Dobře a teď se pokus vypsat operace japonské armády a námořnictva které počínaje 6. prosincem vyšly přesně podle předpovědi. Možná ti ty čtyři letecké přepady vyjdou jako velmi mizivé procento na pomezí statistické chyby.
Myslel jsem vlastní naplánované operace pro něž zpravodajci zajišťovali informace.
Scrat
Vzestup a pád japonského námořního letectva
Moderátor: Hans S.
O tom, že viceadmirál Nagumo není ideální velitel 1. Koku Kantai, se mohl přesvědčit admirál Jamamoto již v průběhu napadení tichomořského loďstva na Oahu.
Když později štáb navrhl veliteli Rengo Kantai odebrání velení Nagumovi, Jamamoto tuto možnost rezolutně odmítl se slovy: ,, .......... Vždyť by " spáchal "sepuku" ! .... ."
Nagumo patřil do rodové vojenské aristokracie, kde se řemeslo vojáka . námořníka dědilo po předcích. Každý muž z této společenské vrstvy měl již v kolébce maršálskou hůl. Jamamoto však do této vrstvy nepatřil. Byl adoptovaným synem, kterému bylo umožněno bohatými pěstouny vysoké vojenské vzdělání. Jamamoto cítil k rodové vojenské šlechtě podvědomou úctu a nad výměnou velitele 1. Koku Kantai vůbec neuvažoval, protože věděl, že by to považoval důstojník Nagumova postavení za osobní urážku. A to i přes mnohé výtky k jeho velení v operaci "Z".
Abych stále jen nepopisoval dávno minulé události, dám příklad správného velitelského postupu z doby, kterou pamatuji.
V období, kdy naše vojenské letectvo bylo ještě uznávanou silou, probíhala neustále různá prověření připravenosti leteckých útvarů. U PVOS, ale i u 10. LA se s oblibou k cvičným poplachům vybíraly neděle ( pravděpodobně tak činila i pozemní vojska).
Pluk, u kterého jsem sloužil, měl mladého velitele, asi rok na funkci. Během nedělního vyhlášení cvičného zaujetí zvýšené BoPo nikdy nebyl vysílán předsunutý sled na záložní polní letiště. Tento velitel však nikdy nespoléhal na to, jak to bylo dříve, ale bral každou prověrku velmi vážně. Shodou okolností vyslal v čase Č+1 hodina na polní letiště předsunutou skupinu. Skupina zaujala postavení včas a ve dvou minutách již visely na setupové ose stíhačky. Ten den se tu otočily všechny tři letky a z techniků a příslušníků zabezpečovacích jednotek lil pot. O půlnoci již na polním letišti nestálo ani jedno auto. Prověrka byla vyhodnocena jako úspěch naší PVOS, protože ve chvíli imitovaného jaderného úderu na mateřské letiště zde nestál žádný bojeschopný letoun a piloti nebyli nuceni přistávat na "zničeném" letišti.
Správný velitel má také určitou fantazii a nespoléhá se na ortodoxní postupy.
Když později štáb navrhl veliteli Rengo Kantai odebrání velení Nagumovi, Jamamoto tuto možnost rezolutně odmítl se slovy: ,, .......... Vždyť by " spáchal "sepuku" ! .... ."
Nagumo patřil do rodové vojenské aristokracie, kde se řemeslo vojáka . námořníka dědilo po předcích. Každý muž z této společenské vrstvy měl již v kolébce maršálskou hůl. Jamamoto však do této vrstvy nepatřil. Byl adoptovaným synem, kterému bylo umožněno bohatými pěstouny vysoké vojenské vzdělání. Jamamoto cítil k rodové vojenské šlechtě podvědomou úctu a nad výměnou velitele 1. Koku Kantai vůbec neuvažoval, protože věděl, že by to považoval důstojník Nagumova postavení za osobní urážku. A to i přes mnohé výtky k jeho velení v operaci "Z".
Abych stále jen nepopisoval dávno minulé události, dám příklad správného velitelského postupu z doby, kterou pamatuji.
V období, kdy naše vojenské letectvo bylo ještě uznávanou silou, probíhala neustále různá prověření připravenosti leteckých útvarů. U PVOS, ale i u 10. LA se s oblibou k cvičným poplachům vybíraly neděle ( pravděpodobně tak činila i pozemní vojska).
Pluk, u kterého jsem sloužil, měl mladého velitele, asi rok na funkci. Během nedělního vyhlášení cvičného zaujetí zvýšené BoPo nikdy nebyl vysílán předsunutý sled na záložní polní letiště. Tento velitel však nikdy nespoléhal na to, jak to bylo dříve, ale bral každou prověrku velmi vážně. Shodou okolností vyslal v čase Č+1 hodina na polní letiště předsunutou skupinu. Skupina zaujala postavení včas a ve dvou minutách již visely na setupové ose stíhačky. Ten den se tu otočily všechny tři letky a z techniků a příslušníků zabezpečovacích jednotek lil pot. O půlnoci již na polním letišti nestálo ani jedno auto. Prověrka byla vyhodnocena jako úspěch naší PVOS, protože ve chvíli imitovaného jaderného úderu na mateřské letiště zde nestál žádný bojeschopný letoun a piloti nebyli nuceni přistávat na "zničeném" letišti.
Správný velitel má také určitou fantazii a nespoléhá se na ortodoxní postupy.
-
Cassius Chaerea
- Kapitán
- Příspěvky: 1247
- Registrován: 19/9/2007, 10:52
Co pos*al Nagumo u Pearl Harboru, tedy pakliže nemyslíš to, že neuskutečnil třetí nálet, což mělo odůvodnění díky ztrátě překvapení a "strachu" z amerických letadlových lodí.Flogger G píše:O tom, že viceadmirál Nagumo není ideální velitel 1. Koku Kantai, se mohl přesvědčit admirál Jamamoto již v průběhu napadení tichomořského loďstva na Oahu.
Osobně si myslím že nezkazil nic podstatného, ale jeho představený a celý štáb Spojeného loďstva obvinil velitele Kido Butai z absolutní neiniciativnosti, když nenechal svůj štáb vypracovat alternativní plán k vypátrání a zničení amerických letadlových lodí, když nekotvily na Oahu dne 7. 12. 1941.
Nagumo se u Havaje řídil starým japonským příslovím - Judan kaiteki - ( Nedbalost je největším nepřítelem), avšak, dle mého názoru, o situaci u Midway to již neplatí.
Nagumo se u Havaje řídil starým japonským příslovím - Judan kaiteki - ( Nedbalost je největším nepřítelem), avšak, dle mého názoru, o situaci u Midway to již neplatí.
Naposledy upravil(a) Flogger G dne 6/4/2010, 13:07, celkem upraveno 1 x.
-
Destroyman
- Kapitán
- Příspěvky: 1288
- Registrován: 25/6/2008, 08:35
- Kontaktovat uživatele:
Flogger G.: Jamamota nesmíš tak brát. Ten vzteklej dědek nadával každýmu. Nagumovi nadával furt, ale asi na něm něco viděl, protože ho vykopl ho až po Bitvě u Santa Cruz. Mikawu seřval za Bitvu u ostrova Savo, Kidžimu za Bitvu u mysu Esperance (hlavního původce porážky Gótóa seřvat nemohl, protože byl mrtvý), Abeho za Bitvu u Guadalcanalu poslal do důchodu a nakonec vyhodil i Tanaku za blbý kecy a za Bitvu u Tassafarongy. Taková holt byla jeho přirozenost. 
さようなら。
Mám stejně pocit, že na to nejdeme až tak úplně od lesa.
Vzestup a pád japonského letectva není pouze o letectvu námořním, mělo přece i jiné složky. Tím, že se většina rozhodujících bitev odehrála nad vodami Pacifiku a začítá to zde být jednostranné a vidím zde snahu si to zjednodušit.
Vzestup a pád tohoto letectva tedy nelze spojit pouze a jen s osobností admirála Naguma, který - a můžeme o něm psát cokoliv - byl lepší než hodně a hodně admirálů spojeneckých. To koneckonců platí o poměrně hodně japonských námořních velitelích. Ty výprasky co americké a spojenecké síly posbírali o něčem svědčí. Až došlo k nabrání zkušeností a k pár odvoláním, došlo na druhý sled, který se poučil a naučil. Potom začali Američané mít Japonci převahu. Ta ale měla základ v technické nadřazenosti – převaha v použití radaru, kterou americké operační svazy měly je neodiskutovatelná.
Navíc a to byl hlavní důvod úpadku byla narůstající materiálová a personální převaha, která Japonce pobila. Japonsko nemohlo dlouho čelit jako země bez vlastních zdrojů strategických surovin a tedy závislá na tom co doveze po moři, tlaku na námořní komunikace.
Výroba letadel, letadlových lodí , hlavních druhů zbraní a tedy i letadel v USA neustále rostla a růst počtu velmi dobře vyškolených pilotů byl nezastavitelný. Zatímco v japonském letectvu většina pilotů bojovala dokud nepadla v boji nebo je vyřadilo zranění, piloti US po odlétání normy šli z bojové oblohy právě do výcvikových středisek. Pro USA nebyl problém zajistit letadla a palivo pro potřebný výcvik. O tom se japonským silám ani nezdálo.
Nakonec došlo k situaci, kdy na jedno japonské letadlo pilotované nezkušeným hrdinou mohlo nastoupit několik letadel pilotovaných kvalitními a stejně tak statečnými profesionály. Zde je hlavní příčina úpadku japonských vzdušných sil jako celku, tedy i námořního letectva. Nagumo se nakonec dožil ještě těch lepších dob a zastřelil se dříve než došlo k totálnímu úpadku. Škody, které japonské námořní síly pod jeho přímým vedením spojencům v Pacifiku způsobily jsou natolik impozantní, že se necítím oprávněn ho nějak zvláště kritizovat. Pokud řídíte operace na tak velikém válčišti a velíte tak velkým silám nelze chyby nedělat. A Nagumo jich zas tak moc neudělal a je otázkou, zda by to kdokoliv z japonského námořnictva dokázal lépe a to včetně Jamamota - ten plán operací u Midway schválil jako dobrý, včetně těch částí o průzkumu a mohl toho ovlivnit více než jeho podřízený Nagumo.
Japonská armáda stejně jako námořnictvo plány a rozkazy ctila a plnila. Nediskutovala o nich. Kritizovat někoho za to, že dodržel plán který vypracoval jeho nadřízený mi připadá zcestné. Jistě. Jelikož my víme jak to dopadlo můžeme cokoliv. I psát jak to Nagumo zvrzl. Pokud bych zde měl něco říci k Nagumovi jako takovému tak jen to, že s stal obětí toho, co v armádách platí co existují.
Pravda je, že nikdo není pochválen za to, že udělá opatření proti hrozbě, která nenastala. Ale každý je brán k odpovědnosti, pokud neudělá opatření proti hrozbě, kterou nikdo nepředvídal a která nastala. Nadřízení se tak totiž zbaví vlastní odpovědnosti a kritikům po mnoha letech tak dodávají argumenty - když za to byl odvolán, musel být špatný. A kritikové jim to zhusta s nadšením žerou i s navijákem.
Vzestup a pád japonského letectva není pouze o letectvu námořním, mělo přece i jiné složky. Tím, že se většina rozhodujících bitev odehrála nad vodami Pacifiku a začítá to zde být jednostranné a vidím zde snahu si to zjednodušit.
Vzestup a pád tohoto letectva tedy nelze spojit pouze a jen s osobností admirála Naguma, který - a můžeme o něm psát cokoliv - byl lepší než hodně a hodně admirálů spojeneckých. To koneckonců platí o poměrně hodně japonských námořních velitelích. Ty výprasky co americké a spojenecké síly posbírali o něčem svědčí. Až došlo k nabrání zkušeností a k pár odvoláním, došlo na druhý sled, který se poučil a naučil. Potom začali Američané mít Japonci převahu. Ta ale měla základ v technické nadřazenosti – převaha v použití radaru, kterou americké operační svazy měly je neodiskutovatelná.
Navíc a to byl hlavní důvod úpadku byla narůstající materiálová a personální převaha, která Japonce pobila. Japonsko nemohlo dlouho čelit jako země bez vlastních zdrojů strategických surovin a tedy závislá na tom co doveze po moři, tlaku na námořní komunikace.
Výroba letadel, letadlových lodí , hlavních druhů zbraní a tedy i letadel v USA neustále rostla a růst počtu velmi dobře vyškolených pilotů byl nezastavitelný. Zatímco v japonském letectvu většina pilotů bojovala dokud nepadla v boji nebo je vyřadilo zranění, piloti US po odlétání normy šli z bojové oblohy právě do výcvikových středisek. Pro USA nebyl problém zajistit letadla a palivo pro potřebný výcvik. O tom se japonským silám ani nezdálo.
Nakonec došlo k situaci, kdy na jedno japonské letadlo pilotované nezkušeným hrdinou mohlo nastoupit několik letadel pilotovaných kvalitními a stejně tak statečnými profesionály. Zde je hlavní příčina úpadku japonských vzdušných sil jako celku, tedy i námořního letectva. Nagumo se nakonec dožil ještě těch lepších dob a zastřelil se dříve než došlo k totálnímu úpadku. Škody, které japonské námořní síly pod jeho přímým vedením spojencům v Pacifiku způsobily jsou natolik impozantní, že se necítím oprávněn ho nějak zvláště kritizovat. Pokud řídíte operace na tak velikém válčišti a velíte tak velkým silám nelze chyby nedělat. A Nagumo jich zas tak moc neudělal a je otázkou, zda by to kdokoliv z japonského námořnictva dokázal lépe a to včetně Jamamota - ten plán operací u Midway schválil jako dobrý, včetně těch částí o průzkumu a mohl toho ovlivnit více než jeho podřízený Nagumo.
Japonská armáda stejně jako námořnictvo plány a rozkazy ctila a plnila. Nediskutovala o nich. Kritizovat někoho za to, že dodržel plán který vypracoval jeho nadřízený mi připadá zcestné. Jistě. Jelikož my víme jak to dopadlo můžeme cokoliv. I psát jak to Nagumo zvrzl. Pokud bych zde měl něco říci k Nagumovi jako takovému tak jen to, že s stal obětí toho, co v armádách platí co existují.
Pravda je, že nikdo není pochválen za to, že udělá opatření proti hrozbě, která nenastala. Ale každý je brán k odpovědnosti, pokud neudělá opatření proti hrozbě, kterou nikdo nepředvídal a která nastala. Nadřízení se tak totiž zbaví vlastní odpovědnosti a kritikům po mnoha letech tak dodávají argumenty - když za to byl odvolán, musel být špatný. A kritikové jim to zhusta s nadšením žerou i s navijákem.
Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:
JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Drtivá většina velitelů má snahu přenést vinu na své podřízené, ale admirál Jamamoto uzavřel diskuai o vině za porážku u Midway na vlajkové lodi Jamato slovy: ,, ............. Jeho Veličenstvu ( myšlen japonský císař) se musím omluvit jedině já ........ ." Tím převzal celou vinu pouze na sebe.
Před vypuknutím konfliktu mezi západními spojenci a Japonskem napsal Jamamoto asi následovné: ,, Prvních šest měsíců až rok budu postupovat velmi energicky a dobudu mnohá vítězství. Pokud se ale válka protáhne, nemohu ručit za její úspěšné ukončení."
Z toho plyne, že si velitel Rengo Kantai plně uvědomoval omezenost zdrojů Císařství.
Na zmenšující se zdroje dojely všechny státy Osy.
V jednom Tě, Pátrači, musím opravit. Většina nově vyškolených pilotů USA nebyli profesionálové, ale odvedenci, kteří se po válce vrátili do civilu.
Když zde posuzujeme velitele: takový Mc Arthur je vzorem arogance umíněnosti a exhibicionismu.
Před vypuknutím konfliktu mezi západními spojenci a Japonskem napsal Jamamoto asi následovné: ,, Prvních šest měsíců až rok budu postupovat velmi energicky a dobudu mnohá vítězství. Pokud se ale válka protáhne, nemohu ručit za její úspěšné ukončení."
Z toho plyne, že si velitel Rengo Kantai plně uvědomoval omezenost zdrojů Císařství.
Na zmenšující se zdroje dojely všechny státy Osy.
V jednom Tě, Pátrači, musím opravit. Většina nově vyškolených pilotů USA nebyli profesionálové, ale odvedenci, kteří se po válce vrátili do civilu.
Když zde posuzujeme velitele: takový Mc Arthur je vzorem arogance umíněnosti a exhibicionismu.
Pánové, jenom to vezmu trochu odjinud.
V rámci tohoto threadu se pořád bavíme o palubním letectvu jako by to byla jediná složka japonských námořně-leteckých sil. Musím ale podotknout že v rámci japonského námořnictva byly palubní skupiny jen určitou částí velkého celku. Částí sice významnou ale řekl bych že poměrně malou.
Vždyť i letectvo operující z převážné většiny okupovaných ostrovů organizačně patřilo také námořníkům. Třeba profláknutý Saburo Sakai, největší japonské eso které se dožilo kapitulace byl námořním poddůstojníkem / důstojníkem a přitom nikdy bojově nevzlétl z paluby letadlové lodě. Celou dobu sloužil v jednotkách které byly zhruba ekvivalentem amerických MAG. A v jeho knize jmenuje několik dalších podle něj ještě lepších, kteří měli jenom tu smůlu že se nedožili konce války.
Nebyla to snad taková elita která sloužila na letadlových lodích ale většina z nich kvalitativně převyšovala vše co byli Američané schopni proti nim postavit.
Ovšem jak píše kousek výš Pátrač, tito muži prostě bojovali tak dlouho dokud nebyli převálcováni americkou kvantitou (ne však kvalitou), jednoduše tato letecká esa nebyla schopna čelit obrovskému množství pilotů které Američané vrhli na pacifické bojiště.
Na druhou stranu mně to přivádí k otázce proč Japonci po katastrofálních ztrátách nesáhli do řad těchto také skvěle vycvičených pilotů a nepřeveleli je na zbývající letadlové lodě. Celé dva roky se snažili vycvičit nové letecké skupiny a ve výsledku byli tito "noví Císařští orli" zmasakrováni v bitvě ve Filipínském moři.
A poslední bojové nasazení japonských letadlových lodí jako pouhé návnady u Leyte bylo už jen zoufalým pokusem zastavit něco co vlastně zastavit nešlo. Plně se tak potvrdil známý Yamamotův výrok o schopnostech Japonců vést válku proti všem. Prostě prvních šest až dvanáct měsíců to půjde a pak nás ochraňuj Bůh. Netvrdím že ho mám nějak v oblibě, můj názor na něj je obdobný jako Destroyův ale byl to vynikající stratég a jeden z mála vysoce postavených Japonců kteří byli schopni vidět a hlavně pochopit sílu americké ekonomiky.
Scrat
V rámci tohoto threadu se pořád bavíme o palubním letectvu jako by to byla jediná složka japonských námořně-leteckých sil. Musím ale podotknout že v rámci japonského námořnictva byly palubní skupiny jen určitou částí velkého celku. Částí sice významnou ale řekl bych že poměrně malou.
Vždyť i letectvo operující z převážné většiny okupovaných ostrovů organizačně patřilo také námořníkům. Třeba profláknutý Saburo Sakai, největší japonské eso které se dožilo kapitulace byl námořním poddůstojníkem / důstojníkem a přitom nikdy bojově nevzlétl z paluby letadlové lodě. Celou dobu sloužil v jednotkách které byly zhruba ekvivalentem amerických MAG. A v jeho knize jmenuje několik dalších podle něj ještě lepších, kteří měli jenom tu smůlu že se nedožili konce války.
Nebyla to snad taková elita která sloužila na letadlových lodích ale většina z nich kvalitativně převyšovala vše co byli Američané schopni proti nim postavit.
Ovšem jak píše kousek výš Pátrač, tito muži prostě bojovali tak dlouho dokud nebyli převálcováni americkou kvantitou (ne však kvalitou), jednoduše tato letecká esa nebyla schopna čelit obrovskému množství pilotů které Američané vrhli na pacifické bojiště.
Na druhou stranu mně to přivádí k otázce proč Japonci po katastrofálních ztrátách nesáhli do řad těchto také skvěle vycvičených pilotů a nepřeveleli je na zbývající letadlové lodě. Celé dva roky se snažili vycvičit nové letecké skupiny a ve výsledku byli tito "noví Císařští orli" zmasakrováni v bitvě ve Filipínském moři.
A poslední bojové nasazení japonských letadlových lodí jako pouhé návnady u Leyte bylo už jen zoufalým pokusem zastavit něco co vlastně zastavit nešlo. Plně se tak potvrdil známý Yamamotův výrok o schopnostech Japonců vést válku proti všem. Prostě prvních šest až dvanáct měsíců to půjde a pak nás ochraňuj Bůh. Netvrdím že ho mám nějak v oblibě, můj názor na něj je obdobný jako Destroyův ale byl to vynikající stratég a jeden z mála vysoce postavených Japonců kteří byli schopni vidět a hlavně pochopit sílu americké ekonomiky.
Scrat
All great things are simple, and many can be expressed in single words: freedom, justice, honor, duty, mercy, hope.
Winston Leonard Spencer-Churchill
Winston Leonard Spencer-Churchill
No nejsem si tak jist, že japonská esa padala pod kvantitou američanů a že měli japonci elitu co by převyšovala cokoliv amerického. Už na Pearl Harboru si pár ameických stíhačů dokázalo připsat sestřely a to v nepřipravených a v podtstě zastaralých strojích, dokonce v oslabení a navíc v době "míru". I Američtí dobrovolníci v Číně dokázali japonce sestřelovat a ne na nějak výrazně lepších strojích a díky velkým počtům.
Ostatně i do příchodu Hellcatů a Corsairů bojovali na palubách Wildcaty a ty taky nijak výrazně výkonově a početně japonce ještě nepřekonávali.
Ostatně i do příchodu Hellcatů a Corsairů bojovali na palubách Wildcaty a ty taky nijak výrazně výkonově a početně japonce ještě nepřekonávali.
Já bych se japonské námořní stíhače operující z pozemních základen vůbec nebál označit za stejnou elitu, jakou byli jejich kolegové na letadlových lodích. Je pravdou, že tihle piloti vládli neomezeně Pacifiku, ale jen po určitý čas. A že převyšovali kvalitou všechny Američany? S tím nesouhlasím, poměrně velké množství Američanů se dokázalo Japoncům vyrovnat a denně to dokazovali. A to navzdory tomu, že byly "vychováni" v naprosto nevhodné taktice. Já teď jen čekám, že se tady zase vynoří věta - "Kdykoliv narazili Američané na Zero, byli okamžitě sestřeleni". 
Scrat - Ovšem jak píše kousek výš Pátrač, tito muži prostě bojovali tak dlouho dokud nebyli převálcováni americkou kvantitou (ne však kvalitou), jednoduše tato letecká esa nebyla schopna čelit obrovskému množství pilotů které Američané vrhli na pacifické bojiště.
Problém byl v tom, že Japonci měli těch es mezi stíhači námořnictva žalostně málo - pouhých 179 pilotů námořnictva sestřelilo 5 a více nepřátel. To není nijak velké číslo.
Asi největším problémem japonských stíhačů však byla naprostá absence jakékoliv skupinové taktiky po většinu války, bylo mezi nimi mnoho výborných individualit, ale individuální schopnosti prostě nelze nijak předat. Američané si sílu vzájemné spolupráce velmi rychle uvědomili, jejich týmová práce lehce porážela sebelepšího jednotlivce.
Já vlastně ani nevím, o jaké kvalitativní převaze Japonců je řeč. Zero nebylo lepší než Wildcat, P-40 nebo Airacobry (o ostatních stíhačkách ani nemluvě). Většina lidí bude tvrdit že ano a že Japonci vděčí za svůj počáteční úspěch Zeru, ale tak to není. Měli tedy snad Japonci lepší piloty než USAAF, USMC nebo NAVY? To si taky nemyslím, vždyť v době napadení Pearl Harboru už sloužili takový "kanóni" jako Gabreski, Thach nebo Carl. A rozhodně to nebyli jen vyjímky. Zkrátka a dobře - japonští stíhači (ať už námořní či armádní) zpočátku těžili z jediné věci. A tou nebyla jejich lepší taktika (protože vlastně žádnou v podstatě neměli), ale nevhodná taktika Američanů. Jenže zatím co se Amíci dokázali rychle poučit, Japonci prokázali (až na vyjímky) neschopnost jakkoliv reagovat na změnu americké stíhací taktiky.
Scrat - Ovšem jak píše kousek výš Pátrač, tito muži prostě bojovali tak dlouho dokud nebyli převálcováni americkou kvantitou (ne však kvalitou), jednoduše tato letecká esa nebyla schopna čelit obrovskému množství pilotů které Američané vrhli na pacifické bojiště.
Problém byl v tom, že Japonci měli těch es mezi stíhači námořnictva žalostně málo - pouhých 179 pilotů námořnictva sestřelilo 5 a více nepřátel. To není nijak velké číslo.
Asi největším problémem japonských stíhačů však byla naprostá absence jakékoliv skupinové taktiky po většinu války, bylo mezi nimi mnoho výborných individualit, ale individuální schopnosti prostě nelze nijak předat. Američané si sílu vzájemné spolupráce velmi rychle uvědomili, jejich týmová práce lehce porážela sebelepšího jednotlivce.
Já vlastně ani nevím, o jaké kvalitativní převaze Japonců je řeč. Zero nebylo lepší než Wildcat, P-40 nebo Airacobry (o ostatních stíhačkách ani nemluvě). Většina lidí bude tvrdit že ano a že Japonci vděčí za svůj počáteční úspěch Zeru, ale tak to není. Měli tedy snad Japonci lepší piloty než USAAF, USMC nebo NAVY? To si taky nemyslím, vždyť v době napadení Pearl Harboru už sloužili takový "kanóni" jako Gabreski, Thach nebo Carl. A rozhodně to nebyli jen vyjímky. Zkrátka a dobře - japonští stíhači (ať už námořní či armádní) zpočátku těžili z jediné věci. A tou nebyla jejich lepší taktika (protože vlastně žádnou v podstatě neměli), ale nevhodná taktika Američanů. Jenže zatím co se Amíci dokázali rychle poučit, Japonci prokázali (až na vyjímky) neschopnost jakkoliv reagovat na změnu americké stíhací taktiky.
Takže pokud bychom vzaly jako první nosný faktor úpadku japonského letectva materiální nedostatečnost a trvalý úbytek kvalitních pilotů, tak pokud abstrahujeme Farkyho post můžeme se dopracovat k druhému.
A ten by mohl být konzervativní myšlení, které vedlo ke ztrátě iniciativy při hledání nové taktiky boje s americkým letectvem. Tedy používání jednou osvědeného i přesto, že to už nefunguje.
A ten by mohl být konzervativní myšlení, které vedlo ke ztrátě iniciativy při hledání nové taktiky boje s americkým letectvem. Tedy používání jednou osvědeného i přesto, že to už nefunguje.
Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:
JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
-
Hans S.
- 5. Plukovník
- Příspěvky: 3767
- Registrován: 22/2/2007, 04:34
- Bydliště: Gartenzaun
- Kontaktovat uživatele:
Japonci, co se týče námořního letectva, to projeli téměř v každém ohledu. Systém výcviku byl dlouhodobě krajně neperspektivní, nebo spíše řekněme naprosto nevýkonný. Japonský průmysl nebyl schopný postavit motor, který by byl srovnatelně výkonný, jako ty německé, americké, sovětské či britské. A když už konečně takový motor měli, byl natolik nespolehlivý, že by se v žádném uvedeném letectvu nemohl dostat do výroby.
Bez odpovídajícího motoru bylo už celkem jedno, že Japonci dokázali ve slušném množství postavit moderní, aerodynamicky kvalitní letouny, dobře ovladatelné, navíc schopné operovat na vysokých rychlostech..+ věc dále komplikoval fakt, že ne každý stíhač si chtěl na nové stroje zvykat. Ať již kvůli hraničící nespolehlivosti, nebo kvůli charakteristikám vzdáleným od A6M. A to vše korunuje téměř naprostá taktická zastaralost a jak zmiňuje Farky - orientace na jednotlivce místo týmu. Japonci se ve valné většině v roce 1945 nedostali ani tam, kde byla Luftwaffe ve Španělsku v roce 1937.
Bez odpovídajícího motoru bylo už celkem jedno, že Japonci dokázali ve slušném množství postavit moderní, aerodynamicky kvalitní letouny, dobře ovladatelné, navíc schopné operovat na vysokých rychlostech..+ věc dále komplikoval fakt, že ne každý stíhač si chtěl na nové stroje zvykat. Ať již kvůli hraničící nespolehlivosti, nebo kvůli charakteristikám vzdáleným od A6M. A to vše korunuje téměř naprostá taktická zastaralost a jak zmiňuje Farky - orientace na jednotlivce místo týmu. Japonci se ve valné většině v roce 1945 nedostali ani tam, kde byla Luftwaffe ve Španělsku v roce 1937.
-
Destroyman
- Kapitán
- Příspěvky: 1288
- Registrován: 25/6/2008, 08:35
- Kontaktovat uživatele:
Chlapi nechci kverulovat, ale s tím americkým výcvikem bych to - aspoň tak do konce roku 1942 - zas tak v růžových barvách neviděl.
Mám takovej pocit, že třeba pod USMC spadalo asi až do roku 1939 jen sedm perutí, z toho stíhací byly dvě. Kolik to tedy bylo pilotů? Padesát?
A třeba velitel VMF 224 Bob Galer řekl v září 1942 tohle: „Někteří z mých lidí měli přesně dva týdny na to, aby se seznámili s letadlem, kvalifikovali pro letadlovou loď, absolvovali střelecké zkoušky a vůbec se vypořádali s tím, že právě absolvovali pilotní školu. K našemu prvnímu letu došlo druhého dne po příletu (na Guadalcanal - pozn. D.) a pro jedenáct z devatenácti mých pilotů to byl teprve druhý let s kyslíkem. Pro nedostatek zkušeností jsme ztratili dva piloty.“
Nevím jak komu, ale mě to jako super dokonalej výcvik zas tak moc nepřipadá.
Mám takovej pocit, že třeba pod USMC spadalo asi až do roku 1939 jen sedm perutí, z toho stíhací byly dvě. Kolik to tedy bylo pilotů? Padesát?
A třeba velitel VMF 224 Bob Galer řekl v září 1942 tohle: „Někteří z mých lidí měli přesně dva týdny na to, aby se seznámili s letadlem, kvalifikovali pro letadlovou loď, absolvovali střelecké zkoušky a vůbec se vypořádali s tím, že právě absolvovali pilotní školu. K našemu prvnímu letu došlo druhého dne po příletu (na Guadalcanal - pozn. D.) a pro jedenáct z devatenácti mých pilotů to byl teprve druhý let s kyslíkem. Pro nedostatek zkušeností jsme ztratili dva piloty.“
Nevím jak komu, ale mě to jako super dokonalej výcvik zas tak moc nepřipadá.
さようなら。
Destroyman - ale jistě. Takový systém je potřeba vytvořit, stanovit pravidla zajistit materiálně a potom rozhýbat. To není u takové země jako jsou USA asi nic jednoduchého. Ale jak to chytne rytmus je to poměrně fofr.
Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:
JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
-
Destroyman
- Kapitán
- Příspěvky: 1288
- Registrován: 25/6/2008, 08:35
- Kontaktovat uživatele:
Jo, to určitě jo... Jenže když vezmeš v úvahu, že to byli právě tihle mladý janci ( + několik málo zkušenejch borců jako třeba Galer), kdo do konce roku 1942 vyvraždil všechny ty Sakaie, Oty a Sasaie, tak mi z toho vychází, že samurajové zas takový supermani nebyli. Sákryš, už zase bořím mýty...
さようなら。
Možná, že to je i tom, že boj je nejlepší škola. Pod tlakem a pod kuratelou smrti ten kdo má talent je veteránem za pár týdnů. Tím, že americký národ je složenina mnoha národů, tak si nabral dobré i špatné vlastnosti těchto národů. A darebáci se do boje za vlast nehrnou, takže mezi dobrovolníky, kteří tvořili první vlny náborů bylo jistě hodně kvalitních a technicky zdatných lidí.
Je pravda, že se mi zdálo při čtení knih od Hubáčka, že přes počáteční neúspěchy letecké síly americké maríny šli hodně rychle nahoru. Možná to bylo i tím, že Američané málokdy vzdávali boj o záchranu sestřelených pilotů a tím je zachovali pro další boj.
Otázka nakolik byli američtí piloti týmoví hráči a Japonci nikoliv je poměrně k diskusi. Mě se to tak úplně jednoznačné nejeví.
Je pravda, že se mi zdálo při čtení knih od Hubáčka, že přes počáteční neúspěchy letecké síly americké maríny šli hodně rychle nahoru. Možná to bylo i tím, že Američané málokdy vzdávali boj o záchranu sestřelených pilotů a tím je zachovali pro další boj.
Otázka nakolik byli američtí piloti týmoví hráči a Japonci nikoliv je poměrně k diskusi. Mě se to tak úplně jednoznačné nejeví.
Naposledy upravil(a) Pátrač dne 7/4/2010, 13:41, celkem upraveno 2 x.
Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:
JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
-
Hans S.
- 5. Plukovník
- Příspěvky: 3767
- Registrován: 22/2/2007, 04:34
- Bydliště: Gartenzaun
- Kontaktovat uživatele:
Japonci na Guadalcanalu bojovali na vzdálenost mnohem větší, než bylo zdrávo. Po dlouhém letu museli letci být dost unaveni sami o sobě..a ještě pak bojovat. Nemohli se těšit ani z pasivní bezpečnosti strojů, které by je byly schopny s nějakými těmi šrámy dovézt zpátky, ani z obrovské početní převahy, jakou v podobné situaci měli Američané nad Evropou od roku 1943. Domnívám se, že Guadalcanal by nebyli schopni zvládnout ani v případě, že by udělali vše správně a měli jinou techniku i taktiku. Na takovou vzdálenost se bez výrazné početní převahy dlouhodobě útočit prostě nedá.
Američanům stačilo pár lidí, kteří jim lehce pouštěli žilou a Japonci kvůli svým potížím se srážlivostí krve vykrváceli sami.
Američanům stačilo pár lidí, kteří jim lehce pouštěli žilou a Japonci kvůli svým potížím se srážlivostí krve vykrváceli sami.
-
Alchymista
- 5. Plukovník
- Příspěvky: 4883
- Registrován: 25/2/2007, 04:00
Lietanie bolo v predvojnovom období v USA celkom obľúbený "šport" s pomerne širokou základňou, takže v "prvej vlne" nastupovali z veľkej časti chlapi, čo už mali aspoň nejaký základný výcvik v lietaní za sebou. Existovalo tiež pomerne veľké množstvo rôznych civilných pilotných škôl.Pátrač píše:Destroyman - ale jistě. Takový systém je potřeba vytvořit, stanovit pravidla zajistit materiálně a potom rozhýbat. To není u takové země jako jsou USA asi nic jednoduchého. Ale jak to chytne rytmus je to poměrně fofr.
Оптимисты изучают английский язык, пессимисты - китайский. А реалисты - автомат Калашникова
Destroyman píše:Chlapi nechci kverulovat, ale s tím americkým výcvikem bych to - aspoň tak do konce roku 1942 - zas tak v růžových barvách neviděl.
Mám takovej pocit, že třeba pod USMC spadalo asi až do roku 1939 jen sedm perutí, z toho stíhací byly dvě. Kolik to tedy bylo pilotů? Padesát?
A třeba velitel VMF 224 Bob Galer řekl v září 1942 tohle: „Někteří z mých lidí měli přesně dva týdny na to, aby se seznámili s letadlem, kvalifikovali pro letadlovou loď, absolvovali střelecké zkoušky a vůbec se vypořádali s tím, že právě absolvovali pilotní školu. K našemu prvnímu letu došlo druhého dne po příletu (na Guadalcanal - pozn. D.) a pro jedenáct z devatenácti mých pilotů to byl teprve druhý let s kyslíkem. Pro nedostatek zkušeností jsme ztratili dva piloty.“
Nevím jak komu, ale mě to jako super dokonalej výcvik zas tak moc nepřipadá.
Jenže tam je zakutaná vcelku důležitá věta - ...absolvovali pilotní školu...
Těžko do boje seženeš nového pilota co zrovna vyšel z letecké školy a měl by za sebou již bojové starty. Nevím jak je to přesně míněno, ale celosvětovou praxí bylo, že se vycvičil pilot ve škole a po té šel ke svému útvaru, kde létal zpočátku jako dvojka zkušenějšího veterána a hodně se toho doučoval až u jednotky. 10% ztráty jsou docla dost, ale určitě by se našli na každé frontě i větší ztráty.