Potopení tří pancéřových křižníků 22.září 1914 (ponorka U9)

Moderátor: Tkuh

Odpovědět
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Potopení tří pancéřových křižníků 22.září 1914 (ponorka U9)

Příspěvek od kacermiroslav »

Potopení tří pancéřových křižníků dne 22.září 1914
U 9 (Německo)
WW1


Obrázek Ponorka U9

Na počátku války se na ponorky stále ještě v mnoha námořnictev světa nahlíželo jako na vrtošivé hračky, které nebudou mít moc velký vliv na průběh války a mnoho z předních velitelů považovalo jejich stavbu a investice do nich za zbytečnou. Ovšem na druhou stranu konkrétně v císařském Německu se i přes značné potíže věnovali konstruktéři poměrně aktivně stavbě zdařilých ponorek a i admiralita s nimi počítala alespoň jako se zbraní druhého či třetího řádu. Vše se ale změnilo poměrně záhy a to po bitvě u Helgolandu. Několik týdnů po této bitvě se totiž německým ponorkám v Severním moři podařila série bojových úspěchů, která zcela změnila náhled na ponorky jako na ofenzivní zbraň.

Prvním úspěchem bylo potopení křižníku Pathfinder (námořní kapitán M. Leake) dne 5.září 1914 v zálivu Firth of Forth a to ponorkou U 21, které velel kapitán Hersing. O pouhý týden později docílili i Britové svého prvního úspěchu, když se ponorce E 9 podařilo v Helgolandské zátoce dne 13.září 1914 poslat ke dnu německý křižník Hela, který se zrovna vracel z hlídkové plavby. Při svém návratu do přístavu Harwiche velitel britské ponorky E 9 kapitán-poručík Max Horton vyvěsil na svém plavidle pirátskou vlajku (s lebkou a zkříženými hnáty) na znamení úspěchu. Přes noc se stal britským národním hrdinou a tímto aktem vyvěšení pirátské vlajky založil dlouhou tradici britských ponorek. Naposledy byla tato pirátská vlajka vyvěšena na ponorce Conqueror, která se zrovna vracela z Atlantiku v létě roku 1982 na znamení potopení argentinského křižníku General Belgrano během britsko-argentinského konfliktu. Tímto gestem si však fregatní kapitán Christopher L. Wreford-Brown vysloužil kritiku světových médií.


Obrázek Otto Weddigen
Akce ponorky U 9 dne 22.září 1914
Dne 16.září 1914 obdrželo Velitelství Širomořského loďstva z admirálního štábu rozkaz k vyslání ponorky do Doverské úžiny. Podle tohoto rozkazu dne 20.září vyplula z Helgolandu ponorka U 9, jejímž velitelem byl kapitán-poručík Otto Weddigena. Z britské strany byla do dané oblasti, kde měla operovat U 9, náhodou již 19.září přesunuta 7.eskadra křižníků, která byla tvořena pancéřovými křižníky Aboukirk, Cressy a Hogue (všechny lodě třídy Cressy). Vlajková loď velitele Jižního svazu admirála Christiana, Euryalus, odplula pro doplnění zásob na základnu. Vlajková loď velitele 7.eskadry admirála Cambella, HMS Bachante, byla tou dobou v opravě. Eskadra dle pokynů z velitelství hlídkovala před nizozemským pobřežím, ale k jejich smůle bez svého torpédového doprovodu, který byl z důvodu bouře již 17.září odvolán do Harwiche.

V ranních hodinách 22.září 1914 spatřila U 9 tři křižníky, které pluly v dwarsové linii pouhých 10 uzlů. Posádka německé U 9 využila této jedinečné šance a ze vzdálenosti 500 m vyslala směrem k první lodi torpédo. To zasáhlo v 7:20 trup 144 metrů dlouhého pancéřového křižníku Aboukir (námořní kapitán J.E.Drummond), jehož posádka nejprve domnívala, že narazila na minu. Proto velitel Aboukirku jako služebně nejstarší kapitán pověřený dočasně velením eskadry, požádal své kolegy o pomoc. Ovšem krátce poté se těžce poškozený Aboukir potopil. Ostatní pancéřové křižníky se snažily pomoci svým kolegům, čímž se ale staly snadným cílem U 9, která byla stále v pohotovosti. V 7:55 odpálil kapitán Weddigen další dvě torpéda z minimální vzdálenosti 350 metrů. Obě torpéda neomylně zasáhla do boku pancéřový křižník Hogue, který se po výbuchu skladišť s municí prakticky ihned potopil. Ovšem smrt v podobě ponorky U 9 číhala i na poslední oběť. V 8:17 U 9 zaútočila i na poslední křižník Cressy (námořní kapitán R. Johnson), který se snažil pomoci svým kolegům v moři. U 9 vypustila ze vzdálenosti 1.000 metrů dvě torpéda, a jedno z nich zasáhlo nehybně stojící Cressy. Ten byl silně poškozen a neschopen jakékoliv aktivity a bylo jen otázkou času, kdy se potopí. Kapitán U 9 se rozhodl nebohé lodi zasadit ránu z milosti a tak v 8:35 vyslal k Cressy další torpédo ze vzdálenosti 500 m. Cíl nešlo minout. Ke dnu po tomto zásahu klesl i poslední třetí pancéřový křižník během pouhých 75 minut. Ztráty na lidských životech byly obrovské. Zahynulo celkem 1.459 námořníků. Celkem 837 námořníků se podařilo z mořských vln vylovit britskými rybářskými loděmi a nizozemskými parníky. Nizozemský parník Flora zachránil 286 a Titan 147 britských námořníků. Tito námořníci však byli již 26.září 1914 z Holandska zaslání zpět na Britské ostrovy, což vyvolalo ostré německé protesty (dle mezinárodního práva měli být tito námořníci internování nizozemskou vládou).

Další německé úspěchy na sebe nenechaly dlouho čekat. Již 15.října 1914 napadly ponorky U 9 (opět velitel Weddigen) a U 17 (velitel Feldkirchner) tři britské křižníky, které hlídkovaly na linií Peterhead – Stavanger. Krátce před polednem vypustila U 9 torpédo ze vzdálenosti pouhých 150 metrů proti křižníku Hawke. Ten dostal zásah v 11:53 a po pouhých 8 minutách se potopil, přičemž zahynulo 500 členů jeho posádky. Ponorka U 17 zaútočila na druhý křižník Theseus v 13:35, ale její torpéda cíl minula. Kapitán-poručík Feldkirchner, velitel U 17 si to však vynahradil o pět dní později, když se mu 20.října 1914 podařilo u norských břehů potopit malý parníček Glitra (866 BRT). Před potopením však nechal posádku nastoupit do člunů v souladu s mezinárodním právem. Tak byla potopena ve Velké válce první obchodní loď.

TTD potopených pancéřových křižníků z 22.září 1914
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
HMS Cressy (1899) – výtlak max. 12.000 t, rychlost 21 uzlů, výzbroj 2x234mm, 12x152mm
HMS Aboukir (1900) – výtlak max. 12.000 t, rychlost 21 uzlů, výzbroj 2x234mm, 12x152mm
HMS Hogue (1900) – výtlak max. 12.000 t, rychlost 21 uzlů, výzbroj 2x234mm, 12x152mm
Zahynulo: 1.459 námořníků
Pořizovací cena všech tří jednotek: 2.250.251 Liber (cena z roku 1906)

Obrázek HMS Aboukir

Obrázek HMS Cressy

Obrázek HMS Hogue

ZÁVĚR
Tento německý úspěch tak rychle odčinil neúspěch císařského námořnictva v bitvě u Helgolandu (28.srpna 1914) a prakticky tak smazal i morální výhodu britských vítězů. Ke ztrátě tří pancéřových křižníků (v celkové ceně 2.250.000 Liber) výrazně pomohli samy Britové, kteří podceňovali riziko ponorek a pluly nízkou rychlostí (pro úsporu uhlí) a ani se neobtěžovali plout ne přímým ale klikatým kursem. Velkou chybou také bylo, že když byl první křižník zasažen, byly zbývající dvě lodě povolány k záchraně trosečníků. Tím se samozřejmě zcela vydaly do rukou nepřítele chystajícího se k novému útoku. Smutným faktem na tom všem bylo, že dne 17.září se konala porada na palubě vlajkové lodi admirála Jellicoea, bitevní lodi Iron Duke, kde za přítomnosti W.Churchilla a náčelníka válečného štábu viceadmirála, přednesli komodoři Tyrwhitt a Keyes upozornění, že 7.eskadra křižníků je v bezpodmínečném ohrožení ze strany hlídkujících německých ponorek. Churchill po svém návratu do Londýna naléhal na admirála Battenberga, aby 7.eskadru stáhnul z kritického místa. Admirál Sturdee však svého nadřízeného přemluvil, aby křižníky v dané lokalitě ponechal.

Sturdee k tomu však měl i dobré důvody. Potřeboval tím odhalit případný německý pokus o proniknutí do průlivu La Manche a ohrozit tak britské transporty do Francie. Admiralita také měla obavy, že se Němci pokusí zatarasit ústí řeky Šeldy. Navíc tím ještě sledoval zabránění v kladení min německými minonoskami v pobřežních vodách.

Další chybou bylo, že se k eskadře nevrátily torpédoborce i když to podmínky v noci na 22.září již umožňovaly. Admiralita se asi domnívala, že o jejich návrat k eskadře požádá její dočasný velitel Drummond, ten ale asi pro změnu neznal míru svých pravomocí a zřejmě očekával, že torpédoborce k němu vyšle Admiralita.

Potopení tří pancéřových křižníků (všechny z třídy Cressy – ve třídě bylo postaveno celkem 6 jednotek) se stalo předmětem vyšetřování. Námořní kapitán Drummond nakonec nebyl před válečným soudem obviněn. Po celý zbytek války ale zůstal na polovičním platu, a i když byl později povýšen na viceadmirála, nikdy mu již nebylo svěřeno velení na moři.

Německý velitel U 9 Weddigen se touto akcí stal národním hrdinou a byl po svém návratu vyznamenán Železným křížem II. a I. třídy a po svém dalším úspěchu (potopení křižníku Hawke), obdržel od císaře Viléma nejvyšší německé vyznamenání Pour le Mérite.

Obrázek Schéma akce U9 dne 22.9.1914


Zdroje:
Velká válka na moři (1) – Jaroslav Hrbek – 2001
www.warshipsww2.eu
www.submerged.co.uk
www.wikipedia.org

Zvláštní poděkování Martanovi za kontrolu pravopisu
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Destroyman
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1288
Registrován: 25/6/2008, 08:35
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Destroyman »

V článku chybí jak to s Weddingenem dopadlo. Asi proto, že to dopadlo špatně.
Propaganda z něj udělala div ne Jamese Bonda, dostal novou ponorku (U-29) a veřejnost očekávala další hrdinské kousky. Ale nic takovýho se nestalo. 18. března 1915 víceméně omylem U-29 taranovala HMS Dreadnought. Ponorka ještě na chvíli vyskočila do výšky a potom zahučela pod vodu navěky. Na palubě Dreadnoughtu vypuklo velké veselí - námořníci totiž zahlédli číslo na věži a bylo jim jasný, koho to dostali.
さようなら。
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od kacermiroslav »

No vida....to jsou mi ale novinky:-) tak koukám, že i nejmodernější jednotka britského královského námořnictva, po které se pak jmenovala celá třída moderních bitevních lodí se stala terčem starého, ale osvědčeného taranování:-) (i když tedy omylem:-) A jak tak koukám, to berany, berany duc, vyhrál Dreadnought.

Mno v každém případě když Wedding potopil tři pancéřové křižníky, tak svůj "limit" splnil a britům nadělil docela velkou ostudu. Docela by mě zajímalo, jakto že si Nizozemci mohli dovolit poslat zpět do Británie anglické námořníky a porušit tak mezinárodní právo. A těch případů "nadržování" Britů za války bylo víc. Jak vidno každému se měří jinak.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Tkuh
praporčík
praporčík
Příspěvky: 378
Registrován: 26/7/2009, 15:57

Příspěvek od Tkuh »

Tuhle mě napadlo, že by tato informace mohla být zajímavě popsána v dobovém tisku. Musím ale napsat, že výsledkem bylo zklamání.
Národní politika, odpolední vydání 23.9.1914 píše jen toto:
Obrázek
V Německu to bylo zřejmě něco jiného.
Odpovědět

Zpět na „Námořní bitvy“