PzKpfw II. Ausf. A, B, C vs. Renault D-1 (1940)

Odpovědět
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

PzKpfw II. Ausf. A, B, C vs. Renault D-1 (1940)

Příspěvek od kacermiroslav »

Německo vs. Francie (květen 1940)

PzKpfw II. Ausf. A, B, C vs. Renault D-1

Ve srovnání obrněné techniky Francie a Německa jsem se rozhodl si vzít k vzájemnému poměřování sil nejpočetnější německý tank a to PzKpfw II proti francouzskému stroji Renault D-1. V případě německého stroje se jednalo o lehký tank, se kterým se v předválečné době počítalo spíše pro cvičnou a průzkumnou roli a není chyba, že byl tento stroj v tak masovém měřítku používán prakticky po celou dobu války. V době útoku na západ proti zemím Beneluxu a především proti Francii, měli Němci k dispozici něco kolem 1.000 strojů z celkového množství nasazených 2.600 tanků. To znamená, že Pz II byl u německých složek zastoupen v 40%, což bylo skutečně mnoho, kór když si uvědomíme, že se jednalo o lehký tank s poměrně slabou výzbrojí. Jen pro představu, středních tanků Pz III bylo nasazeno kolem 350. Francie pak disponovala celou řadu jak tanků všech váhových kategorií a jedním z nich byl střední tank Renault D-1, kterých měla Francie v době napadení v květnu roku 1940 celkem 160 kusů. Možná bychom měli srovnávat pouze jablka s jablky a hrušky s hruškami, ale tanky si často svého soupeře nemohli vybírat a proto se v boji potkávali i různé váhové kategorie a tudíž lehký německý Pz II mohl v boji být napaden bránícím se Renaultem D-1.

Historie německého tanku sahá k roku 1934, kdy bylo německému armádnímu vedení jasno, že střední tanky Pz III a Pz IV nebudou včas k dispozici a proto se konstruktéři chopili toho nejjednoduššího, co bylo, a to modifikovat první německý tank (správně tančík) Pz I, který měl jen nedostatečnou kulometnou výzbroj. Takto modifikovaný lehký tank již nesl kanónovou zbraň a byl vyráběn v masovém měřítku. Francouzský střední tak D-1 byl vývojově staršího data a francouzské armádě jej firma Renault dodávala od prosince 1930, kdy byla vystavená první objednávka až do února 1935, kdy byla celá dodávka 160 kusů splněna.

Obrázek
PzKpfw II. Ausf. A, B, C – Německo (cca 1.000)

versus

Obrázek
Renault D-1 (s novou věží) – Francie (160 ks)

Jako již tradičně, budeme zde porovnávat jen technické parametry. Otázky způsobu nasazení a nadřazenosti tankistů jednotlivých národností, taktiky, určení konstrukce a množství techniky ať posoudí někdo jiný, protože to bylo příliš individuální a lišilo se to typ od typu, země od země.


Pancéřování
Pro zjednodušení budeme považovat kvalitu pancířů obou strojů za srovnatelný, a proto bude platit, že jeden milimetr německého pancíře je srovnatelný s jedním milimetrem pancéře z francouzské produkce. Samozřejmě zcela standardní to není, protože kvalita pancíře se ve skutečnosti lišila země od země, firmy od firmy a také i podle období, kdy byl vyroben. Především pak nedostatek vzácných prvků v průběhu války se dost promítl do kvality pancíře, nicméně to není tento případ, protože oba stroje byly vyráběny prakticky výhradně před válkou.

Jak tedy na tom byl francouzský tank? Jeho čelní stranu chránilo 30mm ocele, boky a záď 22mm. Samotná věž typu ST-2 byla z čelní strany krytá 40mm, její boky chránilo 30 mm a záď 20mm. Jak vidno, pancéřová ochrana těchto strojů byla skutečně na vysoké úrovni. To bylo zapříčiněno i vlastním pojetím tanků ve francouzské armádě, kde se předpokládalo, že budou použity spolu s pěchotou. Rychlost se tak od nich neočekávala a tím pádem bylo potřeba je mnohem důkladněji chránit, aby mohli odolat nepřátelské palbě po delší dobu.

Německý stroj Pz II. měl na předních stěnách i bocích korby a věže pancéřování o síle 14,5 mm, které spolehlivě chránilo před průbojným střelivem z pušek a kulometů a také proti střepinám granátů, ale nemohlo odolat zásahu z protitankového děla i malé ráže. Pozdější stroje Ausf.C dostaly přídavné pláty na přední stěny korby i věže, čímž tloušťka narostla až na 34,5 mm. Takto upravený pancíř měl odolat šrapnelům vystřeleným ze střední vzdálenosti z protitankového děla ráže 20 mm. Množství tanků vyrobených v provedení Ausf. C není přesně známo.

Německý PzKpfw II měl desky spolu svařené, což částečně zvyšovalo jeho odolnost oproti jinak běžnému postupu, kdy se desky nýtovaly na úhelníky. Francouzský D-1 měl podle všeho nýtovanou korbu a věž svařovanou. Ani u jednoho ze strojů nebyl pancíř nějak účelněji skloněn pro zvýšení odolnosti. U Renaultu bylo z části zajištěno krytí i pojezdového ústrojí, což trochu zvyšovalo jeho odolnost proti lehkým zbraním a střepinám z blízko dopadnuvších granátů.


Výzbroj
Hlavní výzbrojí německého tanku byl rychlopalný kanón KwK 30 s délkou hlavně L/55 (110 cm) a ráží 20 mm. Původně se jednalo o protiletadlový kanón 2 cm Flak 30/38, který dosahoval kadence až 280 ran za minutu. KwK 30 také sloužil jako základ pro 20 mm C/30, který se testoval na některých letounech Heinkel He 112, jako letecká zbraň proti pozemním cílům (zbraň se osvědčila ve Španělské občanské válce, ale později byla zamítnuta - prioritou byly letecké bomby). Modernizované verze Pz.II (verzí J počínaje) byly vybaveny 2 cm KwK 38 L/55 (2 cm Kampfwagenkanone 38 L/55). Pro kanón 2 cm KwK 30 se používaly náboje 20 x 138B v kazetách po deseti nábojích (celkem bylo v tanku 18 zásobníků - tedy 180 nábojů). Rychlost střelby byla 1 rána za 2-5 sekund, papírová kadence 280 ran za minutu. Na vzdálenost 100 m prostřelil pancéřovou desku tlustou 20 mm, na 500 m 14 mm a na 1000 m desku tlustou 9 mm s úsťovou rychlostí 780 m/s přičemž projektil PzGr.39 vážil 0,148 kg. Zbraň byla atypicky umístěná mimo osu tanku a ležela v levé části věže. Proti pěchotě měl Pz II jeden spřažený kulomet MG 34 ve věži ráže 7,92mm. Tento věžový kulomet se dal odpojit a zaměřovat samostatně. Celková dotace střeliva pro Pz II byla 180 nábojů do děla a 3.525 střel pro kulomet (podle jiných zdrojů pouze 2.000 ks nábojů).

Francouzský tank reprezentoval kanón SA-34 L / 32 ráže 47mm doplněný o kulomet Reibel ráže 7,5 mm umístěný na levé straně dělové věže. Kanón tak byl umístěn na pravé straně, aby měl nabíječ dostatek místa. Projektil o hmotnosti 1,5 kg byl vystřelován úsťovou rychlostí 700m/s a jeho penetrační schopnosti byli proti kolmo umístěnému pancíři na 100 metrů 46mm. Na 500m prorážel 38mm, na 1000 m to bylo 31mm, na 1500m 25mm a ještě na 2000 metrů to bylo 20mm. Ovšem pokud byl pancíř skloněn pod úhlem 60 stupňů, tak byla průraznost nižší (viz. tabulka níže). K doplnění k tabulce. Ještě na vzdálenost dvou kilometrů probíjel 11 mm.

Vše 60°…….. 100m…500m…1000m…1500m
-------------------------------------------------------------
PzKpfw II…...20……14………9
Renault D-1.…36..…..28……..21……..15

Jasným vítězem v této kategorii je francouzský tank, který prostě využívá své výrazně vyšší ráže a má logicky i výrazně vyšší průraznost. Německý 20mm kanón pak prakticky svého soupeře nemohl ohrozit ani na minimální vzdálenost. Jedinou výhodou tak Pz II měl ve vyšší kadenci své zbraně, což ale bylo pořád dost malá výhoda.


Jízdní vlastnosti
PzKpfw II Ausf. A, B, C poháněl benzinový motor Maybach HL 62 TRM o výkonu 140 hp (105 kW), který měl za úkol rozpohybovat vozidlo o hmotnosti 8,9 t (to je 15,7 hp/t). Maximální rychlost činila 40 km/h a dojezd na silnici dosahoval 190-200 km, v terénu to pak bylo 125 km. Tank dokázal překonávat stěny do výšky 0,5 m, brody do hloubky 0,9 m, okopy o šířce 1,7 m a stoupání do 50%. Podvozek tanku Pz II měl pět relativně velkých individuálně zavěšených pojezdových kol. Odpruženo bylo každé kolo zvlášť a to listovou pružinou. Nad pojezdovými koly se nacházely čtyři podpůrné kladky, které nesly horní část pásu, aby nedocházelo k jeho prověšení. Celá pásová soustava byla tradičně uzavřená vpředu hnacím a vzadu napínacím kolem.

Francouzský tank byl poháněn pětilitrovým benzínovým kapalinou chlazeným čtyřválcem Renault o výkonu 74 koňských sil při 2000 otáčkách za minutu. Nad převodovkou byla umístěná palivová nádrž na 165 litrů benzínu, což umožňovalo dojezd pouhých 90 kilometrů. Vlastní nádrž byla vyztužená gumou a tkaninou, což mělo zajistit úniku benzínu v případě zasažení. Maximální rychlost byla 18,6 km/h. Tank překonával stoupání 25 stupňů, stěnu o výšce 1,1m a příkop široký 2,2m. Podvozek tvořilo dvanáct pojezdových kol sdružených do tří vozíků a po jednom pojezdovém kole před prvním a posledním vozíkem. Celkem tak na každé straně bylo 14 ocelových zdvojených pojezdových kol. Pérování bylo zajištěno pružinami spolu s hydraulickými tlumiči. Napínací kola se nacházela vpředu a hnací s ozubením vzadu. Pásy dosahovaly šířky 360mm a na vrchní části se pohybovaly po kluznicích.

Měrný tlak u francouzského tanku jsem nedohledal, ale předpokládám, že byl výrazně vyšší, než u německého Pz II, který byl výrazně lehčí. Renault D-1 vážil 14,2 tuny, zatímco hmotnost německého Pz II byla jen 9,5 tuny. Měrný tlak Pz II byl tedy 0,73 kg/cm2. Průchodnost terénem bych tak viděl lepší na straně lehkého tanku už i z toho důvodu, že byl rychlejší, pohyblivější, než jeho sok.


Posádka
Oba stroje měly trojčlennou osádku, ale její rozmístění a tím pádem i efektivnost v boji, byla rozdílná. Renault měl v trupu jak řidiče, tak radistů, kteří seděli vedle sebe a mezi sebou měli umístěn kulomet, který mohl podle potřeby ovládat jak radista, tak i řidič. Nicméně v případě instalace modernější dělové věže ST-2, na kterou byly prakticky všechny tanky D-1 modernizované, již mělo být rozmístění účinnější. V trupu měl zůstat pouze řidič, zatímco ve věži byl jak velitel, tak i nabíječ, který zároveň mohl ovládat kulomet. Ale přiznám se, že za toto uspořádání ruku do ohně nedám. Nějak se mi to nepodařilo zatím dohledat. Nicméně budeme tedy předpokládat, že ve věži se skutečně nacházeli dva členové osádky. Tím pádem toto uspořádání odpovídalo tomu německému u Pz II a bylo poměrně efektivní, protože role si mohli velitel a nabíječ mezi sebe vzájemně rozdělit.


Ostatní
Velikostně si byly oba stroje dosti podobné, tedy pokud francouzský tank neměl použit ocas pro překonávání nepřátelských zákopů. Včetně tohoto ocasu byla jeho délka 5,76m, bez něj 4,81m. Šířka byla 2,16m a výška včetně antény 2,40m. Hmotnost 14,2 tuny. Německý stroj měl různé rozměry podle jednotlivých modelových typů, když se ale podíváme na poslední zde srovnávanou verzi Ausf. C, tak s délkou 4,81, šířkou 2,28m a výškou 2,02m byl o něco širší ale zároveň menší, než jeho konkurent. Především pak výška mohla na bojišti hrát svou roli, protože vyšší stroj se špatně maskoval. Oba tanky měly dělové věže opatřené pozorovací velitelskou věží, která umožňovala plný rozsah pozorování 360 stupňů kolem stroje.

Oba tanky měly radiové vybavení. PzKpfw II vozil klasickou foniovou vysílačku Fu 5, která zprávy přijímala i odesílala. Francouzský D-1 používal radiostanici ER-52 s dosahem dvou kilometrů. Velitelské vozy používaly radiostanici ER-52bis, která měla dosah tři kilometry a sloužila mimo jiné pro spojení s velitelstvem praporu. Stanice nepracovala ve fónickém režimu, ale pouze s telegrafickým klíčováním.

Německo původně plánovalo stroje PzKpfw II používat především v cvičné roli, ale vzhledem k opožděnému vývoji středních tanků Pz III a Pz IV a omezeným výrobním kapacitám, bylo v letech 1939-1940 u bojových jednotek na 40% těchto strojů. Útoku na západ proti zemím Beneluxu a především proti Francii se účastnilo kolem 1000 těchto tanků z celkového množství 2.600 strojů. V boji se Pz II ukázal jako dobrý průzkumný tank, ale jeho bojovou hodnotu značně snižovala nedostatečná výzbroj. Francouzi pak měli k dispozici 160 tanků D-1, kteří kromě jednoho byli modernizované na použití věže ST-2. Před Druhou světovou válkou byly stroje odeslány na africký kontinent, kde měli být protiváhou vzrůstajícím italským ambicím. Nicméně v květnu po napadení Francie, volali generálové po zacelení velkých ztrát, které jim německý nepřítel uštědřil, a proto byla jednotka v červnu 1940 odeslána do Francie, aby se postavila německému přívalu tanků. Tanky D-1 se střídavými úspěchy účastnili závěrečných bojů v bitvě o Francii a to až do hořkého konce porážky. Do německých rukou padlo 18 tanků, které nový majitelé přeznačili na D-1 732 (f). Jejich uplatnění bylo především ve výcvikové či policejní roli.


Výsledek
Výsledek hodnocení asi nikoho z vás nepřekvapí. Prostě, i když byl francouzský stroj neskutečně pomalý, což bylo zapříčiněno vlastní koncepcí nasazení, tak byl silně pancéřován, vyzbrojen výkonným kanónem a svého sice pohyblivějšího soupeře, dokázal z boje vyřadit na jednoho a půl kilometrů, zatímco německý lehký tank by se musel přiblížit na minimální vzdálenost a ještě z boků, či zadní strany. Teprve pak by měl šanci něco se svým výkonnějším soupeřem udělat. Určitou výhodu bych u německého Pz II viděl ve vysoké kadenci jeho 20mm zbraně, s kterou by snad mohl Renaultu poškodit jeho pojezdové části. Jenomže ani pak by D-1 nebyl zcela vyřazen z boje, protože by se dále mohl bránit svým účinným kanónem v plně otočné věži. Nicméně Němci svůj tak chrlili v masovém měřítku a mohli by si teoreticky dovolit i vysoké ztráty, jenomže jejich hlavní úspěch v boji tkvěl v něčem zcela jiném, co je ale mimo rozsah této práce a prakticky všem čtenářů, je to všeobecně známo. Byl to způsob nasazení ve spolupráci s dalšími vojenskými složkami, zejména pak s letectvem. Na to již Francouzi nebyli schopni ani svými dobře pancéřovanými tanky, odpovídat.


Zdroje:
I.Pejčoch – Obrněná technika I – Praha 2001
I.Pejčoch – Obrněná technika II – Praha 2001
I.Pejčoch – Obrněná technika VII – Praha 2007
http://www.tarrif.net/cgi/production/al ... on_adv.php
http://www.panzernet.net
http://www.fronta.cz
http://www.valka.cz
http://www.palba.cz
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Obrněná technika“