Rádiové vybavení prvních typů A6M Zero

Moderátor: Hans S.

Odpovědět
vodouch
nadporučík
nadporučík
Příspěvky: 936
Registrován: 15/1/2008, 23:15
Bydliště: Praha

Rádiové vybavení prvních typů A6M Zero

Příspěvek od vodouch »

Rádiové systémy letadel Zero A6M2 a A6M3

Jakmile v 1. světové válce začaly letecké boje mezi skupinami letadel, objevila se nutnost taktického řízení jednotlivých strojů. I když v té době už byla realizována technologie bezdrátového spojení, byla nepoužitelná pro stíhací letadla-byla těžká, nepohotová a nepraktická. Použité dlouhé vlnové délky vyžadovaly dlouhou anténu, řešenou jako vlečná. Téměř výlučně používaný telegrafní provoz vyžadoval rádiového operátora. Z těchto důvodů zůstávaly velitelům leteckých formací jen prostředky vizuální komunikace. Signály rukou, křídly letadla a raketové pistole byly užitečné, ale omezené prostředky pro signalizaci záměru vedoucího před zahájením boje a shromáždění skupiny po boji.
Když byly mezi válkami vyvinuty malé a spolehlivé krátkovlnné radiotelefonní soupravy, letecké síly hlavních mocností usilovaly o přijetí hlasové komunikace.

Japonské rádiové soupravy byly dobře navrženy a na začátku 2. světové války dobře stavěny. Jak válka pokračovala, kvalita rádiových součástek byla ovlivněna nedostatkem surovin. Jedním z prvních problémů byl nedostatek koordinace mezi výrobci radiostanic a staviteli letadel. V počátečních návrzích kokpitů letadel nebylo často počítáno s místem pro radiostanice. Ty byly montovány dodatečně do jakéhokoli prostoru, který byl k dispozici. Tak vznikaly v některých typech letadel problémy s přístupností ovládacích prvků radiostanic.

Největší problém, na který se narazilo, byla korektní instalace radiostanic se správným kabelováním, stíněním a uzemněním zařízení. Nedostatečné stínění zapalování motoru letadla a ochrana před statickými výboji, vznikajícími při pronikání trupu letadla atmosférou, působily rušení příjmu signálu ve velkém stupni. Problémy se spojením vedly stíhací piloty k tomu, že přestali rádio užívat a uchýlili se ke starým vizuálním metodám; u několika pozemních skupin bylo rádiové zařízení odstraněno s tím, že se sníží váha a zvýší výkony letadel. U letadel, umístěných na letadlových lodích, bylo ale nutno radiostanice ponechat kvůli navigaci a navádění.

V bojích nedostatek radiostanic vážně omezil možnosti taktického řízení letadel veliteli skupin. Saburo Sakai psal o smrti svého druha pilota Yoshia Miyazakiho a hrozícím přepadení poručíka Junichiho Sasaie za okolností, kdy formace letadel byla rozptýlena a on nebyl schopen varovat piloty odloučených letadel, že budou zaskočeni. Tyto incidenty se objevily nad Novou Guineou v květnu 1942. Později, během leteckých bojů nad Guadalcanalem, měly japonské stíhací formace velké obtíže při koordinaci eskortních akcí v obtížných mrakových podmínkách, snižujících viditelnost v různých výškách.

Rádiové systémy instalované v prvních variantách letadel Zero A6M2 a A6M3 byly Typ 96 ku (letectvo) Model 1 hlasový/telegrafní systém a Typ 1 ku Model 3 radiokompas nebo rádiový zaměřovač (RDF-Radio Direction Finder). Typ 1-3 byla standardní jednotka RDF pro většinu letadel, umístěných na letadlových lodích IJN. Systém Typ 96-1 byl předtím užit u stíhačů sérií A5M4. Sestával ze tří částí. Vysílač a přijímač byly oddělené jednotky, které byly umístěny dole na pravé straně kokpitu. Byly zavěšeny ve standardní protiotřesové montáži na elastických šňůrách (bungees); šňůry chránily přístroje před otřesy při nárazech. Moduly dynamotorů, které napájely radiostanici, byly namontovány v levém zadním koutě kokpitu za pilotním opěradlem.
Dynamotory jsou generátory poháněné elektrickými motory. Byly to běžné prostředky napájení rádiových zařízení letadel různých států během 2. světové války, jelikož vyloučily kolísání proudu, které nastávalo v hlavním elektrickém systému letadla.

Typ 96-1 pracoval ve frekvenčním pásmu 3,8 ÷ 5,8 MHz, frekvence byly generovány krystalovými oscilátory. Výkon vysílače byl 8 ÷ 10 W ve fónickém módu a 30 W v telegrafním (CW) módu. Jeden z problémů, se kterými se setkalo IJN při přípravě útoku na Pearl Harbour, byl, že operující stíhači nebyli nikdy dál než 90 mil od svých nosičů. Praktický dosah fónického rádia v optimálních podmínkách byl 50 mil. Protože by se stíhači mohli odvážit vzdálit při misi až 250 mil, bylo nutné začít cvičný program v užití telegrafní komunikace na delších pásmech. Podle některých nálezů (Zero A6M2 AI-154 pilota Takashiho Hirana, které havarovalo ve Fort Kamehameha) nebyli všichni stíhací piloti cvičeni v telegrafním přenosu, možná byli vybaveni nutným zařízením jen velitelé jednotek. Přijímač byl superheterodynového typu. Celková váha systému byla 16,5 kg.

Řídící skříň pro radiokompas Typ 1-3 byla umístěna nad radiostanicí. Směrová smyčková anténa byla montována na trupu pod krytem kabiny za ochranným sloupkem při převrácení. Její nosná část se skládala ze dvou lisovaných kruhových kovových rámů se středním sloupkem. Vlastní anténa byla vyrobena z izolovaného drátu, navinutého mezi rámy. Drát byl ovinut látkou, která byla nalakována. Pohonný motor pro otáčení smyčkové antény byl ve skříni uvnitř trupu pod anténou a velká centrální jednotka pro zpracování rádiových signálů byla umístěna v zadní části trupu za zadní přepážkou kokpitu. Dynamotor pro systém RDF byl také umístěn v zadní části trupu. Vizuální indikátor pro let podle směrového rádiového signálu byl montován v dolním levém rohu přístrojového panelu. Ciferník tohoto přístroje měl namalovaný oblouk se znaky pro „vpravo“ a „vlevo“. Ručka indikovala relativní polohu letadla k signálu. Další ovládač byla kruhová přepínací skříň, montovaná vedle pilotova pravého ramene; přepínala přijímací anténu mezi rádiovou komunikací a systémem RDF. Tak mohl operátor RDF užít anténu k monitorování AM rádiového vysílání. Velitel Fučida užil tuto možnost 7. prosince 1941, když se blížil k Oahu. Pravidelné hudební vysílání z Honolulu jej ujistilo, že americké síly nevěděly o hrozícím útoku. Existují informace, že mnoho pilotů tiše provozovalo tuto praxi v boji s nudou na dlouhých letech.

Zajímavé o Typu 1-3 je, že je to kopie Fairchild Aero Compassu, vyrobeného Fairchild Aircraft Company v New Yorku. Zero AI-154, sestřelené ve Fort Kamehameha, mělo instalovaný Fairchildem vyrobený radiokompas Model RC-4, sériové číslo 484; Fairchildův radiokompas mělo i Zero, ukořistěné na Aleutských ostrovech o sedm měsíců později. Toto zařízení pracovalo v pásmu od 160 do 385 kHz; volicí přepínače na ukořistěném zařízení byly označeny od 170 do 1200 kHz. V IJN byl Typ 1-3 znám jako „Kruesi“ podle jeho návrháře, Geoffreye Kruesiho z Daytony v Ohiu.

Směrové vyhledávání funguje takto: když je zamířena na zdroj signálu osa smyčkové antény (přímka v rovině rámu), anténa signál nepřijímá. Když je na zdroj zamířena plocha smyčky, bude anténa přijímat nejsilnější signál. Pilot našel úhel, ze kterého neslyšel signál, a viděl tento kurs na svém „traťometru“ (route meter) na přední straně řídící jednotky. Podle kompasu uvedl své letadlo do tohoto kursu. Tento systém má však nevýhodu. Když je nalezena zóna bez signálu, jde o orientaci v obou směrech-ke zdroji a pryč od zdroje. Když má pilot dobré povětrnostní podmínky, může být schopen určit podle slunce směr, ve kterém potřebuje letět. Když je zataženo nebo tma, může nedopatřením letět v opačném kursu-od zdroje. To se přihodilo mnohokrát s často tragickými následky.
Neuctivá poznámka: rámová anténa má směrový diagram dvouokruhový (osmičkový)-při jednom zdroji signálu má dvě maxima a dvě minima signálu. Přidáním pomocné všesměrové vertikální antény a sloučením signálů obou antén vznikne směrový diagram srdcovkový (kardioidní) s jedním minimem a jedním maximem signálu.

Literatura:
http://www.j-aircraft.com

Po dlouhých letech se vracím k tomuto článku; mohou za to, jak jinak, vzducholodě. Po prostudování řady literatury a důkladném fyzikálním i praktickém vysvětlení opravuji věty
"Směrové vyhledávání funguje takto: když je zamířena na zdroj signálu osa smyčkové antény (přímka v rovině rámu), anténa signál nepřijímá. Když je na zdroj zamířena plocha smyčky, bude anténa přijímat nejsilnější signál."
takto:
"Směrové vyhledávání funguje takto: když je zamířena na zdroj signálu osa smyčkové antény (přímka v rovině rámu), přijímaný signál je nejsilnější. Když je na zdroj zamířena kolmice k ploše smyčky, přijímaný signál je nejslabší, prakticky nulový."
Obrázek
Uživatelský avatar
Lord
1. Armádní generál
1. Armádní generál
Příspěvky: 10860
Registrován: 24/8/2004, 02:48

Re: Rádiové vybavení prvních typů A6M Zero

Příspěvek od Lord »

Japonské radiostanice byly dobře navrženy a na začátku války i relativně dobře zkonstruovány. S postupem války se na kvalitě rádiových komponentů začal projevovat nedostatek surovin a bombardování. Dost pilotů aspoň dle fotek mělo rádio :) Japonské válečné lodě a letadla jasně vykazovaly vysokou úroveň technické způsobilosti.

ObrázekObrázek

Doplním toto jistě zajímavé téma ... v podstatě jsem objevil stejný zdroj jako vodouch, plus nějaké další. Pojal jsem to trošku šířeji, jak mám ve zvyku. Jste v sekci Letectvo (IJA, IJN) ‹ Vybavení letounů ...

Obrázek

Někteří piloti jistě měli sluchátka na kukle pro dorozumívání se rádiem. Existoval v tom rozdíl mezi armádními a námořními letci? Měli je i piloti Kamikaze? Jako např. Fumihiro Mitsuyama, jehož duše odpočívá ve svatyni Jasukuni.

Překvapil mně Hansův příspěvek a pátral jsem po podrobnostech. Ve vývoji magnetronů předběhli Británii a jejich anténa Yagi byla světovým standardem pro VKV systémy. V srpnu 1943 byl zahájen výzkum leteckého radaru s centimetrovou vlnovou délkou. První souprava pracující na 27 centimetrech s triodou s vysílací elektronkou byla dokončena v srpnu 1944 pod vedením Uozumiho z výzkumného ústavu Tama. Anténa byla tvořena soustavou Yagiho s paraboloidním reflektorem. Souprava instalovaná na těžkém bombardéru poskytovala dosahy pouze 25-30 km, což se považovalo za nedostatečné. Sérií experimentů se podařilo dosáhnout většího dosahu. Do února 1945 se zvýšil dosah na 40-50 km. Výrobu však velmi ztížilo bombardování letouny B-29.
Hans S. píše:Z mého pohledu Zero trpělo tím, že navzdory obrovským "předdruhoválečným" zkušenostem Japonska, používalo zcela zastaralou meziválečnou taktiku a nedokázalo ji změnit.
S tím byla spjata nepřítomnost radiostanic - esenciální to bod efektivní vzdušné kooperace. Oproti těmhle dvěma fundamentálním bodům neznamenala křehkost Zera vlastně nic.
To není úplně přesný, že neměli piloti rádio, ale bylo tak "špatné", že jako by ho skoro neměli, často to bylo způsobeno špatnou montáží a odrušením, nebo jich byl nedostatek. Každý zdroj to komolí trošku jinak, tak jsem se pokusil o kompilaci, snad trošku ozřejmí situaci. I když to vlastně příliš nemění obsah, ale uvádí detaily. Pokud vím, tak palubní Zera na letadlových lodích rádia měla, i když v podstatě dále od lodi bylo obtížné letouny navigovat z letadlovky (kolik jich mělo na začátku radar?), mezi sebou piloti, když nebyli daleko od sebe, asi jakž takž komunikovat mohli.

Pravda je, že v případě některých pozemních leteckých skupin odstranili veškeré rádiové vybavení, aby zvýšili výkonnost letounů. Což mi přijde komické, ale v jak velké míře se to dělo? Na samém počátku války nedostatek radiostanic značně omezoval možnosti taktického řízení, které mohli velitelé letky uplatňovat, později se této vymoženosti zbavovali sami? Nejde mi to úplně dohromady, ale možné je všechno na světě!

Pokud jde o letecké radiostanice, vyskytly se problémy, jak v technice, tak v přístupu personálu, které způsobovaly potíže po celou dobu války.
Tuhle větu jsem zvýraznil, protože to byl diletantský přístup! Ukazuje, že oproti Němcům na tom byli technologicky a organizačně špatně, nebo věřili ve šťastnou hvězdu. Důsledkem byla obecně špatná výkonnost leteckých rádiových systémů. Japonci nikdy nedosáhli takové úrovně koordinace, i pomocí radarů jako amíci.

Němci jím chtěli pomoci, a poslali dokumentaci a radary Würzburg italskou ponorkou Barbarigo do Japonska, ale 19. června 1943 byla Barbarigo potopena hlídkovým letadlem Royal Navy. Přestože námořnictvo i armáda nakonec obdržely technické pokyny k projektu Würzburg, prováděly svůj výzkum v podstatě odděleně.
-----------

Jedním z prvních problémů, na které se narazilo, byla nedostatečná koordinace mezi výrobci radiostanic a konstruktéry letadel. Často se stávalo, že v počátečních návrzích kokpitů letadel nebyly zajištěny montážní body pro radiostanice. Členové posádky měli potíže s nastavením frekvencí, hlasitosti a dalších parametrů radiostanic. Největším problémem byla správná instalace radiostanic se správným zapojením, stíněním a uzemněním zařízení. Nedostatečné stínění zapalovacího systému letounu způsobovalo ve velké míře rušení příjmu signálu, stejně jako statické náboje vznikající při průletu draku letounu atmosférou.

Palubní letouny měly být vybaveny kompletní radiostanicí (Typ 96-1) a radiovým zaměřovačem (Typ 1-3) pro dálkovou navigaci (kopie radiokompasu Fairchild).

ObrázekObrázek
Všimněte si rádiové instalace typu 96 na pravoboku (přijímač vlevo, vysílač vpravo) a volného dynama na sedačce pilota.

Zero s kódovým označením AI-154, které bylo sestřeleno u pevnosti Fort Kamehmeha během útoku na Pearl Harbor, mělo v sobě nainstalované rádio a směrový zaměřovač Fairchild Model RC-4, sériové číslo 484, stejně jako Zero, které bylo o sedm měsíců později zajato na Aleutských ostrovech. Podle příručky TAIC tyto jednotky pracovaly v rozsahu 160 až 385 kilohertzů, což je v pásmu nízkých až středních frekvencí.

--------------------
Obrázek

Pozdější verze rádia Type 96 Hi-3 byla montována do letounu Ki-43-II, který byl nasazován proti americkému P-40 v Číně. Nakadžima byla nejpoužívanější stíhačkou japonské císařské armády. Na tomto typu získal Satoshi Anabuki úctyhodných 50 sestřelů.

O rádiové komunikaci japonské armády není k dispozici dostatek přesných informací, často probíhala pomocí pozemních linek, předávání na letiště a pilotům už bylo asi horší. Podél pobřeží Číny byl systém široce rozmístěných stanic, které tvořily radarovou clonu, která mohla zjistit přítomnost letadla (ale nic víc) na vzdálenost až 500 km. BDID byl prvním nasazeným radarovým detekčním systémem císařské armády, který byl uveden do provozu počátkem roku 1941.

Mohl pomoci také Type 94 Model 1 - přenosný radiový vyhledávač směru (RDF), což je zařízení pro zjištění směru nebo azimutu k rádiovému zdroji. Pomocí dvou nebo více měření z různých míst lze určit polohu nepřátelského vysílače. Pro armádu jsou systémy RDF klíčovou součástí systémů a metodik signálového zpravodajství. Systém sehrál klíčovou roli v bitvě o Atlantik za druhé světové války, tzv. "huff-duff". Japonci RDF také používali, ale ne tak sofistikovaný. Přitom ještě mezi oběma světovými válkami dosáhla radiotechnika v Japonsku pokroku srovnatelného se západními zeměmi. Přenos těchto pokroků do armády však často narážel na překážky. Japonci dlouho věřili, že mají nejlepší bojové schopnosti ze všech vojenských sil na světě. Prostě asi většina věřila, že nepotřebují nějaké fičury.

Z dokumentu se dozvídáme, že námořnictvo dbalo na zamaskování vysílačů a radiostanic. Japonské komunikace však mají své nedostatky, jak se ukázalo při potopení CVE Chuyo. Závěr oficiální japonské zprávy: "Vzhledem k tomu, že komunikační plán a komunikační velení nebyly vhodné a že došlo k chybě v úsudku ohledně zpráv týkajících se nepřátelské ponorky, a protože opatření přijatá po prvním torpédovém útoku byla nedostatečná, obdržela loď Chuyo další dva torpédové útoky a nakonec se potopila." Japonci tedy nezvládali ani protiponorkový boj. Komunikace mezi letadly má své vlastní okruhy a frekvence, které jsou napojeny na komunikační síť prostřednictvím leteckých skupin a leteckých základen. Rádiová komunikace je do značné míry doplněna drátovými přenosy, zejména v Říši. Dálnopisný systém spojuje TOKIO se SASEBO, KURE, YOKOSUKA a MAIZURU.

Prolomení kódu však přineslo své plody a amíkům bylo ledacos známé, např. V poslední době je nápadné, že se v obsazených oblastech výrazně zvýšil výskyt volacích znaků pro letecké a dopravní základny, a předpokládá se, že se spěchá s výstavbou leteckých a zásobovacích základen. Od konce měsíce se postupně aktivizuje přesun letadel na Marshallovy ostrovy. Takto si pak skládali střípky do mozaiky.


Zdroje:
http://www.kaijuzoo.com/radio/
history.navy.mil
j-aircraft.com
historynet.com
ObrázekObrázekObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Lord
1. Armádní generál
1. Armádní generál
Příspěvky: 10860
Registrován: 24/8/2004, 02:48

Re: Rádiové vybavení prvních typů A6M Zero

Příspěvek od Lord »

Dělali to jak opice ... nebo ne?
Wasp píše:Rádiostanice se už používaly, ale tuším že docela omezeně a s horším přenosem zvuku. A tuším že velitel mohl přijímat a odpovídat, ale ostatní jenom poslouchat a dávat signály letadlem, rukama, světlicí, tak jak to šlo a bylo možné.
Přeneseno z http://www.palba.cz/viewtopic.php?p=339396#p339396
Radiostanice byly složené z přijímače a vysílače u stíhačky Zero, tedy pokud byly namontovány. Přijímač byla samostatná krabice a vysílač taky.

Pozdější verze rádia Type 96 Hi-3 byla montována do letounu Ki-43-II, a do Ki-84 to byla stanice Type 4 Hi-3. U nich se zdá, že šlo už o kompaktnější krabici.

Obrázek

Celý systém pak vypadal dle schéma relativně složitě, včetně navigačního přijímače "1 Go".
Na montáž a servis bylo potřeba kvalifikovaných pracovníků.
ObrázekObrázekObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Hans S.
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 3767
Registrován: 22/2/2007, 04:34
Bydliště: Gartenzaun
Kontaktovat uživatele:

Re: Rádiové vybavení prvních typů A6M Zero

Příspěvek od Hans S. »

Armáda byla i v tomto směru dost napřed. I tam se sice z počátku války létalo standardně bez rádií (na stíhačkách), ale byla snaha je doplnit.

Tzn. nelze úplně považovat za evivalentní stav na Ki-43 a A6M.
Uživatelský avatar
Lord
1. Armádní generál
1. Armádní generál
Příspěvky: 10860
Registrován: 24/8/2004, 02:48

Re: Rádiové vybavení prvních typů A6M Zero

Příspěvek od Lord »

Jasně, ale ať to máme pohromadě.
RAYTHEON má dodat do knihy o Pacifiku rádiovou a radarovou techniku. Na Palbě asi o tom články nepublikoval?
Nevím, co tam chce všechno dát, ale tímhle by se měl taky podle mě zabývat :)
Každopádně fadím kolektivnímu dílu, v čele s Michanem. Výsledná kniha bude zajímavá, protože každý píše jiným stylem.

Viribus Unitis
ObrázekObrázekObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Saburo
štábní rotmistr
štábní rotmistr
Příspěvky: 213
Registrován: 12/8/2012, 19:31

Re: Rádiové vybavení prvních typů A6M Zero

Příspěvek od Saburo »

Jo to přesně zapadá do zdejší "Pravdy o válce v Pacifiku", ta "kvalita" naprosto sedí...

jen namátkou,
"jejich anténa Yagi byla světovým standardem pro VKV systémy"
Skutečně ne, ta anténa má jistou vlastnost pro kterou je známá a velmi užitečná. Ale světový standard pro VKV to z ní nedělalo.

"Často se stávalo, že v počátečních návrzích kokpitů letadel nebyly zajištěny montážní body pro radiostanice."
To je spekulativní nesmysl už s ohledem na:
specifikace námořnictva 12-shi pro A6M přímo jmenuje požadavek na radiostanici a radiový zaměřovač instalované v letounu a u armády specifikace na lehký (Ki-43) a těžký (Ki-44) jednomístný stíhací letoun požaduje instalaci radiové soupravy (TX/RX).
Obrázek
Uživatelský avatar
Alfik
7. Major
7. Major
Příspěvky: 4160
Registrován: 16/9/2008, 19:23
Bydliště: Jeseník

Re: Rádiové vybavení prvních typů A6M Zero

Příspěvek od Alfik »

Saburo píše: "jejich anténa Yagi byla světovým standardem pro VKV systémy"
Skutečně ne, ta anténa má jistou vlastnost pro kterou je známá a velmi užitečná. Ale světový standard pro VKV to z ní nedělalo.
Je to úplně obyčejná anténa pro TV co měl úplně každý na baráku, dokud TV nepřešla na DVBT. Akorát se s ní kroutilo jen když se namontovala a pak po silném větru :)
Takže ano, svým způsobem standard. I když asi jinak než bylo v článku myšleno :)
"Zapomněli jste na syny Vorvénovy. Ztratili jste Greptrovo kladivo. Vás nikdo mstít nebude." Dr. Lazarus
Uživatelský avatar
Lord
1. Armádní generál
1. Armádní generál
Příspěvky: 10860
Registrován: 24/8/2004, 02:48

Re: Rádiové vybavení prvních typů A6M Zero

Příspěvek od Lord »

Saburo píše:Jo to přesně zapadá do zdejší "Pravdy o válce v Pacifiku", ta "kvalita" naprosto sedí...
Saburo, nemusíš být jízlivý, má se vše psát podle Parshalla či Lundstroma? Proč si radši nedáš do avataru japonský éro jak Saburo Sakai ? Piloti Zer rádi poslouchali australský rozhlas, takže myslím, že rádio jím fungovalo :)

Ono se dobře kope do tvůrců, ale když byli někteří přizváni tvorbě, tak odmítli. Většinou to je škádlení o tom kdo má jaké zdroje, a zda jsou lepší či nikoliv, apod. Kapitoly o radarech a rádiu do "Pravdy o válce v Pacifiku" psát nebudu, můžu dát jedině nějaký náměty. RAYTHEON je myslím velký odborník, bohužel sem články nedal, takže nemůžeš kibicovat, ale je to tak možná lepší.

Na další poznámky ti snad časem věcně odpovím, jestli to nebude házení hrachu na zeď.

Alfiku i pro tebe rozvinu Yagi, "jako úplně obyčejnou anténu", zatím.
ObrázekObrázekObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Lord
1. Armádní generál
1. Armádní generál
Příspěvky: 10860
Registrován: 24/8/2004, 02:48

Rádiové vybavení, YAGI radar

Příspěvek od Lord »

Pokračování ...
Saburo píše:Specifikace námořnictva 12-shi pro A6M přímo jmenuje požadavek na radiostanici a radiový zaměřovač instalované v letounu a u armády specifikace na lehký (Ki-43) a těžký (Ki-44) jednomístný stíhací letoun požaduje instalaci radiové soupravy (TX/RX).
Ve specifikaci mohlo být ledacos, otázka jaká byla realita? Píše se o raných verzích některých letadel obecně, nevím jestli se má na mysli zrovna Zero, s Ki-43 a Ki-44 souhlas, později už to asi problém nebyl, ale zase byly jiný problémy.
Máš vývoj letadla, máš vývoj rádia, to není jen samotný tuner, ale další komponenty, krabice, anténa, to vše bylo třeba sladit kooperací a koordinací s Mitsubishi, Nakajimou, a Toyo Electric Corporation, či dynamotor s Koana, atd.

Obrázek
Když začali mít Japonci potíže se zásobováním, byl problém sehnat náhradní díly pro rádia, takže pak aby piloti ušetřili na váze, a nenesli nefunkční rádio, tak je odmontovali - to byl asi hlavní důvod, tím doplňuji své předchozí texty.
----------------

K Yagi anténám ...
Saburo píše:Skutečně ne, ta anténa má jistou vlastnost pro kterou je známá a velmi užitečná. Ale světový standard pro VKV to z ní nedělalo.
A proč by ne? Světový standard (např. NBS yagi) to prostě byl. Já vím jakou má vlastnost, ale to se snad nevylučuje? Holt se budu muset víc rozepsat.
Yagi je směrová anténa, možná si myslíš, že vypadá jednoduše, ale v tom je geniální. Hidetsugu Yagi a Shintaro Uda na ní měli patent, normálně by dobře zbohatli, jenže válčící strany jím jaksi neplatili. Do Velké Británie se Yagi dostala přes Marconiho společnost.
Alfik píše:Je to úplně obyčejná anténa pro TV co měl úplně každý na baráku, dokud TV nepřešla na DVBT.

Alfiku, ano většina lidí jí může znát jako televizní anténu, nejlepší zesilovač signálu je právě tato anténa, pokud jste měli problém "chytit nějaký tv kanál".

Avšak spojenci a také Němci jí hojně využívali pro radarové antény během II. světové války. Japonci se o britském využití YAGI, náhodou dozvěděli, když obsadili Singapur, a byli z toho velmi překvapeni, jejich vynález využívá nepřítel! Přestože armáda pochopila, že tento radar má vynikající výkon, nedokázala pochopit slova "YAGI ARRAY", která byla v poznámce napsána, ale japonští vědci ano.

Japonci v Tichomoří utrpěli spoustu škod způsobených radary, letadla, lodě byly díky tomu odhalovány. Dokonce atomové bomby, které byly svrženy na Hirošimu a Nagasaki měly soustavy Yagi, které určovaly výšku výbuchu. To je samozřejmě paradox, když to byl japonský vynález. Japonci se v roce 1942 chytli za nos, a začali vážně pracovat na radaru s yagi anténami.

Zařízení na vícemotorových letadlech používala anténu Yagi vpředu a dva odrážecí dipóly vzadu po stranách trupu. Na torpédových bombardérech, kde byla nosní anténa nepraktická, bylo místo toho použito dipólové pole na křídlech.

Obrázek

Toyoda byl přesvědčen, že nový vývoj tajných radarů japonskými vědci povede k obrovskému poškození nepřátelské invazní flotily. Útoky japonských torpédových letounů pokračovaly a staly se hrozbou. Američané však rychle vyvinuli protiopatření, které instalovali na lodě kolem Filipín, zatímco ještě zuřila bitva o záliv Leyte.
Zdroj: weaponsandwarfare.com

Obrázek
Soustavu Yagi antén používal noční stíhač Nakajima J1N1-S.
ObrázekObrázekObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Saburo
štábní rotmistr
štábní rotmistr
Příspěvky: 213
Registrován: 12/8/2012, 19:31

Re: Rádiové vybavení prvních typů A6M Zero

Příspěvek od Saburo »

Já rozporuji tvůj nesmysl s chybějícími montážními body pro radiostanice ve výrobě letadel a Ty se z toho vykrucuješ směrem k problémům se zásobováním jednotek v bojových oblastech ...


Radar a anténa

Už jen ten zdroj je na který na konci svého příspěvku odkazuješ je teda věc, kterou ještě doděláš špatným překladem.

Zařízení na vícemotorových letadlech používala čtyřčlennou anténu Yagi, vpředu vysílače a dva odrážecí dipóly na křídlech.

Žádné odrážecí dipóly v křídlech neexistovaly a vysílače vpředu také ne!

Ta anténa na fotce má čtyři prvky, tři pasivní a jeden aktivní, odzadu
-pasivní reflektor
-zářič, jediný aktivní prvek
-dva direktory, opět pasivní prvky


Na torpédových bombardérech, kde byla nosní anténa nepraktická, bylo místo toho použito dipólové pole vpředu na trupu."

Ta první půlka je úplný nesmysl, tu Yagi anténu nosily všechny letadla s H-6, bez ní by ten radar nefungoval, ta anténa rozhodně nebyla nahrazena!
A druhá polovina je špatný překlad, to dipólové pole nebylo vpředu na trupu, ty dipóly byly u G4M vzadu na trupu za nástupními dveřmi a byly také vždy!
tady jsou krásně vidět za tím vojákem
https://www.worldwarphotos.info/wp-cont ... ppines.jpg

A pokud se chceš něco dozvědět o H-6, tady máš nákres.

Sorry, je v odkazu, už nemůžu víc příloh??!!
Obrázek
Naposledy upravil(a) Saburo dne 29/2/2024, 13:16, celkem upraveno 1 x.
Obrázek
Uživatelský avatar
Lord
1. Armádní generál
1. Armádní generál
Příspěvky: 10860
Registrován: 24/8/2004, 02:48

Re: Rádiové vybavení prvních typů A6M Zero

Příspěvek od Lord »

OK, upřesníme ...
Saburo píše:Já rozporuji tvůj nesmysl s chybějícími montážními body pro radiostanice ve výrobě letadel a Ty se z toho vykrucuješ směrem k problémům se zásobováním jednotek v bojových oblastech ...
To je jako trolí farma nebo VUML?
Se zásobováním - to bylo doplnění k předchozímu textu a reakce na Hanse. Reakce na montážní body je v příspěvku podtržená.
Saburo píše:Ta první půlka je úplný nesmysl, tu Yagi anténu nosily všechny letadla s H-6, bez ní by ten radar nefungoval, ta anténa rozhodně nebyla nahrazena!
Podívám se, horší překlad, asi blbě napsáno taky v angličtině, zase jsem se do problematiky tolik neponořil. Smyslem bylo spíš ukázat na využití YAGI.
Ale hlavně to chce rozlišovat mezi letounem G4M a B6N, protože vpředu v nosu by yagi vadila vrtule u B6N, takže přesunutí na křídla?

Obrázek
Saburo píše:Žádné odrážecí dipóly v křídlech neexistovaly a vysílače vpředu také ne!
... ty dipóly byly u G4M vzadu na trupu za nástupními dveřmi a byly také vždy!
A co je tohle na křídlech? Ovšem u jiného typu, šlo to napsat lépe, nedíval jsem se totiž jak to B6N měl, sorry jako zmatlal jsem to dohromady.
Saburo píše:Sorry, je v odkazu, už nemůžu víc příloh??!!
Na Palbě se fotky nahrávají přes Album, můžeš toho sem dát víc, a požádat moderátory o správné vložení, pokud si k tomu připravíš popis, tak v poho.
Zatím díky za schéma. Spolu s obrázky mi to už dává lepší představu.
ObrázekObrázekObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Vybavení letounů“