Henschel Hs 293A, Bojové nasazení

Zázračné zbraně, tajné zbraně a projekty, obrovská děla, podzemní továrny.
Odpovědět
Uživatelský avatar
saldy
rotmistr
rotmistr
Příspěvky: 138
Registrován: 12/5/2011, 17:24
Bydliště: Aussig an der Elbe-SUDETENLAND
Kontaktovat uživatele:

Henschel Hs 293A, Bojové nasazení

Příspěvek od saldy »

Obrázek

V první části http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=22&t=5122, kterou jsem teď aktualizoval, jsem se věnoval protipanceřové střele Fritz X, nyní se zaměřím na Henschel Hs 293A.

Pohon obstarával raketový motor Walter HWK 109-507, který se automaticky spustil 1-1,5 sekundy po opuštění nosiče, pracoval pouze po dobu 10 s a dokázal bombu zrychlit na 230-250 m/s. Později se v sériové výrobě montovala vylepšená modifikace Walter HWK 109-507B s tahem 5,88 kN (600 kp), nakonec se RLM rozhodlo pro motor WASAG 109-512 poháněný tuhou pohonnou hmotou (66 kg diglykolového prachu), ten dokázal poskytnout tah 12 kN po dobu 11 s a byl provozně podstatně výhodnější.

Podobně ako Fritz X, sérové Hs-293 používaly naváděcí přístroj FuG 203 Kehl s páčkovým ovládáním, který pracoval na 18 kanálech. Rádiový přijímač FuG 230 Strassburg. Kuriozitou systému bylo, že chybělo směrové řízení kormidlem, co vyžadovalo od osádky přesné navedení pomocí křidélek.

Henschel se vypouštěl z mnohem nižších výšek než Fritz X, na rozdíl od svého protipancéřového protějšku, který padal k zemi jako kámen, byl jeho úhel klesání mnohem méně strmý, jeho kořistí se stávaly transportní lodě a menší bojová plavidla.

Varianta Hs 293B se lišila pouze jiným naváděným systémem (FuG 207 Dortmund - FuG 237 Duisburg), proti lodím byla nasazena jen okrajově, zřejmě se ale podílela na útoky na mosty přes řeku Odra v závěru války.
Velký obrázek
Obrázek je vizuálně zmenšen. Zobrazit v plné velikosti

Schema trasy střely k cíli
Velký obrázek
Obrázek je vizuálně zmenšen. Zobrazit v plné velikosti
Velký obrázek
Obrázek je vizuálně zmenšen. Zobrazit v plné velikosti
Do 217E-5 se starší variantou kokpitu byl hlavní tahoun při boji s touto zbraní

K prvnímu bojovému nasazení došlo 25. srpna 1943 v Biskajském zálivu. V tomto případě máme k dispozici podrobný popis. Britská 40. doprovodná skupina se skládala z několika fregat a šalup které hlídkovaly severozápadně od cípu Španělska mezi mysy Ortegal a Villano. Skupina zde lovila německé ponorky a pro ně kolaborující španělské rybáře. Lodě byly letecky odhaleny a od brzkých ranních hodin byla jejich poloha hlášena z letounu Condor.

V 8:00 vzlétlo 18 letounů Do 217E z II/KG100 ve směru k cíli. Ve 12:30 detekoval radarový operátor na lodi HCMS Athabaskhan vzdušnou komunikaci 70 mil severně. Skupina lodí se připravila na útok a zaujala obrannou formaci, zmíněná loď však mohla plout maximální rychlostí 23 Uzlů. Radar typ 291 zachytil dorniery ve 12:55. Ve 13:00 se v dohledu objevily stroje pod velením kapitána Molinuse, utvořily skupiny a v nízké letové hladině se blížily ke kořisti. 13:03 následují první odhozy, 5 bombardérů útočí na HMCS Athabaskhan, každý odhodil jednu střelu, 2 se nekontrolovaně zřítily do moře, další 2 těsně minuly, a jediná střela posádky pod velením kapitána W. Vorpahla prorazila palubu ale na druhé straně vylétla zase ven a pokračovala do hlubin. Kapitán lodě G. R. Miles okamžitě organizoval záchranu lodě, motory se po hodině podařilo spustit a loď mohla doplout do Plymouthu k opravám. Jeden muž zemřel okamžitě, druhý byl smeten přes palubu a utopil se, z 15 zraněných zemřeli později 3.

Další 2 korvety Grenville a Hill byly napadeny druhou šesticí dornierů, dokázaly však uniknout za pomoci protiletadlové palby a ostrými změnami směru vysokou rychlostí 32 uzlů, všech 6 střel minulo. Kapitán Hillu se dokázal rychle zorientovat v bojové situaci a prudce změnil směr v poslední chvíli před dopadem, tato střela při útoku na Hill proto manévrovala tak ostře až ztratila vztlak a zřítila se. Toto byla použitelná taktika, která později zachránila i spoustu jiných lodí. Obě plavidla útok přečkala bez zranění.

Mezitím o život bojovala také šalupa HMS Egret, na kterou se vrhlo 7 střel. 5 jich minulo a spadlo do moře, šestou sestřelila protiletadlová palba. Sedmá vystřelená z letounu vedeného nadporučíkem Paulusem zasáhla loď do skladu na zádi a zapálila zde uloženou munici, během vteřin se Egret rozlomila, exploze usmrtila 197 námořníků a pouze 35 jich přežilo. Egret se tak stala první potopenou lodí řízených střel.

Ještě toho dne anglické námořnictvo v tajné depeši informovalo americkou stranu o incidentu a varovalo před novou německou zbraní. Útok měl však ještě větší účinek, britská admiralita stáhla všechny své jednotky na distanc 200 mil od pobřeží, čímž se německým ponorkám v cestě k domovským základnám ulevilo. Útok také odhalil sabotáž, některé střely byly vadné, při prověření se našla šikovně poškozená kabeláž už z montáže.

HMT Rohna

26. listopadu 1943 rozráží vody Středozemního moře HMT Rohna, je součástí spojeneckého konvoje KMF-26 o 18 lodích, který má namířeno z Oranu přes Suez na dálný východ. Mohutný parník s výtlakem bez mála 9 000 tun je naložen k prasknutí z velké části americkými vojáky, na palubě se tísní 2000 můžů. Konvoj pluje rychlostí 12 Uzlů ve směru 100° asi 15 mil od pobřeží Alžíru. Počasí je příjemné, mírná oblačnost a dobrá viditelnost, síla větru 4m/s však zneklidnila moře natolik, že některé Flaky jsou mimo provoz. Rohna i ostatní dopravní lodě se ježí protileteckými kanony, stejně jako několik doprovodných torpédoborců.
Velký obrázek
Obrázek je vizuálně zmenšen. Zobrazit v plné velikosti
Velký obrázek
Obrázek je vizuálně zmenšen. Zobrazit v plné velikosti
HMT Rohna a schema zásahu

První útoky začaly v 16:30 tři čtvrtě hodiny před západem Slunce, a šly výhradně ze směru od Slunce. Letecký svaz se skládal odhadem z 25-30 bombardérů He 177 a několika torpédových Ju 88. Flaky spustily divokou palbu. Svědkové události uvádějí že klouzavé pumy s dlouhým závojem dýmu, jindy pouze s rudým světlem v zadní části, dopadaly vysokou rychlostí a v prostoru konvoje se zvedaly vysoké sloupce vody po nepřesných dopadech. V jednom případě černý olej unikající během hoření paliva pro pohon pumy, potřísnil mužům na palubě jedné z lodí obličeje.

Greify vypustily odhadem až 60 střel s výšky 1000m, důvodem vysoké nepřesnosti mohla být velká vzdálenost z jaké střely odpalovaly protože se mohly obávat silné protiletecké palby. V kombinaci s tím mohla být i nízká viditelnost, v nastávajícím soumraku.

Pouze jediná střela našla svůj cíl, následky ale byly strašlivé. Puma zasáhla parník ve střední části na pravoboku, prorazila paluby a explodovala ve strojovně. Výbuch roztrhl přepážku mezi mezi strojovnou a 4 oddílem kde byly ubikace vojáků. Během okamžiku jich 320 usmrtil. Následně loď postihl výpadek elektřiny, interkomu a šířil se divoký požár. Evakuace se utápěla v chaosu, záchranu komplikoval rychlý soumrak, loď se po několika desítkách minut potopila, trosečníky navíc neklidné moře rozneslo na velkou plochu. Celkový počet obětí je 1153 osob, polovinu zabil požár, druhá polovina se utopila či zemřela později na následky zranění, asi 800 mužů se podařilo zachránit.

Nejednalo se o první takový útok na této trase nedaleko Alžíru. 6. listopadu se pod útokem ocitl jiný konvoj KMF-25A, přepravující vojáky pro italské tažení ve směru do Palerma a Naples. 26 dopravních lodí eskortovalo 16 torpédoborců a protiletadlový křižník HMS Colombo. 10 minut před západem Slunce byl konvoj napaden 35 torpédovými bombardéry z KG 26 včetně několika Do 217E-5 z II/KG 100. Během útoku torpedonosců se střely vrhly na zadní voj konvoje.

Torpédoborec USS Tillman pomáhá nalevo od konvoje odrazit letecký útok. Torpéda plují mezi lodě, 2 dopravní a 1 torpédoborec obdrží přímý direkt a potápí se. Mezitím si několik řízených pum vybere za cíl přímo samotný Tillman. 2 minou svůj cíl, jedna exploduje přímo ve vzduchu, snad po zásahu flakem. Torpedoborec prudce manévruje neboť je v vzápětí pod torpédovým útokem, oběma úhořům se také úspěšně vyhne. To už se na nezdolného rváče řítí třetí puma, i ta však mine a dopadá do vodní brázdy za lodí, způsobí jen lehké škody. V této bitvě však svému osudu neunikla jeho sesterská loď HMS Beatty, ta se však stala kořistí torpéda. Jeden Do 217 je sestřelen palbou flaku.

Pro vypouštění protilodních bomb byly upraveny námořní průzkumné letouny či střední bombardéry, ve většině případů nesly Hs 293 do bojových akcí k tomuto účelu specielně upravené Dorniery Do 217E-5. První jednotka (asi jediná), která nové pumy dostala, byla v září 1942 Lehr und Erprobungskommando 21 se základnou na letišti Garz pod velením E. Hetzela. Po skončení výcviku byla jednotka reorganizována. 29. dubna po schválení pro bojové nasazení, přeznačena na KG 100 pod vedením majora Bernharda Jopeho, a odeslána do Středomoří na základnu Marseilles-Istres. Skládala se ze dvou protilodních Gruppe, její část II/KG 100 používala letouny Do 217 E-5 vybavených k vypouštění Hs 293. III/KG 100 byla vybavena letouny Do-217K-2 určených pro odhoz Fritz X. Svou činnost zde jednotka započala 29. srpna 1943.

Později Byla střelami vybavena další nově zformovaná protilodní Gruppe II/KG 40, respektive zde teprve probíhal výcvik s řízenými střelami na základně v Garzu. Zde se jednalo výhradně o nosiče Hs 293. Byly to těžké čtyřmotorové bombardéry He 177, které ale měly často více problémů sami se sebou. Neměli bychom ale v rámci KG 40 opomenout i stroje Fw 200 Kondor. Kondor už koncem roku 1943 rychle ustupoval do pozadí, Luftwaffe s ním už nepočítala ani pro průzkum, avšak v srpnu byly pro Do 217 II/KG 40 zaváděny řízené střely Hs 293. Pro nesení této zbraně bylo vybaveno i několik pozdějších verzí Fw 200C-8 z III/KG 40, není však doložen žádný úspěšný zásah. KG 40 působila ze dvou základen ve Francii, Cognac a Bordeaux.
Velký obrázek
Obrázek je vizuálně zmenšen. Zobrazit v plné velikosti
Fw 200C-8 měl své nejlepší časy už za sebou, krize se stroji He 177 vedla k rozhodnutí vybavit i několik kondorů touto výzbrojí.

Tyto střely byly primárně navrženy pro těžký bombardér He 177 s dlouhým doletem, zřejmě pro operace hlouběji v Atlantiku, letoun se bohužel potýkal se závažnými technickými potížemi. Stěžejním strojem se tedy stal Do 217 ve verzi E-5 v rámci KG100. Většinou musel letět pouze s jednou zavěšenou střelou, na druhém nosníku se totiž nacházela přídavná palivová nádrž. Operační oblast byla v drtivé většině v západním Středomoří, zřídka v Biskajském zálivu či v Kanálu La Manche. Inovativní střela si nemohla činit ambici vytěsnit v proti lodním boji standardní munici v podobě pum či torpéd, ale nevedla si vůbec špatně. Podstatně méně se dostala do boje na strojích He 177 či Fw 200 v rámci KG40. Speciálně upravený He 111H-12, který nesl jedinou střelu zavěšenou pod trupem, se do boje s loděmi zřejmě nikdy nedostal a pokud ano tak jen velmi okrajově, případně mohl být nasazen na sklonku války proti pozemním cílům-mostům. Pravděpodobně sloužil pouze pro vývojové účely a výcvik posádek.

Zastavme se ještě u těžkých čtyřmotorových bombardérů He 177 Greif. 21. listopadu 1943 vyslalo FA (Fliegerführer Atlantik) 20 strojů He 177 z II/KG 40 ze základny Bordeaux-Mérignac proti konvoji SL139/MKS30 (ze Siera Leone do Liverpoolu) s nadějí úspěchu. Každý letoun nesl 2 střely Hs 293 a byl vybaven protilodním radarem Hohentwiel FuG 200 s dosahem až 80 km. Na konvoj již předtím dorážely německé ponorky avšak neúspěšně. Bombardéry letěly ve špatné viditelnosti a mizerném počasí pod velením majora Monse. V tom čase se konvoj nacházel severně 750 km od zálivu Finisterre. Díky nevhodným povětrnostním podmínkám konvoj neobjevili a tak se lovci vrhli na 2 opožděné lodě MV Marsa (4405 brt) a SS Delius (6065 brt). Kapitán Deliuse skvěle manévroval. Bojové hlášení říká, že 7 vypuštěných střel ze 4 bombardérů minulo a některé z nich byly závadné, uvádí také, že byly pozorovány 4 bombardéry s motory v plamenech. Delius byl zasažen jednou střelou ale bez vážného poškození. Marsa měla méně štěstí, 5 střel minulo, ale šestá zaznamenala zásah na čáře ponoru, loď ztratila řízení, začala se pomalu potápět a kapitán dal příkaz k evakuaci, zahynulo 5 námořníků. Torpédoborec Winchelsea hlásil útok osamoceného Greifa, který útočil z výšky 3500 m, ale byl zasažen flakem a zřítil se do moře. Ostatní letouny se nedokázaly dostat do útočné pozice. Do boje se údajně dostal i 1 Liberator z 224 perutě pobřežního letectva a měl napadnout, možná i sestřelit jeden Greif, to ale druhá strana nepotvrdila.
Velký obrázek
Obrázek je vizuálně zmenšen. Zobrazit v plné velikosti
He 177 se v boji příliš neosvědčil, jeden z nich dokonce padl i s nepoškozenou střelou do rukou spojenců po nouzáku na Sardinii.

Tento útok byl debakl, z bojového hlášení KG 40: 2 stroje přerušily útok z důvodu nefunkční střelecké aparatury. 1 stroj havaroval krátce po startu z neznámých příčin. 1 stroji došlo palivo a jeho posádka vyskočila na padácích. 1 stroj přistál na břicho (45% ztráta). 4 stroje poškozeny flakem. Několik motorů zachvátily plameny. 16 střel bylo odpáleno na cíl. 24 střel bylo zahozeno (Jettisoned). 3 letouny a 2 posádky ztraceny.

Dalším útokem byl ten již v úvodu zmíněný, i přes významný skalp v podobě potopení HMT Rohna to byl vzhledem k nasazeným prostředkům hubený výsledek, akce se ale opět neobešla bez vlastních ztrát. 1 stroj se zřítil hned po startu po závadě motoru, některý zdroj uvádí, že Greify ještě před samotným útokem narazily po dlouhém letu na 153. peruť RAF, stíhací skupinu USAF a francouzskou stíhací GCI/7. Stíhačkám se podařilo sestřelit 6 He-177A-5 (mimo jiné i stroj hpt. Nusseho a majora Monsa), ostatní otočily zpět a přitom objevily konvoj.

II/KG 40 ztratila v listopadu 12 z 47 He 177 z různých příčin. Bylo zjištěno, že Greify se do denních útoků vůbec nehodí, pro noční nasazení byla vypracována taktika, kdy se po obou stranách konvoje byly shazovány světlice, avšak toto bylo náročné na koordinaci a tyto útoky znamenaly jen další trápení bez užitku.

Greify útočily také proti spojeneckému vylodění u Anzia při operaci Shingle. 7 strojů se dvěma zavěšenými Hs 293 a zásobou světlic napadlo 23. ledna před rozbřeskem vyloďovací pláž. Stejně tak druhý den, avšak bez úspěchu.

Operace Avalanche

Po úspěšném obsazení Sicílie spojenci bez boje překročili Messinskou úžinu, vstup do pevninské Evropy bylo ale třeba pojistit násilným výsadkem do týlu nepřítele. 9. září 1943 bylo zahájeno vylodění u Salerna-operace Avalanche, po několika dnech bojů Němci provedli zprvu nadějnou pozemní protiofenzivu, neměli však dostatek prostředků, byli tísněni palbou lodního dělostřelectva a vzdušnou převahou. Bitva skončila ústupem Němců do další obranné linie. I přes splnění cíle hlavní výsadkové operace je tato bitva historiky hodnocena více jako pat než vítězství spojenců. Svou malou špetkou, kdy tato operace skončila pro spojence rozporuplně, přispěly i řízené střely. Pokud nepočítáme již zmíněnou první bojovou akci ze srpna v Biskajském zálivu, jednalo se o premiéru leteckých nájezdů ve větším počtu. Bylo zde potopeno či poškozeno několik lodí pomocí Fritz X nebo Hs 293, většinou do chvíle než zde spojenci získali pozemní letiště.

11. září 1943 se II./KG 100 přesunula z Istres ve Francii do Foggie, aby podpořila III./KG 100 při útocích na invazi v oblasti Salerno (Operace Avalanche). 13.září střely zasáhly křižník Uganda (spolu Fritz-X). Torpédoborce Loyal a Nubian byly lehce poškozené. Potopená byla i nemocniční loď Newfoundland. 14.září 1943 zasáhli US transportní loď Bushrod Washington (7191t), potopila se o den později. 15. září zasáhly další transportní loď James W. Marshall. Při výbuchu lodě Bushrod Washington byl zničený další LCT (LCT-209).

S příchodem spojeneckých stíhaček na pevninu denní operace III./KG 100 musely být ukončené a II./KG 100 pokračovala se svými Hs-293 v nočních útocích, které však byly neefektivní. Základnu Foggia opustili 25. září, těsně před příchodem spojenců. II./KG 100 a III./KG 100 ztratily během těchto bojů dohromady 12 strojů. Obě Gruppe do konce roku 1943 působily ve Středomoří, ale nedosáhly už větších úspěchů. V pozdním létě 1943 svobodní Francouzi se základnou v severní Africe obsadili Korsiku. Luftwaffe v reakci vypravila 24. září menší skupinu Do 217 na útok proti lodím v jižním přístavu Ajjacio. Spitfiry letectva ALA však dokázaly tento úder odrazit a způsobit těžké ztráty. Jiný zdroj ale uvádí, že některé vyloďovací čluny v oblasti přístavu Ajaccio se podařilo potopit, byly to LST 79 (2750 t) a LCT2231 (311 t).

SS Bushrod Washington

Odpoledne 14. září na pozadí operace Avalanche probíhá na velké lodi třídy Liberty vykládka nákladu, muži na palubě jsou neklidní, po měsíci stráveném klidnou plavbou jsou nyní na frontě, navíc nedaleko velké bitvy. Pilot letounu Do 217 přilétá od slunce, nikdo o něm nemá tušení. Odnikud přilétá první střela, ale mine cíl, vedle parníku se zvedá vodní sloup. Druhá střela svůj cíl našla, pronikla skrz přes ubikace posádky a explodovala v kotelně. Explodoval kotel a jeden motor byl vytržen z lůžka, loď se nahnula na pravobok. Vypukl požár a plameny dosahovaly výšky lodních stožárů, posádka s ohněm a vodou statečně bojovala, ale čerpadla to nemohla zvládnout. Kapitán vydal rozkaz k evakuaci posádky a 200 vojákům přítomným na palubě. Později selhaly další záchrané práce a poté co oheň našel munici, loď rozmetal výbuch. Smrt zde nalezlo 10 mužů. Série výbuchů zničila i 2 vyloďovací čluny LCT-241 a LCT-19 (tank landing craft).

SS James W. Marshall

Tato obří loď kotvila asi jeden a půl kilometru od pobřeží, zakotvila zde poté co 9. září vyplula z Bizerty. Na palubě se nacházelo 250 tun válečného nákladu, byly zde tanky, děla, ruční zbraně atd...13. září v časném odpoledni ji zasáhla konvenční puma malé ráže vypuštěna z Ju 87. Zničila jeden 20mm flak, kajuty kapitána a přilehlé administrativní prostory. Menší požár posádka rychle uhasila a bez ztráty života. Dva dny poté 15. září 7:45 loď zasáhne Hs 293 z letounu Do 217. Pronikne palubou a exploduje v prostoru nedaleko strojovny a jídelny posádky. Vypukl oheň, kotelna č. 3 byla zaplavena. Dva LCT naložené plynem, které byly uloženy v útrobách na levoboku se vznítily. Remorkéry svými vodnimi děly však dostaly tento oheň pod kontrolu. Muži posádky opustili loď na záchraných člunech, část slézala po sítích na boku lodě. Při tomto druhém útoku byly ztráty na životech tragické, zemřel 1 důstojník, 12 vojáků a 50 přístavních dělníků. Polovrak lodě je odtažen do Bizerty, do služby se už nikdy nevrátí a končí jako vlnolam u pobřeží Francie.

HMHS Newfoundland

Nechvalný počin je zásah nemocniční lodi HMHS Newfoundland. 13. září v 5:00, 74km od pobřeží u Salerna, byla loď zasažena pumou, jednalo se o Hs 293. Střela prolétla palubou a vybuchla na spodním můstku. Na lodi se naštěstí nacházelo jen 34 členů posádky a 2 pacienti. Hasicí zařízení bylo vyřazeno mimo provoz, požár zničil celou loď, která byla následně spojenci potopena.

Nasazení ve východním Středomoří

Mezitím Britové vyslali invazni skupinu obsadit ostrovy Kos, Leros a Samos. Zřídili zde malou leteckou a námořní základnu, která zde narušovala německou kontrolu nad oblastí. Součástí německého protiopatření byl i přesun tří Do 217E-5 z francouzské základny na Krétu a Rhodos (Athens/Kalamaki). Letouny v oblasti pod silnou leteckou kontrolou Luftwaffe se činily. 26. září potopily britský torpedoborec Intrepid a řecký torpedoborec Visillisa Olga. 11. listopadu byl těžce poškozen torpedoborec Rockwood a 13. listopadu byl potopen další britský torpedoborec Dulverton.

V říjnu 1943 byl torpedoborec Dulverton zapojený do Dodekanské kampaně , jako součást síly, která se snažila obsadit řecké ostrovy Kos a Leros dne 20. října a znovu dne 4. listopadu. Dne 12. listopadu Dulverton vrátil podpořit posádku na Lerosu , který byl právě napaden Němci . Dne 13. listopadu, 5 mil mimo pobřeží ostrova Kos, byla loď napadena německými bombardéry Do 217, jedna Hs 293 zasáhla Dulverton do můstku. 6 důstojníků a 114 mužů bylo evakuováno z lodi dříve, než byla odepsaná loď řízeně potopena, ale 3 důstojníci a 75 mužů bylo zabito.

Poté co zde velení dosáhlo úspěšně svých cílů, vrátilo se trio dornierů 16. listopadu zpět na domovskou základnu v jižní Francii.

Operace Shingle

Operace Shingle bylo vylodění spojenců u Anzia do týlu německé obrany. Stalo se tak 4 měsíce po obdobné operaci Avalanche. S tím rozdílem, že vylodění proběhlo za použití mnohem menších prostředků a Němci zde z počátku neměli vůbec žádnou obranu. Spojenci udělali stejnou chybu jako předtím a místo toho aby rychle pronikli hluboko do vnitrozemí, jali se budovat stabilní malé předmostí. Rundstedt reagoval velmi pohotově a brzy spojencům udělil další lekci z válečného umění. Ovšem i on pochopil, že zahnat spojence zpět do moře je nemožné neboť jeho postup zastavila přesně vedená palba z bojových lodí. Linie u Anzia proto zůstala beze změny až do května. K zoufale pomalému a bolestnému postupu Itálií tak ani tato operace příliš nepomohla. Luftwaffe zde nasadila značné prostředky a rvala se o převahu nad Anziem, Hitler už v té době očekával hlavní vylodění ve Francii a chtěl světu ukázat, že výsadek dokáže odrazit. Řízelé střely se do akce opět zapojily, ale tentokrát s menším účinkem, v předchozím článku o Fritz X kde jsem část věnoval elektronické obraně proti střelám, jsem podrobněji popsal, že při operaci Single bylo nasazeno již účinnější krytí. Na rozdíl od Avalanche kdy stíhací obranu zajišťovaly primárně letadlové lodě, musely bombardéry nyní prorážet silné letecké zajištění a noční útoky byly neefektivní.

Jediným větším úspěchem bylo těžké poškození torpedoborce HMS Jervis (1690 t) dne 23. ledna1944 a potopení křižníku HMS Spartan (5770t) dne 29.ledna, dle jiných pramenů ale byly ještě zasaženy nemocniční lodě St. David (potopila se 24.ledna) a poškozená St. Andrew (obě po 2702brt). Potopené byly torpédoborec Herbert C. Jones (DE-137), US transportní lodě Samuel Huntington (7181 brt) a Elihu Yale (7176 brt), US vyloďovací plavidlo LCT 35 a britská minonoska Inglefield (1530 t).
Velký obrázek
Obrázek je vizuálně zmenšen. Zobrazit v plné velikosti
Info k obrázku říká, že se jde o zásah Hs 293 na jihu Sicílie během operace Husky, to je ale příliš brzy. Může se však jednat o útok z pozdější doby, střely zde byly nasazeny u Syrakus

HMS Spartan a SS Samuel huntington

Lehký křižník se zapojil do podpory operace “Shingle“ již několik dní před vyloděním u Anzia, které proběhlo 22. ledna 1944. U Terracina vypálil na pobřežní baterie 900 projektilů. Poté se uchýlil na krátkou přestávku do přístavu v Neapoli. 27. ledna mu bylo nařízeno zapojit se do protiletadlové ochrany, 27. ledna se Spartan nacházel zakotven v přístavu v Anziu, o dva dny později, při západu Slunce se stal přístav terčem pro řízené střely. Spartan vypustil kouřovou clonu, avšak podmínky pro to nebyly vhodné, vál silný vítr a loď se nemohla skrýt. Podle očitých svědků se 18 letounů blížilo od severu a začalo kroužit nad přístavem, tak aby se dostaly do výhodné pozice pro odhoz a siluety lodí byly dobře vidět. Útok byl překvapivý, neboť lodní radary byly neúčinné z důvodu pevninského rušení. Byla vyhlášena výstraha a lodě v přístavu spustily obrannou palbu proti směru útoku, 5 naváděných střel mine své cíle a s moře zvedají vodní sloupce. Jedna z nich však zasahuje Spartan a exploduje v horní části prostorů kotelny na levoboku, v horní palubě nyní zeje obří otvor, hlavní stožár se zhroutil a kotelny byly zaplaveny, loď postihl výpadek elektřiny, vážný požár se začal rychle šířit a loď se zle naklonila. Hodinu po zásahu posádka boj vzdává, bylo nařízeno opustit loď, o deset minut později se křižník posadil na dno přístavu a do boje se již nikdy nevrátil. 5 důstojníků a 41 mužů z posádky zemřelo, 42 bylo zraněno.

Tímto však boj ještě neskončil, o chvíli později, nedaleko odsud si raketová střela vybírá další tučný cíl, loď třídy Liberty SS Samuel huntington. Loď kotví asi půl kilometru od invazní pláže, je plná zásob benzínu, střeliva a jiného nákladu. Střela pronikla do kotelny a zde zabila 4 osoby. Lodí postupně otřáslo několik explozí, do vzduchu jsou vymrštěny obří nákladové poklopy, vzduchem letí i Jeep stojící nedaleko můstku. Trosky létají jeden a půl míle daleko. Loď dosedla na mělké dno, Následné požáry nedokázaly zkrotit ani vodní děla záchraných lodí, celou noc bojovala s infernem na palubě. Druhého dne, brzy ráno 30. ledna však lodí otřásla poslední obří exploze, když se dým trochu rozptýlil, na místě lodi už nezbylo nic.

HMS Inglefield

V neklidném pobřeží na pozadí operace Shingle končí svou bohatou bojovou kariéru i torpedoborec Inglefield. Loď zde počátkem roku 44 prováděla diverzní útoky na pobřeží Itálie a jinak podporovala invazní síly. Po 10ti dnech této činnosti se však střetla za soumraku s osudovou střelou Hs 293. Útok přežilo 157 mužů, kteří unikli před potopením, 35 mužů zahynulo.

V červnu 1944 v oblasti vylodění v Normandii kde spojenci téměř ovládli vzdušný prostor, zdálo se být nemožné úspěšně proniknout nad invazní pláže, přesto se to jedné osádce povedlo. Střela zasáhla 10. června tučný cíl SS Charles Morgan, loď třídy Liberty na pláži Utah. Plavidlo dosedlo na dno a nadále posloužilo jako součást pobřežního mola. Bližší podrobnosti jsem bohužel nedohledal. Jiné zdroje uvádí, že zemřelo 8 nebo 10 mužů a loď zasáhla puma SC ráže 500 vypuštěná ze střemhlavého bombardéru.

20. července byla překvapena HMCS Matane z kanadské eskortní skupiny velkou explozí na zádi. Střela však minula muničák, prolétla skrz a explodovala pod vodou. Voda zaplavila strojovnu a loď byla odtažena do Plymouthu. Zemřeli 4 námořníci. To byl asi poslední úspěšný útok střelou Hs 293 na plavidlo, byť někde je uváděn ještě jeden zásah a potopení USS LST-282 ze srpna 1944.

Obrázek
Mapa základen a oblasti nasazení střel Hs 293 a Fritz X

Pozemní nasazení

První záznam o nasazení střel na pevnině pochází data 4-7. srpna 1944 kde Dorniery z III/KG 100 pod vedením kapitána H. Schmetze provedly sérii nočních útoků na most přes řeku Selune u města Pontaubault. Tento most představoval úzké hrdlo kudy spojenci postupovali v ofenzivě směrem na východ a stal se tak proto v oblasti prioritním cílem pro Luftwaffe. Mnoho střel těsně minulo a nějaké snad dokázaly trefit, mnoho střel bylo ale také zahozeno ještě před cílem a to z důvodu obrany Moskyt-Intruders, které sem velení poslalo na noční CAP.

Poslední Dorniery 217 sjely z výroby v pozním jaru 1944. Ode Dne-D do poloviny srpna 1944 ztratila skupina 16 letounů z 25-30 původního stavu. Počet strojů schopných letu se tak rychle snižoval. III/KG 100 tak byla na konci srpna rozpuštěna a následovala příprava pro nové, tentokrát stíhací úkoly.

Konec střelám to však ještě nebyl, počátkem dubna 1945 se zformovalo nové uskupení pod KG 200, bylo to ze zbytků jiných jednotek, ErprobungsKommando 36 z Garzu, která měla ve stavu 10-12 Do 217, dále několika He 111H-12 a skupiny Fw 190/Ju 88 Mistel z KG30. Jednotka se střelami Hs 293 byla pod velením kapitána Eicholze. Již 12. dubna provedly střely denní útoky na mosty přes Odru, které byly v držení Sovětů. Některé úspěšné zásahy byly potvrzeny, ale Sověti přepravu rychle obnovili za pomoci pontonových mostů.

Závěr

Řízené střely nebyly v 2 sv. bojově nasazeny pouze u Luftwaffe. Američané nasadili protimostové Azon z Liberatorů či B-17. Azony byly bez vlastního pohonu, kde operátor činil pouze směrové korekce. Velmi vzácně na konci války v Pacifiku byly nasazeny v boji SWOD Mk.9 Bat. Střela byla sice bez vlastního pohonu, ale dokázala se za pomoci vlastního radaru sama navigovat na cíl, spíše zde bych viděl skutečného předchůdce dnešních střel.

V závěru jedné monografie nalezneme v seznamu 37 zasažených lodí střelou Hs-293, následky byly většinou fatální. Fritz X zasáhl 7 bitevních lodí a křižníků, důsledkem bylo 1 potopení, 3 těžká poškození a 3 lehká. Počet ztracených letounů během samotného boje není přesně určen, ale ztráty nebyly tak závažné jako v případě torpedonosných bombardérů, a přesnost zásahů efektivnější oproti konvenčním pumám, které byly shazovány sice ve velkém, ale s malou přesností. Vzhledem k vynaloženým prostředkům a je třeba zmínit i psychologické dopady, se lze klonit k názoru, že se jednalo o zbraň v zásadě úspěšnou, byť očekávání nemohlo být z mnoha příčin zcela naplněno. Není zřejmé zdali měl zázračnými zbraněmi posedlý Hitler o těchto střelách a jejich úspěších povědomí. Uvádí se, že RLM Hitlerovi tyto zbraně zamlčelo aby se vyhlo v jiných případech negativním důsledkům jeho tlaku a přehnaných očekávání. V protikladu tomuto tvrzení stojí osoba Göringa, jehož přízeň u Hitlera klesala a který by se jistě rád blýskl každým esem své Luftwaffe.

Warriors and wizards Martin J. Bollinger
German Guided Missiles: Henschel Hs 293 and Ruhrstahl SD 1400X William Wolf
Lietadla.com
http://www.merchantnavyofficers.com
http://warsailors.com/
http://www.wrecksite.eu
http://www.naval-history.net
http://www.fronta.cz
http://www.palba.cz
http://www.ww2.dk
Wikipedie
Obrázek
"Zabít se dá každý" V. Corleone
Uživatelský avatar
Franz Trubka
7. Major
7. Major
Příspěvky: 1815
Registrován: 14/10/2010, 04:16

Re: Henschel Hs 293A, Bojové nasazení

Příspěvek od Franz Trubka »

Saldy,dobre a zajimave.Trochu mi ale chybi ttd .
U Fritze je v clanku uvedeno 320 kg vybusniny,kolik mel Henschel ?
Maximalni rychlost,dolet,hmotnost ,rozmery atd.
ObrázekObrázek

Pink Floyd-On The Turning Away
Uživatelský avatar
Alchymista
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 4883
Registrován: 25/2/2007, 04:00

Re: Henschel Hs 293A, Bojové nasazení

Příspěvek od Alchymista »

Letový rýchlosť Hs-293 dosahovala 230m/s (828km/h), maximálna dosahovala okolo 260-270m/s (936-972km/h), iný zdroj uvádza letovú rýchlosť v rozsahu 435-900km/h.
Dosah silne závisel od výšky vypustenia, wiki uvádza dosah 4km z výšky 2,2km a 8,5km z výšky 5km. Iný uvádzaný údaj býva 12km z výšky 1400 metrov , alebo dokonca 18km z výšky 2000m (ale nie je jasné, akej verzie Hs-293 sa týkajú).

zdroj http://upload.wikimedia.org/wikipedia/c ... /HS293.pdf uvádza:
- hmotnosť strely/bomby (zrejme bez motoru) 1980 lb ( = 898kg),
- hmotnosť bojovej časti 1320 lb (596kg)
- náplň ~600 lb Amatolu 60/40 (272kg, amatol je zmes dusičnanu amonneho a TNT)

jedná sa ale o spojenencké údaje z obdobia vojny, stránka je reprint spojeneckého informačného "predpisu", takže chyba +/-5-10% je v norme.
Iný zdroj o náplni bojovej časti uvádza 650 lb (~295kg) výbušniny Trialen 105 (15% hexogen, 70% TNT, 15% Al prach)
Bojová časť zodpovedá nemeckej leteckej bombe SC-500 (Sprengbombe Cylindrisch) s "protiodrazovým prstencom" ("Kopfring"). To ale situáciu príliš nezjednodušuje - SC-500 mala desiatky výrobných subvariant, u ktorých sa hmotnosť náplne líši o desiatky kg
Ďalší zdroj uvádza hmotnosť pri odpálení 1045kg a dopadovú hmotnosť 967kg (rozdiel 78kg zodpovedá náplni raketového motoru Walter HWK-109-507)

"Studený" raketový motor Walter HWK-109-507 pracoval s peroxidom vodíku a vodným roztokom manganistanu draselného/vápenatého (T-stoff + Z-stoff), a s pretlakovou dodávkou komponentov pomocou stlačeného vzduchu. Náplň motoru by mala byť 78kg oboch komponentov.

Pre exponát v Smithsonian national air and space museum
Velký obrázek
Obrázek je vizuálně zmenšen. Zobrazit v plné velikosti
je uvádzané:
Dimensions - Overall: 10 ft. 4 in. wide x 11 ft. 9 in. deep, 1500 lb. (315 x 358.1cm, 680.4kg)
- hodnota 680,4 kg je evidentne "suchá hmotnosť" "prázdnej konštrukcie" s motorom, teda bez výbušniny a iných náplní. Tomu by zodpovedala hmotnosť pri odpálení 1030-1050kg.

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Pomerne rozsiahly článok s množtvom fotografií: http://www.lietadla.com/vyzbroj/hs-293.htm
ObrázekObrázek

Оптимисты изучают английский язык, пессимисты - китайский. А реалисты - автомат Калашникова
Uživatelský avatar
saldy
rotmistr
rotmistr
Příspěvky: 138
Registrován: 12/5/2011, 17:24
Bydliště: Aussig an der Elbe-SUDETENLAND
Kontaktovat uživatele:

Re: Henschel Hs 293A, Bojové nasazení

Příspěvek od saldy »

Jak jsem uvedl v úvodu prvního dílu, článek je zaměřen hlavně na bojové nasazení, skládat text o události z bitvy z různých zdrojů a pohledů, to je zase ta část která mi občas chybí, technický popis je dobře zpracován třeba na zmíněném lietadla.com odkud jsem také čerpal základní info a jsou zde i varianty které do boje nezasáhly, v zásadě se jednalo o okřídlenou 500kg bombu. Odhozy zřejmě probíhaly vždy rozdílně, z různých úhlů, výšek a vzdáleností, jak plynulo ze situae na bojišti, střela také mohla létat v širším rozmezí rychlostí. Hs 293 dokázala vyvinout vysokou rychlost, snadno ničit torpedoborce a v jednom případě prorazit pancíř lehkého křižníku kdy explodovala v kotelně. Naopak mohla také letět tak pomalu, že ztratila vztlak, viz. svědectví kapitána Hilla nebo případy, kdy střelu zasáhl flak. Střela nemusela vždy jen klesat, měla možnost letět rovně či dokonce stoupat.
Obrázek
"Zabít se dá každý" V. Corleone
RiMr
vojín
vojín
Příspěvky: 19
Registrován: 17/8/2012, 16:54

Re: Henschel Hs 293A, Bojové nasazení

Příspěvek od RiMr »

"Tato obří loď kotvila asi jeden a půl kilometru od pobřeží, zakotvila zde poté co 9. září vyplula z Bizerty. Na palubě se nacházelo 250 tun válečného nákladu, byly zde tanky, děla, ruční zbraně.."

250 tun? To není zrovna náklad hodný "obří" lodi...?
Odpovědět

Zpět na „Wunderwaffen“