Aha, dle mého byl pal post prázdný, až do doby navázání kontaktu s nepřítelem. Ona představa, že by tam byl námořník během celé mise, no nevim, nevim, aby byl vůbec potom použitelnej.
"Voni fotr, řekněte jim tam, že se jim na jejich párky vyserem!"
Ten palpost byl mimo boj prázdný, dělo bylo zabolcované (česky zaaretované zásuvným čepem se závlačkou proti samovolnému vyvlečení ) aby se nehejbalo, a na ústí mělo navlékací ochranný obal (masku) se závitovým zajištěním (takovej kastrol, v jehož středu procházel šroub s rozpěrkou, na nějž byla nasazena křídlová matice na rozevírání/ uvolňování té rozpěrky). Teprve při přípravě na palbu se vše uvolnilo. I tak lze myslím smeknout před umem konstruktérů, uvážíme-li agresivitu mořské vody.
"Dificile est satiram non scribere" Decimus Iunius Iuvenalis "Lidé jako Hitler by nikdy nemohli napáchat tolik zla, nebýt lidí jako Eichmann" S. Wiesenthal "Ranní ptáče dál doskáče, ale pozdní kočka to unavené ptáče večer ráda dočká." Já.
S tou agresivitou mořské vody a prostředí, jelikož lafeta nebyla zřejmě nerezová, ale jen natřená, tak to vyžadovalo údržbu. Samotný kanon taky, proti nejhoršímu byl přetažen většinu času asi potahem. Zajímavé je, že extra nebyly chráněny schránky pro zásobníky, zato po ruce, ty asi taky přetahovali plachtou.
Co se týče štítu, tak by se tam asi nevešel, resp. když uvážíme, že kruh je relativně malý, a kanon šlo otočit skoro až o 90 stupňů nahoru, střelec by pak přes štít skoro nic neviděl, a byla to obrana hlavně proti letadlům.
Zemakt píše:„Drehkranzlafette 41“. Původně experimentální typ vyvíjený Luftwaffe, poskytoval 360 stupňový odměr, 90 stupňový náměr a ve srovnání se starší montáží nesrovnatelně vyšší komfort střelby, zejména proti vzdušným cílům. Snadná dostupnost munice byla vyřešena jejím umístěním přímo na palubu, kolem dokola výřezu střeliště. Zásobníky byly z počátku uchyceny pomocí odnímatelných kovových zarážek, které později nahradily jednoduché dřevěné, pevně uchycené.
Flak vzadu už štít mít mohl, zde prostor byl.
Zemakt píše:... velitelé člunů museli improvizovat a na tomto stanovišti bylo také možno spatřit 3,7 cm Flak 36, nebo 3,7 cm/69 Flak M42 či čtyřhlavňový komplet 2 cm Flak Vierling 38. Protiletecká obrana byla posílena instalací kulometného dvojčete ráže 7,92mm, umístěného do středolodí mezi dva ventilátory strojovny. Co se týče kulometů, byl jejich počet značně proměnlivý a mohlo ho tvořit, až 6 kusů. Byť se některým čtenářům může zdát výše uvedená výzbroj jako dostatečná, realita byla jiná. V reakci na spojeneckou leteckou nadvládu, dochází na podzim roku 1943 k dalšímu razantnímu posílení výzbroje přeživších člunů Typu S-38 (zároveň i Typu S-100). Dosavadní kulometné dvojče ve středolodí je nahrazeno o poznání účinnějším dvojhlaňovým 2 cm kanónem Flak 38 Zwilling.
Během druhé světové války obdrželo 23 německým námořníků a důstojníků Schnellbootů Rytířský kříž Železného kříže. Z nich 8 důstojníků obdrželo Rytířský kříž Železného kříže s dubovou ratolestí. Bylo to prakticky nejvyšší německé vojenské vyznamenání, které bylo možné dále rozšířit o ratolesti, meče, či diamanty. Jak z názvu metálu vyplývá, nositel Rytířského kříže musel nejdříve obdržet Železný kříž, které bylo udělováno ve dvou třídách. Například Hermann Büchting, od března 1940 velel několika lodím 1. Schnellbootsflotille, včetně S-18, S-21, S-25, S-27 a S-51. Dne 20. dubna 1940 byl vyznamenán Železným křížem druhé třídy. Při evakuaci britských a francouzských vojsk z Dunkerque dne 26. května 1940, byly Schnellbooty okamžitě nasazeny a potopily francouzské torpédoborce Orage a Sirocco, včetně dalších britských lodí či jejich poškození. Rychlé čluny operovaly ze základen v okupované Francii a zúčastnily se bojů v Lamanšském průlivu a ústí řeky Temže, zvláště úspěšné v průlivu u Doveru. Büchting přijal další vyznamenání - Železný kříž 1. třídy, 3. ledna 1941. V polovině roku 1941 Büchting operuje u finského pobřeží a na začátku roku 1942 byl převelen do Černého moře. Následovalo povýšení na Kapitänleutnanta dne 01.06. 1942. Dne 22. dubna 1943 byl Büchting, velitel S51 na 1.Schnellbootsflottile, vyznamenán Rytířským křížem Železného kříže za své úspěchy jako velitel lodi. Dne 1. září 1943 byl pověřen velením 1.Schnellbootsflotilla, pozici si udržel až do konce války. Schnellbooty způsobovaly Spojencům potíže podél pobřeží Evropy. Asi 250 postavených lodiček, ale Typu S-38 jen 91 vyrobených člunů, od roku 1943 byly vyzbrojovány flaky, jako obrana před nízko letícími letadly.
) aby se nehejbalo, a na ústí mělo navlékací ochranný obal (masku) se závitovým zajištěním (takovej kastrol, v jehož středu procházel šroub s rozpěrkou, na nějž byla nasazena křídlová matice na rozevírání/ uvolňování té rozpěrky).
