Dalším z poměrně velké rodiny rychlých torpédových člunů Kriegsmarine, které si v tomto článku představíme je Typ S-26. Přesto je nutné v rámci objektivity podotknout, že již před vstupem této čtyřčlenné série do služby k 21.05.1940, německé námořnictvo již cca půl roku přejímalo čluny série jiné a to Typu S-30. Nicméně v zájmu zachování číselné řady, Vám budou svým způsobem specifické Schnellbooty Typu S-30 představeny v článku následujícím.
S-26
Jak jsem již výše uvedl, v druhé polovině roku 1940 byla do služby u Kriegsmarine zařazena série lodí sice nepočetných, ale z konstrukčního hlediska velmi významných. Design těchto lodí pak později významně ovlivnil podobu všech jejich následovníků, tak jak ji dnes vnímá širší odborná veřejnost.
Typ S-26 z velké části navazoval na konstrukci předchozího Typu S-18, přesto již od prvního pohledu jsou zřejmé výrazné změny, které již byly částečně aplikovány u prvních lodí Typu S-30. Trup člunu byl od přídě až po úroveň kormidelny zvýšen o 0,5m a dále prodloužen o zanedbatelných pár desítek centimetrů. Touto úpravou pak byly obě hlavní zbraně zcela ukryty pod palubu a Schnellboty, tak jednou pro vždy získaly svůj nezaměnitelný vzhled. Přesto se nejednalo o úpravu estetickou, ale jednoznačně účelovou. Zvýšení rezervy vztlaku v oblasti přídě, ruku v ruce s omezením vniku vodní tříště na palubu bylo jistě velmi dobře vnímáno. Zrovna tak obsluha a údržba torpédometů musela být posádkou pozitivně kvitována. Dále došlo k odstranění vcelku zbytečných šesti okének z každé strany přídě.
Ukázka kamufláže člunu S-28 na pozadí srážky s finskou ponorkou Saukko v Helsinkách
Zásahům konstruktéra nebyla vyjmuta ani hlavní nástavba respektive velitelský můstek. U starších typů byl proti povětrnostním vlivům nechráněný můstek umístěn před nástavbou kormidelny, z čehož vyplývalo omezené pole výhledu koncentrované pouze na příď, částečně pravobok a levobok. Nově byl velitelský můstek umístěn na střechu kormidelny, kde umožňoval kapitánovi neporovnatelně lepší taktické pozorování. Komunikace s kormidelnou a navigátorem byla umožněna prostřednictvím světlíků umístěných v podlaze můstků. Vybavení můstku bylo prosté, tvořil ho kompas a ony výše zmiňované světlíky v podlaze.
Změny v konstrukci velitelského můstku
Nové uspořádání v reálu
Motorová skupina byla identická s Typem S-18, přičemž ji tvořila trojice pohonných jednotek Daimler-Benz MB 501. Jednalo se o vidlicové dvoutaktní 20-ti válcové diesely, dávající maximální výkon 2 000 k a dlouhodobě udržitelných 1 500 k. Maximální rychlost činila 39 uzlů.
Základní výzbroj se skládala ze dvou torpédometů ráže 53,3 cm, kanonu Rheimetall 2cm/65 C/30, a jednoho kulometu MG 34 ráže 7,92 mm. Na rozdíl od dříve popisovaných raných typů Schnellbootů se tato série aktivně účastnila 2. světové války, což v samé podstatě je příčinou existence pozdějších výzbrojních variací. V různých zdrojích se proto můžeme setkat s kombinacemi 1 x 20mm, 2- 8 x 7,92mm MG, či u S-29 dokonce 1 x 40mm Bofors. Zrovna tak je velmi pravděpodobná pozdější lafetace modernizovaného 2 cm kanonu Rheimetall 2cm/65 C/38. Posádka byla tvořena 23-29 námořníky.
"Flak" v akci, za zmínku stojí vesty obsluhy a dále pak údržba torpédometů
První rok služby strávily čtyři postavené lodě (S-26, 27, 28, 29) ve službě na Baltském moři u 1. Schnellbootfllottile (1. SFltl). Služba ve studených vodách „Baltu“ však měla pro první tři jednotky krátkého trvání, neboť koncem druhé poloviny roku jim bylo změněno působiště na klimaticky mnohem příjemnější Černé moře. Ovšem, zda-li to byla výhra se dá upřímně pochybovat. Ve skupině člunů účastnících se jako prvních operace „Kulový blesk“ (pracovní název autora) byly zařazeny S-26, 27, 28, 40, 72 a 102. U lodí stále zařazených u 1. SFltl došlo k odstranění veškerých nástaveb, až po hlavní palubu, dále k odinstalování veškerého zařízení vč. motorové jednotky.
Začátek "anabáze", S-28 v Drážďanech
„Očesané“ trupy pak byly následně po Labi odvlečeny do Drážďan, kde došlo k naložení na speciální silniční podvalníky a cestou ne zrovna typickou pro válečné lodě se trupy dopravily do Ingolstadtu, kde okusily vody Dunaje. Po té následovala cesta vlekem do Lince, kde došlo k částečnému vybavení zařízením došlým po železnici, aby pak „vlečná anabáze“ pokračovala kurzem na rumunský Galac. Zde došlo konečně k instalaci pohonné jednotky, díky které se Schnellbooty dostaly do Konstaty. Zde pak proběhlo konečné dovybavení a lodě tak získaly opětovnou bojeschopnost.
Soulodí S-26 a S-28 se zásobovací lodí na Dunaji, za povšimnutí stojí instalované kulomety
Jak jsem již výše zmínil, celá série S-bootů tohoto typu se aktivně účastnila bojů 2. světové války a za to zaplatila cenu nejvyšší. Konce války se nedočkala ani jedna loď.
S-26 (S-26 až 29)
TTD:
Výrobce: Fr. Lürssen Werft GmbH & Co. KG
Výroba: 4
Délka: 32,94 m
Šířka: 5,28 m
Ponor: 1,67 m
Výtlak: 115 tun
Pohon: 3 x Daimler-Benz MB 501 – 6 000 k
Rychlost: 39 uzlů
Dojezd: 700 n.mil
Posádka: 23 -29
Výzbroj: popsána v textu
S26 – potopen v deltě Dunaje sovětským letadlem (19.08.1944)
S27 – na Černém moři omylem torpédována S-72 (05.09.1942)
S28 – po spojeneckém bombardování vyřazena v Konstanci (29.08.1944)
S29 – potopena v Hoofdenu v boji s britskými rychlými dělovými čluny (29.03.1943)
Zdroje:
http://www.german-navy.de
http://www.prinzeugen.com
http://www.valka.cz
http://www.boatdesign.net
http://www.paluba.info
http://www.warshipsww2.eu
http://www.s-boat.net
http://schnellboot.de
http://www.bmpt.co.uk
http://forum.valka.cz
http://www.collectrussia.com
http://www.warhistoryonline.com
http://wwiimodeller.co.nz
