7. října 1944...
Dnešní den byl doteď nejsmolnějším dnem pro 122. Wing
O půl druhé byl flakem sestřelen F/O W. A. Hart z 486. sq 3km jihozápadně od Kevelearu. Pilot stihl vyskočit, přežil a dostal se do nacistického zajetí.
Štěstím v neštěstí bylo to, že i druhý ztracený pilot Tempestu tento den přežil svoje setřelení a stal se zajatcem. Stal se jím F/O J. M. Maers z 274. sqn. Stal se tak vůbec prvním pilotem Tempestu, který byl sestřelen nepřátelským stíhačem. Úspěšný německý stíhač byl s největší pravděpodobností Wilhelm Heilmann z III./JG 54 na Fw-190 poblíž Zwolle.
Hawker Tempest
Naposledy upravil(a) Tempik dne 7/10/2010, 16:07, celkem upraveno 2 x.
Farky: Hm, už se mi to v hlavně pěkně pomíchalo, co kdo dělá (Frankse jsem myslel v souvislosti s FC Losses, o jeho spoustě dalších knih vím). Sorry, pendluju mezi Asií a Evropou a od zdrojů su daleko, tyhle věci mě navíc vždycky zajímaly hlavně v souvislosti s B-of-B (btw, víte, že Blackadder byl eso?).
Ha, pravda, Prien a kolektiv právě vydávají Teil 11/I o Středomoří 1943, takže k avizovanému západu 1944 se ještě nedostali. Dost se těším na sever 1944, aneb co napíšou k fiasku JG 5 při obraně Osamělé královny Severu.
Btw, k 1. lednu 1945 toho je šílená spousta, namátkou třeba ještě Munro.
Ha, pravda, Prien a kolektiv právě vydávají Teil 11/I o Středomoří 1943, takže k avizovanému západu 1944 se ještě nedostali. Dost se těším na sever 1944, aneb co napíšou k fiasku JG 5 při obraně Osamělé královny Severu.
Btw, k 1. lednu 1945 toho je šílená spousta, namátkou třeba ještě Munro.
Nový úkol
Již jsem se zmiňoval, že nasazení Tempestů na kontinentě bylo popohnáno německým nasazením proudových strojů. Po nevydařené akci Market Garden se spojenecký postup dočasně v této oblasti zastavil a pošramocená Luftwaffe se již nad oblastí prakticky nevyskytovala. I u 2.TAF probíhalo stěhování či rotování perutí a prakticky po zbytek října nebyly na obloze vidět vzdušné souboje.
Tempesty dostaly dva úkoly - ochrana vlastních letišť před útoky Me-262 a naopak jejich vyhledávání u letišť protivníka. Hitlerovo posednutí Me-262 coby Jagdbomberu tedy mělo minimálně jeden vedlejší efekt hrající pro německo - perutě Tempestů, které během svého prvního týdne u 2.TAF setřelili 10 německých stíhačů teď byly nasazeny do mnohem defenzivnější role. Již neměli vyhledávat v týlu nepřítle jeho stroje, ale měli jako "kachny" čekat u svých, či nepřátelských základen.
11. října 1944
se poblíž Graveu zřítil a zabil W/O F. A. Wilks z 274. sqn. Vinu na tom mělo svým dílem i špatné říjnové počasí.
Více štěstí měl F/L E.W.Tanner, který byl zasažen flakem, ale svůj letoun dovedl těsně za frontu a nouzově přistál. Stroj byl klasifikován jako opravitelný
Již jsem se zmiňoval, že nasazení Tempestů na kontinentě bylo popohnáno německým nasazením proudových strojů. Po nevydařené akci Market Garden se spojenecký postup dočasně v této oblasti zastavil a pošramocená Luftwaffe se již nad oblastí prakticky nevyskytovala. I u 2.TAF probíhalo stěhování či rotování perutí a prakticky po zbytek října nebyly na obloze vidět vzdušné souboje.
Tempesty dostaly dva úkoly - ochrana vlastních letišť před útoky Me-262 a naopak jejich vyhledávání u letišť protivníka. Hitlerovo posednutí Me-262 coby Jagdbomberu tedy mělo minimálně jeden vedlejší efekt hrající pro německo - perutě Tempestů, které během svého prvního týdne u 2.TAF setřelili 10 německých stíhačů teď byly nasazeny do mnohem defenzivnější role. Již neměli vyhledávat v týlu nepřítle jeho stroje, ale měli jako "kachny" čekat u svých, či nepřátelských základen.
11. října 1944
se poblíž Graveu zřítil a zabil W/O F. A. Wilks z 274. sqn. Vinu na tom mělo svým dílem i špatné říjnové počasí.
Více štěstí měl F/L E.W.Tanner, který byl zasažen flakem, ale svůj letoun dovedl těsně za frontu a nouzově přistál. Stroj byl klasifikován jako opravitelný
12. října 1944
Dnešní den je v pomyslném kalendáři zvýrazněn černou.
3.sqn měla být vedena samotným Wing Comanderem Rolandem P. Beamontem nad německé letiště Rheine - základnou Me-262.
Po briefingu piloti nasedli do svých strojů a během startování motorů a zkušek bylo letiště Volkel napadeno jednou nízkoletíci Me-262, která odhodila svazek pum a zmizela. Piloti na svých strojích sice pocítili tlakové vlny explozí, ale žádný stroj se nezdál být zasažen. 3. sqn jen musela přerolovat na jinou - nepoškozenou runway.
U Wesselu cestou k Rheine objevili nepřátelský vlak a jelikož byla doprava stále sekundárním cílem, tak na něj zaútočili. Při opouštění zničeného vlaku se však z Beamontova stroje valil kouřa jeho motor se začal extrémně zahřívat. Beamont zkušeně přistál na louce mezi stromy, aktivoval autodestrukční sytém letounu a pomýšlel na útěk.
Podle jeho slov :..."ale tyto plány brzo ukončilo hlasité zařvání Hande hoch!!"
Beamont se dostal do zajetí a velení 122. Wingu převzal W/C John Wray,DFC
Zbytek 3.sqn. se vrátil bez poškození, ale i bez jakékoliv známky po Me-262. Beamontův stroj se stal obětí poškození buď již oním bombardováním během startu, nebo -jak je oficiálně uvedeno- byl sestřelen flakem při postřelování vlaku.
R. P. Beamont byl prakticky u zrodu a zavádění do bojové pohotovosti jak Typhoona, tak i Tempestu. Žádný jiný pilot u RAF (možná nejen u RAF) tak aktivně nespolupracoval s výrobcem letounu během operační služby a je ironií osudu, že nemohl vidět výsledek své práce během nasazení Tempestů během zbytku války.
Dnešní den je v pomyslném kalendáři zvýrazněn černou.
3.sqn měla být vedena samotným Wing Comanderem Rolandem P. Beamontem nad německé letiště Rheine - základnou Me-262.
Po briefingu piloti nasedli do svých strojů a během startování motorů a zkušek bylo letiště Volkel napadeno jednou nízkoletíci Me-262, která odhodila svazek pum a zmizela. Piloti na svých strojích sice pocítili tlakové vlny explozí, ale žádný stroj se nezdál být zasažen. 3. sqn jen musela přerolovat na jinou - nepoškozenou runway.
U Wesselu cestou k Rheine objevili nepřátelský vlak a jelikož byla doprava stále sekundárním cílem, tak na něj zaútočili. Při opouštění zničeného vlaku se však z Beamontova stroje valil kouřa jeho motor se začal extrémně zahřívat. Beamont zkušeně přistál na louce mezi stromy, aktivoval autodestrukční sytém letounu a pomýšlel na útěk.
Podle jeho slov :..."ale tyto plány brzo ukončilo hlasité zařvání Hande hoch!!"
Beamont se dostal do zajetí a velení 122. Wingu převzal W/C John Wray,DFC
Zbytek 3.sqn. se vrátil bez poškození, ale i bez jakékoliv známky po Me-262. Beamontův stroj se stal obětí poškození buď již oním bombardováním během startu, nebo -jak je oficiálně uvedeno- byl sestřelen flakem při postřelování vlaku.
R. P. Beamont byl prakticky u zrodu a zavádění do bojové pohotovosti jak Typhoona, tak i Tempestu. Žádný jiný pilot u RAF (možná nejen u RAF) tak aktivně nespolupracoval s výrobcem letounu během operační služby a je ironií osudu, že nemohl vidět výsledek své práce během nasazení Tempestů během zbytku války.
13. října 1944
Pátek třináctého - dnešního dne se smůla přehoupla na protivníka.
Tempesty 122. wingu dnešního dne podle nedávného rozkazu číhaly na proudové stíhačky (používané jako rychlé bombardéry) protivníka.
V čase oběda letěla 3.sqn (bohužel nevím v jakém počtu. Při hlídkách proti Me-262 létali i jen dvojice, či čtveřice pro pokrytí většího prostoru) směrem na Rheine. Při přeletu Deventeru spatřil Bob Cole (Rober W. Cole) níže letíci Me-262. Pustil se za ní. Díky sklesání brzo dosáhl rychlosti 770 km/h, ale německý pilot si jej všiml a začal se plnou rychlostí pomalu vzdalovat.
Cole jej však pronásledoval ždímajíce ze svého Tempestu maximum. Po 60 km se mu podařilo proudový Messerschidt uštvat(!), jeho náskok stáhnout na 100m a sestřelit. Uffz Edmund Delatowski z III/KG51 se s lehkými zraněními zachránil na padáku poblíž Graveu 15 minut po dvanácté. Stal se tak první "proudovou" obětí Tempestů.
Druhý úspěch na sebe nenechal dlouho čekat.
O dvě hodiny později 20 km jihovýchodně od Nijmegeenu zachytil F/L Tony Seager z 80.sqn druhou Me-262. Ta měla ale přece jen více štěstí a poškozené se jí podařilo ztratit.
Ukázalo se, že lze německé proudové letouny zachytit i zničit. Zbytek Luftwaffe se stále (již týden) neukázal a v podobném duchu se měl nést i týden následující. Typhoony útočili na pozemní cíle, Spitfiry je hlídaly před focke-wulfy a messerschmidty, které nepřiletěly a Tempesty hlídkovaly proti Me-262 od KG51, které si také daly pauzu. Vzdušný prostor byl plně v moci spojenců.
Pátek třináctého - dnešního dne se smůla přehoupla na protivníka.
Tempesty 122. wingu dnešního dne podle nedávného rozkazu číhaly na proudové stíhačky (používané jako rychlé bombardéry) protivníka.
V čase oběda letěla 3.sqn (bohužel nevím v jakém počtu. Při hlídkách proti Me-262 létali i jen dvojice, či čtveřice pro pokrytí většího prostoru) směrem na Rheine. Při přeletu Deventeru spatřil Bob Cole (Rober W. Cole) níže letíci Me-262. Pustil se za ní. Díky sklesání brzo dosáhl rychlosti 770 km/h, ale německý pilot si jej všiml a začal se plnou rychlostí pomalu vzdalovat.
Cole jej však pronásledoval ždímajíce ze svého Tempestu maximum. Po 60 km se mu podařilo proudový Messerschidt uštvat(!), jeho náskok stáhnout na 100m a sestřelit. Uffz Edmund Delatowski z III/KG51 se s lehkými zraněními zachránil na padáku poblíž Graveu 15 minut po dvanácté. Stal se tak první "proudovou" obětí Tempestů.
Druhý úspěch na sebe nenechal dlouho čekat.
O dvě hodiny později 20 km jihovýchodně od Nijmegeenu zachytil F/L Tony Seager z 80.sqn druhou Me-262. Ta měla ale přece jen více štěstí a poškozené se jí podařilo ztratit.
Ukázalo se, že lze německé proudové letouny zachytit i zničit. Zbytek Luftwaffe se stále (již týden) neukázal a v podobném duchu se měl nést i týden následující. Typhoony útočili na pozemní cíle, Spitfiry je hlídaly před focke-wulfy a messerschmidty, které nepřiletěly a Tempesty hlídkovaly proti Me-262 od KG51, které si také daly pauzu. Vzdušný prostor byl plně v moci spojenců.
Po menší odmlce se znovu pouštím do započaté práce.
21.října 1944
se podařilo poblíž Nijmegenu krátce po třetí odpoledne F/L A. E. Umbersovi ze 3. sqn zastihnout Me-262 a poškodit ji.
28.října 1944
se daří poškodit další Me-262 náležící I./KG 51. Tentokrát jižně od samotného letiště Tempestů ve Volkelu. Pilotem Tempestu z 486. sqn je F/O R. J. Danzey.
29.října 1944
Aktivita Luftwaffe je velmi nízká. 274. sqn je vyslána za rozbřesku proti letišti Krefeld, na kterém se nachází fockewulfy z I./JG 26. Ve vzduchu však žádné stroje nepřítele nejsou a Tempesty napadají pozemní cíle na letišti. Na zemi jsou poškozeny dva Fw-190.
2.listopadu 1944
Nový měsíc nepřinesl nic nového. Tempesty stále hlídkovali proti Me-262. Dnešního dne narazila 274. sqn na trojici Me-262 opět v oblasti Nijmegenu. F/L L. A.Wood nárokuje jednu poškozenou a další poškozenou si dohromady nárokují S/L J. R. Heap a F/O G. Mann.
4 stroje 3. sqn. Letěli nad Achmer na "bojový průzkum". V oblasti Osnabrücku byly napadeni fockewulfy, ale k žádnému boji nedošlo. Němečtí stíhači použili "udeř a uteč" díky výšce. Stroj F/O D. J. Butchera byl poškozen, vrátil se však bez problémů.
3.listopadu 1944
Wing Commander 122. wingu si vyletěl hluboko do německa v oblasti Geldernu. Narazil na dvě Me-262 a jednu nárokuje jako pravděpodobně zničenou. Velitelství mu ji uznává jen jako poškozenou. Podle německých zdrojů by se mohlo jednat o Me-262 Williho Banzhaffa, ale u toho se uvádí den úmrtí až 4. listopadu. Me-262 nárokovaná Wrayem byla ale jedinou, která byla podle záznamů spojenců tyto dny napadena a po válce je mu přiznána jako zničená. Jinou ztracenou Me-262 neuvádí ani německé zdroje.
4.listopadu 1944
Letěla 80. sqn na hlídku proti Rheine, kde byla na zemi nachytána Me-262. W/O H.F Ross ji nárokoval jako zničenou, uznána mu byla jen jako poškozená.
5. listopadu 1944
byl stroj P/O A. S. Millera z 56. sqn zasažen flakem u Venla. Mille vyskočil, ale přesto nepřežil.
7. listopadu 1944
letěl F/S R. C. Cole a F/L J. A. Malloy do oblasti Munsteru. Narazili na dvě vlakové soupravy a Malloy je letěl napadnout. Cole zůstal ve 2 km a kryl jej. Bohužel se v té době poblíž nacházela skupina Fw-190 D-9 z JG 54, která se do nich pustila. Cole neměl šanci a jeho stroj byl sestřelen Hansem Dortenmannem. Podařilo se mu však vyskočit a dostal se do německého zajetí. Malloy byl během souboje Cola nad ním napaden jen dvojicí Fw-190 a podařilo se mu němcům po sestřelení Cola uniknout. Jeho stroj byl poškozen, ale vrátil se a v pořádku přistál. Oficiálně to bylo první setkání Tempestů a Fw-190 "s dloouhým nosem".
Piloti z JG 54 do hlášení napsali, že se setkali s P-47. Nebylo to naposledy, co k této záměně došlo.
Dlaších 12 dní se nestala žádná zvláštní událost. Počasí bylo opět podzimní a i 2.TAF zůstávala méně aktivní.
21.října 1944
se podařilo poblíž Nijmegenu krátce po třetí odpoledne F/L A. E. Umbersovi ze 3. sqn zastihnout Me-262 a poškodit ji.
28.října 1944
se daří poškodit další Me-262 náležící I./KG 51. Tentokrát jižně od samotného letiště Tempestů ve Volkelu. Pilotem Tempestu z 486. sqn je F/O R. J. Danzey.
29.října 1944
Aktivita Luftwaffe je velmi nízká. 274. sqn je vyslána za rozbřesku proti letišti Krefeld, na kterém se nachází fockewulfy z I./JG 26. Ve vzduchu však žádné stroje nepřítele nejsou a Tempesty napadají pozemní cíle na letišti. Na zemi jsou poškozeny dva Fw-190.
2.listopadu 1944
Nový měsíc nepřinesl nic nového. Tempesty stále hlídkovali proti Me-262. Dnešního dne narazila 274. sqn na trojici Me-262 opět v oblasti Nijmegenu. F/L L. A.Wood nárokuje jednu poškozenou a další poškozenou si dohromady nárokují S/L J. R. Heap a F/O G. Mann.
4 stroje 3. sqn. Letěli nad Achmer na "bojový průzkum". V oblasti Osnabrücku byly napadeni fockewulfy, ale k žádnému boji nedošlo. Němečtí stíhači použili "udeř a uteč" díky výšce. Stroj F/O D. J. Butchera byl poškozen, vrátil se však bez problémů.
3.listopadu 1944
Wing Commander 122. wingu si vyletěl hluboko do německa v oblasti Geldernu. Narazil na dvě Me-262 a jednu nárokuje jako pravděpodobně zničenou. Velitelství mu ji uznává jen jako poškozenou. Podle německých zdrojů by se mohlo jednat o Me-262 Williho Banzhaffa, ale u toho se uvádí den úmrtí až 4. listopadu. Me-262 nárokovaná Wrayem byla ale jedinou, která byla podle záznamů spojenců tyto dny napadena a po válce je mu přiznána jako zničená. Jinou ztracenou Me-262 neuvádí ani německé zdroje.
4.listopadu 1944
Letěla 80. sqn na hlídku proti Rheine, kde byla na zemi nachytána Me-262. W/O H.F Ross ji nárokoval jako zničenou, uznána mu byla jen jako poškozená.
5. listopadu 1944
byl stroj P/O A. S. Millera z 56. sqn zasažen flakem u Venla. Mille vyskočil, ale přesto nepřežil.
7. listopadu 1944
letěl F/S R. C. Cole a F/L J. A. Malloy do oblasti Munsteru. Narazili na dvě vlakové soupravy a Malloy je letěl napadnout. Cole zůstal ve 2 km a kryl jej. Bohužel se v té době poblíž nacházela skupina Fw-190 D-9 z JG 54, která se do nich pustila. Cole neměl šanci a jeho stroj byl sestřelen Hansem Dortenmannem. Podařilo se mu však vyskočit a dostal se do německého zajetí. Malloy byl během souboje Cola nad ním napaden jen dvojicí Fw-190 a podařilo se mu němcům po sestřelení Cola uniknout. Jeho stroj byl poškozen, ale vrátil se a v pořádku přistál. Oficiálně to bylo první setkání Tempestů a Fw-190 "s dloouhým nosem".
Piloti z JG 54 do hlášení napsali, že se setkali s P-47. Nebylo to naposledy, co k této záměně došlo.
Dlaších 12 dní se nestala žádná zvláštní událost. Počasí bylo opět podzimní a i 2.TAF zůstávala méně aktivní.
19.listopad
V ranních hodinách vyrazili dva Tempesty pilotované F/L D. C. Fairbanksem a F/L W. B. Peglarem z 274. sqn do oblasti Osnabrucku a chvíli po osmé spatřili vlak u Lette. Úspěšně jej napadli, oba si však odnesli lehká poškození od flaku. V pořádku se vrátili.
Dopoledne odstartovali 4 stroje 486. sqn na hlídku proti Me-262 k Rheine. V 11:25 doletěli na německé letiště a zastihli tam na zemi dva německé poudové stroje. F/L K. G. Taylor Cannon spolu s P/O O. D. Eaglesonem napadli jednu a je jim uznána jako pravděpodobně zničená. P/O J. Steedman napadl druhou a jeho cíl byl uznán jako poškozen. Německý flak tentokrát neslavil žádný úspěch.
V ranních hodinách vyrazili dva Tempesty pilotované F/L D. C. Fairbanksem a F/L W. B. Peglarem z 274. sqn do oblasti Osnabrucku a chvíli po osmé spatřili vlak u Lette. Úspěšně jej napadli, oba si však odnesli lehká poškození od flaku. V pořádku se vrátili.
Dopoledne odstartovali 4 stroje 486. sqn na hlídku proti Me-262 k Rheine. V 11:25 doletěli na německé letiště a zastihli tam na zemi dva německé poudové stroje. F/L K. G. Taylor Cannon spolu s P/O O. D. Eaglesonem napadli jednu a je jim uznána jako pravděpodobně zničená. P/O J. Steedman napadl druhou a jeho cíl byl uznán jako poškozen. Německý flak tentokrát neslavil žádný úspěch.
20.listopadu
byl poškozen jeden Tempest 3. sqn. Během startu selhal motor F/O C. A. Tydymu a ten vrazil do stojícího Spitfiru. Poškození nebyla velká.
21.listopad
už byl pro 3. sqn bez problémů. Piloti F/L G. A. Duff a F/O R. Draland u Nijmegenu zastihli Me-262, kterou se jim podařilo poškodit.
Několik dalších dní bylo opět špatné počasí. Během listopadu bylo jen pár dnů letecké aktivity a ani "pozemní" fronta se nijak nepohla.
byl poškozen jeden Tempest 3. sqn. Během startu selhal motor F/O C. A. Tydymu a ten vrazil do stojícího Spitfiru. Poškození nebyla velká.
21.listopad
už byl pro 3. sqn bez problémů. Piloti F/L G. A. Duff a F/O R. Draland u Nijmegenu zastihli Me-262, kterou se jim podařilo poškodit.
Několik dalších dní bylo opět špatné počasí. Během listopadu bylo jen pár dnů letecké aktivity a ani "pozemní" fronta se nijak nepohla.
Naposledy upravil(a) Tempik dne 29/11/2010, 19:59, celkem upraveno 1 x.
26.listopad
Brzy ráno odstartovali 4 Tempesty 486.sqn nad německo směrem k Munsteru. V půl deváté se jim podařilo objevit dvě Ju-188 východně od Munsteru nad letištěm. První z nich už šla na přistání.
F/L K. G.Taylor-Cannon a F/L S. S. Williams zaútočili na druhou, která byla výše. Pravděpodobně zabili pilota. Německý stroj po inkasování zásahů přešel do střemhlavého letu. Vyskočil jen jeden člen posádky. Stroj narazil do země a explodoval.
Přistávající Ju-188 si vzal na mušku P/O J.Steedman. Při střelbě zahlédl zásahy kolem kokpitu německého dvoumotoráku a ten při úhybu zavadil křídlem o strom, dopadl na zem a zanechal za sebou dlouhou rýhu v zemi. Nárokoval jej jako poškozeného, z fotokulometu mu byl ale přiznán jako pravděpodobně zničen.
8 strojů z 3. sqn vyletělo dopoledne také nad Německo. Cílem byl Hopsten – letiště pro Me-262.
Na letišti zachytili v 10:35 dvě proudové stíhačky nepřítele a zaútočili na ně.
Po útoku F/O R. Drylanda a P/O R. W. Cola zůstala jedna Me-262 v plamenech a druhou poškodil S/L H. N. Sweetman. Německý flak bohužel nespal a zasáhl stroj R. W. Cola.
"Bob" Cole musel vyskočit a stal se německým zajatcem. Cole byl jedním z nejúspěšnějších stíhačů V-1 a také prvním pilotem RAF, který samostatně sestřelil Me-262.
I 80. sqn tento den lovila proudové stroje nepřítele. F/O F. B. Frindlay a F/L D. L Price spolu odstartovali nad frontovou linii a v 10:40 u Helmondu zahlédli Me-262. Podařilo se jim ji poškodit střelbou, ale nakonec jim unikla a byla jim uznána jako poškozená.
28. listopad
I dnešního dne si piloti přivstali a za úsvitu se vydali nad Německo. 56. sqn pod velením F/L Arthura R. Moora si to namířila do Munsteru a ikdyž se jim nepodařilo zachytit žádné proudové messerschmidty, tak se jim povedlo zastihnout další vzácnou kořist. Byli jí dvě He-219, nejmodernější noční stíhač Luftwaffe. Moorovi se povedlo jednu okamžitě sestřelit. Pilotoval ji Kurt Fischer z I./NJG 1. Druhou He-219 napadli piloti F/O W. J. Green, P/O H. Shaw, P/O J. S. Ferguson a F/S A. M. L. Kennaught. Letištní flak však vzbuzoval respekt a zanechali dalšího pronásledování. Piloti ji nárokovali jako pravděpodbně zničenou. Uznána jim byla jako poškozená. To se později po válce potvrdilo i ze záznamů LW.
Brzy ráno odstartovali 4 Tempesty 486.sqn nad německo směrem k Munsteru. V půl deváté se jim podařilo objevit dvě Ju-188 východně od Munsteru nad letištěm. První z nich už šla na přistání.
F/L K. G.Taylor-Cannon a F/L S. S. Williams zaútočili na druhou, která byla výše. Pravděpodobně zabili pilota. Německý stroj po inkasování zásahů přešel do střemhlavého letu. Vyskočil jen jeden člen posádky. Stroj narazil do země a explodoval.
Přistávající Ju-188 si vzal na mušku P/O J.Steedman. Při střelbě zahlédl zásahy kolem kokpitu německého dvoumotoráku a ten při úhybu zavadil křídlem o strom, dopadl na zem a zanechal za sebou dlouhou rýhu v zemi. Nárokoval jej jako poškozeného, z fotokulometu mu byl ale přiznán jako pravděpodobně zničen.
8 strojů z 3. sqn vyletělo dopoledne také nad Německo. Cílem byl Hopsten – letiště pro Me-262.
Na letišti zachytili v 10:35 dvě proudové stíhačky nepřítele a zaútočili na ně.
Po útoku F/O R. Drylanda a P/O R. W. Cola zůstala jedna Me-262 v plamenech a druhou poškodil S/L H. N. Sweetman. Německý flak bohužel nespal a zasáhl stroj R. W. Cola.
"Bob" Cole musel vyskočit a stal se německým zajatcem. Cole byl jedním z nejúspěšnějších stíhačů V-1 a také prvním pilotem RAF, který samostatně sestřelil Me-262.
I 80. sqn tento den lovila proudové stroje nepřítele. F/O F. B. Frindlay a F/L D. L Price spolu odstartovali nad frontovou linii a v 10:40 u Helmondu zahlédli Me-262. Podařilo se jim ji poškodit střelbou, ale nakonec jim unikla a byla jim uznána jako poškozená.
28. listopad
I dnešního dne si piloti přivstali a za úsvitu se vydali nad Německo. 56. sqn pod velením F/L Arthura R. Moora si to namířila do Munsteru a ikdyž se jim nepodařilo zachytit žádné proudové messerschmidty, tak se jim povedlo zastihnout další vzácnou kořist. Byli jí dvě He-219, nejmodernější noční stíhač Luftwaffe. Moorovi se povedlo jednu okamžitě sestřelit. Pilotoval ji Kurt Fischer z I./NJG 1. Druhou He-219 napadli piloti F/O W. J. Green, P/O H. Shaw, P/O J. S. Ferguson a F/S A. M. L. Kennaught. Letištní flak však vzbuzoval respekt a zanechali dalšího pronásledování. Piloti ji nárokovali jako pravděpodbně zničenou. Uznána jim byla jako poškozená. To se později po válce potvrdilo i ze záznamů LW.
3. prosince
Skóre v novém měsíci otevřela 80. sqn. Dva Tempesty pilotované F/L R. W. A. MacKichenem a F/O J. W. Garlandem odstartovali ráno obhlédnout německý vzdušný prostor kolem Rheine. Štěstí jim přálo. Garland spatřil 6 km jižně od Rheine Me-262 a spustil se na ni. Zkřížil ji dráhu letu a rychle zkracoval vzdálenost. Me-262 z I./KG 51 pilotovaná Oblt. Joachimem Valetem byla zasažena ze vzdálensti 300-400 metrů. Německý pilot zřejmě neměl o chystaném útoku vůbec ponětí. Garland zahlédl odhozenou kabinu, ale německý pilot nestihl vyskočit. Jeho letoun se stočil na bok a narazil do země.
Mezitím MacKichen spatřil Bf-109 a pustil se do ní. Ta však vyvázla jen s poškozením a oba piloti RAF se vrátili na své letiště ve Volkelu.
Skóre v novém měsíci otevřela 80. sqn. Dva Tempesty pilotované F/L R. W. A. MacKichenem a F/O J. W. Garlandem odstartovali ráno obhlédnout německý vzdušný prostor kolem Rheine. Štěstí jim přálo. Garland spatřil 6 km jižně od Rheine Me-262 a spustil se na ni. Zkřížil ji dráhu letu a rychle zkracoval vzdálenost. Me-262 z I./KG 51 pilotovaná Oblt. Joachimem Valetem byla zasažena ze vzdálensti 300-400 metrů. Německý pilot zřejmě neměl o chystaném útoku vůbec ponětí. Garland zahlédl odhozenou kabinu, ale německý pilot nestihl vyskočit. Jeho letoun se stočil na bok a narazil do země.
Mezitím MacKichen spatřil Bf-109 a pustil se do ní. Ta však vyvázla jen s poškozením a oba piloti RAF se vrátili na své letiště ve Volkelu.
5.prosince
I dnešního dne probíhaly hlídky proti proudovým strojům. Celá LW byla jen málo aktivní. Přesto se jedna Me-262 vydala odhodit svoje bomby na spojenecké území. Dvojici pilotů z 274.sqn se ji podařilo zastihnout a oba piloti si po ní vystřelili než zmizela. Oběma bylo potvrzené poškození.
Jednalo se o F/O G. Manna a o F/L R. B. Cola. Pozorný čtenář se teď možná zarazí a nalistuje na datum 26. listopadu, kdy byl Robert Cole sestřelen a zajat.
Jedná se o hříčku shody jmen! U 2. TAF létali na Tempstech dva piloti shodného jména. Jeden u 3. sqn (sestřelen 26. listopadu) Robert William Cole a druhý u 274. sqn. Robert Bruce Cole.
I dnešního dne probíhaly hlídky proti proudovým strojům. Celá LW byla jen málo aktivní. Přesto se jedna Me-262 vydala odhodit svoje bomby na spojenecké území. Dvojici pilotů z 274.sqn se ji podařilo zastihnout a oba piloti si po ní vystřelili než zmizela. Oběma bylo potvrzené poškození.
Jednalo se o F/O G. Manna a o F/L R. B. Cola. Pozorný čtenář se teď možná zarazí a nalistuje na datum 26. listopadu, kdy byl Robert Cole sestřelen a zajat.
Jedná se o hříčku shody jmen! U 2. TAF létali na Tempstech dva piloti shodného jména. Jeden u 3. sqn (sestřelen 26. listopadu) Robert William Cole a druhý u 274. sqn. Robert Bruce Cole.
8.prosince
Dnešního dne se počasí na poměry prosince vyjasnilo a bylo to znát i na letecké aktivitě.
Čtveřice letounů z 56. sqn odstartovala ráno nad oblast Rheine. Rádiem dostali hlášení o formaci nepřátelských letounů a došlo k boji. Nepřátelské letouny byli Fw-190 v počtu 10-14 letounů (dle zdrojů). Jeden Fw-190 byl zničen F/O K. Watsem a druhý Fw-190 byl uznán jako poškozený W/O D. C. H. Rexovi.
Bojové hlášení F/O K. Wattse
"Letěl jsem jako červená 3 na ozbrojený průzkum oblasti Gutersloh/Muster. Když jsme byli nad Rheine, tak nás pozemní kontrola varovala před nepřátelskou aktivitou. Za pár minut velitel spatřil 10-12 hunů letící z jihu na sever asi 3 km napravo od nás.
Naše formace mírně sklesávala k nim a během toho jsem odhodil přídavné nádrže. Po přiblížení až na 800 metrů si nás huni všimli a rozpustili formaci. Někteří z nich odhodili středovou přídavnou nádrž (jako má např. Spit). Raději jsem hlídal další tři, kteří byli 500 m nade mnou v potrhaném mraku. Nemyslel jsem si, že by patřili k původní formaci. Na to letěli v odlišném kurzu – jihozápadním- i v jiné výšce. Identifkoval jsem je jako Fw-190 a začal stoupat za ocas jednoho opozdilce. Proletěl jsem řídkým mrakem a byl 350 metrů za nepřátelským letounem odkloněn o 15°. Dal jsem mu dlouhou dávku, ale neviděl jsem žádné zásahy. Přiblížil jsem se z prava a na malé rychlosti hraničící s přetažením letounu jsem vystřelil další dávku ze vzdálenosti 150 – 20 metrů. Hun začal zatáčet těsně před tím, než jsem vystřelil, ale udržel jsem ho v zaměřovači. Neviděl jsem příliš moc zásahů, ale při přiblížení jsem spatřil plameny šlehajíci z kořene křídla hned za motorem a následně jasný žlutý záblesk. Nepřátelský stroj se otočil na záda a dostal se do vývrtky. Měl jsem co dělat, abych se ním nesrazil a musel jsem uhnout. Díval jsem se z 500 metrů, jak roztočený stroj dopadá a viděl jsem i německého pilota na padáku. Myslím, že stroj dopadl hned u letiště. Nepřátelský stroj měl velmi světlou kamufláž zespodu a šedou zvrchu
Nárokuji jeden Fw-190 jako zničený."
Stejný typ operace provedla 80. sqn v počtu šesti strojů v oblasti Bielefeldu jž za deního soumraku.
Při přeletu Dummersee spatřil F/L J. M. Weston osamocenu Bf-109 a sestřelil ji v 16:15 severovýchodně od Bielefeldu. Pak spolu s S/L R. L. Spurdelem postřelovali trojici Ju-188 stojící na letišti a všichni se v pořádku vrátili domů.
Poslední událostí bylo selhání motoru majora J. Vaissiera z 274. sqn a jeho zranění při nouzovém dosednutí. Stalo se to chvíli po druhé hodině odpolední.
Dnešního dne se počasí na poměry prosince vyjasnilo a bylo to znát i na letecké aktivitě.
Čtveřice letounů z 56. sqn odstartovala ráno nad oblast Rheine. Rádiem dostali hlášení o formaci nepřátelských letounů a došlo k boji. Nepřátelské letouny byli Fw-190 v počtu 10-14 letounů (dle zdrojů). Jeden Fw-190 byl zničen F/O K. Watsem a druhý Fw-190 byl uznán jako poškozený W/O D. C. H. Rexovi.
Bojové hlášení F/O K. Wattse
"Letěl jsem jako červená 3 na ozbrojený průzkum oblasti Gutersloh/Muster. Když jsme byli nad Rheine, tak nás pozemní kontrola varovala před nepřátelskou aktivitou. Za pár minut velitel spatřil 10-12 hunů letící z jihu na sever asi 3 km napravo od nás.
Naše formace mírně sklesávala k nim a během toho jsem odhodil přídavné nádrže. Po přiblížení až na 800 metrů si nás huni všimli a rozpustili formaci. Někteří z nich odhodili středovou přídavnou nádrž (jako má např. Spit). Raději jsem hlídal další tři, kteří byli 500 m nade mnou v potrhaném mraku. Nemyslel jsem si, že by patřili k původní formaci. Na to letěli v odlišném kurzu – jihozápadním- i v jiné výšce. Identifkoval jsem je jako Fw-190 a začal stoupat za ocas jednoho opozdilce. Proletěl jsem řídkým mrakem a byl 350 metrů za nepřátelským letounem odkloněn o 15°. Dal jsem mu dlouhou dávku, ale neviděl jsem žádné zásahy. Přiblížil jsem se z prava a na malé rychlosti hraničící s přetažením letounu jsem vystřelil další dávku ze vzdálenosti 150 – 20 metrů. Hun začal zatáčet těsně před tím, než jsem vystřelil, ale udržel jsem ho v zaměřovači. Neviděl jsem příliš moc zásahů, ale při přiblížení jsem spatřil plameny šlehajíci z kořene křídla hned za motorem a následně jasný žlutý záblesk. Nepřátelský stroj se otočil na záda a dostal se do vývrtky. Měl jsem co dělat, abych se ním nesrazil a musel jsem uhnout. Díval jsem se z 500 metrů, jak roztočený stroj dopadá a viděl jsem i německého pilota na padáku. Myslím, že stroj dopadl hned u letiště. Nepřátelský stroj měl velmi světlou kamufláž zespodu a šedou zvrchu
Nárokuji jeden Fw-190 jako zničený."
Stejný typ operace provedla 80. sqn v počtu šesti strojů v oblasti Bielefeldu jž za deního soumraku.
Při přeletu Dummersee spatřil F/L J. M. Weston osamocenu Bf-109 a sestřelil ji v 16:15 severovýchodně od Bielefeldu. Pak spolu s S/L R. L. Spurdelem postřelovali trojici Ju-188 stojící na letišti a všichni se v pořádku vrátili domů.
Poslední událostí bylo selhání motoru majora J. Vaissiera z 274. sqn a jeho zranění při nouzovém dosednutí. Stalo se to chvíli po druhé hodině odpolední.
11. prosince
Tempesty 274. sqn odstartovali dopoledne na ozbrojený průzkum do oblasti Arnhemu. Stroj F/O F. W. Trenche byl zasažen flakem a jeho motor se zastavil. Musel vyskočit 5 km východně od Arnhemu a stal se německým zajatcem. Squadrona o 5 minut později napadla letiště Bohmte a S/L A. H. Bairdovi bylo uznáno poškození Me-410.
56. sqn dostala stejný úkol a po druhé hodině se vydala nad oblast Rheine-Osnabruck-Munster. Poblíž Rheine piloti spatřili vlakovou soupravu a červená sekce ji napadla. Těsně po útoku se objevili tři Bf-109 – je možné, že vlak hlídali. Žlutá sekce se s nimi hned zapletla a do krátkého boje se stihli zapojit i piloti útočící na lokomotivu. Během pár okamžiků bylo po boji a Luftwaffe přišla o dva stroje. Ve své "stodevítce" zemřel Hptm Hans Neumeyer z I./JG 27, který měl na kontě 15 sestřelů. Po té byl ještě napaden onen vlak a všichni piloti Tempestů dosedli v pořádku na domovské letiště. Sestřel byl uznán S/L P. R. St. Quintinovi a P/O H.Shawovi
Bojové hlášení S/L P. R. St. Quntin
Letěl jsem jako žlutá 1 do oblasti Rheine-Osnabruck-Munster na ozbrojený průzkum. Moje sekce dělala horní krytí červené seci, která útočila na lokomotivu. Hlídali jsem z výšky cíl, když jsem spatřil trojici Bf-109, která stoupala od červné sekce a točila na nás. Varoval jsem svoji sekci a pustili se do nich. Vybral jsem si posledního nepřítele a dogfight započal ve výšce 1500m. Neodhodil jsem přídavnou nádrž a zatíženému se mi nepovedlo dotočit huna. Po sérií manévrů jsme se dostaly prakticky na head-on (let proti sobě) a vystřelil jsem jen kratičkou dávku z úhlu 20°. Spatřil jsem zásahy na trupu. Když jsme se minuli, tak jsem za ním prudce otočil a zahlédl jsem dva velké odpadnuvší kusy. Jeden z nich byl nejspíš kryt kabiny. Letoun přešel do střemhlavého letu a po 700 metrech přešel do ploché vývrtky. V tu chvíli se mi zastavil motor. Během chvíle jsem přepl přívod paliva na hlavní nádrže, ale ztratil jsem kontakt s nepřátelským letounem a už ho nespatřil. Červený 3 jej ale zahlédl proletět mrakem (se zákaldnou kolem 300 metrů) a dopadnout na zem jen s malou asistencí kouře.
Nárokuji jednu Bf-109 jako zničenou
Bojové hlášení P/O H. Shawa
Letěl jsem jako červená 3. Když se moje sekce pustila do útoku na lokomotivu, tak jsem zahlédl dvě z hlášených Bf-109 v mele se žlutou sekcí ve výšce 1000-1500 metrů. Ve stoupání jsem zahlédl padající kus z nepřátelského letounu (nešlo o přídavnou nádrž), který násldovala roztočená Bf-109. Viděl jsem ji dopadnout. Pak jsem viděl Bf-109 střílející na Tempest před ní. Oba byli v hodně utažené zatáčce a hned jsem se pustil za stodevítku. Její pilot přerušil boj a rozhodl se uletět. Snažil jsem se zkrátit vzdálenost a on to otočil nalevo a spustil se do střemhlavého letu skrz mrak. Vystřelil jsem ze 400 metrů krátkou dávku s mírnou korekci doprava, ale nespatřil jsem žádné zásahy a dál se přibližoval. Z 300 metů jsem vystřelil vcelku dlouhou dávku ve chvíli, kdy jsme vletěli do mraku. Když jsem ho znovu zahlédl, tak jsem od něj byl 150 metrů a viděl jsem, jak se za ním táhně světle šedá kouřová stuha. Pravděpodobně glykol. Jakmile jsme vyletěli z mraku, tak nepřítel prudce zahnul a já to strhl doprva. Pak jsem se půlvýkrutem otočil na záda a znovu vystřelil jen s malým předsazením a na krátkou vzdálenost. Nepřítel zpomalil a já viděl, že mu stojí vrtule. Udělal jsem celou zatáčku a pozoroval nepřátlský stroj, který šel na nouzák. Koukal jsem jak dosedl na zem a nechal za sebou světlý kouř. Zastavil kousek od cesty a motor měl odtržený od trupu.
Nárokuji jednu Bf-109 jako zničenou.
Tempesty 274. sqn odstartovali dopoledne na ozbrojený průzkum do oblasti Arnhemu. Stroj F/O F. W. Trenche byl zasažen flakem a jeho motor se zastavil. Musel vyskočit 5 km východně od Arnhemu a stal se německým zajatcem. Squadrona o 5 minut později napadla letiště Bohmte a S/L A. H. Bairdovi bylo uznáno poškození Me-410.
56. sqn dostala stejný úkol a po druhé hodině se vydala nad oblast Rheine-Osnabruck-Munster. Poblíž Rheine piloti spatřili vlakovou soupravu a červená sekce ji napadla. Těsně po útoku se objevili tři Bf-109 – je možné, že vlak hlídali. Žlutá sekce se s nimi hned zapletla a do krátkého boje se stihli zapojit i piloti útočící na lokomotivu. Během pár okamžiků bylo po boji a Luftwaffe přišla o dva stroje. Ve své "stodevítce" zemřel Hptm Hans Neumeyer z I./JG 27, který měl na kontě 15 sestřelů. Po té byl ještě napaden onen vlak a všichni piloti Tempestů dosedli v pořádku na domovské letiště. Sestřel byl uznán S/L P. R. St. Quintinovi a P/O H.Shawovi
Bojové hlášení S/L P. R. St. Quntin
Letěl jsem jako žlutá 1 do oblasti Rheine-Osnabruck-Munster na ozbrojený průzkum. Moje sekce dělala horní krytí červené seci, která útočila na lokomotivu. Hlídali jsem z výšky cíl, když jsem spatřil trojici Bf-109, která stoupala od červné sekce a točila na nás. Varoval jsem svoji sekci a pustili se do nich. Vybral jsem si posledního nepřítele a dogfight započal ve výšce 1500m. Neodhodil jsem přídavnou nádrž a zatíženému se mi nepovedlo dotočit huna. Po sérií manévrů jsme se dostaly prakticky na head-on (let proti sobě) a vystřelil jsem jen kratičkou dávku z úhlu 20°. Spatřil jsem zásahy na trupu. Když jsme se minuli, tak jsem za ním prudce otočil a zahlédl jsem dva velké odpadnuvší kusy. Jeden z nich byl nejspíš kryt kabiny. Letoun přešel do střemhlavého letu a po 700 metrech přešel do ploché vývrtky. V tu chvíli se mi zastavil motor. Během chvíle jsem přepl přívod paliva na hlavní nádrže, ale ztratil jsem kontakt s nepřátelským letounem a už ho nespatřil. Červený 3 jej ale zahlédl proletět mrakem (se zákaldnou kolem 300 metrů) a dopadnout na zem jen s malou asistencí kouře.
Nárokuji jednu Bf-109 jako zničenou
Bojové hlášení P/O H. Shawa
Letěl jsem jako červená 3. Když se moje sekce pustila do útoku na lokomotivu, tak jsem zahlédl dvě z hlášených Bf-109 v mele se žlutou sekcí ve výšce 1000-1500 metrů. Ve stoupání jsem zahlédl padající kus z nepřátelského letounu (nešlo o přídavnou nádrž), který násldovala roztočená Bf-109. Viděl jsem ji dopadnout. Pak jsem viděl Bf-109 střílející na Tempest před ní. Oba byli v hodně utažené zatáčce a hned jsem se pustil za stodevítku. Její pilot přerušil boj a rozhodl se uletět. Snažil jsem se zkrátit vzdálenost a on to otočil nalevo a spustil se do střemhlavého letu skrz mrak. Vystřelil jsem ze 400 metrů krátkou dávku s mírnou korekci doprava, ale nespatřil jsem žádné zásahy a dál se přibližoval. Z 300 metů jsem vystřelil vcelku dlouhou dávku ve chvíli, kdy jsme vletěli do mraku. Když jsem ho znovu zahlédl, tak jsem od něj byl 150 metrů a viděl jsem, jak se za ním táhně světle šedá kouřová stuha. Pravděpodobně glykol. Jakmile jsme vyletěli z mraku, tak nepřítel prudce zahnul a já to strhl doprva. Pak jsem se půlvýkrutem otočil na záda a znovu vystřelil jen s malým předsazením a na krátkou vzdálenost. Nepřítel zpomalil a já viděl, že mu stojí vrtule. Udělal jsem celou zatáčku a pozoroval nepřátlský stroj, který šel na nouzák. Koukal jsem jak dosedl na zem a nechal za sebou světlý kouř. Zastavil kousek od cesty a motor měl odtržený od trupu.
Nárokuji jednu Bf-109 jako zničenou.
14. prosince
Osum Tempestů 56. sqn pod vedením F/Lt. J. D. Rosse bylo naléhavě posláno do oblasti Rheine. Nepřátelská aktivita se toho dne zdála větší.
Aby taky ne. LW se rozhodla bránit svoje letiště pro Me-262 před častými nálety (nejen) Tempestů a ve vzduchu toho dne držela letouny z JG2, JG4 a III./JG26. Ve chvíli, kdy 56.sqn dorazila byla ve vzduchu posledně zmiňovaná německá jednotka v počtu 22 letounů Bf-109 G-14 a K. Pozemní kontrola potvrdila německé stíhače a navedla F/Lt. J. D. Rosse na kolizní kurs. Podle hlášení pilotů bylo spatřeno až 18 Bf-109.
7 km jižně od Rheine konečně došlo ke střetu. Spatřena byla čtveřice "stodevítek". Ross nechal žlotou sekci jako krytí a vedl svoji červenou sekci do útoku. Čtyři Tempesty se utkali se čtyřmi Bf-109 a trojice nepřátel šla k zemi bez vlastních ztrát. Po té celá squadrona vyklidila pole a všichni v pořádku dosedli na domovském letišti.
V boji zemřeli němečtí piloti Obwf. Karl Laub a Gefr. Wolfgang Kraus. Zraněn při výskoku byl Uffz Jeinz Gehrke.
Bojové hlášení F/Lt. J. D. Rosse
Vedl jsem 8 strojů na sweep (pozn. Tempík: čištění vzdušného prostoru od nepřátelských stíhačů) do oblasti Rheine. Pohyb nepřátelských strojů byl hlášen od severovýchodu pozemní kontrolou. Navedl jsem nás do jejich přiblížného kursu. 7 km jižně od města Rheine jsme narazili na 4 Bf-109, které protnuli náš směr přímo před námi ve vzdálenosti 1 km níž. Odhodil jsem přídavné nádrže a vedl červenou sekci do útoku. Žlutou jsem nechal jako horní krytí.
Huni letěli ve formaci "čtyř prstů" zatáčejíce mírně do prava ve chvíli, kdy jsme je napadli. Jakmile jsme zahájili střelbu, tak to strhli prudce napravo. Vybral jsem si číslo 2, které se těsně drželo své jedničky. Ze vzdálenosti 300 metrů s předsazením 45° jsem vystřelil a střílel až do 30 metrů držejíc se v těsném manévru za ním. Viděl jsem zásahy kolem kokpitu a motoru. Nepřátelské letadlo zvolnilo zatáčku, otočilo se na záda a po krátkém letu dolů narazilo do země a explodovalo. Pilot nevyskočil.
Chtěl jsem zaútočit i na číslo 1, ale na čelním štítku (pozn. Tempík – čelní sklo u letadla) jsem měl rozmazaný olej. Zanechal jsem pronásledování a ve chvíli, kdy jsem letěl pryč jsem viděl Huna napadeného F/O Nessem. Viděl jsem hořící kusy ve vzduchu dopadajíce na zem. Dívám se kolem sebe a vidím další Tempest letící 400 metrů za Bf-109. Letí dolů a Tempest se velmi rychle přibližuje. Vidím zásahy a oheň na pravém křídle. Tempest se odpoutává a z německého stroje skáče pilot, jeho padák se otevírá. Stodevítka dopadá do předměstí přímo na nějaký dům.
Nárokuji jednu zničenou Bf-109 a potvrzuji zničení dalších dvou.
Bojové hlášení P/O H. Shaw
Letěl jsem jako červená 3, když F/Lt Ross vedl červenou sekci do útoku. Vybral jsem si číslo 3 z nepřátelské formace. Hun přešel půlvýkrutem do letu střemhlav až téměř k zemi. Snadno jsem se přiblížil. Během jeho pronásledování jsem spatřil dopadnout nějakou stodevítku za výbuchu do pole. Po srovnání střemhlavého letu jsem byl za nepřítelem 400 metrů a poslal k němu krátkou dávku. Neviděl jsem žádný zásah, ale z motoru se mu vyvanula úzká stuha tmavého dýmu. Po přiblížení na 300 metrů jsem vystřelil dlouhou dávku se zaměřovačem posazeným na jeho pravém křídle. Přešel do strmého stoupání a já se za ním držel a přiblížil na 250 metrů s předsazeným zaměřovačem. Žhnoucí plamínek se záhy zmněnil na plameny a já viděl výsledek zásahů na pravém křídle. Pilot vyskočil a já uhnul. Dopad letounu jsem ale nespatřil.
Nárokuji jednu Bf-109 jako zničenou
Bojové hlášení F/O D. E. Nesse
Letěl jsem jako červená 2. Naše sekce šla do útoku. Spadl jsem dolů na nepřátelské číslo 4, které trochu zaostalo. Němec se otočil na záda pravou zatáčkou a řítil se dolů k zemi. Ve chvíli, kdy začal s manévrem jsem po něm vystřelil vteřinovou dávku z 200 metrů s 15°předsazením a zahlédl zásahy na pravém křídle. Klesajíce jsem se přiblížil až na 75 metrů, srovnal se za ním a vystřelil 4-5 vteřinovou dávku. Viděl jsem, jak moje střely trhají hunovo letadlo na kusy a to vzplanulo do ohnivé koule. Neviděl jsem vyskočit pilota. Dalšího němce letícího ve tejné výšce mým kursem jsem spatřil hned na to. Namířil jsem to k němu a rychle se přiblížil. Otevřel jsem palbu a držel spušť až do přiblížení na 50 metrů. Pak mi došla munice. Minul jsem při prudkém přibližováni a přestřelil jsem moc doprava. Zatočil jsem a stodevítka šla za mnou. Po třech kompletních otočkách nenabral žádný z nás výhodu, přestože jsem držel letoun na hranici utržení 20 metrů nad zemí. Volal jsem o pomoc, ale ostatní mne nemohli skrz řídké mraky najít. Vyrovnal jsem snadno zatáčku a přešel do klesání až těsně nad zem a doufal že se mu ztratím. Letěl jsem těsně nad stromy a kolem drátů vysokého napětí, abych mu dal co nejmenší šanci mě zaměřit. Zpočátku se mě byl díky své vysoké akceleraci schopen držet, ale s narůstající rychlostí se vzdálenost mezi námi prudce zvětšovala. Po 20-30 km jsem byl schopný začít stoupat. Hun byl za mnou více než kilometr. Po nějaké době jsem ho ztratil z dohledu.
Nárokuji jednu Bf-109 jako zničenou
Osum Tempestů 56. sqn pod vedením F/Lt. J. D. Rosse bylo naléhavě posláno do oblasti Rheine. Nepřátelská aktivita se toho dne zdála větší.
Aby taky ne. LW se rozhodla bránit svoje letiště pro Me-262 před častými nálety (nejen) Tempestů a ve vzduchu toho dne držela letouny z JG2, JG4 a III./JG26. Ve chvíli, kdy 56.sqn dorazila byla ve vzduchu posledně zmiňovaná německá jednotka v počtu 22 letounů Bf-109 G-14 a K. Pozemní kontrola potvrdila německé stíhače a navedla F/Lt. J. D. Rosse na kolizní kurs. Podle hlášení pilotů bylo spatřeno až 18 Bf-109.
7 km jižně od Rheine konečně došlo ke střetu. Spatřena byla čtveřice "stodevítek". Ross nechal žlotou sekci jako krytí a vedl svoji červenou sekci do útoku. Čtyři Tempesty se utkali se čtyřmi Bf-109 a trojice nepřátel šla k zemi bez vlastních ztrát. Po té celá squadrona vyklidila pole a všichni v pořádku dosedli na domovském letišti.
V boji zemřeli němečtí piloti Obwf. Karl Laub a Gefr. Wolfgang Kraus. Zraněn při výskoku byl Uffz Jeinz Gehrke.
Bojové hlášení F/Lt. J. D. Rosse
Vedl jsem 8 strojů na sweep (pozn. Tempík: čištění vzdušného prostoru od nepřátelských stíhačů) do oblasti Rheine. Pohyb nepřátelských strojů byl hlášen od severovýchodu pozemní kontrolou. Navedl jsem nás do jejich přiblížného kursu. 7 km jižně od města Rheine jsme narazili na 4 Bf-109, které protnuli náš směr přímo před námi ve vzdálenosti 1 km níž. Odhodil jsem přídavné nádrže a vedl červenou sekci do útoku. Žlutou jsem nechal jako horní krytí.
Huni letěli ve formaci "čtyř prstů" zatáčejíce mírně do prava ve chvíli, kdy jsme je napadli. Jakmile jsme zahájili střelbu, tak to strhli prudce napravo. Vybral jsem si číslo 2, které se těsně drželo své jedničky. Ze vzdálenosti 300 metrů s předsazením 45° jsem vystřelil a střílel až do 30 metrů držejíc se v těsném manévru za ním. Viděl jsem zásahy kolem kokpitu a motoru. Nepřátelské letadlo zvolnilo zatáčku, otočilo se na záda a po krátkém letu dolů narazilo do země a explodovalo. Pilot nevyskočil.
Chtěl jsem zaútočit i na číslo 1, ale na čelním štítku (pozn. Tempík – čelní sklo u letadla) jsem měl rozmazaný olej. Zanechal jsem pronásledování a ve chvíli, kdy jsem letěl pryč jsem viděl Huna napadeného F/O Nessem. Viděl jsem hořící kusy ve vzduchu dopadajíce na zem. Dívám se kolem sebe a vidím další Tempest letící 400 metrů za Bf-109. Letí dolů a Tempest se velmi rychle přibližuje. Vidím zásahy a oheň na pravém křídle. Tempest se odpoutává a z německého stroje skáče pilot, jeho padák se otevírá. Stodevítka dopadá do předměstí přímo na nějaký dům.
Nárokuji jednu zničenou Bf-109 a potvrzuji zničení dalších dvou.
Bojové hlášení P/O H. Shaw
Letěl jsem jako červená 3, když F/Lt Ross vedl červenou sekci do útoku. Vybral jsem si číslo 3 z nepřátelské formace. Hun přešel půlvýkrutem do letu střemhlav až téměř k zemi. Snadno jsem se přiblížil. Během jeho pronásledování jsem spatřil dopadnout nějakou stodevítku za výbuchu do pole. Po srovnání střemhlavého letu jsem byl za nepřítelem 400 metrů a poslal k němu krátkou dávku. Neviděl jsem žádný zásah, ale z motoru se mu vyvanula úzká stuha tmavého dýmu. Po přiblížení na 300 metrů jsem vystřelil dlouhou dávku se zaměřovačem posazeným na jeho pravém křídle. Přešel do strmého stoupání a já se za ním držel a přiblížil na 250 metrů s předsazeným zaměřovačem. Žhnoucí plamínek se záhy zmněnil na plameny a já viděl výsledek zásahů na pravém křídle. Pilot vyskočil a já uhnul. Dopad letounu jsem ale nespatřil.
Nárokuji jednu Bf-109 jako zničenou
Bojové hlášení F/O D. E. Nesse
Letěl jsem jako červená 2. Naše sekce šla do útoku. Spadl jsem dolů na nepřátelské číslo 4, které trochu zaostalo. Němec se otočil na záda pravou zatáčkou a řítil se dolů k zemi. Ve chvíli, kdy začal s manévrem jsem po něm vystřelil vteřinovou dávku z 200 metrů s 15°předsazením a zahlédl zásahy na pravém křídle. Klesajíce jsem se přiblížil až na 75 metrů, srovnal se za ním a vystřelil 4-5 vteřinovou dávku. Viděl jsem, jak moje střely trhají hunovo letadlo na kusy a to vzplanulo do ohnivé koule. Neviděl jsem vyskočit pilota. Dalšího němce letícího ve tejné výšce mým kursem jsem spatřil hned na to. Namířil jsem to k němu a rychle se přiblížil. Otevřel jsem palbu a držel spušť až do přiblížení na 50 metrů. Pak mi došla munice. Minul jsem při prudkém přibližováni a přestřelil jsem moc doprava. Zatočil jsem a stodevítka šla za mnou. Po třech kompletních otočkách nenabral žádný z nás výhodu, přestože jsem držel letoun na hranici utržení 20 metrů nad zemí. Volal jsem o pomoc, ale ostatní mne nemohli skrz řídké mraky najít. Vyrovnal jsem snadno zatáčku a přešel do klesání až těsně nad zem a doufal že se mu ztratím. Letěl jsem těsně nad stromy a kolem drátů vysokého napětí, abych mu dal co nejmenší šanci mě zaměřit. Zpočátku se mě byl díky své vysoké akceleraci schopen držet, ale s narůstající rychlostí se vzdálenost mezi námi prudce zvětšovala. Po 20-30 km jsem byl schopný začít stoupat. Hun byl za mnou více než kilometr. Po nějaké době jsem ho ztratil z dohledu.
Nárokuji jednu Bf-109 jako zničenou
17. prosince
Předchozího dne zahájila německá armáda protiútok v Ardenách. Všeobecně se má zato, že bylo špatné počasí a letadla spojenců moc nelétala. Jak se ale říká – "Výjimka potvrzuje pravidlo" a hned druhý den proběhly velké boje. Nejen 2.TAF se dnes často letěla podívat nad oblast, ale i samotná Luftwaffe byla zapojena do operace a měla za úkol chránit svoje pozemní druhy ve zbrani. Luftwaffe byla za několik posledních týdnů dovyzbrojena více než 1000 stíhači. Nový piloti byli většinou buď začátečníci, nebo převelenci od jiných složek letectva. Od bombardovacích až po transportní, nebo výcvikové. Tihle sice byli velmi zkušenými letci, ne však až tak stíhači. Podceňovat je ale všechny by bylo chybou. Objevili se i názory, že je lepší hodit i nevycvičené piloty do vody a že se brzy roztřídí. Ti co přežijí budou v boji nabírat rychle zkušenosti a budou něco platní. Historie ukázala, že vzniklo nemálo Es z řad téhle nové generace pilotů. Samozřejmě ale došlo k poklesu kvality průměrného pilota Luftwaffe.
Pro naše sledované piloty Tempestů z toho vyplynulo častější setkání s protivníkem, který se poslední dva měsíce ukazoval jen velmi zřídka a většinou si pro něj piloti RAF museli doletět nad území v rukou nacistů.
Den otevřela 274. sqn, která byla v počtu osmi strojů rychle poslána do blasti Munsteru. Nad Burghsteinským lesem byli spatřeni němci v Bf-109. Pravděpodobně šlo buď o stroje III./JG3, nebo II./JG11, které se o půl jedenácté v oblasti pohybovali. Během náskedujících 20 minu hořeli tři z nich na zemi. Jeden sestřel si připsal F/L W. J. Hibbert a zbylé dva "sestřely" F/L David C. Fairbanks – americký občan létající u RCAF. Jednu Bf-109 se mu podařilo sestřelit a druhá se zřítila bez Fairbanksova zásahu při snaze jej vymanévrovat. Třetí Bf-109 se mu již nepodařilo sestřelit, neboť mu došlo střelivo. Zmínku si ale jistě zaslouží a budu citovat samotného Fairbankse:
"Doletěl jsem nepřátelský letou a schoval se mu na pár vteřin pod pravým křídlem. Jeho pilot mě hledal na druhé straně a nemohl mě najít.Konečně mě spatřil a já přelétl nad něj, dal mu znamení vztyčeným palcem a odletěl domů".
3. sqn za první soubojem moc nezaostala. I ona byla rychle poslána nad německou stranu hranice. Východně od Lingenu započal souboj s Bf-109 jen o pět minut později a výsledkem byla jedna Bf-109 sestřelená F/S M. J. A. Rosem a jedna poškozená F/L B. C. MacKenziem.
56. sqn dnešního dne taky létala v plné síle (8 strojů). Nezávisle na sobě operovali dvě čtveřice.
První z nich letěla tradičně na Rheine porozhlédnout se nejen po proudových Me-262, ale během letu byla odvolána nad Helmond, kde bylo spatřeno mnoho letadel. Po příletu však zjistili, že jde většinou o P-47 9.USAAF snažící se proniknout nízkou oblačností a flakem a odlehčit tak zkoušeným americkým jednotkám pod náporem němců. 56. sqn se tu dlouho nezdržovala a letěla nad Grave. Tam se setkala se stejným počtem Bf-109, které se jim ztratili v mracích. Chvíli na to jedna Bf-109 zaútočila na stroj F/S Kenaughta, ale sama se po neúspěšném útoku stala cílem pro F/L J. D. Rosse a P/O H. Shawa, kteří ji při spolupráci sestřelili.
Druhá čtveřice držící pohotovost byla "poplachem" poslána do vzduchu, kde se měla setkat s první čtveřicí nad oblastí Helmondu. Až ve vzduchu byli navedení nad oblast Grave a tam stejně jako předchozí čtveřice narazila na další čtveřici Bf-109. Opět se zadařilo a bez vlastních ztrát šli k zemi dva stroje protivníka. Tentokrát se o dva sestřely podělili piloti F/L J. D. Ross napůl s F/L A. R. Moorem a F/O K. Watts s F/S Jacksonem. Při tomhle souboji již obě sekce spolupracovali a poté společně odleteli domů.
Do vzduchu se dnes dostal i Wing Comander 122. wingu Tempestů J. B. Wray a poblíž Wesselu se mu podařilo spadnout na Me-262 od II./KG51 pilotovanou Lt. Wolfgangem Lubkem a sestřelit ji. Německý pilot zahynul v troskách svého letounu.
Pro 56. Sqn ale den neskončil a odpoledne startovala znovu a znovu se setkala s nepřítelem.
Jejím cílem byla oblast Munsteru. Jedna sekce zamířila k letišti, kde se jí podařilo narazit na dvojici He-219, které byli velmi nízko. Jedné se podařilo uniknout v mracích, ale druhou dohnal P/O H. Shaw a zapálil jí jeden motor. Poškozená He-219 dokázala přistát, ale to už ji začal ostřelovat i F/L Ross a celý dvoumotorový letoun zachvátili plameny. Němemcký stroj byl od I./NJG1.
Druhá sekce pod velením F/L A. R. Moora sklesávala ke spatřenému vlaku. Včas si však piloti všimli odhadem 25 Bf-109. V rychlosti na ně zaútočili, sestřelili dvě z nich a jednu poškodili. Celý útok trval jen chvíli a 56. sqn vyklidila pole. Úspěšnými střelci byli F/L A. R. Moore a F/S J. A. Bosley. W/O J. F. Alexanderovi bylo uznáno jen poškození.
Černého Petra si bohužel vytáhli v 80. squadroně, kde přišli dnešního dne o 2 piloty.
Lt. J. B. Gillhause (původem nor) byl sestřelen a zabit flakem nad Raesfeldem, F/L J. M. Weston byl sestřelen nepřátelským stíhačem a byl zajat.
Zajímavostí je, že ač byl den velmi rušný, tak jediné Tempesty z celé 2.TAF dnešního dne startovali a docílili soubojů. Můžu se jen odvážit odhadnout, že velkou úlohu na tom mělo špatné počasí, pro které byli díky lepšímu výhledu i stability při startech a přistáních vhodnější právě spíš Tempesty, než početnější Spitfiry.
Následující týden se již nesl opravdu v duchu špatného počasí a nízké aktivity na obou stranách fronty. O co méně se však dělo ve vzduchu, o to více se dělo na zemi. Více o pozemních událostech zde: Bitva o Ardeny
Pauzu plánuji vyplnit přidáváním bojových hlášení ze 17. prosince. Pár se jich sešlo
Předchozího dne zahájila německá armáda protiútok v Ardenách. Všeobecně se má zato, že bylo špatné počasí a letadla spojenců moc nelétala. Jak se ale říká – "Výjimka potvrzuje pravidlo" a hned druhý den proběhly velké boje. Nejen 2.TAF se dnes často letěla podívat nad oblast, ale i samotná Luftwaffe byla zapojena do operace a měla za úkol chránit svoje pozemní druhy ve zbrani. Luftwaffe byla za několik posledních týdnů dovyzbrojena více než 1000 stíhači. Nový piloti byli většinou buď začátečníci, nebo převelenci od jiných složek letectva. Od bombardovacích až po transportní, nebo výcvikové. Tihle sice byli velmi zkušenými letci, ne však až tak stíhači. Podceňovat je ale všechny by bylo chybou. Objevili se i názory, že je lepší hodit i nevycvičené piloty do vody a že se brzy roztřídí. Ti co přežijí budou v boji nabírat rychle zkušenosti a budou něco platní. Historie ukázala, že vzniklo nemálo Es z řad téhle nové generace pilotů. Samozřejmě ale došlo k poklesu kvality průměrného pilota Luftwaffe.
Pro naše sledované piloty Tempestů z toho vyplynulo častější setkání s protivníkem, který se poslední dva měsíce ukazoval jen velmi zřídka a většinou si pro něj piloti RAF museli doletět nad území v rukou nacistů.
Den otevřela 274. sqn, která byla v počtu osmi strojů rychle poslána do blasti Munsteru. Nad Burghsteinským lesem byli spatřeni němci v Bf-109. Pravděpodobně šlo buď o stroje III./JG3, nebo II./JG11, které se o půl jedenácté v oblasti pohybovali. Během náskedujících 20 minu hořeli tři z nich na zemi. Jeden sestřel si připsal F/L W. J. Hibbert a zbylé dva "sestřely" F/L David C. Fairbanks – americký občan létající u RCAF. Jednu Bf-109 se mu podařilo sestřelit a druhá se zřítila bez Fairbanksova zásahu při snaze jej vymanévrovat. Třetí Bf-109 se mu již nepodařilo sestřelit, neboť mu došlo střelivo. Zmínku si ale jistě zaslouží a budu citovat samotného Fairbankse:
"Doletěl jsem nepřátelský letou a schoval se mu na pár vteřin pod pravým křídlem. Jeho pilot mě hledal na druhé straně a nemohl mě najít.Konečně mě spatřil a já přelétl nad něj, dal mu znamení vztyčeným palcem a odletěl domů".
3. sqn za první soubojem moc nezaostala. I ona byla rychle poslána nad německou stranu hranice. Východně od Lingenu započal souboj s Bf-109 jen o pět minut později a výsledkem byla jedna Bf-109 sestřelená F/S M. J. A. Rosem a jedna poškozená F/L B. C. MacKenziem.
56. sqn dnešního dne taky létala v plné síle (8 strojů). Nezávisle na sobě operovali dvě čtveřice.
První z nich letěla tradičně na Rheine porozhlédnout se nejen po proudových Me-262, ale během letu byla odvolána nad Helmond, kde bylo spatřeno mnoho letadel. Po příletu však zjistili, že jde většinou o P-47 9.USAAF snažící se proniknout nízkou oblačností a flakem a odlehčit tak zkoušeným americkým jednotkám pod náporem němců. 56. sqn se tu dlouho nezdržovala a letěla nad Grave. Tam se setkala se stejným počtem Bf-109, které se jim ztratili v mracích. Chvíli na to jedna Bf-109 zaútočila na stroj F/S Kenaughta, ale sama se po neúspěšném útoku stala cílem pro F/L J. D. Rosse a P/O H. Shawa, kteří ji při spolupráci sestřelili.
Druhá čtveřice držící pohotovost byla "poplachem" poslána do vzduchu, kde se měla setkat s první čtveřicí nad oblastí Helmondu. Až ve vzduchu byli navedení nad oblast Grave a tam stejně jako předchozí čtveřice narazila na další čtveřici Bf-109. Opět se zadařilo a bez vlastních ztrát šli k zemi dva stroje protivníka. Tentokrát se o dva sestřely podělili piloti F/L J. D. Ross napůl s F/L A. R. Moorem a F/O K. Watts s F/S Jacksonem. Při tomhle souboji již obě sekce spolupracovali a poté společně odleteli domů.
Do vzduchu se dnes dostal i Wing Comander 122. wingu Tempestů J. B. Wray a poblíž Wesselu se mu podařilo spadnout na Me-262 od II./KG51 pilotovanou Lt. Wolfgangem Lubkem a sestřelit ji. Německý pilot zahynul v troskách svého letounu.
Pro 56. Sqn ale den neskončil a odpoledne startovala znovu a znovu se setkala s nepřítelem.
Jejím cílem byla oblast Munsteru. Jedna sekce zamířila k letišti, kde se jí podařilo narazit na dvojici He-219, které byli velmi nízko. Jedné se podařilo uniknout v mracích, ale druhou dohnal P/O H. Shaw a zapálil jí jeden motor. Poškozená He-219 dokázala přistát, ale to už ji začal ostřelovat i F/L Ross a celý dvoumotorový letoun zachvátili plameny. Němemcký stroj byl od I./NJG1.
Druhá sekce pod velením F/L A. R. Moora sklesávala ke spatřenému vlaku. Včas si však piloti všimli odhadem 25 Bf-109. V rychlosti na ně zaútočili, sestřelili dvě z nich a jednu poškodili. Celý útok trval jen chvíli a 56. sqn vyklidila pole. Úspěšnými střelci byli F/L A. R. Moore a F/S J. A. Bosley. W/O J. F. Alexanderovi bylo uznáno jen poškození.
Černého Petra si bohužel vytáhli v 80. squadroně, kde přišli dnešního dne o 2 piloty.
Lt. J. B. Gillhause (původem nor) byl sestřelen a zabit flakem nad Raesfeldem, F/L J. M. Weston byl sestřelen nepřátelským stíhačem a byl zajat.
Zajímavostí je, že ač byl den velmi rušný, tak jediné Tempesty z celé 2.TAF dnešního dne startovali a docílili soubojů. Můžu se jen odvážit odhadnout, že velkou úlohu na tom mělo špatné počasí, pro které byli díky lepšímu výhledu i stability při startech a přistáních vhodnější právě spíš Tempesty, než početnější Spitfiry.
Následující týden se již nesl opravdu v duchu špatného počasí a nízké aktivity na obou stranách fronty. O co méně se však dělo ve vzduchu, o to více se dělo na zemi. Více o pozemních událostech zde: Bitva o Ardeny
Pauzu plánuji vyplnit přidáváním bojových hlášení ze 17. prosince. Pár se jich sešlo
Doplněné bojové hlášení k 17. prosinci
Bojové hlášení F/Lt. A. R. Moore
Letěl jsem jako červená 1 a vedl squadronu na sweep do oblasti Rheine. Když jsme přelétli Rýn, tak se ozvala pozemní stanice a hlásila huny nad Helmondem. Optal jsem se, jestli tam jsme potřeba a operátor mi odpověděl, že akutně. Aktivita byla hlášená po té, co jsme odtam přiletěli a nic tam neviděli. Po desetiminutovém kroužení jsem zadal kurs pře s Rheine do Nijmegeenu. Během průletu kolem Graveu prolétalo několik nepřátelských strojů dolů mrakem na naší druhé hodině. Byli ohlášení čtyři, ale další museli přiletět během našeho otáčení do útoku. Během otáčení jsem si vybral stodevadesátku, ale po krátkém souboji se hun prudce otočil do střemhlavého letu a já ho ztratil z očí. Nastoupal jsem do 1 km. Spatřil jsem tři Tempesty a jednu Bf-109 300m pode mnou. Využil jsem výškové výhody nad ostatními Tempesty a rychle se dostal 30 metrů za němce. Vypálil jsem dvou až tří vteřinovou dávku a viděl zásahy na kořeni pravého křídla, kokpitu a na centrální přídavné nádrži. Hun začal strmě stoupat. S kokpitem zaplaveným ohněm šel do vývrtky a roztočil se ve výšce 1000 metrů. Pilot vyskočil. Tohle nepřátelské letadlo předtím napadl F/L Ross.
Nárokuji jednu Bf-109 zničenou ve spolupráci s F/L Rossem
Bojové hlášení F/L Ross
Letěl jsem jako červená , když jsem zaznamenal čtveřici Bf-109 padající dolů z mraku nad Gravem přilétajíce ze severovýchodu. Ohlásil jsem svůj útok a otočil to proti nepřátelům. Huni zatočili doprava, Násleoval jsem je v utažené zatáčce a viděl jednoho, co šel za ocas jednomu z Tempestů. Zaměřil jsem se na tohoto nepřítele a začal střílet ze 400 metrů s 45°předsazením. Přiblížil jsem se až na 300 metrů, když jsem viděl zásahy na pravém křídle. Nepřátelský stroj přešel do střemhlavého letu a já jej následoval. Během sklesávání jsem se k němu přiblížil na 100 metrů. Na úrovni země jsem vystřelil a zaznamenal další zásahy. V kořenu křídla se objevil oheň a letoun za sebou táhl vlečku kouře. Hun mírně přitáhl do stoupání. Spatřil jsem červenou 2 (P/O Shaw) přilétající z vrchu a útočící na to samé letadlo. P/O Shaw vystřelil ve velmi malé vzdálenosti a přidal další zásahy. Nepřátelský stroj se přetočil a při nárazu do země explodoval. Pilot nevyskočil.
Oblétl jsem místo soboje a uviděl dvě další stodevítky asi 700 metrů nad námi přilétající ze severovýchodu. Stoupal jsem, abych vybudoval lepší podmínky pro naši squadronu. Huni se spustili dolů. Sledoval jsem je a spustil palbu na vzdálenost 200 metrů s předsazením 10°. Dlouhá dávka vyplodila nějaké ty zásahy poblíž motoru. Hun přešel do stoupání. F/L Moore (červená 1) přilétl z vrchu a předletěl mě. Uhnul jsem doprava a F/L Moore se přiblížil na 30 metrů a vystřelil. Nepřátelský stroj vzplanul, stoupal, přešel do vývrtky a začal padat. Během roztočení letounu vyskočil pilot.
Nárokuji jednu Bf-109 zničenou ve spolupráci s P/O Shawem a jednu Bf 109 zničenou ve spolupráci s F/L Moorem
Bojové hlášení P/O H. Shawa
Letěl jsem jako červená 2. Začal souboj a jedna ze stodevítek to otočila na mě. Uhnul jsem a vystřelil během přibližování ze 100 na 50 metrů dávku z pravé strany. Moje zásahy dopadli kolem kokpitu, který rozbily. Letoun se přetočil, vysunla se mu pravá podvozková noha a začal padat na zem, kde dopadl a explodoval. Tento report potvrzuje report F/L Rosse.
Nárokuji jednu Bf-109 jako zničenou ve spolupráci s F/L Rossem.
Bojové hlášení F/Lt. A. R. Moore
Letěl jsem jako červená 1 a vedl squadronu na sweep do oblasti Rheine. Když jsme přelétli Rýn, tak se ozvala pozemní stanice a hlásila huny nad Helmondem. Optal jsem se, jestli tam jsme potřeba a operátor mi odpověděl, že akutně. Aktivita byla hlášená po té, co jsme odtam přiletěli a nic tam neviděli. Po desetiminutovém kroužení jsem zadal kurs pře s Rheine do Nijmegeenu. Během průletu kolem Graveu prolétalo několik nepřátelských strojů dolů mrakem na naší druhé hodině. Byli ohlášení čtyři, ale další museli přiletět během našeho otáčení do útoku. Během otáčení jsem si vybral stodevadesátku, ale po krátkém souboji se hun prudce otočil do střemhlavého letu a já ho ztratil z očí. Nastoupal jsem do 1 km. Spatřil jsem tři Tempesty a jednu Bf-109 300m pode mnou. Využil jsem výškové výhody nad ostatními Tempesty a rychle se dostal 30 metrů za němce. Vypálil jsem dvou až tří vteřinovou dávku a viděl zásahy na kořeni pravého křídla, kokpitu a na centrální přídavné nádrži. Hun začal strmě stoupat. S kokpitem zaplaveným ohněm šel do vývrtky a roztočil se ve výšce 1000 metrů. Pilot vyskočil. Tohle nepřátelské letadlo předtím napadl F/L Ross.
Nárokuji jednu Bf-109 zničenou ve spolupráci s F/L Rossem
Bojové hlášení F/L Ross
Letěl jsem jako červená , když jsem zaznamenal čtveřici Bf-109 padající dolů z mraku nad Gravem přilétajíce ze severovýchodu. Ohlásil jsem svůj útok a otočil to proti nepřátelům. Huni zatočili doprava, Násleoval jsem je v utažené zatáčce a viděl jednoho, co šel za ocas jednomu z Tempestů. Zaměřil jsem se na tohoto nepřítele a začal střílet ze 400 metrů s 45°předsazením. Přiblížil jsem se až na 300 metrů, když jsem viděl zásahy na pravém křídle. Nepřátelský stroj přešel do střemhlavého letu a já jej následoval. Během sklesávání jsem se k němu přiblížil na 100 metrů. Na úrovni země jsem vystřelil a zaznamenal další zásahy. V kořenu křídla se objevil oheň a letoun za sebou táhl vlečku kouře. Hun mírně přitáhl do stoupání. Spatřil jsem červenou 2 (P/O Shaw) přilétající z vrchu a útočící na to samé letadlo. P/O Shaw vystřelil ve velmi malé vzdálenosti a přidal další zásahy. Nepřátelský stroj se přetočil a při nárazu do země explodoval. Pilot nevyskočil.
Oblétl jsem místo soboje a uviděl dvě další stodevítky asi 700 metrů nad námi přilétající ze severovýchodu. Stoupal jsem, abych vybudoval lepší podmínky pro naši squadronu. Huni se spustili dolů. Sledoval jsem je a spustil palbu na vzdálenost 200 metrů s předsazením 10°. Dlouhá dávka vyplodila nějaké ty zásahy poblíž motoru. Hun přešel do stoupání. F/L Moore (červená 1) přilétl z vrchu a předletěl mě. Uhnul jsem doprava a F/L Moore se přiblížil na 30 metrů a vystřelil. Nepřátelský stroj vzplanul, stoupal, přešel do vývrtky a začal padat. Během roztočení letounu vyskočil pilot.
Nárokuji jednu Bf-109 zničenou ve spolupráci s P/O Shawem a jednu Bf 109 zničenou ve spolupráci s F/L Moorem
Bojové hlášení P/O H. Shawa
Letěl jsem jako červená 2. Začal souboj a jedna ze stodevítek to otočila na mě. Uhnul jsem a vystřelil během přibližování ze 100 na 50 metrů dávku z pravé strany. Moje zásahy dopadli kolem kokpitu, který rozbily. Letoun se přetočil, vysunla se mu pravá podvozková noha a začal padat na zem, kde dopadl a explodoval. Tento report potvrzuje report F/L Rosse.
Nárokuji jednu Bf-109 jako zničenou ve spolupráci s F/L Rossem.
Naposledy upravil(a) Tempik dne 22/12/2010, 18:22, celkem upraveno 1 x.
Doplněné bojové hlášení k 17. prosinci
Bojové hlášení F/O K. Wattse
Vedl jsem zelenou sekci. Slyšel jsem červenou sekci hlásit kontakt s Bf-109 poblíž Graveu. Byli jsme východně od Volkelu a neprodleně jsme se vydali na cestu.. Když jsme dorazili na dohled Graveu, tak jsem spatřil Bf-109 ve výšce 1000m letící severovýchodním kursem. Přiblížil jsme se na 300 m v mrtvém zorném úhlu a vystřelil dvouvteřinovou dávku. Viděl jsem odlétnoout velký kus z místa kolem kokpitu. Nepřítel se otočil doprava a sklesal až na nulovou výšku nechávaje za sebou černý kouř. Vyrovnal let a přešel do stoupání. Další Tempest (F/S Jackson) byl na mé pravé straně, přiblížil se za "109ku" a vystřelil dlouhou dávku. Nepřátelskému letounu se zastavil motor a začal hořet. Vystřelil jsem ještě jednu dávku po té co Jackson uhnul a celý stroj zahltili plameny. Tohle vše bylo během stoupání a měli jsem už výšku 1200 metrů. V této výšce ztrtil nepřátelský stroj vztlak a přešel do vývrtky. Nepřtelský pilot vyskočil. Stroj dopadl na pole jižně od řeky protínající východ Graveu.
Nárokuji jednu Bf-109 zničenou ve spolupráci s F/S Jacksonem
Bojové hlášení F/S Jacksona
Letěl jsem jako zelená tři a podle rozkazu jsme letěli do Graveu. Viděl jsem jednu Bf-109 letící východně sestřelenou dvěma Tempesty. Severním kursem přímo pode mnou byla jedna Bf-109, na kterou střílel Tempest. Sletěl jsem dolů a zprava jsem zaútočil také. Přešli jsme do prudkého stoupání a z Bf-109 se kouřilo. Snadno jsem ji dostoupal a ze vzdálenosti 200 m otevřel střelbu. Zásahy byli vidět na motoru i kořenu pravého křídla a motor začal hořet. Odpadl kokpit i přídavná nádrž a já se odpoutal. Po té jsem uviděl celý stroj v plamenech a vyskočeného pilota.
Nárokuji jednu Bf-109 zničenou ve spolupráci s F/O K. Wattsem.
Bojové hlášení A. R. Moora
Vedl jsem červenou sekci na "sweep" do oblasti Munster-Padeborn. Hned jak jsme minuli Munster – ve výšce 1000m- tak žlutá jedna hlásil nepřítele v nulové výšce. Nepodařilo se mi je najít, tak jsem poslal žlutou sekci dolů s tím, že jim uděláme vrchní krytí. Ani během jejich boje se mi nepovedlo nic zahlédnout a po boji se žlutá sekce vrátila domů. Zůstal jsem sám jen se svým číslem 2 a 3. Číslo 4 se vrátilo domů kvůli technickým ptoblémům.
Rozhodl jsem se, že v takovém počtu jen postřelíme nějaký vlak na trase Munster-Rheine a vrátíme se domů. Letěl jsem ve výšce 1000m severně od Munsteru a chystal se k útoku, když jsem spatřil dobře 25 nepřátelských strojů letících směrem k nám z pravé strany s 300m výškovou výhodou. Nepřátelské stroje byli identifikovány jako Bf-109. Stoupal jsem do útoku a celá formace se rozvinula do souboje. Zaměřil jsem se na jednu Bf-109, která letěla po okraji mraku. Přiblížil jsem se na 100 m, vystřelil dlouhou dávku a viděl zásahy kolem kokpitu a na kořenech křídel. Nepřáteslský letoun se roztočil ve vývrtcer a viděl jsem jej dopadnout severně od Munsteru. Před dopadem nehořel. Vzhledem ke špatným vyhlídkám jsem rozkázal číslu 2 i 3, aby se vrátili na základnu skryti v nízkém mraku, než aby dál pokračovali v souboji. Aniž bych je viděl, tak jsem sám dal plný plyn a lehce uletět šestici Bf-109 na mém ocasu. Fotokulomet byl použit.
Nárokuji jednu Bf-109 jako zničenou.
Bojové hlášení F/S J. A. Bosleyho
F/Lt Moore ohlásil stodevítky a já přešel do stoupání proti nim. Vystřelil jsem několik krátkých dávek během jejich rozpouštění formace, ale bez efektu. Vybral jsem si další Bf letící vzadu a ze vzdálenosti 200 metrů krátce vystřelil. On se otočil na záda a přešel do střemhlavého letu a pokračoval až na nulovou výšku. Pronálsledoval a doháněl jsem ho. U země začal nepřítel točit prudkou zatáčku. Následoval jsem ho do zatáček i příležitostných manévrů a začli jsme zase prudce nabírat výšku. Ve 200m začal zase klesat a já byl pořád za ním. Přitáhl moc prudce a dostal stroj do přetažení pravou zatáčkou. Zkřížil mi dráhu, ale ve vzdálenosti 50 metrů jsem byl pořád za ním a vystřelil jsem přesnou dávku. Hun chytl plamenem, propadl se a rozbil o zem.
F/Lt Moore vydal během souboje rozkaz k návratu a po dopadu nepřítele jsem jej splnil.
Nárokuji jednu Bf-109 jako zničenou.
Bojové hlášení F/Lt W. J. Hibberta
Letěl jsem jako červená 3 na sweep do oblasti Rheine a během našeho návratu jsme spatřili jihovýchodně od Emmerichu trojici Bf-109 letící v naší výšce 1200m. Souboj začal nad vesnicí, ze které se začal ozývat i silný flak.. Viděl jsem padat a vybuchnout jednu Bf-109 napadenou F/Lt Fairbanksem. Pak jsem uviděl další stodevítku, která letěla do mraku ve výšce 1300 metrů. Začal jsem ji pronásledovat a nepřítel začal mírně sklesávat dolů. Byl jsem za ním 400-500m když přešel do prudkého klesání, které nevybral a narazil do země poblíž Holdernu. Tohle může potvrdit i W/O Clark, který to celé viděl. Nevystřelil jsem jediný výstřel. Pilot nevyskočil. Kamera nebyla použita.
Nárokuji jednu Bf-109 jako zničenou
Bojové hlášení F/O K. Wattse
Vedl jsem zelenou sekci. Slyšel jsem červenou sekci hlásit kontakt s Bf-109 poblíž Graveu. Byli jsme východně od Volkelu a neprodleně jsme se vydali na cestu.. Když jsme dorazili na dohled Graveu, tak jsem spatřil Bf-109 ve výšce 1000m letící severovýchodním kursem. Přiblížil jsme se na 300 m v mrtvém zorném úhlu a vystřelil dvouvteřinovou dávku. Viděl jsem odlétnoout velký kus z místa kolem kokpitu. Nepřítel se otočil doprava a sklesal až na nulovou výšku nechávaje za sebou černý kouř. Vyrovnal let a přešel do stoupání. Další Tempest (F/S Jackson) byl na mé pravé straně, přiblížil se za "109ku" a vystřelil dlouhou dávku. Nepřátelskému letounu se zastavil motor a začal hořet. Vystřelil jsem ještě jednu dávku po té co Jackson uhnul a celý stroj zahltili plameny. Tohle vše bylo během stoupání a měli jsem už výšku 1200 metrů. V této výšce ztrtil nepřátelský stroj vztlak a přešel do vývrtky. Nepřtelský pilot vyskočil. Stroj dopadl na pole jižně od řeky protínající východ Graveu.
Nárokuji jednu Bf-109 zničenou ve spolupráci s F/S Jacksonem
Bojové hlášení F/S Jacksona
Letěl jsem jako zelená tři a podle rozkazu jsme letěli do Graveu. Viděl jsem jednu Bf-109 letící východně sestřelenou dvěma Tempesty. Severním kursem přímo pode mnou byla jedna Bf-109, na kterou střílel Tempest. Sletěl jsem dolů a zprava jsem zaútočil také. Přešli jsme do prudkého stoupání a z Bf-109 se kouřilo. Snadno jsem ji dostoupal a ze vzdálenosti 200 m otevřel střelbu. Zásahy byli vidět na motoru i kořenu pravého křídla a motor začal hořet. Odpadl kokpit i přídavná nádrž a já se odpoutal. Po té jsem uviděl celý stroj v plamenech a vyskočeného pilota.
Nárokuji jednu Bf-109 zničenou ve spolupráci s F/O K. Wattsem.
Bojové hlášení A. R. Moora
Vedl jsem červenou sekci na "sweep" do oblasti Munster-Padeborn. Hned jak jsme minuli Munster – ve výšce 1000m- tak žlutá jedna hlásil nepřítele v nulové výšce. Nepodařilo se mi je najít, tak jsem poslal žlutou sekci dolů s tím, že jim uděláme vrchní krytí. Ani během jejich boje se mi nepovedlo nic zahlédnout a po boji se žlutá sekce vrátila domů. Zůstal jsem sám jen se svým číslem 2 a 3. Číslo 4 se vrátilo domů kvůli technickým ptoblémům.
Rozhodl jsem se, že v takovém počtu jen postřelíme nějaký vlak na trase Munster-Rheine a vrátíme se domů. Letěl jsem ve výšce 1000m severně od Munsteru a chystal se k útoku, když jsem spatřil dobře 25 nepřátelských strojů letících směrem k nám z pravé strany s 300m výškovou výhodou. Nepřátelské stroje byli identifikovány jako Bf-109. Stoupal jsem do útoku a celá formace se rozvinula do souboje. Zaměřil jsem se na jednu Bf-109, která letěla po okraji mraku. Přiblížil jsem se na 100 m, vystřelil dlouhou dávku a viděl zásahy kolem kokpitu a na kořenech křídel. Nepřáteslský letoun se roztočil ve vývrtcer a viděl jsem jej dopadnout severně od Munsteru. Před dopadem nehořel. Vzhledem ke špatným vyhlídkám jsem rozkázal číslu 2 i 3, aby se vrátili na základnu skryti v nízkém mraku, než aby dál pokračovali v souboji. Aniž bych je viděl, tak jsem sám dal plný plyn a lehce uletět šestici Bf-109 na mém ocasu. Fotokulomet byl použit.
Nárokuji jednu Bf-109 jako zničenou.
Bojové hlášení F/S J. A. Bosleyho
F/Lt Moore ohlásil stodevítky a já přešel do stoupání proti nim. Vystřelil jsem několik krátkých dávek během jejich rozpouštění formace, ale bez efektu. Vybral jsem si další Bf letící vzadu a ze vzdálenosti 200 metrů krátce vystřelil. On se otočil na záda a přešel do střemhlavého letu a pokračoval až na nulovou výšku. Pronálsledoval a doháněl jsem ho. U země začal nepřítel točit prudkou zatáčku. Následoval jsem ho do zatáček i příležitostných manévrů a začli jsme zase prudce nabírat výšku. Ve 200m začal zase klesat a já byl pořád za ním. Přitáhl moc prudce a dostal stroj do přetažení pravou zatáčkou. Zkřížil mi dráhu, ale ve vzdálenosti 50 metrů jsem byl pořád za ním a vystřelil jsem přesnou dávku. Hun chytl plamenem, propadl se a rozbil o zem.
F/Lt Moore vydal během souboje rozkaz k návratu a po dopadu nepřítele jsem jej splnil.
Nárokuji jednu Bf-109 jako zničenou.
Bojové hlášení F/Lt W. J. Hibberta
Letěl jsem jako červená 3 na sweep do oblasti Rheine a během našeho návratu jsme spatřili jihovýchodně od Emmerichu trojici Bf-109 letící v naší výšce 1200m. Souboj začal nad vesnicí, ze které se začal ozývat i silný flak.. Viděl jsem padat a vybuchnout jednu Bf-109 napadenou F/Lt Fairbanksem. Pak jsem uviděl další stodevítku, která letěla do mraku ve výšce 1300 metrů. Začal jsem ji pronásledovat a nepřítel začal mírně sklesávat dolů. Byl jsem za ním 400-500m když přešel do prudkého klesání, které nevybral a narazil do země poblíž Holdernu. Tohle může potvrdit i W/O Clark, který to celé viděl. Nevystřelil jsem jediný výstřel. Pilot nevyskočil. Kamera nebyla použita.
Nárokuji jednu Bf-109 jako zničenou
24. prosince
Dnešní Vánoční den se vyjasnilo a aktivita byla obrovská. Typhoony nepřetržitě vozili svůj náklad pum i raket do oblasti Arden, kde stále probíhali těžké boje a Wehrmacht nejen že prolomil linii spojenců, ale obklíčil 101. americkou výsadkovou divizi u Bastogne a hrozila její kompletní ztráta. Desítky Spitfirů se pohybovalo olastí jako deštník a Tempesty jim zdatně asistovali. Nad bojištěm se pohybovali také Thunderbolty 9. USAAF, které si toho dne připsaly na svoje konto i jednoho Spitfira od 317. sqn a dva Typhoony z 739. sqn.
Kromě toho byl na dnešní den naplánován velký nálet amerických bombardérů 8. USAAF. 1400 velkých hochů bylo dopovázeno 700 americkými stíhači.
Luftwaffe dostala do vzduchu 700-800 letadel a střety velkých formací nebyly výjimkou.
Krátce po 11 hodině narazila 193. aqn Typhoonů na 50 německých stíhačů, kteří měli původně v plánu napadnou svaz bombardérů, ale museli čelit 2. TAF, která do oblasti svolala další perutě.
Během dvou hodin zde bojovalo přes 10 britských perutí a protivníka jim dělala JG1, JG3, JG 26 a JG 27.
8 Tempestů 3. sqn zamířilo do oblasti Julich-Malmedy. Poblíž Malmed se potkali s 10 Bf-109 a proběhl krátká boj. F/L K. A. Thiele vystřelil na jednoho z nepřátel, který dopadl na zem. Druhým sestřeleným letounem nepřítele se stal Fw-190D, kterého sestřelil F/O R. Dryland. Je možná zvláštní, že došlo k sestřelu Fw-190 během souboje s Bf-109. Je možné, že došlo ke špatné identifikaci nepřítele, nebo se opravdu do boje zapletlo více letounů. Velmi pravděpodobné se může jevit obojí. Dryland sám byl cestou domů trefen flakem a musel nouzově přistát na němci okupovaném území. Po dvou dnech se mu ale povedlo dostat z nepřátelského území k američanům.
Evan Mackie má přebrat od nového roku 80.sqn od Boba Spurdela, kterému zkončil turnus. Od začátku prosince si zvyká na Tempesta po přechodu ze Spitfiru, na kterém létal v africe u 243.sqn. Dnešní den letěl s 274.sqn v Tempestu a dostal se do boje. Spatřil pod sebou formaci Typhoonů ze 440.sqn pod útokem. Přešel do střemhlavého letu a napadl Fw-190, do kterého vystřelil 2.5sec dávku. Sám neviděl jak nepřítel zkončil protože přešel okamžitě do stoupání, aleěkolik pilotů 274.sqn vidělo stodevadesátku, které odpadlo křídlo a letoun dopadl na zem nedaleko Eindhovenu. Jeho obětí se stal hauptman Wolfgang Kosse , Staffelkapitan 13./JG 3 ve svém Fw 190 A-9 (W.Nr. 205 265), který sestřelením dvou Typhoonů dosáhl 28 sestřelů – jeho posledních...
Vánoční den roku 1944 se rozhodně nedal považovat za klidný. 2. TAF ztratila 26 strojů – převážně Typhoonů, které se stali cílem hlavně německého flaku. Německá protiofenziva byla zatavena a Luftwaffe nad oblastí přišla rukou britských stíhačů o 16 strojů.
Podobná situace se bude za pár dní opakovat.
Dnešní Vánoční den se vyjasnilo a aktivita byla obrovská. Typhoony nepřetržitě vozili svůj náklad pum i raket do oblasti Arden, kde stále probíhali těžké boje a Wehrmacht nejen že prolomil linii spojenců, ale obklíčil 101. americkou výsadkovou divizi u Bastogne a hrozila její kompletní ztráta. Desítky Spitfirů se pohybovalo olastí jako deštník a Tempesty jim zdatně asistovali. Nad bojištěm se pohybovali také Thunderbolty 9. USAAF, které si toho dne připsaly na svoje konto i jednoho Spitfira od 317. sqn a dva Typhoony z 739. sqn.
Kromě toho byl na dnešní den naplánován velký nálet amerických bombardérů 8. USAAF. 1400 velkých hochů bylo dopovázeno 700 americkými stíhači.
Luftwaffe dostala do vzduchu 700-800 letadel a střety velkých formací nebyly výjimkou.
Krátce po 11 hodině narazila 193. aqn Typhoonů na 50 německých stíhačů, kteří měli původně v plánu napadnou svaz bombardérů, ale museli čelit 2. TAF, která do oblasti svolala další perutě.
Během dvou hodin zde bojovalo přes 10 britských perutí a protivníka jim dělala JG1, JG3, JG 26 a JG 27.
8 Tempestů 3. sqn zamířilo do oblasti Julich-Malmedy. Poblíž Malmed se potkali s 10 Bf-109 a proběhl krátká boj. F/L K. A. Thiele vystřelil na jednoho z nepřátel, který dopadl na zem. Druhým sestřeleným letounem nepřítele se stal Fw-190D, kterého sestřelil F/O R. Dryland. Je možná zvláštní, že došlo k sestřelu Fw-190 během souboje s Bf-109. Je možné, že došlo ke špatné identifikaci nepřítele, nebo se opravdu do boje zapletlo více letounů. Velmi pravděpodobné se může jevit obojí. Dryland sám byl cestou domů trefen flakem a musel nouzově přistát na němci okupovaném území. Po dvou dnech se mu ale povedlo dostat z nepřátelského území k američanům.
Evan Mackie má přebrat od nového roku 80.sqn od Boba Spurdela, kterému zkončil turnus. Od začátku prosince si zvyká na Tempesta po přechodu ze Spitfiru, na kterém létal v africe u 243.sqn. Dnešní den letěl s 274.sqn v Tempestu a dostal se do boje. Spatřil pod sebou formaci Typhoonů ze 440.sqn pod útokem. Přešel do střemhlavého letu a napadl Fw-190, do kterého vystřelil 2.5sec dávku. Sám neviděl jak nepřítel zkončil protože přešel okamžitě do stoupání, aleěkolik pilotů 274.sqn vidělo stodevadesátku, které odpadlo křídlo a letoun dopadl na zem nedaleko Eindhovenu. Jeho obětí se stal hauptman Wolfgang Kosse , Staffelkapitan 13./JG 3 ve svém Fw 190 A-9 (W.Nr. 205 265), který sestřelením dvou Typhoonů dosáhl 28 sestřelů – jeho posledních...
Vánoční den roku 1944 se rozhodně nedal považovat za klidný. 2. TAF ztratila 26 strojů – převážně Typhoonů, které se stali cílem hlavně německého flaku. Německá protiofenziva byla zatavena a Luftwaffe nad oblastí přišla rukou britských stíhačů o 16 strojů.
Podobná situace se bude za pár dní opakovat.
25. prosince
W/C J. B. Wray vedl brzy ráno 80. sqn na patrolu do oblasti fronty, kde se opět zlepšilo počasí a Typhoony i P-47 mohli pomáhat americkým výsadkářům u Bastogne.
Jen den předtím byl proveden první operační let nového německého proudového bombardéru Ar-234 "Blitz" a dnešního dne se opět jeden ukázal. Poblíž Liege byl napaden Wrayem a P/O R. J. Verranem, ale po inkasování několika zásahů se jim ztratil díky rychlosti a oblačnosti. Oboum pilotům 2. TAF byl uznán jako poškozený. Poškozený letoun z III./KG76 pilotovaný Lt. Alfredem Frankem musel svůj poškozený stroj nouzově posadit Poblíž Teuge v Holandsku.
I 486. sqn se setkala s nepřítelem a byl jím opět proudový stroj. Tentokrát Me-262 z I./KG 51. F/O J. H. Stafford a P/O R. D. Bremme na ni narazili severně od Aachenu a napadli ji. Stejný nepřátelský stroj byl zároveň napaden S/L J. Collierem ze 403. sqn Spitfirů mk. XVI. Pilotu Me-262 se špatně otevřel padák a zemřel. Jednalo se o Fw. Hanse Meyera.
26. prosince
Dnešní den se povedlo zastavit Wehrmacht v Ardenách a němečtí vojáci začli být zatlačováni zpět. Počasí se již znatelně vyjasňuje, ale Luftwaffe se dnes moc neukazuje.
486. sqn byla v 15:20 urychleně poslána do vzduchu proti nalétavající Me-262, ale nedostijli ji a navíc během startu došlo ke kolizi F/O C. J. MacDonalda a P/O B. J. O´Conora. Oba piloti vyvázli bez vážných zranění, ale oba stroje byli velmi poškozené.
27. prosince
Dnešního dne se podařilo probít k obsazené Bastogne a německá armáda je definitivně zatlačována do defenzivy. Den je mrazivý, ale jasný a nad oblastí je neustálý leteký deštník 2.TAF a 9. USAAF. Díky dobrému počasi se do vzduchu zvedá znovu i 8.USAAF s téměř 1000 bombardéry i s eskortou letíce na cíle v Porúří. Luftwaffe je donucena k boji a do vzduchu posílá stovky letadel. Její jednotky startující proti 8. USAAF se často střetávají i s 2. TAF.
Do prvního střetu se dostala čtveřice pilotů z 274 sqn. Severovýchodně od Durenu narazili v malé výšce na 8-12 Bf-109. Podařilo se jim je napadnout, sestřelit dvě z nich a jednu poškodit.
Sestřel si připsal W/O E. Twigg a F/L J. Malloy. Velitel squadrony E. D. Mackie si připsal jednu poškozenou Bf-109. Malloyovi se během souboje zasekl jeden z kanónů a navíc se mu nepodařilo odhodit pravou přídavnou nádrž. Přesto se všichni vrátili v pořádku domů.
Bojové hlášení W/O E. Twigga
letěl jsem jako modrá 2 a můj vedoucí S/L Mackie spatřil dvojici Bf-109 letící souběžně s námi 300 metrů nad naší úrovní u Aachenu východním kursem. Letěl jsem 100 metrů za mým vedoucím, který potvrdil že jde opravdu o Bf-109 a dal rozkaz k útoku. Přiblížil jsem se na 300 metrů a vystřelil na kořen křídla nepřátelského letounu krátkou dávku s předsazením, ale bez výsledku. Stodevítka snadno uhla a ostře otočila. Mezitím jsem se přiblížil na 200 metrů. Z mrtvého úhlu jsem vystřelil vteřinovou dávku a viděl zásahy na motou a kokpitu. Vyšel z něj bilý kouř připomínající páru. Nepřítel se stočil doprava a já jej následoval. Bílý kouř zmizel a nepřítel začal s utažeou zatáčko za můj ocas. Po druhém okruhu se z něj vavylil černý kouř. Stroj sebou cukl, srovnal se a zahlédl jsem odpadnou dva tmavé kusy kolem kokpitu. Letoun se stočil, ztratil výšku a kolmo dopadl při explozi na zem.
Nárokuji jenu Bf-109 jako zničenou.
Bojové hlášení F/Lt. J Malloye
Letěl jsem jako modrá 3 směrem k jižní části Malmed, když jsem spatřil palbu flaku a chvíli potom 8-12 letounů v naší výšce letíccí na východ. Modrá 1 otočil o 90°, odhodil přídavné nádrže a přešel do útoku proti letounům, které jsem identifikoval jako Bf-109. Přiblížil jsem se ke dvěma a spatřil další dvě přilétající zezadu. Rychle jsm se rozhodl a provedl dva krátké útoky. Musel jsem předsadit a při prvním pokusu jsem minul. Druhý útok ale zaznamenal zásahy kolem kokpitu a motoru. Kusy nepřátelského stroje létali. Jeho motor byl bez krytu a zastavený. Stroj pomalu zatáčel a klesal při pokusu o nouzové přistání. Těsně před dosednutím sklouzl jeho stroj stranou a on zavadil pravým křídlem o zem. Jeho stroj zůstal vcelku. Sletěl jsem dolů, ještě po něm vystřelil a viděl zásahy. Pilota jsem neviděl. Druhá Bf-109 mezitím nastoupala nade mě. Bohužel se mi zasekl jeden kanón a levá přídavná nádrž selhala a neodhodila se. To mi ztěžovalo manévry, navíc jsme byli přečísleni a ozýval se i flak. Zvolil jsem raději cestu domů, než další souboj.
Nárokuji jednu Bf-109 jako zničenou.
V čase oběda letěla nad Paderborn 80.sqn v počtu 8 strojů na ozbrojený průzkum pod velením F/L. R.W.A. MacKichana. Severožápadně od Rheine byli spatřeny 4 letouny protivníka a identifikovány jako Fw-190, které měli přídavné nádrže a stoupali. Během několika minut podlehli všicchni němečtí stíhači a 80. sqn se vrátila beze ztrát.
Bojové hlášení F/Lt. R.W.A. MacKichana
Vedl jsem squadronu na ozbrojený průzkum Do oblasti Paderborn-Munster, kde měly být souboje Spitfirů a Bf-109. Prohledali jsme Rheine od jihu a dostali se na sever od letiště. Když jsem přeletěli asi 7 km severozápadně, tak moje dvojka nahlásila 4 letouny na naší desáté hodině asi 1500 metrů od nás točící pravou zatáčku. Rozpustil jsem formaci a během otáčení jsem je identifikoval jako Fw-190. Když nás Huni spatřili, tak odhodili přídavné nádrže a stále stoupali pravou zatáčkou. My jsme udělali to samé a pár vteřin po té, co jsme se dostali za ně se otočili a spustili na nás. Jejich vedoucí zaútočil na černou 4, která uzavírala naši formaci. Prudce jsem přitáhl a vystřelil dvě krátké dávky s 20°předsazením na zadní nepřátelský stroj- bez efektu. Rozpoutal se čistý dogfight a já sklesal za ocas jednomu nepříteli přede mnou, který začal kličkovat a poté to otočil doprava. Vystřelil jsem po něm nejdříve vteřinovou dávku a poté dvou vteřinovou s předsazením 10° ze vzdálenosti 200 metrů a viděl zásahy na motoru a kokpitu následované hnědým kouřem a žhnutím z oblasti motoru. Pilot odhodil překryt kabiny a celý kokpit pohlitli plameny. Stroj se řítil k zemi a pilotu se nakonec podařilo vyskočit. Letoun dopadl 7 km severně od Rheinena západní straně Dortmundského kanálu. Přde mnou jsem viděl další nepřátelské letadlo v sestupném letu a vydal se za ním. Za ním však jižbyl náš Tempest a nepřítel narazil do země a explodoval jihozápadně od letiště Plantlunne. Byla to má dvojka W/O G. W. Dopson. Fotokulomat byl použit.
Nárokuji jeden Fw-190 jako zničený.
Bojové hlášení W/O G. W. Dopsona
Letěl jsem jako černá dvě a 7 km severozápadně od Rheine jsem ohlásil 4 letouny točící pravou zatáčku 700 metrů nad námi. Když na nás nepřátelé padli, tak jsem prudce zatočil a pověsil se 600 metrů za jejich vedoucího a vystřelil krátkou dávku s předszením 60°, ale bez výsledku. Přibížil jsem se až na 300 metrů a Hun předváděl prudké úhybné manévry při kličkování i stoupání a pak se otočil na záda a přešel do sestupné spirály. 150 metrů nad zemí nabral severozápadní kurs. Pořád jsem jej ale sledoval a z 300 metrů vystřelil třívteřinovou dávku s předszením 3° a zasáhl kokpit. Hun se stočil o 180° doprava a já dál střílel, dokud nedopadl na zem a nerozbil se v lese 3 km jihovýchodně od Plantunne. Také jsem viděl pád nepřátelského letounu sestřeleném F/L MacKichanem. Fotokulomet byl použit
Nárokuji jeden Fw-190 jako sestřelený.
Bojové hlášení F/O J. W. Garlanda
Letěl jsem jako velící bílé sekce a po pravé zatáčce proti nepříteli jsem se dostal 150 metrů za němce, kerý za sebou ještě nikoho neměl. Začal uhýbatat, já vystřelil tři krátké dávky s nutným předsazením 20° a viděl několik zásahů po obou křídlech, většina šla do kořene pravého. Pak jsem spatřil jít jiný Fw-190 jít přímo proti mě, tak jsem prudce uhnul, otočil se za ním a vystřelil dvouvteřinovou dávku, ale neviděl jsem žádný výsledek. Jiný Tempest se za něj pověsil já šel po tom prvním Hunovi. Udělal jsem celý okruh doleva a narazil na něj. Letěl proti mě. Vystřelil jsem dvousekundovou dávku ze vzdálenosti 400metrů s 10°předsazením a viděl zásahy na středu jeho levého křídla a levé straně trupu. Zásahy na křídle doprovázel velký záblesk jak explodovala jeho munice. Když jsem kolem něj prolétal, tak jsem viděl ve vzduchu 3 padáky a jedno jejich letadlo leželo na zemi. Fotokulomet jsem použil.
Nárokuji jeden Fw-190 jako zničný.
Bojové hlášení F/O D. S. Angiera
Letěl jsem jako černá 4 a byl na konci formace, kdž na nás spadli nepřátelé. Jejich vedoucí na mě zaútočil a střílel, ale málo předsadil. Uhnul jsem a otočil se za nimi. Vybral jsem si poslední stroj, který točil doleva, následoval jej z 200-300metrů a vystřelil krátkou dávku. S předsazením 15°, ale zásahy jsem neviděl. Nepřítel začal prudce zatáčet doleva a já vystřelil třívteřinovou dávku s předsazení 20°-80°. otočil se na záda a viděl jediný zásah na pravém křídle. Jeho pilot neměl svůj stroj pevně v rukou a znovu se přetočil. Přiblížil jsem se na 150 – 200 metrů zezadu a vystřelil jednu dvouvteřinovou dávku s 10° předsazením upraveným až na 20°. Viděl jsem další zásah na pravém křídle, jeden na horní straně trupu a vepředu kolem kokpitu několik dalších. Hun se prudce roztočil a já viděl vrchlík padáku, který z něj vypadl. Pak jsem stoupal k nejbližšímu Tempestu a viděl dopad nepřítele, kterého sestřelil W/O Dopson. Fotokulomet byl použit.
Nárokuji jeden Fw-190 jako zničený.
O hodinu později potkává i 486. sqn v počtu 8 strojů s F/L Taylor-Cannonem jako vedoucím nepřítele. Jejich ůkolem je oblast Munsteru. Po dosažení oblasti spatřili piloti dvě formace nepřátelských letounů. Každá po cca 15ti strojích. Jedna formace byla identifikována jako formace Fw-190, druhou pak tvořili Bf-109. Taylor-Cannon nechal jednu sekci nastoupat a zaútočit zvrchu. Sám se svojí sekcí zaútočil zespodu. Jaké bylo asi jejich překvapení, když se během chvíle dopočítali až 60 nepřátelských strojů JG54, která se po přezbrojení vydávala zastihnout americké bombardéry. Jednalo se o další setkání Tempestů a Focke-wulfů s "dlouhým nosem". V řadách JG54 bylo hodně nováčků a celá sestva byla nachytána takříkajíc na švestkách. Pilotům 486. sqn se podařilo překvapivě zútočit a pustit se do krátkého souboje. Souboj byl díky velkému počtu letounů nepřehledný. Ve výsledku si piloti Tempestů rozdělili 4 potvrzené sestřely, jeden pravděpodobný a jeden nepřátelský stroj potvrzený.
F/L E. W. Tanner - 1x sestřelený Fw-190 + 1x pravděpodobně sestřelená Bf-109
F/L K. G. Taylor - Cannon - 1x sestřelený Fw-190
F/O K. A. Smith - 1x sestřelený Fw-190
P/O S. J. Short – 1x sestřelený Fw-190
F/O B. M. Hall – 1x poškozená Bf-109
Němečtí stíhači si domů přivezli 3 sestřelené Tempesty. Dva pro Lt. Petera Crumpa a jeden pro Uffz. Seiberta.
Doopravdy 486. sqn přišla o jediný stroj F/O B. M. Halla, který byl sestřelen Focke-Wulfem a zabit. Žádný další stroj neutrpěl poškození, které by bylo zaznamenáno.
Naopak němci přišli o tři mrtvé piloty (Oblt. Breger, Fw. Hutz a Fw. Drahn), dva další byli ranění a přišli o 5 strojů a šestý musel nouzově přistát po zásahu na motor. Ve skutečnosti byli všechny stroje Fw-190D-9.
W/C J. B. Wray vedl brzy ráno 80. sqn na patrolu do oblasti fronty, kde se opět zlepšilo počasí a Typhoony i P-47 mohli pomáhat americkým výsadkářům u Bastogne.
Jen den předtím byl proveden první operační let nového německého proudového bombardéru Ar-234 "Blitz" a dnešního dne se opět jeden ukázal. Poblíž Liege byl napaden Wrayem a P/O R. J. Verranem, ale po inkasování několika zásahů se jim ztratil díky rychlosti a oblačnosti. Oboum pilotům 2. TAF byl uznán jako poškozený. Poškozený letoun z III./KG76 pilotovaný Lt. Alfredem Frankem musel svůj poškozený stroj nouzově posadit Poblíž Teuge v Holandsku.
I 486. sqn se setkala s nepřítelem a byl jím opět proudový stroj. Tentokrát Me-262 z I./KG 51. F/O J. H. Stafford a P/O R. D. Bremme na ni narazili severně od Aachenu a napadli ji. Stejný nepřátelský stroj byl zároveň napaden S/L J. Collierem ze 403. sqn Spitfirů mk. XVI. Pilotu Me-262 se špatně otevřel padák a zemřel. Jednalo se o Fw. Hanse Meyera.
26. prosince
Dnešní den se povedlo zastavit Wehrmacht v Ardenách a němečtí vojáci začli být zatlačováni zpět. Počasí se již znatelně vyjasňuje, ale Luftwaffe se dnes moc neukazuje.
486. sqn byla v 15:20 urychleně poslána do vzduchu proti nalétavající Me-262, ale nedostijli ji a navíc během startu došlo ke kolizi F/O C. J. MacDonalda a P/O B. J. O´Conora. Oba piloti vyvázli bez vážných zranění, ale oba stroje byli velmi poškozené.
27. prosince
Dnešního dne se podařilo probít k obsazené Bastogne a německá armáda je definitivně zatlačována do defenzivy. Den je mrazivý, ale jasný a nad oblastí je neustálý leteký deštník 2.TAF a 9. USAAF. Díky dobrému počasi se do vzduchu zvedá znovu i 8.USAAF s téměř 1000 bombardéry i s eskortou letíce na cíle v Porúří. Luftwaffe je donucena k boji a do vzduchu posílá stovky letadel. Její jednotky startující proti 8. USAAF se často střetávají i s 2. TAF.
Do prvního střetu se dostala čtveřice pilotů z 274 sqn. Severovýchodně od Durenu narazili v malé výšce na 8-12 Bf-109. Podařilo se jim je napadnout, sestřelit dvě z nich a jednu poškodit.
Sestřel si připsal W/O E. Twigg a F/L J. Malloy. Velitel squadrony E. D. Mackie si připsal jednu poškozenou Bf-109. Malloyovi se během souboje zasekl jeden z kanónů a navíc se mu nepodařilo odhodit pravou přídavnou nádrž. Přesto se všichni vrátili v pořádku domů.
Bojové hlášení W/O E. Twigga
letěl jsem jako modrá 2 a můj vedoucí S/L Mackie spatřil dvojici Bf-109 letící souběžně s námi 300 metrů nad naší úrovní u Aachenu východním kursem. Letěl jsem 100 metrů za mým vedoucím, který potvrdil že jde opravdu o Bf-109 a dal rozkaz k útoku. Přiblížil jsem se na 300 metrů a vystřelil na kořen křídla nepřátelského letounu krátkou dávku s předsazením, ale bez výsledku. Stodevítka snadno uhla a ostře otočila. Mezitím jsem se přiblížil na 200 metrů. Z mrtvého úhlu jsem vystřelil vteřinovou dávku a viděl zásahy na motou a kokpitu. Vyšel z něj bilý kouř připomínající páru. Nepřítel se stočil doprava a já jej následoval. Bílý kouř zmizel a nepřítel začal s utažeou zatáčko za můj ocas. Po druhém okruhu se z něj vavylil černý kouř. Stroj sebou cukl, srovnal se a zahlédl jsem odpadnou dva tmavé kusy kolem kokpitu. Letoun se stočil, ztratil výšku a kolmo dopadl při explozi na zem.
Nárokuji jenu Bf-109 jako zničenou.
Bojové hlášení F/Lt. J Malloye
Letěl jsem jako modrá 3 směrem k jižní části Malmed, když jsem spatřil palbu flaku a chvíli potom 8-12 letounů v naší výšce letíccí na východ. Modrá 1 otočil o 90°, odhodil přídavné nádrže a přešel do útoku proti letounům, které jsem identifikoval jako Bf-109. Přiblížil jsem se ke dvěma a spatřil další dvě přilétající zezadu. Rychle jsm se rozhodl a provedl dva krátké útoky. Musel jsem předsadit a při prvním pokusu jsem minul. Druhý útok ale zaznamenal zásahy kolem kokpitu a motoru. Kusy nepřátelského stroje létali. Jeho motor byl bez krytu a zastavený. Stroj pomalu zatáčel a klesal při pokusu o nouzové přistání. Těsně před dosednutím sklouzl jeho stroj stranou a on zavadil pravým křídlem o zem. Jeho stroj zůstal vcelku. Sletěl jsem dolů, ještě po něm vystřelil a viděl zásahy. Pilota jsem neviděl. Druhá Bf-109 mezitím nastoupala nade mě. Bohužel se mi zasekl jeden kanón a levá přídavná nádrž selhala a neodhodila se. To mi ztěžovalo manévry, navíc jsme byli přečísleni a ozýval se i flak. Zvolil jsem raději cestu domů, než další souboj.
Nárokuji jednu Bf-109 jako zničenou.
V čase oběda letěla nad Paderborn 80.sqn v počtu 8 strojů na ozbrojený průzkum pod velením F/L. R.W.A. MacKichana. Severožápadně od Rheine byli spatřeny 4 letouny protivníka a identifikovány jako Fw-190, které měli přídavné nádrže a stoupali. Během několika minut podlehli všicchni němečtí stíhači a 80. sqn se vrátila beze ztrát.
Bojové hlášení F/Lt. R.W.A. MacKichana
Vedl jsem squadronu na ozbrojený průzkum Do oblasti Paderborn-Munster, kde měly být souboje Spitfirů a Bf-109. Prohledali jsme Rheine od jihu a dostali se na sever od letiště. Když jsem přeletěli asi 7 km severozápadně, tak moje dvojka nahlásila 4 letouny na naší desáté hodině asi 1500 metrů od nás točící pravou zatáčku. Rozpustil jsem formaci a během otáčení jsem je identifikoval jako Fw-190. Když nás Huni spatřili, tak odhodili přídavné nádrže a stále stoupali pravou zatáčkou. My jsme udělali to samé a pár vteřin po té, co jsme se dostali za ně se otočili a spustili na nás. Jejich vedoucí zaútočil na černou 4, která uzavírala naši formaci. Prudce jsem přitáhl a vystřelil dvě krátké dávky s 20°předsazením na zadní nepřátelský stroj- bez efektu. Rozpoutal se čistý dogfight a já sklesal za ocas jednomu nepříteli přede mnou, který začal kličkovat a poté to otočil doprava. Vystřelil jsem po něm nejdříve vteřinovou dávku a poté dvou vteřinovou s předsazením 10° ze vzdálenosti 200 metrů a viděl zásahy na motoru a kokpitu následované hnědým kouřem a žhnutím z oblasti motoru. Pilot odhodil překryt kabiny a celý kokpit pohlitli plameny. Stroj se řítil k zemi a pilotu se nakonec podařilo vyskočit. Letoun dopadl 7 km severně od Rheinena západní straně Dortmundského kanálu. Přde mnou jsem viděl další nepřátelské letadlo v sestupném letu a vydal se za ním. Za ním však jižbyl náš Tempest a nepřítel narazil do země a explodoval jihozápadně od letiště Plantlunne. Byla to má dvojka W/O G. W. Dopson. Fotokulomat byl použit.
Nárokuji jeden Fw-190 jako zničený.
Bojové hlášení W/O G. W. Dopsona
Letěl jsem jako černá dvě a 7 km severozápadně od Rheine jsem ohlásil 4 letouny točící pravou zatáčku 700 metrů nad námi. Když na nás nepřátelé padli, tak jsem prudce zatočil a pověsil se 600 metrů za jejich vedoucího a vystřelil krátkou dávku s předszením 60°, ale bez výsledku. Přibížil jsem se až na 300 metrů a Hun předváděl prudké úhybné manévry při kličkování i stoupání a pak se otočil na záda a přešel do sestupné spirály. 150 metrů nad zemí nabral severozápadní kurs. Pořád jsem jej ale sledoval a z 300 metrů vystřelil třívteřinovou dávku s předszením 3° a zasáhl kokpit. Hun se stočil o 180° doprava a já dál střílel, dokud nedopadl na zem a nerozbil se v lese 3 km jihovýchodně od Plantunne. Také jsem viděl pád nepřátelského letounu sestřeleném F/L MacKichanem. Fotokulomet byl použit
Nárokuji jeden Fw-190 jako sestřelený.
Bojové hlášení F/O J. W. Garlanda
Letěl jsem jako velící bílé sekce a po pravé zatáčce proti nepříteli jsem se dostal 150 metrů za němce, kerý za sebou ještě nikoho neměl. Začal uhýbatat, já vystřelil tři krátké dávky s nutným předsazením 20° a viděl několik zásahů po obou křídlech, většina šla do kořene pravého. Pak jsem spatřil jít jiný Fw-190 jít přímo proti mě, tak jsem prudce uhnul, otočil se za ním a vystřelil dvouvteřinovou dávku, ale neviděl jsem žádný výsledek. Jiný Tempest se za něj pověsil já šel po tom prvním Hunovi. Udělal jsem celý okruh doleva a narazil na něj. Letěl proti mě. Vystřelil jsem dvousekundovou dávku ze vzdálenosti 400metrů s 10°předsazením a viděl zásahy na středu jeho levého křídla a levé straně trupu. Zásahy na křídle doprovázel velký záblesk jak explodovala jeho munice. Když jsem kolem něj prolétal, tak jsem viděl ve vzduchu 3 padáky a jedno jejich letadlo leželo na zemi. Fotokulomet jsem použil.
Nárokuji jeden Fw-190 jako zničný.
Bojové hlášení F/O D. S. Angiera
Letěl jsem jako černá 4 a byl na konci formace, kdž na nás spadli nepřátelé. Jejich vedoucí na mě zaútočil a střílel, ale málo předsadil. Uhnul jsem a otočil se za nimi. Vybral jsem si poslední stroj, který točil doleva, následoval jej z 200-300metrů a vystřelil krátkou dávku. S předsazením 15°, ale zásahy jsem neviděl. Nepřítel začal prudce zatáčet doleva a já vystřelil třívteřinovou dávku s předsazení 20°-80°. otočil se na záda a viděl jediný zásah na pravém křídle. Jeho pilot neměl svůj stroj pevně v rukou a znovu se přetočil. Přiblížil jsem se na 150 – 200 metrů zezadu a vystřelil jednu dvouvteřinovou dávku s 10° předsazením upraveným až na 20°. Viděl jsem další zásah na pravém křídle, jeden na horní straně trupu a vepředu kolem kokpitu několik dalších. Hun se prudce roztočil a já viděl vrchlík padáku, který z něj vypadl. Pak jsem stoupal k nejbližšímu Tempestu a viděl dopad nepřítele, kterého sestřelil W/O Dopson. Fotokulomet byl použit.
Nárokuji jeden Fw-190 jako zničený.
O hodinu později potkává i 486. sqn v počtu 8 strojů s F/L Taylor-Cannonem jako vedoucím nepřítele. Jejich ůkolem je oblast Munsteru. Po dosažení oblasti spatřili piloti dvě formace nepřátelských letounů. Každá po cca 15ti strojích. Jedna formace byla identifikována jako formace Fw-190, druhou pak tvořili Bf-109. Taylor-Cannon nechal jednu sekci nastoupat a zaútočit zvrchu. Sám se svojí sekcí zaútočil zespodu. Jaké bylo asi jejich překvapení, když se během chvíle dopočítali až 60 nepřátelských strojů JG54, která se po přezbrojení vydávala zastihnout americké bombardéry. Jednalo se o další setkání Tempestů a Focke-wulfů s "dlouhým nosem". V řadách JG54 bylo hodně nováčků a celá sestva byla nachytána takříkajíc na švestkách. Pilotům 486. sqn se podařilo překvapivě zútočit a pustit se do krátkého souboje. Souboj byl díky velkému počtu letounů nepřehledný. Ve výsledku si piloti Tempestů rozdělili 4 potvrzené sestřely, jeden pravděpodobný a jeden nepřátelský stroj potvrzený.
F/L E. W. Tanner - 1x sestřelený Fw-190 + 1x pravděpodobně sestřelená Bf-109
F/L K. G. Taylor - Cannon - 1x sestřelený Fw-190
F/O K. A. Smith - 1x sestřelený Fw-190
P/O S. J. Short – 1x sestřelený Fw-190
F/O B. M. Hall – 1x poškozená Bf-109
Němečtí stíhači si domů přivezli 3 sestřelené Tempesty. Dva pro Lt. Petera Crumpa a jeden pro Uffz. Seiberta.
Doopravdy 486. sqn přišla o jediný stroj F/O B. M. Halla, který byl sestřelen Focke-Wulfem a zabit. Žádný další stroj neutrpěl poškození, které by bylo zaznamenáno.
Naopak němci přišli o tři mrtvé piloty (Oblt. Breger, Fw. Hutz a Fw. Drahn), dva další byli ranění a přišli o 5 strojů a šestý musel nouzově přistát po zásahu na motor. Ve skutečnosti byli všechny stroje Fw-190D-9.