4 Destroyman - nevím jak na tom byli mariňáci s výcvikem, respektive neznám přesně jeho kvalitu. Ale na Guadalcanalu a atolu Wake si vedli dost dobře, takže tak špatný výcvik asi neměli. Pravda, v průběhu roku 1942 přišlo k USMC dost nováčků. Ale dobře vycvičených nováčků, jinak by prostě nepřežili. Na Guadalcanalu padlo v roce 1942 "jen" 25 stíhačů USMC ze 130 zúčastněných.
Námořní stíhači měli jeden z nejkvalitnějších výcviků na světě, jako jedni z mála například cvičili deflekční střelbu (u jiných států velmi zřídka viděná věc) a to už v době míru. Z Američanů byli asi ti nejpřipravenější.
USAAF vychovalo před válkou velké množství pilotů, kteří dokázali Japoncům zatopit (a nejenom jim). Už jsem to tady psal - mnoho slavných jmen bylo u letectva už před Pearl Harborem. A to nemluvě o skvělých pilotech jako je třeba dnes naprosto neznámý Emmett "Cyclone" Davis, některými veterány označovaný za nejlepšího předválečného "žokeje" P-40. Jenže si tolik nezastřílel, tak ho nikdo nezná.
My vlastně máme k dispozici takový zkušební vzorek pilotů USMC, US Navy a USAAF vycvičených před válkou. Stačilo aby jim někdo předepsal dobrou taktiku a oni Japonce výrazně převyšovali, mám tím samozřejmě na mysli Chennaultovy Létající Tygry.
K odvedencům po Pearl Harboru - tihle dobrovolníci si v roce 1942 nezastříleli, alespoň u USAAF neměli šanci to stihnout. Podívejme se na průběh leteckého výcviku takového pilota -
Michael M. McCarthy (budoucí brigádní generál USAF) se dobrovolně přihlásil k letectvu 8. prosince 1941. Poté musel úspěšně projít náročnými testy a k leteckému výcviku nastoupil 18. března 1942. Základní výcvik ukončil 4. ledna 1943, jeho třída byla jeden z prvních "válečných" kursů. Poté nastoupil k intenzivnímu operačnímu kursu, který dokončil na konci března 1943 ve věku 21 let.
Od nastoupení k výcviku uplynul tedy skoro přesně rok, než byl z našeho pilota "hotový" stíhač.
Je s podivem, že japonský výcvik byl i v roce 1944 stejně náročný jako před válkou. Myslím tím náročný ve smyslu drsný - např. bezdůvodné bití bambusovými holemi a teror instruktorů. A to i u pilotů, kteří měli vlastně být na jedno použití, tedy kamikadze. Na téma "Japonský letecký výcvik" vřele doporučuji (mimo provařeného Sakaie) knížku KAMIKADZE od Akira Yamamota. Je o Jasuo Kuwaharovi, člověku určeném pro sebevražedný útok. Paradoxně mu zachránilo život to, že se nacházel v Hirošimě při svržení atomové bomby a utrpěl zranění. O dva dny později měl totiž letět na svoji misi bez návratu. Mimochodem, v čase ukončení leteckého výcviku mu bylo 16 let!
Pátrač - Otázka nakolik byli američtí piloti týmoví hráči a Japonci nikoliv je poměrně k diskusi. Mě se to tak úplně jednoznačné nejeví.
Ono nejde o to, že by snad Japonci netvořili tým. Neměli však spolupráci ve skupině ani přizpůsobenou taktiku, ani vybavení. Teoreticky měl vedoucí dvě "čísla", se kterými měl spolupracovat. Jenže hodně dlouho jim mohl udělovat příkazy jen signály rukou, nebo třeba máváním křídly (Japonci dlouho neměli radiostanice). Navíc tříčlená formace do "V" je hrozně nepružná. V praxi to vypadalo tak, že po kontaktu s nepřítelem se japonská formace rozpadla na jednotlivé letouny bez větší šance se navzájem podporovat. Ale ono je tohle na dlouhý a nudný rozbor o letecké taktice, tomu se raději vyhnu. Snad se nějak chápeme.
Vzestup a pád japonského námořního letectva
Moderátor: Hans S.
-
Destroyman
- Kapitán
- Příspěvky: 1288
- Registrován: 25/6/2008, 08:35
- Kontaktovat uživatele:
Nu pravda, s výcvikem na tom byli piloti u USMC asi docela dobře, když je před válkou v Pensacole trénovali takoví piloti od Pánaboha jako Boyington nebo Carl. 
Problém byl spíš v tom na čem je trénovali. Většinou to bylo ještě na Buffalech a na přeškolení na wildcaty měli obvykle sotva pár hodin. Což třeba Carl po válce komentoval slovy, že mu to bylo fuk. Jenže ne každej byl Carl, žejo. Relativně malé ztráty na životech nad Guadalcanalem na první pohled můžou být zkreslující. Wildcat byl jak známo držák a do nouzovýho přistání nebo aspoň do výskoku padákem se zpravidla nerozpadl. A jak známo, záchrannou službu na trosečníky měli Amíci s pomocí domorodců zorganizovanou docela dobře. Ovšem legrace to rozhodně nebyla. Tak například poručík Richard Amerine musel pro poruchu kyslíkového přístroje vyskočit nad mysem Esperance - tedy nad územím ovládaném Japonci. Vrátil se za týden. Cestou se mu rozpadly boty, a tak přepadl spícího Japonce, umlátil ho kamenem a boty ukořistil. Sice mu byly malý, ale lepší malý boty než žádný. A čím se celý ten týden živil? V civilu byla jeho koníčkem entomologie, tudíž věděl, který brouky jíst může a který ne....
A teď k tomu japonskýmu předválečnýmu výcviku. Ze zvědavosti jsem kouknul do chytrejch knížek (do Sakaie ne, podle mě občas pěkně kecá) a zjistil jsem, jak se vlastně japonští piloti před válkou měli. Přiznám se, že osobně bych asi koukal dezertovat hned jak bych zjistil, co se na mě chystá.
5:00 Budíček
5:10-5:45 Úklid kasáren
6:00 Snídaně
7:00 – 7:50 Samostudium
8:00 – 12:00 Škola
12:30 Oběd
13:00 – 16:00 Škola
16:00-17:00 Tělesná příprava
17:30 Večeře
18:00-20:00 Samostudium
20:00 Večerka
Ve škole se studovaly tyto předměty: Strategické velení, navigace, dělostřelba (???), torpéda, létání, strojírenství, hygiena (???), fyziologie, japonština, čínština, angličtina, gramatika, aritmetika, algebra, geometrie, trigonometrie, fyzika, zeměpis, dějepis, etika, rozvoj charakteru a osobnosti (asi něco jako u nás občanská výchova), studium pozemních bitev (???), střelba z pušky a pistole, veslování, signalizace, cvičení s bajonetem (???), plavání a gymnastika.
Tohle všechno najednou, dohromady a za pár měsíců mohl zvládnout fakt asi jen samuraj. Krom toho opravdu nechápu, proč se dospělí lidé museli učit hygienu, proč se piloti učili dělostřelbu, proč studovali co podělal Napoleon u Waterloo a proč museli umět mávat bajonetem.
Problém byl spíš v tom na čem je trénovali. Většinou to bylo ještě na Buffalech a na přeškolení na wildcaty měli obvykle sotva pár hodin. Což třeba Carl po válce komentoval slovy, že mu to bylo fuk. Jenže ne každej byl Carl, žejo. Relativně malé ztráty na životech nad Guadalcanalem na první pohled můžou být zkreslující. Wildcat byl jak známo držák a do nouzovýho přistání nebo aspoň do výskoku padákem se zpravidla nerozpadl. A jak známo, záchrannou službu na trosečníky měli Amíci s pomocí domorodců zorganizovanou docela dobře. Ovšem legrace to rozhodně nebyla. Tak například poručík Richard Amerine musel pro poruchu kyslíkového přístroje vyskočit nad mysem Esperance - tedy nad územím ovládaném Japonci. Vrátil se za týden. Cestou se mu rozpadly boty, a tak přepadl spícího Japonce, umlátil ho kamenem a boty ukořistil. Sice mu byly malý, ale lepší malý boty než žádný. A čím se celý ten týden živil? V civilu byla jeho koníčkem entomologie, tudíž věděl, který brouky jíst může a který ne....
A teď k tomu japonskýmu předválečnýmu výcviku. Ze zvědavosti jsem kouknul do chytrejch knížek (do Sakaie ne, podle mě občas pěkně kecá) a zjistil jsem, jak se vlastně japonští piloti před válkou měli. Přiznám se, že osobně bych asi koukal dezertovat hned jak bych zjistil, co se na mě chystá.
5:00 Budíček
5:10-5:45 Úklid kasáren
6:00 Snídaně
7:00 – 7:50 Samostudium
8:00 – 12:00 Škola
12:30 Oběd
13:00 – 16:00 Škola
16:00-17:00 Tělesná příprava
17:30 Večeře
18:00-20:00 Samostudium
20:00 Večerka
Ve škole se studovaly tyto předměty: Strategické velení, navigace, dělostřelba (???), torpéda, létání, strojírenství, hygiena (???), fyziologie, japonština, čínština, angličtina, gramatika, aritmetika, algebra, geometrie, trigonometrie, fyzika, zeměpis, dějepis, etika, rozvoj charakteru a osobnosti (asi něco jako u nás občanská výchova), studium pozemních bitev (???), střelba z pušky a pistole, veslování, signalizace, cvičení s bajonetem (???), plavání a gymnastika.
Tohle všechno najednou, dohromady a za pár měsíců mohl zvládnout fakt asi jen samuraj. Krom toho opravdu nechápu, proč se dospělí lidé museli učit hygienu, proč se piloti učili dělostřelbu, proč studovali co podělal Napoleon u Waterloo a proč museli umět mávat bajonetem.
さようなら。
Hygiena je každopádně zajímavý předmět. Nemůže to být nějaká chyba překladu? Kdo šel k letectvu, tak představoval to nejlepší - že by se neuměl umýt a musel se to učit je hodně divné.
K předmětům - bajonet chápu - přežití po sestřelu, stejné jako střelba z pistole a pušky a veslování. Pozemní bitvy chápu - aby měli přehled, co se na zemi děje a uměli se v případě blízké podpory rozhodnout na co zaútočit a správně vyhodnotit přesuny nepřítele při průzkumu. Podobně na tom je strategické velení - také by se dalo říci, že pro pilota je k ničemu. Dělostřelba možná tak k pochopení protiletadlové palby - principy a možnosti protivníka.
BTW. kdo vypadl z kurzu (a že podle Sakaie to bylo kvůli malichernostem hodně časté), tak měl průpravu aspoň dílčí k uplatnění se u pozemních sil.
JIné vysvětlení mi nenapadá, kromě zkostnatělého systému a představě, že pozemní armáda a dělostřelectvo jsou pořád pány bitev.
K předmětům - bajonet chápu - přežití po sestřelu, stejné jako střelba z pistole a pušky a veslování. Pozemní bitvy chápu - aby měli přehled, co se na zemi děje a uměli se v případě blízké podpory rozhodnout na co zaútočit a správně vyhodnotit přesuny nepřítele při průzkumu. Podobně na tom je strategické velení - také by se dalo říci, že pro pilota je k ničemu. Dělostřelba možná tak k pochopení protiletadlové palby - principy a možnosti protivníka.
BTW. kdo vypadl z kurzu (a že podle Sakaie to bylo kvůli malichernostem hodně časté), tak měl průpravu aspoň dílčí k uplatnění se u pozemních sil.
JIné vysvětlení mi nenapadá, kromě zkostnatělého systému a představě, že pozemní armáda a dělostřelectvo jsou pořád pány bitev.
Nu pravda, s výcvikem na tom byli piloti u USMC asi docela dobře, když je před válkou v Pensacole trénovali takoví piloti od Pánaboha jako Boyington nebo Carl.
Problém byl spíš v tom na čem je trénovali. Většinou to bylo ještě na Buffalech a na přeškolení na wildcaty měli obvykle sotva pár hodin. Což třeba Carl po válce komentoval slovy, že mu to bylo fuk. Jenže ne každej byl Carl, žejo.
Skvělý pilot nemusí automaticky znamenat skvělý instruktor. Třeba "Pappy" Boyington byl nejenom výborný pilot, ale taky alkoholik a rváč. Těžko soudit, jestli to uškodilo jeho studentům.
Poznámka - než se tady zase objeví něco o neúctě k mrtvým hrdinům atd. - "Pappy" tohle o sobě napsal sám. A i proto je jedním z mých oblíbenců, na nic si nikdy nehrál.
Když už jsme u těch instruktorů (a skvělých pilotů) - Tetsuzo Iwamoto, největší japonské eso (údajně 202 sestřelů), byl v srpnu 42' převelen do Japonska jako instruktor. Tuhle práci ale nenáviděl a dělal všechno pro to, aby se vrátil do boje. Údajně nebyl příliš dobrým instruktorem. Ale to je jen takový příklad (je možné že ojedinělý), že výtečný pilot neznamená dobrý instruktor.
Výcvik na Buffalu - nevidím v tom závažnější problém. Ano, v ideálním případě byl pilot školen na stejném typu letadla s jakým později operačně lítal. Jedinou změnou pro mariňáky bylo v tomhle případě ale jen jiné uspořádání kokpitu. Buffalo bylo velmi podobné Wildcatu, jak po stránce ovládání a letových vlastností, tak i výkonů.
A teď k tomu japonskýmu předválečnýmu výcviku.......Krom toho opravdu nechápu, proč se dospělí lidé museli učit hygienu, proč se piloti učili dělostřelbu, proč studovali co podělal Napoleon u Waterloo a proč museli umět mávat bajonetem.
Hygienu nevím, ale ostatní věci se asi učili proto, že u nich byl předpoklad povýšení na důstojníka. A máchání bajonetem? Možná standardní pěchotní výcvik, pořád to byli vojáci i když "speciální". V tom programu japonského výcvikového dne není jak přesně probíhal. Vypečené hry jako taiko binta (cílem frekventantů je navzájem si rozbít držku za neustálého pobízení instruktorů bambusovými holemi), nebo použití bičů při gymnastice muselo výcvik určitě okořenit. Je pravda, že tohle se používalo především v základním výcviku, v pilotním už to bylo trochu lepší. Nemohli je přece zrušit úplně, nebyli by schopní lítat. Stejně si ti kluci ale prošli očistcem - Hell Week u Navy SEALS by jim asi připadal jako příjemný odpočinek.
Problém byl spíš v tom na čem je trénovali. Většinou to bylo ještě na Buffalech a na přeškolení na wildcaty měli obvykle sotva pár hodin. Což třeba Carl po válce komentoval slovy, že mu to bylo fuk. Jenže ne každej byl Carl, žejo.
Skvělý pilot nemusí automaticky znamenat skvělý instruktor. Třeba "Pappy" Boyington byl nejenom výborný pilot, ale taky alkoholik a rváč. Těžko soudit, jestli to uškodilo jeho studentům.
Poznámka - než se tady zase objeví něco o neúctě k mrtvým hrdinům atd. - "Pappy" tohle o sobě napsal sám. A i proto je jedním z mých oblíbenců, na nic si nikdy nehrál.
Když už jsme u těch instruktorů (a skvělých pilotů) - Tetsuzo Iwamoto, největší japonské eso (údajně 202 sestřelů), byl v srpnu 42' převelen do Japonska jako instruktor. Tuhle práci ale nenáviděl a dělal všechno pro to, aby se vrátil do boje. Údajně nebyl příliš dobrým instruktorem. Ale to je jen takový příklad (je možné že ojedinělý), že výtečný pilot neznamená dobrý instruktor.
Výcvik na Buffalu - nevidím v tom závažnější problém. Ano, v ideálním případě byl pilot školen na stejném typu letadla s jakým později operačně lítal. Jedinou změnou pro mariňáky bylo v tomhle případě ale jen jiné uspořádání kokpitu. Buffalo bylo velmi podobné Wildcatu, jak po stránce ovládání a letových vlastností, tak i výkonů.
A teď k tomu japonskýmu předválečnýmu výcviku.......Krom toho opravdu nechápu, proč se dospělí lidé museli učit hygienu, proč se piloti učili dělostřelbu, proč studovali co podělal Napoleon u Waterloo a proč museli umět mávat bajonetem.
Hygienu nevím, ale ostatní věci se asi učili proto, že u nich byl předpoklad povýšení na důstojníka. A máchání bajonetem? Možná standardní pěchotní výcvik, pořád to byli vojáci i když "speciální". V tom programu japonského výcvikového dne není jak přesně probíhal. Vypečené hry jako taiko binta (cílem frekventantů je navzájem si rozbít držku za neustálého pobízení instruktorů bambusovými holemi), nebo použití bičů při gymnastice muselo výcvik určitě okořenit. Je pravda, že tohle se používalo především v základním výcviku, v pilotním už to bylo trochu lepší. Nemohli je přece zrušit úplně, nebyli by schopní lítat. Stejně si ti kluci ale prošli očistcem - Hell Week u Navy SEALS by jim asi připadal jako příjemný odpočinek.
Za metodiku výcviku v rámci Kaigun Koku Hombu odpovídala Kjoiku Kjoku ( Výcviková kancelář) Za praktickou personální politiku pak Rengo Koku Sotai ( Spojené výcvikové velitelství).
Výcvik probíhal v následujících střediscích:
Konkjo Čitai Jokosuka
Konkjo Čitai Kure
Konkjo Čitai Sasebo
11. Rengo Koku Sentai
12. Rengo Koku Sentai
Všeobecná příprava byla pro všechny profese námořního letectva společná a délka závisela na věku a vojenské praxi frekventanta. Zde prodělali adepti základní pěchotní a námořní výcvik. Na základě dosažených výsledků byli rozděleni do tříd pro piloty, navigátory, radiotelegrafisty, bombometčíky, střelce a pozemní personál.
Odborný výcvik pozemního personálu trval 3 - 9 měsíců, dle úrovně dosaženého technického vzdělání jednotlivce. Adepti bez odpovídajícího technického vzdělání prošli jen krátkým výcvikem a byli odesláni k útvarům na pomocné profese.
Výcvik létajícího personálu byl mnohem obsáhlejší a zahrnoval následující stupně:
Předletový výcvik
Trval 18 - 30 měsíců, v závislosti na věku a typu vzdělání kadeta. Prvních 8 týdnů bylo věnováno pouze zvýšení fyzické kondice. Potom došlo k rozdělení dle letových profesí.
Piloti poté absolvovali elementární výcvik společný pro všechny bez rozdílu. Obsahoval teoretickou přípravu ( aerodynamika, základy letecké navigace, teorie letu a meteorologie) a praktické létání v délce čtyř měsíců. Praktický letecký výcvik prodělávali frekventanti na cvičných dvouplošnících. Uskutečnili až 200 vzletů a přistání s instruktorem - t. j. 20 letových hodin a poté 100 hodin sólového létání. Kurz byl ukončen přeletem mezi dvěma letišti za velmi jednoduchých navigačních a povětrnostních podmínek. Celkem nalétáno 120 hodin během čtyř měsíců.
Další létání již probíhalo dle zařazení ke stíhacímu, bombardovacímu, průzkumnému nebo dopravnímu letectvu, dle momentálních potřeb námořního letectva.
Pokračovací výcvik
zahrnoval teoretickou přípravu ( Taktika vzdušného boje, letecká střelba, navigace). Praktický letecký výcvik zahrnoval dalších 100 letových hodin na zdokonalení návyků a 10 hodin na konkrétním typu letounu. Piloti vícemotorových strojů měli nalétáno o něco více. Standardně nalétáno 110 hodin během čtyř měsíců. Zde teorii přednášeli praktici, kteří především využívali vlastních praktických zkušeností a poznatků z boje.
Operační výcvik
trval dva až šest měsíců ( záviselo od momentální potřeby doplnění stavů) a piloti v něm nalétali 60 - 100 hodin. Piloti vícemístných letounů zde poprvé potkali ostatní členy posádky. Obsahem byla tvorba bojových letových formací, slétanost ve skupinách, bombardování střmhlavé i horizontální, torpédové a bitevní útoky, střelba na všechny druhy cílů.
Námořní pilotní výcvik trval celkem 28 až 44 měsíců a standardní nálet byl 290 - 330 hodin.
Výcvik probíhal v následujících střediscích:
Konkjo Čitai Jokosuka
Konkjo Čitai Kure
Konkjo Čitai Sasebo
11. Rengo Koku Sentai
12. Rengo Koku Sentai
Všeobecná příprava byla pro všechny profese námořního letectva společná a délka závisela na věku a vojenské praxi frekventanta. Zde prodělali adepti základní pěchotní a námořní výcvik. Na základě dosažených výsledků byli rozděleni do tříd pro piloty, navigátory, radiotelegrafisty, bombometčíky, střelce a pozemní personál.
Odborný výcvik pozemního personálu trval 3 - 9 měsíců, dle úrovně dosaženého technického vzdělání jednotlivce. Adepti bez odpovídajícího technického vzdělání prošli jen krátkým výcvikem a byli odesláni k útvarům na pomocné profese.
Výcvik létajícího personálu byl mnohem obsáhlejší a zahrnoval následující stupně:
Předletový výcvik
Trval 18 - 30 měsíců, v závislosti na věku a typu vzdělání kadeta. Prvních 8 týdnů bylo věnováno pouze zvýšení fyzické kondice. Potom došlo k rozdělení dle letových profesí.
Piloti poté absolvovali elementární výcvik společný pro všechny bez rozdílu. Obsahoval teoretickou přípravu ( aerodynamika, základy letecké navigace, teorie letu a meteorologie) a praktické létání v délce čtyř měsíců. Praktický letecký výcvik prodělávali frekventanti na cvičných dvouplošnících. Uskutečnili až 200 vzletů a přistání s instruktorem - t. j. 20 letových hodin a poté 100 hodin sólového létání. Kurz byl ukončen přeletem mezi dvěma letišti za velmi jednoduchých navigačních a povětrnostních podmínek. Celkem nalétáno 120 hodin během čtyř měsíců.
Další létání již probíhalo dle zařazení ke stíhacímu, bombardovacímu, průzkumnému nebo dopravnímu letectvu, dle momentálních potřeb námořního letectva.
Pokračovací výcvik
zahrnoval teoretickou přípravu ( Taktika vzdušného boje, letecká střelba, navigace). Praktický letecký výcvik zahrnoval dalších 100 letových hodin na zdokonalení návyků a 10 hodin na konkrétním typu letounu. Piloti vícemotorových strojů měli nalétáno o něco více. Standardně nalétáno 110 hodin během čtyř měsíců. Zde teorii přednášeli praktici, kteří především využívali vlastních praktických zkušeností a poznatků z boje.
Operační výcvik
trval dva až šest měsíců ( záviselo od momentální potřeby doplnění stavů) a piloti v něm nalétali 60 - 100 hodin. Piloti vícemístných letounů zde poprvé potkali ostatní členy posádky. Obsahem byla tvorba bojových letových formací, slétanost ve skupinách, bombardování střmhlavé i horizontální, torpédové a bitevní útoky, střelba na všechny druhy cílů.
Námořní pilotní výcvik trval celkem 28 až 44 měsíců a standardní nálet byl 290 - 330 hodin.
Někteří se tu pozastavují nad pěchotním výcvikem a třeba strtegií nebo dělostřelbou.
Teoretická základní příprava musí každého připravit na různé situace během bojové činnosti.
Když se podíváme na naše vojenské školství 70. a 80. let 20. století, je zde podobnost s tím, čemu se u japonského námořního leteckého výcviku divíme.
Každý student vojenské letecké školy prošel základním pěchotním výcvikem. Musel absolvovat střelbu z ručních palných zbraní: Sa-24/26 nebo Sa-58, UK-59L, Pi-52, RPG-7/75 - později z úsporných důvodů zrušeno, RG-F-1.Absolventi střední školy museli ovládat prakticky velení jednotkám do stupně rota, informativně prapor a pluk. Absolventi vysoké školy ovládali prakticky velení praporu a pluku, informativně stupeň divize.
U pilotů šlo o pochopení dění na zemi při plnění letových bojových úkolů, pozemní letecký personál odpovídal za obranu rozmístění letounů jednotky či pluku a musel umět naplánovat obranu letuště a prakticky jí velet. Samozřejmě, že to letci neuměli tak dokonale jako jejich kolegové od vševojskových útvarů, protože se k této činnosti po ukončení školy dostali jen málo.
Teoretická základní příprava musí každého připravit na různé situace během bojové činnosti.
Když se podíváme na naše vojenské školství 70. a 80. let 20. století, je zde podobnost s tím, čemu se u japonského námořního leteckého výcviku divíme.
Každý student vojenské letecké školy prošel základním pěchotním výcvikem. Musel absolvovat střelbu z ručních palných zbraní: Sa-24/26 nebo Sa-58, UK-59L, Pi-52, RPG-7/75 - později z úsporných důvodů zrušeno, RG-F-1.Absolventi střední školy museli ovládat prakticky velení jednotkám do stupně rota, informativně prapor a pluk. Absolventi vysoké školy ovládali prakticky velení praporu a pluku, informativně stupeň divize.
U pilotů šlo o pochopení dění na zemi při plnění letových bojových úkolů, pozemní letecký personál odpovídal za obranu rozmístění letounů jednotky či pluku a musel umět naplánovat obranu letuště a prakticky jí velet. Samozřejmě, že to letci neuměli tak dokonale jako jejich kolegové od vševojskových útvarů, protože se k této činnosti po ukončení školy dostali jen málo.
Hygiena, která patřila do amerického pilotního výviku pro válku v Tichomoří asi nebyla o tom, že si daný jedinec či jedinci mají čistit zuby a mýt ruce. To asi opravdu věděli ale šlo spíše o to zajistit jejich sebeochranu před mnohdy naprosto šílenými podmínkami na novém válčišti:
- tropické nemoci
- agresivní plísně
- mimořádně rychlé kažení se potravin a našlo by se jistě více.
Takže pro činnost pilotů z letišť v džunglích to byl velmi důležitý předmět
- tropické nemoci
- agresivní plísně
- mimořádně rychlé kažení se potravin a našlo by se jistě více.
Takže pro činnost pilotů z letišť v džunglích to byl velmi důležitý předmět
Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:
JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
-
Destroyman
- Kapitán
- Příspěvky: 1288
- Registrován: 25/6/2008, 08:35
- Kontaktovat uživatele:
Tož chlapi, mě ta hygiena zarazila proto - že jak se teď na přání kolegy Skeleta tak trochu vrtám v japonskejch ponorkách - tak vím, že páni samurajové byli pěkný čuňata. 
Po válce Amíci jednu ukořistěnou ponorku deratizovali a - vynesli z ní padesát kýblů krys (!), přičemž další kýble krys chcíply v nepřístupných prostorech, kde samozřejmě hnily a strašně smrděly. O blechách ani nemluvě, to byl běžnej folkór. Záchod měli jen jeden (a to i v případě, že sloužil stopadesáti chlapům!) a ještě byl tureckej (
) a ještě se splachoval jen když doslova přetejkal (!). Když do jedný ponorky vlezl zvědavý admirál Lockwood, smrady málem padl, a to se nedá říci, že by Lockwood byl nějaký ořezávátko - sloužil na ponorkách už pětatřicet let a měl za to, že ho nemůže překvapit už vůbec nic. Jak říkám, samurajové byli čuňata a přednášky z hygieny mohli mít jak často chtěli. 
Co se týče třeba výuky dělostřelby pro piloty, taky se mi to nezdá moc účelný. Jistě, možná je dobrý vědět, co na mě chystaj PL zbraně... Jenže v tom případě by se analogicky mohli učit lítat tankisti (aby věděli, jak se před letadly schovat), dělostřelci by se mohli učit vařit (co kdyby polní kuchyně najela na minu) a všichni dohromady by měli umět hrát na nějaký hudební nástroj (aby mohli zaskočit za nemocného kolegu v plukovní kapele) nebo psát na stroji (pro případ, že by padl písař ).
K tomu mávání bajonetem a střelbě z pušky: Mám za to, že do pilotního výcviku chodili borci, kteří už nějaký ten pátek sloužili a přijímač měli dávno za sebou. Opět analogicky řečeno: Je to úplně stejný, jako by se studenti na univerzitě učili číst a a psát!
Po válce Amíci jednu ukořistěnou ponorku deratizovali a - vynesli z ní padesát kýblů krys (!), přičemž další kýble krys chcíply v nepřístupných prostorech, kde samozřejmě hnily a strašně smrděly. O blechách ani nemluvě, to byl běžnej folkór. Záchod měli jen jeden (a to i v případě, že sloužil stopadesáti chlapům!) a ještě byl tureckej (
) a ještě se splachoval jen když doslova přetejkal (!). Když do jedný ponorky vlezl zvědavý admirál Lockwood, smrady málem padl, a to se nedá říci, že by Lockwood byl nějaký ořezávátko - sloužil na ponorkách už pětatřicet let a měl za to, že ho nemůže překvapit už vůbec nic. Jak říkám, samurajové byli čuňata a přednášky z hygieny mohli mít jak často chtěli. Co se týče třeba výuky dělostřelby pro piloty, taky se mi to nezdá moc účelný. Jistě, možná je dobrý vědět, co na mě chystaj PL zbraně... Jenže v tom případě by se analogicky mohli učit lítat tankisti (aby věděli, jak se před letadly schovat), dělostřelci by se mohli učit vařit (co kdyby polní kuchyně najela na minu) a všichni dohromady by měli umět hrát na nějaký hudební nástroj (aby mohli zaskočit za nemocného kolegu v plukovní kapele) nebo psát na stroji (pro případ, že by padl písař
).K tomu mávání bajonetem a střelbě z pušky: Mám za to, že do pilotního výcviku chodili borci, kteří už nějaký ten pátek sloužili a přijímač měli dávno za sebou. Opět analogicky řečeno: Je to úplně stejný, jako by se studenti na univerzitě učili číst a a psát!
さようなら。
Destroyman - můj bože to by člověk do těch císařských žraloků ani neřekl. Doufejme tedy že císařští orli na tom byli trošku lépe. Jak na tom byli tygři čili pozemní kanonen futr raději nechci ani přemýšlet.
Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:
JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
-
Destroyman
- Kapitán
- Příspěvky: 1288
- Registrován: 25/6/2008, 08:35
- Kontaktovat uživatele:
Jojo chlapi, císařští orli na tom byli ohledně exkrementů určitě líp - součástí letecké kombinézy byla i plína. Sice na první pohled možná trochu ponižující, leč praktické. 
Hans S.: Ještě chvilku vydrž, mám toho teď nějak moc. Ale ponorky budou, nejspíš se pokusím zbořit mýtus, že Japonci je používali jen proti lodím válečným, a že nechtěli napadat nákladní dopravu, protože byli hloupí. Ono to bylo trochu jinak: Nákladní dopravu a týl nepřítele napadali - sice málo, ale ne proto, že by nechtěli jako spíš proto, že nemohli. Takže to bude zas takové komplexní téma včetně kaitenů, miniponorek, podmořských letadlových lodí a bezpilotních balónů.
Hans S.: Ještě chvilku vydrž, mám toho teď nějak moc. Ale ponorky budou, nejspíš se pokusím zbořit mýtus, že Japonci je používali jen proti lodím válečným, a že nechtěli napadat nákladní dopravu, protože byli hloupí. Ono to bylo trochu jinak: Nákladní dopravu a týl nepřítele napadali - sice málo, ale ne proto, že by nechtěli jako spíš proto, že nemohli. Takže to bude zas takové komplexní téma včetně kaitenů, miniponorek, podmořských letadlových lodí a bezpilotních balónů.
さようなら。
-
Micuhide Akechi
- rotmistr
- Příspěvky: 141
- Registrován: 11/10/2006, 11:13
- Bydliště: Příbram
Tak výcvik, který Destroyman popisoval, byla všeobecná příprava. V podstatě to odpovídalo tomu, čím procházeli "obyčejní" námořníci a o létání to zatím moc nebylo. Výcvik pozemního boje tam byl prostě proto, že námořníci bojovali i na zemi. Japonci neměli samostatnou námořní pěchotu a tak v případě potřeby vytvořili speciální oddíl z obyčejných námořníků.
Vy se tady pošklebujete "samurajům" a jejich hygieně, jenže průměrný voják byl úplně něco jiného. Obvykle to byl chudý rolník, který do té doby poskakoval v blátě kolem rýže. Zvyky takového člověka jistě nebyly na úrovni, jakou vyžadovala armáda. I když i obyčejní japonští rolníci dbali na hygienu víc než jejich tehdejší protějšky v jiných státech. Třeba v Evropě.
Pozorovatelé z Rusko-japonské války o japonských vojácích tvrdili, že velmi dbali na osobní hygienu. Na druhou stranu je některé jejich zvyky dost překvapili. Třeba latrínami se nezabývali a s.... všude kolem tábora.
Neměli ty krysy v ponorce třeba na maso
? Když je nouze nejvyšší ...
Samurajská kasta byla formálně zrušena už v 19. století. To, co bojovalo v 2sv s nimi nemělo moc společného. Když už byste chtěli pro ně použít nějaký historický název, mnohem výstižnější by byl ašigaru.
Ten Richard Amerine musel být prvotřídní entomolog. Zvířátka na Guadalcanalu jsou úplně jiná, než mohl znát z domova. A entomologové, na rozdíl od houbařů, obyčejně nerozdělují objekty svého zájmu na jedlé a nejedlé. I když, slyšel jsem o jednom, který chuť považoval za běžný rozpoznávací znak.
Na ten článek o ponorkách se také moc těším.
Vy se tady pošklebujete "samurajům" a jejich hygieně, jenže průměrný voják byl úplně něco jiného. Obvykle to byl chudý rolník, který do té doby poskakoval v blátě kolem rýže. Zvyky takového člověka jistě nebyly na úrovni, jakou vyžadovala armáda. I když i obyčejní japonští rolníci dbali na hygienu víc než jejich tehdejší protějšky v jiných státech. Třeba v Evropě.
Pozorovatelé z Rusko-japonské války o japonských vojácích tvrdili, že velmi dbali na osobní hygienu. Na druhou stranu je některé jejich zvyky dost překvapili. Třeba latrínami se nezabývali a s.... všude kolem tábora.
Neměli ty krysy v ponorce třeba na maso
? Když je nouze nejvyšší ...Samurajská kasta byla formálně zrušena už v 19. století. To, co bojovalo v 2sv s nimi nemělo moc společného. Když už byste chtěli pro ně použít nějaký historický název, mnohem výstižnější by byl ašigaru.
Ten Richard Amerine musel být prvotřídní entomolog. Zvířátka na Guadalcanalu jsou úplně jiná, než mohl znát z domova. A entomologové, na rozdíl od houbařů, obyčejně nerozdělují objekty svého zájmu na jedlé a nejedlé. I když, slyšel jsem o jednom, který chuť považoval za běžný rozpoznávací znak.
Na ten článek o ponorkách se také moc těším.
Tak pád je v podstatě vyřešen (alespoň z mého pohledu)
1. Špatná taktika (ať už to že létali ve trojicích, to že neměli rádia i to, že hlavní bojové krédo bylo postaveno na schopnostech jedince)
2. Stroje zprzněné pro boj jednotlivec vs jednotlivec - manévrovatelnost za všechno.
3. zaspání ve vývoji motorů a technická nevyzrálost na jejich kvalitní výrobu
4. kostnatost při řešení problémů.
5. měli i značnou dávku smůly
6. všeobecně (tj. nejen letectvo) nestihli dát amíkům prakticky žádný zásadní úder dokud USA nerozjela naplno svoji mašinérii. Po té už byli bez šance úplně.
1. Špatná taktika (ať už to že létali ve trojicích, to že neměli rádia i to, že hlavní bojové krédo bylo postaveno na schopnostech jedince)
2. Stroje zprzněné pro boj jednotlivec vs jednotlivec - manévrovatelnost za všechno.
3. zaspání ve vývoji motorů a technická nevyzrálost na jejich kvalitní výrobu
4. kostnatost při řešení problémů.
5. měli i značnou dávku smůly
6. všeobecně (tj. nejen letectvo) nestihli dát amíkům prakticky žádný zásadní úder dokud USA nerozjela naplno svoji mašinérii. Po té už byli bez šance úplně.
Absolventi celého výcvikového programu, který prodělali v nejnižší hodnosti "Hei" - námořník, nastupovali k útvaru s hodností "Nitto Hiko Hei" - námořní pilot 2. třídy. Důstojníci končili výcvik v hodnosti "Šóji" - námořní praporčík a pouze ve vyjímečných případech nastupovali k bojovým útvarům v hodnosti "Čuji" - námořní podporučík.
Všichni čerstvě vyškolení příslušníci létajícího personálu nastupovali k námořním leteckým útvarům s pozemní leteckou základnou. O přeřazení k palubnímu letectvu letadlových lodí mohli požádat nejdříve po uplynutí dvou let služby na souši.
Popsaný postup se týká situace do roku 1942.
Všichni čerstvě vyškolení příslušníci létajícího personálu nastupovali k námořním leteckým útvarům s pozemní leteckou základnou. O přeřazení k palubnímu letectvu letadlových lodí mohli požádat nejdříve po uplynutí dvou let služby na souši.
Popsaný postup se týká situace do roku 1942.
Asi by se zde hodil seznam hodností japonského námořního letectva.
V jedné řádce uvádím vždy japonskou hodnost, přibližný český ekvivalent a odpovídající armádní hodnost.
Gensui .................... Velkoadmirál .................... Maršál
Tajšo .................... Admirál ........................... Generál
Čušo ..................... Viceadmirál ..................... Generálporučík
Šošo ..................... Kontradmirál ................... Generálmajor
Taisa ..................... námořní Kapitán ............... Plukovník
Čusa ..................... Fregatní Kapitán ................ Podplukovník
Šosa ..................... Korvetní Kapitán ............... Major
Taji ...................... námořní Poručík ................ Kapitán
Čuji ..................... námořní Podporučík ........... Nadporučík
Šoji ..................... námořní Praporčík ............. Poručík nebo Podporučík
Koku Heisočo ....... Bocman ........................... Praporčík nebo rotmistr
Itto Hiko Heiso ..... ???????? ........................... Četař nebo Rotný
Nitto Hiko Heiso ... ???????? ............................ Desátník
Santo Koku Heiso . ???????? ........................... Štábní Svobodník
Itto Hoko Hei ....... Námořní pilot 1. třídy ......... Svobodník
Nitto Hiko Hei ...... Námořní pilot 2. třídy .......... Vojín - letec
Hei ..................... Námořník .......................... Vojín 2. třídy
V jedné řádce uvádím vždy japonskou hodnost, přibližný český ekvivalent a odpovídající armádní hodnost.
Gensui .................... Velkoadmirál .................... Maršál
Tajšo .................... Admirál ........................... Generál
Čušo ..................... Viceadmirál ..................... Generálporučík
Šošo ..................... Kontradmirál ................... Generálmajor
Taisa ..................... námořní Kapitán ............... Plukovník
Čusa ..................... Fregatní Kapitán ................ Podplukovník
Šosa ..................... Korvetní Kapitán ............... Major
Taji ...................... námořní Poručík ................ Kapitán
Čuji ..................... námořní Podporučík ........... Nadporučík
Šoji ..................... námořní Praporčík ............. Poručík nebo Podporučík
Koku Heisočo ....... Bocman ........................... Praporčík nebo rotmistr
Itto Hiko Heiso ..... ???????? ........................... Četař nebo Rotný
Nitto Hiko Heiso ... ???????? ............................ Desátník
Santo Koku Heiso . ???????? ........................... Štábní Svobodník
Itto Hoko Hei ....... Námořní pilot 1. třídy ......... Svobodník
Nitto Hiko Hei ...... Námořní pilot 2. třídy .......... Vojín - letec
Hei ..................... Námořník .......................... Vojín 2. třídy
Po diskusi okolo počtů letounu A6M2 jsem se dal do pátrání.
Zde je výsledek:
Stav A6M2 typ 0 k 30.11. 1941
1. Koku Kantai ( 1. Letecké Loďstvo)
LL Akagi ......................... 18 x A6M2
LL Kaga ........................ 18 x A6M2
LL Hirju ......................... 18 x A6M2
LL Sorju ........................ 18 x A6M2
LL Šokaku ..................... 18 x A6M2
LL Zuikaku .................... 18 x A6M2
11. Koku Kantai ( 11. Letecké Loďstvo)
22. Koku Sentai
Genzan Kokutai ............ 24 x A6M2 *)
23. Koku Sentai
Tainan Kokutai ............. 92 x A6M2
3. Kokutai ................... 92 x A6M2
Stav "Zeke" ve druhém sledu ke dni 30.11. 1941
12. Rengo Koku Sentai
Otta Kokutai .............. 52 x A6M2
*) Pan Vejřík ve své knize "TENNO HEIKA BANZAI" uvádí počet 25 x A6M2
Stíhací letoun A5M4 typ 96 v prvním sledu ke dni 30.11. 1941
1. Kantai ( 1. Loďstvo)
LL Hošo ......................... 11 x A5M4
LL Zuiho ........................ 16 x A5M4
1. Koku Kantai
LL Rjudžo ..................... 22 x A5M4
11. Koku Kantai
22. Koku Sentai
Genzan Kokutai .......... 12 x A5M4
23. Koku Sentai
Tainan Kokutai ........... 12 x A5M4
3. Kokutai .................. 12 x A5M4
Dalších téměř 200 kusů A5M4 typ 96 bylo rozmístěno ve druhosledových jednotkách a školních útvarech.
Zde je výsledek:
Stav A6M2 typ 0 k 30.11. 1941
1. Koku Kantai ( 1. Letecké Loďstvo)
LL Akagi ......................... 18 x A6M2
LL Kaga ........................ 18 x A6M2
LL Hirju ......................... 18 x A6M2
LL Sorju ........................ 18 x A6M2
LL Šokaku ..................... 18 x A6M2
LL Zuikaku .................... 18 x A6M2
11. Koku Kantai ( 11. Letecké Loďstvo)
22. Koku Sentai
Genzan Kokutai ............ 24 x A6M2 *)
23. Koku Sentai
Tainan Kokutai ............. 92 x A6M2
3. Kokutai ................... 92 x A6M2
Stav "Zeke" ve druhém sledu ke dni 30.11. 1941
12. Rengo Koku Sentai
Otta Kokutai .............. 52 x A6M2
*) Pan Vejřík ve své knize "TENNO HEIKA BANZAI" uvádí počet 25 x A6M2
Stíhací letoun A5M4 typ 96 v prvním sledu ke dni 30.11. 1941
1. Kantai ( 1. Loďstvo)
LL Hošo ......................... 11 x A5M4
LL Zuiho ........................ 16 x A5M4
1. Koku Kantai
LL Rjudžo ..................... 22 x A5M4
11. Koku Kantai
22. Koku Sentai
Genzan Kokutai .......... 12 x A5M4
23. Koku Sentai
Tainan Kokutai ........... 12 x A5M4
3. Kokutai .................. 12 x A5M4
Dalších téměř 200 kusů A5M4 typ 96 bylo rozmístěno ve druhosledových jednotkách a školních útvarech.