Souboj u Drače (1915)

Moderátor: Tkuh

Odpovědět
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Souboj u Drače (1915)

Příspěvek od kacermiroslav »

Souboj u Drače
První světová válka
28. – 29.12.1915


Obrázek
Rakousko-uherský křižník Helgoland

V polovině října 1915 zahájila rakousko-uherská vojska ofenzívu proti Srbsku, k nimž se přidali i německé a bulharské síly a tyto spojené síly Trojspolku tak konečně porazili Srbsko, které se de facto stalo jablkem sváru, které vyvolalo První světovou válku. Poražené zbytky srbské armády měli jedinou ústupovou cestu a tou byla cesta k pobřeží Jadranu, protože bulharské vojsko, které vpadlo do srbské Makedonie, jim odřízlo cestu na jih do Řecka, kde se vylodili síly Dohody. Jak byla srbská armáda odříznutá od pozemního kontaktu se spojenci, muselo být její zásobování prováděno pouze po moři, což s sebou neslo nemalá rizika. Hlavním přístavem, z kterého se poražené srbská armáda mohla dostat ke svým spolubojovníkům, byla Italy obsazená Valona. K té se ale vojáci a jejich materiál dostával po velice špatných albánských cestách. Situaci ještě komplikoval odvoz i rakousko-uherských zajatců ze severoalbánských přístavů San Giovanni di Medua (Schengjin) a Drač (Durres). Jelikož se jednalo o velice na organizaci náročnou činnost, tak spojenecké velení touto rolí pověřilo blízké italské loďstvo a velitele viceadmirála E.Cutinelli-Rendina, který se za tím účelem přesunul přímo do Valony.

Je asi jasné, že rakousko-uherské síly neměli velký zájem na tom, aby se zbytky srbského vojska evakuovali a po dovybavení potřebným vojenským materiálem byli znovu vržení proti centrálním mocnostem. Jenomže jaké byli skutečné možnosti Rakousko-Uherska něco proti tomuto podniknout? Jejich hlavní základny leželi daleko na severu v Pule a je jasné, že dříve než by účinně zasáhli, tak by nepřítel byl již dávno v bezpečí italských nebo řeckých přístavů pod kontrolou lodí Dohody. Proti evakuovaným silám tak r-u Kriegsmarine mohla nasadit jen lehké a rychlé jednotky. Za tím účelem dne 22. listopadu 1915 vyplul ze základny Šibeník lehký křižník HELGOLAND (námořní kapitán Seitz) a sesterská loď SAIDA za doprovodu čtyř torpédoborců. V nočních hodinách (23:00) se tomuto svazu podařilo severovýchodně od Brindisi zadržet italskou plachetnici KALMARA, která byla později torpédoborcem TRIGLAV poslána ke dnu. O chvíli později se do cesty svazu dostal malý italský parník PALATINO, který byl následně rychle dělostřelbou zničen. Spolu s ním šlo ke dnu i 180 tun mouky, kterou loď převážela z Brindisi do Albánie jako pomoc evakuovaným vojskům. Spolu s nákladem padli i dva námořníci, sedm dalších padlo do zajetí (z toho byli 3 zranění). Parníček totiž odmítl na příkaz rakousko-uherské Kriegsmarine zastavit a stal se tak snadným terčem pro jejich děla. Hrdinství italských námořníků si myslím bylo v této situaci zbytečné. Dalšího úspěchu bylo dosaženo, když se na minách německé ponorky UC 14, která plula v rakousko-uherských barvách jako U 18) u Saseno dne 4. prosince 1915 potopil italský torpédoborec INTREPIDO (třída Indomito, výtlak plný 720 tun). Hned v ranních hodinách následujícího dne zaútočil lehký křižník NOVARA (námořní kapitán Horthy) spolu se 4 torpédoborci a třemi torpédovkami na přístav San Giovanni di Medua, který jak jsem již psal výše, byl Dohodou využíván k evakuaci srbských vojsk a rakousko-uherských zajatců. Uskupení proniklo k nepřátelskému přístavu a společnými silami zde potopili tři parníky, pět plachetnic a řadu dalších obchodních lodí palbou poškodili. Dalšího úspěchu bylo dosaženo ve stejný den, tedy 5.12.1915, když rakouský torpédoborec WARASDINER (korvetní kapitán Potočnik) v ústí řeky Bojany palbou zničil francouzskou ponorkou FRESNEL (výtlak na hladině 400 tun), která zde uvízla na mělčině. Celá posádka padla do zajetí. O den později 6.12.1915 podnikly křižníky HELGOLAND a SAIDA výpad do Otrantské úžiny, kde v noci sice na žádnou kořist nenarazili, ale jejich doprovod v podobě 1. divize torpédoborců ostřelovala přístav Drač. Zde se jim podařilo zničit čtyři albánské plachetnice a jeden italský člun pobřežní obrany. V druhé polovině prosince Kriegsmarine (19.12.) znovu podnikla proti nepříteli výpad, který ale vyšel na prázdno. Rakousko-Uherská zpravodajská služba totiž námořní složky informovala, že by z Drače měl na italském torpédoborci do Brindisi prchnout srbský král Petr. Tato informace se ale nakonec ukázala jako chybná.
Obrázek
Britský křižník Dartmouth

Bylo otázkou času, kdy se rakousko-uherské síly střetnou s nepřítelem v nějakém větším střetnutí, protože svůj tlak proti evakuaci srbské armády neustále stupňovali. V posledních dnech roku 1915 tak proti nepříteli vyrazil svaz Kriegsmarine pod vedením námořního kapitána Heinricha Seitze ve složení lehký křižník HELGOLAND a torpédoborci CSEPEL, TRIGLAV, LIKA, BALATON a TÁTRA. Svaz vyplul z Boky Kotorské u půlnoci 28. prosince 1915 směr přístav Drač, kde byla leteckým průzkumem hlášená přítomnost dvojice italských torpédoborců OSTRO a EURO. Jednalo se o starší torpédoborce třídy LAMPO o standardním výtlaku 320 tun, jejichž stavba byla zahájená v roce 1900 a námořnictvo si je převzalo do služby o rok později. Jejich výzbroj se kromě torpéd skládala z jednoho děla ráže 76mm a pěti 57mm děl. Rychlost 30 uzlů byla v době Velké války pro tento typ plavidla již poměrně malá, ale pro roli eskortního plavidla, či jiným drobným akcím, postačovala. Rakouská flotila na nepřítele narazila již ve 2:35 hod ráno, když byla v periskopové hloubce spatřená ponorka, kterou křižník HELGOLAND neprodleně taranoval svou přídí. Dá se říct, že v té době to byl nejběžnější způsob likvidace ponorky, protože speciálních zbraní byl nedostatek a nebyli zatím úplně úspěšně vyzkoušené. Poškozená ponorka se vynořila v kýlové brázdě křižníku, který přes ni přejel a dostala se tak přímo před děla torpédoborce BALATON (korvetní kapitán Morin). Jeho dvě 100mm a šest 66 děl pak ponorku rozstřílela. Do zajetí se dostalo 26 námořníků (kapitán se dobrovolně potopil se svým člunem). Z jejich výslechu bylo zjištěno, že obětí se stala francouzská ponorka MONGE, na jejíž palubě padl právě její kapitán. Po tomto úspěchu se rakousko-uherská flotila v půl osmé ráno přiblížila k přístavu Drač s tím, že se rozdělila tak, aby mohla italským torpédoborcům zabránit v úniku. Křižník HELGOLAND a torpédoborec BALATON se vydali k mysu Laghi, ostatní čtyři torpédoborce se přiblížili k přístavu. Jaké bylo ale jejich zklamání, když zjistili, že v přístavu nejsou přítomné žádné válečné lodě, na které měli políčeno. Proto se terčem jejich děl stali alespoň obchodní lodě, jako řecký parník MIKAEL a dvojice albánských plachetnic, které během pár minut poslali ke dnu. Po chvilce se Italská posádka vzpamatovala a zahájila na rakouská plavidla palbu z pobřežních baterií. K jejich umlčení byl vyslán HELGOLAND, jehož devět děl ráže 100mm (pět v boční palbě) by bylo účinnou odpovědí. Aby se k ústí přístavu mohl křižník snadno dostat, museli mu vlastní torpédoborce uvolnit cestu. V této fázi se ale torpédoborce LIKA a TRIGLAV dostali nevědomě do minového pole. Jako první na minu v 8:03 narazil torpédoborec LIKA (fregatní kapitán Wunschek), kterému výbuch urval jeden z lodních šroubů a poškodil trup. Tento výbuch by loď ještě přežila, ale během krátké doby najela loď na druhou minu, která explodovala pod středobodem. To se pro LIKU stalo osudným. Na palubě vypukl požár a loď se začala rychle potápět a nebylo jí již pomoci. Jelikož záchrana plavidla již nepřipadala v úvahu a navíc hrozilo, že dojde k výbuchu munice, tak kapitán vydal rozkaz k opuštění lodi. Z posádky, která čítala 105 námořníků, jich 50 potopení lodi nepřežilo. Stejné minové pole se stalo osudné i pro další torpédoborec TRIGLAV (korvetní kapitán Ulbing). Ten při stejném úhybném manévru najel do minového pole a následná mina, která vybuchla pod zadní kotelnou, usmrtila 8 námořníků a pět dalších zranila. Zničená kotelna přestala dodávat páru turbínám a ty neroztočili šrouby. Loď zůstala nepohyblivá. Torpédoborec CSEPEL se pokusil sesterskou loď vzít do vleku, ale vlečné lano se zamotalo do šroubu. CSEPEL se tak musel odpoutat a úkolu odvléci poškozenou loď se měl zhostit TÁTRA. V 9:30 hod se TÁTRA se zmrzačenou lodí vydala rychlostí 6 uzlů k Boce Kotorské. Během celé této doby byli rakousko-uherské lodě pod palbou italského pobřežního dělostřelectva, které se sice křižník HELGOLAND pokoušel umlčet, ale v tomto počínání byl neúspěšný. Palbu křižník opětoval až do 10 hod, kdy konečně jako poslední rakouská loď opustil Drač. O půl jedenácté rakouský velitel Seitz informoval své nadřízené o neúspěchu výpadu proti Drači a o poškozeném torpédoborci i o hrozícím nebezpečí, že tento nebude včas dovlečen do bezpečí domácího přístavu v Boce Kotorské. To, že Seitz své nadřízené informoval o situaci tak pozdě, byla velká chyba. Hlavní velení tak nemohlo na ochranu svých lodí vyčlenit nějakou rychlou pomoc, kterou by jim poslala. Až na základě Seitzova hlášení Admiralita vyslala na moře pancéřový křižník KAISER KARL VI (fregatní kapitán O. Herrmann), který plnou 20 uzlovou rychlostí spěchal na pomoc. Jeho dvě 240mm a osm 150mm děl by se stalo výraznou posilou rakousko-uherského svazu, kolem kterého se pomalu začala stahovat nepřátelská smyčka. O něco později vyrazil na pomoc lehký křižník NOVARA (sesterské plavidlo Helgolandu) a starší řadová bitevní loď BUDAPEST (třída Monarch, výzbroj 4x240 a 6x150mm). Rakouské velení předpokládalo, že pancéřový křižník se k ohroženému svazu připojí dřív, než jej nepřítel vystopuje. V tom se ale přepočítali a svou roli sehrálo právě pozdní vyslání pomocného svazu.

Obrázek
Rakousko-uherský torpédoborec Csepel

Napadení Italové z Drače totiž ihned po prvních výstřelech zalarmovali jednotky kotvící v Brindisi a tak proti nepříteli z italského pobřeží v 7:45 hod vyplul početný svaz složený z britského křižníku DARTMOUTH (výtlak 5.250 tun, výzbroj 8x152mm) a italského QUARTO (výtlak 3.280 tun, výzbroj 6x120mm). První zprávu o přítomnosti nepřátelského svazu ve skutečnosti vyslala již italská obchodní loď, která se domnívala, že ve Valoně se nacházejí rakousko-uherské torpédovky, což byla ve skutečnosti zcela mylná informace. V každém případě tato obchodní loď zařídila, že Dohodové lodě byli na moři mnohem dříve, než rakouské velení předpokládalo. Po křižnících opustilo o hodinu později přístav Bridisi i pět francouzských torpédoborců, jmenovitě CASQUE, RENADIN, COMMANDANT BORY, BISSO a COMMANDANT LUCAS. Tato flotila nabrala rychlost 24 uzlů a vyrazila směr Boka Kotorská, aby rakouskému svazu odřízli ústupovou cestu. Jelikož jen samotné torpédoborce by asi těžko mohli zastavit nepřátelský svaz, v jehož řadách plul i lehký křižník, tak Dohodoví velitelé v půl desáté za torpédoborci vyslali italský křižník NINO BIXIO (standardní výtlak 3.575 tun, výzbroj 6x120 mm) a britský WEYMOUTH (standardní výtlak 5.250 tun, výzbroj 8x152mm). Tyto křižníky doprovázeli čtyři italské torpédoborce, CESARE ABBA, IPPOLITO NIEVO, ANTONIO MOSTO a ROSOLINO PILO s tím, že první dva jmenované se v 11 hod od svazu oddělily a vyrazili směr Boka Kotorská, aby zde provedli průzkum.

Zatímco lodě Dohody se snažili kolem nepřítele stáhnout smrtící smyčku, tak velitel Seitz prchal směrem Boka Kotorská, aby svá plavidla uvedl pod ochranu pobřežních děl a těžkých jednotek zde kotvících. Nicméně rakousko-uherský svaz mohl plout maximálně 6 uzlovou rychlostí díky TÁTŘE, která za sebou vlekla poškozený TRIGLAV. Torpédoborec CSEPEL pak dokázal podle některých zdrojů (J.Hrbek) vyvinout maximální rychlost 20 uzlů. Vyplutí početných svazů dohodových lodí Rakušanům neunikl a přes informační centrálu v Castelnuovu byl Seitz o jejich pohybu informován, když dostal zprávu, že jižně od Punta d´Ostro byl spatřen kouř z nepřátelských plavidel. Těmi byl křižník DARTMOUTH a QUARTO. Seitzovi bylo jasné, že po nich nepřítel jde a bude se jim snažit odříznout cestu od domovských přístavů. Proto Seitz na poškozený TRIGLAV vydal rozkaz, že v případě přiblížení nepřátelského svazu musí být loď zničená. Pět minut před jednou hodinou odpolední se HELGOLAND setkal západně od mysu Rodonit s ponorkou U15. Té Seitz vydal rozkaz, aby se držela poblíž poškozeného torpédoborce a v případě možnosti torpédovala nepřátelské lodě, které by se k ochromené lodi přiblížili. Ve 12:35 hod centrála znovu kontaktovala Seitzův svaz a informovala jej o složení lodí, které byli dříve spatřeny. Seitz tak věděl, že se blíží britský a italský křižník a je jen otázkou času, kdy se k jeho lodím dostanou. Ve 13:15 hod byl na levoboku spatřen kouř nepřátelských křižníků a na druhé straně stoupal kouř z rychle plujících torpédoborců. Seitz tak byl nucen vydat rozkaz k potopení poškozeného TRIGLAVU. Posádka a důležité dokumenty přešli na palubu BALATONU. Jelikož CSEPEL mohl plout maximální 20 uzlovou rychlostí, rozhodl se Seitz krýt jeho ústup, a proto se svými plavidly vyrazil vstříc nepříteli. Proti dvojici dohodových křižníků tak vyrazil rakousko-uherský HELGOLAND a torpédoborce TÁTRA a BALATON. Kolem půl druhé odpoledne se svaz kontradmirála Belleniho, v jehož řadách byl křižník NINO BIXIO, britský WEYMOUTH a dva torpédoborce, dostal na dohled pancéřového křižníku KAISER KARL IV. Spojenecký svaz se však boji s jedinou rakousko-uherskou lodí vyhnul, přestože by měl poměrně velkou šanci na úspěch, a pokračoval dál jižním směrem, aby se spojil s hlavními silami. Po setkání s křižníky DARTMOUTH a QUARTO dohodové lodě ze vzdálenosti 11.000 metrů, zahájili palbu na rakouský HELGOLAND, který s nepřítelem držel paralelní kurz, aby ochránil menší plavidla. Při plné rychlosti 28 uzlů se i tak rakouský lehký křižník pokoušel před nepřítelem prchnout, protože jeho škodovácká 100mm děla měla nejen menší ničivý účinek v cíli, ale především menší dostřel, než italská 120mm a britská 152mm děla. Velkou výhodou rakouských děl byla jejich vysoká kadence až 12 ran za minutu. Hlavní výhodou rakousko-uherského křižníku byla ale jeho rychlost a především vytrvalost. Italský QUARTO byl papírově rychlejší, ale jeho skutečná rychlost se pohybovala kolem 29 uzlů, tedy jako u rakouské lodi. Britské křižníky pak dokázali plout maximální 27 uzlovou rychlostí a italský NINO BIXIO nedokázal plout větší, jak 28 uzlovou rychlostí. Rakouský křižník pak dokázal svou maximální rychlost udržet po dlouhou dobu. HELGOLAND si tak mohl dovolit obloukem na jih zamířit k italskému pobřeží, aby od zbytku svazu odlákal nepřítele. Během tohoto manévru se vzdálenost mezi HELGOLANDEM a dohodovými křižníky plujícími za ním na pravoboku zkrátila na 9.000 metrů. Torpédoborce BALATON a TÁTRA se držely na levoboku křižníku a CSEPEL (fregatní kapitán Hilscher) se pokoušel držet krok s křižníkem. I přes poškozený šroub se tomuto torpédoborci podařilo rychlost nakonec zvýšit až na 26 uzlů. Francouzi pak v honbě za nepřítelem projevili málo duchaplnosti, protože osádky torpédoborců se věnovali vraku TRIGLAVU, který úplně rozstříleli, místo aby se věnovali lodím, které stále zůstali nepoškozené a plně bojeschopné a prchali domů. Skrytá ponorka U15 (velitel Fahndrich), která měla TRIGLAV krýt, stačila na nepřítele vystřelit jen jedno torpédo, které ale svůj cíl minulo.

Obrázek
Italský křižník Nino Bixio

HELGOLANDU se zatím dařilo poměrně úspěšně před nepřítelem prchat až do 13:55 hod, kdy byl křižník poprvé zasažen projektilem z děla ráže 152mm, vystřeleném za křižníku DARTMOUTH. Zásah sice nezpůsobil žádné větší materiální škody, ale zabil jednoho námořníka a sedm dalších zranil. Dohodové lodi se snažili HELGOLANDU dostat na kobylku a tak se nejrychlejší QUARTO pokoušel plout za nepřítelem v jeho kýlové brázdě. Když už bylo Rakušanům úzko, rozhodli se nepřítele alespoň trošku zbrzdit a tak osádka na QUARTO odpálila torpédo ze zadního torpédometu. Italský křižník tak byl nucen změnit směr a od Rakušanů se opět vzdálil. Jelikož pronásledování bylo zatím neúspěšné, vydal dohodový velitel ve 14:27 hod rozkaz, aby se italský křižník věnoval torpédoborci CSEPEL. Italská loď měla nad nepřítelem převahu. Její boční salva mohla být podle okolností vedená ze tří až čtyř děl ráže 120mm, zatímco torpédoborec mohl odpovídat jen dvojicí děl ráže 100mm (menší děla do tohoto základního srovnání nepočítám). Následný dvouhodinový souboj, který byl veden na vzdálenost kolem 8 až 10 kilometrů jen plýtval municí, protože za celou dobu ani jedná a ni druhá strana svůj cíl nezasáhla. Během těchto dvou hodin se britskému křižníku DARTMOUTH podařilo k HELGOLANDU přiblížit až na vzdálenost 8.900 metrů a jeho palba se stala nebezpečnou. To Rakušany donutily zvýšit rychlost až na 29 uzlů. Nicméně v 15:02 hod byl křižník zasažen dalším 152mm granátem, který prorazil parovod kormidelního zařízení a zabil dalšího námořníka a čtyři zranil. Řízení lodi tak muselo přejít na ruční. V 15:32 hod byl Rakouským týmem navázán vizuální kontakt se skupinou vedenou admirálem Bellenim a o chvíli později i s dalšími italskými lehkými jednotkami. Úmysl uniknout nepříteli větším obloukem směrem k severu se tak nezdařil. Teď již bylo jen otázkou času, kdy bude rakousko-uherský svaz velkou přesilou zničen. Belleniho lodě NINO BIXIO a WEYMOUTH se obrátili a vydali se za nepřítelem paralelním kurzem a zahájili palbu na křižník HELGOLAND. Torpédoborce CESARE ABBA a IPPOLITO NIEVO si vzali na mušku CSEPEL. Jelikož byla cesta na sever zahrazená nepřítelem, musel Seitzův svaz dále prchat směrem na jih k italskému pobřeží. V čase mezi 16:25 a 16:45 hod prožívala posádka HELGOLANDU krušné chvíle, protože během tohoto časového úseku byl křižník zasažen třikrát z děl britských lodí. Škody naštěstí nebyly vážné a Rakušané tak mohli stále plnou rychlostí prchat. Až při západu slunce se Seitzův svaz obrátil nejdříve k západu a později k severu. Ostatně byl již nejvyšší čas, protože italské pobřeží bylo vzdálené již jen nějakých 12 námořních mil. Tímto manévrem se ale HELGOLAND nebezpečně přiblížil k dělům z lodí NINO BIXIO a WEYMOUTH, které na něj ihned zahájili palbu. HELGOLAND se ale statečně bránil a jedním projektilem zasáhl Bellaniho vlajkovou loď. Bohužel tento zásah zůstal také jediným, který se Rakušanům podařilo nepříteli uštědřit. Během této změny kurzu se s nastávajícím soumrakem podařilo pronásledovaným setřást křižníky QUARTO a DARTMOUTH. Italové se opakovaně pokoušeli nepřítele napadnout torpédy, ale pokaždé byli neúspěšní, protože se jim ani nepodařilo najít vhodnou pozici k vypuštění torpéd. V čase mezi 18:00 až 18:15 se Rakušané pokoušeli divoce manévrovat, aby nepřítele setřásli a přestože v jednu chvíli byla vzdálenost mezi loděmi dokonce jen 3.500 metrů, tak se dohodovým lodím nepodařilo docílit dalších zásahů. WEYMOUTH se totiž v této kritické fázi pokoušel přetnout dráhu Rakouskému svazu. Počínání této lodi bylo ale nešťastné, protože bránila vlajkové lodi (Nino Bixio) v palbě. Proto se Rakušanům podařilo vyváznout i z této ošemetné situace. Jak pak padala tma, tak se rakousko-uherským lodím podařilo od nepřítele odpoutat a nakonec se jim úplně ztratili z dohledu. Štvanice tak skončila. Seitzův svaz v ranních hodinách 30. prosince 1915 dorazil do bezpečí Šibeniku.

Obrázek
Obrázek
Italský křižník Quarto

Zhodnocení
Přestože ztráta dvou moderních a rychlých torpédoborců rakousko-uherské námořní síly citelně zasáhla, tak na druhou stranu přes hrozbu zničení celého svazu již k dalším ztrátám nedošlo. Na jedné straně tu pak je vina velitele Seitze, který až příliš dlouho otálel, než kontaktoval velitelství s žádostí o posily, čímž ohrozil celý svaz, na druhou stranu ale právě jeho vedení celý svaz zachránilo. No a samozřejmě svůj podíl na tom měli i britské a italské lodě, které si navzájem v palbě překáželi, nebo se zbytečně věnovali dorážení již zničené lodi atd. Celkem se do akce na straně Rakousko-Uherská zapojil jeden lehký křižník a pět torpédoborců s tím, že o dva Rakušané přišli. O život přišlo 60 námořníků a dalších 16 bylo zraněných. Země Dohody do pronásledování zapojily 4 lehké křižníky a devět torpédoborců. V úvodu pak protivník přišel o ponorku MONGE, přičemž o život přišel kapitán ponorného člunu, který se s ním potopil dobrovolně, a 26 námořníků padlo do zajetí.

Zdroje:

• Jaroslav Hrbek – Velká válka na moři - 1. díl rok 1914 – Praha 2001
• Jaroslav Hrbek – Velká válka na moři - 2. díl rok 1915 – Praha 2001
• Hynek, Klučina, Škňouřil – Válečné lodě 3 – Praha 1988
www.warshipsww2.eu
www.wikipedia.org
www.gwpda.org/naval
www.palba.cz
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Pombocz
vojín
vojín
Příspěvky: 19
Registrován: 5/2/2012, 16:53
Bydliště: Praha

Re: Souboj u Drače (1915)

Příspěvek od Pombocz »

Hned v ranních hodinách následujícího dne zaútočil lehký křižník NOVARA (námořní kapitán Horthy) spolu se 4 torpédoborci a třemi torpédovkami na přístav San Giovanni di Medua....
Ten námořní kapitán Horthy...Je to ten Horthy? Jinak pěkný článek, díky za něj :)
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Re: Souboj u Drače (1915)

Příspěvek od kacermiroslav »

Ano, je to přesně ten Horthy znám jak z bitvy v Otrantské úžině z roku 1917, tak pak o mnoho let později z meziválečného a válečného Maďarska.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Martin Hessler
poručík
poručík
Příspěvky: 715
Registrován: 12/5/2009, 16:49
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Re: Souboj u Drače (1915)

Příspěvek od Martin Hessler »

Osobně se nedivím, že se velitelé spojeneckých křižníků vyhnuli souboji s S.M.S. Kaiser Karl VI. Velký, silně vyzbrojený a mohutně pancéřovaný křižník by pro ně byl patrně příliš velkým soustem. Svými 152 a 120mm děly by jeho pancíři (200- 220 mm) prakticky nemohli ublížit ani z minimální vzdálenosti, a naopak - lehké, slabě obrněné italské a britské lodě by nemohly odolat zásahům z rakouských děl ráže 240 a nejspíše ani 150 mm. Kaiser Karl VI. byl sice mnohem pomalejší (20,5 uzlu), takže by se nemohl podle libosti odpoutat z boje, ale zřejmě by dokázal, za předpokladu přesné střelby, udržet útočníky mimo účinný dostřel jejich vlastních baterií. Hlavní výhodou Dohodových plavidel by tak zůstala rychlost a počet. Teoreticky mohly vzít pancéřový křižník do kleští a donutit jej rozdělit palbu, ale jak ukázal průběh souboje se Seitzovým svazem, právě tuto výhodu (manévr - palba) nedokázali italští a britští kapitáni využít.
V kontextu výše uvedeného je tedy podle mne pochopitelné, že se celkem rozumně rozhodli nepokoušet štěstí a místo obrněnce, na němž by si zřejmě vylámali zuby, se vrhli na slabší kořist s vyhlídkou na možné vítězství. Následující události pak jejich rozhodnutí potvrdily jako v podstatě správné.
Neexistují žádné zoufalé situace. Existují pouze zoufalí lidé. /Heinz W. Guderian/
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Re: Souboj u Drače (1915)

Příspěvek od Pátrač »

Jako zde zavedený skalní příznivec stařičké monarchie s jejím stařičkým mocnářem jsem potěšený každou prací o ní a jejich vojácích a námořnících. Tuto šarvátku sice projeli, ale jinak si myslím, že na většinu svých námořních vystoupení ve Velké válce může být zaniklá říše hrdá a my také, jelikož jak víme z Palby, mnoho rakouských mariňáků byli lidé od nás ze Zemí koruny české.

Velitel rakouského svazu se mohl dopustit chyb - málo zkušeností z války. Kdy naposledy před Velkou válkou rakouská marína vybojoval námořní bitvu. Že ano. Ale na druhou stranu tak jak je to popsáno se zdá že měl tuhou náturu a bojoval dobře.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Bublifuk
praporčík
praporčík
Příspěvky: 353
Registrován: 2/9/2008, 16:20
Bydliště: Praha

Re: Souboj u Drače (1915)

Příspěvek od Bublifuk »

Pokud jde o hodnocení možného střetu lehkých křižníků s Karlem VI., pak souhlasím s Martinem. Lehké dohodové křižníky by si na něm vylámaly zuby. Těžko by mohly ohrozit jeho pancéřování a přitom i jediný zásah 215kg granatu z jeho 240tky mohl být fatální. Tedy se nedivím, že se mu vyhnuly.
Pokud jde o Seitze, jedinou jeho chybou z mého pohledu bylo, že nepožádal včas o pomoc. Za to, že dva torpédoborce najely na miny, mohl jen těžko a následný boj proti přesile zvládl na výbornou a zachránil zbylou část svazu.
Obrázek

Nemůžeš tvrdit, že civilizace nezaznamenává určitý pokrok, neboť v každé další válce Tě zabijí novým způsobem.
W.Rogers
Uživatelský avatar
Scrat
podporučík
podporučík
Příspěvky: 683
Registrován: 1/8/2009, 12:06

Re: Souboj u Drače (1915)

Příspěvek od Scrat »

kacermiroslav píše:....Hlavní výhodou rakousko-uherského křižníku byla ale jeho rychlost a především vytrvalost. Italský QUARTO byl papírově rychlejší, ale jeho skutečná rychlost se pohybovala kolem 29 uzlů, tedy jako u rakouské lodi.....
....Během těchto dvou hodin se britskému křižníku DARTMOUTH podařilo k HELGOLANDU přiblížit až na vzdálenost 8.900 metrů a jeho palba se stala nebezpečnou. To Rakušany donutily zvýšit rychlost až na 29 uzlů. ....
Jen taková drobnost. Lehké křižníky třídy Novara měly maximální rychlost 27 uzlů, víc prostě nebylo možné z turbín AEG dostat. Navíc už při maximální zátěži hrozila možnost havárie strojovny, první verze operačně použitelných německých turbín měla k pozdější dokonalosti ještě hodně daleko. Takže při pokusu vyždímat z nich něco přes už tak nebezpečné maximum zde bylo extrémní riziko že se turbíny rozsypou a loď zůstane na bojišti bez pohybu.

Jinak v případě pancéřového křižníku bych se neobával ani tak dvěstěčtyřicítek jako spíše jeho 150 mm střední výzbroje. Zrovna exportní 240 mm děla model K94 (výrobky zbrojovky Krupp) patřila už krátce po svém vzniku mezi hodně podprůměrné konstrukce. Dostřel byl ještě ucházející ale kadence byla za optimálních podmínek 1 rána za 3-4 minuty. Ano náhodný zásah tříštivotrhavým granátem mohl případný lehký křižník rozložit na prvosoučástky ale bylo potřeba se trefit. A to je v případě obratných lehkých křižníků nebo torpédoborců dost problém, dvě děla navíc s tak mizernou kadencí prostě nestačí na pokrytí cíle. Oproti tomu Kruppova děla ráže 150 mm byla velmi kvalitní konstrukcí i když i v případě R-U křižníku šlo o starší model.
Za výsledkem, potažmo záchranou R-U svazu nevidím ani tak schopnosti jeho velitele jako spíš totální neschopnost velitele dohodového svazu. Při vhodném soustředění svých lodí a správném provedení koordinovaného útoku měl obrovskou šanci na úplné zničení nepřátelské skupiny. A po likvidaci lehkých sil se klidně mohl věnovat i pancéřovému křižníku, nevím zda by jeho posádka byla schopná vzdorovat současnému úderu z několika směrů. Nezapomeňte že všechny dohodové lodě disponovaly torpédovou výzbrojí. Aby Kaiser Karl VI. nedopadl podobně jako japonské Haguro o pouhých třicet let později.

Scrat
All great things are simple, and many can be expressed in single words: freedom, justice, honor, duty, mercy, hope.
Winston Leonard Spencer-Churchill
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4077
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Re: Souboj u Drače (1915)

Příspěvek od jarl »

Scrat píše:Jen taková drobnost. Lehké křižníky třídy Novara měly maximální rychlost 27 uzlů, víc prostě nebylo možné z turbín AEG dostat. Navíc už při maximální zátěži hrozila možnost havárie strojovny, první verze operačně použitelných německých turbín měla k pozdější dokonalosti ještě hodně daleko. Takže při pokusu vyždímat z nich něco přes už tak nebezpečné maximum zde bylo extrémní riziko že se turbíny rozsypou a loď zůstane na bojišti bez pohybu.
Teď se mi to nechce podrobně dohledávat, ale Jiří Novák v knize „Bitva v Otrantské úžině“ uvádí, že problémy s německými turbínami měla jenom Saida, která opravdu nedokázala vyvinout víc než 27 uzlů. Helgoland a Novara podle něj měly turbíny AEG-Curtis a dokázaly plout rychlostí 29 až 30 uzlů.
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Bublifuk
praporčík
praporčík
Příspěvky: 353
Registrován: 2/9/2008, 16:20
Bydliště: Praha

Re: Souboj u Drače (1915)

Příspěvek od Bublifuk »

Scrat: pravda, měl jsem za to, že Karl VI. měl už K/97, což byla Škodovácká verze, který dávala i dvě rány za minutu... Neměl.
Ale i tak, Rakušané byly dobří dělostřelci +Tebou zmíněných 4x150mm v boční salvě.. Ostatně ani tomu hypotetickému útoku z více stran by asi nemusel vzdorovat dlouho, na cestě byla Novara i (jakkoli starý a pomalý) Monarch.
Obrázek

Nemůžeš tvrdit, že civilizace nezaznamenává určitý pokrok, neboť v každé další válce Tě zabijí novým způsobem.
W.Rogers
Bublifuk
praporčík
praporčík
Příspěvky: 353
Registrován: 2/9/2008, 16:20
Bydliště: Praha

Re: Souboj u Drače (1915)

Příspěvek od Bublifuk »

Ještě již nikoli hypotetická, ale technická - podle mých vědomostí měly turbíny AEG z této třídy jen Novara a Helgoland, Saida měla turbíny Melms-Pfenniger. Na to, abych je hodnotil, už mé znalosti bohužel nejsou na výši.
Obrázek

Nemůžeš tvrdit, že civilizace nezaznamenává určitý pokrok, neboť v každé další válce Tě zabijí novým způsobem.
W.Rogers
Uživatelský avatar
Scrat
podporučík
podporučík
Příspěvky: 683
Registrován: 1/8/2009, 12:06

Re: Souboj u Drače (1915)

Příspěvek od Scrat »

2 jarl:
Zhruba od poloviny do konce roku 1914 provedlo R-U námořnictvo rozsáhlou sadu testů zaměřených mimo jiné i na zjištění výkonu plavidel. A že by zkušební komise byla celkově nějak nadmíru spokojena bych zrovna netvrdil.
15. června 1914 - SMS Saida: maximální rychlost 26,747 uzle při 385 otáčkách za minutu. Obrovským zklamáním byl vypočítaný výkon, pouze 26 400 IHP což bylo 2 600 IHP za očekáváním zákazníka a sliby dodavatele strojního vybavení (jak je uvedeno výše Melms&Pfenninger a Schichau). I spotřeba paliva při maximálním výkonu (12,2 tuny/hodinu) byla hodnocena jako příliš vysoká.
18. - 22. srpna 1914 - SMS Hellgoland: maximální rychlost 27,33 uzle při 325 ot/min. Výkon 29 565 IHP hodnocen pouze jako uspokojivý, naopak výborná spotřeba paliva, jen 3,6 tuny/hodinu (téměř čtvrtinová proti Saidě).
30. listopadu 1914 - SMS Novara: Vypočítaný výkon 30 026 IHP při 320 ot/min byl shledán jako výborná hodnota, spotřeba při plném výkonu na stejné hodnotě jako u Hellgolandu. Maximální rychlost však nemohla být vyhodnocena neboť v průběhu tohoto testu došlo k havárii strojovny způsobené pravděpodobně otřesy bloku turbín.
Závěrečná zpráva uvádí že se vzhledem k neekonomičnosti pohonného mechanismu Saidy nedoporučuje její trvalejší využívání, Saida skutečně strávila prakticky celou kariéru na kotvách na základně. Počítalo se s ní pouze pro případy nejvyšší nouze. U zbylých plavidel se naopak vzhledem k přetrvávajícímu chvění turbín a s přihlédnutím k doporučením výrobce (AEG-Curtiss) důrazně zakazují jakékoliv pokusy s jejich přetěžováním.

Ovšem sypu si popel na svou pleš: Jiný zdroj bez jakýchkoliv dalších podrobností uvádí že v průběhu této konkrétní bitvy udržoval SMS Hellgoland mezi 13:30 a 16:39 rychlost která byla později odhadnuta na 28,75 uzle. A teď babo raď. Buď zvednu rychlost a pokud to nevydrží strojovna tak mně o něco později rozstřílí nebo zůstanu na sedmadvaceti uzlech a rozstřílí mně o trochu dřív. Vzhledem k nárůstu rychlosti o 1,5 uzle bych to viděl na minimálně desetiprocentní přetížení a to už je u "relativně nespolehlivých" (myslím tyto konkrétní, ne všeobecně) turbín celkem dost. Opravdu dilema.

Scrat
All great things are simple, and many can be expressed in single words: freedom, justice, honor, duty, mercy, hope.
Winston Leonard Spencer-Churchill
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4077
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Re: Souboj u Drače (1915)

Příspěvek od jarl »

Ruský autor Trubicyn napsal o rakousko-uherských lehkých křižnících rozsáhlou monografii, kde i on uvádí, že při testech prováděných 18. a 22. srpna 1914 dosáhl Helgoland rychlosti 27,33 uzlů, při 325 otáčkách za minutu a výkonu turbín 29 565 indikovaných koňských sil při spotřebě paliva 3,6 t za hodinu. Zároveň i on dodává, že během té honičky s dohodovými křižníky udržel mezi 13:30 až 16:39 rychlost 28,74 uzlů, což je zajímavé, protože podle něj Helgoland v 16:25 zasáhl granát, který poškodil komín a vyřadil dva kotle, takže to byla patrně příčina toho zpomalení o několik minut později.
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Re: Souboj u Drače (1915)

Příspěvek od kacermiroslav »

V Knize "Bitva v Otrantské úžině" jsem dohledal, že maximální rychlosti bylo možno dosáhnout jen díky tomu, že byly porušeny prakticky všechny předpisy. Tlak na kotlích byl povolen na hranici 16,5 atmosféry, ale během útěku byl zvýšen na 19 a chvilkově dokonce až na 22 atmosfér. Tomu pak odpovídala rychlost až 29 uzlů, která byla potvrzená i ze strany nepřítele. Obdobně ale na tom byly i Dohodové lodě, když se za nepřítelem hnaly maximální rychlostí. Britský Weymouth měl tabulkovou rychlost 25 uzlů, ale během honičky ji po dobu dvou hodin dokázal zvýšit až na 27 uzlů. Ale i přesto za Rakušany stále ztráceli. Klobouk dolů před topiči a strojníky.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Alfik
7. Major
7. Major
Příspěvky: 4160
Registrován: 16/9/2008, 19:23
Bydliště: Jeseník

Re: Souboj u Drače (1915)

Příspěvek od Alfik »

Jojo, špalek vhodné velikosti, pod bezpečnostním ventilem, umí dělat divy. Nebo taky divy! To když... to nevynde :)
"Zapomněli jste na syny Vorvénovy. Ztratili jste Greptrovo kladivo. Vás nikdo mstít nebude." Dr. Lazarus
Odpovědět

Zpět na „Námořní bitvy“