Lehký křižník EMDEN (III.) 1925

Lodě Bismarck, Tirpitz a další, ponorky, ponorkové základny.

Moderátoři: Zemakt, jarl

Odpovědět
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Lehký křižník EMDEN (III.) 1925

Příspěvek od kacermiroslav »

Lehký křižník EMDEN (III.)
Německo
rok 1925

Obrázek

Lodě ve třídě:
- EMDEN - (1921 – 1925 - 1925)

* Poznámka: první datum je datum zahájená stavby, dále je datum spuštění na vodu a poslední je datum zařazení do stavu námořnictva.


Po prohrané první světové válce a samo potopení vlastní internované flotily ve Scapa Flow (Velká Británie) v létě 1919, disponovalo Německo v důsledku přijetí mírových podmínek, mizivými námořními silami, které se nemohli v žádném případě měřit se stavem, který mělo Německo, či jiné námořní velmoci před válkou. Německo se tak propadlo o mnoho příček dolů v tabulce námořních mocností, což vzhledem ke statutu prohrané země, snad nikoho nepřekvapí. Podle mírových smluv si tak mohlo ponechat jen část starých jednotek, jejichž bojová hodnota byla téměř nulová již před Velkou válkou. Nové jednotky mohlo Německo stavět až 15-20 let (podle typu) po spuštění na vodu těch, které mu byly umožněny ponechat ve stavu. Nicméně první příležitost se naskytla už v roce 1921. Projekt nového lehkého křižníku nesl původní označení „cruiser A“ nebo „Ersatz Niobe“, neboli náhrada za Niobe, protože právě starý křižníky Niobe ze třídy GAZELLE měl být tím, který by byl nahrazen. Niobe byla na vodu spuštěna v roce 1899, dokončena o rok později, ale již před WW1 byla slabě vyzbrojena a především nedosahovala potřebné rychlosti. Proto se asi není čemu divit, že byla jednou z prvních lodí, která byla určena k vyřazení ze stavu. To ale nijak nebránilo v tom, aby se Německo nepokusilo ji prodat jiné straně, aby alespoň touto formou získalo nějaké peníze na stavbu nové jednotky. Nesmíme totiž zapomínat na to, že Německo po prohrané válce trpělo celou řadou vnitřních problémů, včetně vysoké nezaměstnanosti a nedostatku financí (muselo platit vysoké válečné reparace a obnovovat válečné škody). Vláda pak byla s Niobe úspěšná a našla pro ni nového kupce v podobě Jugoslavávie, která ji v roce 1924 zakoupila a dále provozovala pod jménem DALMACIJA.


VÝVOJ a KONSTRUKCE
Vrátíme se ale zpět k roku 1920, kdy mohlo Německo bez porušení právě uzavřené mírové smlouvy nahradit jeden z křižníků novým typem, v kterém by se již zůročily zkušenosti z války. Zadání podle Versaillské mírové smlouvy (oddíl 181 a 190) bylo vcelku jasné. Křižník nesměl mít výtlak větší než 6.100 tun a mohl být nahrazen novým typem až po dvacetileté službě. S přihlédnutím ke všem omezením se na designu začala procovat počátkem roku 1921 pod projektovým jménem „Ersatz Niobe“. Stavbou byla pověřená loděnice Reichsmarinewerft ve Wilhelmshavenu (dříve Kriegsmarinewerft). Kýl nové lodě byl založen v prosinci 1921 a stavba dále úspěšně pokračovala mírovým tempem. Na vodu byl slavnostně spuštěn 7. ledna 1925 a o pár měsíců později byl dokončen a dne 15. října 1925 převzat námořnictvem. Jméno lodi EMDEN nebylo vybráno náhodou. Křižník SMS Emden (třída DRESDEN) spuštěný na vodu v roce 1908, byl zřejmě nejslavnějším německým křižník První světové války. Jeho korzárská dráha na podzim roku 1914 nebyla sice příliš dlouhá, ale i tak během té doby po sobě pirát zanechal obrovské škody na spojenecké obchodní dopravě, přístavních zařízeních atd. Kromě toho potopil veterána rusko-japonské války, chráněný křižník Žemčug a francouzský torpédoborec Mosquet. Pirát sice nakonec v bitvě u Kokosových ostrovů v listopadu 1914 podlehl v boji silnějšímu australskému křižníku HMAS Sydney, ale i tak po sobě zanechal nesmazatelnou stopu. Ne nadarmo dostal jeho jméno za války postavený křižník Emden (II), třída KÖNIGSBERG II, který byl během sebepotopení německého loďstva ve Scapa Flow v červnu 1919, silně poškozen. Britům se jej podařilo zachránit a o rok později v rámci válečných reparací připadl Francii, která jej v roce 1926 vyřadila ze služby. O jménu lodi tak bylo díky slavné minulosti zřejmě již dávno dopředu rozhodnuto.

S délkou 155,1 m (na vodorysce 150,5 m) a šířkou 14,3 m byl Emden jen dalším logickým pokračovatelem prvoválečných konstrukcí německých lehkých křižníků. Ponor při standardním výtlaku 5.600 tun dosahoval 5,15 m, při konstrukčním výtlaku již vzrostl na 5,38 m. Plný výtlak křižníku dosahoval hodnoty 6.990 tun, z čehož prostorovost byla 4.844 BRT. Poprvé v německém námořnictvu byla loď stavěná kombinací nýtováním (vnitřní spoje) a svařováním (trup), což byla nová technologie. Podle některých zdrojů byl Emden dokonce první lodí na světě stavenou pomocí svařování. Díky svařování bylo na trupu ušetřeno 8-10% z celkové hmotnosti, což nebyla zanedbatelná váha a samozřejmě se to i podepsalo do nákladů. Trup byl rozdělen na 17 samostatných vodotěsných oddílů a po celé délce měl dvojité dno, v kterém byly umístěny zásobníky paliva. Konkrétně mezi přepážkami číslo 22 až 90 (tedy v cca 56% délce lodi).

Pohonná soustava sestávala ze dvou skupin parních turbín typu Brown-Boveri, s redukcemi, z nichž každá poháněla jednu hřídel s lodní vrtulí o průměru 3,75 metrů. K manévrování bylo používáno jedno kormidlo. Turbíny dodala firma BBC z Mannheimu a jejich celkový výkon činil 45.900 koňských sil (34.200 kW). To lodi zajišťovalo rychlost 29 uzlů (53,7 km/h). Během zkoušek ale křižník dokázal plout až rychlostí 29,4 uzlů (54,4 km/h) při výkonu turbín 46.500 koňských sil (34.700 kW). Ovšem tento výkon byl dosažen jen při krátkodobých zkouškách. Každá sestava turbín se nacházela v samostatné strojovně s tím, že blíže k zádi (strojovna č.1) stála turbína, která roztáčela levý šroub, druhá (strojovna č.2) logicky pravý. Turbínám dodávalo páru celkem 10 kotlů, z čehož čtyři byly vytápěny uhlím, kterého bylo v uhelných bunkrech vezeno až 875 tun. Zásoba mazutu ke zbývajícím kotlům byla 300 tun, ale mohla být podle potřeby zvýšená až na 859 tun. To zajišťovalo křižníku akční rádius 5.290 námořních mil (9.800 km) při 18 uzlové rychlosti, 6.750 námořních mil (12.500 km) při ekonomické 14 uzlové rychlosti. O dodávku elektrického proudu se staraly dva vysokotlaké agregáty o výkonu 420 kW, pracující s napětím 220 V. V roce 1934 doznal pohon změny, když byly všechny kotle upraveny na spalování mazutu. Toho se nyní mohla na loď načerpat až 1.266 tun a dojezd při 18 uzlové rychlosti stoupl na 5.800 námořních mil.

Obrázek


VÝZBROJ
Podle původního projektu se již počítalo umístit 150mm děla (SK L/55) do čtyř dvoudělových věží, což byl později standard u všech křižníků stavěných ve dvacátých a třicátých letech po celém světě. Francie ale s tímto uspořádáním nesouhlasila a tak museli Němci sáhnout po jednohlavňové variantě starších děl. Hlavní výzbroj se tak skládala z děl ráže 150mm SK C/06 L/45, která byla používána u většiny německých lodí z období První světové války. Všechna děla byla umístěná v jednohlavňových kompletech typu MPC C/18 (hmotnost bez pancéřových desek 11,4 tuny) následovně. Čtyři stála v ose tak, že první pár stál na přídi a další dvě děla na zádi. První stálo na hlavní palubě, druhé pak na vyvýšené pozici před hlavním můstkem. Zadní uspořádání bylo obdobné, takže děla mohla střílet přes sebe. Další čtyři děla byla instalována na bocích. První pár v prostoru mezi můstkem a hlavním stěžněm, druhý pár za zadním komínem. Boční salva tak mohla být vedená ze šesti hlavní zároveň při kadenci 5-7 ran za minutu. Děla vystřelovala granáty o hmotnosti 45,3 kg (a 22,7 kg prachové nálože) a s elevaci -10/+27 stupňů měla dostřel 16.800 metrů. Vezená zásoba munice byla 60 až 120 kusů na hlaveň. Hlavní baterie byla doplněná o rychlopalná víceúčelová 88mm děla Flak L/45 umístěná na podstavcích typu MPL C 13 s kadencí palby 15 ran za minutu s náměrem -10/+70 stupňů. Na palubu bylo nakládáno 400 nábojů na hlaveň (granát o hmotnosti 9,7 kg). Děla byla umístěna na nástavbě v tandemovém uspořádání. Při elevaci 43 stupňů měla dostřel 14.100 metrů s úsťovou rychlostí 790 m/s. Dělová výzbroj byla doplněná o 500mm torpédomety ve dvou otočných palubních torpédometech (původní projekt počítal se čtyřmi dvouhlavňovými komplety). K řízení dělostřelecké palby se používaly tři 4 metrové dálkoměry a dva třímetrové. Loď byla rovněž vybavená čtyřmi velkými reflektory.

V dubnu 1933, během generální opravy, byla změněná torpédová výzbroj, když byly torpédomety ráže 500mm nahrazeny účinnějšími ráže 533mm. Také se změnil jejich nesený počet. U staršího provedení byly na palubě pouze čtyři torpéda, zatímco po změně jich bylo neseno hned dvanáct. V létě 1935 byla změněná výzbroj. Ke dvojící 88 mm děl bylo přidáno třetí (88mm Flak L/45) a zároveň byla zvýšená zásoba munice na 1.200 kusů pro všechna tři děla. V roce 1939 byla protiletadlová výzbroj posílena o šest jednohlavňových 20mm děl L/65 C/38. V době vylodění Spojenců v Normandii, byl EMDEN zpět v docích, kde byla značně změněná jeho výzbroj. Všechna 88mm děla byla sejmutá a nahrazený výkonnějšími 105mm kanóny SK C 32 L/45 na lafetách MPL C 32g.E. (kadence cca 10 ran za minutu). Dále byly instalovány dvě jednohlavňová 37mm děla Flak L/83 C 30 na lafetě MPL C 30U a dvě nová děla typu Bofors 28 ráže 40mm Flak L/56. Stávající jednohlavňové komplety 20mm děl byly nahrazeny dvouhlavňovým provedením (6xII) typu FlaMG C 38 LM 44. Největším rozdílem byla instalace výkonnějších 150mm děl typu TBK L/48 C 36 v roce 1942, kdy křižník rovněž obdržel radar FuMO 22. Ten byl v únoru vyměněn za modernější verzi FuMO 25.

Hmotnost boční salvy:
6 x 150 mm = 271,8 kg
za války dalších 2x105mm


PANCÉŘOVÁNÍ
Pancéřová ochrana lehkého křižníku byla na průměrné prvoválečné úrovni. Hlavní boční pancéřový pás dosahoval tloušťky 50mm ve střední části lodi a postupně ke krajům, přídi i zádi, se zeslaboval. Celková délka boční ochrany činila 125m, tedy nějakých 70% délky trupu, při výšce pásu 2,9m (z toho 1,3 bylo pod vodoryskou). Další ochranou byla pancéřová paluba, která byla silná převážně 20mm, ale v oblastech muničních skladů byla zesílená na 40mm. Paluba byla směrem k bokům lodi v délce tří metrů skosená pod úhlem 40° a měla tloušťku v rozmezí 20 až 40mm. Znamenalo to, že v nejkritičtějším místě musel nepřátelský projektil proniknout hlavním bočním pancéřovým pásem a následně i touto skloněnou pancéřovou palubou. Tedy podle úrovně pancéřování to znamenalo průnik pancířem v rozmezí 70 až 90mm, což již tak špatné na lehký křižník z poloviny dvacátých let nebylo. Protože děla byla umístěna na otevřených lafetách, byla obsluha chráněná pouze štíty o síle 20mm, která zbraně kryla z čelní i boční strany. Alespoň tak obsluhu chránili před přívalem střepin z blízkých zásahů. Samozřejmostí byla ochrana velitelského stanoviště, které kryly pancéřové pláty o síle 50mm. Střechu pak chránilo 20mm. Místo, kde se nacházel hlavní štáb, pak kryla něco jako pancéřová „roura“ o síle stěn 100mm. Pancéřové pláty pak byly vyrobeny z oceli typu KC (Krupp Cemented) a typu KNC (Krupp Non-Cemented).

Obrázek


TTD - lehký křižník EMDEN (po dokončení)
* Země původu: Německo
* Délka (max.): 155,1 m (150,5 m na vodorysce)
* Šířka: 14,33 m
* Ponor: 5,8 – 6,6 m
* Výtlak (standardní): 5.689 t
* Výtlak (plný): 7.102 t
* Výzbroj (po dokončení): 8x150mm (8xI), 2x88mm (2xI), 4x37mm (4xI), 10x20mm (10xI), 4 torpédomety ráže 500mm, 120 min
* Výzbroj (za války): 8x150mm (8xI), 3x105mm (3xI), 2x37mm (2xI), 2x40mm (2xI), 12x20mm (6xII), 4 torpédomety ráže 533 mm, 120 min
* Pancéř paluba: 40-20 mm
* Pancéř boky: 50 mm
* Pancéř dělové věže: 20 mm
* Pancéř velitelská věž: 50-100 mm
* Výkon strojů: 46.500 koňských sil (34.191 kW), 2 hřídele
* Dojezd: 5.300 námořních mil při 18 uzlové rychlosti
* Vezená zásoba paliva: 875 t uhlí, 860 t nafty
* Rychlost: 29 uzlů
* Posádka: 19-30 důstojníku, 494-653 mužů

SLUŽBA
Dne 15. října 1925 vstoupil EMDEN oficiálně do služby německého námořnictva a jeho prvním kapitánem se stal Richard Foerster. Samozřejmostí bylo seznámení se posádky s lodí, provádění výcviku na Baltu a v Severním moři, zkoušky palby, prověřování pohonné jednotky atd. Bohužel již tyto první zkoušky odhalily závažný nedostatek a to velkou výšku boků, předního bojového můstku a stanoviště řízení a kontroly střelby. Díky tomu byla přesná palba možná jen za klidného stavu moře, což byl zásadní nedostatek. Proto v roce 1925/1926 musel EMDEN podstoupit v loděnici ve Wilhemshavenu opravu, během které byl snížen o 7 metrů bojový můstek, dále byl opraven systém kontroly řízení palby atd. V září 1926 se EMDEN zúčastnil námořních manévrů jako vlajková loď BSN (Befehlshaber der Seestreitkrafte in der Nordsee, česky – velitel námořních sil Severního moře). Jelikož se jednalo o nejmodernější německý křižník, tak na něm zřejmě chtěl každý sloužit:-) Proto na jeho palubě kromě 29 důstojníků a dalších členů posádky bylo v různém období 102 až 162 námořních kadetů. V říjnu 1926 byl EMDEN opět v loděnici, protože mu byl o dva metry zvyšován zadní komín, tedy na stejnou úroveň s předním. Měl se tak zlepšit odvod spalin z kotelny. Po této další úpravě byl EMDEN již shledán za plně boje schopnou loď a tak bylo na čase jej vyslat na propagační zahraniční cesty. Bylo potřeba po světě ukázat, že ačkoliv Německo je poraženou zemí, tak se nevzdává možnosti budovat nové námořní síly. Dne 11. listopadu 1926 tak EMDEN vyrazil na plavbu, která nakonec trvala šestnáct měsíců. Z Wilhemshavenu křižník vyplul směr Španělsko přes Kanárské ostrovy na ostrov Svaté Heleny. Dále pak přes Kapské město, Bombaj přes Indický oceán na Kokosové ostrovy, kde navštívil mimo jiné vrak svého předchůdce, křižníku EMDEN (I.). Ten právě v těchto vodách skončil svou slavnou korzárskou dráhu za První světové války v listopadu 1914. Poté křižník přes Javu a Celebes pokračoval do Japonska, na Aleuty a do amerického Seattlu. Směrem na jih navštívil Mexiko, Ekvádor, Peru a Chile. Po obeplutí mysu Horn na jihu amerického kontinentu navštívil EMDEN Falklandské ostrovy a přes Argentinu, Brazílii, Haity a Azory se vrátil zpět do Německa. Po této dlouhé plavbě spustil kotvy dne 14. března 1928 ve Wilhemshavenu.

V září 1928 dostal křižník nového velitele a to velitele zvyklého na úplně jiný typ zbraně z Velké války, než na hladinový křižník. Stal se jim komandér poručík Lothar von Arnauld de la Periere, což bylo ponorkové eso právě z bojů Velké války. Zároveň byl křižník důkladně prohlédnut v suchém doku, aby se zjistilo, nakolik byl poznamenán technický stav tou dlouhou cestou ve všech možných mořích a oceánech světa za všech možných povětrnostních podmínek. Když bylo shledáno, že loď je v pořádku, mohl být EMDEN vyslán na další propagační cestu. Wilhemshaven opouští 5. prosince 1928 a přes Gibraltar, Itálii, Řecko a Turecko proplouvá Suezem a míří do Rudého moře. Další stanicí se stává Aden, proplouvá Indickým oceánem a navštěvuje Holandskou východní Indii. Poté bere kurz do Austrálie, na Nový Zéland, na Fidži a přes Samou a Havaj kotví v San Diegu. Přes Panamský průplav míří do Karibské oblasti a po přeplutí Atlantiku spouští kotvy zpět ve Wilhemshavenu 3. prosince 1929. Již za šest týdnů se EMDEN vydává na další cestu. Ta je tentokráte kratší a přes Madeiru, New Orleans, Jamajku, Puerto Rico, Charleston a Santa Cruz se vrací zpět domů. V říjnu 1930 se kapitánem křižníku stává nový velitel komandér poručík Robert Witthoeft-Emden. Jen pro zajímavost, sloužil jako torpédový důstojník na prvním EMDENU během První světové války. Tuto službu připomíná i jeho přídomek k jménu, které obdržel stejně jako ostatní účastníci bitvy u Kokosových ostrovů spolu se železnými kříži.

Prvního prosince 1930 se EMDEN vydává na další dlouhou plavbu. Tentokráte do východních, asijských vod přes Středozemní moře, Suez a Rudé moře. Domů se vrátil o více jak rok později 8. prosince 1931. První ledna 1932 mění křižník svůj statut na bojovou jednotku, když byl včleněn do průzkumných sil BdA (Befelshaber der Aufklarunngskrafte), kterým velel kontraadmirál Conrad Albrecht. V únoru a březnu 1933 se po boku EMDENU mohl konečně k výcviku přidat další německý lehký křižník (LEIPZIG). Spolu prodělali ostré střelby v Atlantiku a u pobřeží Afriky a navštívili řadu přístavů (např. Las Palmas).

Od prvního dubna 1933 prodělal EMDEN ve Wilhemshavenu generální opravu, během které byly odstraněny přední čtyři kotle na uhlí, a místo nich byl nainstalován stejný počet kotlů typu Marine-Schulz. Výhodou bylo snížení počtu obsluhy o 39 mužů a také se mohli o dva metry snížit oba komíny. Také sklady pohonných hmot doznaly změny, což v konečném důsledku znamenalo, že se mohlo nakládat až 1.266 tun paliva (některé zdroje hovoří jen o 860 tunách). Rovněž přední můstek doznal změny, když byl zkrácen. To umožnilo změnu nové platformy pro bojový reflektor. Také přední stožár byl zkrácen o osm metrů a podél stran komínů byly instalovány nové čtyřmetrové antény. Rovněž torpédová výzbroj byla změněná z původních torpédometů ráže 500mm na 533mm. Modernizace byla ukončená v září 1934, kdy EMDEN obdržel i nového velitele Karla Dönitze (pozdější velitel Kriesgmarine a nejvyšší představitel Německa v květnu 1945, který podepisoval bezpodmínečnou kapitulaci). Jelikož byla předchozí posádka převelená na palubu „kapesní bitevní lodě“ DEUTSCHLAND, musel kapitán Dönitz zacvičit během dvou a půl měsíce novou posádku. S ní se pak vydal na další mnoha měsíční zahraniční misi. Z přístavu EMDEN vyplul 10. listopadu 1934, z které se vrátil 14. června 1935. V létě 1935 byla znovu změněná výzbroj. Ke dvojící 88 mm děl bylo přidáno třetí (88mm Flak L/45) a zároveň byla zvýšená zásoba munice na 1.200 kusů pro všechna tři děla.

Obrázek

Na další školní dalekou plavbu se EMDEN vydal 23. října 1935. Překonal Atlantik, zamířil do Karibiku a následně do Venezuely. Skrz Panamský průplav se dostal do Tichého oceánu a na čas zakotvil v Portlandu. Odtud se vydal na Havajské ostrovy a opět se přes Panamský průplav a Atlantik vrátil do Evropy. Po krátké zastávce ve Španělsku zakotvil 11. června 1936 ve Wilhemshavenu. Již sedmou zahraniční dálkovou plavbu zahájil křižník 10. října 1936. Na palubě přitom měl 650 námořníků a důstojníků plus 160 kadetů námořní školy. Přes Cagliari, Varnu a Istanbul si to zamířil do Suezu na Rudé moře a dále na Dálný východ. Při plavbě přes Indický oceán zakotvil na Cejlonu a poté v Thajsku, Číně a Japonsku. Zpáteční cesta vedla prakticky stejnými vodami. Před návratem do Německa se EMDEN po nějakou dobu zdržel ve Španělsku, kde prováděl v době nastupující krize (občanská válka) hlídkovou službu ze základny v Algeciras. Jelikož krize ve Španělsku vrcholila, vyplul k břehům pyrenejského státu EMDEN v říjnu 1937 znovu. Úkolem posádky bylo podporovat německé dobrovolníky ve Španělsku ve dnech 16 až 18. října. Poté se křižník vydal přes Středozemní moře a Suez do Indického oceánu, kde navštívil Colombo (Cejlon), Surabaju a Balavan. Zpáteční cesta vedla opět přes vody Indického oceánu, Rudého a Středozemního moře ke španělským břehům, kde opět nějakou dobu křižoval. Do domovského přístavu se vrátil 23. dubna 1938.

V červnu 1938 byla posílená protiletadlová výzbroj, když byla přidána čtyři děla ráže 37mm (4xI) typu SK C 30 L/83. Poté EMDEN vyrazil na svou poslední zahraniční plavbu. Původním záměrem bylo navštívit Spojené státy americké. Přes Norsko a Island tedy vedla cesta přes Atlantik do Viga na Azorech a dále na Bermudy. Jelikož v té době vrcholila Mnichovská krize, obdržel křižník příkaz k návratu do vlasti. Dne 10. října 1938 na krátko zakotvil ve Wilhemshavenu, ale protože Mnichovská krize byla vyřešená v Německý prospěch, mohl EMDEN pokračovat v přerušené zahraniční cestě. Po pár dnech tak vyrazil do Středozemního moře, a přes úžiny Bosporu a Dardanel vplul do Černého moře, kde mimo jiné navštívil bulharskou Varnu. Zpáteční cesta vedla opět stejnými vodami a přes zastávky v Istanbulu a Vigu zakotvil dne 16. prosince 1938 v rodném Německu.

Rok 1939 zahájil koncem března cestou do Atlantiku, kde prováděl ochranu rybolovu. Při té příležitosti zavítal na Island. Pár měsíců před válkou obdržel EMDEN nového kapitána v podobě komandéra Wernera Lange (od května 1939). V době vypuknutí války proti Polsku obdržel kapitán křižníku rozkaz provést zaminování Severního moře (Skagerraku) až po holandské pobřeží. Minová operace nesla krycí název „Westwall“ a kromě EMDENU se jí účastnili i další lehké křižníky, torpédoborce, minonosky a další lehké námořní síly. Celé uskupení mělo základnu ve Wilhelshavenu. Již v prvních dnech války (4.9.1939) se lodě ve Wilhelshavenu stali cílem útoků britských bombardérů typu Blenheim ze 107 perutě RAF. Jeden z bombardérů byl sestřelen pro posádku křižníku tak nešťastně, že trosky dopadly mezi nábřeží a na přední část lodě. Blízké výbuchy jeho bomb a palivových nádrží pak zabili devět námořníků a dalších dvacet jich bylo zraněno (některé zdroje uvádí 11 mrtvých a 18 zraněných). Tito mrtví se tak stali prvními oběťmi Kriegsmarine za bojů Druhé světové války na západním pobřeží. Křižník byl po leteckém útoku lehce poškozen a musel se podrobit opravám. Poté se mohl přesunout na Balt, kde měl za úkol provádět hlídkovou a kontrolní službu. Od začátku prosince 1939 do třetího ledna 1940 se EMDEN nacházel opět v loděnici Marinewerft ve Wilhemshavenu, kde se podrobil dalším menším opravám. Během těchto oprav také obdržel demagnetizační zařízení (MES-Kabel), dále pak i protiletadlová výzbroj doznala změny, když byla posílená o čtyřhlavňové kanóny ráže 20mm FlaMG L/65 C 38, které byly umístěny na lafetách typu C 38 Vierling.

V dubnu 1940 se EMDEN účastnil operace „Weserübung“, což byl plán obsazení Dánska Norska. V rámci svazu 531 kontradmirála Oskara Kummetze se měl křižník účastnit operace na obsazení hlavního města Norska, Osla. Na palubě za tím účelem vezl 600 vojáků. Dne 7. dubna 1940 opouští přístav a míří k Oslu. Cestou se ke svazu připojuje i „kapesní bitevní loď“ Lützow (ex Deutschland). O den později kolem půlnoci vplul svaz do Oslo fjordu. Ve vodách fjordu bylo z paluby EMDENU na paluby minolovných člunů (R-booty) přemístěno celkem 350 námořníků. Další osudy mise u Osla nebyly pro německé námořnictvo šťastné. Pobřežní torpédovou baterií byl potopen těžký křižník Blücher (výzbroj 8x203mm), nicméně i tak se nakonec podařilo Němcům Oslo obsadit. Královské rodině se ale podařilo díky hrdinnému odporu Norů z Osla uprchnout. Během této operace vedl EMDEN podpůrnou palbu útočících jednotek ze svých těžkých děl. Po splnění operace „Weserübung“ zavítal dne 19. dubna 1940 na palubu EMDENU velitel německého námořnictva Erich Raeder. Do konce dubna byl pak křižník využíván jako hlavní sídlo štábu velitele přístavu Oslo komandéra Friedricha Rieve. V norských vodách pobýval křižník až do 7. června 1940 s posádkou složenou z 26 důstojníků a 582 námořníků. Poté se vrátil na Balt do Swinemünde, kde dále plnil roli školního plavidla. Od listopadu 1940 do půlky února 1941 byla loď opět v doku ve Wilhemshavenu, kde obdržela další posílení protiletadlové výzbroje. Na palubu byly instalovány čtyři jednohlavňové kanóny ráže 20mm FlaMG L/65 na lafetách typu C 30.

Obrázek

V červnu a červenci roku 1941 plnil EMDEN klasickou strážní službu v norských vodách. Když ale Německo přepadlo Sovětský svaz, zařadila Kriegsmarine křižník do skupiny „Baltenflotte“ viceadmirála Otto Cilliaxe. Úkolem této skupiny bylo zabránit případnému průniku sovětských plavidel z Kronštadu a Leningradu do Švédska, kde by mohla být internována. Spolu s křižníkem LEIPZIG byl EMDEN přemístěn do Libavy. Koncem září 1941 prováděl EMDEN palebnou podporu německého výsadku na poloostrově Sworbe (Ozylia). Celkem během dvou denní akce vystřílel na 600 granátů ráže 150mm. Během návratu byla německá eskadra napadená sovětskými torpédovými čluny typu G5. Jeden z člunů (TKA-83 – N.N.Kremenskij) byl soustředěnou palbou celé eskadry potopen. Po splnění úkolu se lodě vrátili do přístavu v Gotenhafenu (Gdyně). V listopadu 1941 byl EMDEN přeřazen do role školního plavidla v rámci tzv. Ausbildungsvernand der Flotte (školní eskadra flotily), které většinu času pro výcvik strávili na Baltu. V červnu téhož roku byl křižník odeslán do Wilhemshavenu k dalším opravám, během kterých mimo jiné obdržel radar typu FuMO 21 o výkonu 8 kW (pracovala v pásmu 368 MHz s dosahem 14-16 km). Spolu s radarem byla na střechu hlavního bojového můstku, místo spodního bojového reflektoru, instalována anténa „Materacem“ (2 x 4m). Opravy byly dokončeny v listopadu a tak se křižník mohl znovu přemístit na Balt, aby dále plnil roli školního plavidla. V této roli zůstal až do konce roku 1943 (posádka byla složená z 30 důstojníků a 683 námořníků a kadetů). Při opravách bylo zjištěno, že i po téměř dvacetiletém provozu, je technický stav pohonné jednotky více než uspokojivý, a stále umožňuje lodi dosáhnout rychlost až 26,9 uzlů.

Do doku musel EMDEN znovu v únoru 1943, kdy byl během cvičení nešťastnou náhodou zasažen vlastním torpédem (porucha gyroskopu). Škody ale nebyly velké a již po pár dnech se mohl přesunout zpět na moře. V době vylodění Spojenců v Normandii, byl EMDEN zpět v docích, kde byla značně změněná jeho výzbroj. Všechna 88mm děla byla sejmutá a nahrazený výkonnějšími 105mm kanóny SK C 32 L/45 na lafetách MPL C 32g.E. (kadence cca 10 ran za minutu). Dále byly instalovány dvě jednohlavňová 37mm děla Flak L/83 C 30 na lafetě MPL C 30U a dvě nová děla typu Bofors 28 ráže 40mm Flak L/56. Stávající jednohlavňové komplety 20mm děl byly nahrazeny dvouhlavňovým provedením (6xII) typu FlaMG C 38 LM 44. Největším rozdílem byla instalace výkonnějších 150mm děl typu TBK L/48 C 36. V září 1944 se EMDEN přesunul do norských vod, jakožto vlajková loď minových plavidel (základna v Hortenu). Kromě jiných akcí se koncem měsíce účastnil minové operace XXXW s krycím názvem „Klaudius“. Začátkem října vyplouvá na další pokládku minových polí (XXXIIb – operace „Caligula“) a o pár dní později na další (XXXIIa – operace „Vespasia“). Během podzimu 1944 se EMDEN, jako doprovod, zúčastnil několika transportních operací v Norsku. Prvního listopadu zajišťoval odtažení lehkého křižníku Köln ze zátoky Freybergvik. Dne 9. prosince se podařilo EMDENU najet na mělčinu v Oslofjordu, ale na rozdíl od Kölnu se posádce po dvou dnech podařilo se z mělčiny dostat. Loď měla poškozený vodotěsný oddíl II, což v praxi znamenalo odeslání křižníku do doků a opravu včetně strojovny. Oprava proběhla v loděnici Schichau Werft v Köningsbergu (dnešní Kaliningrad, česky Královec). Jelikož ale byla východní fronta v rychlém pohybu, byl EMDEN nucen před postupující Rudou armádou z Köningsbergu prchnout do Pillau (Pilava, dnešní Baltyjsk). V lednu 1945 byl EMDEN pověřen smutnou úlohou, když převážel ostatky německého maršála a prezidenta Hindenburga a jeho manželky z mauzolea, které následně Němci sami před Rudou armádou zničili. Cílem byl přístav Pillau, kde „náklad“ převzala transportní loď PRETORIA. Před neustále postupující Rudou armádou musel křižník 1. února opustit Pillau a prchnout více na západ do Kielu (v provozu byla pouze jedna kotelna). V Kielu opravy pokračovali, ale v době neustálých spojeneckých leteckých náletů nešlo práce rychle dokončit. Dne 11. března 194ř na palubě vypukl požár, který zničil část přední nástavby a levobočné torpédomety. Vzhledem k blízkému konci války již nebylo v německých silách křižník opravit. Nehledě na to, že jeho opravou by se na výsledku hlavních bojů nic nezměnilo. Třetího dubna byl EMDEN zasažen jednou leteckou pumou, což v praxi znamenalo zničení předního komínu a poklesu rychlosti lodi. O pár dní později (v noci z 9 na 10. dubna) byl na Kiel proveden obrovský spojenecký nálet, během kterého bylo svrženo 2.634 tun pum. Zásah dostal i EMDEN, který měl zničenou prakticky celou záď. Jelikož bylo nemožné loď opravit, byla 26. dubna 1945 oficiálně vyřazená ze seznamu Kriegsmarine. Posádka byla rozpuštěná a přesunutá k pozemní službě. Na palubě zůstal pouze dvaceti členný oddíl. Konec války byl již nevyhnutelný a tak se oddíl, který zůstal na lodi, rozhodl křižník vyhodit do povětří. Dne 3. května 1945 po sérii výbuchů, klesl EMDEN, nejstarší poválečná loď Třetí říše, v Kielu ke dnu. Po válce byl vrak rozebrán a sešrotován (podle zdrojů buď v roce 1948, nebo o dva roky později).

Velitelé:
10/1925 – 09/1928 - KzS Kurt Foerster
09/1928 – 10/1930 - FK / KzS von Arnauld de la Periére
10/1930 – 03/1932 - FK / KzS Witthoeft-Emden
03/1932 – 04/1933 - FK Werner Graßmann
09/1934 – 09/1935 - FK Karl Dönitz
09/1935 – 08/1936 - KzS Johannes Bachmann
08/1936 – 06/1937 - KzS Walter Lohmann
07/1937 – 06/1938 - FK / KzS Leopold Bürkner
06/1938 – 05/1939 - KzS Paul Wever
05/1939 – 08/1940 - KzS Werner Lange
08/1940 – 07/1942 - KzS Hans Mirč
07/1942 – 09/1943 - KzS Friedirch schmidt
09/1943 – 02/1944 - KzS Hans Hengist
03/1944 – 01/1945 - FK / KzS Hans-Eberhard Meissner
01/1945 – 03/1945 - KzS Wolfgang Kähler
03/1945 – 04/1945 - FK Wickmann


ZHODNOCENÍ
K smůle Němců nedovolila Francie v době stavby Emdenu vyzbrojit loď moderními a především ve věžích umístěnými děly, což loď pro službu během Druhé světové války do jisté míry znevýhodňovalo. V opačném případě by obsluha děl byla dobře chráněná v pancéřovaných věžích a především boční palba mohla být vedena plným počtem děl, jak se stalo běžnou praxí let pozdějších. Ne nadarmo byl křižník za války většinou používán jen jako školní plavidlo. Ale i přes své stáří jeho děla podporovala německá vojska během vylodění ve Skandinávii a při dalších operacích. Velkou výhodou pak byla schopnost provádět minové operace a zachování si i po téměř dvaceti letech provozu vysokou mobilitu a rychlost.


Zdroje:
http://www.navypedia.org/ships/germany/ger_cr_emden.htm
http://www.battleships-cruisers.co.uk/kms_emden.htm
Válečné lodě (3) –Hynek, Klučina, Škňouřil – 1988
Válečné lodě (4) –Hynek, Klučina, Škňouřil
http://www.warshipsww2.eu
http://www.navweaps.com
http://www.wikipedia.org
http://www.palba.cz
ObrázekObrázekObrázek
Galrin
Příspěvky: 7
Registrován: 9/8/2011, 09:36
Bydliště: Karlovy Vary

Re: Lehký křižník EMDEN (III.) 1925

Příspěvek od Galrin »

Krásný článek, zase jsem se něco nového dozvěděl.

Hledal jsem již v minulosti nějaké podrobnosti ohledně toho, proč Francouzi nechtěli povolit osazení Emdenu dvouhlavňovými věžemi a jak to prosadili. Jediné, co se mi podařilo najít, tak že se Francouzi odvolali na část V. Versailleské mírové smlouvy, která Německu zakazovala vývoj jakýchkoliv nových zbraní. Němci argumentovali tím, že se nejedná o vývoj nových zbraní, neboť děla ráže 150 mm měli již ve výzbroji, ale Francouzi prosadili svoji s tím, že se zákaz vztahuje i na vývoj nových dělových věží, když vcelku pravdivě argumentovali tím, že Německo nemělo ve výzbroji nikdy plavidla s dvojhlavňovými věžemi ráže 150 mm.
Je to škoda, protože s dvouhlavňovými uzavřenými věžemi by měl Emden mnohem vyšší bojovou hodnotu, která by byla podle mého někde mezi britskými třídami Leander a Arethusa.

V tomto směru stojí za zmínku, že v roce 1926, kdy Francouzi již neměli tak silné slovo, mohli Němci začít stavět křižníky třídy "K" bez toho, že by jim někdo limitoval možnost použití tříhlavňových věží.

Náhodou nějaký plán či skica Emdenu s dvoudělovými věžemi nikdo nemá ?
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Re: Lehký křižník EMDEN (III.) 1925

Příspěvek od kacermiroslav »

Je mi líto, ale žádný plán, i když jsem se po něm pídil, jsem nenašel. Ale když se podíváš na ten profil klasického Emdenu, tak de facto vidíš, jak by asi vypadal i ve dvouhlavňovém provedení.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Lord
1. Armádní generál
1. Armádní generál
Příspěvky: 10860
Registrován: 24/8/2004, 02:48

Re: Lehký křižník EMDEN (III.) 1925

Příspěvek od Lord »

A já to našel skoro hned :) Podle všeho se mělo jednat o rozsáhlejší přestavbu. Kromě zmiňované náhrady dělových věží, měla celá horní konstrukce vypadat jako u nové M-třídy křižníků, nové radary, komín, atd. Jenže nakonec k tomu nedošlo. Loď se připravovala na operaci Sealion, ale nakonec to celé bylo odloženo až na rok 1946. Emden se vrátil do války pro školní účely, a dokonce přežil pád říše ... leč byl poškozen vlastní posádkou.

Obrázek

http://www.shipbucket.com/forums/viewto ... &start=110
http://www.stardestroyer.net/Armour/She ... leline.htm
ObrázekObrázekObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Re: Lehký křižník EMDEN (III.) 1925

Příspěvek od kacermiroslav »

Obrázek
původní plánovaná podoba Emdenu
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Polarfox
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 5849
Registrován: 5/11/2010, 21:01
Bydliště: Praha

Re: Lehký křižník EMDEN (III.) 1925

Příspěvek od Polarfox »

Lord píše:A já to našel skoro hned :) Podle všeho se mělo jednat o rozsáhlejší přestavbu. Kromě zmiňované náhrady dělových věží, měla celá horní konstrukce vypadat jako u nové M-třídy křižníků, nové radary, komín, atd. Jenže nakonec k tomu nedošlo. Loď se připravovala na operaci Sealion, ale nakonec to celé bylo odloženo až na rok 1946. Emden se vrátil do války pro školní účely, a dokonce přežil pád říše ... leč byl poškozen vlastní posádkou.
Hned a podle toho to také vypadá. Já bych raději alt-historii s alt-vzhledem k reálné lodi nemíchal.
ObrázekObrázekObrázek

U národa, u něhož je nejoblíbenějším historickým spisovatelem Vlastimil Vondruška, se nějakého historického prozření a sebereflexe dočkáme opravdu jen velice stěží. (Polarovo motto pro rok 2019)

“Without data, you're just another person with an opinion.” W. Edwards Deming

Brána do Mordoru: https://twitter.com/fbeyeee?lang=cs
Odpovědět

Zpět na „Kriegsmarine“