Japonské letecké hlavňové zbraně

Moderátor: Hans S.

Odpovědět
Uživatelský avatar
YAMATO
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 2808
Registrován: 19/3/2005, 19:25
Kontaktovat uživatele:

Japonské letecké hlavňové zbraně

Příspěvek od YAMATO »

Tento článek přináší základní přehled japonských leteckých hlavňových zbraní používaných v období druhé světové války. Nečekejte detailní technické popisy nebo rozborky, jde o to ukázat s čím bojovali japonští letci a také jak byla výzbrojní politika japonských leteckých sil velmi často neskutečně iracionální...nemluvě o do absurdna dovedené rivalitě mezi jejich armádní a námořní složkou.


KULOMETY PUŠKOVÉ RÁŽE

Armádní letectvo
Ještě na začátku války byl ve střelištích starších letounů používán dvojkulomet typ 89 ráže 7,7 mm, vyvinutý na bázi těžkého pěchotního kulometu typ 11 (typ 3 ?) ráže 6,5 mm jeho zdvojením a úpravou pro ráži 7,7 x 58 SR (britská 0,303). Z pěchotního kulometu bylo převzato i podivné řešení zásobníku munice s náboji v nad sebou umístěných páscích po pěti nábojích. To mělo v případě potřeby umožnit doplnění munice od řadových pěšáků. Samo o sobě bylo toto řešení problematické pro vysokou poruchovost, jeho použití u letecké zbraně pak bylo vysloveně absurdní. Není to však zdaleka poslední podivnost ve výzbroji Japonska. V roce 1937 byl zaveden typ 89 (speciální) s municí v plochých zásobnících s pásky po pěti nábojích spojenými za sebou.

Obrázek Typ 89 Obrázek Typ 89 speciální


Vzhledem k problémům se zástavbou a ovladatelností zdvojených zbraní vznikl typ 89 (upravený), který byl jednohlavňový s diskovým zásobníkem na 69 nábojů. Tato zbraň se stala zdaleka nejrozšířenější. Její modifikace označená Te-1 byla použita v dálkově ovládaném ocasním střelišti bombardéru Ki-21. Dalším vývojem vznikl kulomet typ 1 se sedlovým zásobníkem.

Obrázek Typ 89 upravený Obrázek Typ 1


Zaveden byl ještě jeden kulomet puškové ráže, typ 98, což byl licenční německý MG 15 (více ZDE). Proč byla vybrána zbraň s nestandardní ráží lze stěží soudit. Mnohé další podivnosti však ještě přijdou.

Pro pevnou vestavbu byl určen kulomet typ 89 model 2, což byla licenční kopii britského Vickersu E ráže 7,7 x 58 SR. Označení model 2 bylo pro odlišení od typu 98 pro pohyblivou zástavbu, který byl odlišnou zbraní. Šlo o osvědčenou, nicméně již poměrně zastaralou zbraň. Žádný nástupce však za ni nepřišel, ačkoli byly vyvíjeni, armáda přešla u pevné zástavby v převážné míře na velkorážné kulomety.

Obrázek Typ 89


Námořní letectvo
Kulomet typ 92 ráže 7,7 x 58 SR, určený pro montáž do střelišť, byl licenční kopií britského Lewisu. Munice byla v diskových zásobnících s 47 a později 97 náboji. Šlo o zastaralou ale spolehlivou zbraň, takže byl používán až do konce války.

Obrázek Typ 92


Náhradou za něj byl zaveden kulomet typ 1, což byla obdoba armádního typu 98, tedy licence MG 15.

Pro pevnou zástavbu byl určen kulomet typ 89. Jednalo se o stejnou zbraň jako armádní typ 89 model 2, což bylo velmi mimořádné, jak dále uvidíme. Jeho vylepšením vznikl typ 97, používaný až do konce války.

V kulometech puškové ráže bylo dlouho dobu vše celkem v pořádku, byla používána jednotná ráže a dokonce společný typ pro pevnou zástavbu. Zavedení typu 98 u armády respektive typu 1 u námořnictva však, přes to, že se alespoň obě složky shodly (ovšem pouze náhodou!) na stejné zbrani, nelze hodnotit jinak než jako podivné. Takto byly vedle sebe používány kulomety dvou různých puškových ráží, někdy dokonce i na jednom letounu!

TYP: typ 89 / typ 89 (upravený) / typ 89 model 2 (= typ 97) / typ 92 / typ 98 (= typ 1)
Hmotnost (kg): 12 /9,3 / 12 / 8,5 / 7
Délka (m): - / 1,06 / 1,14 / o,99 / 1,08
Rychlost palby (ran/min): 900 / 670 / 900 / 600 / 1000
Úsťová rychlost (m/s): 750 / 810 / 810 / 760 / 755


VELKORÁŽNÉ KULOMETY

Armádní letectvo

Předem je nutno říci, že zbraně s ráží nad 11 mm byly v Japonsku označovány jako kanony. Zprvu se uvažovalo o zavedení italského Breda-SAFAT ráže 12,7 mm, ale nakonec byla dána přednost bezlicenční kopii amerického Browningu Model 1921 upraveného pro munici Breda 12,7 x 81 SR. Zbraň označená Ho-103 (také typ 1) se velmi rozšířila jak v pevné tak i pohyblivé zástavbě. Jejím jediným záporem, ovšem podstatným, byla špatná synchronizovatelnost, zděděná po Browningu, ztráty na rychlosti palby překračovaly až 60 %!

Obrázek Ho-103


Námořní letectvo
U námořnictva byly velkorážné kulomety zavedeny o něco později a v podstatně menší míře. Vliv mělo zřejmě větší použití 20 mm kanonů. Na rozdíl od kulometů puškové ráže byly zvoleny jiné typy i ráže než v armádě. Množné číslo skutečně není omylem, námořnictvo zavedlo rovnou dva různé typy velkorážných kulometů dvou různých ráží!

První, označený typ 2, byl licenční německý MG 131 (více ZDE) ráže 13 mm. Jako obranný byl použit ke konci války u většího počtu typů.

Druhý byl typ 3, což byl podobně jako armádní Ho-103 okopírovaný Browning Model 1921, předělaný na munici Hotchkiss 13,2 x 99 mm použité u protiletadlového kulometu typ 93. Použit byl v pevné zástavbě.

Japonci tedy používali naprosto nesmyslně tři různé velkorážné kulomety tří různých ráží! A to ještě není nic oproti 20 mm kanonům!

TYP: Ho-103 / typ 2 / typ 3
Hmotnost (kg): 23 / 20 / 31 (28?)
Délka (m): 1,24 / 1,14 / 1,55
Rychlost palby (ran/min): 900 / 900 / 800
Úsťová rychlost (m/s): 780 / 750 / 795


KANONY RÁŽE 20 mm

Armádní letectvo
Kanonová výzbroj byla armádou zavedena ve srovnání se světem velmi pozdě a zpočátku jen v malých počtech. Zato však byly postupně zavedeny hned tři různé typy-a každý s odlišnou municí!

Prvním zavedeným byl Ho-1 (také typ 97) s municí 20 x 125 v sedlovém zásobníku pro 15 nábojů, použitý jako obranný ve hřbetním střelišti bombardéru Ki-49. šlo o adaptaci protitankové pušky typ 97, vyvinuté na bázi francouzské Hotchkiss. Úpravou Ho-1 vznikl kanon Ho-3 se sedlovým zásobníkem pro 50 nábojů, použitý u těžkého stíhače Ki-45.

Obrázek Ho-3 Obrázek Ho-3 v Ki-45


Druhým armádním typem 20 mm kanonu byl německý MG 151/20 (více ZDE), kterých bylo do Japonska v srpnu 1943 ponorkou dopraveno nejméně 800 kusů spolu s 400000 kusy munice. Byly použity pouze u části stíhačů Ki-61. 500 nábojů na hlaveň bylo ovšem málo...následovaly další dodávky nebo zavedení vlastní výroby pro tak malé množství zbraní?

Třetí armádní kanon ráže 20 mm vznikl zvětšením kulometu Ho-103 pro munici 20 x 94 (zkrácená Hispano-Suiza 20 x 110). Kanon označený Ho-5 (také typ 2) byl velmi povedenou zbraní, jediným problémem byla opět špatná synchronizovatelnost, a doznal velkého rozšíření jak v pevné tak i pohyblivé zástavbě.

Obrázek Ho-5


Námořní letectvo
Oproti armádě byly kanony u námořnictva zavedeny dříve a podstatně velkoryseji. Jednalo se o licenční výrobu osvedčené švýcarské zbraně, Oerlikonu FF, zavedené jako typ 99 model 1. Používán byl v pevné i pohyblivé zástavbě. Munice 20 x 72 RB byla v bubnu, používány byly se 45 náboji pro pohyblivé kanony a s 60 a později 100 náboji pro pevnou instalaci. Provedení typ 99 model 2 bylo zásobováno municí z pásu.

Obrázek Typ 99 model 1 Obrázek Upravené provedení pro pohyblivou zástavbu


Dalším vývojem FF vznikl dlouhohlavňový FFL s municí 20 x 101 RB neboli typ 99-2 model 3. Používán byl rovněž v pevné i pohyblivé zástavbě. Verse s náboji v pásu byla označena typ 99-2 model 4.

Obrázek Typ 99 model 4


Ani v kanonech ráže 20 mm se tedy nepodařilo překonat řevnivost mezi armádou a námořnictvem, naopak počet zavedených se zastavil dokonce až u čísla pět, každý z nich s jiným typem munice!

TYP: Ho-3 / Ho-5 / MG 151 / typ 99 model 1 / typ 99-2 model 4
Hmotnost (kg): 43 / 35 / 42 / 24 / 38
Délka (m): 1,76 /1,47 / 1,76 / 1,33 / 1,89
Rychlost palby (ran/min): 400 / 850 / 800 / 520 / 750
Úsťová rychlost (m/s): 820 / 750 / 760 / 600 / 750


KANONY RÁŽE 30 mm

Armádní letectvo
Boj s těžkými bombardéry přinesl zjištění, že ani kanony ráže 20 mm nedisponují dostatečnou účinností pro jejich spolehlivé zničení. V těžkých stíhačích začaly být používány kanony ráže 37 mm (viz. níže), ty však byly pro jednomotorové stroje nepoužitelné. Zvolena proto byla ráže 30 mm. Zvětšením kanonu Ho-5 pro munici 30 x 114 vznikl kanon Ho-105 a dále pak vylepšený Ho-155 respektive Ho-155 model 2, kterým byly vybaveny Ki-84 I Hei a počítalo se s ními pro mnoho dalších typů.

Obrázek Ho-155 model 2


Námořní letectvo
Stejný problém v boji s těžkými bombardéry samozřejmě zaznamenalo i námořnictvo, které vyvinulo dvě zbraně ráže 30 mm. První byl typ 2, odvozený z typu 99 pro munici 30 x 92 RB, počítalo se s ním především pro J2M, nicméně zaveden byl typ 5, vyvinutý na bázi kulometu typ 3 pro munici 30 x 122. Měl být masově použit ve většině stíhačů, ale dostal se již jen na menší počet J2M a některé prototypy.

Obrázek Typ 5


A opět: nekoordinovaný vývoj a zavedení více zbraní velmi podobných parametrů.

TYP: Ho-155 model 2 / typ 5
Hmotnost (kg): 50 / 70
Délka (m): 2,02 / 2,19
Rychlost palby (ran/min): 450 / 350
Úsťová rychlost (m/s): 715 / 750


KANONY RÁŽE NAD 30 mm

Zde již bude řeč pouze o armádním letectvu (s jednou vyjjímkou). U těžkých stíhačů byly dosti rozšířené kanony ráže 37 mm. Nejprve byl použit upravený ručně nabíjený tankový kanon typ 94, to však bylo nouzové opatření do doby, než byl k dispozici poloautomatický kanon Ho-203, vyvinutý na bázi pěchotního kanonu typ 11, s 15 náboji 37 x 112 R v bubnu (některé zdroje hovoří i o jiných počtech munice). Již jen málo byl využit účinnější plně automatický Ho-204, který vznikl na bázi kanonu Ho-5.

Obrázek Ho-203 v přídi Ki-45 Kai Hei


Velice zvláštní zbraní byl kanon Ho-301 ráže 40 mm, použitý na části Ki-44 II. Jednalo se de facto o raketomet. Zbraň byla velmi lehká, avšak s velmi malou úsťovou rychlostí. Neseno bylo pouze 10 střel.

Obrázek Ho-301


Ve stejné ráži, ovšem pro normální munici, byl pro námořnictvo (ona jedna vyjjímka) vyvíjen kanon "17 Shi". Nasnadě je otázka proč nebyly raději použity již existující armádní kanony ráže 37 mm.

Některé bitevní letouny byly vyzbrojeny automatickým kanonem Ho-401 ráže 57 x 121 R se 16 náboji v bubnu. Zbraň vznikla zvětšením Ho-203. Dalším vývojem vznikl Ho-402 s delší hlavní, byl již jen zkoušen.

Obrázek Ho-401 v přídi Ki-102 Kai Otsu Obrázek Ho-402 v přídi Ki-102


Vůbec největší ráží použitou na japonském letounu byl upravený protiletadlový kanon typ 88 ráže 75 mm (byl označen jako 8 cm kanon, skutečná ráže pak byla 76,2 mm čili 3 palce), což byla upravená kopie protiletadlového Vickersu vz.1920.

Obrázek Typ 88


TYP: typ 94 / Ho-203 / Ho-204 / Ho-301 / Ho-401 / typ 88
Hmotnost (kg): 122 / 90 / 130 / 49 / 150 / 2450
Délka (m): 1,37 / 1,8 / 2,5 / 1,48 / - / 3,21
Rychlost palby (ran/min): 15 (praktická: 2) / 120 / 400 / 475 / 80 / 20
Úsťová rychlost (m/s): 610 / 570 / 710 / 245 / 495 / 720


ZDROJE
Prakticky všechny tištěné i elektronické prameny související s japonským druhoválečným letectvem.
ObrázekObrázek

Když zmizíš, tak budeš zmizelej, jinak tě zmizím já.
Uživatelský avatar
Micuhide Akechi
rotmistr
rotmistr
Příspěvky: 141
Registrován: 11/10/2006, 11:13
Bydliště: Příbram

Příspěvek od Micuhide Akechi »

Teda měli v tom pěkný bordel. Na jedné straně armáda nejdříve nesmyslně sjednotí munici pro pušky a kulomety, ale s námořnictvem nespolupracuje. Kolikrát asi nějaká jednotka dostala munici, kterou nepotřebovala a přitom neměla co dát svým letadlům.

Je to jenom spekulace, ale co když ke zmatku přispělo také to, že hlavní typy velkorážních zbraní (Ho-103 a Typ 99) nebyly tak úplně ideální. Myslím, že armáda podcenila potřebu nových účinných zbraní a hledala jen něco lepšího než lehký kulomet a přitom dostatečně přesného. A Oerlikon FF dalekým dostřelem a přesností zrovna neoplýval. Přitom vybavit takový Ki-43 kanóny Typ 99 by se určitě vyplatilo. Váha letounu by se snad moc nezvýšila, zato účinnost střelby ano.

Nevíš, kdo ty zbraně vyráběl? Nějaký koncern nebo řada menších firem? Nevíš, kdy se na frontě začaly objevovat letadla vybavená Ho-5?
Uživatelský avatar
YAMATO
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 2808
Registrován: 19/3/2005, 19:25
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od YAMATO »

No ti výrobci byly různé armádní a námořní továrny, popravdě jsem neodhalil nějaký logický systém.

Ho-5 byly zaváděny v 44...Ki-45 Kai Hei, Ki-61 Kai Tei a další.
ObrázekObrázek

Když zmizíš, tak budeš zmizelej, jinak tě zmizím já.
Hektor
7. Major
7. Major
Příspěvky: 1022
Registrován: 28/5/2008, 15:49

Příspěvek od Hektor »

Aká stíhačka lietala s tou 75kou typ88?
Aj Nemci myslím skúšali 50mm kanón a na He-177 aj 75mm
Uživatelský avatar
Micuhide Akechi
rotmistr
rotmistr
Příspěvky: 141
Registrován: 11/10/2006, 11:13
Bydliště: Příbram

Příspěvek od Micuhide Akechi »

Nejdřív je zkoušeli namontovat do bombardéru Nakadžima Ki-49, nevím u kolika strojů. Později stejným způsobem využili i jeho nástupce Micubiši Ki-67. Vznikl tak projekt Ki-109, vyrobili 2 prototypy a 22 sériových strojů.
Obrázek
Odpovědět

Zpět na „Vybavení letounů“