7TP jw versus PzKpfw I. Ausf. A, B

Odpovědět
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

7TP jw versus PzKpfw I. Ausf. A, B

Příspěvek od kacermiroslav »

Německo vs. Polsko
září 1939


Obrázek
PzKpfw I. Ausf. A, B
x
7TP jw

Obrázek
Stejně jako v předchozích, tak i v tomto příspěvku budeme srovnávat jen technické parametry. Otázky způsobu nasazení a nadřazenosti tankistů jednotlivých národností, taktiky, určení konstrukce a množství techniky je poněkud problematické k posouzení a proto nám musí v této fázi stačit pouze papírové srovnání.

Jistě si hned každý z vás na začátku položí otázku, proč se vůbec pouštím do vzájemného srovnávání diametrálně odlišných strojů, kde v případě Polska můžeme mluvit o tanku, ale v případě jeho soka bychom měli spíše používat označení tančík (absence dělové výzbroje). Nicméně vzhledem k tomu, že v září 1939 stroje PzKpfw I. (dále jen Pz I.) byly na polském bojišti jednoznačně nejpočetnější, tak musíme brát v potaz že se střetávali (ať dobrovolně či nedobrovolně) s nejmodernějším polským tankem 7TP jw, který byl vyráběn v dostatečné sériové produkci na to, aby se s nepřítelem ve skutečném boji setkal.

Jak dnes již víme, Hitler byl poměrně dobrý mystifikátor, který dokázal ostatní světové velmoci úspěšně zastrašovat a dezinformovat. Proto také v době Československé Mnichovské krize v září 1938 působila německá obrněná technika na papíře úctyhodným dojmem nějakých 2.500 ks tanků. Nicméně právě typ Pz I. (SdKfz 101) byl nejpočetněji zastoupen. Jeho sériová výroba probíhala od dubna 1934 do června 1937 v provedeních Ausf. A a Ausf.B. Celkem v tomto období Německo vyprodukovala 1.688 „tanků“ (848 Ausf. A – 840 Ausf. B). Obě verze se od sebe příliš nelišili (nepatrně rozměry, hmotností a pohonnou jednotkou) a proto je zde nebudeme rozlišovat.


PANCÉŘOVÁNÍ
Kvalitu polského i německého pancíře z předválečného období budeme v tomto srovnání hodnotit jako přibližně srovnatelnou, i když osobně bych sázel na to, že Německo v tomto oboru bylo o pár stupínku výše. Nicméně dohledat skutečné hodnoty se mi nepodařilo. Odolnosti proti střelám se docilovalo tvrzením pomocí cementace povrchu nebo takzvané homogenizace oceli (cementovaná ocel byla kvalitnější). U polského pancíře můžeme spíše předpokládat homogenizovanou ocel, ale i tak budeme raději počítat, že 1 mm pancéřované oceli z Polska byl stejně odolný jako 1 mm pancéřové oceli z Německa.

Kvalita oceli je věc jedna a tloušťka druhá. Polské tanky 7TPjw chránil čelo korby 17mm pancíř. Předek a boky věže pak 15mm pancíř. Boky korby 13mm pancíř. Takto silná deska spolehlivě chránila před průbojným střelivem z pušek a kulometů a také proti střepinám granátů, ale nemohla odolat zásahu střely z protitankového děla. Nicméně tím Pz I. nedisponoval. Naproti tomu německý stroj měl na všech stranách stejně silné pancéřování a to 13 mm. To mohlo poměrně dobře chránit proti puškové a kulometné munice i střepinám z granátů, nikoliv však proti dělu ráže 37 mm, který měl polský tank. V případě polského stroje pak nebyl pancíř nijak racionálně skloněn pro lepší odolnost. Naproti tomu u německého Pz I. již můžeme mluvit o určitém uvažování o výhodě skloněného pancíře, který byl na mnohé části stroje aplikován. Polský 7TP jw pak měl korbu nýtovanou a věž svařovanou, což se ukázalo být výhodnější. Při zásahu nýtového spoje se totiž občas stávalo, že se nýt uvolnil a zranil posádku. Německý tančík pak byl tuším celý svařovaný, což při lépe promyšleným skonu pancíře do jisté míry vyrovnávalo ztrátu v síle pancíře oproti polskému tanku.

Co se pancéřování týče, tak můžeme snad s klidným svědomím prohlásit, že oba stroje na tom byly prakticky shodně, přičemž větší síla čelních partií polského stroje (15-17mm) se vyrovnala slabší 13mm stěně německého stroje, která ale byla racionálněji skloněna.

Obrázek schéma pancéřování tanku 7TP jw


VÝZBROJ
Polský tank nesl kanón Bofors s délkou hlavně L/45 a ráží 37 mm. Proti pancéřovým cílům vystřeloval 0,7 kg protitankové AP střely rychlostí 800m/s. Na vzdálenost 300 m prostřelil kolmou pancéřovou desku tlustou 60 mm, na 500 m 48 mm a na 1000 m desku tlustou 30 mm, na 1500m desku tlustou 23mm a na 2000m prostřelil 20mm. Pokud byl pancíř skloněn pod úhlem 60°, byla průraznost na 100m 40mm, na 500m 33mm a při vzdálenosti 1000m 18mm. Kanón byl uložen v plně otočné věži. K zamíření sloužil teleskopická zaměřovač nalevo od kanónu. Proti pěchotě měl 7T TP jw jeden spřažený kulomet TGM wz.30 ráže 7,92 mm umístěný ve věži vedle kanónu.

Německý Panzer I. byl primárně určen k ničení živé síly a tak není chybou konstruktérů, že se v průběhu bojů v Polsku, ale i na dalších válčištích srazil i s obrněnými prostředky nepřítele, které jej jednoznačně převyšovaly. Pz I. Byl vyzbrojen dvojicí lehkých kulometů MG 13 ráže 7,92 mm umístěných v plně otočné věži. Zásobník kulometu byl na 25 nebo 75 nábojů. Celkem byla vezena zásoba 2.000 ks munice. Obě zbraně ovládal jeden člen osádky a jejich zamíření bylo na stejné místo. Tím byla zvýšena jejich účinnost na cíl.

Ve výzbroji tedy jednoznačně vyhrával polský tank, jak se ostatně dalo očekávat ve srovnání s kulometnou výzbrojí u německého Pz I. Ten mohl být polským dělem lehce zničen na vzdálenost nějakých 1.500 m.


JÍZDNÍ VLASTNOSTI
První stroje Panzer I vyrobené ve verzi Ausf. A poháněl benzínový kapalinou chlazený motor Krupp M305 o výkonu 42,2 kW (57 k). Ten měl pak dokázat pohánět stroj o hmotnosti 5,4 t (tedy 7,8 kW na jednu tunu). Tento výkon byl ale především v terénu shledán jako nedostatečný a proto od srpna 1935 sjížděli z výrobních pásů modernější Panzery v provedení Ausf. B. Ty již byly osazeny kapalinou chlazeným motorem Malach HL 38 TR o výkonu 74 kW (100 k) při 2.500 ot/min. Kvůli nové pohonné jednotce musel mít tančík upraven podvozek a celková hmotnost vzrostla na 6 t. Přesto se výkon v poměru k váze zlepšil v poměru 12,3 kW na 1.000 kg. Maximální rychlost pro Pz. I Ausf. A byla 37 km/h a u Ausf. B vzrostla na 40 km/h. Podvozek PzKpfw I (Ausf.B měl o jedno pojezdové kolo navíc, kvůli instalaci většího motoru) také nebyl nijak ideální, ale při jízdě nedocházelo k oscilaci vozidla a také tak snadno neshazoval pásy (častá vada Carden Loyd Mk. VI). Měrný tlak na půdu nebyl velký (0,39 kg/cm2 pro PzKpfw I Ausf.A; 0,52 kg/cm2 pro PzKpfw I Ausf.B.

Stroj 7TPjw poháněl dieslový 6válecový motor o výkonu 110 hp (cca 81 kW) VGLD, který měl za úkol rozpohybovat vozidlo o hmotnosti 9,99 t (to je 8,1 kW/t – 11,1 hp/t). Maximální rychlost polského stroje činila 35 km/h na silnici a dojezd dosahoval 150 km. Podvozek tanku 7TPjw sestával na každé straně z hnacího kola vpředu, osmi dvojitých pojezdových kol s gumovými obroučkami, napínacího kola vzadu a čtyř napínacích kladek. Zvláštní bylo zavěšení pojezdových kol. Vždy dvě dvojice byly spojeny a vypruženy listovými pery, které uprostřed opíraly o závěsný bod podvozkové skupiny. Vždy první a poslední dvojice byla navíc uchycena na kyvném rameni, která umožňovala pohyb celé podvozkové skupiny. Nejvíce namáhaný první a poslední pár kol tak byl držen zmíněným kyvným ramenem a listovými pery, méně namáhaný druhý a třetí pár držen pouze listovými pery. Měrný tlak pro 7TP jw byl cca 0,58-0,60 kg/cm2 pro 7TPjw, tedy hodnota jen o něco vyšší než u německého Panzeru I.


POSÁDKA
Polský tank měl tříčlennou posádku, která však byla poměrně moderně rozdělena a to tak, že v trupu seděl řidič a ve věži pak velitel a střelec. Toto uspořádání bylo efektivnější pro vedení boje, velitel nebyl tolik přetěžován a mohl se věnovat pozorování bojové situace a vyhledávat cíle. Nicméně otáčení věže bylo činěno ručně ovládacím kolem a na jednu obrátku byla věž otočena o 5°. Což nebylo a prodlužovalo to dobu potřebnou k zaměření cíle a zahájení střelby. Vnitřní komunikací polský tank nebyl vybaven.

Naproti tomu posádka německého Pz I. byla jen dvoučlenná, což ale bylo na tento typ obrněné techniky dostačující. Řidič se mohl soustředit pouze na řízení stroje a velitel a střelec v jedné osobě pak vyhledával cíle a vedl na ně palbu z obou kulometů. K výhledu oběma členům sloužily větší průzory rozmístěné na vozidle tak, aby posádka viděla do všech směrů. Ani PzKpfw I. neměl vnitřní komunikační systém a osádka taky na sebe musela mluvit přímo (spíše křičet:-) nebo komunikační trubicí s nekvalitní slyšitelností.


OSTATNÍ
Rozměry polského tanku byly, délka 4,65m, šířka 2,43m, výška 2,12m a hmotnost 9,99 tun. Panzer I. Ausf. A pak byl délky 4,02m, šířky 2,06m a výšky 1,72m při hmotnosti 5,4 tun. Verze Panzer I. Ausf. B pak měla délku 4,42m. Šířka a výška zůstala zachována. Hmotnost stoupla na 6 tun. Polský tank měl radiostanici až v produkci od roku 1938. Jednalo se o radiostanici N2C, zahrnovala přijímač a vysílač pracující jak v režimu mluveném tak telegrafním. Také PzKpfw I Ausf.A byly později dovybaveny přijímačem Fu 2 a verze Ausf.B už vozily klasickou foniovou vysílačku Fu 5. Vybavení vysílačkou podstatně zvýšilo bojovou hodnotu stroje.


ZÁVĚR
Pokud někdo očekával překvapení, tak jej musím zklamat, nekoná se. Už podle označení tančík a tak bylo zřejmé, který stroj má převahu. Ostatně účelem tohoto srovnání bylo především ukázat čtenářům tu „obrovskou“ německou tankovou sílu jak v době Mnichovské krize v Československu, tak i později 1.září 1939 při rozpoutání Druhé světové války. Je totiž nutno si uvědomit, že ačkoliv v době Mnichova v září 1938 disponovalo Německo více jak 2.500 tanky, tak pouhých 720 strojů v provedení Pz II, Pz III a Pz IV bylo možno skutečně tanky nazývat. Stroje Pz I byly prostě tančíky, které ničit obrněnou techniku nepřítele nedokázali. A to samé platilo v září 1939. Nebylo samozřejmě chybou konstruktérů, že se Pz I. s kulometnou výzbrojí setkávali na bojišti s kvalitativně vyšším soupeřem, který je drtil z děl, jako v tomto případě tak mohl činit 7TP jw ze vzdálenosti nějakých 1.500 m. Naproti tomu Pz. I. mohl svého soka ohrozit snad jedině v případě taranování, nebo pokud by z minimální vzdálenosti dokázal průbojnou municí prostřelit slaběji chráněné části polského tanku. Navíc v polském tanku díku dvoumístné věži mohla osádka spolupracovat poměrně rychle a likvidovat více cílů v kratším čase. V rychlosti pak německé stroje zase až takovou převahu neměli, aby v případě srážky s tanky mohli včas uniknout. Bojová hodnota Pz posílená o vysílačku sice o něco stoupla, ale také polské tanky v pozdějších letech produkce již měli radiové spojení. Jedinou výhodou Pz I. tak bylo jejich množství, jinak tento stroj rychle zastaral již v prvních měsících války a byl stažen z první linie k výcvikovým a policejním akcím, případně se využíval k různým přestavbám na provizorní stíhače tanků atd.



Zdroje:
Obrněná technika díl č.1 – Pejčoch
http://derela.republika.pl/index.htm
http://utocnavozba.wz.cz
www.panzernet.net
www.palba.cz
www.fronta.cz
www.valka.cz
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Obrněná technika“