Prototyp „nouzového“ stíhacího letadla MILES M.20 (1940)

Moderátoři: Hans S., Tempik

Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Prototyp „nouzového“ stíhacího letadla MILES M.20 (1940)

Příspěvek od kacermiroslav »

Prototyp „nouzového“ stíhacího letadla MILES M.20
Velká Británie
1940

Obrázek

V září 1940 prožívala Velká Británie nejtěžší dny celé Druhé světové války a doslova a do písmene, jako poslední svobodná bašta Evropy, bojovala o svou existenci proti Hitlerovskému Německu. Zatímco německé letouny dnem i nocí podnikali zdrcují nálety na vojenské i civilní cíle po celé ostrovní říši, chystala se Velká Británie čelit nedostatku bojové techniky v boji o vzdušnou nadvládu na Ostrovy, vývojem nového typu letounu, který by Impériu zajistil tolik potřebný velký počet stíhacích letounů.

Tady trošku odběhnu od tématu. Svým způsobem si Britové zadělali na problém zvaný „vzdušná obrana“ sami svým přístupem ke zbytku Evropy. Jejich víra v nedotknutelnost Ostrovů a bezpečnost zajištěnou námořnictvem vedla k tomu, že v roce 1938 měla RAF pouze jedinou operační squadronou moderních Hawker Hurricane Mk.I. Nadějný Supermarine Spitfire Mk.I existoval pouze ve dvou prototypech. Nepřátelský naladěné Německo pak chrlilo své moderní Bf109 ve velkých sériích, které navíc již prošli zkouškou ohně ve Španělské občanské válce. Varovná slova W.Churchilla o možné válce s Německem naštěstí nezapadla v davu a tak firma Hawker na vlastní riziko začala shromažďovat zásoby nutné pro velkosériovou produkci Hurricanů. O dva roky později pak toto rozhodnutí vedení firmy Hawker výrazně pomohlo zachránit Velkou Británii.

Již události z května a června 1940 ukázali Velké Británii sílu nacistické Luftwaffe, během jejich útoku na západ, kdy doslova smetli z nebe francouzské letectvo i s jejich britskými spojenci. Britskému ministerstvu obrany každým dnem docházelo velké množství zpráv z bojů ve Francii, Belgii a Holandsku a poměrně záhy jim bylo jasné, že valící se parní stroj zvaný Německo se nepodaří odvrátit od jejich postupu na západ. Bylo jasné, že další na řadě je ostrovní říše, kterou ale musí nepřítel nejdříve porazit ve vzduchu, aby pak mohl v klidu provést invazi. O výsledku invaze si nedělali iluze ani ti nejoptimističtější vládní či vojenští představitelé, protože britské pozemní síly se zdaleka nemohli rovnat německé armádě. Jedinou možností tak bylo ubránit svůj vzdušný prostor a odvrátit tak riziko invaze, či donutit Němce provést invazi za pro ně krajně nevýhodných podmínek s rizikem obrovských ztrát. A aby si Britové mohli uhájit svůj vzdušný prostor, to znamenalo vytvořit si podmínky, kdy budou schopni pokrývat ztráty způsobené leteckým bojem. Za tím účelem se v létě 1940 začalo pracovat na stroji, který měl být vyroben v rekordně krátké době, který by měl slušné výkony i palebnou sílu, ale především takový, jehož výroba by byla maximálně zjednodušená a která by nebyla příliš náročná na strategických surovinách. Požadavky letectva byly shrnuty do specifikace F.19/40.

Podle těchto kritérii tak byl za pouhých 65 dní postaven prototyp stíhacího letadla, jehož konstrukce byla maximálně optimalizována pro co nejjednodušší výrobu, což kromě jiného zahrnovalo i pevný podvozek a bez hydraulických systémů. Také se vycházelo z možnosti použít standardně vyráběných částí. Například motorová gondola tak byla použita z typu Beaufighter Mk II. Stejně tak celá řada dalších komponentů využívala vyspělého výcvikového stroje Trainer Miles Master (1939).

Jak již napovídá velké množství komponentů z Miles Master, jeho výrobou byla pověřena firma Miles Aircraft Limited se sídlem ve Woodley, Berkshire. Hlavním konstruktérem letounu M.20 byl Walter G.Caples. Ten ale navázal na dřívější práci konstruktéra F.G.Milese (fa Philips & Powis), který na rozdíl od politiků viděl slabinu své domovské země v porovnání s konstrukcemi a sériovou produkcí německých leteckých společností Messerschmidt, Denier, Heinkel, Junkers. Jeho první návrh z roku 1939 dospěl až do stádia výroby zmenšeného modelu. Mělo se jednat o letoun (M.20/1) kombinující lomené „W“ křídlo z Masteru, se zatahovacím podvozkem a výzbrojí v podobě šesti kulometů. Motor byl totožný s tím, který se používal u Hurricanů. Nicméně pořád se jednalo o letoun pokročilejší konstrukce a tudíž se na něm tolik potřebných normohodin a materiálů nepodařilo uspořit. Myšlenka F.G.Milese ale zaujala ministra letecké výroby lorda Beaverbocka, který nechal vypsat výše uvedenou specifikaci F.19/40. F.G.Miles pak zaštitoval celý projekt, jehož vývojem byl pověřen právě Walter G.Caples. Tento jeho projekt pak nesl označení M.20/2.

Obrázek Obrázek

Podle zadání byl postaven prototyp celodřevěného dolnoplošníku s poloskořepinovým trupem. Křídlo mělo vzepětí na vnějších částech (21% tlustým profil NACA), podvozek byl pevný aerodynamicky kapotován. Křidélka a výškovka pokrývala překližka, vztlakové klapky duralové, směrovku pokrývalo plátno. Pokrokovým prvkem byla panoramatická pilotní kabina kapkovitého tvaru. Miles M.20 tak byl jedním z prvních letounů na světě s takovýmto typem kabiny.

Za pohonnou jednotku byl vybrán osvědčený motor Rolls-Royce Merlin XX, převzatý ze stroje Bristol Beaufighter II, který dával výkon 956 kW (1.280 k). Pro účely projektu M.20 bylo z Beaufighteru převzaté i lože motoru, agregáty, chladič a kapota. Motor byl 12 válcový vodou chlazený se 48 ventily o objemu 27 litrů. Maximální výkon 1280 koňských sil dával ve výšce 10.000 stop (cca 3.200 m) při 3.000 otáčkách za minutu. Celý motor pak vážil 658 kg, což dávalo velice slušný výkon v porovnání k vlastní hmotnosti. Jako palivo se používal 100 oktanový letecký benzín s maximální spotřebou 3 galony / minutu (1 galon = 3,78 l). Přestože měl Miles M.20 pevný aerodynamicky tvarovaný podvozek, dokázal dosáhnout maximální rychlosti až 555 km/h ve výšce 6.200 m. Což na rok 1940 nebyla vůbec špatný výkon. Jen pro představu, jeden z hlavních tahounů letecké bitvy o Británii Hawker Hurricane dosahoval maximální rychlosti kolem 500 km/h (podle typu). Také dolet u prototypu M.20 byl úctyhodný, při instalované nádrži na 350 l paliva. Letoun by mohl díky doletu bezmála 2.000 km (přesně 1.930 km) vést dlouhé letecké souboje, nebo se případně pustit přes Kanál na přepadový let hluboko do týlu nepřítele.

Výzbroj byla zvolená jako rozumný kompromis mezi stroji používaných v britských vzdušných silách a typem, který měl M.20 představovat. Byla totiž stejně jako v případě Hurricanů tvořena osmy kulomety Browning ráže 7,7mm s kadencí 1150 ran za minutu (zásoba munice: 5.000 ks celkem). Což byl sice krok vzad v porovnání s letouny s kanónovou výzbrojí, ale kulomety bylo možno vhodněji zakomponovat do tohoto letounu a i výrobně to bylo jednodušší, než kanónová výzbroj. Navíc se počítalo s možností rozšířit výzbroj až na dvanáct kulometů stejné ráže. Vzhledem k většímu doletu a logicky tak delší době nasazení během mise, bylo úměrně zvětšena zásoba munice. Ta byla vyšší než u standardně používaného Hurricanu nebo Spitfiru. Počítalo se i s výrobou námořní verze, která měl nést označení Milem M.20 Mk II.

Obrázek Obrázek

Jak jsem již psal v úvodu, prototyp M.20 (pod továrním označením U9) byl dohotoven za pouhých 65 dní od zadání a svůj první let absolvoval dne 15.září 1940 (pilot T.Ros) v testovacím středisku A&AEE (Aeroplane and Armament Experimental Establishment) v Boscombe Dow, Wiltshire pod prototypovým označením AX834. Výsledek letových zkoušek byl více než uspokojivý, přestože během jednoho z letů (pilot H.V.Kennedy) došlo k problémům, když letoun samovolně přešel do vývrtky, kterou se jen s obtížemi podařilo pilotovi zvládnout. Konstruktér W.Capley na to zareagoval prodloužením trupu o 35 cm (?) a posunem vodorovné ocasní plochy o 35,5 cm vzad. Po těchto úpravách M.20 (již pod sériovým označením AX834) splňoval vše, co se od něho očekávalo a navíc disponoval vyššími výkony, než se předpokládalo. Rychlostně sice zaostával za Spitfiry Mk.I, ale Hurriccana Mk.I překonával jak rychlostně, tak i ve stoupavostí. Oba stroje pak jednoznačně převyšoval v doletu.

Nicméně průběh letecké bitvy o Británii nakonec nabral jiný směr, než by si Němci přáli a po opadnutí největších náporů si Británie mohla oddychnout a stupňovat dále výrobu především osvědčeného Spitfiru, který byl přeci jenom výkonnostně někde jinde. „Luxus“ dražší, časově a surovinově náročnější výroby tak byl díky vítězné letecké bitvě zajištěn. Projekt M.20 tak mohl být odložen a později zcela zrušen. První prototyp byl později ve Woodley sešrotován, protože byl v zimě 1940 při jednom z přistání na továrním letišti poškozen (zablokovala se kola podvozku a letoun po zamrzlé ploše doklouzal až mimo plochu, kde se poškodil).

Druhý postavený prototyp (M20/4 s továrním označením U-0228) určený k službě v námořním letectvu (číslo prototypu DR616), byl vyroben podle specifikace N.1/41 a poprvé vzlétl dne 8.dubna 1941 a zkoušen byl do konce roku. Tato varianta byla uzpůsobena k službě na obchodních lodích a jejich katapultech. Projekt byl zrušen na jaře 1943. Od prvního prototypu se lišil zdokonaleným překrytem kabiny, zesíleným trupem (kvůli záchytnému háku), upraveným podvozkem s jiným typem kapotáže a hrotitým krytem vrtule.

----------------------------------------------------------------------------------------------------------
TTD – MILES M.20
----------------------------------------------------------------------------------------------------------
* Počet členů osádky: 1
* Rozpětí: 10,54 m
* Délka: 9,35 m
* Výška: 3,81 m
* Nosná plocha: 21,74 m2
* Hmotnost prázdného letounu: 2.663 kg
* Vzletová hmotnost: 3.629 kg
* Maximální rychlost: 555 km/h (někdy uváděno 536 km/h)
* cestovní rychlost: 340 km/h
* Výzbroj: 8x kulomet Browning ráže 7,7 mm
* Dostup: 10.820 m
* Stoupavost (počáteční): 11,7 m/s
* Výstup do 6.218 m: za 9,6 minuty
* Dolet: 1.930 km
* Motor / Výkon: 1x Rolls-Royce Merlin XX o výkonu 956 kW (někdy je uváděno 1.089 kW)
* Vyrobeno kusů: 2 ks prototyp
* Uživatelé: Velká Británie

Obrázek


Zdroje:
http://1000aircraftphotos.com/Contribut ... l/5391.htm
http://sites.google.com/site/merlinv12s ... -merlin-xx
Kolektiv - Encyklopedie letadel – Ivanka při Dunaji 1998
http://home.comcast.net/~aero51/html/gallery/m20.htm
http://www.aviastar.org/air/england/miles_m-20.php
http://airwar.valka.cz
www.wikipedia.org
www.military.cz
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
jersey.se
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 2466
Registrován: 20/1/2010, 21:16
Bydliště: I'm living on an endless road
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od jersey.se »

Pěkné. Skoro je škoda že se tohle letadlo nedočkalo dalšího vývoje.
Smoke me a kipper, I'll be back for breakfast
Uživatelský avatar
Tempik
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1690
Registrován: 24/3/2008, 20:27
Bydliště: Brno
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Tempik »

Musely tam být ale přece nějaké nevýhody, proč by se jinak tohle letadlo nedostalo do výzbroje a místo toho se dál rozvíje Hurricane? Jak na tom byla třeba pasivní ochrana letounu? Mělo to samosvorné nádrže, ochranu pilota, ochranu munice? Na svou jednoduchost mi to takhle papírově přijde jako super stroj. 5ekněme, že kdyby pak místo dřevěných náhražek, pevného podvozku, kapoty z bombardéru atd udělali moderní ekvivalenty, tak by to byl kvalitní stíhač v mnohém překonávající asi i Spitfira. Vysvětlení, že už letounu nebylo třeba moc neberu. Do konce války vzniklo ještě spousta typů a verzí stíhacích letounů a nad doprovody při náletech do francie by byl dolet Milesu hodně moc žádaný. Muselo tam být nějaké výraznější "ale", ne?
Uživatelský avatar
kopapaka
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 3837
Registrován: 26/1/2008, 20:47
Bydliště: kósek od Prostějova

Příspěvek od kopapaka »

Tempik:asi takhle, Miles prostě nebyla dost velká firma a neměla dostatečný lobing. Velmi podobné je to myslím i v případě letounů Marti-Baker, které minimálně papírově překonávaly všechny soudobé typy...

A těch podobných případů by nejen v Anglii za WW2 bylo rozhodně víc...
ObrázekObrázek Obrázek
"Válka je Mír, Svoboda je Otroctví a Nevědomost je Síla!"
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Příspěvek od Pátrač »

Vypadá to jako zajímavý stroj. A proč nešel do výzbroje: asi v tom mohlo být i to co naznačuje kolega kopapaka. Ale druhou stanu se nedivím.

Hawker Hurricane v té době létal celkem svižně a byl to osvědčený stroj a piloti na něj byli zvyklí. Zahajovat výrobu nového typu ve zkrumáži běžící války, tvořit pro něj logistiku a cvičit létající a pozemní personál bylo asi považováno za nadstandart.

A Vickers Supermarine Spitfire byl divoch s velkou zálohou možností modernizací a hovoří pro něj to samé co pro Huricane.

Jak říkám pěkný stroj ale přišel v málo vhodnou dobu. Miro dobré počtení.
Naposledy upravil(a) Pátrač dne 11/2/2011, 06:50, celkem upraveno 1 x.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Uživatelský avatar
skelet
4. Brigádní generál
4. Brigádní generál
Příspěvky: 17710
Registrován: 26/1/2008, 15:48

Příspěvek od skelet »

Musím souhlasit s Pátračem zavádění tohoto typu po zvládnutí hlavní nouzové situace by bylo plýtvání zdroji. Musíme to vzít tak, že velmi brzo by musel být překonstruován podvozek, což by zavedení do výroby odsunulo tak na konec roku 1940. A to už šly do výroby vylepšené Spitfire a ve výhledu byly Typhoony a Tornado.
Jinak je to velmi pěkné letadlo.

edit: mimochodem dolet je udáván pro letoun vybavený samosvornými nádržemi a pancéřováním?
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Farky
7. Major
7. Major
Příspěvky: 1177
Registrován: 19/6/2008, 23:52

Příspěvek od Farky »

Miles M.20 určitě překonával Hurricana Mk.I v některých parametrech. Jenže v okamžiku kdy poprvé vzlétl (září 1940) začínali přicházet k jednotkám nové Hurricany Mk.II se stejným motorem (Merlin XX). A pokud si porovnáme parametry M.20 a Hurricanu Mk.II, už to není pro Milese tak příznivé.
RAF logicky dalo přednost osvědčenému Hurricanu s plně zaběhlou výrobou, Hurricane lépe stoupal a byl minimálně stejně rychlý jako M.20. Přitom měl samosvorné nádrže a pancéřování, nejsem si úplně jistý jestli tohle měl i Miles M.20. Jedinou výhodou M.20 tak zůstává pouze dolet (a výhled z kokpitu), což je trochu málo. Navíc se brzy na Hurricanech objevili přídavné nádrže.
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od kacermiroslav »

K těm nádržím a pasivní ochraně pilota jsem nikde nic z použitých zdrojů nedohledal, takže nemůžu sloužit:-( Jasně Hurrican Mk.II a hlavně pak Spitfire, to byla jiná třída s velkým potencionálem a bylo zbytečné, aby RAF zaváděla do výzbroje další stíhací letoun. Nicméně pokud by se situace v bitvě o Británii vyvíjela jinak, mohl M.20 být produkován díky své nouzové koncepci ve velkých sérioích. Ovšem otázkou je, jak rychle by mohl být operačně nasazen, tedy než by se s ním dostatečně seznámili piloti i pozemní perosnál. Na druhou stranu měla Británie alespoň tuto alternativu v záloze a v případě potřeby mohli rozjet výrobu M.20. Předpokládám, že se počítalo s výrobou především přes zimu, kdy by v důsledku počasí poklesla německá aktivita a na jaře by tak již Británie mohla mít větší množství M.20 připravených k boji po boku Hurricanů a Spitů.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Tempik
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1690
Registrován: 24/3/2008, 20:27
Bydliště: Brno
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Tempik »

O piloty bych se vůbec nebál. Naši piloti například prošli od našich Avií přes polské Pz.11, francouzské Blochy, americké Curtissy, aby pak létali na Hurricanech a později Spitfirech. Jeden typ navíc by už takový oříšek nebyl. A podobně na tom bylo behem války spousta pilotů všech stran. Pozemní obsluha by na tom byla asi také dobře. Motory Merlin v Milesu uměl spravovat snad každý technik RAF. Hydraulika v podstatě odpadla, protože měl stroj pevný podvozek. Přezbrojování a starání se o zbraně by také problém nebyl, protože stejné zbraně již v užívání byly také. A lanka, táhla, uzávěry nádrží, baterie atd. jsou věci, na které stačí průměrnému mechanikovy snad i manuál a malé zaškolení.
Teď se nabízí otázka jak vlastně byla RAF daleko od svého poražení, když tenhle projekt zrušila. Hodně lidí tvrdí (já si to tedy nemyslím), že při německých útocích na britská letiště během Bitvy o Británii bylo RAF málem sraženo na kolena. To že se Miles nakonec ani nerozjel svědčí o tom, že tomu tak pravděpodobně opravdu nebylo.
Vladimír
nadpraporčík
nadpraporčík
Příspěvky: 486
Registrován: 9/7/2010, 10:34

Příspěvek od Vladimír »

kacermiroslav píše:Nicméně pokud by se situace v bitvě o Británii vyvíjela jinak, mohl M.20 být produkován díky své nouzové koncepci ve velkých sérioích. Ovšem otázkou je, jak rychle by mohl být operačně nasazen, tedy než by se s ním dostatečně seznámili piloti i pozemní perosnál. Na druhou stranu měla Británie alespoň tuto alternativu v záloze a v případě potřeby mohli rozjet výrobu M.20. Předpokládám, že se počítalo s výrobou především přes zimu, kdy by v důsledku počasí poklesla německá aktivita a na jaře by tak již Británie mohla mít větší množství M.20 připravených k boji po boku Hurricanů a Spitů.
Pokud by se situace v bitvě o Británii vyvíjela jinak, tak by došlo k německé invazi a Británie chráněná špatně vyzbrojenými jednotkami a domobranou by s velkou pravděpodobností byla na podzim již okupována a pod dozorem GESTAPA a Allgemeine SS, obyvatelstvo drženo na minimálních potravních dávkách, vůdčí osobnosti v koncentrácích nebo mrtvé atd. Podle nedávno uveřejněných dokumentů by se v Británii prostě chovali stejně jako na Ukrajině a v Rusku.
Uživatelský avatar
Hans S.
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 3767
Registrován: 22/2/2007, 04:34
Bydliště: Gartenzaun
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Hans S. »

Nejspíš to bude mít úplně stejné potíže, jako všechna soudobá lehká stíhací letadla :) Malé, křehké a bez vývojového potenciálu :)
Uživatelský avatar
kopapaka
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 3837
Registrován: 26/1/2008, 20:47
Bydliště: kósek od Prostějova

Příspěvek od kopapaka »

A jak si přišel na to, že jde o lehké stíhací letadlo?
Prázdná hmotnost 2.663 kg tomu moc nenasvědčuje....
ObrázekObrázek Obrázek
"Válka je Mír, Svoboda je Otroctví a Nevědomost je Síla!"
Uživatelský avatar
skelet
4. Brigádní generál
4. Brigádní generál
Příspěvky: 17710
Registrován: 26/1/2008, 15:48

Příspěvek od skelet »

To je víc než měl Bf-109E, ne?
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Tempik
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1690
Registrován: 24/3/2008, 20:27
Bydliště: Brno
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Tempik »

Ta váha zcela jistě narostla díky použitým nedeficitním materiálům. S moderními materiály by se asi jednalo spíše o lehké letadlo.
Uživatelský avatar
skelet
4. Brigádní generál
4. Brigádní generál
Příspěvky: 17710
Registrován: 26/1/2008, 15:48

Příspěvek od skelet »

No to je sice pravda, ale ani výzbroj a použitý motor neodpovídají lehkým stíhačům jako byl Caudron C.714, Bell XP-77 atd.
Tohle je spíš "sovětská" stíhačka navržená v Británii :lol:
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Hans S.
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 3767
Registrován: 22/2/2007, 04:34
Bydliště: Gartenzaun
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Hans S. »

Pravda, s něčím jsem si to letadlo spletl. Je to normální "těžký" letoun. V tom případě je ten dolet ale naprostý nesmysl - letadlo s menším množstvím paliva, než má Spitfire, s podobným motorem a slabšími výkony nemůže mít 3x vyšší dolet. Nicméně obecně jsou údaje o doletu velmi zavádějící.

Navíc prototyp s rychlostí 550 (530?) km/h je na rok 1940 už prostě pomalý.
Uživatelský avatar
skelet
4. Brigádní generál
4. Brigádní generál
Příspěvky: 17710
Registrován: 26/1/2008, 15:48

Příspěvek od skelet »

Pro nouzový stíhač to byla rychlost zcela dostatečná a Emil byl snad jen o deset kiláků rychlejší. Když se dostaneme do co kdyby, tak se zatahovacím podvozkem rychlost poskočila tak o 40 až 45km/h nahoru, což by pravda na 109F bylo málo, ale jistě by se zatahovacím podvozkem přišlo i odlehčení v podobě deficitních materiálů a tím pádem i růst rychlost.... no nic konec snění :lol:
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Kruan
podpraporčík
podpraporčík
Příspěvky: 293
Registrován: 30/11/2009, 17:20

Příspěvek od Kruan »

Pokud by nastaly skutečně likvidační nálety na letecké továrny, které měly centralizovanou výrobu, tak by se koncepce Miles určitě hodila. Komponenty by mohly vyrábět např. výrobci rybářských bárek nebo i malé vesnice pod vedením místního truhláře nebo houslaře.
V BoB byl strojů celkem dostatek, spíš chyběli piloti. A na skutečné strategické bombardování toho němci moc neměli.
Uživatelský avatar
Hans S.
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 3767
Registrován: 22/2/2007, 04:34
Bydliště: Gartenzaun
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Hans S. »

skelet píše:Pro nouzový stíhač to byla rychlost zcela dostatečná a Emil byl snad jen o deset kiláků rychlejší. Když se dostaneme do co kdyby, tak se zatahovacím podvozkem rychlost poskočila tak o 40 až 45km/h nahoru, což by pravda na 109F bylo málo, ale jistě by se zatahovacím podvozkem přišlo i odlehčení v podobě deficitních materiálů a tím pádem i růst rychlost.... no nic konec snění :lol:
Bf 109 E byl v létě 1940 na vrcholu svého vývoje a Luftwaffe jich měla stovky a stovky. Jenže když byl Emil ve fázi vývoje, v jaké byl Miles v létě 1940, tak se psal teprve podzim 1938. V téhle době prototyp Friedricha létal hodně přes 600, to samé prototypy Fw 190. Navíc je asi poměrně málo pravděpodobné, že by se Miles stihl na frontu dostat ještě před Spity V resp. Bf 109 F.
Btw: deficitní materiály sice mohly letoun odlehčit, ale zatahovací podvozek by ho naopak zase trochu přitížil :)
Uživatelský avatar
skelet
4. Brigádní generál
4. Brigádní generál
Příspěvky: 17710
Registrován: 26/1/2008, 15:48

Příspěvek od skelet »

No podstatné je to slovo nouzová, tedy z vývoje rovnou do sériové výroby.
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Stíhací letouny“