Stránka 1 z 1

Rusko-Čečenský konflikt - Historické pozadí

PříspěvekNapsal: 22/3/2006, 14:39
od Pegeucko
Podle prezentace některých žurnalistů se muže jevit Rusko-Čečenský konflikt z přelomu 20. a 21. století jako „něco nového a neočekávaného“. Ve skutečnosti se jedná o konflikt, trvající po staletí a má své historické podhoubí. Zde je souhrn událostí, které tomuto Rusko-Čečenskému konfliktu předcházeli:

Čečenci bojovali neustále proti cizí nadvládě. V 15.st. proti Turkům(kdy byli „převedeni“ na islám), následně proti křesťanským sousedům – Gruzii a Kozákům. Pod tíhou těchto útoků podepsali v r. 1783 smlouvu s Ruskem – o ochraně teritoria.
Po válkách (Rusko-Turecká a Rusko –Perská, 1804 – 13 ) probíhajících od dob Petra I(+1825) a postupného upírání suverenity Čečenům, bylo zahájeno v roce 1834 pod vedením legendárního národního hrdiny imáma Šamala povstání. Imám Šamil se držel na Kavkazu více jak 25 let. Uštědřil Rusům mnoho porážek. Za vlády Alexandra II roku 1859 Rusové dobyli pevnost Vedeno a následně u hory Gunib se vzdal samotný Šamal. Byl odvezen do St.Peterburgu. Poté byl internován v Kaluze.V r.1870 mu car povolil pouť do Mekky a r.1871 v Medině Šamil zemřel.
Tím bylo Čečensko dobyto Ruskou armádou a stala se součástí impéria se zvláštními právy. Tyto boje popisoval v literatuře Lev Tolstoj (Kavkazský zajatec). Účastnili se jich vyhnanci (mj. Michail Lermontov).
Další revolty pak následovali vždy, kdykoliv se Rusko dostalo do nějaké konfliktní či nestabilní situace – Rusko-Turecká válka(1877-8 ), Revoluce 1905, Revoluce 1917, Občanská válka, Kolektivizace.
Po vytvoření SSSR vzniká 30. listopadu 1922 v rámci RSFSR Čečenská autonomní oblast, jejíž součástí původně nebyl Groznyj, začleněný až roku 1929. 15. ledna 1934 vznikla sloučením Čečenské autonomní oblasti a Ingušské autonomní oblasti Čečensko-Ingušská autonomní oblast, přeměněná 5. prosince 1936 na Čečensko-Ingušskou ASSR.

V druhé světové válke, po obsazení části Kavkazu německými vojsky, některé skupiny Čečenců a Ingušů - v nadějí na nezávislost - zahájily spolupráci s Němci. Dle tvrzení spisovatele Valentina Pikula byl Groznyj v r.1942 připraven na obléhání, ale bombardéry lokalizované na Kavkazu museli být použity na potlačení Čečenské vzpoury, místo jejich nasazení na frontě Stalingradské. Ačkoliv fronta do Čečenska nikdy nedošla, čečenští partyzáni vázali spoustu jednotek, které mohli být použity v boji s Němci.
Po vytlačení Němců v rámci kolektivní viny, rozhodnly sovětské úřady v čele s Josifem Stalinem o likvidaci republiky (1944) a vysídlení Čečenců s Inguši do Kazachstánu a na Sibiř. Během deportací jich asi 1/4 zemřela. Od 7. března 1944 tak byla dosavadní republika součástí Groznyjské oblasti. Návrat části Čečenců a Ingušů byl umožněn čtyři roky po Stalinově smrti (1953). Rozhodnutím Chruščova byla Čečensko-Ingušská ASSR 5. ledna 1957 obnovena.
I tak ale pokračovalo porušťování a ruština byla vyžadována v mnoha aspektech života (např. pouze ruskojazyčná výuka na VŠ). V poválečném SSSR zůstali Čečenci loajální až do dob Glasnosti, kdy se opět objevila naděje na nezávislost na Rusku. V situaci hroutícího se SSSR vznikl Čečenský národní kongres, který odstartoval „emancipační“ snahy Čečenů k odtržení od Ruské správy – stejně jako většina tehdejších sovětských republik.
Toto vše tedy předcházelo krvavým kavkazským válkám a mnoho žurnalistů, popisující Rusko- Čečenské války v 90.letech, tuto historii pomíjí. Tím pak může vzniknout dojem, že se zmiňované konflikty rozpoutali jako „blesk z čistého nebe“ a velice snadno lze pak obvinit jednu či druhou strany ze zavinění konfliktu.

Obrázek
Obrázek

{{PotvrzeníOTRS|zdroj=[http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1344 Palba.cz]|otrs=2007052910010878}}

PříspěvekNapsal: 22/3/2006, 15:17
od michan
Hrdý a svébytný národ. Přinesl však do "černé ekonomiky" a zločineckého podsvětí nejtvrdší a nejbestiálnější praktiky. Historický boj o nezávislost, má u nich i stinné stránky. Budou to mít v Ruské zemi vždy těžké. Pokračuj jsou tam zajímavé věci. Těším se.

PříspěvekNapsal: 22/3/2006, 17:02
od Pegeucko
michan:
Pokusím se - v rámci toho minima času,co teď mám.
Bohužel to není tak jednoduché. Popsat oba konflikty 10 větami nemá smysl a i s informacemi je to dost problém.
Chci to pojmou objektivně a nestranně,jenže obě strany zůčasněné v konfliktu lžou jako když tiskne.
Rusové si hrajou na oběti banditů a teroristů a pod rouškou územní integrity si chrání své mocenské zájmy. Čečeni se zase vydávají za obět genocidy,dovolávají se Ženevské konvence,kterou sami ale naprosto ignorujou a ženou to v rovině krevní msty. Oč jsou jedni silnější,o to ti druzí zákeřnější - klasická guerilová válka.
Vytřídit z tohoto mixu ideologie a vzájemného obviňování validní informace s nějakou vypovídající hodnotou není otázka několika minut.
A čas - to je "oheň,v kterém právě teď hořím".

PříspěvekNapsal: 22/3/2006, 18:00
od michan
Je to pravda, jednoduché to není, i nedostatek informací, brání tomu, aby člověk zaujal stanovisko. Dík zatím za historii. Fakt který se mi zdá je, že si tam Rusové i vyzkoušeli některé zbraňové systémy a munici.

PříspěvekNapsal: 22/3/2006, 18:31
od Atlantis
Tak nějak mi to připomíná Baskitsko v tvrdším provedení.

PříspěvekNapsal: 22/3/2006, 19:06
od michan
Hodně tvrdším, vylepšeným o asiatskou krutost. Velmocenské Rusko proti Čečencům, to je hrozná kombinace. Historická znalost partyzánského boje, kombinovaná s moderní technikou konce 20. století. Ani jedna strana se neštítí ničeho. Minimální kontrola nějaké třetí strany ( mám na mysli novináře, pozorovatele a pod.), to vše znamená, že si tam dělají skutečně co uznají za vhodné. Když něco pronikne, je to na hony vzdáleno pravdě.

PříspěvekNapsal: 12/2/2010, 04:30
od pm22
Cetl jsem v nekolika zdrojich o ww2 , ze. Kdyz v ruske jednotce slouzil jeden ci vice Cecencu, tak z nich meli obavy i ti nejotrlesi vojaci. Udajne manyry Cecencu daleko predci jejich povest. Co se tyce zakernosti a take brutality, ziska-li Cecenec ci jejich skupina prevahu. Nikdo udajne nesnasel Cecence za svymi zady. Holt, je to v tom narodu po staleti.

Re: Rusko-Čečenský konflikt - Historické pozadí

PříspěvekNapsal: 12/2/2010, 10:21
od M1A2 Abrams
Pegeucko píše:Rozhodnutím Chruščova byla Čečensko-Ingušská ASSR 5. ledna 1957 obnovena.


A.N. Jakovlev uvadi v knize Storocie nasilia v sovietskom Rusku uvadi, ze Prezidium Nejvyssiho sovetu RSFSR prijalo prikaz o obnoveni Cecensko-Inguske ASSR na 9.ledna.
Take uvadi informaci k tem povstaleckym aktivitam. Uvadi, ze v srpnu 1943 evidovala NKVD v Cecensko-Inguske ASSR existenci 54 band s 359 cleny. Tentyz zdroj uvadi, ze (pravdepodobne v prubehu cele valky) evidovali existenci 7163 povstaleckych skupin v celem svazu, ktere meli 54 130 clenu.
Zajimava je take informace, ze na uzemi Severniho Kavkazu fungovalo temer 700 techto povstaleckych skupin. Pozoruhodna cisla...

PříspěvekNapsal: 12/2/2010, 12:27
od Pátrač
V tom národu není nic jiného než to, že se nerad podřizuje. Je to národ hrdý a když se mu něco nelíbí tak to řekne. A když nikdo neposlouchá tak mu to předvedou po lopatě pomocí jataganu.

Na tom přece nic není.

PříspěvekNapsal: 17/2/2010, 17:00
od Zdeněk
Nejde jen o nezávislost Čečenska. Hodně jejich vůdců hledí poměrně daleko za hranice a jeden velký muslimský Kavkaz by mohl být poměrně lákavým cílem. K tomu je třeba dodat, že kavkazský islám a islám blízkovýchodní (který se líbí velké části radikálních čečenských vůdců) jsou dva silně odlišné postoje.
Doma mám schovaný článek v deníku Komersant o čečenské pomoci Ardžárii při konfliktu s Gruzínci. Je tam rozhovor s prezidentem Ardžárie, který mluví o čečenském oddíle a především o Basajevovi, pokud by někdo měl zájem, mohu jej oskenovat a poslat. Najdu-li jej.

Většina Čečenců se mi jeví jako strana zatažená proti své vůli do konfliktu mezi kameny ruské moci a povstalců. Bohužel pro Rusy, válku o přízeň běžných Čečenců projeli na plné čáře a v důsledku toho tu bude doutnající jiskra ještě hodně dlouho.