceptor“.

Obrázek

CW-21B se odlišoval od „čínských“ CW-21. Došlo k překonstruování křídla tak, aby hlavní podvozek mohl být plně zatažitelný do podvozkových šachet v centroplánu. Pod kormidly se na dolní části trupu objevil výstupek, do kterého se zatahovalo ostruhové kolečko. Výzbroj byla posílena, CW-21B nesl čtyři trupové kulomety Browning střílející okruhem vrtule. Dva byli ráže .30, dva ráže .50. Palivová nádrž byla oproti CW-21 mírně zvětšena, novým prvkem byl vrtulový kužel. Typ vrtule se nezměnil, pod mírně odlišným krytem motoru se nacházel stejný motor jako v případě CW-21 (Wright R-1820-G5 Cyclone).
Přestože byl CW-21B o 250 liber (113,5 kg) těžší než jeho předchůdce, díky zlepšené aerodynamice byl o 8 mil v hodině (13 km/h) rychlejší. Počáteční stoupavost se mírně zhoršila, nadále však měla fantastickou hodnotu 4500 stop za minutu (1371,5 m/min).

Dodávka 24 kusů CW-21B do Nizozemské Východní Indie byla splněna mezi červnem až prosincem roku 1940. V St. Louis je vyrobily pod sériovými čísly c/n 2852 – 2876, Nizozemci jim přidělili čísla CW-343 až CW-367 (CW značilo Curtiss-Wright).

Obrázek

Těsně před vypuknutím nepřátelství s Japonci se objevili u některých těchto strojů trhliny v závěsech podvozku. Na konci listopadu 1941 bylo objednáno 10 sad nových závěsů v USA. Během předválečné služby „Interceptorů“ došlo také k několika lehkým nehodám při výcviku. 7. prosince 1941 bylo v důsledku těchto problémů letuschopných pouze 9 CW-21B.


CW-21B v boji.

Obrázek

Všechny CW-21B dodané do Nizozemské Východní Indie byli soustředěny u 2-VIG-IV. Tato jednotka měla svoji základnu v Peraku ve východní části ostrova Jáva. Jejím úkolem byla především ochrana námořní základny v Surabaji.
Velitel 2-VIG-IV, Lt. R.A.D. Anemaet měl k dispozici v okamžiku japonského útoku na Jávu (únor 1942) celkem 13 bojeschopných CW-21B.

Japonci podnikly první nálet na cíle ve východní Jávě 2.února 1942, o den později 2-VIG-IV vzlétla proti dalšímu nepřátelskému útoku.
Japonský nálet mělo provést 70 bombardérů G3M „Nell“, ty byli doprovázeny 44 „Zery“. Okolo 10.00 byl vyhlášen letecký poplach, proti náletu vzlétlo ihned 19 nizozemských stíhačů (7 Hawků 75A-7 a 12 CW-21B), později se k obráncům připojilo 6 Curtissů P-40 USAAF. Pro lepší pokrytí celé oblasti se 2-VIG-IV rozdělila do tří sekcí.

Obrázek

Sekce 2Lt. Kingmy se dostala záhy do nerovného souboje se šestnácti „Zery“. Ens. J. Hogens a Sgt. F. van Balen byli téměř okamžitě sestřeleni v plamenech a zabiti, zbylí Nizozemci však neprodali dvou kůži lacino. Ještě než byl 2Lt. Kingma nucen s těžkými popáleninami opustit letoun na padáku, dokázal sestřelit dva Japonce. Zbývající člen této sekce, Sgt. H. M. Haye, rovněž poslal k zemi jedno „Zero“, Vzápětí byl však jeho CW-21B poškozen. Původně chtěl z letounu vyskočit, nakonec však dokázal doletět na letiště Ngoro.


Druhá sekce, vedená Lt. W. A. Bedetem, se rozdělila již při startu, když se jeden z CW-21B poněkud zdržel na letišti. Trojice byla zatažena do boje s přesilou „Zer“. Lt. Bedet byl zraněn do hrudníku a paže roztříštěným sklem čelního štítku, podařilo se mu ale vrátit do Peraku. Po přistání musel být z kokpitu vytažen. Seržanti Beerling a Brouwer také utrpěli vážné poškození a byli nuceni nouzově přistát, jeden v Ngoro a druhý v Kamalu.
Oním pilotem, který se zdržel na startu, byl Ens. D. Dekker. Po vzletu zahlédl skupinu letadel, o nichž se domníval že jsou to CW-21B jeho sekce. Záhy však zjistil, že jsou to „Zera“ a na jedno z nich vystřelil krátkou dávku. V následném souboji mu japonští stíhači poškodili motor a Ens. Dekker byl nucen posadit svůj letoun na pláž.


Sekce velitele 2-VIG-IV Lt. Anemaeta nenavázala během své hlídky kontakt s nepřítelem. Anemaet vzpomínal : „ Až do poslední chvíle, kdy jsme přistávali v Peraku a chtěli doplnit palivo, jsme nepřítele nezahlédli. Ani jsme nevěděli, že mezitím nepřátelské bombardéry bombardovali letiště, takže když jsem přistál, můj letoun vjel do kráteru po pumě “. V okamžiku přistání této sekce se objevilo nad Perakem několik „Zer“, Sgt. R. Ch. Haberstadt byl sestřelen s vysunutým podvozkem a zahynul. Zbylým dvěma CW-21B (Ens. Hamming a Sgt. Dejall) se podařilo bezpečně přistát.

Během náletu 3. února přišli Spojenci o 16 stíhaček ve vzduchu, které byli buďto sestřeleny a nebo po boji havarovali při přistání. K tomu bylo sestřeleno 5 dalších letounů a několik jich bylo zničeno na zemi. Japonci přišli celkem o 1 bombardér G3M „Nell“ a čtyři „Zera“, z toho tři „Zera“ si na své konto připsali Nizozemci.

Obrázek

Japonci se nad východní Jávu vrátili 5. února. Tentokrát byl útok veden osmačtyřiceti „Zery“. Proti nim odstartovalo pouze šest nizozemských stíhačů a 7 Warhawků USAAF ( ty do boje však tentokrát nezasáhli).

Lt. Anemaet vedl do vzduchu poslední 4 letuschopné CW-21B jednotky 2-VIG-IV. Tuto čtveřici napadlo 26 „Zer“. Přes snahu nizozemských stíhačů okamžitě se odpoutat z boje byli dva CW-21B těžce poškozeny. S jedním z nich Ens. Van der Vossen nouzově přistál na jižním pobřeží ostrova. Lt. Anemaet : „ Neměli jsme příležitost bojovat. Podařilo se mi provést půlpřemet a půlvýkrut do jejich formace a sestřelit vedoucího“.
Japonští stíhači však během tohoto boje neutrpěli žádné ztráty, ale i jejich nároky byli přehnané – ohlásili 3 jisté a 1 pravděpodobný sestřel. Tohoto souboje se zůčastnil i známý japonský stíhač Saburo Sakai, osobně si po boji nárokoval 1 jistý sestřel (skupinový) a 1 pravděpodobný .

Obrázek

10. února se zbývajících 6 CW-21B 2-VIG-IV přesunulo na západ Jávy do Andiru. Zde byli CW-21B doplněny novými Hawkery Hurricane Mk.II, velení nad CW-21B bylo svěřeno Lt. W. Boxmanovi. 16. února se pak celá 2-VIG-IV přesunula do Kalidjati.

24. února byla Západní Jáva vystavena po celý den leteckým útokům. Hned ráno se objevilo 27 „Oscarů“ (Nakajima Ki – 43), ty ostřelovali z malé výšky celou oblast . Mimo Hurricanů odstartovali proti tomuto náletu také čtyři CW-21B. Ens. Dekker byl v následném boji sestřelen a zabit, letoun Sgt. Haye byl tak těžce poškozen, že musel být po nouzovém přistání odepsán. Lt. W. Boxman byl sestřelen nizozemským protiletadlovým dělostřelectvem, ale podařilo se mu svůj stroj opustit na padáku. Pouze Sgt. Roumimper unikl poškození a posadil svůj stroj na silnici. V průběhu dopoledne se letiště Kalidjati stalo terčem náletu, při něm byl zničen mimo jiné i jeden CW-21B.

1. března se Japonci začali vyloďovat na Jávě, Nizozemci byli nuceni opustit ohrožené letiště v Meospati. Pozemní personál při ústupu zničil i dva CW-21B uskladněné zde v záloze.

O den později se nizozemské CW-21B střetli s nepřátelskými letadly naposledy. Čtyři stroje 2-VIG-IV se dostali, spolu se třemi Brewstery, do souboje s Ki – 43 59. Sentai. Stroj Lt. W. Boxmana byl zapálen, pilot ho opustil ve výšce 15 000 stop. Na Boxmanovi hořela kombinéza, padák otevřel až ve výšce 5000 stop. Utrpěl tak těžké popáleniny, že další dva roky strávil v nemocnici. Zbytek CW-21B tentokrát neutrpěl žádné poškození.

Obrázek

3. března pak trojice CW-21B z Andiru provedla útok na letiště Kalidjati, které tou dobou již bylo v japonských rukou, ale nezpůsobili vážnější škody.

8. března 1942 v 9.00 vláda Nizozemské Východní Indie souhlasila s kapitulací Jávy. Japonci tak získali i minimálně jeden CW-21B, který byl v roce 1942 odeslán do Tachikawy a tam podroben testům. Pravděpodobně tentýž stroj byl pak v roce 1945 ukořistěn Brity v Singapuru.

Obrázek

Obrázek

CW-21 očima pilotů.

Obrázek

„Demonstrace jasně dokázala převahu Interceptoru ve vzdušném boji nad všemi stíhači na světě. Na všechny to zapůsobilo, včetně mně“. Tato slova pronesl zkušební a předváděcí pilot firmy Curtiss Robert Fausel bezprostředně po porovnávacích soubojích CW-21 proti čínským I-15, I-16 a Dewoitinům D-510 v roce 1939. Bob Fausel se nechal pochopitelně trochu unést. Jeho čínští soupeři letěli na zastaralých letounech (v případě I-15 a D-510) a jejich pilotní umění se nemohlo rovnat letitým zkušenostem testovacího pilota společnosti Curtiss. Fausel si byl vědom silných stránek CW-21 a naplno jich využil. Pokaždé převedl boj do vertikály, kde své protivníky „Interceptor“ jasně deklasoval.

Nizozemští stíhači porovnávali své CW-21B s dalšími stroji, tito piloti si CW-21B cenili více než Hurricanů, Hawků 75 i Brewsterů B-339D. R. A. D. Anemaet – „Věřili jsme, že CW-21B přemůže „Zero“ ve stoupání, ale ne v zatáčkách. Hurricane nedokázal ani jedno“. Víra Nizozemců ve stoupavost „Interceptoru“ byla více než oprávněná, „Zeru“ se americký stroje skutečně v tomto ohledu minimálně vyrovnal, navíc byl CW-21B dobře ovladatelný a na poměry Nizozemské Východní Indie slušně vyzbrojený. Stíhači na Jávě však nedostali větší možnost využít těchto výhod v boji, vždy se střetli s obrovskou početní převahou nepřátel.

Fantastické stoupavosti CW-21 však bylo podřízeno vše, stroj nebyl vybaven samosvornými obaly nádrží, měl jen minimální pancéřovou ochranu pilota a byl díky lehké konstrukci poměrně křehký. Několik nizozemských stíhačů zjistilo nesmírně bolestivým způsobem, že CW-21B je velmi snadno hořlavé letadlo. Ale totéž platilo i o jeho soupeřích – u „Zera“ i „Oscaru“ byla rovněž pasivní ochrana pilota i nádrží obětována letovým výkonům.

Zranitelnosti CW-21 si byl dobře vědom i Claire Chennault, který sice plánoval bojově použít čínské „Interceptory“, výslovně však omezil jejich činnost pouze na stíhání jednotlivých průzkumných letadel. CW-21 se podle něj nehodil pro boj se stíhači a bombardéry nepřítele.

Obrázek



CW-21 – technický popis.


CW-21 byl celokovový jednomístný stíhací jednomotorový samonosný dolnoplošník se zatahovacím podvozkem ostruhového typu.

Obrázek

Trup celokovové poloskořepinové konstrukce tvořili podélníky a přepážky z Alcladu (což je jeden z obchodních názvů pro dural), stejný materiál byl použit na potah trupu.
Ocasní plochy byli klasické celokovové konstrukce, výškové i směrové kormidlo bylo potaženo Alcladem, směrové kormidlo neslo vyvažovací plošku.
Celokovové křídlo tvořené žebry a nosníky se dalo rozdělit do tří částí, dělící rovina se nacházela vně hlavního podvozku. Křidélka i vztlakové klapky byly rovněž z Alcladu. Přibližně v polovině levé části křídla se nacházela Pitotova trubice.

Motor Wright R-1820-G5 o maximálním výkonu 1000 hp byl opatřen dvourychlostním mechanickým kompresorem, jeho kryt byl rozdělen na tři části. Motorové lože bylo připevněno k přepážce čtyřmi šrouby a dalo se snadno demontovat. Výfukové potrubí ústilo na spodní části trupu, těsně před centroplánem. Vstup vzduchu ke kompresoru se nacházel na vrchní straně přídě letounu. Náboj třílisté stavitelné vrtule Hamilton - Standard byl u varianty CW-21B zakryt vrtulovým kuželem.

Obrázek

Výzbroj byla tvořena synchronizovanými kulomety Browning, které byli lafetovány před pilotním prostorem za motorovou přepážkou. U CW-21 to byla dvojice kulometů (jeden ráže .30, druhý ráže .50), CW-21B byl vyzbrojen kulomety čtyřmi (dva ráže .30 a dva ráže .50).

Pilot sedící na výškově stavitelném sedadle měl k dispozici standardní přístrojové vybavení té doby. V případě selhání výzbroje měl možnost natáhnout závěry kulometů, k tomu sloužili madla na palubní desce. Na této desce se také nacházelo v té době značně pokrokové výstražné tablo, což bylo v podstatě osm kontrolek „hlídajících“ teplotu motoru, stav paliva atd. Při odchylce od normálu se rozsvítil příslušný nápis a pilot tak byl upozorněn na možný problém. Hned za kabinou se nacházela 0,25 palce (6,4 mm) silná ocelová přepážka, která sloužila jako pancéřová ochrana pilota.

Obrázek

Podvozek byl ostruhového typu. Nohy hlavního podvozku byli opatřené hladkými pneumatikami o průměru 27 palců a hydraulicky ovládanými brzdami. U CW-21 se sklápěli směrem dozadu do gondol pod křídlem, CW-21B měl již podvozek plně zatahovací směrem k centroplánu. CW-21 měl ostruhové kolečko pevné, u CW-21B byla ostruha zatahovací.



CW-21.

Obrázek

Délka – 8,3 m
Rozpětí – 10,7 m
Výška – 2,7 m
Plocha křídla – 16 m2
Hmotnost - prázdná – 1420 kg
Maximální rychlost – 492,5 km/h ve výšce 5200 m
Počáteční stoupavost – 1463 m/min
Dolet – 850 km
Dostup – 10 500 m


CW-21B.

Obrázek

Délka – 8,3 m
Rozpětí – 10,7 m
Výška – 2,7 m
Plocha křídla – 16 m2
Hmotnost - prázdná – 1534 kg
Hmotnost – vzletová – 2041 kg
Maximální rychlost – 505 km/h ve výšce 5200 m
Počáteční stoupavost – 1371,5 m/min
Dolet – 1010 km
Dostup – 10 500 m

Obrázek

Obrázek

Obrázek
Naposledy upravil(a) Farky dne 5/2/2010, 16:52, celkem upraveno 1 x.
lkala
praporčík
praporčík
Příspěvky: 306
Registrován: 26/8/2008, 12:52
Bydliště: Brno

Příspěvek od lkala »

Pěkný článek o neznámém (pro mě) letounu. Zase jsem se něco nového dozvěděl. Až budeš mít chvílu času, tak změň ten dvoustupňový kompresor na dvourychlostní kompresor (The Wright Cyclone R-1820-G5 direct drive engine was fitted with a two-speed supercharger and non-icing carburetor) a bude to úplně perfektní.
Obrázek
Uživatelský avatar
Hans S.
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 3767
Registrován: 22/2/2007, 04:34
Bydliště: Gartenzaun
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Hans S. »

Tohle letadlo je v mnoha směrech fascinující. Celkem úspěšný letoun na to, že byl stavěn v podstat čistě pro export. Škoda, že Chenault nepopsal své důvody podrobněji. Pravděpodobně zvážil slabší rychlost, výzbroj a odolnost v porovnání s P40. Těžko říct.
Zajímavé je použití křídla s výrazným šípem. V tomto období velice zřídka používané řešení..nejspíše kvůli stabilizaci? Schwer zu sagen.
Uživatelský avatar
Micuhide Akechi
rotmistr
rotmistr
Příspěvky: 141
Registrován: 11/10/2006, 11:13
Bydliště: Příbram

Příspěvek od Micuhide Akechi »

Ojoj, už léta jsem si říkal, že o tomhle letadle bych "někdy" mohl napsat článek. Ani ve snu mě nenapadlo, že by si na něj mohl dělat zálusk také někdo jiný.

Článek je moc pěkný, ale našel jsem tam jednu drobnou chybičku:
Ten nálet na továrnu CAMCO v Loiwingu se stal o rok později, 26. října 1940. Také si nejsem jist, zda skutečně byla zničena. Někteří tvrdí, že byla jen poškozena a v sestavování CW-21 a dalších letadel pomalým tempem pokračovala dál. Tak jako tak, produkce nebyla velká a továrna dál fungovala spíše jako letecká opravna až do obsazení Japonci v r. 1942.

Přesunutí výroby do Indie po bombardování Loiwingu se CW-21 netýkalo. Zakladatel společnosti CAMCO Pawley se tehdy stal partnerem v nedávno založené indické společnosti, nazvané Hindustan Aircraft. Na ní se pokusil převést strojní vybavení a zakázky od CAMCO. O tom, že by se v Indii sestavil nějaký CW-21 jsem nic nenašel, zato se zde sestavovaly Hawky 75.

Hansi, co myslíš tím "celkem úspěšný letoun" - to, že se docela povedl po technické stránce nebo jeho (ne)úspěšnou kariéru?

CW-21 u AVG by asi dobrým lovcem průzkumných letadel nebyl. Výborně stoupal, ale s rychlostí a výzbrojí to nebyla žádná sláva. Micubiši Ki-15 "Babs" byly prakticky stejně rychlé (480 - 510 km/h, podle verze) a dvoumotorové Ki-46 "Dinah" už byly takřka nedostižné.

Na té fotce ukořistěného CW-21B, není letoun nalevo od něj náhodou víceúčelový Curtiss CW-22B?
Uživatelský avatar
Hans S.
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 3767
Registrován: 22/2/2007, 04:34
Bydliště: Gartenzaun
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Hans S. »

Myslím, že je to nejúspěšnější lehký stíhací letoun téhle doby, který vznikl :) Už jen tím, že svým způsobem pokračoval jeho vývoj a "alespoň někdo" ho objednal.
Ale ono těžko říct - vezmeme-li v úvahu, že takový I-16 je vlastně stroj celkem podobné váhové kategorie :) Ale stejně na mě tahle mašinka působí, nevím proč, celkem solidně :)
Uživatelský avatar
Tkuh
praporčík
praporčík
Příspěvky: 378
Registrován: 26/7/2009, 15:57

Příspěvek od Tkuh »

Zajímavý letoun, ale já na příliš lehké konstrukce nedám.
Je velice zajímavé, že jak jich bylo málo použito, o každém souboji je proto docela dobrý záznam, myslím, že kdyby se jich použilo hodně, nikdy by to nebylo tak přesné.
Uživatelský avatar
Farky
7. Major
7. Major
Příspěvky: 1177
Registrován: 19/6/2008, 23:52

Příspěvek od Farky »

Ikalo - díky, opraveno.
Micuhide - díky, opraveno.

Přiznám se že článek se mi válí na HDD už snad půl roku, z technických důvodů jsem ho sem dal až teď. Takže nejsem schopen dohledat zdroj ze kterého jsem čerpal při popisu "výroby" CW-21 u CAMCO. A protože velmi důvěryhodný zdroj potvrzuje Micuhideho verzi, tak jsem to v článku opravil.

Micuhide Akechi napsal -
Na té fotce ukořistěného CW-21B, není letoun nalevo od něj náhodou víceúčelový Curtiss CW-22B?
Ano, je to ex-nizozemský Curtiss CW-22(B?).

Thuk napsal -
Je velice zajímavé, že jak jich bylo málo použito, o každém souboji je proto docela dobrý záznam, myslím, že kdyby se jich použilo hodně, nikdy by to nebylo tak přesné.
Jsem si jistý, že takhle detailní popis jednotlivých akcí by se dal vyhledat k téměř všem bojově použitým letadlům. Spíš jde o to, že by "výzkum" (čtěte jako "opisování ze zdrojů" :) ) mohl trvat i několik let. A následný výsledek by vydal na několik set až tisíc stránek (například u Bf 109). To, že byl CW-21 použit jen ve velmi malém počtu mi umožnilo popsat celou jeho bojovou kariéru.
Uživatelský avatar
Tkuh
praporčík
praporčík
Příspěvky: 378
Registrován: 26/7/2009, 15:57

Příspěvek od Tkuh »

Tak nějak jsem to myslel, i když to možná vyznělo trochu jinak. Velmi mě to totiž zaujalo. Kdyby si to chtěl popsat u toho Bf-109, myslím že pár let by jsi měl co dělat :lol: :lol:
Uživatelský avatar
jersey.se
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 2466
Registrován: 20/1/2010, 21:16
Bydliště: I'm living on an endless road
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od jersey.se »

Přiznám se, že jsem tento typ vůbec neznal, děkuji - člověk si má rozšiřovat obzory. Že bylo toto letadélko ceněno Nizozemci více než Hurry mne moc nepřekvapuje - ten byl ve skutečnosti na stíhačku krotký. Bylo by z něj asi hodné turistické letadlo, ale neměl by šanci ani proti I-16...
Jinak já zas na lehké konstrukce dám, ale vše je v letectví otázkou kompromisu a míry. Lehkost by asi neměla být vykoupena ztrátou pevnosti konstrukce jako u Jaku-3 nebo nepoužitím samosvorných nádrží a ochrany pilota a rychlosti jako zde nebo u Zera.
Smoke me a kipper, I'll be back for breakfast
Uživatelský avatar
durynnkx
vojín
vojín
Příspěvky: 10
Registrován: 17/2/2010, 15:43

pramen

Příspěvek od durynnkx »

Prima počtení o ne moc známém letounu. Pro autora: možná jste čerpal při psaní i z tuzemských zdrojů, pokud ne, mrknětě na dvoudílnou monografii o CW 21 od Miroslava Šnajdra, která je v číslech 12/1994 a 01/1995 časopisu HPM.
Uživatelský avatar
Farky
7. Major
7. Major
Příspěvky: 1177
Registrován: 19/6/2008, 23:52

Příspěvek od Farky »

To HPM je hodně pravděpodobný zdroj, přeci jen je to jediné solidnější pojednání o CW-21 v češtině o kterém vím. Ale jak už jsem psal, článek byl hotový už delší dobu, takže všechny zdroje z kterých jsem čerpal dohromady asi nedám. Pokud si dobře vzpomínám, byla to spíš detektivní práce poskládaná z mnoha krátkých zmínek z mnoha zdrojů. Přesto se pokusím v nejbližší době nějaké ty prameny na konec článku přidat.

Pro durynnkx - tykej mi, tady na Palbě je to zvykem. Když mi někdo vyká, připadám si buď velevážený, nebo velmi starý. Nejsem ani jedno. :)
Odpovědět

Zpět na „Stíhací letouny“