Nerealizované bitevní lodě třídy „H-39“ (Hindenburg) 1939

Lodě Bismarck, Tirpitz a další, ponorky, ponorkové základny.

Moderátoři: Zemakt, jarl

Odpovědět
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Nerealizované bitevní lodě třídy „H-39“ (Hindenburg) 1939

Příspěvek od kacermiroslav »

Nerealizované bitevní lodě třídy „H-39“ (Hindenburg)
Německo
rok 1939
„Hitlerovy superdreadnoughty“

Obrázek

Třída bitevních lodí BISMARCK, je všeobecně a já myslím, že i oprávněně, považována za jednu z nejlepších, která kdy byla postavená. Dost často je pak považována za vrchol německé konstrukční školy s tím, že to byly první lodě vybavené děly ráže 380mm. Ovšem v tomto je někdy zapomínáno na bitevní lodě BADEN z První světové války, které tato děla používala, ale v praxi je nemohla vyzkoušet (nezúčastnili se žádné větší akce). Rovněž se zapomíná na nedokončené bitevní křižníky třídy ERSATZ YORCK, které se nakonec stali inspirací bitevním lodím třídy BISMARCK. Tato třída ale neměla být vrcholem německé konstrukční školy. Naopak. Po dvou jednotkách těchto notoricky známých lodí mělo být postaveno hned šest lodí s ještě mohutnější výzbrojí (projekt H-39) a na dalších mamutích projektech se pracovalo. Projekt H-41 již počítal s výzbrojí soustředěnou do čtyř dvoudělových věží ráže 420mm, H-42 měl ráži děl již 480mm stejně jako verze H-43. Projekt H-44 pak již počítal s děly mamutí ráže 508mm. Úměrně s výzbrojí rostl i výtlak, rozměry a pancéřová ochrana. Výtlak projektu H-44 vzrostl až na 131.000 tun při rozměrech 345 x 51,5 x 12,7m (délka x šířka x ponor). Všem je asi jasné, že to byly nereálné projekty, nebo alespoň jejich realizace v nejbližší době by byla nereálná a pokud ano, tak by na ně ostatní námořní mocnosti zcela jistě zareagovali svými mamutími projekty. Že to ale Němci mysleli vážně je vidět na vývoji mamutího děla ráže 530mm (L/52) Gerat 36, se kterým se počítalo buď pro projekt H-44 (i když ten měl původně mít 508mm děla), nebo další větší bitevní lodě.


VÝVOJ a KONSTRUKCE
Mezi ty střízlivější projekty patřil projekt H-39, o kterém si teď něco více řekneme. Když se podíváme na nákres lodi, tak si nemůžeme nevšimnout vzájemné podoby s třídou BISMARCK. To samozřejmě není náhoda. Konstruktéři vzali to nejlepší, co měli dispozici, což znamená konstrukce tehdy stavěných bitevních lodí BISMARCK a TIRPITZ a poněkud je zvětšily pro nesení těžší výzbroje. Výsledný design tak v sobě nezapře původ z již zmiňované třídy. Prakticky se vnější vzhled na první pohled lišil jen druhým komínem (třída BISMARCK měla jen jeden komín). Oproti svému ideovému předchůdci tak došlo ke zvětšení trup, který na vodorysce měl délku 266 m, ale celková byla úctyhodných 277 metrů. Prodloužením trupu o 25 metrů a zvětšením šířky jen o nějaké dva metry (na 38 m) dostal trup větší štíhlost, což v konečném důsledku i přes větší výtlak mělo třídě „H“ zajišťovat velice dobrou rychlost 30 uzlů (55,5 km/h). Tou by tento bitevník převyšoval prakticky vše, co se v té době z větších lodí na mořích plavilo a i to, co bylo ve stavbě. Pro loď o standardním výtlaku 52.560 tun (plný výtlak se liší podle zdrojů a pohybuje se od 60.550 t do 69.000 tun) bylo potřeba zajistit odpovídající pohon. Ten měl být tvořen dvanácti dieslovými motory MAN, každý o výkonu 13.750 koňských sil. Dvanáct dieslových motorů mělo být jednotlivě připojeno k převodovkám tří hřídelů, z nichž prostřední měl být extrémně dlouhý. Výkon se přenášel a tři lodní vrtule, každá o průměru 4,8 metru. Dieslový pohon byl v tehdejším Německu velice oblíben pro svou úspornost, což mělo lodím zajistit relativní nezávislost na zásobování. Dokonce již třída BISMARCK měla obdržet tento pohon, ale pro jejich stavbu ještě nebyl včas dokončen. Celkový výkon pohonné jednotky, tedy všech 12 motorů MAN dával výkon 165.000 koňských sil (123.000 kW) při 260 otáčkách lodní vrtule. A když už jsem zmiňoval tu úspornost/dojezd, tak akční rádius měl být až 19.200 námořních mil (téměř 30.000 km) při 19 uzlové rychlosti (8.700 tun nafty). Jen pro představu, této 19 uzlové rychlosti (35 km/h) stěží dosahovala většina obchodních lodí. Při téměř maximální 28 uzlové rychlosti (52 km/h) mohl být dojezd pořád obdivuhodných 7.000 námořních mil (13.000 km).

Velký dojezd tak lodím třídy „H“ měl umožnit provádět korzárskou činnost proti nepřátelskému obchodnímu loďstvu. Němečtí konstruktéři s tím ostatně od samého počátku projektu počítali. Abychom si uvědomili ten dojezd, tak třída BISMARCK jej měla poloviční a právě BISMARCK de facto na nedostatek paliva (poškození z bitvy s Britskými loděmi HOOD a PRINC OF WALES) dojel a skončil na dně oceánu. Jenomže jak nám už případ BISMARCK ukázal, je docela tenká linie mezi tím, aby se z lovce stala kořist. A tak i přes své nesporné výkony, by se loď třídy „H“ mohla vcelku snadno stát kořistí Královského námořnictva, potažmo jeho letadel z letadlových lodí. Soumrak bitevních lodí nadcházel, což ale koncem třicátých let málokdo předvídal. Dokonce ani Britská Roayal Navy s tím nepočítala a těsně před válkou uvedla do stavby první dvě jednotky moderních bitevních lodí třídy LION, které by se svou výzbrojí v podobě devíti děl ráže 406mm (3xIII) byly více než důstojným soupeřem ve stejné době stavěných lodí třídy „H“. Převaha Kriegsmarine s novými loděmi by tak byla více méně iluzorní, protože Velká Británie dokázala s Německem vcelku lehce držet krok, nebo spíše být o krok napřed. Ostatně oproti kontinentální Třetí říši nemusela vynakládat tak velké sumy peněz na budování pozemních sil a to ještě nesmíme zapomínat na zahraniční kolonie a jejich surovinové a průmyslové možnosti. Německo by se tak zřejmě samo ufinancovalo v tomto novém kole námořního zbrojení.

Obrázek

Jednotky ve třídě:
Bitevní loď H - cena 240,5 milionů Marek - Blohm & Voss
Bitevní loď J - cena 237,6 milionů Marek - AG Weser
Bitevní loď K - cena cca 240 milionů Marek
Bitevní loď L - cena cca 240 milionů Marek
Bitevní loď M - cena cca 240 milionů Marek
Bitevní loď N - cena cca 240 milionů Marek


VÝZBROJ
Jak je patrno při pohledu na nákres projektu, výzbroj měla být soustředěná do čtyř dvouhlavňových věží ve standardním rozložení dvou věží na přídi a dvou na zádi. Samozřejmě vše hezky v ose lodi pro zajištění ideálních palebných sektorů. Na novém děle 40.6 cm/52 (16") SK C/34 se začalo pracovat již v roce 1934 s cílem, vyvinout jej i dvoudělové věže pro plánovanou třídu „H“ s jejichž dokončením se počítalo v roce 1944. Jedno dělo vážilo 159,9 tun při délce 21,12 m, přičemž délka vývrtu dosahovala 19,75 m a samotné vrtání 17,066 m. Hlaveň byla drážkovaná celkem 110 drážkama o rozměrech 5 x 8,2mm. Jako munice se používaly celkem tři typy, dva z nich HE (HE L/4,4 a HE L/4,6) a jeden protipancéřový AP (APC L/4,4), vše o hmotnosti 1.030 kg/projektil. Každý z projektilů měl výšku jako vzrostlý muž. Projektil AP měřil 178,6 cm, HE L/4,6 – 186,7cm a HE L/4,4 dokonce 194,9 cm. Z hlavně byly střely vystřelovány rychlostí 810m/s (u pozemních baterií 940 až 1.050 m/s). Životnost hlavně byla počítána na 180-210 výstřelů. Na palubu bylo nakládáno 120 střel na hlaveň. Při hmotnosti 1.030 kg za projektil to znamenalo, že loď s sebou vezla téměř 1.000 tun výbušnin hlavní ráže (přesně 988,8 tun bez výmetné složky) v 960 střelách. Děla měla být uložená do věží typu Drh LC/34 o hmotnosti 1.452 tun, se stranovým odměrem +145 / -145 stupňů. Celkem tak čtyři věže měli hmotnost více jak 5.800 tun! Elevace děla byla -5,5/+33 stupňů, což zaručovalo dostřel 36.800 metrů s APC projektilem (1.030 kg). Průraznost děla před hlavní na boční pancíř byla 805mm. Na 9.144 metrů dokázal AP projektil prorazit 638mm na boků a 36mm pancéřové paluby (střela dopadala pod velice ostrým úhlem, nikoliv téměř kolmo na konci balistické dráhy při střelbě na velkou vzdálenost). Na 18.288 metrů byla průbojnost střely 457 na boční pancíř a 81mm na palubě. Pokud byla palba vedená na vzdálenost 27.432 metrů, dokázal projektil stále ještě prorazit 345mm ocele na bocích a 127mm na pancéřové palubě. Na téměř maximální dostřel 36.576 metrů to bylo ještě stále 259mm ku 216mm. Po celou dráhu letu by tak projektil z tohoto děla dokázal prorazit pancéřování jakéhokoliv těžkého křižníku a velké části bitevních lodí a křižníků.

Jelikož třída „H“ nebyla nikdy dokončena, byly již hotové hlavně použité k jiným účelům. Celkem bylo vyrobeno 12 děl. Jedno prototypové dělo bylo používáno ke zkouškám a testům, tři děla byla postavená na námořní platformě a osm děl bylo dokončeno k použití u pobřežních dělostřeleckých baterií. Ty jak známo byly poslány do Norska k ochraně Narviku a Tromso do baterií „Dietl“ (tři děla), a „Trondenes“ (čtyři děla). Pokud dobře počítáte, tak to je sedm děl, ale k pobřežním bateriím bylo posláno osm. Jedno dělo bylo během transportu ztraceno. Děla z baterie „Dietl“ byla po válce začátkem padesátých let zrušena a v roce 1956 je Norové sešrotovali. Děla z baterie „Trondenes“ naposledy vystřelila v roce 1957 a pak byla v roce 1961 vyřazená ze služby. Rovněž se počítalo, že půjdou do šrotu, ale nakonec se zachovala jako technická památka/museum. Co se tří námořních děl týče, tak dvě z nich byla upravena k použití na železničním podvozku a byla určená k obraně Polského pobřeží. Nakonec byla ale všechna tři poslána do Francie (poblíž Sangatte) s možností vedení palby přes Kanál na Dover.

Obrázek

Hmotnost boční salvy:
8 x 406 mm = 8.240 kg
6 x 150 mm = 271,8 kg
8 x 105 mm = 126,4 kg
CELKEM: 8.638,2 kg

Na rozdíl od britské a americké praxe dvouúčelových děl střední ráže sázeli Němci dále na větší palebnou sílu 150mm děl v kombinaci s rychlopalnými víceúčelovými 105mm děly. Stopadesátky měly být použité ty stejné, jaké se montovaly na bitevní lodě tříd SCHARNHORST a BISMARCK a v případě druhé jmenované třídy měly s ní totožné i jejich rozmístění. Na každém boku stáli tři dvoudělové věže tak, že první pár stál blíže k ose lodi, aby pár věží za nimi mohl střílet v podélné ose. Vpřed tak mohla být vedená palba ze čtyř hlavní, směrem vzad ze čtyř a boční salva byla vedená z celkem šesti hlavní. Jednalo se o děla ráže 15cm (5,9 in) SK C/28 L/55, projektil (AP i HE) o hmotnosti 45,3 kg byl z hlavně o délce 8,2 m vystřelován počáteční rychlostí 875 m/s. Podle sehranosti obsluhy se kadence střelby pohybovala v rozmezí od 6 do 8 ran za minutu. Při maximálním náměru 40° mohl být dostřel až 23.000 metrů. Děla byla uložená ve věži typ Dop.L. C/34, jejichž hmotnost se pohybovala v rozmezí 108 – 120 tun. Vezená zásoba munice se pohybovala v rozmezí 100-150 ran na hlaveň u bitevních lodí a křižníků. Výzbroj 105mm děly byla poměrně bohatě zastoupena v počtu 16 hlavní s tím, že na každém boku se nacházelo osm děl. Všechna stála na vyvýšených palubních nástavbách, aby mohla přestřelovat 150mm děla pod nimi a to tak, aby palba vpřed i vzad v ose mohla být vedena za optimálních podmínek z osmi hlavní, stejně jako v boční salvě.

Těžká protiletadlová děla byla zastoupena hned 16 hlavněmi typu 10,5cm (4,1 in) SK L/65 AA, která byla namontovaná ve čtyřech věžích typu Dopp L/31 stabilizovaných ve všech třech osách (to znamená kromě elevace a rotace bylo věžím rovněž možno udělovat náklon, který eliminoval pohyb plavidla a tím byl udržen cíl v zaměřovači). Původně se tyto věže vyvíjeli pro AA děla ráže 88mm. Jejich nevýhodou bylo to, že se jednalo o z části otevřené věže a tudíž ne zcela vodotěsné, což se neblaze projevovalo na elektro-hydraulickém pohonu, který tak trpěl častými poruchami. Jejich dálkový dostřel byl 17.700 m, výškový 12.500 m při elevaci 80 stupňů. Kadence palby se podle sehranosti obsluhy, která ručně tahala 23,5 až 27,35 kg těžké projektily (Jednalo se o nedělenou munici. Samotný projektil vážil od 14,7 do 15,8 kg podle typu), pohybovala mezi 15 až 18 ranami za minutu při optimálních podmínkách. Při bojových poněkud poklesla. Palba byla řízená za pomoci čtyř čtyřmetrových dálkoměrů typu SL-6, umístěných v kopulích. Předpokládaná životnost hlavně byla 2.950 výstřelů. Věž typu Dopp C/31 vážila 27.805 kg, pohon jí zajišťoval stranový odměr rychlostí 8° / sec a elevaci rychlostí 10° / sec. Děla byla rozmístěna po čtyřech dvouhlavňových věžích na každém boku na vyvýšených pozicích tak, že děla střílela přes věže 150mm zbraní, v ose lodi pak palba mohla být rovněž vedena ze čtyř věží. Samozřejmě za optimálních podmínek, kdy se děla příliš nezaměřila od osy.

Protiletadlová výzbroj byla na tak velkou loď podle mě dost slabá. Jejich šestnáct děl ráže 37mm v počtu odpovídalo bitevním lodím třídy BISMARCK. Jednalo se o 3,7cm (1,5 in) L/83 SK C/30 (výrobce Rheinmetall) děla montovaných ve dvojicích na platformě Dopp LC/30 o hmotnosti 3.670 kg s elevací -9/+85 stupňů. Praktická kadence v boji byla většinou kolem 30 ran za minutu (což mi přijde docela málo), nejefektivnější vzdálenost, na kterou pak byla vedená, byla do 2.000 metrů. Vezená zásoba mohla být kolem 2.000 střel na hlaveň, životnost hlavně kolem 7.500 výstřelů. Děla ráže 20mm ale byla oproti třídě BISMARCK oslabená o osm hlavní. Celkem se počítalo mít na palubě pouhých 12 hlavní. Protiletadlová děla 2 cm (0.79 in) SK C/30 byla umístěna na samostatných palebných kompletech typu C/30 o hmotnosti 420 kg. Jejich teoretická kadence byla 280 ran za minutu, ale v praxi poklesla na 120 ran. Se zásobníkem na nějakých 20 ran, to nebylo zrovna mnoho. Pokud by byla u křižníků instalována modernější verze typu C/38, mohla být praktická kadence střelby až 220 ran (teoretická 480 ran/min). Jak ale následný průběh války ukázal, 20mm zbraň neměla dostatečné výkony k ničení rychle letících a pancéřovaných strojů.

Konstruktéři si opět neodpustili na bitevní loď nacpat jako pomocnou výzbroj i šest torpédometů ráže 533mm (G7 a T1), přestože v dějinách tuším existoval pouze jeden případ, kdy jedna bitevní loď torpédovala druhou. Torpéda pocházela z roku 1930, kdy se začalo pracovat na jejich konstrukci, ale do provozu byla uvedena až v roce 1938. Při délce 7,186 metru měla hmotnost 1.528 kg, z čehož 280 kg tvořila výbušná hlavice Hexanitu. Dosah torpéd při rychlosti 44 uzlů byl 6.000 metrů, při 40 uzlech 8 km a při 30 uzlech úctyhodných 14 km. Což ovšem byla otázka, jestli se dalo na takovou vzdálenost něco trefit. Do výzbroje můžeme i započítat hydroplány Ar-196 v počtu čtyř až šesti startujících ze dvou katapultů. Tato letadla měla provádět vzdálený průzkum, tedy takové vzdálené oči, ale zároveň mohla na obchodní lodě svými kulomety a bombami útočit. Letadla měla být uložena v hangárech podél věže „C“, spojených kolejnicemi s katapulty na zadní palubě.
Obrázek
Rozestavěný trup v roce 1939


PANCÉŘOVÁNÍ
Pokud je v případě bitevních lodí BISMARCK vyzdvihovaná pancéřová ochrana, tak u třídy „H“ to mělo platit ještě o kousek více. Plánované trojité dno mělo následovat konstrukci amerických bitevních lodí třídy NORTH CAROLINA. Hlavní boční pancéřový pás měl dosahovat síly 220 až 327mm, přičemž se mělo jednat o materiál KCA. Pancíř se směrem ke koncům lodi zeslaboval u hlavních sekcí na 220mm. Konce lodi měli zůstat tzv. „měkké“. Bohužel přesné rozložení pancéřové ochrany se nám nedochovalo a tak spíše musíme jen odhadovat. Na hlavní pancéřový pás směrem k hlavní pancéřové palubě vybíhal další 145mm silný pancíř. Rovněž pancéřová paluba byla vcelku silně chráněna a skládala se z hlavní pancéřové paluby o síle 50mm, která měla za úkol iniciovat dopadající střely a letecké pumy, a pak druhé pancéřové paluby 80-120mm (síla paluby byla různá podle místa, které pod sebou měla chránit). Dělové věže krylo pancéřování silné 240 až 390mm a barbety chránilo dalších 340mm. Hlavní velitelskou věž krylo z horizontální strany 350mm a zadní 150mm.


TTD - bitevní lodě třídy „H-39“
* Země původu: Německo
* Délka (max.): 277m (na vodorysce 266m)
* Šířka: 38m
* Ponor: 11,2m
* Výtlak standardní: 52.560 t
* Výtlak plný: 62.496 t (60.550 – 69.000 t)
* Výzbroj (po dokončení): 8x406mm (4xII), 12x150mm (6xII), 16x105mm (8xII), 16x37mm (8xII), 12x20mm (12xI), 6xTT 533mm, 4-6x Arado 196 (2x katapult)
* Pancéř paluba: 50mm + 80-120mm
* Pancéř boky: 150-327mm
* Pancéř dělové věže: 240-390mm
* Pancéř barbety: 340mm
* Pancéř velitelská věž: 350mm (zadní velitelská věž 150mm)
* Protitorpédové přepážky:
* Výkon strojů: 165.000 koňských sil (12 dieslový motor MAN, 12x13.750 k), 3x hřídel/vrtule
* Dojezd: 19.200 námořních mil při19 uzlové rychlosti
* Vezená zásoba paliva: 8.700 tun nafty
* Rychlost: 30 uzlů
* Posádka: 2.400 mužů


Obrázek

ZHODNOCENÍ
Není asi pochyb o tom, že pokud by třída H-39 vznikla, tak by se na moři plavilo jedno z nejlepších plavidel světa. Super palebná síla, těžké pancéřování, vysoká rychlost, to z lodí třídy HINDENBURG dělalo predátora. Jenomže otázka na jak dlouho? Konkurence nezahálela a také stavěla několik tříd lodí s děly kolem ráže 406mm a chystala projekty rovněž větších lodí, jako Německo, Japonsko pak bylo o krok dále a již pomalu dokončovalo první lodě třídy YAMATO s monstrózními děly ráže 460mm. Spojené státy pak v roce 1937 začali pracovat na dvou jednotkách třídy NORTH CAROLINA s výzbrojí soustředěnou do tří třídělových věží s děly ráže 406mm. Obě bitevní lodě Američané dokončili na jaře 1941. Po nich následovali čtyři jednotky třídy SOUTH DAKOTA s obdobnou výzbrojí. Všechny lodě byly dokončeny v průběhu roku 1942. Rovněž ve velké Británii se již v roce 1939 začalo se stavbou prvních dvou jednotek třídy LION, které měli obdobnou výzbroj, jako americké lodě. Celkem se počítalo, že se postaví šest bitevních lodí. Bylo by ale chybné myslet si, že ráže 406mm se objevila až těsně před Druhou světovou válkou. Naopak. První třídou s touto těžkou výzbrojí, konkrétně s ráží 410mm, byly v roce 1920/1921 dvě jednotky třídy NAGATO a o pár let později je následovaly Britské bitevníky třídy NELSON. Jenomže v případě Japonců se výzbroj, pancéřová ochrana a rychlost sešla v daleko lepší kombinaci, než u britských lodí NELSON dokončených v roce 1927. No a na rychlé japonské bitevní lodě měl navázat (samozřejmě v přeneseném slova smyslu) i projekt H-39 se svou rychlostí 30 uzlů. Britský LION měl být podle plánů o jeden uzel pomalejší, Americká třída NORT CAROLINA dokonce o dva uzle a SOUTH DAKOTA ještě o půl uzlu méně (údaje o rychlosti se podle zdrojů různí). Proto až do příchodu amerických super bitevních lodí třídy IOWA, by třída „H“ zcela jistě dominovala mořím.

Otázkou ale je, jestli to bylo nezbytně nutné. Na Palbě se více méně na toto téma rozběhlo hned několik diskusí u článků týkajících se stavby mamutích bitevních lodí, u textu na téma německá invaze na Britské ostrovy, no a samozřejmě u plánu Z. Stavba těchto lodí byla právě součástí plánu Z a vycházela z předpokladu, že válka s Anglií bude na pořadu dne až v druhé polovině čtyřicátých let. To že se tak nestalo a Německo se ocitlo ve válečném stavu s Anglií již v září 1939, je věc druhá. Když se na to zkusíme podívat optikou člověka z roku 1939, který nadcházející konflikt může maximálně jen tušit, tak stavba loďstva, jehož páteří měly být bitevní lodě, tak úplně od věci nebyla. Samozřejmě tady může odpůrce hned namítnout, že stavba bitevních lodí byla zbytečná, protože na válčišti Druhé světové války dominovali především letadlová lodě, ale v roce 1939 jejich čas nenadešel. V té době na ně bylo u většiny námořních velmocí stále nahlíženo jako na doplňkovou výzbroj. Až události v Pacifiku koncem roku 1941 ukázali v plném světle jejich sílu a význam. A je i fakt, že pokud se podíváme na mapu Evropy a Německa, tak si hned můžeme položit otázku, jestli by Německo skutečně letadlové lodě potřebovalo, vzhledem ke své uzavřenosti na Baltu a Severním moři. Proto zase o důvod víc stavět bitevní lodě a vyvážené loďstvo, které preferoval admirál Raeder. Jenomže vedle plánu Z zde ještě existoval poněkud střízlivější plán budování Kriegsmarine se zaměřením na likvidaci britských obchodních námořních tras. A s tímto plánem se více méně ztotožňuji. Jeho smysl spočíval ve stavbě specializovaných korzárských lodí typu DEUTSCHLAND (tzv. kapesních bitevních lodí) a jejich následných klonů, jakožto nejtěžších jednotek. Jejich úkolem bylo vypořádat se s ochranou konvojů a následně rozstřílet obchodní lodě. Díky těžkým dělům ráže 280mm by jim neodolal žádný lehký či těžký křižník a samozřejmě ani menší jednotky. Díky vysoké rychlosti by pak unikli všem lodím, které by je v palebné síle převyšovali. Nasazení v párech by pak ještě účinnost těchto velkých hladinových korzárů ještě zvyšovalo. A přitom by stavba těchto obrněných lodí (Panzerschiffe) byla mnohem cenově a materiálově výhodnější. Za jednu bitevní loď třídy „H“ by Třetí říše mohla postavit hned dvě obrněné lodě, a to ani nemluvím o tom, že by se nemusela realizovat stavba těžkých křižníků HIPPER, ale místo nich by byly postavěny další Panzerschiffe.

Šlo tedy jen o to, jakou koncepci pro Kriegsmarine zvolit. Jaké bude mít v budoucnu hlavní úkoly. V tom se ale německá Admiralita prakticky celá třicátá léta hledala a promrhala tak čas, který by byl potřeba ke stavbě všech potřebných plavidel. Pokud by A.Hitler již v polovině třicátých let připustil válku s Anglií, i když Admiralitě vytrvale tvrdil opak, tak by se Kriegsmarine mohla včas přeorientovat právě na tzv. křižníkovou válku (korzárská válka). Vedle obrněných lodí by se tak stavěli především ponorky a další menší hladinové jednotky vhodné k invazním účelům. Jenomže slovo „kdyby“ v historii nemá své místo a tak vše dopadlo tak, jak dopadlo. Stavba lodí třídy H tak byla krátce po zahájení bojů Druhé světové války opuštěna a následně sešrotována. Kvalitní ocelový materiál tak byl přetaven na tanky, letadla a děla, která rozhodovala válku v Evropě.

Obrázek
Srovnání existující třídy německých bitevních lodí BISMARCK (TIRPITZ) spolu s projektem H-39 a dalšími, které jej měli překonávat.

Zdroje:
Válečné lodě (3) –Hynek, Klučina, Škňouřil – 1988
Válečné lodě (4) –Pejčoch, Novák, Hájek – 1993
http://www.warshipsww2.eu
http://www.navweaps.com
http://www.wikipedia.org
http://www.palba.cz
http://www.agisn.de
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4075
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Re: Nerealizované bitevní lodě třídy „H-39“ (Hindenburg) 193

Příspěvek od jarl »

kacermiroslav píše: Konstruktéři si opět neodpustili na bitevní loď nacpat jako pomocnou výzbroj i šest torpédometů ráže 533mm (G7 a T1), přestože v dějinách tuším existoval pouze jeden případ, kdy jedna bitevní loď torpédovala druhou.
Který případ to byl? Já si vždycky myslel, že žádná bitevní loď úspěšný torpédový útok nikdy neprovedla.
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Uživatelský avatar
Polarfox
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 5849
Registrován: 5/11/2010, 21:01
Bydliště: Praha

Re: Nerealizované bitevní lodě třídy „H-39“ (Hindenburg) 193

Příspěvek od Polarfox »

Asi myslel Rodney vs Bismarck..ale tam je to sporné.
ObrázekObrázekObrázek

U národa, u něhož je nejoblíbenějším historickým spisovatelem Vlastimil Vondruška, se nějakého historického prozření a sebereflexe dočkáme opravdu jen velice stěží. (Polarovo motto pro rok 2019)

“Without data, you're just another person with an opinion.” W. Edwards Deming

Brána do Mordoru: https://twitter.com/fbeyeee?lang=cs
Uživatelský avatar
Lord
1. Armádní generál
1. Armádní generál
Příspěvky: 10860
Registrován: 24/8/2004, 02:48

Re: Nerealizované bitevní lodě třídy „H-39“ (Hindenburg) 193

Příspěvek od Lord »

Jen dotaz je tohle poslední článek ze série "Hitlerových mokrých snů" ? A nyní už přijde ta třída Lion, apod.
kacermiroslav píše:Dvanáct dieslosvých motorů mělo být jednotlivě připojeno k převodovkám tří hřídelů, z nichž prostřední měl být extrémně dlouhý. Výkon se přenášel a tři lodní vrtule, každá o průměru 4,8 metru. Dieslový pohon byl v tehdejším Německu velice oblíben pro svou úspornost, což mělo lodím zajistit relativní nezávislost na zásobování. Dokonce již třída BISMARCK měla obdržet tento pohon, ale pro jejich stavbu ještě nebyl včas dokončen.
Menší chybička dieslosvých. Jinak určitě zase zajímavý pohon, ale u této velké třídy mě to překvapilo.
ObrázekObrázekObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Re: Nerealizované bitevní lodě třídy „H-39“ (Hindenburg) 193

Příspěvek od kacermiroslav »

Polarfox píše:Asi myslel Rodney vs Bismarck..ale tam je to sporné.
Ještě jsem měl zafixované, že v době bitvy u Jutska byla rovněž bitevní loď MALBOROUGH zasažena torpédem z bitevní lodě, ale ověřoval jsem si to a buď to byl zásah torpédem křižníku WIESBADEN nebo nedaleko se potápajícím torpédeobrcem. Takže ten můj údaj je chybný....nebo alespoň sporný, jak píše Polarfox ohledně Rodney vs Bismarck.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
cayman
podpraporčík
podpraporčík
Příspěvky: 276
Registrován: 2/6/2005, 22:56
Bydliště: Bratislava

Re: Nerealizované bitevní lodě třídy „H-39“ (Hindenburg) 193

Příspěvek od cayman »

Lord píše:Jen dotaz je tohle poslední článek ze série "Hitlerových mokrých snů" ? ...
Zrovna táto dvojica H a J bola aspoň rozostavaná, do dokončenia mali síce ďaleko, ale už to nebol čisto papierový projekt.

P.S. Torpédomety na palube sú užitočné, len vďaka nim utŕžil japonský ťažký krížnik Čókai ťažké poskodenie v bitke pri Samare po zásahu 127 mm delom pravdepodobne z eskortnej lietadlovej lode USS Kalinin Bay CVE-68. A takisto jedna z teórií potopenia Hooda počítala s explóziou vlastných torpéd.
ObrázekObrázek
Bublifuk
praporčík
praporčík
Příspěvky: 353
Registrován: 2/9/2008, 16:20
Bydliště: Praha

Re: Nerealizované bitevní lodě třídy „H-39“ (Hindenburg) 193

Příspěvek od Bublifuk »

Tak pozor Caymane, zrovna z Japonců bych si ohledně torpédometů na plavidlech typu těžkého křižníku srandu nedělal - Holanďané v Jávském moři nebo amíci u Sava se tedy rozhodně moc nesmáli. Spíš dělali tohle :cry:
U bitevních lodí je to pravda jiné. Takový křižník se na vzdálenost 8-10.000 metrů v boji dostat mohl. A tedy i použít torpéda. Vzhledem k dostřelu svých děl se tam ovšem bitevní loď dostala snad pouze v případě, že si chtěla ověřit, že protivník šel pod hladinu 8-)
Ale u Němců to logiku i tak mít mohlo. I velká plavidla chtěli využít ke korzárské válce. Taky proto ty diesely. A pokud zastavím obchodní loď, která vysílá o pomoc a potřebuju rychle zmizet, než připlují jednotky nepřítele, pak je torpédo logická volba. Rozmisťování náloží chvilku trvá a plýtvat náboji, kterých potřebuji většinou víc... Jedno torpédo a plnou parou (zde spíše na plný plyn, pravda) pryč.
Obrázek

Nemůžeš tvrdit, že civilizace nezaznamenává určitý pokrok, neboť v každé další válce Tě zabijí novým způsobem.
W.Rogers
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Re: Nerealizované bitevní lodě třídy „H-39“ (Hindenburg) 193

Příspěvek od kacermiroslav »

Bublifuk píše:Ale u Němců to logiku i tak mít mohlo. I velká plavidla chtěli využít ke korzárské válce. Taky proto ty diesely. A pokud zastavím obchodní loď, která vysílá o pomoc a potřebuju rychle zmizet, než připlují jednotky nepřítele, pak je torpédo logická volba. Rozmisťování náloží chvilku trvá a plýtvat náboji, kterých potřebuji většinou víc... Jedno torpédo a plnou parou (zde spíše na plný plyn, pravda) pryč.
Vidíš...tohle mě nenapadlo...zní to vcelku logicky. Asi máš pravdu. Předpokládám, že taková bitevní loď při počtu 6 torpédometů mohla mít ve skladech celkem nějakých 36-60 torpéd, néli ještě více. Minimálně na doražení nepřítele (obchodní lodě atd.) to byla více než vhodná zbraň.

Lorde,
ano, mělo by to být prakticky vše z německých "mokrých" snů:-) ted se chystám na třídu SCHARNHORST a pak snad i na ten LION.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Lord
1. Armádní generál
1. Armádní generál
Příspěvky: 10860
Registrován: 24/8/2004, 02:48

Re: Nerealizované bitevní lodě třídy „H-39“ (Hindenburg) 193

Příspěvek od Lord »

Ono by šlo psát i o dalších kocábkách, ale asi by to nebylo na samostatný článek, tyhle projekty byly aspoň trochu reálné.
Zájemci si mohou projet index například zde
http://www.german-navy.de/kriegsmarine/zplan/index.html

Něco více o Flugdeckkreuzer na Palbě zatím chybí :)
ObrázekObrázekObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Re: Nerealizované bitevní lodě třídy „H-39“ (Hindenburg) 193

Příspěvek od kacermiroslav »

Doplňující informace k pobřežnímu dělostřelectvu, které mělo používat děla určená pro bitevní lodě třídy H-39.

https://www.securitymagazin.cz/historie ... -internetu
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Kriegsmarine“