Pomocné křižníky válčících států

Moderátor: Tkuh

Odpovědět
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Pomocné křižníky válčících států

Příspěvek od kacermiroslav »

Pomocné křižníky válčících států
WW1




Pro případ války byly již od konce 80.let 19.století prakticky u všech námořních velmocí určeny nejrychlejší osobní parníky velkých rejdařských společností pro roli pomocných křižníků. Již i pro jejich samotnou stavbu dostávali jejich majitelé od státu často značné subvence. Ostatní plavidla, která nevyhovovala rychlostí, byla pro případ války určena pro roli plavidel transportních nebo nemocničních. Z tohoto důvodu v průběhu války sloužila vojenským účelům mnohá, původně civilní plavidla. K vojenským účelům se kromě těchto plavidel využívala i menší a pomalejší plavidla a to v roli vojenských doprovodných lodí nebo jako ozbrojené naloďovací lodě. Tato plavidla ale nelze zaměňovat za ozbrojené obchodní lodě, jejichž výbava byla posílená o protiponorkovou výzbroj.

Německo se na počátku války zaměřilo především na likvidaci britských pomocných křižníků, které byly soustředěny v 10. křižníkové eskadře soustředěné mezi Skotskem a Islandem. Ovšem mezi těmito „osobními“ parníky byly i dvě desítky vysloužilých křižníků. V průběhu válečných bojů rostl vliv ponorkové války a mnoho plavidel z 10. křižníkové eskadry bylo přeřazeno k jiným účelům, až byla 7.prosince 1917 eskadra rozpuštěna. Vzájemné boje nepřátelských pomocných křižníků však byly ve Velké válce spíše vzácností. Jednou z takových výjimek bylo střetnutí britského HMS Carmania (1905 – 19.524 BRT) a německého pomocného křižníku SMS Cap Trafalgaru (1913 – 18.170 BRT) v září 1914 v jižním Atlantiku. Po těžkém dělostřeleckém souboji nakonec klesl ke dnu rozstřílen německý pomocný křižník.



Seznam pomocných křižníků
Před první světovou válkou všechny válečné mocnosti uváděly oficiální přehledy svých pomocných křižníků. Na základě těchto informací se nyní může podívat o jaká plavidla a jakých rejdařství se jednalo. V tomto výčtu jsou zahrnuta všechna plavidla s rychlostí 18 uzlů a vyšší.



VELKÁ BRITÁNIE
Největší britskou rejdařskou společností byla Peninsular and Oriental Co., která poskytla státu svou flotilu 18 pomocných křižníků. Jednou z lodí v britské flotile byl například i Olympic, sesterská loď smutně proslulého Titanicu, který vlastnila rejdařská společnost White Star Line.

Rejdařství Cunard
Aquitania 1913 48.000 BRT
Caronia 1904 19.700 BRT
Carmania 1905 19.500 BRT
Campania 1892 13.000 BRT
Lusitania 1906 31.600 BRT
Mauretania 1906 32.000 BRT

Rejdařství White Star Line
Majestic 1899 10.000 BRT
Teutonic 1899 10.000 BRT
Oceanic 1899 17.300 BRT
Adriatic 1906 24.500 BRT
Olympic 1910 45.000 BRT


Peninsular and Oriental Co.
Marmora 1903 10.500 BRT
Mongolia 1903 9.500 BRT
Malwa 1908 10.800 BRT
Mooltan 1905 9.600 BRT
Morea 1908 11.000 BRT
Mantua 1908 10.900 BRT
Maloja 1911 12.500 BRT
Medina 1911 12.500 BRT
Salsette 1908 5.800 BRT
Himalaya 1892 7.000 BRT
Moldavia 1903 9.500 BRT
Macedonia 1903 10.500 BRT
Persia 1900 8.000 BRT
Arabia 1898 8.000 BRT
Egypt 1897 8.000 BRT
India 1896 8.000 BRT
China 1896 8.000 BRT
Caledonia 1894 7.500 BRT


KANADA
Výraznou posilou v řadách britských pomocných křižníků byla i plavidla z kanadských rejdařství, jejichž plavidla operovala na Atlantiku i v Tichomoří.

Canadian Pacific Railway Co.
Empress of Russia 1913 16.800 BRT
Empress of Asia 1913 16.800 BRT
Empress of Britain 1905 14.200 BRT
Empress of Ireland 1905 14.200 BRT

Canadian Northern Steamship Co.
Royal George 1907 11.000 BRT
Royal Edward 1908 11.000 BRT

J & A. Allan
Victorian 1904 10.600 BRT
Virginian 1904 10.700 BRT
Alsatian 1913 16.000 BRT
Calgarian 1913 16.000 BRT


NĚMECKO
Německé pomocné křižníky se plavily pod vlajkou dvou největších rejdařství, které podobně jako britská společnost Cunard a Peninsular and Oriental Co., zajišťovaly pravidelnou osobní přepravu přes Atlantik. Největší z těchto německých rejdařství byla brémská společnost Norddeutschland Lloyd, která měla ve své flotile největší počet pomocných křižníků. Největší plavidlo však vlastnila hamburská rejdařská firma America Linie.

Norddeutschland Lloyd
Kronprin. Cecilie 1906 19.500 BRT
Kaiser Wilhelm II. 1901 19.300 BRT
Kronprinz Wilhelm 1901 15.000 BRT
Wilhelm der Grosse 1897 14.350 BRT
George Washington 1908 27.000 BRT
Friedrich Wilhelm 1908 17.100 BRT
Berlin 1908 17.300 BRT

America Linie
Imperator 1912 50.000 BRT



FRANCIE
Ve francouzských námořních silách získaly postavení pomocných křižníků hlavně lodě rejdařské společnosti Companie Génerale Atlantique, které provozovaly plavební linku z Francie do New Yorku. Její konkurent Compagnie de Navigation Sud Atlantique provozoval osobní linky do Jižní Ameriky.

Companie Génerale Atlantique
La Lorraine 1900 11.400 BRT
La Savoie 1900 11.100 BRT
La Touraine 1890 8.300 BRT
La Provence 1905 14.000 BRT
Charles Roux 1907 4.100 BRT
Carthage 1909 5.600 BRT
Espagne 1909 11.100 BRT
La France 1910 23.700 BRT
Timgad 1911 5.200 BRT

Compagnie de Navigation Sud Atlantique
Burdigala 1897 12.500 BRT
Lutetia 1913 14.500 BRT


RUSKO
Volné sdružení ruských rejdařů bylo schopno dát námořnictvu k dispozici pouze tři plavidla, jejichž rychlost dosahovala alespoň požadovaných 18 uzlů. Šlo však o starší menší parníky, které se v námořních službách mnoho neprosadily.

Petersburg 1894 5.400 BRT
Cherson 1898 7.300 BRT
Saratov 1891 5.400 BRT



ITÁLIE
Na počátku 20.století neměla Itálie k dispozici žádné plavidlo, které by mohlo být využíváno jako pomocný křižník u královského námořnictva. Na této situaci moc nezměnila ani jedna loď vyrobena v roce 1908 pro nejstaršího italského rejdaře Lloyd Italiano. Proto italská vláda objednala v roce 1910 čtyři sesterské osobní lodě, které v případě potřeby mohly být určeny k plnění úkolů pomocného křižníku. I přes svou malou tonáž tato plavidla dosahovala rychlost až 23,5 uzlů a i jejich výzbroj byla poměrně silná a tvořilo ji šest děl ráže 76 mm a dvě děla ráže 120 mm. První dvě plavidla z těchto čtyřech, Citta di Messina a Citta di Siracusa, měla pouze dvě parní turbíny, zbývající dvě plavidla byly již vybaveny třemi parními turbínami.

Lloyd Italiano
Principessa Mafalda 1908 9.000 BRT

Italská vláda
Citta di Messina 1910 3.500 BRT
Citta di Siracusa 1910 3.500 BRT
Citta di Catania 1910 3.500 BRT
Citta di Palermo 1910 3.500 BRT



RAKOUSKO – UHERSKO
Rakousko-Uherská monarchie na tom byla obdobně jako Ruské carství co se pomocných křižníků týče. Prakticky žádná rejdařská společnost zde nepodnikala přepravu osob do zámoří a proto zde chyběla plavidla vhodná k použití na pomocné křižníky. Největší rejdařství Osterreichische Lloyd tak mohlo válečnému námořnictvu nabídnout pouze dvě plavidla.

Osterreichische Lloyd
Helouan 1912 7.400 BRT
Wien 1911 7.400 BRT

Vereinigte Osterreichische Dampfschiff-Gesellschaft
Kaiser Franz Josef I. 1911 12.500 BRT



JAPONSKO
Z asijských států mohlo uvažovat o využití osobních parníků na roli pomocných křižníků pouze císařské Japonsko. Rejdařství Kaiji Kiokai nabídlo dvě sesterské lodě a ještě další loď. Další japonská rejdařská společnost Tojo Kaisen Kaisha měla k dispozici pro roli pomocných křižníků tři sesterské lodě, které dosahovaly až 20 uzlové rychlosti.

Kaiji Kiokai
Umegaku Maru 1907 3.200 BRT
Sakura Maru 1909 3.200 BRT
Sakaki Maru 1913 3.500 BRT

Tojo Kaisen Kaisha
Tenjo Maru 1907 13.500 BRT
Tshijo Maru 19xx 13.500 BRT
Shinjo Maru 1911 13.500 BRT


USA
I přes široce rozvinutou síť amerického kapitálu v Evropě, který kontroloval řadu rejdařství prostřednictvím společnosti Mercantile Marine Company (IMM) - tato společnost byla ovládána milionářem Pierpontem Morganem - v samotných Spojených státech nebylo žádné velké rejdařství, které by se před válkou zabývalo přepravou osob na severním Atlantiku. Jedinou výjimkou tak byla pouze společnost American Line, která zajišťovala poštovní spojení s Evropským kontinentem a to dvěma parníky na jejichž stavbu poskytla americká vláda subvence. Další společností, která mohla nabídnou svá plavidla pro válečné účely, byla v Tichomoří působící Pacific Mail Steamship Co. Ta vyčlenila k této roli dvě své sestreské lodě.

American Line
St. Paul 1895 11.600 BRT
St. Louis 1895 11.600 BRT

Mercantile Marine Company (IMM)
New York 1888 10.800 BRT
Philadephia 1889 10.800 BRT

Pacific Mail Steamship Co.
Korea 1901 11.200 BRT
Siberia 1901 11.200 BRT





Zdroje:
Válečné lodě (3) – Hynek, Klučina, Škňouřil – 1988
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od kacermiroslav »

Vlajky britských rejdařských společností z roku 1913

Obrázek Obrázek

Obrázek Obrázek
ObrázekObrázekObrázek
950
praporčík
praporčík
Příspěvky: 318
Registrován: 3/6/2010, 18:43
Bydliště: Kolín

Příspěvek od 950 »

Pokud jde o rakouské a uherské paroplavební společnosti (záměrně obě monarchie společného soustátí píši zvlášť, protože paroplavební společností té či oné podléhaly buďto císařsko-královskému rakouskému ministerstvu obchodu resp. královskému uherskému ministerstvu obchodu. Od roku 1869 však všechny nákladní i pasažérské lodě musely používat společnou námořní obchodní vlajku.), vedle největší paroplavební společnosti Österreichischer Lloyd AG, Triest (ale pouze jen do Indie a na Dálný východ) se do zámoří (včetně Ameriky) plavily i parníky zmíněné paroplavební společnosti Vereinigte Osterreichisch DampfschiffGesellschaft, Triest a hlavně významného rejdařství Austro-Americana/Fratelli Cosulich S.A. - Triest na něž nesmíme zapomínat (Jejich linky lze nalézt na internetu). To však byla rejdařství provozující vedle nákladní i osobní dopravu. Byla tu ale další rejdařství, např. S.A. di Navigazione "Austro-Croata" - Fiume, Reederei Diadato Tripcovich & Co - Triest či S.A. Ungaro-Croato per la Navigazione Libera - Fiume, které provozovaly do zámoří nákladní lodní dopravu. To jen na vysvětlenou. Avšak vzhledem k tomu, že Rakousko-Uhersko nemělo ambice být námořní velmocí a ani nemělo zámořské kolonie, nemělo potřebu dělat z obchodních parníků pomocné křížníky.
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od kacermiroslav »

Díky za doplnění. Otákou je, jestli tyto námořní společnosti disponovali plavidlem nebo plavidly, které by alespoň připadali v úvahu na přestavbu v roli pomocného křižníku.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Destroyman
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1288
Registrován: 25/6/2008, 08:35
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Destroyman »

Pánové, jak to, že Rakušáci neměli pomocné křižníky?
Chcete říct, že tenhle dodnes platný zákon ČR lže? :mrgreen:
さようなら。
950
praporčík
praporčík
Příspěvky: 318
Registrován: 3/6/2010, 18:43
Bydliště: Kolín

Příspěvek od 950 »

Ne, opravdu je neměli. Řadu pasažérských parníků, které byly zrekvírovány, proměnily v nemocniční lodě a nákladní lodě používali ke konvojové plavbě z Puly na jih do Bocche di Cattaro (jak se i za c. a k. Rakousko-Uherska stále nazývala Boka Kotorská) a dál do albánského Durräsu (italsky Durazzo a německy Drache), kam vozili vzhledem k nedostatečné silniční a železniční síti v okupované Černé Hoře a Albánii posily, zbraně, vojenský materiál a proviant, zpět pak raněné, dovolenkáře, poškozený voj.materiál do opravy a pochopitelně také italské zajatce. O pomocných křížnících jsem v žádné literatuře nenašel ani slovo.
950
praporčík
praporčík
Příspěvky: 318
Registrován: 3/6/2010, 18:43
Bydliště: Kolín

Příspěvek od 950 »

Ještě pro doplnění...
"SMS Gäa" byla dílenskou a zásobovací lodí pro torpédoborce v Bocche di Cattaro a jakýmsi detašovaným mobilním pracovištěm K.u.k. Seearsenalu v Pule."SMS Dalmat" byla jednou ze 4 císařských jachet. dalšími byly SMS Miramar" kotvící u stejnojmenného zámku nedaleko Terstu, "SMS Taurus kotvila v istambulu a byla k dispozici tamní rak.-uh. vojenské misi. Čtvrtou byla "SMS Lacroma" kotvící v Pule a byla k dispozici Flottekommandantovi Admiralu Antonu Hausovi.
Lodě "SMS Vesta, Pola a Teodoů byly pomocnými plavidly K.u.k. Kriegsmarine. První jmenovaná byla tankerem pro přepravu nafty a maziv, druhá a třetí byly uhelnými nákladními loděmi. SMS Nymphe" a "SMS Nyxe"byly vodními tendry čili cisternovými loděmina rozvoz pitné vody po menších ostrovech a posádkám majáků. "SMS Pluto" byl čerpací tendr. SMS Hyppos" a "SMS Büffel" byly vlečnými tendry či-li jak se v dnešní terminologii říká vlečnýé remorkery. Také "SMS Cyclop" byl opravárenskou dílenskou lodí a "SMS Amelia" Kohlenschiff čili uhelná loď. Vlečným tendrem byla i "SMS Pronta" a taková nákladní loď "SMS Pelikan" byla depotní lodí pro přepravu torpéd pro torpédoborce a torpédové čluny.
Ptrotože nešlo o lodi civilní, ale vojenské, určitě byly i ozbrojeny nějakou lehčí výzbrojí, např. kulomety, 37mm a 47mm rychlopalnými kanónky popř nějakým tím 7cm (66mm) dělem, ale bojových akcí se neúčastnily. Všechny zrekvírované lodě dostaly u K.u.k. Kriegsmarine jednotné označení Dampfer "a pořadové římské číslo", např. Dampfer II atd.Nemocniční lodě byly označeny jako Seespitalschiff " a pořadové římské číslo".
Nemocničními loděmi byly:
"Baron Call" - Seespitalschiff IX,
"Baron Bruck" - Seespitalschiff XV
"Elektra" - Seespitalschiff I
"Metcovich" - Seespitalschiff II
"Tirol" - Seespitalschiff III
"Graf Wurmbrand" - Seespitalschiff IV
"Ozeania" - Seespitalschiff V
"Argentina - Seespitalschiff VI
"Africa" - Seespitalschiff X
"Wien" Seespitalschiff ? (do XII.1917)
Řada zrekvírovaných pasažérských lodí sloužila jako tzv. transporty, jiné jako ubytovací lodě např. pro personál německých ponorkových základen v puke a Boccche di Cattaro. Pokud jde o ty nemocniční lodě, mezinárodní právo zakazovalo jejich jakékoliv vyzbrojování. Myslím, že lodě vypsané v onom seznamu zmíněného zákona nebyly žádnými pomocnými křížníky.
Některé malé lodě byly vyzbrojeny kanóny malé ráže a sloužily jako hlídkové u vjezdů do přístavů nebo jako protiponorkové či minolovné, ale rozhodně neměly za úkol napadat italskou lodní dopravu u italských břehů apod. To by pak i necky s kulometem musely být považovány za pomocný křížník.
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Příspěvek od Pátrač »

Destroymane, ty rýpale!

Ale na druhou stranu jsi ukázal, že pitomosti do zákonů jsme dávali už v době zrodu naší samostanosti. A jelikož od té doby jsme značně vyspěli, tak ty dnešní voloviny jsou větší a větší.

Já moc věcí o námořnictvu nevím a nemám ani dost literatury. Ale v knize Jaroslav Hrbka Velká válka na moři, díl 3 se v přehledu sil a prostředků pomocné křižníky u R-U maríny neuvádí.

Takže asi opravdu neměli nic
Naposledy upravil(a) Pátrač dne 7/6/2010, 07:31, celkem upraveno 1 x.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od kacermiroslav »

Jak už jsem uvedl v úvodním článku, Rakousko-Uhersko počítalo se třemi pomocnými křižníky Wien, Helouan a Kaiser Franz Josef I. Jestli je skutečně vyzbrojilo a používalo to v tuhle chvíli nevím. Nějak jsem se po tom nepátral, ale myslím si, že nový přispěvatel "950" z Kolína má dost vysoké znalostu KuK Mariny, tak by nám to třeba pomohl trošku osvětlit. Předem díky.
Naposledy upravil(a) kacermiroslav dne 8/6/2010, 09:02, celkem upraveno 1 x.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Destroyman
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1288
Registrován: 25/6/2008, 08:35
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Destroyman »

Pátrač píše:Destroymane, ty rýpale!
Sorry, ale když jsem ten dosud nezrušenej zákon našel, tak mi to holt nedalo. :oops:
950 píše:To by pak i necky s kulometem musely být považovány za pomocný křížník.
Přesně tak, formulace "pomocný křižník" nebo "válečná loď" je dost striktně vymezená a stačí k ní málo. Vlastně i jen jakákoli zbraň připomínající dělo anebo třeba přeprava čety vojáků s puškama. A to se samozřejmě na trase Kotor-Drač vozilo prakticky furt.
A jedna perlička: 950 zmiňuje loď Oceania. Mám takovej pocit, že právě potopením téhle Oceanie a její sesterské Neptunie si v roce 1941 vylepšila skóre nejúspěšnější britská ponorka WW2 Upholder (Malcolm David Wanklyn).
さようなら。
950
praporčík
praporčík
Příspěvky: 318
Registrován: 3/6/2010, 18:43
Bydliště: Kolín

Příspěvek od 950 »

Nevím, co bylo za WWII, ale pokud jde Seespitalschiff V. , tedy ex- S.S. Ozeania, ta dne 11. října 1918 narazila severně od Drache na mělčinu.
Pokud jde třeba o Seespitalschiff III nebo-li ex- S.S.Tirol, tak ta najela 11. dubna 1917 na minu u albánského pobřeží a potopila se jen o 6 m, takže její nástavby, komíny a stěžně zůstaly nad vodou. Přesto v této lodi o výtlaku 2 836 tun, přestože byla naštěstí ještě prázdná, zahynulo 6 členů posádky a 2 ošetřovatelky.
(Jinak se omlouvám za překlepy v mých předchozích vstupech. Prostě jsem to napsal, nepřečetl to po sobě, neopravil a poslal. Budu se snažit polepšit se)
950
praporčík
praporčík
Příspěvky: 318
Registrován: 3/6/2010, 18:43
Bydliště: Kolín

Příspěvek od 950 »

Pro vaši informaci, že ani v Rakousku-Uhersku nebyli žádní žabaři:

Loděnice v Rakousku a Uhersku:

• Arsenale Marittimo di Venezia (Marine-Arsenal-Venedig) do roku 1866
• K.k. Seearsenal in Pola (zal. 1854)
• Wilhelm Strudthof @ Bruder Werft in Muggia/San Rocco – pak od roku 1856
jako Stabilimento Tecnico Triestino in Muggia/San Rocco – pak od roku 1910 jako Schiffswerft San Rocco A.G. (jehož majitelem byl ÖLAG)
• Stabilimento Tecnico Fiumino – Fiume (zal. R. 1858), ale od roku 1910 jako
Whitehead @ Co. A.G., Fiume
• Cantieri Panfili Trieste (Panfili Werft-Triest) (zal.r. 1839), pak od roku 1860 jako Oesterreichistechr Lloyd A.G.-Arsenal
• Stabilimento Tecnico Triestino – Linz
• Marco U. Martinolich und Konsorten – Lussinpiccolo
• O. Picinich – Lussinpiccolo
• Howald & Co., Shipyard-Fiume
• Cantirti Giuseppe Tonello-Triest/San Marco, od roku 1870 jako Cantieri Navale Adriatico-Triest/San Marco, od roku 1897 jako Stabilimento Tecnico Triestino – Triest/San Marco a od roku 1909 jako Austria Werft A.G. – Triest/San Marco
• Elsö Magyár Pest-Fiumei Hajógyár R.T. (zal. 1870), pak od r. 1890 jako Magyár Leszámítoló és Pénzváltó Baknak Schönichen-Hartmann-félé egyesült Hájó-, Gép- és Kazangyára at Budapest/Ujpest, pak od roku 1901 jako Danubius-Schoenichen-Hartmann egyesült Hajó- és Gépgyar R.T, pak od roku 1909 jako Danubius Hajó- és Gépgyár R.T. – Budapest/Ujpest a nakonec od roku 1915 jako Ganz és tarsa Danubius G´p- Waggon- és Hajógyár R.T. Porto Ré (dnešní Kraljevica)
950
praporčík
praporčík
Příspěvky: 318
Registrován: 3/6/2010, 18:43
Bydliště: Kolín

Příspěvek od 950 »

Pokud máte zájem mít ve svém počítači k dispozici opravdu velkou a podrobnou mapu celého Rakouska-Uherska s původními názvy, nabízím tyto maďarské stránky: III. katonai felmeres
http://lazarus.elte.hu/hun/digkonyv/topo/3felmeres.htm

stačí pak kliknout na kterýkoliv čtverec a po chvilce se vám rozbalí příslušná mapa. U přímořských map jsou vyznačeny i majáky, přistavy atd. Ta mapa je myslím z roku 1905.
950
praporčík
praporčík
Příspěvky: 318
Registrován: 3/6/2010, 18:43
Bydliště: Kolín

Příspěvek od 950 »

Ještě k té zámořské paroplavbě před vypuknutím WWI:

Unione Austriaca di navigazione - Triest v roce 1903 zfůzovala se spol. Fratelli Cosulich – Triest a tak vznikla Austro-Americana Line.

Její lodní linky do zámoří:
1903-1914 Triest - Las Palmas - Buenos Aires
1903-1914 Triest - New York
1907-1908 Triest - New Orleans
1907-1914 Triest - Rio de Janeiro
1913-1914 Triest - Canada.
950
praporčík
praporčík
Příspěvky: 318
Registrován: 3/6/2010, 18:43
Bydliště: Kolín

Příspěvek od 950 »

Obchodní lodě, ať už nákladní, uhelné, cisternové nebo pasažérské, jež byly za války vojenskou námořní správou zrekvírovány ve prospěch K.u.k. Kriegsmarine dostaly zpravidla část posádky (z řad mužstva a poddůstojníků) od Kriegsmarine, kdežto další, vesměs specialisté jako byli strojníci, elektromechanici, drenážní údržbáři i kuchaři zůstávali na lodi z původní civilní posádky a byli většinou odvedeni na základě mobilizačního povolávacího rozkazu. Velitelem lodi býval zpravidla jmenován zmobilizovaný důstojník K.u.k. Kriegsmarine in die Reserve, ale někdy byl ponechán i původní kapitán od obchodního loďstva jemuž byla vojenská námořní hodnost propůjčena titulárně. Totéž se týkalo i dalších lodních důstojníků.. Někdy byla ta či ona loď vojenskou správou jen pronajata a tak její posádka zůstávala na svém místě a dál vykonávala svou práci za plat od svého zaměstnavatele, ovšem v režimu jakému podléhali např. civilní zaměstnanci v Seearsenalu nebo v továrnách s válečnou výrobou. Na pronajatou loď byl ale dosazen jako dozor důstojník od K.u.k. Kriegsmarine, který sice do řízení lodi nezasahoval, ani do chodu služeb její posádky, ale na základě rozkazů z vyšších míst určoval kdy, s čím a kam se popluje, kudy a jak.. Ostatní lodě, které nebyly ani zrekvírovány, ani pronajaty dál uskutečňovaly svou nákladní či omezenou linkovou osobní dopravu od Triestu až po Bocche di Cattaro resp. později až do Drache.
Rakouská a uherské obchodní plavidla mimo jadran se nacházející byla buďto nepřítelem zabavena v jeho přístavech nebo jím byla potopena na moři nebo byla tato plavidla internována v přístavech válku nevedoucích resp. nucena tam kotvit bez možnosti odplout a to až do konce války.
Zeměmi, které byly ve své neutralitě benevolentní a jejichž přístavy se styly pro rak.-uh. obchodní lodě asylovými útočišti do konce války byly Chile, Argentina, Nizozemsko, Nizozemská Východní Indie, Čína a Švédsko. Naopak internační režim zavedly Španělsko, Itálie (do jejího vstupu do války), Portugalsko, USA, Panama, Mexiko, Venezuela, Brazílie, Peru, Kuba, Kolumbie, Siam, americké Filipíny, Norsko a Dánsko. Dle mezinárodního práva poskytli německým a rak.-uh. lodím jen 72 hodin, ale bohužel, stejně striktní už nebyly vůči lodím Velké Británie, Francie či Itálie. Nejvíce strannými k lodím dohody byly USA, Portugalsko, Brazílie a Norsko.
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Příspěvek od Pátrač »

Jejda mane - 950 ahoj nováčku ty ale máš zajímavé zdroje. Vítej mezi námi a už se těším až se připojíš mezi našenámořníky. A pokud budeš tvořit o R-U námořnictvu či R-U obecně , budu já osobně nadšen.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od kacermiroslav »

950 píše:Dle mezinárodního práva poskytli německým a rak.-uh. lodím jen 72 hodin, ale bohužel, stejně striktní už nebyly vůči lodím Velké Británie, Francie či Itálie. Nejvíce strannými k lodím dohody byly USA, Portugalsko, Brazílie a Norsko.
Nebylo by špatné, kdyby bylo pár příkladů:-) docela by mě to zajímalo....
ObrázekObrázekObrázek
950
praporčík
praporčík
Příspěvky: 318
Registrován: 3/6/2010, 18:43
Bydliště: Kolín

Příspěvek od 950 »

Tak např. loď S/S Bohemia (4 318 tun), majitel ÖLAG musela od července 1914 do srpna 1917 kotvit v Šanghaji aniž by byla internována a zabavena vládou Čínské republiky byla až v den vstupu této země do války po boku Dohody. Totéž platilo o další lodi patřící ÖLAG, totiž 5 599 tunové S/S China.
Na druhé straně třeba nákladní lodě S/S Teresa (3 769 tun) patřící Austro-Americana, S/S Virginia (3 563 tun) taktéž od Austro-Americana, S/S Clara (3 932 tun) od Austro-Americana, S/S Martha Washington (pasažérská loď od Austro-Americana o 8 312 tunách), nákladní lodě S/S Erny (6 515 tun od Austro-Americana), S/S Eugenia (4 835 tin( patřící taktéž Austro-America), S/S Borneo od Orient Hungarian Sea Navigation Co. Ltd o 3 685 tunách) a S/S Morawitz (o 7 000 t) patřící Atlantica Sea Navigation Co. Ltd. byly hned od 13. srpna 1914 internovány a to až do prosince 1917, kdy byly americkou vládou zabaveny. Britské a francouzské lodě však mohly do USA připlouvat a odplouvat bez omezení.
V srpnu 1914 byla internována v Brazílii nákladní loď S/S Laura o 6 122 tunách, patřící Austro-Americana. V srpnu 1916 pak byla brazilskou vládou zabavena. Ke 13. srpnu 1914 byly nuceny zůstat v nizozemském Rotterdamu pasažérská loď S/S Thalia od ÖLAG a nákladní loď S/S Plitvice (o 3 778 tunách) patřící Hungaro-Croatian Freeshipping Co.Ltd. Obě lodě tam bez problémů kotvily až do konce WWI a jejich posádky mohly odcestovat z Nizozemska vlakem přes Německo domů. Totéž postihlo nákladní loď S/S Siam od Orient Hungarian Sea Navigation Co.Ltd. v Chile, jen s tím rozdílem, že posádka musela zůstat v zemi na náklady svého rejdařství. Naproti tomu striktně postupovalo Španělsko, které od srpna 1914 internovalo nákladní lodě S/S Orient (4 759 tun) od Orient Hungarian Sea Navigation Co.Ltd., S/S Buda (o 6 100 t) od S.A. Ungaro-Croato per la Navigazione Libera. Nákladní loď S/S Orsova (6 200 t) od Ungarische Levante Seeschiffahrts AG byla nucena od srpna 1914 do konce WWI kotvit v Padangu v Nizozemské Vých. Indii.
Perličkou je nákladní loď S/S Kostrena (2 531 t) kterou v polovině srpna zajal britský křížník na otevřeném moři poblíž Španělska a pak ji eskortoval k internaci do španělského přístavu Vigo.
A nyní něco z mezinárodního námořního práva:
Pokud se některý do válečného konfliktu nezainteresovaný stát oficiálně prohlásil "za stát válku nevedoucí" mohl také rozhodnout o nepřijímání a internaci lodí států ve válce přímo zapojených. Muselo být ale měřeno všem stejně, protože nadržování jedné válčící straně by mohlo být druhou (znevýhodněnou) stranou za nepřátelský akt a důvod k vypovězení války. Pokud byla loď internována, musela být zakotvena nebo uvázána buď u mola nebo k jiné internované lodi a byla na ní ozbrojená stráž. Internovaná loď však nadále zůstávala v majetku svého majitele (společnosti či státu), pod jehož obchodní vlajkou se plavila. Vlastník však musel hradit přístavní poplatky. Posádka internované lodi, pokud šlo o civilisty, mohla z lodi volně odcházet či se na ni vracet a "hostitelskou" zemi mohla i opustit, bylo-li to možné, nebo v ní žít na náklady svého státu. Internující, válku nevedoucí stát nesměl internovanou loď ani zabavit, ani ji využívat ve svůj prospěch, leda že by sám po čase vstoupil do války. Zde tedy názorně vidíte, jak neutrálně se chovaly země jako USA či Brazílie, Portugalsko a mnoho zemí Latinské Ameriky.
Odpovědět

Zpět na „Námořní bitvy“