Jak známo Göring si zakládal na své vlastní prestiži. Luftwaffe budoval velkoryse. O tom, že chtěl mít kontrolu nad vším co lítá je pravda. Další jeho nejapností byly tzv. polní jednotky Luftwaffe. V roce 1942 potřeboval Wehrmacht nevyhnutelně zálohy, aby doplnil bojem opotřebované a promrzlé divize. A kupodivu z personálu Luftwaffe bylo možné uvolit až 250 000 můžů. V té době už nemělo Německo prostředky na to, aby se Luftwaffe stala takovou obrovskou silou jak bylo původně zamýšleno. Pro to chyběli jak piloti, tak stroje.
Jenže tyto muže nechtěl Göring uvolnit pro Wehrmacht a začal z nich stavět právě polní divize Luftwaffe, které ovšem nebojovaly s uspokojivými výsledky. Důvod byl nasnadě – neměly potřebné kádry a důstojníky, případně veterány. Přesto Göring u Hitlera s tímto požadavkem uspěl, protože prý nemůže uvolnit vojáky vychované v nacionálně socialistickém duchu pro tupý Wehrmacht. Zkrátka mezi Luftwaffe a Wehrmachtem panovala určitá nevraživost způsobená hlavně osobou tlusťocha. Toto velmi kritizuje také von Manstein ve své knize Ztracená vítězství.
První divize se začaly budovat nejdříve v zimě 1941/42 jako obrana letišť a jiných důležitých bodů Luftwaffe proti sovětským vojskům, která by prolomila frontu. Koncem léta 1942 bylo z Luftwaffe převedeno 50 000 nadbytečných vojáků do zálohy pozemní armády. Göring navrhl Hitlerovi, že zajistí dalších 200 000 mužů pro nové divize pokud zůstanou po velením Luftwaffe. Göring chtěl pro tyto divize muže pouze z Luftwaffe, avšak velitelé čet a rot byli stejně nezkušení jako velitelů pluků a to se v bojích muselo projevit. Divize trpěly nadměrnými ztrátami a menší bojeschopností.
Tyto divize byly zpočátku menší než odpovídalo klasické divizi Wehrmachtu, protože podle Göringa měly plnit spíše defenzivní povinnosti v klidnějších oblastech. Nakonec bylo vytvořeno celkem 22 polních divizí. Většina jednotek strávila svou existenci na Východní frontě. Za zhoršující se situace musely být nasazovány do těžkých bojů. Účastnily se akcí jako "Malý Stalingrad severu", snaze ulehčit Velikije Luki, pokusu o obranu Vitebska během operace Bagration, bojů v Kuroňské kapse, a jiné.
Neznámější divizí Luftwaffe byla asi Fallschirm-Panzer Division 1 Hermann Göring. Ovšem tato divize nemá nic společného s výše uvedenými, protože byla vytvořena již před válkou. Počátky zrodu lze nalézt už u výsadkové jednotky, která proslula během západního tažení v roce 1940 dobytím pevnosti Eben Emael,
viz.
www.palba.cz/viewtopic.php?t=54
www.palba.cz/viewtopic.php?t=3773
http://fallschirmjager.stranky1.cz/
Výsadky v Norsku, boje v Africe, v Itálii u Salerma a obrana Gustavovy linie (Monte Cassino). Později se z ní stala pancéřová divize a bojovala na Východní frontě v Kurlandské kapse a jiné. Bojové kvality této elitní divize byly vynikající.
Video na
www.youtube.com/watch?v=F4289BCry-Q
Další příklad Göringovi snahy mít pod kontrolou „vše co lítá“ byl Fallschirmjäger - označení pro německého parašutistu. Jednotka parašutistů, která byla vytvořena už v rámci Wehrmachtu byla v roce 1939 převedena pod Luftwaffe. Za války pak bylo v rámci Luftwaffe vytvořeno 14 divizí Fallschirmjäger, které už neměli s parušitisty nic společného, ale název byl vnímaný jako „čestný“. Šlo hlavně o Göringovu snahu připsat Luftwaffe také „podíl na vítězství“, aby veškerou slávu nesklidil jen Wehrmacht.
Video trénink
www.youtube.com/watch?v=mRJLgS-_zK4
Elitnost těchto jednotek, podobně jako v případě jednotek SS byla založená hlavně na přísném výběru uchazečů a tvrdém výcviku, včetně politického školení.
Jak vidíte tyto divize ať Luftwaffe nebo SS nebyly co do počtu malé. Odčerpávaly dost mužů. To vadilo i Guderianovy, který v roce 1943 předložil Hitlerovi svůj plán v němž chtěl mimo jiné ukončit existenci těchto zpolitizovaných divizí SS a Luftwaffe, což však nebylo uskutečněno. Problém byl v tom, že Německo bylo schopno doma ve vlasti stavět sice nové divize, ale tyto divize byly bez zkušeností. Z vojenského hlediska bylo účelnější, aby noví branci byli doplňováni již do existujících divizí, které krvácely na frontě.