Zákopový kanón Škoda 3,7 cm Infanteriegeschutz M.15

[kacermiroslav]

Zákopový kanón Škoda 3,7 cm Infanteriegeschutz M.15
Rakousko – Uhersko
WW1


Zákopový kanón Škoda 3,7 cm během výcviku

Průběh bojů za První světové války a především pak na západní frontě se vůbec nevyvíjel podle představ stratégů a generálů. Po počátečních manévrovacích bojích se koncem roku 1914 vojáci obou stran zakopaly do svých zákopů a válka tak přešla do pozičních bojů, de facto patové situace, kdy ani jedna z bojujících stran neměla síly a prostředky k tomu, aby prorazila obranu. Obranu, která se každým dnem zlepšovala. Z původních jednoduchých okopů se stával důmyslný systém zákopů, kulometných a dělostřeleckých pozic, změti ostnatých drátů, hlubokých a pevných zákopů v několika liniích atd. Nový způsob boje tudíž vyžadoval i novou taktiku a nové zbraně.


Zákopový kanón Škoda 3,7 cm byla zbraň pro zvýšení palebné síly pěchoty v obraně zákopového boje a k likvidaci nepřátelských kulometních hnízd přímou střelbou. Za tímto účelem nepotřebovalo mít nijak oslnivé výkony. Vývoj zbraně provedla rakousko – uherská Škodovka, ale samotná výroba probíhala v ČKD ve Vysočanech a v dalších firmách monarchie. Dělo se pak začalo dodávat k vojenským útvarům v průběhu roku 1916.






TTD Zákopový kanón Škoda 3,7 cm Infanteriegeschutz M.15
----------------------------------------------------------------------------------
Ráže: 37 mm
Délka hlavně: 372 mm (10 ráží)
Výška (palná): 380 mm
Počáteční rychlost střely: 175 m/s
Dostřel: 2.200 m (teoreticky 3.000 m)
Hmotnost střely: 0,65 Kg
Rozměry nábojnice: 37x57 R
Typ munice: tříštivý / šrapnel
Délka zákluzu: 110 mm
Rychlost střelby: 20 ran / min
Max. náměr: + 45°
Odměr: 5° na každou stranu
Váha: 118 kg (včetně příslušenství)
Obsluha : 3 muži
Doprava v rozloženém stavu: 3 muži nebo soumaři
Stav rozložené zbraně:
- hlaveň 34,6 kg
- kolébka 25,3 kg
- podstavec 24,4 kg


Když první světová válka přešla do pozičních bojů, pocítila pěchota potřebu dělostřelecké podpory pro ničení opevněných bodů zákopové obrany. Polní dělostřelectvo bylo, ale pro takovéto potřeby velmi nepřesné a těžkopádné. Navíc součinnost mezi dělostřelectvem daleko za frontovou linii a zákopy nebyla vždy ideální. Proto pro tento účel byla dále vyčleněna horská děla, ale i ta byla pro tento účel těžká. Nakonec se ukázalo, že nejúčinnějším způsobem likvidace nepřátelských pozic je přímá střelba.

Proto bylo v Rakousku -Uhersku rozhodnuto o výrobě pěchotního děla pro přímou palbu. Konstrukce vycházela z horkého kanónu 3.7 cm Gebirgskanone M.13. Z tohoto předchůdce byla přebraná hlaveň. Dále musela být vyprojektovaná nová kolíbka a lafeta. V listopadu 1915 bylo dělo vyzkoušeno na jihovýchodní frontě. Testy upozornily na nutnost změny mířidel. Po odzkoušení provedených změn bylo v rove 1916 objednáno 1000 děl, dělo dostalo označení 3.7 cm Infanteriegeschütz M.15.


zaměřování periskopem

Dělo mělo ocelovou hlaveň s klínovým závěrem. Periskopický zaměřovač a bylo jako celek osazené na těžké trojnožce. Pro přepravu bylo možné dělo vybavit malými koly. Munice k dělu bylo přepravována ve speciální dřevěné skříni po 15 kusech o hmotnosti 26,5 kg. tyto zbraně byly obsluhované příslušníky pěchotních čet těžkých zbraní. V každém pěším pluku, císařském tyrolském pluku, střeleckém pluku předlitavské zeměbrany (s výjimkou císařských střelců a horských střelců), pěším pluku zalitavské zeměbrany a v každém domobraneckém pluku byly organicky začleněny dvě takové čety, v každém samostatném praporu (včetně mysliveckých) a v každém opěšalém jezdeckém pluku se nacházela jedna taková četa. Četa byla vyzbrojena dvěma zákopovými děly a pod velením důstojníka čítala 28 poddůstojníků a vojáků.

Vzhledem ke svému užití a vzdálenosti, na kterou mělo dělo vést palbu, byl při vývoji kladen důraz především na snadnou přenosnost a rychlost přesunu v zákopech. Zbraň tak byla rozebíratelná na tři části, obsluhována a přenášena třemi muži. Pokusně se zkoušelo na větší vzdálenosti i psí spřežení. Standardně se kanón do bojového prostoru dopravoval soumary.


zákopový kanón v psím spřežení




Zdroje:
Pataj Stefan – Artyleria ladowa 1872 – 1970 – Warszawa, 1975
Rakousko-Uherská armáda - Petr Jung - 2007
http://www.landships.freeservers.com

[Alchymista]

Pekný článok.
Nebol by obrázok munície?

[kacermiroslav]

Ukázka střeliva pro zákopový 3,7 cm kanón Škoda M.15
(Budapeštské vojenské muzeum)

[Marvin]

Když na to tak koukám tak z dnešního hlediska se jedná vlastně o vrhač granátů. Nebylo by nějaké zhodnocení jak se (ne)osvědčil v bojových podmínkách?

[kacermiroslav]

Bohužel nějakého zhodnocení jsem se nedohledal, ale myslím, že objednané a vyrobené množství hovoří samo za sebe. Takže pro daný úkol se jednalo o účinnou zbraň, která ale po ukončení zákopových bojů ztratila svůj smysl. Proto se již v pozdější době mobilnějšího způsobu boje nevyskytuje.

[Alchymista]

Hlavný problém u všetkých takýchto zbraní - zákopových kanónov - je značná hmotnosť (v tomto prípade viac ako 84kg) pri pomerne malom balistickom výkone (a zrejme aj účinku). To ich robilo použiteľnými len pri stacionárnom spôsobe vedenia boja a neboli použiteľné, alebo len veľmi obmedzene, v protitankovom boji. Tiež priemerne jeden kus pre pechotný pluk je počet prinajmenšom nedostatočný.
Svojím určením a konštrukciou to asi neboli príliš univerzálne zbrane.
Podobnou zbraňou bol napríklad francúzky Canon d'Infantrie de 37 modele 1916 TRP (37mm mle.1916)
http://en.wikipedia.org/wiki/Canon_d%27 ... e_1916_TRP

[sa58]

Bohužel nějakého zhodnocení jsem se nedohledal, ale myslím, že objednané a vyrobené množství hovoří samo za sebe. Takže pro daný úkol se jednalo o účinnou zbraň, která ale po ukončení zákopových bojů ztratila svůj smysl. Proto se již v pozdější době mobilnějšího způsobu boje nevyskytuje.

Já bych řekl, že ztratila smysl po zavedení jednoduchých mobilních minometů.

[vodouch]

sa58 napsal:
Já bych řekl, že ztratila smysl po zavedení jednoduchých mobilních minometů.
S minometem jsem neměl tu čest, ale myslím si, že je to zbraň pro nepřímou střelbu a že její zaměřování bude obtížnější než zbraně pro střelbu přímou-kanónu. Možná tam, kde kanónu stačila jedna rána, potřeboval minomet rány dvě nebo tři a při začátku ostřelování se osádka kulometu stačila zdekovat.

[Alchymista]

při začátku ostřelování se osádka kulometu stačila zdekovat.

Neverím...
V 1984 (alebo 85?) som mal možnosť vidieť minometnú partiu "dedkov" od ĽM zo ZSNP Žiar nad Hronom pri streľbách na Lešti. Strieľali 82mm minometom na pohyblivý terč na cca 3,5-4km. Štvrtou ranou terč zrušili. Trvalo im to možno dve minúty...
Muži by zrejme stačili utiecť, ale o tažký guľomet by skoro určite prišli.

[kacermiroslav]

Minomet je sice dobrá věc, pokud chcete provádět nepřímou střelbu, ale pokud se z okopů z doby Velké války vyřítila masa lidí s puškama a běžela ktomu vašemu, tak jste nestali zaměřovat. V tomto případě pak nastupoval krémě kulometných hnízd i zákopový kanon se svou šrapnelovou palbou. S kadencí 20 ran za minutu, tak mohl každé cca 3 sekundy vyslat kartáčovou střelu přímo proti útočícím líniím nepřátelských vojáků. V tom si myslím byla jeho velká výhoda v porovnání s minomety, at byly sebe více mobilní.

[kopapaka]

Já bych to viděl na ten minomet, snadněji se rozebíral a přepravoval. S rychlostí PALBY na tom nebyl o moc hůř, účinnost byla menší snad jen proti objektům s pořádným horním nakrytím...
Podobné zbraně se vyvíjely i v meziválečném období ( např. pěchotní dělo AB1 a BA1 ráže 37/70 mm http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1571 a jiné ), ale většina armád dala přednost minometům. Kromě jiného byly hlavní důvody cena a složitost oproti minometům.

[kacermiroslav]

To ano....ale minomet v té podobě jak jej známe dnes, nebyl v první půlce války k dispozici. To se jednalo o těžká nepřenosná monstra. Navíc když už byly k dispozici, tak sice mohli mít stejnou kadenci jako zákopový kanon, ale o nějakém míření a přesnosti se moc mluvit nedalo. A pokud si vezmeme, že prvoliniové zákopy byly od sebe vzdáleny jen pár set metrů a co chvíly z nich byl podniknut útok, tak se jako vhodnější zbraň dle mého názory jevil právě zákopový kanon se svou přímou kartáčovou střelbou. V pozdější době jej ovšem minomet plně nahradil, ale to už je jiná kapitola.

[Johan]

Pane kolego dovolím si opožděně nadhodit pár otázek:
1) Jak dlouho se tenhle kvérek vlastně vyráběl?

2) Měla ho k disposici i československá armáda po 1.sv.v.?

3) Byly nějaké důvody proč ho nepoužít, ve 2.polovině 30.let, jako protitankovou zbraň?

[Alchymista]

3) Byly nějaké důvody proč ho nepoužít, ve 2.polovině 30.let, jako protitankovou zbraň?

Počáteční rychlost střely: 175 m/s - veľmi málo pre streľbu na pohyblivé ciele, mizivá priebojnosť
Odměr: 5° na každou stranu - veľmi málo pre streľbu na pohyblivé ciele

[Johan]

Před 2.sv.v.a při použití kumul.střeliva, které bylo (v ráži 37mm) beztak k disposici, by nízká úsťová rychlost nebyla až tak fatálním problémem. Odměr 10° (snad jsem to pochopil správně, že vějíř=10°) by sice představoval omezení, ale vzhledem k tomu, že se počítalo (a celkem rozumně) s protitankovou střelbou kulometů průbojným střelivem z pevnůstek (linie ŘOP), tak zase ne až tak fatální. A to je právě to co mi vrtá hlavou.

[skelet]

Johane tak trochu nechápu k čemu by armáda ČSR měla v době mobilizace ve výzbroji tenhle vergl..

[kopapaka]

Skoro určitě nebylo k dispozici.
Po pravdě nevím o žádné zbrani, která by u nás v době první republiky využívala kumulativní efekt. Dokonce i ve světě se s praktickým využitím teprve začínalo.

Odhaduju, že v době výstavby opevnění byly tyto kanónky jedině v muzeu a jejich roli převzaly minomety. A pokud jde o protitankovou obranu, ta byla v podstatě vyřešena zavedenými nebo vyvíjenými zbraněmi...

[Alchymista]

Před 2.sv.v.a při použití kumul.střeliva, které bylo (v ráži 37mm) beztak k disposici, by nízká úsťová rychlost nebyla až tak fatálním problémem.

Asi ti vypadla predložka NE - NEbyla

1) Delostrelecká kumulatívna munícia pred vypuknutím vojny vôbec neexistovala. Doložená je až od roku 1940 a to u nemeckej armády a v kalibroch 75mm a vyššie. Je označovaná ako kumulatívny granát 38, 38 HL, 38 HL/A, 38 HL/B, 38 HL/C, 39, 39 HL, 39/43 HL.
Prvé praktické bojové použitie ženijnej kumulatívnej munície je doložené pri útoku na belgickú pevnosť Eben Emael 10.5.1940

2) Po napadnutí ZSSR museli nemci urýchlene riešiť problém male účinnosti 3,7 cm Pak proti sovietskym tankom. Výsledkom bolo okrem iného zavedenie náboja označeného
"3,7 cm Stiel.-Gr. 41 u. Hulsenkart. f. 3,7 cm Stiel.-Gr. 41 der 3,7 cm Pak"
A ten vyzeral takto - a vážil 9,15kg:

Je to nadkalibrová kumulatívna strela nabíjaná ústím hlavne, dlhá bezmála trištvrte metru... Fantasticky praktické, všakáno , zvlášť pri dostrel cca 200 metrov a počiatočnej rýchlosti 110m/s.
Takúto ohavnosť by si z toho zákopového kanónu dokonca ani nevystrelil - spätný ráz by ho zahodil možno až za tretiu líniu.

"normálna" kumulatívna munícia pre zbrane kalibru okolo 30-40mm sa objavuje až niekedy v 70. rokoch

[kopapaka]

"normálna" kumulatívna munícia pre zbrane kalibru okolo 30-40mm sa objavuje až niekedy v 70. rokoch

Nevím jak dělostřelecká, ale minimálně tento kumulativní puškový granát přišel o něco dřív. Podobný by sice šel z toho kanónku vystřelit, ale...

[Alchymista]

ale...
ale bol zavedený až niekedy v druhej polovici vojny, najskôr v roku 1942