Kriegsmarine - taktika, výsledky
Napsal: 14/2/2006, 19:55
Když byla po první světové válce (1914-1918) podpsána ve Versailles mírová smlouva (Versailleská smlouva) zakazovala Německu vlastnit mimo válečného letectva také válečné námořnictvo (byly zde určeny povolené počty a tonážní limity plavidel a ráže děl, stejně jako jejich počty). Německu zůstalu jen něco málo válečných plavidel, převážně torpédoborce a starší křižníky (do 10 000t výtlaku). Proto se admiralita v čele s Reaganem rozhodla obejít omezení ve Versaillské smlouvě, tehdy se zrodila myšlenka vytvoření rychlého linkové křižníku jež by dosahoval vysoké rychlosti (pře 30uzlů - 55km/h) a disponoval dostatečným pancéřováním a ráží děl (240 - 290mm). Tehdy se zrodil projekt Panzerschiffe - pancéřové lodi. Již dávno před Hitlerem admiralita připravila podrobné plány na obnovu námořnictva a Hitlerův nástup na začátku roku 1933 byl jen potvrzením jejich záměrů.
Pokud se podíváme na mapu tehdejší předválečné Evropy, zjistíme, že geostrategická situace Německé Říše byla velmi nevýhodná. Do Atlantiku vedla cesta buď Grónským průlivem nebo nebezpečnější, ale rychlejší cestou mezi Islandem a Faerskými ostrovy. Tehdy se zrodila v Hitlerově hlavě idea menšího "úderného" námořnictva, jednak proto, že Hitler námořnictvo považoval kromě ponorek za zbytečnost a také proto, že upřednostněním budování pozemní armády a taktického letectva nezbylo pro Kriegsmarine příliš mnoho zdrojů.
A tak kdysi na konci 20tých let připravený plán Z, který počítal s poměrně větší flotilou byl definitivně hozen do koše, z původního plánu se pro hladinové námořnictvo zachovalo toto:
Panzerschiffe:
Admiral Graff Spee, Admiral Scheer, Deutschland - přejm na Lützow, Lützow - nedokončen
Těžké křižníky:
Blücher, Schlesien, Schlewig-Holstein, Königsberg, Admiral Hipper, Printz Eugen - jako jediný přežil válku
Bitevní křizníky:
Schranhors, Gneisenau
Bitevní lodě:
Bismarck, Tirpitz
Letadlové lodě:
Graff Zeppelin - nedokončena
S takto redukovanou flotilou nemohlo Německo nikdy pomýšlet na ovládnutí moří a oceánů, proto již před válkou byly zvoleny alternativy:
A/ Ponorky
B/ Pirátské "korzárské" lodi
Ponorková válka je popisována v mnoha jiných zdrojích, proto ji zde vezmu jen ve zkratce:
rok potopená tonáž ztraceno ponorek
1939 810 000 BRT 9
1940 4 407 000 BRT 22
1941 4 398 000 BRT 35
1942 8 245 000 BRT 85
1943 3 611 000 BRT 287
1944 1 422 000 BRT 241
1945 458 000 BRT 153
Z čísel je jasně vidět kulminační rok úspěchů ponorkové války (1942) a její následný pád v důsledku stoupající úrovně letecké a námořní kontroly oceánů ze strany spojenců.
KORZÁRSKÉ LODĚ:
Německo také před válkou a i během ní vysílalo do jižního Atlantiku bojové lodě maskované za obchodní (pluly pod vlajkou jiných států a byly upraveny kvůli podobnosti s lodí jíž měly být). Tyto lodě tvořili základ tzv. logistického systému v jižním a středním Atlantiku a v přilehlých mořích. Když se v roce 1940 podařilo lodi Admiral Hipper proniknout skrz kontrolu spojenců, využila těchto lodí pro doplnění zásob. Stejně tak lodi Gneisenau a Schranhorst o rok později. Celý tento systém se zhroutil s dekódováním Enigmy v roce 1942.
Co tedy vlastně Kriegsmarine za celou dobu války dělala?
Její prioritou bylo ochromit zásobování britských ostrovů a později SSSR přes Murmansk, tedy válka proti konvojům. Kromě toho se účastnila Kriegsmarine několika vojenských operací:
1/ Útok na Hel - v září 1939 válečné lodě Kriegsmarine odstřelují pevnost Hel
2/ Operace Weserbung - invaze do Norska(duben 1940), Kriegsmarine zde utrpěla těžké ztráty.
3/ Obsazení ostrovů v Rižském zálivu (1941)
4/ Uzavření finského zálivu (1. a 2. zábora - spolu s Finskem) - 1941-1944
5/ Otevřená bitva mezi Bismarckem a Hoodem v roce 1941 (Hood potomen, Bismarck později v bezvýchodné situaci potopila vlastní osádka - často zde panuje omyl, že Britové poslali Bismarcka ke dnu - není pravdou)
6/ Útěk z Brestu - německé válečné lodě v roce 1943 pronikly kanálem La Manche a odpluly do Německa (došlo k poškození Gneisenau - najetí na minu - vyřazena a její děla použity v Atl. valu v Norsku) - 1943
7/ Operace Zitronella - odstřelování a výsadek na Svalbardu (Špicberky) - 1943
8/ Evakuace civilního obyvatelstva z Vých. Pruska před postupující sov. armádou (1945)
Vojenské výsledky hl. loďstva tedy byly dost hubené, největší starosti dělaly spojencům ponorky a touha zničit poslední bit. loď Tirpitz, nakonec ji v roce 1944 potopily pomocí náletu v Tromso)
Pokud se podíváme na mapu tehdejší předválečné Evropy, zjistíme, že geostrategická situace Německé Říše byla velmi nevýhodná. Do Atlantiku vedla cesta buď Grónským průlivem nebo nebezpečnější, ale rychlejší cestou mezi Islandem a Faerskými ostrovy. Tehdy se zrodila v Hitlerově hlavě idea menšího "úderného" námořnictva, jednak proto, že Hitler námořnictvo považoval kromě ponorek za zbytečnost a také proto, že upřednostněním budování pozemní armády a taktického letectva nezbylo pro Kriegsmarine příliš mnoho zdrojů.
A tak kdysi na konci 20tých let připravený plán Z, který počítal s poměrně větší flotilou byl definitivně hozen do koše, z původního plánu se pro hladinové námořnictvo zachovalo toto:
Panzerschiffe:
Admiral Graff Spee, Admiral Scheer, Deutschland - přejm na Lützow, Lützow - nedokončen
Těžké křižníky:
Blücher, Schlesien, Schlewig-Holstein, Königsberg, Admiral Hipper, Printz Eugen - jako jediný přežil válku
Bitevní křizníky:
Schranhors, Gneisenau
Bitevní lodě:
Bismarck, Tirpitz
Letadlové lodě:
Graff Zeppelin - nedokončena
S takto redukovanou flotilou nemohlo Německo nikdy pomýšlet na ovládnutí moří a oceánů, proto již před válkou byly zvoleny alternativy:
A/ Ponorky
B/ Pirátské "korzárské" lodi
Ponorková válka je popisována v mnoha jiných zdrojích, proto ji zde vezmu jen ve zkratce:
rok potopená tonáž ztraceno ponorek
1939 810 000 BRT 9
1940 4 407 000 BRT 22
1941 4 398 000 BRT 35
1942 8 245 000 BRT 85
1943 3 611 000 BRT 287
1944 1 422 000 BRT 241
1945 458 000 BRT 153
Z čísel je jasně vidět kulminační rok úspěchů ponorkové války (1942) a její následný pád v důsledku stoupající úrovně letecké a námořní kontroly oceánů ze strany spojenců.
KORZÁRSKÉ LODĚ:
Německo také před válkou a i během ní vysílalo do jižního Atlantiku bojové lodě maskované za obchodní (pluly pod vlajkou jiných států a byly upraveny kvůli podobnosti s lodí jíž měly být). Tyto lodě tvořili základ tzv. logistického systému v jižním a středním Atlantiku a v přilehlých mořích. Když se v roce 1940 podařilo lodi Admiral Hipper proniknout skrz kontrolu spojenců, využila těchto lodí pro doplnění zásob. Stejně tak lodi Gneisenau a Schranhorst o rok později. Celý tento systém se zhroutil s dekódováním Enigmy v roce 1942.
Co tedy vlastně Kriegsmarine za celou dobu války dělala?
Její prioritou bylo ochromit zásobování britských ostrovů a později SSSR přes Murmansk, tedy válka proti konvojům. Kromě toho se účastnila Kriegsmarine několika vojenských operací:
1/ Útok na Hel - v září 1939 válečné lodě Kriegsmarine odstřelují pevnost Hel
2/ Operace Weserbung - invaze do Norska(duben 1940), Kriegsmarine zde utrpěla těžké ztráty.
3/ Obsazení ostrovů v Rižském zálivu (1941)
4/ Uzavření finského zálivu (1. a 2. zábora - spolu s Finskem) - 1941-1944
5/ Otevřená bitva mezi Bismarckem a Hoodem v roce 1941 (Hood potomen, Bismarck později v bezvýchodné situaci potopila vlastní osádka - často zde panuje omyl, že Britové poslali Bismarcka ke dnu - není pravdou)
6/ Útěk z Brestu - německé válečné lodě v roce 1943 pronikly kanálem La Manche a odpluly do Německa (došlo k poškození Gneisenau - najetí na minu - vyřazena a její děla použity v Atl. valu v Norsku) - 1943
7/ Operace Zitronella - odstřelování a výsadek na Svalbardu (Špicberky) - 1943
8/ Evakuace civilního obyvatelstva z Vých. Pruska před postupující sov. armádou (1945)
Vojenské výsledky hl. loďstva tedy byly dost hubené, největší starosti dělaly spojencům ponorky a touha zničit poslední bit. loď Tirpitz, nakonec ji v roce 1944 potopily pomocí náletu v Tromso)