Němečtí letci v Orientu

Moderátor: Tkuh

Odpovědět
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12968
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Němečtí letci v Orientu

Příspěvek od Rase »

fa300a.jpg

Němečtí letci v Orientu

Pokud chceme najít počátky působení Německých letců v Osmanské říši, musíme začít u samotného počátku vojenského letectví. Po vzoru evropských mocností, byly zřízeny vzdušné síly i v Osmanské říši, stalo se tak v červnu 1909 nebo v červenci 1911. Pilotáži leteckých aparátů se osmanští důstojníci učili v Evropě, kam byli vysláni ke konci roku 1910. Nevydrželi zde dlouho a vrátili se již na jaře 1911. Na počátku roku 1912 bylo vysláno do Francie dalších osm důstojníků. Brzy si začali školit vlastní piloty a 3. července 1912 byla v Istambulu zřízena akademie Hava Okulu. Brzy ale vypukla První balkánská válka a zapojili se do ní i Osmanští letci na létajících aparátech. Vzhledem k nedostatku technických zkušeností však ztratili několik letadel a většího úspěchu nedosáhli. Situace na frontě dopadla debaklem a již 3. prosince začaly v Londýně mírové rozhovory. Vzhledem k nespokojenosti s územními nároky, proběhl v Istanbulu, dne 10. ledna převrat. K moci se dostala nová vláda podporovaná Německem, která měla zájem na pokračování ve válce a pokusit se o obrat. Moci se chopili tzv. "Tři pašové", trojice tvořená předsedou vlády a ministrem vnitra Talatem, ministrem námořnictva Džamalem a ministrem války Enverem. V této fázi bojů již byli osmanští letci zkušenější a navíc jim přišla vítaná posila. Bojů proti Bulharům se nově účastnilo několik najatých německých pilotů se stroji DFV Mars. Jednalo se o placené civilní letce jako Mario Scherf, Adolf Rentzel a Reinhold Jahnow. Na místě pozorovatelů, tehdy seděli turečtí důstojníci. Zajímavostí je, že na druhé straně fronty létali v bulharském žoldu jejich krajané Bruno Büchner a Albert Rupp. Situace na bojištích ale dopadla opět katastrofálně, mírové rozhovory byly obnoveny a 30. dubna 1913 byla podepsána mírová smlouva. Byly již ale položeny základy budoucí spolupráce s Německou říší. Svazek byl stvrzen 2. srpna 1914 kdy zástupci obou států uzavřeli tajnou smlouvu. Do války, na straně centrálních mocností, se Osmanská říše zapojila 2. listopadu 1914 a již velice brzy se ukázalo, že Německo bude muset přispěchat svému spojenci na pomoc. Potřeba vlastního letectva, se poprvé ukázala již tři týdny po vyhlášení války mezi Osmanskou říší a Velkou Británií. Na Středním východě operovaly ze základny v Ismailiji v Egyptě, tři britské letouny Maurice Farman MF.11 Longhorn a dva letouny Henri Farman. Všechny zmíněné stroje měly výrazně omezený dolet a pro průzkumné lety se tak využívaly francouzské plovákové letouny Nieuport VI.H s francouzskými piloty a britskými pozorovateli. Dne 27. listopadu 1914, odhalil jeden z letounů postup tureckých sil skrz Sinajskou poušť. Letouny se rovněž zapojily do operací nad Egejským mořem, východním Středomoří a podpoře vylodění v Dardanelských úžinách. V oblasti Dardanel byli tou dobou dislokováni piloti tureckého Flieger Abteilung 1, kterým se již podařilo sestřelit jeden britský letoun. Druhý sestřel měli na svědomí příslušníci Flieger Abteilung 6. Velice důležitá ale byla rovněž fronta na Sinaji. Od března 1916 se tedy v oblasti začaly pohybovat i německé letouny, jelikož na Palestinskou frontu byl přesunut Flieger Abteilung 300 Pascha, který měl posílit slabé turecké síly.
Nyní něco krátce k samotnému členění německých leteckých jednotek. Fliger Abteilung (Fl. Abt.) byl vždy samostatným celkem, sestávajícím ze šesti dvoumístných strojů, několika doprovodných stíhaček, šestnácti vozidel, patnácti důstojníků a 117 poddůstojníků a členů mužstva. Jednotka byla podporována týlovou základnou – Armee-Flugpark, která podléhala přímo velení armády. Tato týlová základna měla k dispozici tři náhradní letouny, dva piloty a jednoho pozorovatele, pro každý podřízený Fliger Abteilung. Každá Jagdstaffel (Jasta) měla ve výzbroji 16 jednomístných stíhacích dvouplošníků.

Flieger Abteilung 300

Jednotka měla k dispozici 13 strojů Rumpler CI a jejím velitelem byl jmenován Ernst Krüger. Mezi piloty byl i nadporučík Falke a kadet aspirant Paul Lehm. Prakticky okamžitě po příletu, se letci zapojili do náletu na britské předsunuté letiště, kde se překvapivým úderem podařilo zabít šest mechaniků. Ztráty ale byly citelné a jednotka přišla o tři stroje. V květnu 1916 podnikli piloti z letiště El Ariši, řadu náletů proti přístavu Port Said, kde se střetli s piloty z tamní letky 14.skvadrony. Nový turecký pokus o obsazení Suezského průplavu se konal 3. srpna 1916. Tentokrát museli Turci čelit hned sedmnácti britským letounům a jejich útok byl brzy rozprášen. Pokud jde o úspěchy německých pilotů, tak Walter von Bülow Bothkamp, pozdější letecké eso a nositel řádu Pour le Mérite, sestřelil dne 8. srpna 1916 nad El Arišem, neznámý letoun. V září sestřelil Sopwith Baby číslo 8135, ale sestřel druhého letounu tohoto typu, mu již nebyl uznán. V prosinci 1916 se vrátil na západní frontu, kde sloužil u Jasta 18. V listopadu podnikl jeden letoun Rumpler CI bojový let nad Káhirou. Letoun se zvětšeným chladičem pilotoval poručík Schultheis a pozorovatelem byl nadporučík Falke. Podařilo se úspěšně bombardovat místní vlakové nádraží a pořídit množství fotografických snímků. Letouny Rumpler CI měly u jednotky funkci bombardérů a průzkumných strojů. Jejich stíhací podporu zajišťovaly letouny Pfalz E, Halberstadt D, pravděpodobně i Fokkery typu E a D, později Albatrosy D.III. Dne 11. listopadu 1916 podniklo šest britských letounů úder na německé pozice u Berševy. Proti nim vzlétl letoun Fokker a Rumpler CI, byli však odraženi a museli ustoupit. V březnu 1917 obdržela jednotka osm nebo devět nových vylepšených letounů Rupler CI. Právě měsíc březen byl pro dění na Palestinské frontě zásadní. Po pádu Bagdádu, aktivovalo vrchní velení německé armády (OHL) štáb Heeresgruppenkommando F a elitní útvar Asien Korps, který se skládal ze tří praporů čítající 600 zvlášť vybraných vojáků. Sbor byl nazývaný též Yildirim - Blesková armádní skupina a vyslán do Mezopotámie. Cestou se ale změnila situace v Palestině a sbor se musel přesunout sem. Německé pozemní síly se zde totiž musely zapojit do bojů, proti úderu Desert Mounted Corps, které velel australský general Sir Henry George Chauvel (1865-1945). Jednotka čítala 17 000 jezdců a 40 000 dragounů ANZAC, bojujících jako pěchota. Britský útok byl zahájen 26. března, brzy se podařilo obsadit Berševu a zlikvidovat tamní osádku. Po té, co britský průzkumný letoun oznámil, že se k městu blíží nepočetné německé posily, britský štáb v Egyptě si zprávu špatně vyložil a po sérii nedorozumění, nařídili ústup všech jednotek. V tomto období bojišti jasně dominovaly moderní německé letouny. Dva stíhací Halberstadty napadly záložní jednotky britské pěchoty, přičemž se jim podařilo sestřelit dva britské letouny, které přiletěly pěšákům na pomoc. Letecké souboje nad Berševou byly po nějaký čas vyrovnané a štěstěna se střídavě přikláněla na obě strany. V polovině dubna, nasadili Britové i tanky, které ale byly rychle zlikvidovány dělostřelectvem - patrně rakousko-uherským expedičním sborem. Britské letouny se odvážily útočit i na německé velitelství v Tel el Sharia. Jeho ochranu zajišťovala protiletadlová baterie se zkušenou rakousko-uherskou obsluhou, které se podařilo sestřelit sedm australských pilotů a pět britských. Další dotěrné letouny byly sestřeleny piloty z Fl. Abt. 300. Začátkem června 1917 se začala štěstěna přiklánět na stranu států Dohody, které podpořilo i povstání arabských kmenů. Německé stíhací letouny Albatros, si stále udržovaly převahu ve vzduchu, ale Australané se naučili napadat německá letiště a snažili se ničit obávané letouny ještě na zemi. Během září 1917 velitelství Fl. Abt. 300 naléhavě žádalo o novou techniku, piloty a další materiál. Tato jediná letecká jednotka v Palestině totiž disponovala pouze dvěma dvoumístnými letouny a dvěma jednomístnými stíhači (!) Německé velitelství urychleně vypravilo do oblasti čtyři nové letecké jednotky s 56 stroji, většinou dvoumístnými letouny AEG, ale i několik stíhacích Albatrosů D.III. Nejprve dorazily jednotky Flieger Abteilungen 301, 302 a 303, které měly základnu v Ramle a El Tina, předsunuté jednotky operovaly z letišť na Jihu, na úrovni Berševy. Sklady byly umístěny ve wádí Sarar, týlové služby – Armee-Flugpark F, v Damašku a libanonském Rayaku. V červenci 1917 byla založena nová jednotka Flieger Abteilung 304b. Jak název napovídá, jednalo se o jednotku složenou z příslušníků bavorského letectva. Jejím velitelem se stal kapitán Franz Walz, bývalý velitel Jasta 2. Jednotka byla vyzbrojena letouny AEG C.IV a poslána do Rayaku. V říjnu se jednotka přesunula do blízkosti Arak el Menshiye, kde si s pomocí 19. turecké pěší divize, začali budovat polní letiště. Na podzim 1917 byl Kress von Kressenstein nahrazen generálem Erichem von Falkenheynem (1861-1922). Nový velitel nechal vybudovat několik nových letišť. V říjnu 1917 se ale schylovalo k zásadní bitvě o Gazu, která měla situaci na zemi změnit k nepoznání.

Bitva o Gazu

Na druhé straně fronty, neúspěšného vrchního velitele generála Murraye nahradil ve funkci generál Sir Edmund Henry Hynman Allenby (1861-1936). Britské zpravodajské službě se podařilo přesvědčit nového německého velitele generála Ericha von Falkenhayn , že připravovaný útok bude veden jako obvykle v oblasti Gazy. Allenby si navíc uvědomoval zásadní roli letectva, požadoval posily a dodání nejmodernějších typů letounů. Od října 1917 tak Britové získali moderní stroje Bristol F.2B Fighter. S těmito letouny se němečtí piloti střetli již 8. října a výsledkem byla ztráta letounu Albatros D. III (číslo 636/17) pilotovaný nadporučíkem Hägelsternem. Letoun se zřítil nad spojeneckými zákopy a pilot byl nezraněn zajat. Pokud jde o pozemní boje, tak na pravé křídlo fronty, se podařilo nezpozorovaně proniknout Anzac Light Horses pod vedením generála Chauvela. Jednotky zahájily útok ve středu 31. října, proti zakopaným divizím tureckého generála Ismata Beje. Útok směřoval na Berševu a situaci zvrátil až útok dvou provizorních jízdních brigád ANZAC. Australané osedlali koně, kteří byli původně určeni pouze pro přesun a místo šavlí použili bodáky. Při útoku padlo 31 mužů a město bylo brzy obsazeno. Letectvo podporovalo postup napadáním německých a tureckých ustupujících oddílů štábů a letišť. Dne 7. listopadu podniklo 30 spojeneckých letadel velký úder proti ustupujícím vojákům k Medždelu. Při jiné akci napadly čtyři Albatrosy D.III dva australské letouny R.E. 8, které ale útok odrazili. Jako odvetu podnikly britské a australské letouny útoky na právě budované letiště v Arak el Menshiye, kde sídlila Fl. Abt. 304b. Nedlouho po té, co kapitán Franz Walz obdržel rozkazy od velitelství 8. Armády k okamžitému přesunu dále na sever, objevily se nad němci britské letouny. Ty bombardovaly letištní zařízení a podařilo se jim zapálit hangáry a několik letadel. Do obrany se zapojila protivzdušná obrana, ale turečtí vojáci, tvořící podpůrný personál, zpanikařili a začali likvidovat sklady munice. Pouze energický zákrok kapitána Walze zabránil zničení celé stanice. Dva německé stroje vzlétly na průzkum nepřehledné situace na bojišti. Krátce po startu ale byly zahnány nepřítelem zpět a jeden z letounů, s těžce raněným pozorovatelem, havaroval přímo na letištní plochu. Od jihu se přibližovaly spojenecké jednotky a ještě v noci byl vyhlášen poplach. Po rozednění začala evakuace letiště, která měla probíhat po železnici. Situaci komplikovali turečtí důstojníci, kteří se snažili zachránit především osobní majetek, navíc se vrátily nepřátelské letouny. Pod pohrůžkou použití zbraní, zabránil kapitán Walz tureckému záměru zničit železniční trať. Vynutil si tak uvolnění části vlaku pro evakuaci letadel a materiálu. Zbylých šest letuschopných strojů přelétlo na letiště Tina na severu. Jaffa padla 17. listopadu a Jeruzalém 9. prosince.

Vzdušné akce 1918

Na začátku roku zformovalo turecké velení nové letecké jednotky, vyzbrojené novými stíhacími letouny Halberstadt. Ve Smyrně měla základnu Fl. Abt. 12, která převzala od Fl. Abt. 5 úkol chránit pobřeží Malé Asie. Flieger Abteilung 15 se přesunul do Usumu. Úkolem nové jednotky se stala obrana tratě Orient-Expresu, především pak velkého mostu přes řeku Maritza. Třetím novým útvarem byl průzkumný Fl. Abt. 14, kterému velel kapitán Seelig. Poslední zmíněná jednotka byla dislokována v oblasti Hedžásu a byla podřízena turecké čtvrté armádě na východ od Jordánu. Základna se nacházela v Ammánu a mezi jeho povinnosti patřila koordinace s Yildirim Flieger Abteilung 305 německého kontingentu. K této jednotce ale později vrátíme. V létě 1918 převzal kapitán Seelig funkci velitele leteckých sil ve štábu čtvrté turecké armády. Turecké letecké jednotky nebyly příliš dobře vybaveny, co se týče letounů a letecký personál byl smíšený. Právě začátkem roku 1918 se začali, ve větším měřítku, objevovat i turečtí piloti. U Fl. Abt. 4 sloužil pilot Behcet, poručíka Sitki Tanmana (velitele jednotky), poručík Fuata Chakara a pilota Maltepeli Fehmi. Tito letci sloužili nejčastěji na strojích Albatrosy C. III.
Začátkem roku 1918, s příchodem lepšího počasí, byla obnovena intenzívní letecká činnost, přičemž obě strany podnikaly bombardovací útoky na protivníkova letiště. Dne 3. ledna 1918 přepadly australské letouny R.E. 8 německé letiště v Afule a sestřelili dva německé letouny. Z nových německých jednotek, dorazili do Palestiny Fl. Abt. 305 a Jasta 55, známá jako Jasta 1F. Jasta 1F byla založena v lednu 1918 u záložního leteckého útvaru FEA 2 ve Schneidemühlu. Jednotka dorazila do Palestiny v březnu 1918 a operovala z letiště v Jeninu, kde vydržela až do dvacátého září a konce války se dočkala na letišti Dera'a. Letci se zapojili do bojů proti Beduínům vedeným plukovníkem Lawrencem, kteří se tak nemohli zapojit do dvou místních bitev. V průběhu první bitvy východně od Jordánu podniklo 29 německých letounů pod velením kapitána Bienecka nálet na britská vojska, pokoušející se o překročení řeky. Další nálet 13 německých strojů rozprášil velkou britskou zásobovací velbloudí karavanu. Začátkem dubna 1918 dorazily posily v podobě osmi moderních průzkumných strojů LVG C.V a Rumpler C. IV, které měly dostup až 5 000 m. Stroje byly rozděleny mezi čtyři místní Fl. Abt. Piloti Jasta 1F sestřelili do poloviny května tři pozorovací balony a zničili jeden letoun. Úspěchy si připsali k dobru poručík Kunz a poddůstojník Schniewind, kteří měli na kontech vítězství již z bojů na Západní frontě ve Francii. Velitel jednotky zahynul začátkem května a do začátku června se velení ujal poručík Wilhelm Debus od Fl. Abt. 300. Nový velitel Gerhard Wilhelm Flecken, který dříve sloužil u Jasta 43, si získal pověst respektovaného protivníka. Jednotka si připsala za své nasazení celkem osm sestřelů, přičemž čtyři si zapsal samotný velitel Flecken. Jeden pilot ale zemřel při letecké nehodě, šest bylo sestřeleno a jeden padl do zajetí. V červnu měla Jasta JF pouze jeden letuschopný stroj. Naštěstí ale dorazily nové stíhací letouny, patrně stroje Albatros D.V(a). Německé letectvo bylo na palestinské frontě většinou soustředěno na letištích v údolí Jezreel; Fl. Abt. 302 a 304b na letišti u města Afula, které bylo současně hlavním spojovacím a dopravním uzlem. Z Jeninu operovaly Fl. Abt. 303 a Jasta 1F. Poslední jmenovaná, byla počátkem srpna 1918 posílená osmi letadly typu Pfalz D.IIIa, ale mezi německými piloty vzbudily spíš zklamání. Tyto letouny již svými výkony neposkytovaly potřebnou oporu a při jedné potyčce bylo pět těchto letounů ztraceno. Na letiště Jenin byly také údajně soustředěny stíhačky Albatros DV(a) z ostatních Fl. Abt. A svěřeny nejlepším pilotům. Jednotka Fl. Abt. 300 měla základnu na letišti Sannakh. Fl. Abt. 305 měla základnu v jordánském Dera'a. Odtud byly bombardovány britské pozice poblíž Jericha. V této době se Spojenci připravovali na definitivní vyhnání Centrálních mocností z Palestiny.

Poslední letecké boje

Nového německého velitele Limana von Sanderse se podařilo přesvědčit, že hlavní úder bude veden východně od řeky Jordán. Britům se podařilo uzemnit německé letectvo a bombardovat jejich obranné pozice. Tím začala slavná bitva o Nabulus (Armageddon), která byla poslední velkou bitvou vybojovanou jezdectvem. Přes ostražitou blokádu německých letišť se přece jen podařilo jednomu německému průzkumnému stroji proniknout hlídkami RAF nad soustředěné spojenecké oddíly. Němci spatřili nejen tábořící vojáky, připravené k útoku, ale také jak britské loďstvo ostřeluje nedaleko Haify pobřežní cíle v Atlit. Letoun ale nebyl vybaven radiostanicí a při návratu na základnu byl sestřelen a zničen. Dne 20. září se začal Fl. Abt 304b stahovat na letiště Sannakh, poblíž jezera Kinneret. Podařilo se uniknout dvěma letounům Rumpler C.IV, dva DFW C.V, jeden LVG C.V a jeden Albatros D.Va. Krátce po příletu na nové letiště, rozhodl se čerstvý nositel řádu Pour le Mérite, kapitán Franz Walz (1885-1945), podniknout letecký úder proti postupujícímu nepříteli. Ještě před odstartováním, dorazily na letiště předsunuté hlídky britského jízdního pluku Staffordshire Yeomanry. Krom pilotů a jejich strojů, se Britové zmocnili i kurýrního letounu Pfalz s tajným rozkazem z Istanbulu, pro velitelství generála Limana von Sanderse v nedalekém Nazaretu. Turecké jednotky musely bojovat bez letecké podpory a tak se jejich obrana začala rychle hroutit. Ve Wádí Fara překvapily britské letouny kolonu 7 000 tureckých vojáků. Po náletech byly osmá armáda a slavná sedmá armáda Mustafy Kemala rozdrceny a přestaly existovat. Další postup Dohody směřoval na Damašek. Tamní letiště bylo přepadeno čtyřmi australskými Bristoly, dne 28. září 1918 a již následujícího dne letci hlásili, že Němci letiště ve velkém chvatu opustili.
Poslední střetnutí s protivníkem se odehrálo 23. října nad letištěm Muslimie, severně od Aleppa. Poručíci S. H. Harper a Lilly pronásledovali dva dvoumístné DFW až nad plochu letiště, kde spatřili další čtyři stroje stejného typu. Bez viditelného zájmu Němců na ně podnikli několik útoků pumami a postřelovali je. Neobvyklou situaci uvádí do jiného světla zachycené německé hlášení z 15. září, ve kterém se hovoří o kritickém nedostatku pilotů. Ve zmíněném dokumentu se trpce konstatuje, že sice dorazilo dvacet zbrusu nových strojů DFW C.V, ale nemohly být nasazeny, protože s nimi neměl kdo létat, novotou vonící letouny záhy zničili na zemi australští letci. Začátkem října, necelé dva týdny po zahájení ofenzivy, byly v operačním prostoru zničeny tři turecké armády, zajato 76 000 vojáků, ukořistěno 360 děl a 89 lokomotiv. Nikdy se nepodařilo zjistit ani přibližný počet padlých osmanských pěšáků.
Příměří bylo uzavřeno 30. října. Poté Australané definitivně předali své letouny 111. squadroně RAF, nastoupili na loď Port Sydney a vrátili se domů. Pokud jde o německé letectvo, tak k 11. listopadu 1918 se nacházelo v Palestině 6 Fliegerabteilungen se 36 letouny. Jak již ale bylo zmíněno, velkým problémem bylo zajistit ke strojům dostatek pilotů. Generál Liman von Sanders později přiznal, že německé letectvo ztratilo v Palestině od jara do podzimu roku 1918 celkem 59 pilotů a pozorovatelů. Na závěr dodejme, že na Středním východě probíhala letecká válka zcela odlišně od té nad Evropou. Letci a pozemní personál, se museli vypořádat s extrémně vysokými teplotami, pískem a prachem. Rovněž místní voda byla nevhodná pro chladiče evropských letounů. Komplikací byl i samotný terén, který často znemožňoval bezpečné nouzové přistání. V případě nouzového přistání, hrozila letci smrt žízní v odlehlých pustinách, nebo zabití domorodci. Kvůli vysoké teplotě, letouny ztrácely výkon již ve výšce kolem 1 500 m. Benzín se při teplotě kolem 45 °C měnil na těkavou výbušninu. Bojiště v Orientu tak bylo pro letecký personál a piloty, opravdovou zkouškou jejich limitů.

Zdroje:
Hellebrand a Tesař - Letecké války na středním východě (1994)
http://www.turkeyswar.com/aviation/airops.html
http://www.crwflags.com/fotw/flags/il%5Egb.html
https://en.wikipedia.org/wiki/Jewish_Legion
http://www.buddecke.de/jasta20.htm
https://cs.wikipedia.org/wiki/Prvn%C3%A ... v%C3%A1lka
https://en.wikipedia.org/wiki/Jagdstaffel_55
https://en.wikipedia.org/wiki/Asia_Corps
http://www.theaerodrome.com/forum/showt ... hp?t=40244

Obrázek

Obrázek

Obrázek

Obrázek

Obrázek
Hauptmann Franz Walz (Abteilungsführer FA 304 b), Oberleutnant Erich von Heimburg (bei Kofl F),
Hauptmann Hans-Eduard von Heemskerck (Kofl F), Oberleutnant Fritz Berthold (Adjutant FA 304 b)
a Leutnant Karl Heußenstamm (FA 304 b)


Obrázek
kapitán Oswald Boelcke, Liman von Sanders a kapitán Buddecke

Obrázek
Albatross D.III D636/17, který pilotoval Oberleutnant Gustav Adolf Dittmar z Fliegerabteilung 300

Obrázek
Naposledy upravil(a) Rase dne 20/6/2022, 17:55, celkem upraveno 1 x.
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12968
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Re: Němečtí letci v Orientu

Příspěvek od Rase »

Další významní letci v Palestině

U jednotky Fl. Abt. 301 sloužil Herrmann Kunz, bývalý příslušník Jasta 7, který do palestiny dorazil v prosinci 1917. Dne 28. dubna sestřelil britský pozorovací balón, v polovině května letoun R.E.8 a v červenci letoun S.E.5a. S připočtením sestřelů nad západní frontou, se mu podařilo sestřelit celkem šest letounů nepřítele. Dalším Německým esem nad Palestinou, se stal poddůstojník Gustav Schniedewind. Po absolvování letecké školy a stíhacího kurzu sloužil u Jasta 17, kde sestřelil čtyři spojenecké letouny. Poté byl převelen do Palestiny k Jasta 1F. Seznam leteckých vítězství si rozšířil v květnu 1918 o dva pozorovací balóny a jeden neznámý protivníkův stroj. Během souboje s dvěma letouny byl těžce zraněn do obou paží. Obdržel Železný kříž první i druhé třídy a tureckou válečnou medaili. Později sloužil u Fl. Abt. 305.

Obrázek
Paul Leim, který sloužil nad Palestinskou frontou
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12968
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Re: Němečtí letci v Orientu

Příspěvek od Rase »

rád bych ještě poděkoval Zemaktovi za podklady a nakopnutí k práci :)
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
Uživatelský avatar
Zemakt
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 11468
Registrován: 28/8/2008, 11:14
Bydliště: Cheb

Re: Němečtí letci v Orientu

Příspěvek od Zemakt »

Za málo Rase, pěkně jsem si početl :up:
ObrázekObrázek

"Voni fotr, řekněte jim tam, že se jim na jejich párky vyserem!"
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12968
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Re: Němečtí letci v Orientu

Příspěvek od Rase »

Časem to pak asi ještě překopu, ale zatím jsem rád, že jsem to nasazení nějak chronologicky poskládal a seřadil Zajímavé je, že někdy létali Němečtí piloti v rámci Osmanského letectva, jindy létali v rámci samostatných expedičních jednotek. Tak někdy příště zase o tureckých letcích, což je ještě víc nepřehledné, ale nemálo zajímavé :)
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
Uživatelský avatar
Vlastimil Čech
štábní praporčík
štábní praporčík
Příspěvky: 575
Registrován: 3/12/2012, 16:49
Bydliště: vesnice nedaleko F.-M.

Re: Němečtí letci v Orientu

Příspěvek od Vlastimil Čech »

Hmm. Vztahy mezi Německem a Tureckem se budují už století...
Nejmenuje se to turecké velkoměsto IstaNbul?
Na starých fotografiích uniforem se mi zdá, že ti lidičkové mají nějak divně malé -nepadnoucí- blůzy, kabátky... zdá se mi to? Nebo to byla móda?
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12968
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Re: Němečtí letci v Orientu

Příspěvek od Rase »

Díky za opravu.
Pokud jde o módu, tak nevím, jestli myslíš důstojníky, ale ti si nechávali šít uniformy z vlastních peněz přesně na míru. Kolikrát i dost atypické střihy a doplňky. Je klidně možné, že si nechali ušít uniformu když byli ještě útlí a pak trochu přibrali - látek moc nebylo, tak se nedalo šít každý půlrok :) Jestli myslíš von Sanderse, tak tam fakt nevím, třeba mu to přišlo v pohodě. Letecký personál patrně měl to co dostal, nebo co si někde našel. V jejich případě se oděv nejspíš moc neřešil. Pěšáci měli to co nafasovali, maximálně doplněné o to, co jim poslali z domu, nebo co si přikoupili.
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
Uživatelský avatar
Vlastimil Čech
štábní praporčík
štábní praporčík
Příspěvky: 575
Registrován: 3/12/2012, 16:49
Bydliště: vesnice nedaleko F.-M.

Re: Němečtí letci v Orientu

Příspěvek od Vlastimil Čech »

Chápu... no ovšem ten pan Boelcke je ve svém kabátku přímo naditý... :)
Odpovědět

Zpět na „Ostatní bojiště“