Schnellboot Typ S-38/38b

Lodě Bismarck, Tirpitz a další, ponorky, ponorkové základny.

Moderátoři: Zemakt, jarl

Uživatelský avatar
Zemakt
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 11407
Registrován: 28/8/2008, 11:14
Bydliště: Cheb

Schnellboot Typ S-38/38b

Příspěvek od Zemakt »

Schnellboot Typ S-38/38b (1939-43)

Obrázek

Popisem Schnellbootů označovaných jako Typ S-38 se konečně dostáváme k lodím, o kterých můžeme bez nadsázky říci, že právě ony, společně s čluny „stovkové série“ (Typ S-100 bude popsán následovně) tvořily základní stavební kostru většiny druhoválečných „Schnellbootflottillen“ a že právě ony, se z velké míry podílely na vybudování pověsti o malé, nenápadné, ale o to více efektivní námořní zbrani. Podíváme-li se trochu blíže na počty vyrobených S-Bootů, které v předvečer vypuknutí II. světové války v rámci Kriegsmarine brázdily evropská moře, zjistíme, že to zas až taková sláva nebyla. Počínaje S-1 a konče S-23, to bylo celkem 23 lodí. Odečteme-li čluny prodané Španělsku, dostaneme se na počet 17 kusů. Určitý obrat k lepšímu nastal, až v druhé polovině roku 1939 a na počátku roku 1940, kdy do služby začaly přicházet Schnellbooty Typu S-26 a S-30, nicméně prvním opravdu „masově“ produkovaným S-Bootem se stal v tomto článku popisovaný Typ S-38. Devadesát jedna vyrobených člunů je toho důkazem.

Obrázek

Typ S-38

Typ S-38 reprezentoval „těžší“ vývojovou větev německých rychlých člunů, úzce vycházejících z Typu S-26. Jako takový je charakteristický použitím
pohonné jednotky skládající se ze třech 20-ti válcových kapalinou chlazených vidlicových dieselů Daimler-Benz MB 501 o celkovém výkonu 6 000 koní. Časté experimentování s optimální ventilací strojovny, které bylo starším Typům vlastní, bylo jednou pro vždy vyřešeno zavedením tří kufrových ventilátorů. Dosti významnou konstrukční inovací bylo poprvé u S-Bootů zřízené příďové střeliště 2 cm kanónu, které bylo zčásti zapuštěno do trupu mezi obě hlavní zbraně. Toto posílení hlavňové výzbroje lze chápat jako nutnou reakci na stále sílící hrozbu britských MTB/MGB a pro svůj nesporný úspěch bylo zpětně instalováno i na starší Typy Schnellbootů. Nicméně i toto, de facto 100% navýšení palebné síly bylo považováno jako nedostatečné a neustálé „laborování“ s optimálním rozložením respektive skladbou hlavňové výzbroje, provázelo Schnellbooty po celou dobu jejich služby. Typ S-38 byl dlouhý 35 m, široký 5,1 m, o ponoru 1,5 m. Standardní výtlak činil 92,5 t a plný pak 115 t. Lodě byly velice svižné, když dosahovaly stále nadprůměrných 39,5 uzlů při maximálním dosahu 700 n/mil. Počet mužů posádky byl pak odvislý od skladby výzbroje, kterou konkrétní loď na jednotlivé bojové mise nesla. Zřejmě však nikdy nepřekročil 30 námořníků.

Obrázek

Uložení rezervních torpéd

Hlavní výzbroj se skládala ze dvou v přídi integrovaných torpédometů ráže 53,3 cm s dotací dvou torpéd na hlaveň. Škála používaných typů torpéd se odvíjela od pokroku, který v této oblasti během druhé světové války němci konali a proto se můžeme setkat jak s „parními“ G7a, „elektrickými“ G7e, tak i s jejich mutacemi Falke, Dachshund, Zaunkönig, atd.. Parametry palby byly zadávány pomocí dálkoměru UDF 7 x 50 (Unterwasser-Doppelfernrohr) známého též jako „UZO“ spojeného s analogickým počítačem RZA5, obdobou ponorkového „LUT“. Tento systém řížení palby, se nalézal na velitelském můstku v podobě jakéhosi pomníčku, mohu-li to tak nazvat. Neméně důležitou a prakticky druhou nejúčinnější zbraň S-Bootů, tvořily námořní miny. V místě uložení rezervních torpéd mohlo býti neseno, až 6 ks min typů TMA, TMB, TMB/S, LMF/S, UBM, EMF. V případě, že čluny byly vybaveny záďovým 4 cm nebo 3,7 cm kanónem, redukoval se počet nesených min na 4 respektive 2 ks. Kladení min pomocí vystřelování z torpédometů (TMA, TMB a TMB/S) nebylo zas tak obvyklé a provádělo se spíše výjimečně. Zrovna tak používání „těžkých“ min typu EMC, které pro svoji hmotnost 250-300 kg negativně ovlivňovaly stabilitu člunů. Vedle výše uvedeného výčtu německých námořních min bylo používáno i značné množství min kořistních.

Obrázek

Kladení min EMB

Problematika hlavňové výzbroje byla již výše trochu „nakousnuta“ a tak se na ní podíváme poněkud blížeji: na přídi umístěný 2 cm kanón Rheimetall 65 C/30 s dotací 3 000 ks nábojů znamenal nesporné navýšení bojové hodnoty člunů, nicméně jeho nízká rychlost střelby (120 ran/minutu) a zejména problematická spolehlivost byla příčinou kritiky obsluhy, na jejímž základě došlo na přelomu let 1941/42 k jeho nahrazení modernizovanou verzí Rheimetall 65C/38 (220 ran/minutu). Dotace střeliva zůstala zachována. Dalším bodem na který se snesla vlna připomínek byla lafetece příďového kanónu na oběžného kruhu Scarff. Poměrně jednoduchá instalace, spolu s nevyhovujícím uskladněním pohotovostní munice, byla příčinou jejího nahrazení mnohem sofistikovanější střelekou věží „Drehkranzlafette 41“. Původně experimentální typ vyvíjený Luftwaffe, poskytoval 360 stupňový odměr, 90 stupňový náměr a ve srovnání se starší montáží nesrovnatelně vyšší komfort střelby, zejména proti vzdušným cílům. Věž byla v trupu upevněna na čepech, kyvným způsobem. Snadná dostupnost munice byla vyřešena jejím umístěním přímo na palubu, kolem dokola výřezu střeliště. Zásobníky byly z počátku uchyceny pomocí odnímatelných kovových zarážek, které později nahradily jednoduché dřevěné, pevně uchycené.

Obrázek

Drehkranzlafette 41

Obrázek

A ještě jednou, za povšimnutí stojí umístění zásobníků s municí

Množící se střety se sílící flotilou britských MTB a zejména MGB, byly příčinou dalšího dramatického posílení hlavňové výzbroje. Na sklonku roku 1942 došlo u vybraných člunů k nahrazení záďového 2 cm kanónu Rheimetall 65C/38, kanónem 4 cm Flak 28 (Bofors 40mm L/60) s dotací 2 000 ks munice. Původně vždy tři čluny z 1., 2. a 4. Schnellbootflottille a dva z 5. a 6. Schnellbootflottille byly vyzbrojeny výše uvedenou zbraní. Nicméně širšímu rozšíření tohoto kanónu bránil námořnictvem vydaný příkaz, který pro relativně nízkou rychlost střelby a nedostatek protipancéřové munice omezoval širší distribuci této zbraně. Z tohoto důvodu museli jednotliví velitelé člunu improvizovat a na tomto stanovišti bylo také možno spatřit 3,7 cm Flak 36, 3,7 cm/69 Flak M42 či čtyřhlavňový komplet 2 cm Flak Vierling 38. Protiletecká obrana byla posílena instalací kulometného dvojčete ráže 7,92mm, umístěného do středolodí mezi dva ventilátory strojovny. Co se týče kulometů, byl jejich počet značně proměnlivý a mohlo ho tvořit, až 6 kusů. Byť se některým čtenářům může zdát výše uvedená výzbroj jako dostatečné, realita byla jiná. V reakci na spojeneckou leteckou nadvládu, dochází na podzim roku 1943 k dalšímu razantnímu posílení výzbroje přeživších člunů Typu S-38 (zároveň i Typu S-100). Dosavadní kulometné dvojče ve středolodí je nahrazeno o poznání účinnějším dvojhlaňovým 2 cm kanónem Flak 38 Zwilling. Z dnešního pohledu můžeme tedy později rozeznávat tři základní výzbrojní kombinace:

Záď: 1 x 4 cm nebo 1x 3,7 cm nebo 1 x 2 cm "čtyřče"
Středolodí: 1 x 2 cm "dvojče"
Příď: 1 x 2 cm

Ovšem, i zde je nutno podotknout, jak je u válečných lodí běžné „co kus to originál“. Výše uvedená výzbrojní schémata nelze proto brát jako dogma, přičemž v mnoha případech, byla skladba zbraní více či méně ovlivněna schopností improvizace posádky respektive jejich reálnými možnostmi. Z tohoto důvodu zmíním ještě použití tří typů původně leteckých kanónů, a to: Mauser MG 151/15, MG 151/20 a MK 103 (bude popsán v článku následujícím) v různých typech lafetace.

Obrázek

Pohled na kapitánský můstek

V průběhu války neustále sílící spojenecká námořní a letecká převaha, posádkám rychlých člunů notně „pouštěla žilou“. Stále rostoucím bojovým ztrátám mezi zkušeným mužstvem se mělo zamezit nejen posílením hlavňové výzbroje, ale také zavedením pasivních ochranných prvků. Jako jeden ze zajímavých pokusů na tomto poli, můžeme označit experiment se snížením, či rozbitím siluety člunu na pozadí moře a zároveň zvýšením jeho pasivní ochrany. U S-Bootu S-67 byly na velitelském můstku a kormidelně částečně nahrazeny krycí panely 8 mm plexisklem, aby se později ukázalo, že za určitých podmínek působí toto řešení spíše kontraproduktivně. Zjednodušeně řečeno, hlavní nástavba prostě „házela prasátka“. Dalším, nyní již poněkud smysluplnějším projektem, byla instalace pokusného pancéřování hlavní nástavby pomocí kovových slitin. Takto vybavený S-68 zaznamenal nesporný úspěch, nicméně použité materiály byly na výrobu příliš složité a tak se hledalo dál. Finální řešení bylo posléze nalezeno v pancéřových plátech oceli Wotan Wh (Wotan hart). Prakticky celá kormidelna a částečně velitelský můstek byly „opancéřovány“ rovnými deskami, které byly k sobě svařovány a nýtovány pod různými úhly, přičemž tak tvořily jednoduchou , ale balisticky vhodnou ochranu životně důležitých části člunu. Síla pancíře byla proměnlivá a dle dispozice se pohybovala od 12 do 10 mm. Dále byla instalována přední a zadní přepážka o síle 10 respektice 8 mm. Je zřejmé, že nárůst výtlaku zapřičiněný dodatečným pancířem se promítl i do maximální rychlosti S-Bootů, která poklesla o cca 3 uzle. Snížení „maximálky“ bylo poměrně citelné, nicméně do budoucna se počítalo s instalací výkonnějších motorů (Typ S-100), které by tento handicap odstranily, zároveň si dovolím tvrdit, že 36,5 uzlová rychlost stále stačila na většinu možných konkurentů. Pancéřová nástavba byla později nazývána „Kalotte“ (anglicky „Skull Cap“), česky volněji „báně“. V polovině roku 1942 byla tato úprava hlavní nástavby přijata jako standart a od „S-šedesátosmičky“ měly být všechny další vyrobené lodě Typu S-38b. Realita byla ve skutečnosti i zde jiná a proto můžeme narazit na 01.05.1943 do stavu Kriegsmarine zařazený S-76 s „Kalotte“ a 28.02.1943 zařazený S-95, který „Kalotte“ postrádal.

Obrázek

Mluvíme-li o pasivní ochraně, nelze rovněž opomenout ani prostředky radioelektronického boje, které v druhé polovině II. světové války nebývale rostly na významu. Ani tato kapitola není nezajímavá a v historii Schnellbootů má svoje místo. Zde ovšem požádám čtenáře, aby byli trpěliví neboť v zájmu vyváženosti „seriálku“, budou blížeji popsány v článku následujícím.

Jak již bylo v úvodu článku zmíněno, Typ S-38 byl v rámci Kriegsmarine přelomovým Schnellbootem právě pro jeho značné rozšíření, kterého by nedocílil bez dostatečného objemu produkce. Přestože, byly tyto čluny vybaveny bezpochyby kvalitními motory, právě díky nim náběh výroby nového S-Bootu oproti plánovanému harmonogramu silně „pokulhával“. Za tímto faktem lze zejména spatřit stále rostoucí požadavky Luftwaffe v oblasti výroby leteckých motorů, na což prakticky doplácela Stuttgartská „námořní motorárna“ koncernu Daimler-Benz. Nedostatek speciálních výrobních přípravků nutných k produkci zvlášť dlouhých a komplikovaných klikových hřídelí byl příčinou toho, že v posledních čtyřech měsících roku 1939 bylo dodáno pouze 5 motorů a v roce následujícím 33. S tímto problémem přímo souvisel obecný nedostatek náhradních dílů potřebných ke generálním opravám motorů, které se uskutečňovaly po cca 400 hodinách provozu a kdy průměrná doba „generálky“ trvala bezmála osm týdnů. Tato dozajista neuspokojivá situace byla vyřešena, až koncem roku 1942, kdy se výrobní závod dostal na produkci 18 motorů měsíčně. Stoupající válečné požadavky plnil dosavadní výhradní dodavatel S-Bootů loděnice Fr. Lürssen Werft GmbH & Co. KG z Brém (založena 1875 jako výrobce rybářských člunů, později sportovních plachetnic) se stále rostoucími obtížemi a proto nikoho nepřekvapí, že část objednávek nových S-bootů byla převedena také k dalšímu výrobci a to loděnici Schlichting-Werft GmbH se sídlem v Lübecku-Travemünde (založena roku 1895 jako výrobce malých rybářských člunů a plachetnic). V rozmezí let 1939-43 bylo vyrobeno celkem 91 kusů S-Bootů Typu S-38/38b, přičemž loděnice Fr. Lürssen Werft GmbH & Co. KG, stála za výrobou člunů pořadových čísel: S-38 až 53, S-62 až S-99 a její „konkurent“ Schlichting-Werft GmbH, pak S-101 až 135, S-137 a 138. Jako poslední S-Boot této rozsáhlé série byl námořnictvem převzat dne 20.07.1943 člun s označením S-138, výroba následně plynule přešla na produkci „stovkového“ Typu.

Služba a bojového nasazení „třicetosmiček“ plně odpovídala rozsahu výroby této série a proto se s nimi bylo možno prakticky setkat na všech evropských mořích, kde Německo vedlo válku. Typ S-38 byl zařazen u naprosté většiny Schnellbootflottillen (1., 2., 4., 5., 6., 8., 9., 10.), přesto existovaly výjimky: pomineme-li cca měsíční epizodu člunu S-44 v rámci 3. SFltl, pak sem můžeme zařadit právě tuto flotilu, pro kterou byl nosným člunem Typ S-30. Dále pak 7., 11. a 24. SFltl, které byly typické využitím kořistních torpédových člunů holandské, italské respektive jugoslávské provenience. V poslední řadě za zmínku stojí specifická 21. a 22. SFltl skládající se z člunů Typu LS (Leichtes Schnellboot) a KS (Kleines Schnellboot). Z celkového počtu 91 ks vyrobených „třicetosmiček“ jich bylo 25 potopeno leteckým útokem, 10 činností hladinového loďstva (MTB/MGB, torpédoborce, apod.) a 1 člun najetím na minu. 7 lodí bylo vyřazeno z ostatních příčin (srážka s vlastní lodí, „kanibalizace“, apod.) a 7 lodí bylo v roce 1943 prodáno Španělsku. Válku přežilo celkem 41 Schnellbootů Typu S-38, pro které z velké části služba zdaleka nekončila. Vítězné mocnosti po vyhrané válce nechtěli přijít zkrátka a tak došlo i na kořistní torpédové čluny. U Royal Navy respektive U.S. Navy se však S-Booty příliš dlouho neohřály, postupně byly prodány či v horším případě sešrotovány. Ovšem, jako „návrat na místo činu“ se dá nazvat služba na Baltském moři, kde v řadách námořnictva SSSR, Dánska, Norska, ale i německé Bundesgrenzschtz See (Pohraniční stráž –moře) bylo možno tyto veterány v nezanedbatelném množství vídat v případě Dánska i hluboko do šedesátých let.

ObrázekObrázekObrázekObrázekObrázekObrázekObrázek

Znaky některých SFltl: 9, 8, 6, 3, 4, 1 a druhá

S-38 (S-38 až 53, S-62 až S-99, S-101 až 135, S-137 a 138)
TTD:
Výrobce: Fr. Lürssen Werft GmbH & Co. KG, Schlichting-Werft GmbH
Výroba: 91
Délka: 35 m
Šířka: 5,1 m
Ponor: 1,5 m
Výtlak: 92,5/115 tun (standart/plný)
Pohon: 3 x Daimler-Benz MB 502 – 6 000 k
Rychlost: 39,5/36,5 uzlů (Typ S-38/38b)
Dojezd: 700 n.mil
Posádka: 24 -30
Výzbroj: popsána v textu

Obrázek

S38 – 20.11.1940 potopen v ústí Temže torpédoborci RN.
S39 – 02.08.1944 potopen leteckou pumou v Le Havre.
S40 – 19.08.1944 potopen v deltě Dunaje leteckou pumou.
S41 – 19.11.1941 potopen v kanálu La Manche po srážce s S-47 a S-105.
S42 – 20.08.1944 potopena poblíž Constanty leteckou pumou.
S43 – 27.06.1941 najel na minu poblíž Dagö.
S44 – 25.07.1943 potopen v Kielu leteckou pumou.
S45 – 29.08.1944 po poškození leteckým útokem, rozebrán ve Varně.
S46 – potopena výbuchem vlastního torpéda po leteckém útoku 10.09.1943.
S47 – 29.08.1944 po poškození leteckým útokem, rozebrán ve Varně.
S48 – po válce převzat Norskem jako E-4.
S49 –29.08.1944 po poškození leteckým útokem, rozebrán ve Varně.
S50 – po válcel převzat Sovětským svazem, 25.09.1950 navržen k likvidaci.
S51 – 29.08.1944 po poškození leteckým útokem, rozebrán ve Varně.
S52 – potopen ve Varně 20.08.1944 během leteckého útoku.
S53 –  20.02.1942 potopen poblíž Doveru po srážce s S-39.
S62 – po válce převzata Norskem, sešrotována 1947.
S63 – potopena po srážce s torpédoborcem H.M.S. Mackay 25.10.1943.
S64 – po válce převzata USA, posléze Norskem, Dánskem, vyřazena 1965.
S65 – převzata SSSR, vyřazena 1950.
S66 – potopena během leteckého útoku na Le Havre 15.06.1944.
S67 – převzat GB, posléze Itálií, 1966 sešrotován.
S68 – převzat USA, posléze Dánském, 1966 sešrotován.
S69 - po válce převzat GB, sešrotován 1947.
S70 – potopena leteckým útokem 05.03.1941.
S71 – potopen 17.02.1943 torpédoborci H.M.S. Gath a H.M.S. Montrose.
S72 – potopen leteckým útokem 23.08.1944.
S73 – 1943 prodán Španělsku, vyřazen jako LT23 v rce 1956.
S74 – potopen leteckým útokem 05.11.1943.
S75 – potopen leteckým útokem 05.03.1943.
S76 – po válce převzat USA, později Norskem, vyřazen 1950.
S77 – potopen 25.07.1943 po bitvě s H.M.S. MGB 40 a H.M.S. MGB 42.
S78 – 1943 prodán Španělsku, vyřazen jako LT 24 v roce 1955.
S79 – převat Norskem, později Dánskem a vyřazen 1955.
S80 – 01.09.1944 potopen v Baltském moři leteckým útokem.
S81 – převzat SSSR, vyřazen 25.09.1950.
S82 – převzat SSSR, vyřazen 25.09.1950.
S83 – převzat GB, osud neznámý.
S84 – potopena během leteckého útoku na Le Havre 15.06.1944.
S85 – předán USA, později Norsko, Dánsko. Potopen při srážce s rybářskou lodí Trygg, 27.06.1963.
S86 - převzat SSSR, vyřazen 25.09.1950.
S87 – potopen leteckým útokem dne 20.05.1944.
S88 – potopen po bitvě s H.M.S. MTB 607 dne 25.10.1943.
S89 – převzat GB v roce 1946, při převozu najel na mělčinu.
S90 – 17.07.1945 najel na mělčinu u ostrova Bru.
S91 – potopen v bitvě s R.N., dne 25.08.1944.
S92 – převzat GB, v roce 1947 prodán.
S93 – potopena leteckým útokem 26.03.1944.
S94 – potopen v bitvě s R.N., dne 23.02.1944.
S95 – převzat GB, v roce 1949 prodán.
S96 – potopena po srážce s H.M.S. ML 145, dne 25.09.1943.
S97 – převzat USA, později Dánsko. Vyřazen 1963.
S98 – převzat USA, později Norsko, vyřazen 1950.
S99 - převzat SSSR, vyřazen 25.09.1950.
S101 - převzat SSSR, vyřazen 25.09.1950.
S102 – potopen 08.07.1943 leteckým útokem.
S103 – potopen 04.05.1945 leteckým útokem.
S104 – potopen 09.01.1943 leteckým útokem.
S105 – převzat GB 1945, prodán 1947.
S106 – potopen 27.06.1941 leteckým útokem.
S107 – převzat USA, později Dánskem jako „Gribben“, vyřažen 1960.
S108 – sešrotován 1946.
S109 - převzat SSSR, vyřazen 25.09.1950
S110 - převzat SSSR, vyřazen 26.09.1949.
S111 – potopen v bitvě s H.M.S. MGB…?, dne 15.03.1942.
S112 – převzat Francií, sešrotován 1951.
S113 - převzat SSSR, vyřazen 26.09.1949.
S114 – potopen leteckým útokem 02.08.1944.
S115 – v roce 1950 převzat GB, osud neznámý.
S116 – převzat Dánskem, v roce 1953 prodán Německu. Používán u Bundesgrenzschutz, od roku
1957 jako experimentální loď. 1965 zničen požárem.
S117 – převzat USA, 1948 Norskem „Tross“, později Dánskem jako „Hejren“, sešrotován 1965.
S118 - převzat SSSR, vyřazen 26.09.1949.
S119 – potopen v bitvě 08.03.1943, La Manche.
S120 – převzat GB, sešrotován 1947.
S121 – 11.08.1943 potopen leteckým útokem.
S122 – převzat USA, později Dánskem. Sešrotován 1950.
S123 - převzat SSSR, vyřazen 26.09.1949.
S124 – prodán Španělsku v roce 1943 jako LT21, vyřazen 1956.
S125 - prodán Španělsku v roce 1943 jako LT25, vyřazen 1955.
S126 - prodán Španělsku v roce 1943 jako LT26, vyřazen 1957.
S127 – převzat USA, později Dánskem. Vyřazen 1955 jako T56.
S128 – potopen po srážce s S-94 dne 23.02.1944.
S129 – potopen leteckým útokem dne 26.3.1944
S130 – převzat GB jako P5130. Prodán Německu v roce 1957 jako UW10. Později experimentální loď
EF3. V roce 1991 prodán zpět do GB, v současnosti restaurován.
S131 – potopen leteckým útokem dne 20.08.1944.
S132 – převzat SSSR, vyřazen 07.07.1956.
S133 – převzat USA, později Dánskem jako T54. Sešrotován 1955.
S134 – prodán Španělsku v roce 1943 jako LT28. Sešrotován 1957.
S135 – převzat SSSR, vyřazen 17.03.1952.
S137 – potopen leteckým útokem 29.07.1943.
S138 – potopen během náletu Le Havre dne 15.06.1944.

Znovuzrození „S-stotřicítky“, aneb malá velká loď

Přes značné množství vyrobených S-Bootů se do dnešních dní zachovalo pouze pár exemplářů, což vzhledem k jejich intenzivnímu válečnému a poválečnému nasazení není zas tak překvapivé. Jedním z přeživších člunů je i Schnellboot S-130, vyrobený loděnicí Schlichting-Werft GmbH v Travemünde. Ač se jedná o plavidlo dosahující maximálního výtlaku kolem 115 tun, jeho životní osudy jsou tak bohaté a rozmanité, že by mu je mohla závidět většina obrněnců s výtlakem řádově stonásobným a výším. Konec konců, posuďte sami.

Obrázek

S-130

Příběh „S-stotřícítky“ se začal psát dne 18.09.1943, kdy ze skluzu tehdejšího druhého největšího výrobce Schnellbootů sjel na vodu trup označený číslem 1030, aby cca po jednom měsíci intenzivních dokončovacích prací (21.10.1943) byl zapsán do stavu Kreigsmarine jako Schnellboot S-130. Loď pod vedením nadporučíka námořnictva Güntra Rabeho byla zařazena k 9. SFltl, operující v té době z holandského Rotterdamu. Velícím důstojníkem „deváté“ byl jeden z nejznámějších operačních velitelů S-Bootů, korvetní kapitán Götz Freiherr von Mirbach.

Obrázek

(Götz Freiherr von Mirbach, 1912* - 1968+, score: torpédoborec, tři obchodní lodě)

Téměř desetiměsíční dislokace 9. SFltl v jižním severomoří, byla ukončena v polovině února 1944 kdy celá flotila byla převelena za účelem posílení 5. SFltl (korvetní kapitán Bernd Klug) do francouzského Cherbourgu. „Devátá“ v té době používala radiový volací znak „Havran“ podle svého, prý velmi temperamentího velitele Rabeho (česky Havrana), zrovna tak obě flotily byly známy jako „Havrani“, v poslední řadě vedle oficiálního znaku 9. SFltl koexistoval znak jiný a nikoho to zřejmě nepřekvapí, byl to opět Havran. Oběma flotilám velel budoucí velitel celé „Schnellbootwaffe“ kapitán námořnictva Rudolf Petersen.

Obrázek

Havrani

V průběhu března a dubna 1944 podnikaly obě flotily vč. „naší“ S-130 v oblasti středního a jižního La Manche agresivní výpady proti spojenecké obchodní plavbě a že si s nikým nebraly servítky mohly potvrdit i posádky britských MTB/MGB po střetu v zátoce Lyme Bay dne 22.06.1944. Nicméně jedno z nejslavnějších bojových vystoupení Schnellbootů obecně, jehož byly obě výše zmíněné flotily hlavními aktéry se odehrálo, až o dva dny později a i zde na Palbě je mu v pracích Michana věnována určitá pozornost. Toho rána vyplul z Plymouthu konvoj T45 skládající se z pěti amerických výsadkových lodí a doprovodného plavidla. Cílem konvoje byla oblast písečné pláže Sapton Sands jižně od Dartmouthu, kde mělo v rámci operace „Tiger“ dojít k cvičnému vylodění amerických tanků a pěchoty, jakožto generálky předcházející vylodění na pláži Utah v den D. Na čele konvoje plula H.M.S. Azelea (korveta třídy Flower) a za ní v kýlové brázdě s cca 700 yardovými rozestupy LST 496, 511, 531 a 58 a aby toho nebylo málo, lodě sebou vleky i dva pontonové mosty.
Pomalu plující konvoj však nezůstal bez povšimnutí nepřítele, který na základě informací Luftwaffe a pozemních sledovacích systémů vyhodnotil „kontakt“ jako potencionální cíl. Kolem deváté večer v přístavu Cherbourg „zaklapaly“ diesely a do nastávající tmy pomalu vyplulo šest člunů 5. a tři 9. SFltl. S-Booty se vyhnuly předsunutým MTB/MGN a třicetišesti uzlovou rychlostí se neúprosně blížili k vyhlídnuté kořisti. Mezitím se k „našemu“ konvoji přidala další kolona LST, plující z Brixhamu, skládající se z člunů LST 499, 289 a 507. Koordinaci útoku S-Bootů zabezpečoval ze svého velitelského stanoviště na francouzksém pobřeží velitel obou flotil kapitán námořnictva Rudolf Petersen, jenž rozdělil čluny 5. SFltl do dvojic a v okamžiku dosažení oblasti předpokládaného kontaktu nařídil plavbu minimální rychlostí tak, aby maximálně eliminoval brzké odhalení. Kolem 01:30 hodiny ranní spatřily posádky člunů S-136 a S-138 ve vzdálenosti 2 000 m dvě lodě, identifikované z počátku jako torpédoborce. Každý z S-Bootů si vybral svůj cíl, který zhruba po minutě od odpalu torpéda zasáhl. Přibližně ve stejnou dobu se podobná situace opakovala s tím rozdílem, že útočníkem byly S-140 a 142, které netrefily nic (vzdálenost cíle cca 1 400m). Příčina neúspěchu byla v nastalé situaci vyhodnocena jako špatná identifikace. Po druhé se velící důstojník této dvojce člunů nadporučík námořnictva Götschke nemýlil a správně je označil jako plavidla s malým ponorem, pravděpodobně LST. Další „dvojka“ složená z S-100 a S-143 měla situaci usnadněnou díky zasaženým LST a zaútočila dvěma torpédy na další loď, kterou posléze jedno torpédo zasáhlo. V té době se na scéně objevuje 9. SFltl přitahována červenými signálními raketami 5. SFltl jako magnetem. Netrvalo dlouho a S-130 s S-150 si vyhlédly společný cíl v podobě další LST (zásah nebyl potvrzen). S-145 se útoku neúčastnila, neboť se vydala pronásledovat nepřítele identifikovaného jako „malý ozbrojený doprovod“ (zřejmě výsadkové čluny). Kolem čtvrté hodiny ranní boj pomalu odezníval, rychlé čluny vyklízely scénu a přeživší LST se začaly věnovat záchraně mužů z potopených lodí. Velmi dobře provedený útok posádek S-Bootů, který jak překvapivě začal tak překvapivě skončil, temnota a totální chaos zabraňoval zpočátku spojencům zjistit rozsah tragédie a adekvátně na něj reagovat. Potopeny byly LST 507 a 531 při ztrátě 202 a 424 padlích. LST 289 byla poškozena a měla ztrátu 18 mužů, v poslední řadě LST 511 utrpěla vlastní palbou pocházející od LST 496, která zapřičinila zranění 18 mužům. Celkem padlo nebo utonulo 639 příslušníků U.S. Army a U.S. Navy.

Obrázek

(Rudolf Petersen, 1905* - 1983+)

Další, ne až tak úspěšnou bojovou misí námi sledovaného člunu, předcházející výše uvedenému a která stojí za zmínku, byla účast na hlídce 10 S-Bootů v oblasti jižního cípu ostrova Wight, dne 12.05.1944. Pozice nepřátelské skupiny v téměř „domácích vodách“ nebyla R.N. dlouho neznámá a na vetřelce se brzo „přilepily“ spojenecké torpédoborce. V nastalé bitvě potopila loď Svobodných Francouzů „La Combattante“ (torpédoborec třídy Hunt) člun S-141, na jehož palubě se nacházel nadporučík námořnictva Klaus Dönitz absoluvující zrovna kurs velitelů Schnellbootů. Smrt si nevybírá a tak mezi 18 padlými členy S-141 se nacházel i syn velkoadmirála a vrchního velitele Kriegsmarine Karla Dönitze. S-130 se rovněž nesmazatelně zapsala do análů největší vyloďovací operace v historii vojenství, operace Overlord. Mezi několik málo německých protiakcí, které jsou v literatuře zmíněny a které byly přímo namířeny proti vyloďovací flotile, patří i útok 31 S-Bootů, jehož se účastnila i „stotřicítka“. Záznamy uvádějí, že plavidla 9. SFltl potopila určité množství vyloďovacích plavidel, ovšem přiřadit k S-130 konkrétní úspěch je zatím nedohledatelné. Přesto německá hlášení uvádějí k inkriminovanému datu dva padlé členy „S-stotřicítky“ a proto je více než pravděpodobné, že posádka v den „D“ určitě nerybařila.
Úspěšné vylodění spojenců v Normandii bylo poté dostatečně pádným argumentem, aby si Kriegsmarine začala „balit kufry“ a postupně ustupovat východoseverním směrem. Všeobecné vyklízení francouzských základen postihlo rovněž 9. SFltl se sledovaným člunem ve svých řadách. Přestože v současné době existuje málo záznamů mapujících osudy „deváté flotily“ na pozadí zániku „tisícileté říše“ je téměř jisté, že posádky „deváté“ neseděli s rukama v klíně a na přelomu let 1944/45 se aktivně se podílely na mnoha střetnutích s protivníkem. Tma, časté mlhy a průměrná teplota kolísající v zimních měsících mezi 0 až -5 stupni, společně s velkou vlhkostí vzduchu či silným větrem byly pro tyto boje více než typické. Konec války zastihl „S-stotřicítku“ shodou okolností, tam kde svoji bojovou kariéru zahajovala a to vyvázanou u pacholete Rotterdamského bunkru.

Po vyhrané válce spojenci zabavovali kde co a tak došlo i na člun S-130, který v průběhu května 1945 společně s budoucím souputníkem S-208 a za asistence německých posádek GA/SA (German Mine Sweeping Administration) změnil kotviště na anglický Gosport. U R.N. bylo oběma kořistním člunům přiděleno nové označení FPB 5130 respektive FPB 5208 a sejmuta veškerá výzbroj vč. torpédometů. U „S-stotřicítky“ došlo dále k instalaci nových dieselů Napier – Deltic o jednotkovém výkonu 3 140k, zároveň byly zabudovány větší palivové nádrže, výkonný radar a radiové zaměřovací systémy. Po této rekonstrukci dokázal člun vyvinout až 45 uzlovou maximální rychlost. Mateřským přístavem se zpočátku pro oba rekonstruované čluny stal starý známý Rotterdam, kde měly zabezpečovat pobřežní průzkum pro který byly opatřeny speciální bílou kamufláží. Nicméně Velká Británie v té době stála na prahu Studené války a potírání celních podvodů a podobných „malicherností“ začínalo mít poněkud nižší prioritu. Nedostatek informací o stále stoupající aktivitě Sovětského námořnictva v oblasti Baltského moře stál za převelením obou „ex S-Bootů“ do Kielu pod vedení poručíka Johna Harveye-Jonese. Hlavní činností tohoto malého uskupení se následně stala zpravodajská činnost zaměřená proti Sovětskému svazu. Tato činnost pak zahrnovala široké penzum různorodých úkolů, mmj se jednalo o monitorování námořních manévrů, přístupů k základnám, nebo fotografování sovětských jednotek. V této nové roli využívaly posádky faktu, že Baltské moře se v té době a což je tak trochu paradox, Schnellbooty jenom „hemžilo“. Rovněž využívání cizích vlajek a falešných označení bylo na denním pořádku a došlo-li přesto k odhalení, stačilo „zatopit pod kotlem“ a po „anglicku“ zmizet.

Obrázek

(Sir John Harvey Jones, 1924* - 2008+)

Na přelomu let 1948/49 rozhodlo britské velení o poněkud sofistikovanějším krytí těchto zpravodajských akcí a založilo BBFPS (British Baltic Fishery Protection Service - volně česky Britská služba pro ochranu rybolovu v Baltském moři). Hlavním cílem této nové organizace byla asistenční činnost v rámci operace Jungle, což nebylo nic jiného než vysazovaní agentů MI 6 v prostoru bývalých pobaltských států (v této souvislosti tu existuje jistá paraela s pro nás dobře známými agenty „chodci“). Pozitivní zkušenosti s bývalými příslušníky německého námořnictva, kteří v té době pracovali pod R.N. (např. již výše uvedená GA/SA) se promítly i do personálního obsazení lodních posádek této organizace, které byly tvořeny „ex-příslušníky“ „Schnellbootwaffe“ a Kriegsmarine. Velením nad čluny BBFPS se ujal Hans Helmut Klose, bývalý velitel 2. SFltl o kterém se dalo téměř se stoprocentní jistotou tvrdit, že měl „Baltský rybník“ v malíčku. Operace začaly v průběhu května 1949 a zpočátku se na nich podílela pouze S-208. V rámci částečné reorganizace přesídlila BBFPS na krátký čas do Hamburku-Finkenwerederu, aby posléze opět skončila v Kielu. V roce 1952 se ke skupině připojila „S-stotřicítka“, přičemž rozsah zpavodajské činnosti se rozšířil o elektronické a radiové monitorování na kterém kromě MI 6 participovala rovněž CIA. Vzhledem k problematickým výsledkům operace Jungle, byly tyto akce v roce 1955 „odpískány“, na druhou stranu klasické průzkumné a pozorovací mise přinášely stále hodnotné informace. Znovuzrození německého námořnictva v podobě Bundesmarine v roce 1956, znamenal konec činnosti BBFPS. Posádky byly včleněny do nově vzniklého námořnictva, v březnu 1957 následované čluny S-130 a S-208. Lodě byly uvedeny do původního stavu a dále sloužily jako školní plavidla v „ponorkovém učilišti“ Bundesmarine, nyní s označením UW-10 respektive UW-11. V roce 1967 se naplnil osud S-208, která na rozdíl od své věrné souputnice S-130 neušla sešrotování. „S-stotřícítka“ dále plnila funkci zkušebního a testovacího plavidla, tentokrát pod označením EF-3, přesto přibývající roky nešlo zastavit a tak po částečné opravě (48 roků služby!) zakotvil S-Boot S-130 ve Wilhelmshavenu v roli ubytovacího plavidla, to se již psal rok léta páně 1991.

ObrázekObrázekObrázek

Čtenáři zajímající se trochu hlouběji o námořní historii již zřejmě tuší co většinou takové ubytovací lodě časem čeká, nicméně v lednu 2003 se začalo blýskat na lepší časy. „S-stotřicítka“ byla prodáná do Velké Británie, kde měla podstoupit náročnou rekonstrukci. Přesto ještě cca po roce a půl stála vyvázaná na kotvišti Marchwood v Southamptonu, bez toho, aby na ni někdo sáhnul. Věci se přesto k dobrému pohnuly, když ve druhé polovině roku 2004 „nášeho“ veterána zakoupil známý britský mecenáš Kevin Wheatcroft s úmyslem stoprocentní rekonstrukce o objemu finančních prostředků cca 5 milionů liber. Vizuální prohlídkou byly zjištěny částečné průsaky do trupu člunu, nicméně nešlo o nic zásadního co by palubní čerpadlo nezvládlo, přesto bylo zapotřebí spousta hodin práce dobrovolníků. Druhý den D pro „stotřicítku“ nastal v noci z 6. na 7. listopadu 2004, kdy byla pomocí remorkéru odtažena do loděnice Mashfords Cremyll Ship Yard v Plymhouthu, aby zde podstoupila tolik potřebnou rekonstrukci do původního stavu.

Obrázek

The Happy End!

Zdroje:
Schnellboot in action, Warships No. 18
http://www.wunderwaffe.narod.ru
http://www.german-navy.de
http://www.prinzeugen.com
http://www.valka.cz
http://www.boatdesign.net
http://www.paluba.info
http://www.warshipsww2.eu
http://www.s-boat.net
http://schnellboot.de
http://www.bmpt.co.uk
http://forum.valka.cz
http://www.collectrussia.com
http://www.warhistoryonline.com/
http://www.wlb-stuttgart.de
http://www.palba.cz
http://www.bmpt.org.uk

Pokračování zde
Naposledy upravil(a) Zemakt dne 16/9/2013, 17:41, celkem upraveno 1 x.
ObrázekObrázek

"Voni fotr, řekněte jim tam, že se jim na jejich párky vyserem!"
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Re: Schnellboot Typ S-38/38b

Příspěvek od kacermiroslav »

Zemakt píše:Druhý den D pro „stotřicítku“ nastal v noci z 6. na 7. listopadu 2004, kdy byla pomocí remorkéru odtažena do loděnice Mashfords Cremyll Ship Yard v Plymhouthu, aby zde podstoupila tolik potřebnou rekonstrukci do původního stavu.
Super článek. Nemáš tušení, kdy byl S-130 měl být kompletně zrekonstruován? Nebo se tak už stalo? Pokud ano, kde je k vidění?
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Zemakt
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 11407
Registrován: 28/8/2008, 11:14
Bydliště: Cheb

Re: Schnellboot Typ S-38/38b

Příspěvek od Zemakt »

Super článek. Nemáš tušení, kdy byl S-130 měl být kompletně zrekonstruován? Nebo se tak už stalo? Pokud ano, kde je k vidění?
Taky jsem hledal další informace v jaké fázi restaurace se dnes nachází, ale vcelku nic. Když se koukneš na tento odkaz http://www.warhistoryonline.com/living- ... chnellboot
, tak je zřejmé že to je běh na dlouhou trať. Otázkou je jak jsou ty fotky staré, záhada je také, že zmíněné stránky http://www.s130.co.uk jsou fuč. Teď koukám, že článek z linku je rok 2012.

Jinak jsem rád, že se ti to líbí. Do článku jsem zapomenul dát ještě fotky dvou pánů, kteří by tam asi neměli chybět:

Obrázek

Gunther Rabe

Obrázek

Hans Helmut Klose - budoucí reinkarnátor německých rychlých člunů
ObrázekObrázek

"Voni fotr, řekněte jim tam, že se jim na jejich párky vyserem!"
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4070
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Re: Schnellboot Typ S-38/38b

Příspěvek od jarl »

Moc pěkný článek, už se těším na další díl. Je tu podrobně popsána stavba těchto plavidel, jejich výzbroj a ostatní technické parametry. Čtenář má k dispozici i přehledný seznam všech lodí s datumem a příčinou ukončení kariéry a navíc je tu ten pěkný příběh člunu S-130.
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Uživatelský avatar
Destroyman
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1288
Registrován: 25/6/2008, 08:35
Kontaktovat uživatele:

Re: Schnellboot Typ S-38/38b

Příspěvek od Destroyman »

kacermiroslav píše:Nemáš tušení, kdy byl S-130 měl být kompletně zrekonstruován? Nebo se tak už stalo? Pokud ano, kde je k vidění?
Jestli ti jako náhražka stačí s-boot z r. 1972, tak ho máš od baráku tři hodiny cesty autem. V muzeu Bundeswehru v Drážďanech se jeden válí na dvorku. Vstup je grátis. :wink:

さようなら。
Uživatelský avatar
Zemakt
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 11407
Registrován: 28/8/2008, 11:14
Bydliště: Cheb

Re: Schnellboot Typ S-38/38b

Příspěvek od Zemakt »

Jsem rád, že se líbí. Ještě bych mohl k operaci Tiger zmínit jeden fakt: pokud se někomu zdá eskorta v podobě jedné korvety málo, tak má pravdu. Vedle korvety měl doprovod ještě tvořit torpédoborec HMS Scimitar, původem prvoválečné třídy S. Ovšem den před vyplutím konvoje absolvoval menší kolizi po které musel do opravy. Námořnímu velitelství v Plymouthu se však tato informace nedonesla. Náprava byly zjednána, až na večer, kdy kapitán Scimitaru si uvědomil hrozící průser a upozornil velení přístavu, které neprodleně vyslalo za konvojem HMS Saladin. Bohužel s křížkem po funuse. Takže obyčejnej šlendryán.

No teď o tom přemýšlím, jestli by tomu co se stalo byl schopen vůbec zabránit. Byl to už přeci jenom dědek.
ObrázekObrázek

"Voni fotr, řekněte jim tam, že se jim na jejich párky vyserem!"
RiMr
vojín
vojín
Příspěvky: 19
Registrován: 17/8/2012, 16:54

Re: Schnellboot Typ S-38/38b

Příspěvek od RiMr »

Super článek o super lodi - díky!
Nemýlím-li se, tak při té zástavbě motorů Napier Deltic (což jsou kurňa unikátní motory, které by si taky zasloužili vlastní článek!)
Obrázek

byly nahrazeny 2 motory MB501 ze tří. Takto údajně byl na těchto různých motorech uložených vedle sebe vidět rozdíl ve velikosti, jak byly Delty malé - poloviční velikost oproti MB501. A na jednotku hmotnosti poskytovaly pětinásobný výkon...! Taky proto jim ty šífy tak ožily.

Už se těším na pokračování! :)
Uživatelský avatar
Zemakt
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 11407
Registrován: 28/8/2008, 11:14
Bydliště: Cheb

Re: Schnellboot Typ S-38/38b

Příspěvek od Zemakt »

:shock: , tak to jsem tedy netušil. Dík. Ohledně těch 501, mohu se zeptat na zdroj? Trochu ve mne hněte malé zrnko pochybnosti, jestli S-130 neskončila válku s MB 511. Viz třeba již výše uvedený link týkající se renovace, tam je snímek motoru a jestli je to ten původní motor tak dle štítku bych se přikláněl k MB 511. Což by ve své podstatě znamenalo, že při nějaké větší opravě nebo generálce S-třicetosmiček byly motory MB 501 nahrazeny 511 (je to vlastně 501 + kompresor a cca 500 koní na víc, standardní pohonná jednotka Typu S-100), přičemž výkonově by byly přibližně na stejné úrovni jako Typ S-100 (42 uzlů +/- 0,5).

EDIT: no teď jsem z toho jelen, na štítku je dokonce 518-ka, těch bylo vyrobeno jako šafránu (prý) , výkon 3 000k a při dobré kondici a údržbě až 3 300k. No a babo raď :?:
ObrázekObrázek

"Voni fotr, řekněte jim tam, že se jim na jejich párky vyserem!"
Uživatelský avatar
thor03
rotný
rotný
Příspěvky: 95
Registrován: 2/9/2006, 12:35
Bydliště: Karviná

Re: Schnellboot Typ S-38/38b

Příspěvek od thor03 »

Měl bych dotaz na váš názor jak byla ovlivněna munice do kanónu na přídi mořskou vodou. Byli ty schránky na náboje vodotěsné? Při té rychlosti jakou se člun pohyboval musela být manipulace se zásobníky asi dost obtížná. Díky za odpověď.
6:00 zaměstnání - "Niitaka jama nobore, iči-ni-rei-ja"
Uživatelský avatar
Zemakt
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 11407
Registrován: 28/8/2008, 11:14
Bydliště: Cheb

Re: Schnellboot Typ S-38/38b

Příspěvek od Zemakt »

Ahoj Thore, ono umístění munice příďového kanonu si také prošlo svým vývojem. Snad hned ze začátku u první lafetace Scaff, byla munice uložena uvnitř trupu, aby se zjistilo, že to není zrovna dobrá volba. Zásobníky sice v suchu ale rychlost palby asi mizérie. Tak, už tehdá se přesunuly na palubu. O vodotěsnosti jsem neslyšel, spíš bych si tipnul, že když se loď vrátila do přístavu tak to byla práce pro zobáky, vyčistit, naolejovat atd. A co se týče toho místa samotného, to spíše ovlivňovalo vlnění moře respektive kolik balů zrovna bylo, než rychlost samotná, ale ve velkých vlnách žádný šlágr to určitě a přitom ještě něco trefit, no nevim nevim
ObrázekObrázek

"Voni fotr, řekněte jim tam, že se jim na jejich párky vyserem!"
Uživatelský avatar
thor03
rotný
rotný
Příspěvky: 95
Registrován: 2/9/2006, 12:35
Bydliště: Karviná

Re: Schnellboot Typ S-38/38b

Příspěvek od thor03 »

Díky. Trošku jsem hledal a našel jsem pěkná videa z akce, údržby atd. To zalévaní přídě muselo být pro obsluhu hodně nepříjemné. Nebyli kanony stabilizovány?





Omlouvám se za několikanásobný edit, ale blbne mi tady PC.
6:00 zaměstnání - "Niitaka jama nobore, iči-ni-rei-ja"
Uživatelský avatar
Zemakt
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 11407
Registrován: 28/8/2008, 11:14
Bydliště: Cheb

Re: Schnellboot Typ S-38/38b

Příspěvek od Zemakt »

Zbraně na zádi a ve středolodí ne, ovšem na přídi vzhledem k uložení zbraně v kyvné lafetě jenž byla přichycena pomocí čepů by se o tom tak dalo mluvit.
ObrázekObrázek

"Voni fotr, řekněte jim tam, že se jim na jejich párky vyserem!"
RiMr
vojín
vojín
Příspěvky: 19
Registrován: 17/8/2012, 16:54

Re: Schnellboot Typ S-38/38b

Příspěvek od RiMr »

K tomu motoru - to budeš mít pravdu s těmi silnějšími verzemi "pětistovky". Já jsem to tam plácnul, ale je to nepravděpodobné, že by tam na konci války byly ještě 501.
Zdroj bude nějaký obecný - mám rozdělaný Schnelboot jako RC model (cca 180cm délka trupu, žádná maketa, spíš polomaketa, ale kryty torpédometů chci funkční :)), tak jsem si k tomu kdysi shromažďoval nějaké informace, tak mi toto utkvělo v paměti, jinak ten obrázek Delty je z Wiki, i ty poměry, to už jsem si přesně nepamatoval.
kenavf
7. Major
7. Major
Příspěvky: 5997
Registrován: 15/12/2010, 23:13

Re: Schnellboot Typ S-38/38b

Příspěvek od kenavf »

RiMr píše:Taky proto jim ty šífy tak ožily.
Ja som to z tej WIKI http://en.wikipedia.org/wiki/Napier_Deltic pochopil tak,že tú zástavbu Napier Deltic motorov urobili po WWII až Angličania do ex-Nemeckej lodi S212.
Edmund Burke: "Jediné čo potrebujú nečisté sily k svojmu víťazstvu je to, aby slušní ľudia neurobili nič."

ObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Zemakt
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 11407
Registrován: 28/8/2008, 11:14
Bydliště: Cheb

Re: Schnellboot Typ S-38/38b

Příspěvek od Zemakt »

Zakládat nové téma se mi nechce tak to lupnu sem a pak to smáznu. Dělám teď na radio-elektronickém vybavení S-bootů a u radarů jsem narazil na něco čemu dost dobře nerozumím. Jedná se o "radar signature" tedy asi doslova radarový podpis. Máto nějaký český názvoslovný ekvivalent? A chápu-li to dobře, že je-li velký tak je to dost negativní? Děkuji
ObrázekObrázek

"Voni fotr, řekněte jim tam, že se jim na jejich párky vyserem!"
Uživatelský avatar
skelet
4. Brigádní generál
4. Brigádní generál
Příspěvky: 17688
Registrován: 26/1/2008, 15:48

Re: Schnellboot Typ S-38/38b

Příspěvek od skelet »

Radarový odraz? A myslím, že to chápeš dobře :wink:
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Zemakt
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 11407
Registrován: 28/8/2008, 11:14
Bydliště: Cheb

Re: Schnellboot Typ S-38/38b

Příspěvek od Zemakt »

Aha díky, tak ještě jednu technickou. Při konstrukci LR a NR je kladen důraz na nízký radarový odraz u obou dvou stejný? Nebo je u LR radarový odraz méně podstatný a naopak? Dík a už mlčím.
ObrázekObrázek

"Voni fotr, řekněte jim tam, že se jim na jejich párky vyserem!"
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Re: Schnellboot Typ S-38/38b

Příspěvek od kacermiroslav »

Ta příďová zbraň byla nějak chráněná proti povětrnostním a námořním podmínkám? (vlnobití). Takhle mi to přijde, že ta obsluha musela být pořád pod přívalem spršky vody a tudíž by i její přesnost střelby mohla být snížená. Asi by se střelcům špatně mířilo, když by si museli pořád otírat z očí vodní tříšť.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Zemakt
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 11407
Registrován: 28/8/2008, 11:14
Bydliště: Cheb

Re: Schnellboot Typ S-38/38b

Příspěvek od Zemakt »

Viz předchozí diskuze Míro.
ObrázekObrázek

"Voni fotr, řekněte jim tam, že se jim na jejich párky vyserem!"
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Re: Schnellboot Typ S-38/38b

Příspěvek od kacermiroslav »

To jo, mě spíše zaráží, že prostě nebyla zbraň aspoň opatřená nějakým štítem, který by snad tuto nevýhodu trochu vylepšeil. Nic by to nestálo a rozhodně těch pár kilo navíc by ten člun uvezl. Navíc by obsluha byla částečně chráněná i třeba proti leteckému útoku.
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Kriegsmarine“