Pancéřové vlaky a spol. (3)

Odpovědět
Uživatelský avatar
Polarfox
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 5843
Registrován: 5/11/2010, 21:01
Bydliště: Praha

Pancéřové vlaky a spol. (3)

Příspěvek od Polarfox »

Pancéřové vlaky a spol. (3)
aneb „God save the…train“
Obrázek
Velká Británie, královna moří…no dobrá, tudy tentokráte ne, ačkoli vždy se dá najít nějaká souvislost. V případě bývalého britského impéria mají totiž kolejové bojové prostředky podobný světový rozsah působnosti jako kdysi Royal Navy a to byl i jeden z důvodů, proč jsem nakonec pod tuto kapitolu kromě Velké Británie zahrnul i státy v současnosti samostatné a sdružené do společenství známého jako Commonwealth. Ostatně většina níže popsaných prostředků spadá do údobí, kdy Britové ještě drželi otěže relativně pevně v rukou (a byly jedním z elementů, které pomáhaly tuto nadvládu udržovat).

Členění tohoto dílu je chronologické, z čehož jsou ale vyjmuta železniční děla a popsána samostatně. Od roku 1882, tedy letopočtu kdy se zjevila první doložená britská souprava, bylo vyprodukováno značné množství různých typů pancéřových vlaků, povětšinou mimo mateřské Britské ostrovy. Dalším častým znakem je jejich provizorní naturela, neboť Britové a jejich dominia nebudovali pancéřové vlaky nijak zvlášť cíleně a ke slovu přicházely většinou až v případě válečného konfliktu (či dalšího z mnoha ozbrojených povstání). Těch proběhlo požehnaně a není tak problém nalézt nějaký pancéřový vlak tu v Asii, tu na americkém kontinentu, ačkoli nejštědřejší co do počtu je zcela bezkonkurenčně Afrika. Ostatně tam celá historie začíná a prozatím i končí.
Naposledy upravil(a) Polarfox dne 9/8/2012, 10:48, celkem upraveno 2 x.
Uživatelský avatar
Polarfox
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 5843
Registrován: 5/11/2010, 21:01
Bydliště: Praha

Příspěvek od Polarfox »

Seznam novinek:

26.11. - pancéřové vlaky z let 1882 až 1918 (bez Búrské války)
30.11. - období mezi světovými válkami plus doplněno pár informací k období 1914-1918 (východní Afrika)
2.12. - část nasazení po roce 1945 (Palestina a Malajsie)
10.12. - nasazení za druhé světové války
12.12. - zbylá část nasazení po roce 1945 (Rhodésie a Jihoafrická republika)
Naposledy upravil(a) Polarfox dne 12/12/2011, 20:54, celkem upraveno 6 x.
Uživatelský avatar
Polarfox
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 5843
Registrován: 5/11/2010, 21:01
Bydliště: Praha

Příspěvek od Polarfox »

Období od roku 1882 do počátku první světové války

Anglo-egyptská válka (1882)

Prvním zástupcem své kategorie v britských službách byl vlak sestavený a obsluhovaný muži z Námořní brigády, který se zúčastnil dvou akcí v rámci britské intervence v Egyptě v roce 1882 (egyptský protiútok u Kassasinu a bitva u Tel-el-Kebíru, pancéřový vlak spolu se dvěma brigádami postupoval po jižním břehu kanálu Sweetwater). Vybaven byl 40ti liberním dělem a ochrana soupravy byla zajištěna pancéřovými prvky (především okolo děla) a pytli s pískem.

Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek
námořnický pancéřový vlak účastnící se konfliktu z roku 1882

Súdán (1885)
Indie (1886)

V Súdánu (expedice na vyproštění sil generála Gorgona obleženého v Chartúmu) a Indii měly být též nasazeny pancéřové vlaky, ale bližší údaje jsou mi neznámé.

Druhá búrská válka (1899-1902)

Bude doplněno.

Povstání Bambatha (1906)

Opět bez bližších údajů. Při potlačení tohoto povstání Zuluů měly být taktéž použity obrněné soupravy (ale může jít o záměnu s klasickými vlaky převážejícími vojáky).
Naposledy upravil(a) Polarfox dne 13/8/2012, 20:38, celkem upraveno 4 x.
Uživatelský avatar
Polarfox
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 5843
Registrován: 5/11/2010, 21:01
Bydliště: Praha

Příspěvek od Polarfox »

První světová válka

Ačkoli Búrská a první světová válka jsou rozsahově zcela nesouměřitelné konflikty, tak léta 1914 až 1918 nepřinesla na poli pancéřových vlaků příliš mnoho nových přírůstků a prim udávala spíše železniční děla řádící na západní frontě (tedy obdobně jako u Francouzů, pouze v rozdílném měřítku).

Britské ostrovy a kontinentální Evropa

V první části v oddílu věnovaném Belgii jsme se již setkali se společně provozovanými belgicko-britskými vlaky, ale Velká Británie disponovala i vlastními soupravami. V roce 1915 vznikly v Crewe dvě soupravy určené ke střežení východního anglického a skotského pobřeží před případnými německými nájezdy. Sestava jednotlivých vozů byla zrcadlová, tj. dělový vůz (76mm dělo a dva kulomety) a dva pěchotní vozy na každé straně od lokomotivy umístěné ve středu soupravy. Nesly označení Armoured Train No 1 a Armoured Train No 2, leč známy byly i pod neoficiálními jmény Norma a Alice. V roce 1919 se lokomotivy vrátily do civilní služby a zbytek byl sešrotován.

Afrika a Blízký východ

Jižní Afrika (1914)

Co do počtu se nejvíce vlaků ve službách Velké Británie či jejích dominií prohánělo po vedlejších bojištích Velké války. Prim v tomto hraje Afrika, kde bylo nutno se vypořádat nejen s německými koloniálními jednotkami, ale i s rebelanty z vlastních řad. Těmi se stali opět jihoafričtí Búrové, kteří vycítili šanci k dalšímu povstání, někteří ještě jednou pozvedli zbraně a svolali svá komanda. Generál Botha jim ale nedal příliš šancí a vše skončilo velmi rychle porážkou rebelů a následným dobytím sousedních německých území.

Velice důležitou úlohu v proběhlém měření sil hrála i utěšeně se rozrůstající železniční síť. Vládní síly v ní měly účinný prostředek pro rychlý přesun úderných jednotek, navíc bylo vyrobeno i 5 pancéřových vlaků nesoucích jména Schrikmaker, Trafalgar, Erin, Scot a Karoo. Nejspíše se jednalo o dosti podobné konstrukce jako za dřívějších střetů na přelomu tisíciletí, tedy krabicovitá monstra se spoustou výstřelných otvorů pro pušky, jinak byly vybaveny rychlopalnými děly (v případě Trafalgaru námořní 120mm kanón) a výkonnými světlomety. Tyto vlaky zasáhly do bojů například na trati Reitz-Frankfort, kde vlaky Trafalgar, Erin a Schrikmaker účinně podpořily vlastní jednotky a naopak při pokusu o odříznutí Trafalgaru utrpěli rebelové velké ztráty. Při invazi do Německé jihozápadní Afriky již nebyly použity.

Obrázek Obrázek
blíže neurčený pancéřový vlak v Bloemfonteinu (1914) a dělový vagón pancéřového vlaku Trafalgar

Východní Afrika (1914-1918)

Zatímco boje v na jihozápadě afrického kontinentu probíhaly celkem hladce a dle představ britských špiček, německé síly pod velením generála von Lettow-Vorbecka Britové a spol. naháněli ještě v roce 1918. Němci svým soupeřům ztěžovali život rozličnými metodami a jednou z nich byly i útoky na důležitou trať z Mombasy do Kisumu u Viktoriina jezera. V roce 1914 byl na její ochranu mobilizován oddíl nazývaný jako Uganda Railway Volunteer Reserve (složený povětšinou z železničních zaměstnanců v případě potřeby zajišťujících ochranu trati, v počtu cca 100 mužů disponujících základním střeleckým výcvikem) a pomoci mělo i několik provizorně vybudovaných pancéřových vlaků (postaveny v Nairobi). Přinejmenším jeden z nich se sám stal obětí německého nástražného výbušného zařízení. Takovéto nálože a podobné vylomeniny byly hlavním německým „příspěvkem“ k provozu trati a čelilo se jim několika způsoby. Jak se říká, prevence je základ, a tak v rámci tohoto pořekadla došlo například k natírání kolejí bílou barvou, to aby mohly být zavčasu rozpoznány poničené či upravené úseky. Což ovšem mohlo fungovat pouze pokud si německé záškodnické týmy nepřinesly vlastní kbelíčky s barvami. Pro případ, že se nástrahu nepodaří zjistit včas, byly vlaky vybaveny obligátními představnými vagóny a když Němci začali používat nástrahy se zpožďovacím zařízením, přešlo se k užití vícero takových vagónů na čele soupravy. Ostrahu trati později převzaly přisunuté indické koloniální jednotky.

Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek
pancéřový vlak Simba (1), náčrtek typické německé výbušné nástrahy (2) a pancéřový vlak zničený takovouto či podobnou německou minou plus muži z Uganda Railway Volunteer Reserve (3 až 5)

Zde by bylo záhodno se zmínit o malém odřadu (cca do 10ti mužů) z indického North-Western Railway Volunteers Rifles (či North-Western Railway Batalion/Regiment dle údobí). Zatímco někdo dostává na cestu do ranečku buchty či koblížky, tito muži dostali přibalen jeden 76,2mm kanón a putovali směr východní Afrika. Po krátkém pobytu u pro Brity nešťastné Tangy (stále na palubě lodi, i se dvěma dalšími oddíly pro ostrahu železnice, ženisty atd.) se konečně vylodili v Mombase a zapojili se do operací na ugandské železnici. Ale tam nepobyli dlouho a další cesty tohoto malého železničního oddílu jsou spojeny se vším možným, jen ne kolejemi. V roce 1915 byli i se svým dělem umístěni na palubu malého a původně transportního plavidla se jménem Winifred, na němž přebývali a bojovali až do konce roku 1915, kdy byli přeloženi na pozemní frontu (své dělo zanechali na jezeře a námořníci s ním později vyzbrojili plavidlo Kavirondo). Tam vydrželi přinejmenším do roku 1916, tedy snad nejdéle ze všech indických dobrovolnických jednotek.

Pro službu ve východní Africe byly v roce 1915 firmou Leyland Motors vyrobeny 4 klasické obrněné automobily, přičemž se uvádí, že byly později opatřeny koly uzpůsobenými k jízdě po kolejích.

Egypt (1915)

Jeden pancéřový vlak je uveden v sestavě 29.brigády, která měla v roce 1915 na starost obranu Suezského kanálu (III. sektor mezi El Ferdanem a Port Saidem, pancéřový vlak zde patroloval s posádkou složenou z indických vojáků).

Lze najít i letmé zmínky o nasazení mužů z indické jednotky North-Western Railway Volunteers Rifles (s nimiž jsme se již setkali v části o předválečné Indii a v oddílu věnovaném bojům ve východní Africe) kdesi v Mezopotámii či Palestině (?). Může se jednat o průnik s výše uvedeným egyptským nasazením.
Naposledy upravil(a) Polarfox dne 13/8/2012, 20:38, celkem upraveno 5 x.
Uživatelský avatar
Polarfox
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 5843
Registrován: 5/11/2010, 21:01
Bydliště: Praha

Příspěvek od Polarfox »

Období mezi světovými válkami

Blízký východ

Irák (1920)

V roce 1920 došlo v Iráku k arabskému povstání proti britské nadvládě a jednu heroickou epizodu s pochmurným koncem zde sehrál i pancéřový vlak a jeho posádka. Ve městě Samawah se kromě britské posádky nalézal i pancéřový vlak obsluhovaný odřadem 70ti mužů pod velením kapitána Russella z 10th Duke of Cambridge's Own Lancers (Hodson's Horse). Zatímco posádka města se bez problémů stáhla, pancéřový vlak tvořící zadní voj neměl takové štěstí a Arabové ustupující soupravu odřízli pomocí vytrhaných kolejí. A nebyla to záviděníhodná situace, neboť okolo se začalo shlukovat ohromné množství nepřátelských bojovníků (3000-4000 mužů). Kapitán Russell dal rozkaz k opuštění vlaku, sám se ale odmítl zachránit a spolu s kapitánem Piegeonem (zdravotnická služba) neopustil zbytek svých mužů (většinou asi nemocní a zranění), kteří nestačili uniknout. Tato skupina se stáhla do zadní části vlaku, zatímco Arabové postupovali odpředu a pobíjeli či zajímali zde se nacházející opozdilce. Přeživší vojáci se stáhli do posledního vagónu a kapitán Russell zaujal obrannou pozici v otevřených přístupových dveřích (mezi vagóny) a musel zde provádět doslova divy, neboť dle samotných Arabů jim způsobil těžké ztráty a svou statečností a odhodlaností si vysloužil jejich úctu a pojmenování “Abu sil Sillah" (Father of the chains – dle řetězů přichycených na jeho uniformě). Poté, co byl zraněn a došlo k uzavření dveří, se začal osud vojáků pomalu naplňovat. Protivníci polili dřevěné pražce olejem a rozdělali pod vagónem oheň, další se do něj jali dobývat přes střechu páčidly. Za této situace a po vyčerpání munice se všichni alespoň trochu schopní muži rozhodli prodat své životy co nejdráže a vyskočili ven do houfu nepřátel, kde všichni statečně, leč nejspíše velice rychle, podlehli. Uvnitř vagónu zůstali pouze dva zranění vojáci, kteří se následně dostali do zajetí. Ti jediní mohli později za britskou stranu dosvědčit tento hrdinný boj, ale bylo jim uvěřeno až poté, co při vyšetřování v roce 1921 mnoho Arabů potvrdilo tyto výpovědi a statečnost osádky (a speciálně jejich důstojníka, ale i tak byl kapitán Russell posmrtně oceněn místo navrženého Viktoriinina kříže “pouze” MID). Na britské straně padlo dohromady asi 40 vojáků, arabské ztráty z útoku na vlak se v dobovém tisku uchylují k hodnotě 500 (těžko říci, na kolik tento údaj brát vážně). Útočníci se kromě jiného zmocnili jednoho 76mm (13 pdr) kanónu, čtyř kulometů (1x Lewis, 3x Hotchkiss) a 40ti beden munice. Tudíž máme i jistou představu o výzbroji vlaku.

Obrázek
poničený pancéřový vlak poblíž Samawah

Operace v oblasti ale pokračovaly a na konci září (boj o vlak proběhl 20. září) se k Samawah pohnuly síly brigádního generála Coninghama, v kteréžto sestavě se nacházel mimo několika vlaků obyčejných (dva zásobovací s vodou a jeden nákladní vezoucí materiál dostačující k vybudování 10ti opevněných stanovišť) i jeden pancéřový. Ten byl vybaven 76mm kanónem (13ti liberní), kulometem a světlometem. Podobně byly nejspíše tehdy vyzbrojeny všechny britské vlaky (viz. výše). Navíc v polovině října byl při akcích proti vzbouřeným kmenům (při nichž bylo zničeno několik vesnic jižně od Samawah) zabaven i jeden 76mm kanón, a to právě exemplář vyrabovaný z vlaku kapitána Russella.

Palestina (1936-1939)

Ale Arabové se na Blízkém východě nebouřili v roce 1920 poprvé a ani naposledy a tak se s nasazením kolejových obrněných prostředků můžeme setkat i v 30tých letech a to především v době silných nepokojů mezi lety 1936 až 1939. Kromě pancéřových vlaků (či přinejmenším do klasických vlaků začleněných ozbrojených vagónů) byly policii a armádním jednotkám k dispozici i kolejové obrněné automobily (nejspíše konvertované klasické obrněné automobily nebo civilní vozidla) a často spárované po dvojicích. Jedním z jejich nejdůležitějších úkolů byla jízda před vlakovými soupravami, v kteréžto pozici osádka (zpravidla náležející k Royal Engineers a Royal West Kents) hledala případné výbušné nástrahy. Jednalo se o velice nebezpečnou službu, o čemž svědčí i přezdívka „The Suicide Squad“ (neboli Sebevražedná jednotka). Ne vždy se podařilo nástrahu odhalit včas a obrněný automobil skončil v lepším případě vykolejením, v horším rozmetán po okolí. Tomu se osádky později snažily předcházet i užitím primitivního odminovacího zařízení v podobě těžce naloženého představného vozíku.

Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek
Palestina 30tá léta (1 až 10), na posledních dvou snímcích opancéřovaný Ford model T – v roce 1934 v El Rebequi (9) a na konci 30tých let, kdy v době nepokojů střežil železniční sekci Haifa-Tzemach (10)

Nutno říci, že obě strany si počínaly velice nekompromisně a tak zatímco Arabové podnikali útoky a sabotáže, Britům pro změnu nebylo proti srsti využívat vybrané zajatce v roli živého štítu. Tito „šťastlivci“ cestovali na kapotách nákladních automobilů a v případě vlaků na čelních plošinových vozech či malých vozíčcích. Ani v případě, že cestou nenarazili na žádnou nálož, neměli zajatci vyhráno, což se týkalo především nákladních automobilů (budiž mi odpuštěna tato malá odbočka). Řidiči často na konci cesty prudce zabrzdili nebo rozkývali vůz a poté co zajatec spadl na zem, mohl hovořit o štěstí, když si odnesl pouze zlomeniny a stačil se včas odvalit. Ostatně tato výpověď britského vojáka hovoří za vše:

„... when you'd finished your duty you would come away nothing had happened no bombs or anything and the driver would switch his wheel back and to make the truck waver and the poor wog on the front would roll off into the deck. Well if he was lucky he'd get away with a broken leg but if he was unlucky the truck behind coming up behind would hit him. But nobody bothered to pick up the bits they were left. You know we were there we were the masters we were the bosses and whatever we did was right .... Well you know you don't want him anymore. He's fulfilled his job. And that's when Bill Usher [the commanding officer] said that it had to stop because before long they'd be running out of bloody rebels to sit on the bonnet.”

Obrázek Obrázek Obrázek
vlaky zničené arabskými povstalci (1, 2) a nezáviděníhodná situace arabských zajatců (v tomto případě místní Mukhtar, aneb hlava nejbližší arabské vesnice, a jeho syn) (3)

Indie

Služba pancéřových vlaků pokračovala v meziválečném období v poklidu i v Indii. Opět tedy pár střípků z této zeměpisné lokace s mírným časovým přesahem do let druhé světové války. Figuruje zde, jak jinak, náš starý známý - North-Western Railway Regiment/Batalion. Pro formu by asi bylo záhodno zmínit jmennou historii této jednotky, neboť čtenář při čtení tohoto článku či následném hledání může být poněkud zmaten :):

1886 – založena jako 3rd nebo Sind, Punjab and Indus Valley Railways Volunteer Rifle Corps
1888 - 3rd Punjab (North-Western Railway) Volunteer Rifle Corps
1892 - North-Western Railway Volunteer Rifles
1917 - 24th North-Western Railway Battalion
1920 - North-Western Railway Regiment
1933 - North-Western Railway Battalion

V roce 1926 disponoval 1. oddíl (batalion) North-Western Railway Regimentu dvojicí pancéřových vlaků (o složení 2. oddílu jsem informace nenalezl). Ty fungovaly přinejmenším do roku 1939, kdy došlo k demontáži kanónů a jejich instalaci na obchodní lodě. Jak pak skončily samotné vlaky je nejasné, ale jeden exemplář z řad indických pancéřových vlaků se dodnes dochoval v železničním muzeu v New Delhi.

Tato konkrétní dochovaná souprava (se značením na boku - 2nd Bn Bombay, Baroda & Central, Indian Railway, Vols) se sestává z šesti vagónů majících svůj původ v 80tých až 90tých letech 19. století, leč těžko říci, kdy vznikl samotný vlak (ale údajně sloužil od konce 80tých let do konce první světové války), který pochází z dílen Ajmer Works (B B & C I (Bombay, Baroda and Central India) Railway). Vagóny jsou opatřeny vrstvenou ochranou v podobě půlpalcové pancéřové desky (cca 13mm), třípalcové mezivrstvy z neznámého materiálu a další, tentokráte ¾ palcové pancéřové desky (cca 19mm).

Vůz č. 8952 (z roku 1886) – čelní plošinový vůz (se zařízením na odstraňování překážek, pro které má angličtina hezký výraz cowcatcher).
Vůz č. 9908 (z roku 1890) – uzavřený pancéřový vůz vybavený světlometem (střecha) a dvěma kulomety Maxim.
Vůz č. ? (z roku ?) – otevřený vůz určený pro 76,2mm kanón.
Vůz č. ? (z roku ?) – uzavřený vůz nesoucí benzínový motor a generátor.
Vůz č. 9919 (z roku 1890) – uzavřený pancéřový vůz vybavený světlometem (střecha) a dvěma kulomety Maxim.
Vůz č. 8956 (z roku 1886) – další plošinový vůz vybavený radlicí.

Bohužel zdá se, že lokomotiva byla předisponována jinam a nedochovala se.

Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek
indické pancéřové vlaky – 1919 (1) a muzejní kousek z New Delhi (2 až 5)
Naposledy upravil(a) Polarfox dne 13/8/2012, 20:38, celkem upraveno 6 x.
Uživatelský avatar
Polarfox
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 5843
Registrován: 5/11/2010, 21:01
Bydliště: Praha

Příspěvek od Polarfox »

Druhá světová válka

Britské ostrovy (1940-1943)

Druhá světová válka přinesla na Britské ostrovy kromě obav z německého vylodění i spoustu improvizovaných prostředků, které měly této hrozbě v případě jejího naplnění čelit. Jak jistě uhodnete, součástí protiopatření bylo i sestavení několika pancéřových vlaků, tentokráte již v hojnějším počtu, neboť dle většiny zdrojů jich vzniklo 13. V říjnu 1940 z nich byly zformovány čtyři oddíly (se základnami v hrabstvích Perth, York, Devon a Essex) a značeny byly jako AM (do roku 1941 možná pouze číselně):

I Armoured train batalion/dywizjon (soupravy od roku 1941 obsluhovali polští vojáci) – vlaky C, E, G
II Armoured train batalion/ dywizjon – vlaky A, D, F
III Armoured train batalion/ dywizjon – vlaky B, H, M
IV Armoured train batalion/ dywizjon – vlaky J, K, L
Toto členění (převzaté z wikipedie) má jednu vadu – jeden vlak chybí a občas se lze dočíst, že jednotlivé oddíly měly ve stavu 2 až 5 souprav, tudíž organizační struktura a rozmístění se nejspíše měnily.

Sloužily v pobřežních oblastech jako mobilní strážní a podpůrné prostředky a i když provedením i výzbrojí jasně spadaly do improvizované kategorie, tak určitě patřily k té lepší polovičce. Ve službě se udržely do roku 1943.

Typická souprava tohoto typu sestávala z dělového vozu na čele (opancéřovaný uhelný vagón), plošinového vozu (později vyměněn za plachtou krytý nákladní či zcela uzavřený typ), lokomotivy (lehce opancéřována, později byl pancíř zesílen) a opět plošinového a dělového vozu. S postupem času se konkrétní sestava měnila, byly přidávány další vagóny (ubytovací, tendry s uhlím a některé i plošinový vůz s 40mm protiletadlovým Boforsem) a navyšováno pancéřování. Výzbroj bojových vagónů členěných na dva oddíly tvořil jeden 57mm kanón (mající původ v první světové válce a zdobící kdysi sponsony ocelových oblud valících se na německé zákopy), jenž byl umístěn v prvním oddílu (údajně i s původním štítem). Zbytek výzbroje, tj. kulomety a pušky osádky (část kulometů byla v protiletadlovém provedení, nejdříve byly použity kulomety Lewis, později Bren), našla své místo v druhém oddílu a palba měla být vedena z výseků v horním okraji bočního pancíře.

Některé soupravy měly mít k dispozici i průzkumné tančíky a lehké tanky, případně tanky jako úderný prostředek (o tomto přídavku jsem toho moc nenalezl a netuším., zda-li byly vezeny a nebo jezdily takříkajíc „po svých“).

Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek
pancéřové vlaky sloužící na mateřských Britských ostrovech

Raritní záležitostí je pak pancéřový vlak (či spíše vláček) operující na trati Romney, Hythe a Dymchurch. Poněvadž se jedná se o úzkokolejnou trať (15ti palcovou, vinoucí se podél několika mil jihozápadního anglického pobřeží), byly i samotné vlaky, které zde před válkou vozily osoby (především děti školou povinné) a materiál, poněkud miniaturní. Z těchto dostupných prostředků byl v roce 1940 vytvořen pancéřový vlak sestávající z lokomotivy č. 5 „Hercules“ (poněkud komické, leč pravdivé označení) a dvou vyzbrojených vozů (původně nákladní vagóny z tratí Raveglass a Eskdale). Každý nesl protitankovou puškou Boys Mk I a dva kulomety Lewis, z toho jeden v protiletadlové variantě – vláčku se mimochodem přisuzuje sestřel jednoho letounu Bf 109. Později došlo k obměně výzbroje a nahrazení pušek Boys 20mm automatickým kanónem Bofors M/40 a kulometů Lewis novějším typem Bren (kterých bylo možná neseno až 6 kusů).

Vláček na tomto úseku se svojí posádkou složenou z místní domobrany pravidelně hlídkoval snad až do roku 1943 (tedy do doby, kdy již reálné nebezpečí německého útoku pominulo). V případě, že nebyl na dráze (která se nadále hojně využívala k transportním účelům), byl schován ve vybudovaném úkrytu v podobě falešného kopce. Mašinka Hercules vozí turisty do dnešních dnů a očividně existuje i replika tohoto historického pancéřového vlaku (umístěna ve stanici New Romney a představována veřejnosti při zvláštních příležitostech).

http://www.youtube.com/watch?v=eAhHYCO4 ... re=related (dobové video, protiletadlový kulometčík musel nenávidět mosty :D)
http://www.youtube.com/watch?v=6OQI49Z__sw (současná replika pancéřového vláčku)

Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek
pancéřový vlak z trati Romney, Hythe a Dymchurch a jeho současná maketa ve stanici New Romney

Kanada (1942-1943)

Mimo Velkou Británii se s mnoha bojovými kolejovými vozidly nesetkáme, ale i přesto existuje několik výjimek. Třeba taková Kanada je sice známa především díky své přírodě, ale i mezi stromy, bobříky a medvědy se proháněl (ačkoli toto přirovnání, stejně jako jeho objekt, trošku pokulhává, jak uvidíme dále) jeden pancéřový vlak.

Ale proč zrovna v Kanadě? Co by tam dělal, daleko od všech bojišť? Na obě otázky existuje jasná odpověď. Již od počátku války panovala jistá nervozita ohledně možného japonského útoku a důležité body na kanadském západním pobřeží začaly být opevňovány a posilovány. Se vstupem Japonska do války a s (pro západní země) neblahými léty 1941 a 1942 se potenciální hrozba změnila ve zcela reálnou. To vše ještě umocnila japonská okupace Aleutských ostrovů a válečná zóna začala být najednou až nepříjemně blízko. Hrozba toho, že se u kanadského pobřeží kromě rybářů plundrujících zdejší bohaté vody zjeví i něco nepříjemnějšího, nebyla brána na lehkou váhu a kromě dalšího posilování jednotek a instalací na západním pobřeží bylo v březnu 1942 rozhodnuto i o vystrojení pancéřového vlaku. Ten měl hlídkovat na důležité trati podél řeky Skeena, konkrétně mezi městy Prince Rupert a Terrace, a pátrat po známkách japonské přítomnosti. Stavba probíhala v Transconě (přičemž plány pocházely z Ottawy, materiál z Halifaxu, ale obojí mělo své mouchy, plány se neustále upravovaly a materiálu bylo pomálu) a na své nové působiště dorazil v druhé polovině června 1942.

Do vínku dostal No. 1 Armoured Train (jak byl vlak označen) 10 součástí (v pořadí: dva ozbrojené vagóny, dva ubytovací, lokomotiva, servisní vagón s kuchyní a vysílačkou, další dva ubytovací vozy a opět dva ozbrojené vozy, tedy zrcadlové uspořádání), pancéřování o tloušťce cca 15-16mm a výzbroj v podobě klasických (americký 75mm kanón na podstavci) i protiletadlových kanónů (40mm Boforsy přivařené k ložné ploše), kulometů a snad i minometů a protitankových pušek. Výzbroj byla soustředěna (spolu se světlomety) ve zmíněných čtyřech dělových vozech. Plánovanou dieselovou lokomotivu se nepodařilo včas sehnat a tak na poslední chvíli nastoupila klasická parní, která již nejspíš neobdržela žádné zvláštníé pancéřování (hovoří se o lehkém pancéřování kabiny, ale naštěstí jej neměla nikdy potřebovat). Volnou dieselovou lokomotivu se podařilo „splašit“ až v září 1943, tedy paradoxně v době, kdy kanadský pancéřový vlak finišoval ke svému vyřazení ze služby.
Svou pannenskou zkušební jízdu souprava absolvovala 29. června 1942, tedy přibližně týden poté, co dorazila do Terrace. Cesta do cca 310 km vzdáleného Prince Rupert zabrala něco ke 13ti hodinám, což by nestačilo ani na bramborovou medaili, ale kupodivu nemohl za to ani tak pancéřováním přetížený vlak (lokomotiva tuto váhu bez větších problémů utáhla), jako spíše stav trati a podmínky jízdy. Vlak byl sice schopen ze sebe vytáhnout přinejmenším 40 km/h, ale problémy působily vibrace (které vytloukly některé šrouby uchycení zbraní a ani užití optických přístrojů nebylo oblíbenou kratochvílí), díky nimž se jelo maximálně 32 km/h. Pak již stačilo jen přidat členitý charakter trati s mnoha zákruty (na přibližně polovině trati :)), kde bylo nutno snížit rychlost až na šnečích 16 km/h a krásný výlet na půl dne byl na světě. S tím (a se stísněnými ubytovacími podmínkami) se ovšem nehodlala ztotožnit nezkušená a nepříliš motivovaná posádka (dle dobového vyjádření až mrzutá :), jinak ve složení 5 důstojníků plus 145 dalších mužů, převážně z řad místní domobrany), když, kromě reptání, na konci cesty v Prince Rupert několik jedinců bez dovolení opustilo jednotku. Vrchní velení ale oprávněnost námitky na délku trasy uznalo a vlak později patroloval pouze na mnohem kratším a nejvíce ohroženém úseku mezi Prince Rupert a Tyee (asi 40 km). Tím byl i trochu zjemněn krásný vzájemný vztah vlaku (který byl tratí bržděn) a trati (jež byla vlakem ještě více ničena).

Na základě poznatků ze služby byla mezi zářím a listopadem 1942 provedena ve Vancouveru menší modernizace. Úpravy nebyly až tak zásadní, protiletadlové kanóny byly umístěny výše, aby mohly efektivně ostřelovat pozemní cíle, došlo k instalaci řetízkových zábradlí na střechy vozů, vybavení okulárů optických přístrojů gumovými obroučkami atd. V této podobě se pancéřový vlak vrátil k patrolám mezi Prince Rupert a Tyee, ovšem s klesající frekvencí denních výjezdů (ke konci již jen jedenkrát denně), víceméně v přímé úměře k pohasínajícímu japonskému nebezpečí. V září 1943 bylo rozhodnuto o odstavení vlaku, jež byl postupně odzbrojen a odstrojen, zatímco lokomotiva byla předisponována k jiným úkolům. K finálnímu rozpuštění soupravy došlo v roce 1944.

Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek
kanadský pancéřový vlak z Prince Rupert

Malajsie (1941)

V prosinci 1941 se jeden pancéřový vlak zúčastnil zdržovací operace proti Japoncům, kteří se vylodili v Thajsku a chystali se na úder směrem do Malajsie. Britské síly tak měly získat čas na posílení nepříliš silných obranných pozic. Při tomto přeshraničním útoku do Thajska posádka vlaku v počtu 30ti mužů zničila železniční most u Khlong Ngae a stáhla se zpět do Malajsie.

Afrika a Blízký východ

Severní Afrika (1942)

V Severní Africe si britské síly kromě efektivního budování falešných železničních překladišť a vagónů krátily čas i střeženích těch opravdových tratí. Můžeme se tak setkat se strážními oddíly, které využívaly třítunové nákladní automobily s 20mm protiletadlovými kanóny (italského typu Breda) na korbě, kterážto kombinace dříve brázdila v podobné eskortní úloze pozemní komunikace. Pro železniční použití došlo pouze k naložení na plošinové vozy. V této podobě protiletadlové baterie eskortovaly zásobovací vlaky a poskytovaly ochranu skupinám budujícím další úseky trati. Při této příležitosti se jim v květnu 1942 podařilo zajmout německý letoun Fi-156 Storch i s jeho posádkou, která se snažila poničit koleje. Aneb nejen nedostatek vody hrozí při přistání v poušti :).

Obrázek Obrázek Obrázek
falešný vagón (1), nákladní automobil s 20mm kanónem na plošinovém voze (2) a ukořistěný Storch (3)

Na tomto bojišti došlo i k jedné zajímavé úpravě, kdy německý Afrikakorps přestavěl kořistní obrněný automobil Marmon Herrington (dle fotografie nejspíše varianta Mk 3) na kolejové vozidlo. Ačkoli toto spíše patří do budoucího dílu o německé kolejové technice, uvádím ho vzhledem k jeho původu již nyní.

Obrázek
železniční Marmon Herrington Mk 3 sloužící Afrikakorpsu

Súdán (1941)

Ve stavu britských jednotek v Súdánu platných k 20.1.1941 je udáván taktéž jeden pancéřový vlak. Více mi není známo.

JAR (1940)

Čtyři pancéřové vlaky jsou taktéž v dubnu 1940 udávány ve stavu jihoafrické Railways and Harbour Brigade s velitelstvím v Johhanesburgu.
Naposledy upravil(a) Polarfox dne 13/8/2012, 20:38, celkem upraveno 5 x.
Uživatelský avatar
Polarfox
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 5843
Registrován: 5/11/2010, 21:01
Bydliště: Praha

Příspěvek od Polarfox »

Období po roce 1945

Malajsie(1948-1960)

V předchozím dílu věnovaném Francii jsme se mohli setkat s nasazením pancéřových vlaků v Indočíně a britská administrativa si prošla obdobnou zkušeností (byť lépe zvládnutou). S tím rozdílem, že v jihovýchodní Asii se pro ni horkým místem stala Malajsie. Boje s komunistickou MNLA (Malayan National Liberation Army) se nemohly v žádném případě vyhnout i životně důležité železniční síti, po které proudily z místních dolů a plantáží suroviny jako kaučuk, cín, atd. A tak není divu, že se stala vděčným cílem – zaznamenáno bylo (bohužel nevím, zda-li se jedná o údaje za celou válku či jenom za počáteční období po eskalaci střetů):

197 vykolejení
171 útoků střelbou (ale při překladu z malajštiny to může stejně dobře být i výbuch :))
18 zničených stanic
580 případů poškození komunikačního a zabezpečovacího zařízení
441 sabotáží tratí a mostů
78 zničených lokomotiv
36 zabitých a 161 zraněných cestujících

Kvůli zhoršující se situaci a narůstajícím ztrátám na životech byly postupně pro ostrahu tratí vyčleněny i nám většinou již dobře známé prostředky – ozbrojené vozy začleňované do klasických souprav (pancéřové vagóny, mobilní bunkry/palebná postavení na plošinových vozech), obrněné automobily na plošinových vozech (po jednom na začátku a konci soupravy), jeepy či Land Rovery modifikované k pohybu po kolejích, celé pancéřové vlaky a především obrněné drezíny, které na malajské železnici vykonaly velký kus práce.

Obrázek Obrázek
konverze automobilů Jeep a Land Rover (u Land Roveru není jisté, zda se jedná o Malajsii, ale je tu velká pravděpodobnost)

Z pancéřových vlaků jsem našel zmínku o tzv. „Sakai Expressu“, který se měl sestávat přinejmenším z 25ti stopého pancéřového vagónu (vybaven světlomety na každém konci) a sloužil k hlídkování na jednokolejných železničních trasách. Připojuji též zajímavý popis služby na malajských pancéřových vlacích:

„It was great fun to travel in the armoured train from one point to another on the East coast Railway line running north from Gemas … you could pull the string that works the whistle, open the steam regulator that controls the speed, throw lumps of coal at monkeys on the trees at the side of the railway or even cause the soldiery in the steel plated wagons to fire a broadside into the jungle … The signal went down, the train whistled, and the guard-not the railway guard but the military one-sitting in an armoured wagon checked their rifles and Bren ready for any emergency on the line.“

Obrázek
zmíněný Sakai Express

Největší dopad na celkovou situaci ale mělo zavedení obrněných drezín AWT (Armoured Wickham Trolley). Ty se k místním bezpečnostním silám dostaly ve dvou provedeních a byly reakcí na nedostačující opatření v podobě pancéřových vlaků. První skupina připlula do Malajsie v roce 1950 a jednalo se o civilní drezíny model Mk 1 (z roku 1948) vyráběné společností D Wickham Ltd. K opancéřování a konverzi na bojovou variantu došlo až na místě. Do této první vlny náleželo pravděpodobně 12 kusů.

http://www.britishpathe.com/record.php?id=53920 (1:45) (první provedení AWT plus pancéřový vlak)

Obrázek Obrázek
první provedení AWT

Druhá, početnější a o dost známější série objednaná v roce 1952 čítala 41-42 kusů Wickhamových obrněných drezín v pokročilejším provedení (je možné, že bylo celkem do Malajsie dodáno více těchto prostředků, neboť sériová čísla přidělená za predikát AW, neboli Armoured Wickham, dosahují přinejmenším hodnoty 60, jinak Malajci AWT znali i pod pojmem Tren Berperisai, neboli pancéřový vlak). Tato verze, která byla dodávána od března 1953, byla patrně vybavena a vyzbrojena již v mateřské továrně a jednou z výrazných odlišností je použití otočné věže stejného typu jako na obrněném automobilu Ferret (vybavena 7,62mm kulometem a spřaženým reflektorem, kromě toho bylo možno využít výstřelné otvory v korbě). Dvoutunový obrněnec poháněný motorem o výkonu 66 hp dosahoval na místní železnici s metrovým rozchodem rychlosti až 100 km/h (oběma směry, dvojí řízení) a ve svém dosti parném nitru (což dle vyjádření osádek je slabé slovo) vezl zpravidla 4-5ti (či 2-4 dle zdroje) člennou osádku.

Obrázek Obrázek Obrázek
druhé provedení AWT

Klíčovými úkoly obrněných drezín bylo samostatné hlídkování, doprovod vlakových souprav a držení pohotovosti na důležitých železničních stanicích, odkud mohly neprodleně vyrazit do akce. Jejich účinek na bezpečnostní situaci byl vpravdě blahodárný a postupem času se jim podařilo většinu nebezpečí eliminovat. Ve službě vydržely ještě dlouho poté a do dnešních dnů se zachovalo několik těchto zajímavých vozítek (Kuala Lumpur, Port Dickson).

Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek
dochované malajské AWT

Malajsie nebyla jediným uživatelem AWT, neboť v roce 1962 bylo několik strojů obou variant prodáno jihovietnamské armádě (v roce 1968 byl jeden stroj staršího provedení spatřen s kulometnou věžičkou, takže ve Vietnamu nejspíše došlo k nějakému upgradu nebo pospojování použitelných částí z nefunkčních exemplářů, z Thajska pak pochází fotografie vozidla s 12,7mm kulometem, předpokládám, že by mohlo jít o „uprchlíka“ z roku 1975). Existují zmínky o tom, že po jednom AWT se mělo dostat k Portugalcům (užit v Goa) a Belgičanům (do Konga).

Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek
vietnamské AWT – Saigon 1964 (1), Saigon 1969 (2, 3), bez rozlišení místa a času (4 až 6) a thajský exemplář s 12,7mm kulometem (7)

Palestina

Palestinou jsme se zabývali již v části rozebírající údobí mezi lety 1918 a 1939 a ani v následujících letech se nestala oázou klidu a míru. Krátce po válce zde byly pro ochranu železničních souprav využívány obrněné automobily Daimler Mk 3. Jejich konverze pro provoz na kolejích dle dostupných fotografií zahrnovala i spárování dvou automobilů do jednoho kompletu (často se vyskytující úprava, která umožňuje dosáhnout stejné rychlosti v obou směrech jízdy a rozšiřuje variabilitu v bežném provozu i bojových situacích, viz. například britské meziválečné stroje operující taktéž v Palestině a japonské automobily So-Mo).

Obrázek
obrněné automobily Daimler v Palestině

Jižní Afrika

Rhodésie

V polovině 70tých let se rhodéská infrastruktura dostávala pod stále větší tlak guerrilových sil a dopravní komunikace, včetně železnice, musely čelit neustálému nebezpečí. Není tak divu, že se tato oblast afrického kontinentu stala líhní vozidel kategorie MAP (Mine and Ambush Protected) v nepřeberném množství variací a často vizuálně prapodivného, leč funkčního provedení. V drtivé většině se jednalo o klasická silniční vozidla, ale několik typů bylo upraveno i pro jízdu po kolejích. Později došlo i k vývoji specializovanějších kolejových typů.

Tato obrněná vozidla byla sice určena především pro týmy železničních údržbářů, ale jejich služba v odlehlých oblastech s častým výskytem povstalců a nástrah se nezřídka podobala vojenské. Ostatně většina železničních zaměstnanců stejně měla vojenský výcvik, jednalo se o záložníky vojenských a policejních sil a do služby si s sebou vozila zbraně. Přeci jen vojáků, kteří by je mohli střežit, bylo málo a tak se o sebe museli železničáři postarat sami.

Co se týká jejich vozidel, tak tyto drezíny (v Rhodésii značené jako Armoured Trolleys nebo Motor Trolleys) vycházely z klasických pozemních typů jako například Rhino, Cougar, Kudu atd. a jejich původ pak můžeme vysledovat až k vozům Land Rover. To, spolu s nepříliš radikálními úpravami podvozku silničních MAP, vedlo k několika nevýhodám. První bylo přílišné namáhání pojezdového mechanismu, neboť u prvních konstrukcí došlo pouze ke zkrácení nápravy a osazení patřičnými koly. To bylo vyřešeno výměnou za klasické železniční pojezdové ústrojí (náprava a kola) poháněné pomocí řemenu propojeného s původní osou (ani tato úprava nebyla bezproblémová a řemen se pro změnu ve vlhkém počasí nebo při rychlé akceleraci smekával).

Druhým zádrhelem a další vadou, kterou drezíny dostaly do vínku díky svému původu, bylo couvání. Převodovka se čtyřmi dopřednými a jedním reverzním rychlostním stupněm nebyla pro nějaké pádění pozpátku zrovna ideální. Nezbylo tedy nic jiného, než celé vozidlo prostě otočit, což se dělo pomocí vezené točny. Ta byla u prvních strojů nesena na boku vozidla, u pozdějších konstrukcí již byla integrální součástí na spodní straně podvozku. V případě, že bylo tedy třeba jet i vzad a ne jen stále vstříc světlým zítřkům, posádka zafixovala točnu ke kolejím, nadzvihla vozidlo a ručně jej otočila o 180 stupňů. Při spouštění zpět na trať musela být kola pečlivě vyrovnána s kolejemi a hlavně v průběhu otáčení vše správně vyváženo, neboť stačilo menší sesmeknutí a posádku čekaly dlouhé hodiny čekání na vyprošťovací oddíl. Což s blížící se nocí, případně kolem se ometajícími guerillami, nemohlo být nic příjemného.

Obrázek Obrázek
hezký model, na kterém je krásně vidět uchycení na točně a celou operaci při změně směru jízdy (jedná se o model stroje Cougar)

Mezi drezíny mající původ v silničních vozidlech patří tedy:
Rhino – vozidlo na bázi Land Roveru
Kudu – vozidlo na bázi Land Roveru
Cougar – vozidlo na bázi Land Roveru
Tusker – vozidlo na bázi Land Roveru

Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek
drezíny konvertované ze silničních prostředků – Rhino (s Wickhamovou inspekční drezínou, povšimněte si též točny uchycené na boku prostředku) (1), Kudu (2), Cougar (3 až 5) a Tusker (6)

Kromě konverze pozemních prostředků v Rhodésii přistoupili i k vytvoření originálního vozidla Jackal, které vzhledově tak trochu připomíná samohybný osobní vagón. Co se technických parametrů týče, tak jako pohonnou jednotku používalo dieselový motor Leyland 680 a do jeho útrob se vešlo až 35 mužů. Pancíř se zdá být dosti silný a poskytující tedy dobrou ochranu před ručními zbraněmi, ale diskutabilní je stupeň odolnosti proti pancéřovkám RPG-7 (navíc vzhledem k nedostatku pancéřové oceli, kterou Rhodésie importovala z JAR, byla obecně obrněná vozidla povětšinou oplátována standardní měkkou ocelí).

Do tohoto prostředku byly vkládány velké naděje, ale vozidlo se projevilo jako nespolehlivé, navíc podmotorované a tak se ve službě příliš neohřálo. Příležitostně doprovázelo poštovní vlak ze Salisbury do Bulawaya (s 10ti minutovým předstihem) a následně bylo po dlouhou dobu vystaveno jako exponát v železničním muzeu. Ale to nebyl úplný konec nejspíše jediné vyrobené drezíny Jackal, neboť na počátku 80tých let bylo rozhodnuto ji znovuzprovoznit a nasadit na stále nepříliš klidné trati směřující do mozambické Beiry. Ve skutečnosti se vozidlo s vysokou pravděpodobností nedostalo dále než do železničních dílen v Bulawayu, kde došlo k finálnímu odstavení.

Obrázek Obrázek Obrázek
Jackal – v muzeu v Bulawayu (1), se sundanou nápravou (v pozadí stroje Kudu a Cougar) (2) a interiér vozidla (3)

Zatím jsme se zabývali převážně drezínami, ale co klasické vlaky? Nedocházelo sice k sestavení typických pancéřových vlaků, ale kroky k ochraně železniční dopravy byly podniknuty i na tomto poli. Dieselové lokomotivy obdržely dodatečné pancéřování kabiny (parní lokomotivy dle většiny zdrojů podobně upraveny nebyly) a v běžných soupravách byly zařazeny pancéřované vagóny s vojáky (řazeny většinou přímo před či za lokomotivu), případně tzv. „Cannon wagons“ disponující těžkou výzbrojí v podobě otočného 20mm kanónu či těžkých kulometů. Kanóny typu Hispano měly letecký původ a do soupravy bývaly zařazeny tři takovéto zbraně. Později se ale místo „Cannon wagons“ uchytilo jiné označení. To když si černí vojáci (z větší části tvořící osádky ozbrojených vozů a jinak výkonní bojovníci), začali s sebou na dlouhou a často nudnou eskortní službu vozit prostitutky, kteréžto rozptýlení jim na rychlosti reakcí při přepadení nepřidalo. V souvislosti s tím se kanónovým vozům začalo přezdívat „Nanny wagons“.

Obrázek Obrázek Obrázek
opancéřované dieselové lokomotivy DE.9A (1), detail kabiny (2) a jeden z kanónových „Nanny wagons“, v pozadí Jackal – později byla celá sestava z muzea uvolněna (viz. část o vozidle Jackal) (3)

K nejvíce útokům došlo na tratích Bulawayo-Victoria Falls, Salisbury-Umtali a rutenžské trati. Zaznamenáno bylo 482 incidentů, při nichž padly za oběť minám 3 vlaky, zabito bylo 31 železničních zaměstnanců a dalších 47 bylo zraněno.

Obrázek
jeden ze zničených vlaků

JAR

Kromě toho, že se Jihoafričané u svého rhodéského souseda notně inspirovali v kategorii klasických pozemních minám odolných vozidel, kteroužto ideu dále zásadně rozvinuli, došlo i ke stavbě železničního ekvivalentu. Tím jsou inspekční vozidla se jmény „Padda“ a „Kobus“ postavené firmou TFM Ltd z města Wynberg pro jihoafrickou železniční policii v době sílících protestů proti apartheidu. Jeden je umístěn v namibijském Windhoeku (zdá se, že již pouze jako muzeální exponát, vysledovat jeho historii a co dělá vlastně za jihoafrickými hranicemi se mi nepodařilo) a druhý možná stále slouží v městském prostředí s tomu odpovídajícím zbarvením.

Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek
jihoafrické inspekční drezíny – asi Kobus (1 až 3) a Padda (4)
Naposledy upravil(a) Polarfox dne 13/8/2012, 20:39, celkem upraveno 5 x.
Uživatelský avatar
Polarfox
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 5843
Registrován: 5/11/2010, 21:01
Bydliště: Praha

Příspěvek od Polarfox »

Železniční děla

Bude doplněno.
Naposledy upravil(a) Polarfox dne 8/8/2012, 19:44, celkem upraveno 1 x.
Uživatelský avatar
Stuka
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 2120
Registrován: 22/8/2010, 20:18

Příspěvek od Stuka »

Polarfoxi, přímo encyklopedická práce. Bude ještě pokračování? Děla i novodobá? Potom to bude kompletní.
ObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Polarfox
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 5843
Registrován: 5/11/2010, 21:01
Bydliště: Praha

Příspěvek od Polarfox »

Vše co se vleze do daného tématu a dá se najít :) A jak to přesně myslíš s těmi novodobými děly?
ObrázekObrázekObrázek

U národa, u něhož je nejoblíbenějším historickým spisovatelem Vlastimil Vondruška, se nějakého historického prozření a sebereflexe dočkáme opravdu jen velice stěží. (Polarovo motto pro rok 2019)

“Without data, you're just another person with an opinion.” W. Edwards Deming

Brána do Mordoru: https://twitter.com/fbeyeee?lang=cs
Uživatelský avatar
Stuka
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 2120
Registrován: 22/8/2010, 20:18

Příspěvek od Stuka »

Asi se budeš smát... pochopila jsem, z tvé otázky vyplývá, že se dnes asi děla už nevyrábějí a já myslela, že ano. Takže dnes už se nevyrábějí? Byly by už asi neúčinné? Zato by možná někoho překvapilo, kdyby přeci jenom někdo ňáký dělo vytáhl. :D
ObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Polarfox
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 5843
Registrován: 5/11/2010, 21:01
Bydliště: Praha

Příspěvek od Polarfox »

No zatímco pancéřové vlaky se semtam zjeví i dnes, železniční děla už pomalu vymizela a ztratila své opodstatnění, maximálně se někdo občas rozhodne do vláčku zakomponovat raketu :D
ObrázekObrázekObrázek

U národa, u něhož je nejoblíbenějším historickým spisovatelem Vlastimil Vondruška, se nějakého historického prozření a sebereflexe dočkáme opravdu jen velice stěží. (Polarovo motto pro rok 2019)

“Without data, you're just another person with an opinion.” W. Edwards Deming

Brána do Mordoru: https://twitter.com/fbeyeee?lang=cs
Uživatelský avatar
Alchymista
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 4883
Registrován: 25/2/2007, 04:00

Příspěvek od Alchymista »

Z posledných rokov som o "pancierových" vlakoch počul akurát z Ruska - používajú/používali ich na ochranu tratí a hliadkovanie na tratiach pozdĺž Sovietsko-Čínskych a Sovietsko-Mongolských hraníc, následne sa improvizované a neskôr i "profesionálne" obrnené vlaky uplatnili pri kontrole tratí a železničných objektov v Čečensku a okolí, pri sprievode dôležitých železničných transportov a podobne. Viac krát tam zabránili napadnutiu, poškodeniu alebo zničeniu doprevádzaného transportu (napríklad boli vybavené aj aparatúrou, rušiacou rádiové signály pre výbušné nástrahy).

Celkom dosť pancierových vlakov sa ešte údajne vyskytuje v Číne, niečo málo i v Indii. Dajú sa totiž pomerne efektívne použiť proti "vnútornému nepriateľovi".

Železničné delá veľkého kalibru skončili podobne ako väčšina podobných diel pozemných vojsk - pre nízku taktickú mobilitu a obtiažnu utajiteľnosť vo svojom dosahu - pri dostrele 40-50km ich ľahko nahradili podstatne mobilnejšie, utajiteľnejšie a operatívnejšie raketové systémy.
ObrázekObrázek

Оптимисты изучают английский язык, пессимисты - китайский. А реалисты - автомат Калашникова
Uživatelský avatar
Polarfox
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 5843
Registrován: 5/11/2010, 21:01
Bydliště: Praha

Příspěvek od Polarfox »

Celkom dosť pancierových vlakov sa ešte údajne vyskytuje v Číne, niečo málo i v Indii. Dajú sa totiž pomerne efektívne použiť proti "vnútornému nepriateľovi".
Máš o tom nějaké bližší informace? Protože o Rusech vím, pak tu je třeba JAR/Rhodésie, Balkán, ale o těhle jsem vůbec netušil.
ObrázekObrázekObrázek

U národa, u něhož je nejoblíbenějším historickým spisovatelem Vlastimil Vondruška, se nějakého historického prozření a sebereflexe dočkáme opravdu jen velice stěží. (Polarovo motto pro rok 2019)

“Without data, you're just another person with an opinion.” W. Edwards Deming

Brána do Mordoru: https://twitter.com/fbeyeee?lang=cs
Uživatelský avatar
Alchymista
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 4883
Registrován: 25/2/2007, 04:00

Příspěvek od Alchymista »

Bohužiaľ nič konkrétnejšie - v tomto duchu bola zmienka v jednom ruskom televíznom dokumente, venovanom ruským železničným vojskám a ich činnosti. Spomenuli to práve s rámci záberov na obrnený vlak (vlaky?) z oblasti Kaukazu a juhu Ruska.
ObrázekObrázek

Оптимисты изучают английский язык, пессимисты - китайский. А реалисты - автомат Калашникова
Uživatelský avatar
Polarfox
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 5843
Registrován: 5/11/2010, 21:01
Bydliště: Praha

Příspěvek od Polarfox »

Doplněno: období mezi světovými válkami plus pár doplňků k první světové (především východní Afrika - zapojení indických dobrovolníků).
Uživatelský avatar
Stuka
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 2120
Registrován: 22/8/2010, 20:18

Příspěvek od Stuka »

Polarfox, hledala jsem včera něco k novým pancéřovým vlakúm v Rusku jak spomenul Alchymista, ale našla jsem také jenom Železniční vojsko a jejich stránky, kde nebylo nic moc.
ObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Polarfox
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 5843
Registrován: 5/11/2010, 21:01
Bydliště: Praha

Příspěvek od Polarfox »

Doplněno: část nasazení po roce 1945 (Palestina a Malajsie).
ObrázekObrázekObrázek

U národa, u něhož je nejoblíbenějším historickým spisovatelem Vlastimil Vondruška, se nějakého historického prozření a sebereflexe dočkáme opravdu jen velice stěží. (Polarovo motto pro rok 2019)

“Without data, you're just another person with an opinion.” W. Edwards Deming

Brána do Mordoru: https://twitter.com/fbeyeee?lang=cs
Vladimír
nadpraporčík
nadpraporčík
Příspěvky: 486
Registrován: 9/7/2010, 10:34

Příspěvek od Vladimír »

Stuka píše:Polarfox, hledala jsem včera něco k novým pancéřovým vlakúm v Rusku jak spomenul Alchymista, ale našla jsem také jenom Železniční vojsko a jejich stránky, kde nebylo nic moc.
Možná by bylo zajímavé, když už jsou v sérii článků železniční děla, podívat se se na jejich asi nejničivější a nedávné nástupce - sovětské, posléze ruské raketové vlaky.
Uživatelský avatar
Polarfox
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 5843
Registrován: 5/11/2010, 21:01
Bydliště: Praha

Příspěvek od Polarfox »

Možná by bylo zajímavé, když už jsou v sérii článků železniční děla, podívat se se na jejich asi nejničivější a nedávné nástupce - sovětské, posléze ruské raketové vlaky.
Nejsi první kdo se po nich ptá a věř, že jsou v plánu .)

Jinak chtěl bych se případně omluvit neangličtinářům za ty citace. Bohužel bych to nepřeložil tak, aby to vyznělo stejně, ale líbily se mi a tak jsem je sem prásknul. Je to jen takový bonus navíc :)

Doplněno 10.12.2011: období druhé světové války.

Doplněno 12.12.2011: zbylá část nasazení po roce 1945 (Rhodésie a Jihoafrická republika).
Odpovědět

Zpět na „Obrněná technika“