Prototypy tanků VERDEJA-1 a VERDEJA-2 (1939-1942)

Odpovědět
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Prototypy tanků VERDEJA-1 a VERDEJA-2 (1939-1942)

Příspěvek od kacermiroslav »

Prototypy tanků VERDEJA-1 a VERDEJA-2
Španělsko
Rok 1939 a 1942


Obrázek Obrázek

Španělsko kdysi patřilo mezi koloniální velmoci, která se ale od středověku začala rychle v moderní době "zadýchávat" a o svou pozici koncem 19.století rychle přicházela. První velkou ránou do rakve byla španělsko-americká válka, kdy Spojené státy svého protivníka rozdrtili jak na moř, tak i na souši a od té doby se Španělsko jen stahovalo ze svých někdejších kolonií, kde vládlo celá staletí. Ve dvacátých letech minulého století prodělalo Španělsko další osudové rány, které jej přivedli do občanské války v letech 1936-1939. Tato "malá" evropská válka předznamenala, co se v Evropě bude v následujících letech dít. Španělsko i přes své dobré vazby na fašistické Německo nakonec nepodlehlo volání A.Hitlera a po celou dobu Druhé světové války se drželo stranou a lízalo si své rány z občanské války. To ale neznamenalo, že by toto Pyrenejské království (znovu království od roku 1975) rezignovalo na svou obranu. Již občanská válka ukázala, jakým směrem se bude ubírat moderní válka, kde prim hráli obrněné jednotky. Španělsko získalo své první tanky již po Velké válce a to v podobě francouzských středních tanků Schneider CA, které se staly základem obrněných jednotek. V roce 1922 si Španělsko opatřilo devět lehkých tanků Renault FT a další si pořídilo v době občanské války, přestože se v té době jednalo již o staré modely.

A přestože Španělsko v meziválečném období nepatřilo mezi k průmyslovým velmocím, tak jeho průmyslový základ byl dostatečný na to, aby se mohli vrhnout na konstrukci a výrobu obrněné techniky. První kusy ještě Španělsko nakupovalo v zahraničí, následně se v průběhu občanské války v zemi ukázala celá řada obrněné techniky dodávaná jedné straně například ze Sovětského svazu a druhé z Německa. A tato technika se stala inspirací pro vlastní konstrukce.

Občanská válka sice ukázala jak výhody, ale rovněž nevýhody obrněné techniky zahraničního provedení. I proto, a aby byla Španělská armáda nezávislá na zahraničních dodávkách, se kapitán nacionalistického dělostřelectva Felix Verdeja Bardales (velitel nacionalistického tankového praporu BATALLÓN DE CARROS DE COMBATE) vrhnul na vlastní "triko" na konstrukci nacionalistických tanků. Nový tank tak měl nahradit zastarávající tanky (především ty německé) tak, aby nebyl závislý ani na dodávkách náhradních dílů mimo Španělsko. K jeho postavení měla sloužit jak vlastní, tak kořistní republikánská technika.

VERDEJA-1
Ke konstrukci svého prvního tanku přistoupil Felix Verdeja Bardales již v říjnu 1938, tedy ještě v době, kdy probíhala Občanská válka, a již na jaře roku 1939 měl připravený ke zkouškám první prototyp. Předběžné požadavky na nový tank byli v říjnu předložené plukovníkovi Díazovi de la Lastra, veliteli AGRUPACIÓN DE CARROS DE COMBATE. Jeho německý kolega Ritter von Thoma (velitel německých jednotek ve Španělsku) se k celému podniku vyjádřil velice kriticky (zřejmě chtěl, aby Španělé byli závislí na německé technice), ale to nic u Španělů nezměnilo na rozhodnutí prototyp postavit. Stavba tak byla schválená, ale jen s podmínkou, že k tomu Verdeja využije zničenou techniku.

Musí se nechat, že Verdeja ke konstrukci přistoupil velice neobvyklým způsobem a postavil stroj, o který se až později pokoušeli například v Německu nebo v dalších vyspělých zemích až po válce. Verdeja se totiž rozhodl vyřešit jednu z palčivých otázek a to jak co nejvíce chránit osádku před účinky nepřátelské palby. Jelikož nejkritičtějším místem jsou čelní partie, tak kromě čelního pancíře se konstruktér rozhodl střele do dráhy postavit co nejvíce železa. Proto umístil pohonnou jednotku do přední části trupu, jako se třeba později pokoušel Ferdinand Porsche pro tank TIGER, nebo jako jsou řešené moderní izraelské tanky MERKAVA.

Obrázek

Trup měl čelní stěnu opravdu výrazně zešikmenou a prodlouženou právě díky umístění pohonné jednotky a převodovky. Čelní pancéřování tak mohlo být výrazně slabší, pouhých 25mm, ale i tak poskytovalo velký komfort ochrany, protože většina projektilů se musela prostě odrazit. Trošku to kazilo čelo korby, které bylo zakulacené a mohlo zde tak snadněji dojít k jeho proražení. Teprve až za motorem, tedy někde přibližně v polovině délky trupu, se nacházel bojový prostor osádky. Na stropě trupu byla posazená plně otočná tanková věž. Trup tak i věž byly svařované s tím, že čelní stěna měla výše uvedených 25mm, boky a záď chránilo 16mm pancéřování. Strop věže a dno vany trupu chránilo již jen 7mm. I díky tomu se hmotnost stroje VERDEJA pohybovala na pouhých 6,5 tunách. To mohlo mít své výhody v horší infrastruktuře Pyrenejského státu, ale na druhou stranu to pancéřování mohlo přeci jenom být o něco silnější. Sice odpovídalo době vývoje tanku, ale boky a záď o síle 16mm by bylo brzo příliš málo v porovnání s konkurencí a aktuálním válečným vývojem.

I díky umístění motoru v přední části a ostrému zešikmení se podařilo výšku stroje dostat na těžko uvěřitelných 157 cm. Na délku to bylo 4,49 m a na šířku 2,15 m. Tank VERDEJA-1 tudíž skýtal velice malý cíl pro nepřátelskou palbu, což byla jeho další velká výhoda. Motor byl použit americký vidlicový osmiválec Ford Model 79 o objemu 3620 ccm a plném výkonu 85 koňských sil při 3800 otáčkách za minutu. Válce svíraly úhel 90 stupňů. Převodovka byla pro změnu německá typ ZF Aphon FG 31 převzatá z lehkého tanku (spíše tančíku) Pz.Kpfw I. Nově se muselo řešit chlazení a výfuková sestava. I díky nízké hmotnosti byla mobilita tanku vysoká a jeho maximální rychlost byla 44 km/h. Vezená zásoba PHM o objemu 195 litrů (podle jiných zdrojů 120 litrů rozdělených do dvou nádrží umístěných v zadní části tanku) umožňovala dojezd kolem 200 km na silnici a úměrně méně k tomu v terénu. Felix Verdeja chtěl použít silnější motor v podobě dvanáctiválce Zephyr o výkonu 120 koňských sil, s kterým by tank mohl po silnici uhánět až 70 km/h rychlostí. Podvozek byl na každé straně složen z osmi malých pojezdových kol, zavěšených po čtyřech na jednom závěsu. Odpružení bylo řešeno listovými pružinami. Pás byl na horní straně podpírán čtyřmi kladkami. Standardem bylo hnací a napínací kolo s tím, že přední kolo bylo hnací a plné, zadní napínací, loukoťové. Podvozek a kola byla řešená tak, aby nedocházelo při prudkých manévrech ke spadnutí pásů.

Výzbroj použil Felix Verdeja ze sovětských tanků T-26, které tato komunistická země dodávala do Španělska během občanské války a řada zničených i funkčních tanků tak byla k dispozici. Jednalo se zřejmě o kanon ráže 45mm L/44 20K M1932 (M1934?), který používal 2,15 kg těžkou munici. Zaměřovač byl použit německý typ TZ-5a. Bohužel údaje k průraznosti se mi nepodařilo dohledat, ale věřím, že někdo ze čtenářů mě rád doplní. V každém případě na rok 1938/1939, kdy prototyp vznikal, to byla spíše nadprůměrná výzbroj v porovnání s konkurencí. V této váhové kategorii se pak většinou ani kanonová výzbroj nepoužívala, nebo tak maximálně do ráže 37mm. Sekundární výzbroj se použila rovněž z dovozu. Jednalo se o dva německé kulomety MG 13 ráže 7,92mm. Jejich umístění bylo opět netradiční, když byly oba spřaženy s kanonem, jeden z levé a druhý z pravé strany. Palebný průměr pro hlavní zbraň byla v podobě 72 kusů munice a pro kulomety se nakládalo 2.500 nábojů. Dalším zajímavým prvkem byl velký náměr zbraní od -8° do +70°. Konstruktéři tak asi mysleli na možnost v hornatém terénu Pyrenejského poloostrova ostřelovat i výše položená místa. Osádka byla tvořená trojicí mužů v sestavě řidič, velitel/střelec a nabíječ/radista.
Prototyp byl testován v Zaragóze ve dnech 10. až 20.ledna 1939, kde jej osobně shlédnul i vůdce nacionalistů Franco. Výsledky byly velice povzbudivé a tak padlo rozhodnutí o pokračování ve vývoji za účelem ještě stroj trošku vylepšit, aby byl vhodnější k sériové výrobě. Během těchto zkoušek byl VERDEJA-1 testován spolu se sovětským tankem T-26, který v té době patřil mezi nejsilnější tanky na Pyrenejském poloostrově.

Obrázek Obrázek

Zhodnocení
Už srovnávací testy s T-26 v lednu roku 1939 prokázali mimořádnou mobilitu nového tanku, který se stejnou výzbrojí byl výrazně lehčí a rovněž lépe pancéřován. Především čelní partie byla mimořádně odolná proti nepřátelské palbě a i celkově nízká silueta dělala z VERDEJA-1 těžko zasažitelný tank. Nicméně i přes velice kladné výsledky se tento zajímavý tank nakonec do sériové výroby nedostal. Jeho testování průběžně probíhalo až do roku 1940. Nakonec Felix Verdeja začal pracovat na novém modelu a tento byl později na konci Druhé světové války přestavěn na samohybné dělo. Proč nakonec tento velice zajímavý tank nebyl zaveden do sériové výroby vůbec netuším. Podle mě byl nadčasový a přitom se dal pořídit za velice rozumný peníz, protože vývoj de facto byl učiněn již v podobě sovětského T-26, německého Pz.Kpfw I. a amerického Fordu. Prostě VERDEJA-1 byla taková pouliční směs z Německa, Ruska, USA, která ale kupodivu v novém hávu vzrostla alespoň o dvě úrovně a své ideové předchůdce prostě výrazně překonala.

TTD - technická data - VERDEJA-1
Hmotnost: 6,5 t
Délka: 4,49 m
Šířka: 2,15 m
Výška: 1,57 m
Pohonná jednotka: Ford Model 79 o výkonu 85 koňských sil
Max. rychlost: 44 km/h
Dojezd: 200 km
Zásoba PHM: 195 litrů (někdy uváděno 120 litrů)
Pancéřování - trup: čelo 25mm, boky a záď 16mm
Pancéřování - věž: čelo 25mm, boky a záď 16mm
Pancéřování - strop: 7 mm
Výzbroj: 1x kanon ráže 45mm, 2x kulomet ráže 7,92mm
Osádka: 3 muži

Obrázek

VERDEJA-2
Je zvláštní, že Felix Verdeja svůj první model zcela dramaticky přepracoval. Z původního tanku a jeho výhod se vrátil ke klasické koncepci, která v té době vládla Evropě. Nový model tak na názor důstojníků, kteří testovali první verzi, měl mít silnější pancéřování. S tím bych se i ztotožnil, ale pořád si říkám, že tu původní koncepci mohl Felix Verdeja ponechat. Nicméně stalo se jak se stalo, a konstruktéři přesunuli motor do zadní pozice. Tím se získal větší prostor pro instalaci výkonnější pohonné jednotky v podobě vidlicového dvanáctiválce Ford Lincoln Zephyr 86H o výkonu 110 koňských sil, dávající plný výkon při 3.900 otáčkách za minutu. Objem motoru byl 4.429 ccm. Válce svíraly úhel 75 stupňů. Převodovka byla pro změnu použitá americká a nikoliv německá, tedy Ford M36, která měla čtyři rychlostní stupně a jeden reverzní. Rovněž tvar trupu doznal změny. Byl prodloužen o cca 60 cm, zadní část byla zešikmená podobným způsobem, jako to bylo u prvního modelu, ale na přídi. Zásoba PHM byla zvětšená na 200 litrů, čímž se zvětšil dojezd na 220 km na silnici.

Pancéřová ochrana vzrostla na 40mm na exponovaných čelních místech, nejslabší místa pak byla zesílená na 12 mm. Hmotnost tanku tím pádem vzrostla na 10,9 tuny, ale rychlost se podařilo i tak udržet na 46 km/h, což byl dobrý průměr té doby. Oproti prvnímu modelu doznala změny i věž, která byla snížená, čímž se celkovou výšku podařilo udržet na velice přijatelných 1,74 m. Hlavní výzbroj zůstala v podobě původního sovětského kanonu ráže 45mm, který byl ale vyroben ve španělské firmě S.A. Placencia de las Armas. Rovněž i v tomto případě byl kanonu ponechán velký náměr až +70 stupňů. Samozřejmě tím, že motorová soustava byla posunutá dozadu, tak věž byla logicky mnohem více vepředu do přední poloviny. Sem byl logicky přemístěn i bojový prostor posádky, která se skládala ze tří mužů v úlohách shodných s modelem Verdeja-1. Výhodou tohoto klasického uspořádání byl výrazně lepší výhled řidiče, který se tak nemusel na cestu dívat přes dlouhý předek v kterém byla u modelu Verdeje-1 umístěná pohonná jednotka. Řidič a radista tak používali k výhledu odklopné průzory v čelní desce tanku.

Obrázek

Prototyp byl k dispozici v průběhu roku 1942 a následně procházel náročnými zkouškami. Nicméně ani v tomto případě nepadlo rozhodnutí o sériové výrobě. Členové komise si zřejmě uvědomili, že pro vlastní potřeby Španělska je vhodnější nakoupit sériové a v bojích Druhé světové války osvědčené tanky ze zahraničí, než pracně hledat nějakou jejich protiváhu vlastní konstrukce. Ostatně v době postavení prototypu již bylo jasné, že tank z tohoto období musí mít hlavní zbraň alespoň v podobě 75mm kanónu a podstatně silnější pancéřování. Lehký tank, jakým byl i Verdeja-2, prostě již neměl proti konkurenci šanci. Postavený prototyp byl po válce používán o výcviku a různým zkouškám až do roku 1973, kdy byl převezen do akademie pěchotního vojska v Toletu. Zde byl prototyp rekonstruován a dnes je jako vzácný originál vystaven ve vojenském muzeu.

Felix Verdeja se ale nevzdával a začal pracovat na dalším stroji s označením Verdeje-3. Ten ale již není předmětem tohoto článku, protože nepřekročil stádium výkresových návrhů. Vodítkem k těmto návrhům pro Verdeju kromě jiného byly i závěry vojáků tzv. Modré divize, které po boku Němců bojoval na východní frontě.

TTD - technická data - VERDEJA-2
Hmotnost: 10,9 t
Délka: 5,12 m
Šířka: 2,26 m
Výška: 1,74 m
Pohonná jednotka: Ford o výkonu 110 koňských sil
Max. rychlost: 46 km/h
Dojezd: 220 km
Zásoba PHM: 200 litrů
Pancéřování - trup: 12 - 40 mm
Pancéřování - věž: 12 - 40 mm
Výzbroj: 1x kanon ráže 45mm, 2x kulomet ráže 7,92mm
Osádka: 3 muži

Zhodnocení
Přestože tento model doznal změny v podobě vnitřního uspořádání a celkové koncepce, včetně silnějšího pancéřování, tak se prostě pořád jednalo o lehký tank. A jak průběh války ukázal, tak lehké tanky na bojišti v Evropě nemají příliš velkou šanci na přežití. Rovněž výzbroj v podobě 45mm kanónu se prostě konkurenci postavit nemohla. Navíc to, že prototyp byl postaven v roce 1942 nevypovídá o možnostech sériové výroby. Španělský průmysl, který se jen postupně vzpamatovával z občanské války tak podle některých zdrojů byl schopen sériové výroby pro model Verdeja-2 až v průběhu roku 1944, kdy by byl již beznadějně zastaralý. Jedinou výhodu tak spatřuji v nízkém profilu a dobré mobilitě.

Obrázek

Zdroje:

• I. Pejčoch - Obrněná technika 9. - Praha 2009
http://www.elgrancapitan.org
http://www.panzernet.com
http://www.wikipedia.org
http://www.valka.cz
http://regimiento-numancia.es/Identific ... %20(5).jpg
https://weaponsandwarfare.files.wordpre ... 3cxqy7.jpg
https://lh5.googleusercontent.com/-4sXV ... nos0tc.jpg
http://www.palba.cz
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Martin Hessler
poručík
poručík
Příspěvky: 715
Registrován: 12/5/2009, 16:49
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Re: Prototypy tanků VERDEJA-1 a VERDEJA-2 (1939-1942)

Příspěvek od Martin Hessler »

Bezpochyby technicky zajímavá vozidla, ukazující, že se dá za málo peněz pořídit relativně dost muziky. Bohužel se objevila až v době, kdy už taktická úloha lehkých tanků byla velmi omezená. Jako stěžejní typ by byly nedostatečné. Nicméně koncepce s motorem vpředu a bojovým prostorem vzadu má něco do sebe, je poměrně pokroková a osobně nejsem daleko přesvědčení, že hlavním důvodem pro její nepřijetí byl konzervativismus armádního velení. Obdobně koncipovaný byl např. lehký tank Scimitar britské provenience, a ten se jako průzkumné vozidlo poměrně osvědčil.

Je sice pravda, že Rusové vyráběli obdobně koncipované tanky T-70 se srovnatelnou výzbrojí, z továren jich vyjelo přes 8000 a sloužily ještě nějakou dobu po válce, ale pořád šlo o lehká, slabě pancéřovaná vozidla. Pokud byly T-sedmdesátky nasazeny jako bitevní tanky, jejich ztráty proti mnohem těžším německým obrněným vozidlům byly děsivé.
Neexistují žádné zoufalé situace. Existují pouze zoufalí lidé. /Heinz W. Guderian/
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12902
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Re: Prototypy tanků VERDEJA-1 a VERDEJA-2 (1939-1942)

Příspěvek od Rase »

Docela se mi líbí i původní prototyp. Přeci jen se zdá, že má věž víc vycentrovanou, oproti klasickému VERDEJA-1. Opoti některým tehdejším tankům, byl tento stroj dost stabilní a pokud byl nenáročný na výrobu, tak je to rozhodně pěkný stroj. Akorát Španělsko na tom bylo po občanské válce dost mizerně, co se týče financí, tak se ani nejde divit, že se vývoj protahoval a nikdy nedošlo k sériové výrobě. Rozhodně je to škoda.
Koukal jsem se, co všechno jezdilo v občanské válce a bylo to tehdy opravdu takové "smetiště Evropy" (viz video) - od zastaralých tanků jako Schneider CA-1, tankety Sadurni de Noya, upravené pásové traktory až po bizardní Barbastro: http://www.tanks-encyclopedia.com/ww2/s ... nks.php#m1

Obrázek
prototyp tanku Verdeja

Obrázek

Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Re: Prototypy tanků VERDEJA-1 a VERDEJA-2 (1939-1942)

Příspěvek od kacermiroslav »

Tak je fakt, že Španělsko na tom bylo po Občanské válce opravdu špatně a používala celou řadu různých typů obrněné techniky a různé bojové hodnoty. Ale na druhou stranu cílem projektu VERDEJA bylo použít to, co již ve Španělsku jezdilo a jen to "modernizovat". Tady si myslím, že byla hlavní výhoda celého projektu. Stačilo jen posbírat vraky a funkční stroje typů T-26 a německých lehkých Panzerů a postupně z nich postavit moderní VERDEJU-1. Přeci jenom jich tam po Občanské válce měli stovky. Nic moc nového by se nemusela vyrábět a de facto by taková přestavba mohla být realizovaná i při stávající úrovni španělského průmyslu. Problém asi ve skutečnosti byl v konzervativním přístupu armádního velení, které tank VERDEJA-1 "odsoudil" k dalšímu vývoji.
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Obrněná technika“