Bitva na Sambre (21.8.1914 - 24.8.1914)

Moderátor: Tkuh

Odpovědět
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Bitva na Sambre (21.8.1914 - 24.8.1914)

Příspěvek od kacermiroslav »

Bitva na Sambre (nebo též Charleroi, Belgie)
21.8.1914 – 24.8.1914
WW1


Obrázek

Bitvou na Sambre Německo předznamenávalo svůj budoucí směr hlavního náporu při útoku na západ tak, jak jej formuloval hrabě Schlieffen ve svém plánu z roku 1906. Jeho smyslem bylo využití předpokládaného směru francouzsko-britského útoku a to do Lotrinska (o Lotrinsko Francie přišla v důsledku mírových smluv po prohrané Prusko-Francouzské válce v roce 1871 a nikdy na tato svá ztracená území nezapomněla) a nalákání jejich armád do tohoto sektoru, zatímco pravé německé křídlo mělo udeřit přes Belgii do Flander a do nitra Francie až k Paříži, kde se mělo stočit směrem na jihovýchod. Tím by se dostala hlavní část francouzské armády a britského expedičního sboru (BEF) do obrovského kotle.

Německo:
2. Armáda (cca 260.000 mužů) – Karl von Bülow
3. Armáda (cca 180.000 mužů) – Max von Hausen

Francie:
5. Armáda (15 divizí – cca 270.000 mužů) – Charles Lanrezac, Joseph Joffre


Dne 25.srpna 1914 byly ukončeny hlavní boje v bitvě o hranice, kde čtyři francouzské armády utrpěli při německém protiútoku vedeným skrz Ardény těžké ztráty. Aby zcela nezkolabovala francouzská fronta, kterou hájili třetí a čtvrtá armáda, byly tyto nuceny se stáhnout do obranných pozic za řeku Meuse. Předválečný francouzský plán XVII. tedy zcela selhal a po počátečních úspěších a postupech do nitra Německa se pod nepřátelským náporem musela celá fronta v Alsasku-Lotrinsku stáhnout zpět. O skutečných německých úsmyslech však zatím francouzské velení nevědělo zhola nic. Hlavní boje se měli podle německého Schlieffenova plánu nyní přenést do míst zatím nedotčených velkými operacemi a to na hranice s Belgii. Podle německých představ právě útok vedený přes Belgii k pobřeží moře a poté do nitra Francie, měl jako jediný šanci uspět v plánované šestitýdenní válce. Po této době by již nastoupila dle závazku na východě obrovská mobilizovaná ruská armáda. První fáze šestitýdenního plánu a to nalákání hlavních francouzských sil proti Alsasku-Lotrinsku byl splněn právě v bojích o hranice. Nyní nastal čas na hlavní útok.

Německá vojska hned na počátku obsadila město Liége, a následný ústup belgické armády do opevněného města Antverpy k hlavnímu útoku položili základ. Od 24.srpna 1914 navíc hrozil pád Namuru, což by byla de facto poslední větší překážka před průchodem skrz Belgii do Francie. Tedy do míst, kde nebyla soustředěna francouzská vojska. Francouzské velení samozřejmě o německé invazi do Belgii vědělo, ale očividně si neuvědomovalo hrozící nebezpečí. A to i přestože velitel páté francouzské armády Lanrezac, jehož jednotky v počtu 10 divizí byli rozmístěné zcela na severu, varoval ještě před začátkem války GQG, že po pádu Belgie hrozí obchvat levého – severního křídla. Vrchní francouzský velitel Joffre však byl plně soustředěn do bojů v prostoru Alsaska-Lotrinska a tyto Lanrezacovi obavy odmítal. Ten se však nechtěl nechat odradit a již v době bojů 14.srpna 1914 znovu zapakoval na velitelství GQG ve Vitry-le-Francois na Marně (východně od Paříže) své obavy před možným německým obchvatem. Joffre však trval na svém a tvrdil, že Němci významnější jednotky do Belgii severně od Meusy nevyšlou. Za šest dní, poté co se již silné německé jednotky v Belgii nedali přehlížet, změnil Joffre svůj názor. Vydal tedy Lanrezacovi a jeho páté armádě (15 divizí) rozkaz, aby se otočila v rámci předběžných opatření v úhlu mezi Meuse a Sambre. Následně se měl Lanrezac spojit s Britským expedičním sborem (BEF), který byl v rámci společných smluv vyslán zatím v počtu 70.000 mužů do Francie. Společně pak měla pátá armáda a BEF operovat proti levému křídlu německé bitevní linie. Jejich soupeřem, i když to ještě netušili, měli být hlavní německé síly s armádami pod velením von Klucka (1.Armáda), von Bülowa (2.Armáda) a von Hausena (3.Armáda) s tím, že do samotné bitvy u Sambre se zapojili německá 2. a 3. Armáda v celkovém počtu 38 divizí. První armáda (von Kluck) stála u Mons proti Britskému expedičnímu sboru (BEF) pod velením Sira Johna Frenche (4 divize, 70.000 mužů a 300 děl).

Bitva na Sambre v podstatě znamenala tzv. střetný boj, tedy prvotní střetnutí vojsk, jehož charakter je spíše dán vlastním střetnutím obyčejných vojáků, než nějaké taktické vedení. Některé rozkazy naopak přímo před střetnutím varovaly, protože mnohdy drobný neúspěch při prvotním střetu mohl mít za následek paniku a ústup celé armády. Například Lanrezac řekl náčelníkovi štábu svého podřízeného sboru dne 21.srpna odpoledne na poradě v Chimay, že pátá armáda má držet návrší nad jižním břehem řeky Sambre. Měl totiž obavy, že pokud by nechal bránit hustou zástavbu průmyslových a rodinných budov a domků le Borinage, které lemovaly břehy mezi Charleroi a Namurem, že by se střet proměnil v četné drobné pouliční boje, které by nemohl mít pod kontrolou. V podobném duchu obdrželi své rozkazy i na druhé straně fronty Němci od von Bülowa, který měl na starost koordinaci přesunů první a třetí armády a své vlastní druhé armády. Ovšem jejich varování mělo trošku jiný důvod. Dne 20.srpna 1914 totiž varoval von Bülowa náčelník generálního štábu Moltke ml., že německé jednotky mají před sebou velké množství Francouzů a že vpravo od nich jsou v zatím nezjištěných pozicích Britové. Navrhl tedy von Bülowovi, aby útočil přes Sambre, ale pouze tehdy pokud druhá a třetí armáda budou schopny koordinovat obchvatný útok. Na základě těchto informací volal ráno 21.srpna 1914 von Bülow generálu von Hausenovi, že odkládá postup druhé armády. To znamenalo, že i třetí německá armáda se má zastavit.

Mezitím velitel páté francouzské armády Lanrezac nechal podle tehdy zaběhnutých pravidel postavit na mosty přes řeky Sambre a Meuse předsunuté hlídky a jádro armády stáhnul na vyvýšeniny odkud mělo podle potřeby sestoupit a zaútočit na Němce. Ovšem předsunuté hlídky se nacházeli v poněkud problematické situaci. Například v Auvelais, na poloviční cestě mezi Namurem a Charleroi, je bylo možné ze vzdálenějšího břehu přehlédnout (potřeba signalizace s hlavními jednotkami tedy byla ztížena). Proto požádaly velení, aby mohli přejít na druhý břeh řeky a nebo se stáhnout. Avšak velitel jejich pluku, který se pevně řídil Lanrezacovými rozkazy jejich žádost odmítl. Aby hlídkám přeci alespoň nějak pomohl, poslal jim další posily. Tyto však během svého přesunu našli řadu dalších mostů, které by mohlo německé vojsko použít k překročení řeky a které nebyli Francouzi střežené. Tou dobou se pak na druhém břehu zrovna objevily německé předsunuté hlídky z 2.armády. Němci ihned vycítili jedinečnou příležitost nebráněných přechodů a žádali velitelství sboru o povolení pokusit se překročit řeku. Šťastnou náhodou byl zrovna na velitelství císařské gardy, kam předsunuté hlídky směřovali svou žádost, Ludendorff. Ten ihned projevil svou rozhodnost stejně jako pár dní před tím u Liege a na vlastní zodpovědnost dal svolení k riskantní operaci. Tak mohla druhá gardová divize zaútočit. Našla nechráněný most (celkem jich bylo v prostoru osm, zatímco se Francouzi domnívali, že je zde jen jeden) a vybudovala zde předmostí. Západně od Auvelais u Tergné pak našla hlídka (z 19.divize) další nechráněný most a také po něm překonala snadno řeku a to dokonce i bez žádosti velení o povolení k přechodu. Velitel 19.divize poté využil, že jeho hlídky jsou již na druhém břehu řeky a zajistili most a proto jim v patách vyslal celý pluk, který měl vyčistit předmostí od Francouzů. Tak se stalo, že odpoledne dne 21.srpna měli Němci ve francouzském obranném klínu řek Sambre a Meuse na jih od Namuru v rukách dva velké záhyby řeky (Sambre) a vybudované předmostí. Tím v obranném pásmu Francouzů vznikla mezera široká 6 kilometrů a to prakticky bez jediného výstřelu. Byl to velký úspěch německých jednotek a ukázka rozhodnosti jejich velitelů i na nižších úrovních.

Přesto celá situace ještě nebyla pro pátou Lanrezackovou armádu ztracena. Stále se ještě mohl držet svého plánu a udržet výšinu jižně od Sambre jako své hlavní postavení. Odtud pak mohl Němce držet v šachu a neustále je vystavovat dělostřeleckým přepadům a mít celkově dobrý přehled o tom, co se děje pod nim a podle potřeby se pak rozhodnout co a jak. Bohužel ke smůle Francouzů se Lanrezac nechal přemluvit od svých dvou podřízených, velitelů III. a X. sboru a podlehl jejich úmyslu vést protiútok a pokusit se znovu dobýt ztracené předmostí v zákrutech řeky Sambry. Francouzský útok pak byl zahájen ráno 22.srpna. Pěchota postupovala v sevřených řadách přes belgická řepná pole s rozvinutými zástavami a za tónů vojenských polnic, které troubily signál k útoku. Proti nim ale stála moderní armáda, která se skryla za zídky domů, ploty a pahorky u řeky. Jak se pak Francouzi přiblížili k německým liniím, spustila se smrtonosná palba z pušek a kulometů, která kosila vojáky po desítkách. Útok proti německým pozicím se opakoval celý den, ale vždy se stejným výsledkem. Nakonec se vojáci III. a X. sboru stáhli na původně Lanrezackem preferovanou výšinu . Německé gardové jednotky ovládli bitevní pole.

Cena za tento zbytečný útok byla vysoká. Z nasazených pluků, který každý do boje šel v síle cca 2.500 mužů ztratil 24.pluk 800 lidí, 25. cherbourgský pluk dokonce 1.200 mužů. Další 25.pluk z Caen přišel o 1.000 vojáků, 49.pluk (Bordeaux) 700 mužů, 74.pluk (Rouen) o 800 mužů a 129.pluk z le Havre o 650 mužů (počítáno mrtvý, zranění a zajatí). Kromě vlastních lidských a materiálních ztrát pak byl bolestný i fakt, že devět francouzských divizí bylo poraženo a zatlačeno zpět o 10 kilometrů třemi německými divizemi. Ještě tragičtější pak byla ztráta kontaktu se sousední (jižní) čtvrtou francouzskou armádou (na řece Meuse) a také styk s Britským expedičním sborem nebyl navázán. Ten pak zůstal u Monsu stát opuštěný proti první německé armádě von Klucka. Také selhal Sordetův jezdecký sbor, který měl za úkol nalézt jako první Němce a i on musel nakonec ustupovat s ostatními jednotkami páté armády.

Následujícího dne 23.srpna se Francouzi pokusili znovu obnovit ofenzívu, ale ten kdo si upevnil v tento den své pozice byli Němci. Především pak na pravém křídle, když se jim podařilo v dostatečném množství se dostat přes říční tok u soutoku Sambry a Meusy (u Namuru). I když se jim v tom všemi prostředky snažil zabránit generál Mangine, který byl od té doby považován za jednoho z nejdravějších francouzských velitelů. Po těchto neúspěších hodinu před půlnoci 23.srpna 1914 telegrafoval velitel páté armády Lanrezac svému nadřízenému Joffremu, že byl poražen, že nepřítel ohrožuje jeho pravé křídlo na Meuse. Tím je pak ohrožen Givet a Namur obsazen. Proto druhý den (24.srpna) dá povel svým vojskům k ústupu.


Závěr
Ani další z řady střetnutí nevyznělo pro Francouze nijak lichotivě. Sice byla jejich pátá armáda prakticky osamocena proti německé druhé a třetí armádě a tudíž i v početním oslabení, ale na druhou stranu se mohli Francouzi zachytit na dobrých obranných postaveních, které skýtali přirozené hranice řek Sambre a Meusy. Chybou pak byl nedostatečný průzkum, který nedokázal včas odhalit všechny přechody přes řeky a také nenavázání kontaktu se severně položeným Britským expedičním sborem. Také útok na německá předmostí u Sambre bylo zbytečné plýtvání lidskou silou a ztrátou prestiže proti v té době slabšímu protivníkovi (3 německé divize proti 9 francouzským). Toto rozhodnutí k ofenzívě u Lanrezacka je o to více smutné a překvapivé, že jako jeden z mála velitelů dokázal včas na celé linií fronty od Alsaska-Lotrinska až po Belgii správně odhadnou skutečné Německé úmysly a hrozbu jejich severního obchvatu. Jeho včasný ústup z 24.srpna 1914 pak sice zachránil pochroumanou pátou armádu, ale protože nenavázal kontakt s Brity (BEF) u Monsu zanechal tyto zcela osamocené proti mnohem silnějšímu nepříteli. Britské jednotky pod velením Sira Johna Frenche pak ještě den sváděli těžké boje u Monsu, než se k nim dostala informace o ústupu francouzské páté armády. Samozřejmě to, že je Lanrezac nechal na holičkách zkalilo spojenectví mezi Francouzi a Brity.

Ztráty v bitvě:
Francie: cca 30.000 (mrtvých, zraněných)
Německo: cca 11.000 (mrtvých, zraněných)


Krátce po bitvě pak francouzské velení armády udělalo z Lanrezacka obětního beránka za celkové selhání na západní frontě a ještě v srpnu 1914 jej odvolalo z funkce velitele páté armády.


PS: Pokud by někoho zajímalo, jaké byly plány jednotlivých zemí pro válku, tak více podrobností nalezne
ZDE: http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2696
ZDE: http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2675


Zdroje:
První Světová válka – úplná historie – Martin Gilbert – 2005
První Světová válka – den po dni – Ian Westwell - 2000
První Světová válka – John Keegan – 2002
První Světová válka – J.M.Winter – 1995
http://encarta.msn.com/encyclopedia
http://history.sandiego.edu
www.firstworldwar.com
www.historyofwar.org
www.wikipedia.org
ObrázekObrázekObrázek
radecky
nadrotmistr
nadrotmistr
Příspěvky: 197
Registrován: 7/11/2008, 19:25

Příspěvek od radecky »

Na přiložené mapě je výborně vidět užití jezdectva v prvních měsících WW1: Sordetův francouzský sbor ( 1.,3. a 5. jízdní divize /jd/) vyplňuje mezeru na levém křídle francouzské 5.armády směrem ke BEF. Anglická jízdní divize ( gen.Allenby, budoucí dobyvatel Jeruzaléma) zase prodlužuje levé křídlo BEF a zabezpečuje tak BEF před nebezpečím obchvatu.
Na mapě je pak vidět ustupová trasa francouzské 4. pd patřící II.francouzskému sboru, která se tak vyhla důsledkům obchvatu.

Počáteční sestava francouzské 5.armády(gen. Lanrezac): I.armádní sbor/as/(1.a2.pěší divize/pd/),II.as(3. a 4. pd), III.as( 5. a 6 pd ), X.as(19.a20.pd),XI.as (21. a 22.pd) dále 38.pd, 51.pd,52.pd,53.pd, 60.pd,69.pd

Na přiložené mapě je na víc XVIII as. Sestava se před bitvou změnila. Francouzská 5.armáda původně byla také určena pro operace v Ardenách.
Po té co došly do GQG ( Grand Quartier Genéral , štáb hlavního velitelství) ve Vitry-le-Francois na Marně o pohybu mohutného německého pravého křídla Belgií, dispozice se rychle změnily. pro útok v Ardenách byla určena původně záložní francouzská 4. armáda posílená II.as a XI.as od Lanrezacovi 5.armády na sílu pěti armádních sborů.
Novým úkolem francouzské 5. armády se stalo zadržení německého postupu v Belgii, přičemž k ní byl od francouzské 2.armády převelen XVIII. sbor. Tím došlo vlastně k oslabení francouzských sil útočících v Lotrinsku .
Naposledy upravil(a) radecky dne 31/5/2009, 12:06, celkem upraveno 1 x.
Uživatelský avatar
Marvin
rotmistr
rotmistr
Příspěvky: 149
Registrován: 21/12/2005, 18:18

Příspěvek od Marvin »

U mapy chybí měřítko, takže pro lepší představu o rozsahu bitvy z Mons do Maugeuge je to vzdušnou čarou 20km.
Jestliže je nepřítel ukryt v nedobytné pevnosti, dbejte na to, aby se odtamtud opravdu už nikdy nedobyl.
Odpovědět

Zpět na „Západní fronta“